Lemberk Lemberk (n mecky Lämberg) je zámek, který vznikl p estavbou hradu v 16. století. Nachází se 3 km severovýchodn od m ste ka Jablonné v Podješt dí na katastru obce Lvová Otev ený je od dubna do íjna.
Zdejší území získal za své služby panovníkovi v první t etin 13. století Havel z Lemberka, pocházející z rodu Markvartic . Stal se tak zakladatelem rodu Lemberk . Založil tu n kolik osad a také kolem roku 1240 hrad s tehdy moderním jménem Löwenberg.[1]. Lva m l i na svém erbu. Jméno si obyvatelé po eštili. Pobývala zde i Zdislava z Lemberka, blahoslavená papežem Piem X. roku 1907 a v roce 1995 prohlášena za svatou Janem Pavlem II.[2] První listinné d kazy o existenci hradu pochází z let 1241 a 1244 (nep ímé), jistý je záznam z roku 1249 Po roce 1550 došlo k p estavb hradu na renesan ní zámek.[3] Z p vodních zdí však bylo zachováno velice málo, byly pobo eny i p i této p estavb , ucelená je jen ást okrouhlé v že v jižní ásti hradu. Došlo ke stavb zámeckého k ídla v gotickém slohu, které bylo po átkem 17. století pány z Donína zvýšeno o další, druhé patro. Byl zde upraven d ev ný, bohat vyzdobený kazetový strop a sál byl pojmenován jako Sál bajek. Páni z Bredy zámek upravovali podle italských a holandských vzor . V dalších dobách byl zámek stále vylepšován, rozší en o kapli Seslání Ducha svatého, rytí ský sál [3] a další zámecké k ídlo. V roce 1945 byl zámek pat ící rodin Clam–Gallas státem vyvlastn n tzv. Benešovými dekrety
Turistické informace Záme ek je na dohled, necelý 1 km od obce Lvová s železni ní zastávkou na trati 086 z Liberce do eské Lípy. Zámek je na kope ku a vede k n mu zelen zna ená turistická cesta z Jablonného do Lvové. Soub žn s železni ní tratí vede frekventovaná silnice I/13 a evropské silnice E442. Záchytné parkovišt se nalézá pod kope kem s Lemberkem v n kdejším hospodá ském dvo e (dnes ruiny obvodových zdí). Na kopci, v sousedství Lemberka, se nachází Bredovský letohrádek, chrán ná lipová alej (na zelené zna ce) sm rem k Markvartu a Markvarticím. Tra i silnici od kopce z ásti odd lují Dvorní a Pivovarský rybník a spolu s obcí se nalézají na okraji vsi.
Grabštejn Grabštejn, d íve také Olsytz, Wlsitz nebo Grafenstein, je p vodn gotický hrad ze 13. století, který byl v 16. století p estav n na výstavný renesan ní zámek. Grabštejn leží v echách, p i údolí Lužické Nisy, nad vesnicí Chotyn nedaleko Hrádku nad Nisou. O tom, kdy byl p vodní hrad Grafenštejn založen, dodnes nepanuje mezi historiky shoda. Jisté však je, že se zde ve 2.polovin 13.století, v dob vlády P emysla Otakara II., objevují purkrabí z Donína, pánové na Grafenštejn . Donínové hrad drželi po t i století. V 15. století, za husitských válek, byl hrad n kolikrát dobýván, odolal však i útoku vojsk Šestim stí. Ve druhé polovin 16. století jej však Donínové pro dluhy a spoluvlastnické problémy prodali zemskému radovi a místokanclé i dr. Ji ímu Mehlovi ze St elic. Ten jej b hem dvaceti let (1566 – 1586) nechal p ebudovat na renesan ní zámek a nechal pod ním vystav t poplužní dv r. B hem t chto mohutných úprav, dotýkajících se horního i dolního hradu, byla p vodní kaple sv. Barbory opat ena vynikající malí skou výzdobou. Díky této výzdob a také náro nému vnit nímu vybavení je kaple považována za jednu z perel renesance a raného manýrismu v echách. Kv li zhoršenému postavení u dvora po nástupu Rudolfa II. a následným finan ním t žkostem však byl roku 1586 Mehl nucen zámek opustit.Zámek od n j získal nejprve Ferdinand Hoffmann z Grünebühlu, po n m rod ernous , pak Nosticové a Trauttmannsdorfové. B hem té doby uplynula t icetiletá válka – na jejím za átku roku 1622 vyho ela velká hradní v ž, v jejím pr b hu hrad n kolikrát obsadila švédská posádka, a po jejím skon ení bylo na p íkaz císa e roku 1655 strženo p vodn mohutné hradební opevn ní. Roku 1704 prodal Jan Josef z Trauttmannsdorfu zámek hrab ti Janu Václavu Gallasovi. Gallasové a po nich Clam-Gallasové provedli na zámku n kolik p estaveb. Nap íklad po požáru roku 1843 vyprojektoval švagr hrab te Eduarda Clam-Gallase baron Karel František Bartos-Sturz Sattelberg nové zakon ení v že, ješt p edtím roku 1818 dostal dolní zámek zásluhou Kristiána Kryštofa Clam-Gallase dnešní klasicistní podobu a kolem n j vznikl park s mnoha vzácnými d evinami. Komplex byl majitely využíván až do jeho konfiskace roku 1945, kdy byli ClamGallasové nuceni kraj (v dobyt ím vagónu) opustit. Následn byl ješt v nejnutn jší mí e udržován. Roku 1953 se však na zámku usídlila eskoslovenská lidová armáda. Ta hrad neudržovala a zámek významnou m rou chátral, devastace hradu však vyvrcholila až po odchodu armády z Horního zámku. Záchranné práce za aly roku 1988 a trvají dosud, b hem nich jsou p vodn zna né škody postupn zahlazovány. Dolní zámek a p ilehlý park dodnes využívá Armáda eské republiky k výcviku služebních ps a jako základnu armádních psovod . Návšt vní doba pro ve ejnost: duben- íjen, denn od 9:00, krom pond lí • poslední prohlídka za íná v kv tnu - ervnu v 16:00 • poslední prohlídka za íná v ervenci a srpnu v 17:00 • poslední prohlídka za íná v zá í a íjnu v 16:00 hod
Oybin (Ojbín) První zmínky o hradu jsou z po átku 13. století. Žitavsko dlouhá léta pat ilo rodu Ronovc . Roku 1290 se zde p ipomíná v listinách en k z Ojvína, až v roce 1319 Jind ich z Lipé pocházející z tohoto rodu, celé území v etn hradu Ojvín p edal králi Janu Lucemburskému vým nou za území na Morav [3]. V 14. století nechal hrad výrazn p estav t jeho syn, král Karel IV. Hrad byl jeho oblíbeným sídlem a navíc v dohledu Žitavy demonstroval moc eského panovníka nad celým Žitavskem. Rozhodnutím Karla IV. zde byl pozd ji vybudován klášter celestýn . Hrad m l strategicky významnou polohu na obchodní stezce z ech do Lužice.V roce 1429 odolal i útoku husit . Š astné asy rozkv tu a slávy trvaly až do poloviny 16. století, kdy do klášterního života neblaze zasáhla reforma a další události rovn ž nebyly nijak p íznivé. Po zrušení kláštera z moci ú ední byl postižen i p írodní katastrofou, když do n ho v roce 1577 ude il blesk a jeho zdi stejn jako hradní tém do základu vyho ely. O století pozd ji dílo zkázy dokonává odlomený kus skály. Ojbín už nebyl nikdy obnoven, nebo ztratil sv j význam a pom rn nep ístupná poloha i nedosta ující finan ní možnosti nedovolovaly pozd jším generacím jeho rekonstrukci. Zdálo se, že je odsouzen k postupnému zániku. Na p elomu 18. a 19. století, kdy ruiny starých staveb již za ínaly splývat s p írodou, Ojbín objevili malí i romantismu, zejména Caspar David Friedrich a Carl Gustav Carus. Díky jejich malbám se o toto romantické místo ve ejnost op t zajímala. Za alo se také s rekonstrukcí císa ského paláce a úpravou torza klášterního kostela. Od roku 1991 díky mnoha dobrovolným pomocník m je vypracován koncept pro sanaci a další využití, a tak už bylo mnoho míst nov zp ístupn no. Proslulé jsou místní koncerty i divadelní p edstavení, v obytné v ži je p ístupná výstava.
V lázních Ojbín kon í úzchorozchodná železni ní tra dodnes obsluhovaná historickými parními lokomotivami. Tato dráha za íná v Žitav , má dv v tve, z nichž jedna kon í v Oybinu, druhá v Jonsdorfu.
