Lékové formy. Stabilita a kompatibilita parenterální v Ïivy

20 • 2• 2010

Lékové formy Stabilita a kompatibilita parenterální v˘Ïivy PharmDr. Michal Janů,1; doc. PharmDr. Ruta Masteiková, CSc.2 1 Nemocniãní

lékárna, VFN Praha, 2 Ústav technologie lékÛ, VFU Brno

Souhrn Janů M, Masteiková R. Stabilita a kompatibilita parenterální výživy. Remedia 2010; 20: 150–154. Článek je věnován problematice stability a kompatibility směsí pro parenterální výživu připravovaných v lékárnách. Vzhledem k množství faktorů působících na kvalitativní vlastnosti těchto soustav není možné vždy naprosto spolehlivě určit míru jejich stability. Přesto existuje řada opěrných bodů, podle nichž můžeme nejčastější případy a projevy nestability parenterálních směsí odhadnout. Patří mezi ně zejména kompatibilita fosforečnanů a vápenatých sloučenin, stabilita tukových emulzí a jejich kompatibilita s ostatními složkami přípravku, stabilita a kompatibilita vitaminů a vybraných stopových prvků. Kompatibilita některých léčiv, vitaminů a stopových prvků se základními složkami parenterální výživy a stabilita těchto přípravků je v příspěvku uvedena formou tabulek. Klíčová slova: stabilita – kompatibilita – parenterální výživa – vaky AIO.

Summary Janu M, Masteikova R. Stability and compatibility of parenteral nutrition admixtures. Remedia 2010; 20: 150–154. The article features the stability and compatibility of parenteral nutrition admixtures prepared in the pharmacy. Given the variety of factors that can affect the quality of such products, it is not always possible to reliably determine their stability level. Nevertheless, a range of predictors of parenteral nutrition stability have been identified, such as calcium and phosphate compatibility, fat emulsion stability and compatibility with other components and stability and compatibility of vitamins and selected trace elements. The compatibility of some drugs, vitamins and trace elements with the basic parenteral nutrition components and product stability data are summarized in tabular form. Key words: stability – compatibility – parenteral nutrition – all-in-one (AIO) formulations.

Pfiedpis na sloÏení individuálnû pfiipravovan˘ch vakÛ all-in-one (AIO) sestavuje lékafi nutricionista za asistence farmaceuta, kter˘ je ãlenem nutriãního t˘mu. Je tfieba si uvûdomit, Ïe typická smûs pro parenterální v˘Ïivu (PV) obsahuje okolo 50 sloÏek rÛzné stability, které mohou vzájemnû interagovat. Vhodné koncentrace infundibilií se volí jak s ohledem na kompatibilitu sloÏek, tak z hlediska v˘sledné zátûÏe pacienta objemem vody. Pfiíli‰ malé koncentrace nutriãní sloÏky vedou k podání vût‰ího mnoÏství vody, jeÏ mÛÏe b˘t u nûkter˘ch stavÛ neÏádoucí. Zpravidla se uÏívají 20–40% roztoky glukózy, 5–15% roztoky aminokyselin a 20% tukové emulze. Minerály mohou b˘t pfiidávány zvlá‰È ve formû koncentrovan˘ch roztokÛ (10% roztok NaCl, 7,5% roztok KCl, 13,6% roztok KH2PO4, 10% roztok MgSO4, 10% roztok glukonanu vápenatého, roztoky glukóza-1-fosfátu a K-L-malátu), nebo v komplexních pfiípravcích se stopov˘mi prvky (napfi. Elotrace) [1]. V˘Ïiva AIO obsahuje rovnûÏ rÛzné typy stabilizujících látek a solubilizujících pfiísad [2]. Smísením jednotliv˘ch sloÏek dochází ke zmûnám pH, mÛÏe dochá-