Sychrov (zámek) se nachází ve stejnojmenné obci v Libereckém kraji, 16 km jižn od Liberce a 6 km severozápadn od Turnova. Jedná se o státní zámek zp ístupn ný ve ejnosti od roku 1950, který je unikátním p íkladem novogotického šlechtického sídla druhé poloviny 19. století. Krom zámecké budovy s p vodním mobiliá em k areálu zámku pat í i rozsáhlý zámecký park. Na zámku se pravideln koná hudební festival Dvo ák v Sychrov a Turnov. Na míst dnešního zámku stávala p vodn pozdn gotická tvrz, zni ená v pr b hu t icetileté války. V letech 1690–1693 si na jejím míst tehdejší majitelé Sychrova Lamottové z Frintropu postavili dvoupatrový barokní zámek. V roce 1820 koupila sychrovský zámek p vodem francouzská knížecí rodina Rohan a Sychrov se stal jedním z jejích hlavních sídel. Protože však starý barokní zámek nespl oval nároky Rohan na reprezentaci a pohodlné bydlení, nechal jej kníže Karel Alain Gabriel Rohan ve 20. letech 19. století rozší it ve stylu pozdního klasicismu. Kníže Kamil Filip Josef Idesbald Rohan pak v letech 1847–1862 provedl rozsáhlou p estavbu zámeckých budov ve stylu romantické gotiky, vzáp tí byly novogoticky upraveny i veškeré zámecké interiéry. Ve 2. polovin 19. století, v dob knížete Kamila, vášnivého botanika, se t šil p ízni p ilehlý zámecký park. Interiéry zámku dávají návšt vník m možnost nahlédnout, jak se ve 2. polovin 19. století žilo na venkovském sídle bohaté šlechtické rodiny. Návšt vník získá v podstat ucelený p ehled, nebo b hem prohlídky spat í jak pokoje knížete (pracovna, toaletní pokoj, ložnice, salon), tak i pokoje jeho manželky (toaletní pokoj, ložnice, pracovna). Dále jsou p ístupny pokoje matky majitele zámku (p edpokoj, ložnice, salon) a tzv. Královské apartmá - pokoje, v nichž záme tí majitelé ubytovávali nejvznešen jší hosty. Královské apartmá tvo í p edpokoj, salon, ložnice a ínský pokoj. Nezbytnou sou ástí každého zámeckého sídla byly místnosti ur ené k reprezenta ním ú el m - i ty návšt vník p i prohlídce sychrovského zámku spat í. Jedná se o schodiš ovou halu, krbový salon, p ijímací salon, knihovnu, kule níkový salon a slavnostní jídelnu. Mezi další zp ístupn né interiéry pat í mimo jiné kaple, lovecký pokoj, pokoj sluhy, malá jídelna a p ípravna jídel. Naprostá v tšina zámeckých místností vyniká bohatou ezbá skou výzdobou z dílny Petra Buška. Pokoje jsou za ízeny p vodním nábytkem, obrazy, porcelánem a nep eberným množstvím dalších drobností. Barokní zámek byl vybudován v letech 1690 až 1693. Jednalo se o jednoduchou budovu, jejíž zdi jsou dodnes zachovány v parkovém k ídle zámku. K ní byly b hem n kolika stavebních úprav v 19. století p istav ny další stavby, které vytvo ily estný dv r a zámecké nádvo í. První významná rekonstrukce zámku prob hla v první p li 30. let 19. století v empírovém stylu. V letech 1847 až 1862 následovala rozsáhlejší, romantická novogotická p estavba podle plán Josefa Pruvota, jež dala zámku jeho dnešní podobu. Neopakovatelný ráz vtiskl Sychrovu ezbá Petr Bušek, který b hem ady let zhotovil ve své díln d ev né obložení st n a strop ady zámeckých salón stejn jako tém veškerý nábytek. Ve 20. letech 20. století došlo k modernizaci ve stylu funkcionalismu, p i kterém bylo odstran no mnoho ze zastarale zdobného vybavení. Byly odstran ny n které Buškovy ezby z interiér a z exteriér novogotické arký e. V této dob bylo také odstran no omítané zdivo na v žích a nahrazeno lomovým zdivem. Rekonstrukce, které zapo aly v 90. letech, sm ovaly k navrácení podoby zámku z druhé poloviny 19. století.
Sbírky
Portrét knížete Kamila Rohana v Hrá ském salonu zámku
V roce 1998 m l Sychrov po zámku Konopišt druhý nejv tší sbírkový fond v esku zahrnující 48 750 evidovaných p edm t , které byly jak z p vodního vybavení, tak ze svoz (Sychrov byl po zestátn ní velkým skladem svoz , kam se dostalo v 50. letech na 90 000 kus mobiliá e, který byl z v tší ásti následn op t rozvezen a v 90. letech áste n vrácen v restitucích). Vedle toho zde bylo v roce 1998 evidováno 7 209 knih. Ovšem naopak vedle svoz byly nejcenn jší p edm ty ze zámku odvezeny. Jednalo se nap íklad o Rohanské hodinky, iluminovaný rukopis hodinek ze za átku 15. století do Národní knihovny v Praze a kolekci rohanských miniaturních portrét má dnes Národní galerie v Praze, jednotlivé p íklady italského a nizozemského malí ství získala Oblastní galerie v Liberci, dále d ležité písemnosti byly p evezeny do Státního oblastního archivu v Litom icích.[1] Ze zbývajících obraz je d ležitá zejména kolekce francouzské portrétní malby, tzv. Rohanská portrétní galerie. Jedná se o nejv tší sbírku francouzského portrétního malí ství ve st ední Evrop . ítá p esn 243 portrét len rohanského rodu, sp ízn ných rod i len francouzské královské dynastie Bourbon (v etn portrét král Ludvíka III.[zdroj?], Ludvíka XIV. a Ludvíka XV.). Zejména cenný je Jezdecký portrét Ludvíka XIV. p i p echodu p es Rýn od Charlese Le Bruna a dílenská malba portrétu stejného krále od Hyacinthe Rigauda, zajímavý hlavn svým osudem je portrét Marie de Rohan (okruh Henriho Gascara), který se po ase vrátil v roce 2011 na Sychrov.[2] Tyto francouzské importy byly v 60. a 70. letech restaurovány Karlem Jav rkem, který zárove rozší il portrétní galerii o n kolik fiktivních podobizen. O dopln ní se postarali i další auto i, zejména eští (Jan Brandeis, Josef Vojt ch Hellich, F. Mašek), ale i víde ští a další.[3] Z dalších obraz sychrovských sbírek je t eba zmínit dv nejstarší italské desky z 14. (Tr nící madona s and ly, sv. Petrem a Pavlem) a 16. století (Sv. Rodina se sv. Kate inou). Velkoryse jsou zde zastoupena díla malí 19. století (Ferdinand Engelmüller, Hugo Charlemont, Julius Ma ák, Hugo Ullik a dalších).[4] Ze socha ských d l zde jsou zastoupeny jak importy, nejvýznamn jší mramorová busta Markéty Habsburské ze 16. století, dále zde jsou d ev né sochy ze svoz . Tuto sbírku doplnil Emanuel Max sochami Henriho II. de Rohan a Godefroye z Bouillonu.[5] Nachází se zde i sbírka leptaného a malovaného eského skla 18. a 19. století, v etn severo eského skla obsahujícího invence od Friedricha Egermanna. Podobn i sbírka eského a v nových odlitcích i míše ského porcelánu.[6] Za zmínku stojí také stojí mobiliá z velké ásti vytvo ený Petrem Buškem na zakázku podle p edloh Augusta Pugina a Georga Gottloba Ungewittera, ovšem jsou zde i starší kusy empirové, novoklasicistní a barokní. V porohanské dob rozší ili sbírky svozy, zejména to byly konfiskáty ze severo eských zámku, jako Lázn B lohrad (merveldtské portréty), Kopidlno (schlickovská a waldsteinská galerie), Malá Skála (Aerenthalové), p ípadn Maršov.[4] Ve speciální místnosti je umíst na stálá expozice poz stalosti zlatníka a klenotníka Františka Khynla v majetku státu.
Anglický park
Zámecký park, který se dodnes dochoval v rozloze 23 ha je vytvo en v anglickém duchu. Park vznikl zejména zásluhou knížete Kamila, za pomoci zahradník Vincenta Zakou ila a poté Vojt cha Maška a stavitele Josefa Pruvota, který navrhoval zahradní architekturu. Výrazn jší p estavby zahrady prob hly ješt za Kamilova p edch dce Karla Alaina ve stylu klasicistním a n které prvky této p estavby se zachovaly doposud. Park je rozložen na t ech osách vycházejících ze zámku, tato kompozice p etrvávající od klasicistní p estavby se nazývá patte d’oie (husí nožka). Hlavní centrální osa je pr hledová a zakon ena stavbou oranžérie, druhá osa (z pohledu od zámku pravá) je zárove p íjezdová cesta lemována alejí pyramidálních dub , která pokra uje lipovou alejí (známou jako Rohanka) do volné krajiny s pr hledem na jenišovický kostel sv. Ji í. Levá severovýchodní osa prochází romantickou z íceninou nazývanou Arthur v hrad postavený n kdy v první polovin 19. století, odkud se otevírá pohled na louky mohelského údolí.
Zahradní architektura
Pohled od zámku k oranžerii Oranžérie je nejvýrazn jší dominantou parku, která vytvá í kompozi ní protiváhu zámku. Stavbu první oranžérie zahájil kníže Karel Alain v roce 1831 a pokra ovala do roku 1835. Rozší ena byla v roce 1852 podle Pruvotova návrhu. Jedná se stylem o pon kud vybo ující budovu postavenou v novorenesan ním podob . P ed pr elím do parku se táhne arkádová chodba, vstup je možné po t ech kruhových schodištích vedoucí do t í portik . Oranžérie sloužila také jako kv tinová galérie, letní záme ek a konaly se zde r zné spole enské akce. Po Kamilov smrti oranžérie chátrala. Rekonstruovaná byla v letech 2009–2011.[7] Mezi další stavby v parku pat í vyhlídka korunního prince Rudolfa, umíst ná na severním okraji parku, který spadá do mohelského údolí, ímž se odkrývá pr hled až k Ješt du a Jizerským horám. Vedle oranžérie stojí vodárenská v ž z roku 1891. V parku jsou také dva objektu navozující rustikální atmosféru, d ev ná chaloupka ve švýcarském stylu, tzv. Bauernhaus a holubník. Dále zde je p t bazén a ínské jezírko s mostkem.[8]
Romantická z ícenina Artur v hrad Mimo areál parku vymezený litinovým plotem, nicmén kompozi n do parku v len ný, stojí Artur v hrad (n kdy také uvád na jako Artuš v hrad, i Alte Burg) v podob romantické z íceniny, respektive slavnostní brány na cest k Radostínu. Podzemní chodba pat ící k tomuto hradu pat ila k oblíbeným atrakcím parku. D eviny a rostliny Díky hlubokému zájmu knížete Kamila o botaniku a dendrologii poda ilo se za jeho vlády vybavit adou vzácných a zajímavých d evin i rostlin. Mimo jiné se zde nalézá unikátní ervenolistý buk Rohan v (Fagus silvatica Rohani) vyšlecht ný p ímo na Sychrov , z d evin zde dále roste nap íklad platan východní, jinan dvoulalo ný, záznamy z doby nejv tší slávy dokonce uvádí až 1872 druh a odr d. V mnohem menší mí e se dochovalo rostlinstvo Rohanem chované, které bylo asto na p stování v sychrovských podmínkách nákladné. P stovalo se jak ve sklenících, tak oranžérii, záznamy uvádí 1119 druh a odr d.[9] Význa ní hosté
Se sychrovským zámkem je spojen i eský hudební skladatel Antonín Dvo ák, který zámek a p ilehlou obec sedmkrát navštívil. Dojížd l sem za svým dlouholetým p ítelem, sychrovským správcem Aloisem Göbelem. Krása zámeckého parku, kde se asto procházel, jej inspirovala k ad skladeb, nap . k houslovému koncertu A moll, opus 53. Zámek v zá í 1834 navštívil dokonce i francouzský král Karel X. s doprovodem. (V n m byl mimochodem i Joachim Barrande a vévodkyn z Angoulemu, jejíž matkou byla známá popravená francouzská královna Marie Antoinetta) V druhé polovin 19. století se Sychrov t šil n kolikrát z návšt vy len vládnoucí habsburské dynastie. 1. listopadu 1866 navštívil zámek František Josef I. Na jeho po est byla podle n ho nazvána cesta skrz oboru do Radostína a pozd ji na této cest byla postavena malá žulová pyramida. 10. ervence 1871 poté navštívil zámek korunní princ Rudolf, na po est této návšt vy byla nazvána Vyhlídka korunního prince Rudolfa, která se nachází v parku. Pozd ji, 10. zá í 1875, také navštívila arcivévodkyn Marie Terezie a arcivévoda Carl Ludwig, data všech t chto návšt v byly umíst ny na pyramidu. Desky s t mito údaji posléze zmizely, ale byly obnoveny v roce 2008 v rámci vytvo ení nau né stezky Lesní putování s Kamilem Rohanem.
Kulturní akce
V sou asnosti se prostory zámku a zejména parku využívají vedle klasické expozice ke konání dalších periodických i jednorázových akcí. Ješt za dob Rohan poskytoval Sychrov svému okolí ur ité kulturní obohacení, byl zde slaven zejména svátek Božího T la, kdy bylo i prostému obyvatelstvu povoleno vstoupit do parku,[10] ovšem po konfiskaci se svátek p estal slavit, jako pevn jší se ukázalo slavení pouti k sychrovské kapli. Pozd jší je tradice hudebního festivalu Dvo ák v Sychrov a Turnov po ádaného od roku 1951. K zhušt ní doprovodných akcí ale za alo docházet v 90. letech, kdy se na Sychrov nap íklad v roce 1995 konalo sympozium Romantický historismus: Novogotika[11] a v roce 1998 zde m la svoji eskou premiéru opera Maria di Rohan italského romantického skladatele Gaetana Donizetti.[12] Každoro n se tu od roku 2001 konají skotské hry.
Ješt d Ješt d (1012 m) (n mecky Jeschken nebo Jeschkenkoppe) je hora na severu eska, jižn od Liberce, nejvyšší vrchol a jediná tisícovka Ješt dsko-kozákovského h betu. S prominencí 517 metr (p evýšení od sedla v Je manicích, které ho odd luje od Jizerských hor) jde o jednu z 10 nejprominentn jších hor v esku. Na vrcholu je známý televizní vysíla v technicistním architektonickém stylu; v dolní ásti vysíla e je umíst n hotel a restaurace. Na Ješt d vedou lanovky, na svazích je lyža ské st edisko. T sn pod Ješt dem se nachází Horní Hanychov, nejzápadn jší m stská ást Liberce. Masiv Ješt du je od roku 1995 sou ástí P írodního parku Ješt d (93,6 km²). Ješt p ed výstavbou vysíla e zde stál velký k íž. Ješt dské k íže mají svoji dlouhou historii doloženou od roku 1737; prozatím poslední pochází z roku 1990. Jeho p edch dce byl v 80. letech 20. století tajn u íznut, údajn na pokyn tehdejšího komunistického p edsedy národního výboru v Liberci.
Významnou roli sehrál Ješt d krátce po srpnové okupaci eskoslovenska v roce 1968, když odtud ve dnech 25.–27. srpna vysílalo televizní Svobodné studio Sever.
Lyža ský areál Ješt d
Ceník pro zimní sezónu 2011/2012
do 23. 12. 2011 od 12. 3. 2012
24. 12. 2011 - 11. 3. 2012 Dosp lí
D t i
Dosp lí
D t i
550,-
280 ,-
500,-
250 ,-
450,-
230 ,-
400,-
210 ,-
Odpoled ní od 14:00
200,-
100 ,-
180,-
90,-
Ve erní lyžování
200,-
150 ,-
200,-
150 ,-
Celoden ní 4 hodiny
ertova ze
(Ješt d)
Národní p írodní památka ertova ze ev. . 62 se nachází asi 4 km západn od m sta eský Dub v okrese Liberec. Památku spravuje AOPK Ústí nad Labem. Jedná se o poz statky skalní zdi tvo ené t etihorní edi ovou žílou vypreparovanou z okolních druhohorních pískovc . Ší ka zdi iní asi 2 - 3 m. P vodn ze za ínala u obce Sv tlá pod Ješt dem (vrch Mazova horka) a kon ila u Bezd zu, edi byl ale využíván na stavbu silnic a tak se dodnes dochoval jen zlomek p vodní zdi. P edm t ochrany
ert v stolec - ást edi ové zdi vystupující na povrch ertova ze vznikla v období t etihor vlitím edi ové hmoty do pukliny v druhohorním pískovci. Eroze p sobící na m kký pískovec asem obnažila ztuhlý edi . Vznikl tak p írodní val o síle asi 2 - 3 m tvo ený horizontálními t í až šestibokými hranoly edi e. P vodn se ze s tém svislými boky táhla p es 20 kilometr od Mazovy horky ve Sv tlé pod Ješt dem až k Bezd zu a n la do výšky t i až sedm metr nad okolím. Žíla sahala až do hloubky p ti metr pod zem, pod ní se nacházel sklovit amorfovaný pískovec.[1] Dnes jsou p edm tem ochrany ve vyzna ené ásti ertovy zdi oboustranné svahy a jámy - p íkopy po vyt ženém edi i. Na st nách t chto p íkop se nacházejí pískovce. Masivní blok na vrcholu h ebene nese název “ ert v stolec“, o 350 metr jižn ji spo ívá na edi ové žíle balvan „ ertova hlava“ a o sto metr níže bývala v ertov zdi na cest ze Smržova do Zábrdí „ ertova brána“. Dnes ze dosahuje v nejvyšších místech až p ti metr . Historie ochrany
Poz statek zdi nedaleko ertova stolce Tvrdý edi se snadno lámal, byl tedy vhodný jako materiál pro stavbu silnic. T žba za ala v 19. století a v tšina zdi byla v minulosti vyt žena, z stala po ní pouze brázda. Na záchran zbytk památky má podíl Otakar Fendrych, ídící u itel ve Všelibicích, který se zabýval geologickým studiem v okolí eského Dubu, ten zapo al snahu o zachování zdi v roce 1916. V roce 1922, poté, co zpráva v dc z Geological Survay upozornila, že je ertova ze zmi ována anglické, francouzské, n mecké i japonské odborné literatu e, p evzal ochranu nad ertovou zdí stát. V roce 1929 poskytl stát prost ednictvím Ministerstva školství a národní osv ty finance k vykoupení pozemk od soukromých vlastník .[2]
NPP byla vyhlášena v roce 1948 a dále rozší ena v roce 1964 k ochran skalní zdi tvo ené t etihorní edi ovou žílou vypreparovanou z okolních druhohorních pískovc . Nejv tší ást z stala zachována mezi vesnicemi Kotel a Smržov jako takzvaný „ ert v stolec“ složený z vodorovn uložených edi ových sloupc . Pov sti o vznik útvaru Václav Hájek z Libo an v Kronice eské uvádí, že ze zbudoval v roce 798 p emyslovský kníže Mnata na uchranu zdejšího kraje p ed nep áteli.[3] K ertov zdi se pojí i pov st o sázce sedláka[zdroj?] ze Zábrdí o duši s ertem, že ten totiž nedokáže postavit p es noc do kurop ní ze od Ješt du po Bezd z. Když už bylo tém jisté, že na smrt vyd šený sedlák prohraje, hodinu p ed kurop ním sám zakokrhal, a vzbudil tak všechny blízké kohouty, kte í se k n mu p idali.