150

Stabilita a kompatibilita parenterální výživy

zet ke sníÏení rozpustnosti nûkter˘ch látek a k rÛzn˘m fyzikálnû-chemick˘m zmûnám (k oxidaci, Maillardovû reakci, kondenzaci, krystalizaci, degradaci aÏ k rozkladu). V‰e závisí na tom, jak˘m tepeln˘m a svûteln˘m vlivÛm je pfiípravek vystaven, na dobû skladování, na obsahu katalyzujících látek (stopov˘ch prvkÛ) [3]. Urãitou roli mÛÏe hrát obalov˘ materiál, zvlá‰tû ten, kter˘ propou‰tí kyslík [4]. Jednou z klíãov˘ch vlastností parenterálních roztokÛ je sterilita a apyrogenita. Pro udrÏení sterility sloÏek a v˘robkÛ je tfieba vûnovat zvlá‰tní pozornost zejména prostfiedí, ve kterém se smûsi AIO pfiipravují, personálu, jeho vzdûlání a také jeho obleãení. Pfiíprava smûsí AIO se uskuteãÀuje v pracovním prostoru tfiídy ãistoty A, kter˘ je umístûn v prostoru tfiídy ãistoty C. Tfiída ãistoty A je zaji‰tûna laminárním boxem, tfiída ãistoty C vyÏaduje aseptickou místnost s obmûnou vzduchu pfies filtraãní jednotku. Do ãistého prostoru personál vstupuje pfies personální propusÈ, materiál vstupuje pfies vstupní materiálovou propusÈ a vystupuje v˘stupní materiálovou propustí.

Povrchy v pracovním prostoru musí b˘t bez ostr˘ch hran, s odolností k povrchové dezinfekci, povrchy v‰eho vkládaného materiálu do vstupní materiálové propusti musí b˘t fiádnû oãi‰tûny a dezinfikovány. Vhodná je instalace germicidních záfiiãÛ. Lékárna, která vyrábí vaky AIO, musí mít zpracován hygienick˘ reÏim ãist˘ch prostor. Personál tvofií atestovaní farmaceuti a farmaceutické asistentky se znalostí práce v ãist˘ch prostorech. Pracují ve speciálních kombinézách s nízkou odluãivostí ãástic, v rou‰kách, ãepicích a rukavicích [5]. Mezi klíãové pojmy charakterizující jakost PV patfií stabilita a kompatibilita. Stabilita je vlastnost zachovat si ve stanoven˘ch mezích po urãitou dobu a za stanoven˘ch podmínek uchovávání definované jakostní znaky. V pfiípadû PV ukazuje obecnû na degradaci nebo sníÏení obsahu nutriãních sloÏek v ãase. Kompatibilita popisuje fyzikální a chemické interakce. Je to termín vyjadfiující vzájemnou sná‰enlivost jednotliv˘ch sloÏek léãivého pfiípravku. Sledování jakostních fyzikálnû-chemick˘ch parametrÛ u vakÛ AIO je velmi dÛleÏité, zejména pro rÛznorodost úãinn˘ch a pomocn˘ch