Bezd z Bezd z (n m. Bösig) je z ícenina hradu v okrese eská Lípa. Nachází se na kopci Velký Bezd z (603,5 m) v Dokeské pahorkatin , nad vsí Bezd z, v blízkosti Máchova jezera, 6 km jihovýchodn od m sta Doksy.[1] Jedná se o hrad s obvodovou zástavbou (aplikace na úzké staveništ ). Hrad byl poprvé zmín n roku 1264 za vlády P emysla Otakara II. Založení hradu Vznik hradu bezprost edn souvisí s rozsáhlým koloniza ním úsilím eského krále P emysla Otakara II., z jehož podn tu vznikl v 2. polovin 13. století velký po et nových vesnic a také t i m sta – Bezd z, Doksy a Ku ívody. Hrad samotný byl panovníkem ur en jako správní centrum rozsáhlého královského panství a k jeho ochran , jakož i k ochran významné obchodní cesty vedoucí do M lníka okolo Bezd zu dále do Žitavy. Výstavba hradu prob hla mezi léty 1265–1278[2] a na její realizaci se podílela významná královská hu ovlivn na stavebním um ním, které do ech p ivezli mniši ádu cisterciák z Burgundska a severního N mecka. Stavba byla provedena s nesmírnou precizností, vzniklo zde velice p sobivé dílo ve stylu rané gotiky, dokonale reprezentující osobu svého zakladatele P emysla Otakara II. Král v zn m Do eské historie se zapsal i jako místo, kde byl uv zn n pozd jší král Václav II. i se svou matkou Kunhutou.[2][1] Oba sem byli p ivezeni v lednu 1279 v dob vpádu Branibor do ech a jimi zde byli st eženi. Kunhut se v dubnu poda ilo z hradu odjet do Prahy, Václav II. byl odvezen do Žitavy, kde v zajetí strávil další 4 roky. Pozd ji se na Bezd z n kolikrát vrátil, a pak ho zastavil pán m z Dubé, protože pot eboval peníze[3] Hrad ve 13. až 19. století
Hrad Bezd z z jihu Do roku 1588 se v historii hradu st ídala období, kdy byl p ímo pod královskou korunou a období, kdy byl v zástav mocných šlechtických rod . Od pán z Dubé jej vykoupil až král Karel IV., který zde pobýval v letech 1351, 1352, 1357 a 1367. Karl v syn Václav IV. hrad dal op t do zástavy. Dalšími vlastníky byli markrab Prokop, Havel ze Zví etic, Jan z Michalovic a mnozí další. V roce 1621 po bitv na Bílé ho e byl hrad dobyt a vypálen. Po roce 1624 ho získal Albrecht z Valdštejna, který povolal mnichy ádu sv. Augustina. V dob pozvolného budování kláštera hrad dobyli roku 1642 Švédové.[3] Od roku 1662 do roku 1785 zde pak byl klášter ádu montserratských benediktin , fungující také jako významné mariánské poutní místo. Roku 1666 byla do hradní kaple p enesena jedna ze t í kopií erné Panny Marie Montserratské. V roce 1778 byl hrad dobyt pruským vojskem a konec kláštera jeho zánik zp sobil svým na ízením Josef II. Po zrušení kláštera byl hrad opušt n, mniši vybavení rozdali po okolních kostelích nebo je odvezli na své opatství do Emauz v Praze. Historie hradu od 19. století až do sou asnosti
K. H. Mácha: Bezd z od JV (1834) V 19. století se hrad stává inspirací pro mnoho romantických um lc (nap . K. H. Mácha, Bed ich Smetana: Tajemství). Do roku 1932 byl hrad v majetku Valdštejn , následn se dostává za symbolickou ástku do Klubu eskoslovenských turist . Roku 1953 byl hrad p edán státní památkové pé i. Od 60. let byl ve správ Okresního ú adu v eské Líp , na jehož náklady byly na hrad provád ny záchranné a konzerva ní práce. Byla zde mimo jiné provedena oprava hradní kaple, vým na st ešní krytiny královského paláce, konzervace a op tovné zp ístupn ní velké v že a obnova purkrabského paláce. Opevn ní a p ístup P ístup k hradu je po cest vedoucí kolem vrchu, která byla z v tší ásti v dost elu z hrabeb. Na cest byly vybudovány dv brány, do vlastního areálu se vcházelo t etí, a pak i tvrtou branou. V dob vzniku byl hrad tehdejšími zbran mi nedobytný. V že Opevn ní bylo zasíleno n kolika v žemi a baštami. Zadní obranná v ž zvaná ertova byla vysoká p es 30 metr , síla zdí 4 metry. Dominující Velká v ž je vysoká 40 m, o síle zdí p t metr .
Záb r z vnit ku kaple Hradní kaple Byla postavena na východní stran jako jedna z prvních staveb hradu v ran gotickém slohu. Vstupní portál s tympanonem je ozdoben rostlinými motivy. Vnit ní prostor je s adou zdobených sloup a krytým ochozem. Tribuna v jihozápadní ásti sloužila panovníkovi. Stropní ást je zaklenuta k ížovými klenbami bez žeber. Kapli osv tluje sedm mohutných oken s lomeným obloukem a kružbami umíst ných ve výši prvního podlaží. V 17. století byla upravována pro pot eby kláštera.
Cisterna hradu Bezd z a trvalé davy návšt vník Cisterna Hrad nem l svou studnu, a tak se jímala deš ová voda do cisterny, která byla vyhloubena na malém nádvo í dolního hradu. Dobrou vodu (a víno) v mírových dobách si nechávala vrchnost dovážet z podhradí.
K ížová cesta
ást K ížové cesty cestou na hrad V 17. století sloužil hrad jako klášter. ada budov byla pro pobyt mnich upravena a hrab nka Anna z Valdštejna nechala v roce 1686 postavit podél p ístupové cesty 15 kapli ek k ížové cesty. Byly obnoveny v roce 1741.[3] Opevn ní na Malém Bezd zu Patrn po . 14. století byl opevn n i Malý Bezd z a sedlo mezi ob ma vrcholy valem a p íkopem[4]. První brána na Malém Bezd zu stála za malým p íkopem. Dnes zbylo jen torzo kruhové stavby, obdélné budovy a terasy o výšce zdiva dva až t i metry.
Otevírací doba: Duben Kv ten - Zá í íjen
So - Ne Út - Ne So - Ne
10:00 - 16:30 9:00 - 16:30 9:00 - 15:30
Máchovo jezero Máchovo jezero též zvané Velký rybník nebo Velký Dokeský rybník (n mecky Großteich nebo Hirschberger Großteich) je nejv tší rybník v Libereckém kraji a osmý nejv tší v eské republice. Jde o t etí nejv tší eský rybník, který leží jinde než v Jiho eském kraji. Rozkládá se v nadmo ské výšce 266 m, má rozlohu 284 ha. Dosahuje hloubky 12 m. Založení Rybník byl založen v roce 1366 Karlem IV. v rašelinné pánvi na Robe ském potoku (p ítok Plou nice). Okolnosti založení rybníka jsou doloženy jednak v kronice pražského kanovníka Beneše Krabice z Weitmile (udáno založení v íjnu 1366) a také kroniká Jan z Gubenu. Druhý zápis byl sepsán v Žitav roku 1367 a zmi oval i v echách dosud nevídaný druh ryb, parmy neboli vousá i. Rybník byl popisován jako rybník nad Hirschbergem (n mecký název Doks).[1] K založení jezera a k jeho okolí se váže ada legend (o Daliboru z Myšlína, o Myším hrádku, o mlyná i ve Starých Splavech a vzniku vrchu Bezd z ). Mlýn s náhonem na potoce ve Starých Splavech je doložen od roku 1272 a tak n které prameny udávají vznik prvotního rybníka již tímto datem.[2]
eský Dub eský Dub (n mecky Bömisch Aicha) je m sto na severu ech ležící v okrese Liberec, v Libereckém kraji. Leží na jih od Ješt du, asi 12 km jižn od m sta Liberce. Je p irozeným centrem eskodubska a významným místem Podješt dí. M sto má p es tém 3 tisíce obyvatel, je v n m mate ská, základní a základní um lecká škola. Protékají jím potoky Ješt dka a Rašovka. Historické jádro m sta je od roku 1992 m stskou památkovou zónou. Založení
Prostory johanitské komendy M sto je jedním z nejstarších sídel v severních echách, vzniklo jako tržní osada na vyvýšenin obtékané dvojicí potok Ješt dkou a Rašovkou již n kdy v románském období. První údajnou zmínkou o tomto míst je listina z roku 1115, kterou kníže Vladislav I. sv uje kladrubskému benediktinskému klášteru území „ve Vladislavicích od eky Mohelky až k dubu“. Domn nka, že je tímto dubem myšlena osada Dub, je však neprokázaná. Skute n potvrzená zmínka o této osad pochází až z 24. srpna 1291, kdy krakovský biskup Pavel ud luje odpustky všem osobám, které se kály nebo navštívily n který z kostel náležejících v echách ádu sv. Jana Jeruzalémského v t chto místech: v Praze, Žitav , ve Sv tlé, v Boleslavi, Kadani, Horaž ovicích a Strakonicích. Zmín nou Sv tlou však nebyla Sv tlá pod Ješt dem, ale osada dnes nazývaná eský Dub. Majitelem tohoto kraje se stal roku 1237 rod Markvartic , který velmi št d e podporoval práv ád johanit . asto se za zakladatele eskodubské johanitské komendy považují Havel I. z Lemberka a jeho žena Zdislava (pozd ji svato e ená), je však také možné, že ji založil až jejich syn Havel II. N kdy kolem poloviny 13. století tak na daném míst vznikla opevn ná komenda ádu s kostelem zasv ceným sv. Duchu a blízkým špitálem (ve kterém prý nemocným pomáhala svatá Zdislava). M sto založené kolem tohoto sídla se nazývalo Sv tlá, postupn však patrn p evzalo jméno starší osady, na jejichž pozemcích bylo založeno. Tak je v letech 1291 – 1359 osada ozna ována jako Sv tlá, v letech 1370 a 1373 je však již jmenována jako „Dub jinak Sv tlá“. Sv j znak – zelený dub ve st íb itém poli – získala obec n kdy p ed rokem 1349. Od doby husitské k Bílé ho e
Poz statky m stského opevn ní V 15. století se hrad a m sto staly op rným bodem husit . N kdy kolem 6. ervna 1425 obsadilo sirot í vojsko Jana apka ze Sán hrad Michalovce u Mladé Boleslavi a krátce poté dobylo také Dub. B hem útoku sice komenda vyho ela, byla však opravena a m sto s hradem se staly bezpe ným zázemím pro další husitské posádky na Lemberku, Falkenberku u Jablonného, Grabštejn a v Chrastav a místem, kde se vojska
shromaž ovala k útok m. Po bitv u Lipan získal kontrolu nad Dubem katolický šlechtic Ji í z Dubé, v roce 1435 se jej op t zmocnil Jan apek. Tento zábor také uznal císa Zikmund, když apkovi ud lil panství bývalého kláštera v Hradišti nad Jizerou a statky johanit v Dub do držení. Za vlády Ji ího z Pod brad byl okolní kraj vystaven nájezd m lužických vojsk. Roku 1468 proniklo 7000 p ších a 1000 jezdc prakticky bez odporu až k Dubu, obsadili jej a vypálili. Následn dobyli také Kn žmost a Turnov, teprve pak jejich armádu porazilo královské vojsko pod vedením Jind icha Michalce z Michalovic. V Dub tehdy sho elo množství památek na jeho nejstarší d jiny. Na konci 15. století byl Dub ve vlastnictví rodu Vartemberk . Jejich správa znamenala pro Dub období hospodá ského rozvoje a došlo b hem ní k p estavb kostela sv. Ducha a také hradu. Vartemberk m byl Dub konfiskován po roce 1547 za ú ast ve stavovském odboji a roku 1552 ho koupil slezský šlechtic Jan z Oprštorfu. Za n j rozvoj m sta pokra oval, m sto mimo jiné získalo právo váre né. Za Oprštorf bylo rozhodnuto v Dub pro ú ední styk užívat eský jazyk, byla postavena radnice a hrad v letech 1564–1565 p estav n na renesan ní zámek. P íznivý vývoj pokra oval i když panství Dub a Frýdštejn koupil roku 1591 Zikmind Smi ický ze Smi ic a Dub se tak stal majetkem jeho rodu. Když po bitv na Bílé ho e museli Smi i tí ze zem odejít, získal velkou ást jejich statk Albrecht z Valdštejna. Za t icetileté války Valdštejn se na svých panstvích pokoušel strhnout maximum p íjm na sebe, proto od al Dubu právo váre né, na druhou stranu se m l Dub stát jedním ze sedmi m st, která m la zasedat v budoucím zemském sn mu frýdlantského vévodství. Dub a zbytek Valdštejnových držav se v dob války t šil pom rnému klidu, zdejší pláteníci a soukeníci byli zam stnáni rozsáhlými zakázkami pro císa skou armádu. Po vévodov smrti se situace zm nila, hned na ja e roku 1634 obsadily Dub dv kompanie císa ské p choty a 11. dubna vznikl ve m st požár, p i kterém bylo zni eno 41 dom , pivovar a sladovna. Novým majitelem dubského panství se stal roku 1635 hrab Jan Ludvík Hektor Isolani, jeden z nejodvážn jších císa ských velitel jízdy. Hrab zem el roku 1640 a panství zd dily jeho dcery. 24. kv tna 1641 uskute nilo asi 450 švédských jezdc nájezd až k Dubu, který v etn zámku zapálili a poté se vrátili zpátky do Žitavy. O podješt dí se Švédové a císa ští p etahovali po celý zbytek t icetileté války, na jejím konci byla panství zcela vyplen ná a jejich obyvatelé zbída ení. Po smrti Anny Marie Alžb ty Isolaniové, vstoupila její sestra Regina do kláštera augustiniánek a dubské panství se stalo majetkem tohoto kláštera. 17. a 18. století Druhá polovina 17. století znamenala v oblasti p edevším násilnou rekatolizaci. M sto t žce zasáhl požár 29. srpna 1694, který zni il 35 dom , kostel, radnici, špitál a další stavby. Za Marie Terezie bylo m sto v letech 1741, 1742, 1744 a 1757 postiženo pruskými vpády. Josef II. zrušil nejprve v roce 1781 nevolnictví a o rok pozd ji také augustiniánský klášter. Dubské panství tak p ešlo do držení státního dolnorakouského náboženského fondu. Roku 1757 bylo v Dub celkem 131 dom . 19. a 20. století
Nám stí Bed icha Smetany s v ží kostela Seslání Ducha Svatého a mariánským sloupem Název eský Dub se sice ojedin le objevuje již kolem roku 1600, b žn se však používá na sklonku 18. století. Na za átku 19. století byla rekonstruována radnice a zrušená kaple sv. Jana byla p estav na na špitál. V druhé polovin 19. století došlo ve m st k prudkému rozvoji textilního pr myslu. První textilní podnik zde založili roku 1802 brat i Slukové, avšak po úsp šných po átcích museli svou innost v roce 1843 ukon it. Panství od náboženského fondu koupil roku 1838 kníže Kamil Rohan a p ipojil jej ke svým ostatním državám. Po krachu podniku Slukových zahájil ve m st výrobu nový textilní podnik Franze Schmitta. Tato firma se pozd ji stala jedním z významných podnik monarchie.
28. ervence 1858 došlo ve m st ke katastrofálnímu požáru, který zni il panský pivovar, ú ednické domy a nakonec i zámek. Celkem sho elo 34 dom , a bez p íst eší z stalo víc než 300 osob. Zni ený zámek už nebyl nikdy obnoven a dnes z n j zbývá jen torzo. Rok po této události – v roce 1859 – navštívil eský Dub poprvé Bed ich Smetana, navštívil zde svou matku a sestry, které zde žily. V padesátých letech 19. století za ala okolní kraj navšt vovat Johanna Mužáková-Rottová, známá spíše jako Karolína Sv tlá. Roku 1845 m l eský Dub 1560 obyvatel a roku 1869 již 2481 obyvatel. eský Dub p ivítal vznik eského státu s radostí, p i s ítání osob roku 1910 se zde po et ech a N mc vyrovnal, po roce 1918 se k eské národnosti za alo hlásit víc obyvatel: v roce 1921 se k národnosti eské hlásilo 2364 osob z 3429 obyvatel. 10. íjna 1938 vpochodoval do eského Dubu útvar SS-Germania a zahájil tak jeho okupaci. M sto bylo p ejmenováno nejprve na Aicha a pozd ji na Deutsch Aicha. Dub byl osvobozen 9. kv tna 1945. eský Dub byl nejprve sou ástí turnovského okresu, od roku 1960 je v okrese Liberec.
Jablonné v Podješt dí První písemná zmínka o obci pochází z roku 1241. Po roce 1940 s Jablonným splynuly malé osady Markvartice a eská Ves. V roce 1980 došlo v rámci integrace obcí k p ipojení dalších vesni ek u Jablonného k m stu. Byly to He manice, Kn žice, Lvová, Petrovice a Post elná. A také malé osady: Kn ži ky, Kunová, Pole u Jablonného, Valdov, Zámecká, Zp vná a Židovice K 1. lednu 2007 bylo m sto vy ato z okresu eská Lípa a za len no do dopravn bližšího okresu Liberec a to v etn p ipojovaných vsí.[2] Bazilika minor sv. Vav ince a sv. Zdislavy V roce 1699 dal František Antonín Berka, poslední mužský potomek slavného rodu, císa ský rada, komo í,místodržící, nejvyšší maršálek a vyslanec v r zných evropských dvor kostel zbourat a nad hrobem dnes sv. Zdislavy postavit d stojný chrám. Projekt sv il vynikajícímu víde skému architektu Janu Lukáši Hildebrandtovi. Fr. A. Berka se však dostavby chrámu nedo kal. Po jeho smrti po st ídání majitel panství až hrab nka Rosalie Kinská - rozená Berková, chrám dostav la v hrubých rysech. R. 1729 byl chrám vysv cen a o dva roky pozd ji do jeho krypty p eneseny ostatky sv.Zdislavy ( b hem stavby p ebývaly od r.1702 v dominikánském klášt e ). Tato stavba pat í k p edním stavbám barokního stavitelství ve st ední Evrop . Stavba chrámu byla poslední etapou barokní p estavby dominikánského kláštera. P i stavb chrámu v p dorysu protáhlého k íže byla p ekro ena m stská hradba, t i podlaží katakomb, v nichž byli od 18. století poh bívání dominikánští mniši, sahají až 39 m pod úrove kostela. Vnit ní prostory jsou tvo eny soustavou elipsoid , nad st edním z nich je 34 m vysoká kopule. Pr elí je zdobeno po etnými sochami od J. F. Bienerta z roku 1711. Bohatá vnit ní výzdoba umoc uje posvátnost místa, kam byla poh bena sv. Zdislava. V krypt je umíst no 24 na m di malovaných obrázk s výjevy z legendy o jejím život . Chrám byl v roce 1996 povýšen na baziliku minor sv. Vav ince a sv. Zdislavy. Otevírací doba: tel.: 487 762 105 e-mail.:
[email protected] 1.Od listopadu do konce b ezna provádíme v bazilice pouze p edem ohlášené výpravy 2.V dubnu a íjnu provádíme v soboty a ned le ve 14.00, 15.00 a 16.00 hod. 3.Od kv tna do konce zá í se provádí denn , mimo pond lí: V pracovní dny 9.00 – 11.00 hod. 14.00 – 16.00 hod. v soboty, ned le a státní svátky pouze odpoledne. 4.V dob konání bohoslužeb nejsou prohlídky možné. 5.Hrob sv. Zdislavy je p ístupný v den hlavní pouti (poslední sobota v kv tnu). 6.Katakomby jsou p ístupné pouze pro vážné zájemce jen po p edchozí domluv . 7.Turistické vstupné: dosp lí 30 K snížené 20 K .
Zákupy Zákupy (n m. Reichstadt; lat. Reichstadium nebo Reichstadiensis)[1] jsou m sto v okrese eská Lípa, které bylo založeno ve 14. století. Vzniklo u tvrze[2], pozd ji stejnojmenného zámku u í ky Svitávky, která se jižn od m sta vlévá do Plou nice. K 1. lednu 2007 zde žilo 2788 obyvatel. Rozvoj zámku i m ste ka byl ovlivn n šlechtickými rody Vartenberk , Berk z Dubé, Novohradských, pozd ji pak císa skou rodinou Habsburk . Jejich zásluhou došlo k vybudování ady historicky cenných objekt , z nichž se zachovaly zámecký areál, morový sloup na nám stí a n kolik kostel . P vodn zem d lský charakter osídlení byl z ásti zm n n v 19.století rodinou Leitenberger , kte í zde vybudovali velkou textilní manufakturu a založili první hasi ský sbor v Rakousko-Uhersku. Po zániku manufaktury v Nových Zákupech zde sídlil cukrovar a pak st ední lesnická škola. Život ve 20.století ovlivnily zm ny politických režim (nacismus, komunismus), ve m ste ku se st ídaly vojenské posádky ( eská, n mecká, sov tská), ada stavebních památek byla jimi zni ena. Státní zámek Zákupy je renesan ní zámek ve stejnojmenném m ste ku Zákupy 8 km východn od m sta eská Lípa u í ky Svitávka. Sou ástí zámeckého areálu jsou etné hospodá ské objekty, hradní p íkop s medv dy, anglický a francouzský park. Zámek je ve správ Národního památkového ú adu a p ístupný ve ejnosti. Tvrz u Svitávky První záznamy o zdejším kraji pochází z p elomu 13. a 14. století. Je z ejmé, že na míst zámku stávala d íve d ev ná gotická tvrz vladycké rodiny Pancí ze Smojna.[1]. V roce 1296 je citován Fridman ze Smojna ve smlouv s Hynkem z Dubé. V roce 1311 jej král Jan Lucemburský pasoval na rytí e a v roce 1313 byl jmenován Fridman ze Zákup u jedné smlouvy Jind icha z Lipé. Rodina vladyk ze Smojna ovládala tehdy i okolí tvrze. V roce 1365 se majiteli tvrze i panství stali na desítky let páni z Vartenberka. Stavba zámku
Pohled na zámeckou budovu od silnice a í ky Svitavky O sto let pozd ji, n kdy v letech 1463 - 1492 se panství ujal rod Berk z Dubé, který už tehdy vládl i v Lipé (vodní hrad v dnešní eské Líp ). První z rodu byl v Zákupech (tehdy n mecky Richinstadt) v roce 1492 zesnulý Jan Berka, po n m jeho synové. Od roku 1518 pak rozsáhlé Zákupské panství získal Zdislav Berka, definitivn vykoupil i podíly svých p íbuzných roku 1532[2] Stavbu zámku v renesan ním stylu zapo al až v roce 1541 (což byl rok povýšení Zákup na m sto) a ukon il ji v roce 1552. Rok poté sám zem el p i morové epidemii a protože byl bezd tný, zámku se ujal jeho p íbuzný Zbyn k Berka.[3] Zm ny po požáru V roce 1573 zámek vyho el[4] a b hem požáru v n m p išlo o život mnoho lidí. Zámek byl do p ti let Berky obnoven a zárove i rozší en o mohutné východní k ídlo. V roce 1578 zámecký pán Zbyn k Berka zem el[5]. a panství i zámek p evzal na 30 let další z Berk , Václav. Po jeho smrti roku 1608 se majetku m li ujmout jeho ty i nezletilí synové, jenže kv li Václavovým dluh m byl zámek roku 1612 prodán Janu Novohradskému z Kolovrat.[6] Novohradským zámek náležel do roku 1632. V dob jejich panování byl v lednu 1621 zámek poprvé vyplen n vojskem. V roce 1632 zámek p evzal p iženivší se vévoda Jind ich Sasko-Lauenburský. V
tomto období t icetileté války se zde opakovaly násilnosti vojsk ze Saska i Švédska, zámek byl opakovan vyrabován[7].
Medv d chovaný u zámku Velká p estavba Když se zámku ujal roku 1665 bohatý syn zesnulého vévody Jind icha, Julius František, vévoda SaskoLauenburský, rozhodl se zámek p estav t v barokním stylu[7]. Byla postupn dokon ena ty i mohutná k ídla, p istav no druhé patro s honosnými sály a komnatami ur enými k bydlení, vybudován hospodá ský dv r, budovy na p edzám í, vytvo ena zahrada s terasami, p istav ny konírny a voliéra. K p estavbám si pozval architekty Oktavia Broggia a Domenica Orsiho. Když zem el roku 1689 vévoda Julius František, panství i zámku se ujala na 52 let jeho dcera Anna Marie Františka, velkovévodkyn z Toskány.[6] Bohatá šlechti na si p i zámku vydržovala 120 dvo an a sluh a postarala se nejen o zámek, ale další stavby ve m st . Vytvo ila tzv. Toskánské panství, kde druhým reziden ním sídlem byl zámek v Ploskovicích. Dokon ila barokní p estavby areálu zapo até svým otcem. Po smrti velkovévodkyn roku 1741 se desítky let na zámku m nila jména jeho držitel , samotný zámek se nem nil, byl však ob as vojáky i vzbou enými sedláky vyrabován. Habsburkové
Vnit ní nádvo í zámku Roku 1805 zanedbané, ovšem zna n rozsáhlé panství v dob napoleonských válek p evzal arcivévoda Ferdinand z toskánské v tve Habsburk a po n m jej získal císa . V roce 1815 byl zákupským titulárním vévodou jmenován syn Napoleona Bonaparta, Napoleon II., zvaný Orlík. V d sledku své p ed asné smrti se však správy zámku a vévodství Zákupského (1818 - 1832) nesta il ujmout. Po roce 1850 sloužil zámek v Zákupech jako letní sídlo císa e Ferdinanda I. Dobrotivého (bydlel jinak v Praze na Hrad anech a asto pobýval na zámku v Ploskovicích) a do kal se tak úprav hodných pobytu císa ské rodiny, a to i p esto, že se Ferdinand I. 2. prosince 1848 pod nátlakem vzdal tr nu[8] a po zrušení nevolnictví již nebyl zámek st ediskem panství. V letech 1850 až 1853 byl výrazn p estavován ve stylu druhého rokoka architektem Janem B lským za spolupráce malí Josefa Navrátila[9] a V. Kandlera, socha e Václava Levého a štukatéra J. Effenbergera. V sálech byly vymalovány nov stropy a instalovány etné vy ezávané dopl ky v komnatách. Poprvé se Ferdinand na zámku ubytoval v kv tnu roku 1851 a pak sem jezdil každoro n (s výjimkou roku 1866). B hem letních pobyt excísa e jej zde navštívila v letech 1853 až 1869 ada len vládnoucího rodu, jeho p íbuzných.[8] Naposledy tu byl excísa v íjnu roku 1874, to již byl hodn nemocný.[10].
Po jeho smrti o rok pozd ji v Praze zámek p evzal císa František Josef I., ale ten zde pobýval jen z ídka. V roce 1876 na zámku prob hlo státnické setkání císa e Františka Josefa I. s carem Alexandrem II., p i n mž byla projednána neutralita Rakouska-Uherska v rusko-turecké válce.[11].(Více viz Zákupská dohoda) Dne 1. ervence roku 1900 se zde následník rakousko-uherského tr nu František Ferdinand d'Este oženil s hrab nkou Žofií Chotkovou[7]. O ty i roky pozd ji zde byla poslední návšt va z císa ské rodiny, arcivévodkyn Alžb ta Marie Rakouská se svým manželem Otou z Windisch-Graetze. B hem 1. sv tové války byla na zámku z ízena záložní nemocnice. Státní zámek Po válce p ešel zámek s t emi nádvo ími a 188 místnostmi do státního vlastnictví. V p ízemí byly vytvo eny kancelá e státních les a statk , n které druhy nábytku byly odvezeny do Prahy. V p edzám í byla z ízena eská škola a také eské loutkové divadlo a hrálo se i na balustrádách zámeckého parku. Koncem kv tna 1936 v n m bylo z ízeno krátce eské menšinové Muzeum eskolipska. Po Mnichovu z iniciativy Josefa Maštálka, p edsedy Muzejního spolku a za pomoci eských voják byly eské muzejní materiály p est hovány mimo Sudety na zámek v B lé pod Bezd zem.[12] B hem války zde byli ubytováni r zní uprchlíci. Pro ve ejnost byl zámek zp ístupn n roku 1951 a p evzat orgány státní památkové pé e. Od roku 1977 byl zámek rekonstruován a znovu zp ístupn n byl v roce 1985. V období let 1974 - 1995 na zámku uspo ádal desítky koncert vážné hudby Kruh p átel hudby, na nichž se podílely další celostátní instituce. Zámek byl k 1. lednu 2002 prohlášen za národní kulturní památku. V seznamu památek je registrován pod . 29607/ 5-3448. Návšt vní doba v roce 2012 Leden
zav eno
Únor
zav eno
B ezen
zav eno
Duben*)
soboty, ned le, 9. 4.
9 - 15
Kv ten
úterý - ned le, 7. a 8. 5.
9 - 16
erven
úterý - ned le
9 - 16
ervenec
úterý - ned le, 2., 5. a 6. 7.
9 - 16
Srpen
úterý - ned le
9 - 16
Zá í
úterý - ned le, 28. 9.
9 - 16
soboty, ned le, 28. 10.
9 - 15
íjen*) Listopad
zav eno
Prosinec
zav eno
*) ve všední dny pro objednané skupiny nad 20 osob Za átek poslední prohlídky je shodný s koncem návšt vní doby.
Mnichovo Hradišt Mnichovo Hradišt (d íve Hradišt nad Jizerou, latinsky: Gredis Monachorum, n mecky Münchengrätz) je m sto ležící v okrese Mladá Boleslav asi 70 km severovýchodn od Prahy, asi 14 km severn od Mladé Boleslavi. První zpráva o Mnichov Hradišti pochází z roku 1279, kdy je uvád no jako místo út ku královny Kunhuty. M sto ale již o n co d íve založili mniši z cisterciáckého kláštera na prot jším b ehu eky Jizery. Ti Mnichovo Hradišt m li ve svém držení až do roku 1420. Tehdy byl klášter vypálen a m ste ko obsazeno husitským vojskem. Podruhé bylo Mnichovo Hradišt dobyto a vypáleno lužickými k ižáky za vlády Ji ího z Pod brad. Poté se držitelé asto st ídali, až jej roku 1547 získal jako konfiskát král Ferdinand I. Habsburský V roce 1556 kupuje od královské komory m ste ko Jind ich Žib id z Velechova. Ten nechal roku 1558 zhotovit m stskou pe e . Roku 1579 se Mnichovo Hradišt stává vlastnictvím Budovc z Budova. Poslední Budovec Václav Budovec byl majitelem mnichovohradištského panství od roku 1602 a vybudoval zde renesan ní zámek. 21. ervna 1621 byl na Starom stském nám stí v Praze mezi 27 eskými pány popraven a zárove byl zkonfiskován jeho majetek. O rok pozd ji získává Mnichovo Hradišt do svého držení Albrecht z Valdštejna. Ten ho roku 1624 podstupuje svému p íbuznému Maxmiliánu z Valdštejna a v jeho rod pak m sto z stává až do roku 1945.
Zámek v M. Hradišti (dnes lé ebna).
Ose ná Ose ná (n mecky Oschitz) je m sto na severu ech, v okrese Liberec, v libereckém kraji. Leží asi 10 km jihozápadn od Liberce na úpatí Ješt dsko-kozákovského h betu a Ralské pahorkatiny. M stem a Chrastnou protéká eka Plou nice, která pramení severn od obce u Jenišovského rybníka. Druzcovem protéká Druzcovský potok a Zábrdím a Vlachovým í ka Zábrdka. Dalšími vodními plochami v okolí jsou rybníky Jenišovský, Mlékárenský, Ko var v, Láze ský a Chrastenský. Osada Ose ná je poprvé zmi ována roku 1352 v souvislosti s nedalekým hradem D vínem. Ve stejné dob je doložen místní d ev ný kostelík sv. Víta. Roku 1444 byla osada zcela zni ena b hem husitského nájezdu. Nový, pozdn gotický, kostel nechal postavit roku 1565 Karel Biberštejn. Na p ímluvu svobodného pána z Oprštorfu povýšil císa Rudolf II. roku 1576 Ose nou na m sto s právem používat m stský znak a pe e se znakem orla se zlatou korunkou a s nápisem „Sigilium oppidi ossensis 1576“. N mecké obyvatelstvo zde žilo již p ed rokem 1620, v knize daní z roku 1654 ítá Ose ná 23 m š an , 15 chalup a 21 malorolník . Roku 1680 napadli Ose nou náchodští a áslavští sedláci, jejich povstání proti robot však bylo potla eno vojskem hrab te Haranta. V roce 1713 žilo ve m st 43 m š an , 2 malorolníci a 48 domka . Roku 1890 byly v Ose né farnost sv. Víta, etnická stanice, p tit ídní škola, záložna, t i mlýny, výrobna ba kor a pantoflí a tkalcovna, konaly se v ní pravidelné výro ní trhy. Ve m st žilo na za átku 20. století 11 ech a 828 N mc . Po skon ení druhé sv tové války byly n me tí obyvatelé vysídleni. Dne 10. íjna 2006 byl obci vrácen status m sta.[1]
K ižany (n mecky Kriesdorf) Tato obec v Podješt dí leží asi 10 km západn od Liberce, na silnici z Chrastavy do Ose né. K ižany leží pod svahy Ješt dsko-kozákovského h betu na Ješt dském potoce.
Zajímavosti a pam tihodnosti
Krkav í skály P vodn gotický kostel sv. Maxmiliána byl barokn p estav n v 17. století. V jeho interiéru se nacházejí pozdn barokní oltá , malované výpln , d ev ný kúr a varhany. • Plastika sv. Jana Nepomuckého z roku 1747 je umíst na p ed kostelem. • Solvay v lom nad obcí byl v provozu ješt na za átku 20. století. Se svými t emi patry je nejrozsáhlejším lomem Ješt dského poho í. V jednom pat e lomu je vykutána loupežnická jeskyn . • Krkav í skály (472 m), znám jší jako Vajoletky u K ižan, je pískovcová skalní ze , jde o oblíbený horolezecký terén. • Kostel sv. Šimona a Judy v Žib idicích pocházel p vodn z 14. století a roku 1672 byl p estav n na jednolodní ran barokní kostel. •
Kultura V obci se každoro n (v roce 2010 už pošesté) koná dixielandový festival. Termín festivalu je vždy první sobota v srpnu, za átek ve 14:00 hodin. Ú inkují tuzemské i zahrani ní soubory. Festival je po ádán jako happening bez výb ru vstupného.[1]
Kryštofovo Údolí Leží asi 8 km západn od Liberce na silnici z Chrastavy do Ose né v hlubokém údolí í ky Rokytky v Ješt dsko-kozákovském h betu. Kryštofovo Údolí bylo patrn založeno uhlí i n kdy v 16. století, pat ilo nejprve k lemberskému a pozd ji ke grabštejnskému panství. První písemná zmínka je datována roku 1581. Sou asná obec je tvo ena trojicí p vodních vsí, zakládaných b hem postupu osadník podél toku Rokytky. Tak vznikla postupn Rokytnice (Eckersbach), pak Bezové údolí (Holundergrund, pozd jší Kryštofovo údolí) a nejvýše Novina (Neuland). T žba st íbra a olova v okolí byla ukon ena v polovin 18. století. Údolím vedla v minulosti pašerácká stezka. Pam tihodnosti
Nejstarší mostek v obci se sochou Jana Nepomuckého
Železni ní zastávka • Orloj – první eský vesnický orloj, v bývalé trafostanici naproti muzeu betlém , dokon ený 20. zá í 2008 • Muzeum lidových betlém – v prvním poschodí bývalé školy (dnešní restaurace „U Kryštofa“), více než 20 betlém , mezi nimi betlémy miniaturní i obrovské, zabírající dv desítky metr tvere ních. Nejstarší z exponát je z roku 1846. Iniciátorem vzniku muzea byli paní Gertruda Antošová, pan starosta Miroslav Kuchta a Martin Chaloupka. • Kostel sv. Kryštofa – d ev ný ran barokní kostelík pochází z roku 1686, nahradil p vodní luteránský kostelík ze 16. století. Vystav l ho Michl Schöbel. Stranou kostela stojí d ev ná zvonice. Fara byla dokon ena roku 1768. • Kaple sv. Kryštofa – v lese nad obcí p i turistické stezce • Kopie sochy sv. Jana Nepomuckého – na barokním mostku pod kostelem • Pomník ob tem 1. sv tové války • Velké množství zachovalých d ev ných a hrázd ných staveb •
Novina (Kryštofovo Údolí) Vesni ka mezi K ižanami a Kryštofovým údolím. Zajímavostí je železni ní viadukt – postaven v letech 1898–1900 na trati z Liberce do eské Lípy. Má 14 oblouk , délku 230 metr , tra na n m vede do oblouku ve výšce až 30 metr nad zemí. Po jeho p ejetí vjíždí vlak mí ící sm rem do eské Lípy do 800 metr dlouhého tunelu. Malý železni ní viadukt – stojí poblíž myslivny nad autobusovou zastávkou. Jeho délka je 127 metr , má deset op rných sloup a výšku 17 metr . Velké množství zachovalých d ev ných a hrázd ných staveb
Lindava vesnice, ást m sta Cvikov v okrese eská Lípa. Nachází se asi 4 km na jih od Cvikova, v údolí vytvo ené í kou Svitávkou. V Lindav roku 1756 a v nedalených Velenicích o ty i roky pozd ji hrab Josef Jan Maxmilián Kinský ze Sloupu v echách nechal postavit dv své zrcadlárny. Svými zrcadly dokázal zásobovat velkou ást celé Evropy.[ K oživení sklá ské tradice došlo až po roce 1992. Tehdy skupina sklá získala objekt staré n mecké textilky a založila sklárnu Ajeto (na konci obce sm rem na Nový Bor). asem zde vzniklo i muzeum a prostor, kde si mohli návšt vníci vyzkoušet vyfouknout vlastní sklen ný výrobek. V areálu je i stylová sklá ská kr ma. V Lindav je soutok Boberského potoka s í kou Svitávkou. Odtud je Svitávka n kdy splavná a zde má také na most sv j vodo et. Splavná je p i výšce hladiny 30 cm. Svitávka má odtud až do Zákup obtížnost WW-1 a spád t i promile. V Lindav na Svitávce jsou zbytky jezu.
Pusté kostely – neboli též Pekelné doly jsou soustava p evážn um le vytvo ených jeskyní v pískovcových skalách p i í ce Svitávka mezi obcemi Velenice a Svitava na eskolipsku. Komplexu vévodí nejznám jší a nejv tší jeskyn Nautilus, která je nyní sídlem motorká ského klubu pod názvem Pekelné doly.Celá oblast podél í ky Svitávky v délce necelých 3 km od obce Svitava sm rem k Velenicím je protkaná mnoha jeskyn mi, v tšinou um lými. Vznikaly v r zných obdobích a za pomocí r zných technik. V n kterých prostorách údajn žili st edov cí mniši a je pravd podobné, že n které i sami hloubili, jiné byly vytvo eny v 18. století kv li písku, surovin k výrob zrcadel, p ípadn pak upraveny pro jiné využití (sklady, výrobny, klub). Mimo n kolika jeskyní ozna ovanými Pusté kostely jsou v okolí další a také otev ené, dávno již opušt né menší lomy. Údolí Svitávky v tomto úseku je zalesn né a tém neobydlené. Nevedou tudy zna ené trasy p ších turist . Kopce nad údolím nejsou vysoké. Nautilus:Rozsáhlé jeskyn (pojmenované také Lindavské komory, i Pustý kostel . 1) podle zprávy vlastiv dného badatele Karla Brandtla z roku 1849 vznikly zásluhou podnikatele, hrab te Josefa Kinského, sídlícího v obci Sloup v echách. Ten založil v údolí vytvo eném Svitávkou v období let 1756 až 1760 dv továrny na výrobu zrcadel, zrcadlárny. Pro broušení zrcadel pot eboval písek (4 druhy), který získával v okolních pískovcových skalách. K zrcadlárnám nechal vyhloubit kanál s dv ma koryty, kterými p itékala voda ze Svitávky. Hloubení jeskyních prostor bylo provád no postupn , v rozestupech 3 metr byly ponechávány skalní pilí e, aby nedošlo k z ícení strop . V zadní ásti nechal vybudovat cisternu, kam stékala voda. Po vyt žení písku byly využívány jiné lokality (mnohé lomy tohoto druhu byly u Lindavy, Svitavy, Sloupu), zde byla t žba ukon ena koncem 19. století. Velké podzemní prostory (krycí název Nautilus) využili koncem II. sv tové války nacisté, kte í sem nechali p est hovat a ukrýt z Polska vále nou výrobu. Na podzim 1944 zde v zni vyráb li 30 mm letecké kanóny MK 108. Po skon ení války byly prostory upraveny a využívány jako velkosklad ovoce a zeleniny. V roce 1993 byly opušt né jeskyn prodány a roku 1997 je získal eský curling klub. Své plány s rozsáhlými úpravami však nerealizovat a p t let pozd ji je získal nový vlastník, který zde po vy ist ní od odpadu a naplavenin vybudoval hojn navšt vovaný motorká sky klub Pekelné doly.[1] Lokalita byla v letech 1990 a 1995 d kladn prozkoumána a zm ena i s pomocí laser . Je za azena do soupisu archeologických nemovitých památek[2] Pustý kostel 2
Jeskyn Pustý kostel 2 od silnice V p ímém sousedství silnice p i pravém b ehu Svitávky asi 300 metr od Nautila je menší podzemní lom, kde se podle zmín ného výzkumníka Brandtla v roce 1849 již net žilo. Existenci jeskyn zaznamenal do svého deníku roku 1825 p i jedné ze svých cest František Palacký. Archeologický pr zkum zde provedl v roce 1933 archeolog Emil Gebauer. Na vstupu do jeskyn je ada pilí . Na st nách byly etné skalní kresby - reliéfy, v tšinou nov jšího data. Vpravo od vchodu do podzemních prostor je uchován skalní relief Uk ižování. ást prostor byla pozd ji zavalena. P i stavb silnice v roce 1886 byl terén u vstupu zvýšen. U jeskyn jsou p es Svitávku dva silni ní mosty. Pustý kostel 3 Pod zaniklým hrádkem Výrov u Svitávky byl u Medv dího kempu menší podzemní lom. Stýkají se zde katastry obcí Velenice a Svitavy. Široký byl 30 metr , hluboký 12. ást lomu se neznámo kdy propadla. I tyto jeskyn jsou chrán ny podle zákona . 20/1987 sb.[3]
P ístup Pod jeskyn mi vede p i í ce místní komunikace z Velenic do Lindavy u Cvikova. Po stejné vedena cyklotrasa 3055. Trasa pro zde vyzna ená není a silnici již linková autobusová doprava. železni ní tra a zastávky jsou v 6 vzdálených Zákupech.
Svitávka Svitavy a silnici je p ší turisty nevyužívá Nejbližší km
Svitávka u tunel , zp tný p epad
Venkovní prostory Pekelných dol
Jeden z vchod k tunel m p ed kostely
He manice v podješt dí-areál MALEVIL (golfové h išt atd.)
Leží severn od Jablonného v Podj. U obce je rozsáhlý areál se sportovišti a restaurací. Za zmínku stojí golfové h išt , tenisové kurty, p j ovna ty kolek a koní a další sportovišt . Viz. tel. 487762760, nebo www.malevil.cz.