20 • 2• 2010

Tab. 1

STABILITA VITAMINÒ V PARENTERÁLNÍ V¯ÎIVù

léãivo

ãas, po kter˘ je vitamin stabilní

teplota

svûtlo

obal

poznámka

acidum folicum

8 hodin

25 °C

expozice

PV bez tuku

acidum folicum

7 t˘dnÛ

4 °C

ochrana

PV bez tuku

vitamin A

24 hodin

25 °C

expozice

EVA

vitamin A

20 dnÛ

4 °C

ochrana

EVA, PVC, sklo AIO

vitamin B1

48 hodin

5 °C

expozice

sklo

AIO

vitamin B1

96 hodin

4 °C

ochrana

EVA

AIO

vitamin B12

96 hodin

4 °C

ochrana

EVA

AIO

vitamin B2

48 hodin

25 °C

expozice

sklo

AIO

vitamin B2

6 dnÛ

4 °C

expozice

EVA

AIO

vitamin B3

8 hodin

25 °C

expozice

vitamin B3

96 hodin

4 °C

ochrana

EVA

AIO

vitamin B6

96 hodin

4 °C

ochrana

EVA

AIO

vitamin B6

24 hodin

24 °C

expozice

vitamin C

48 hodin

5 °C

expozice

sklo

AIO

vitamin D

24 hodin

25 °C

expozice

sklo

PV bez tuku

vitamin E

6 dnÛ

4 °C

expozice

EVA

AIO

vitamin E

24 hodin

25 °C

expozice

PVC

PV bez tuku

vitamin K

24 hodin

25 °C

expozice

sklo

AIO

AIO

Lékové formy

látek, jejich citlivost k rÛzn˘m vnûj‰ím vlivÛm, vzhledem k senzitivitû a téÏ polymorbiditû léãen˘ch. K faktorÛm ovlivÀujícím destabilizaci infuzních vakÛ patfií pfiedev‰ím [6]: – koncentrace aminokyselin, – pH soustavy, – koncentrace glukózy, – koncentrace elektrolytÛ, – pofiadí plnûní. Pfiípadné riziko stabilitních zmûn mÛÏe redukovat [6]: – koneãná koncentrace aminokyselin vût‰í neÏ 2,5 %, – v˘sledné pH ≥ 5,0, – nepfiítomnost tfiívalentních iontÛ (napfi. dextran Ïelezit˘), – pfiidávání tukov˘ch emulzí v poslední fiadû, aÏ po smísení v‰ech sloÏek. Mezi nejãastûji prakticky fie‰enou problematiku z hlediska stability a kompatibility pfii pfiípravû parenterální v˘Ïivy v lékárnách patfií: 1. stabilita a kompatibilita pfiípravkÛ obsahujících souãasnû vápenaté a fosforeãné ionty (slouãeniny), 2. stabilita lipidov˘ch emulzí po pfiidání ostatních sloÏek pfiípravku, 3. stabilita a kompatibilita vitaminÛ a stopov˘ch prvkÛ, 4. stabilita a kompatibilita léãiv aplikovan˘ch spolu se sloÏkami parenterální v˘Ïivy nebo se systémy AIO. Slouãeniny vápníku a fosforu patfií mezi nejbûÏnûj‰í elektrolyty v parenterální v˘Ïivû [7]. Pokud jsou pfiítomny ve vysoké koncentraci nebo v nevhodné formû, mÛÏe vznikat precipitát CaHPO4. Dihydrogenfosforeãnan vápenat˘ Ca(H2PO4)2 je dobfie rozpustn˘ ve vodû (71 mmol/l), kdeÏto hydrogenfosforeãnan vápenat˘ CaHPO4 je prakticky nerozpustn˘ (1,8 mmol/l) [8]. Riziko precipitace sniÏují následující faktory [9]: – koncentrace aminokyselin ≥ 2,5 %, – pH ≤ 6,0, – pouÏití organick˘ch fosforeãnanÛ a vápenat˘ch slouãenin, napfi. (glukóza-1-fosfát) [10], – koncentrace vápníku a fosforu < 8 mmol/l, – vápenatofosforeãn˘ souãin < 75 mmol/l, – pfiidání cysteinu do smûsi. Nejcitlivûj‰í sloÏkou smûsi AIO je tuková emulze, jejíÏ stabilita je ovlivÀována iontovou silou elektrolytÛ a pH. Tukové emulze jsou ve stabilním stavu udrÏovány vlivem mechanick˘ch a elektrostatick˘ch odpudiv˘ch sil za pomoci emulgátoru. KaÏdá tuková emulze k parenterálnímu pouÏití je sterilním, termodynamicky nestabilním disperzním systémem olejové fáze ve vodû. Její malé ãástice se pfiipravují vynaloÏením vysoké mechanické energie na obû fáze, fyzikální nestabilita se odstraÀuje pouÏitím emulgátorÛ, nejãastûji na bázi vajeãn˘ch fosfatidÛ. Molekuly emulgátorÛ se skládají

PV bez tuku

PV bez tuku

EVA – ethylvinylacetát; PVC – polyvinylchlorid; AIO – vak all-in-one; PV – parenterální v˘Ïiva; podle [8] – Joyce, et al., 2006

Tab. 2

STABILITA STOPOV¯CH PRVKÒ V PARENTERÁLNÍ V¯ÎIVù

stopov˘ prvek

ãas, po teplota kter˘ je stopov˘ prvek stabilní

svûtlo

obal

poznámka

chromium

48 hodin

expozice

sklo

AIO

ochrana

EVA

PV bez tuku

25 °C

cuprum

24 hodin

25 °C

cuprum

28 dnÛ

5 °C

ferri cum dextranum 100 mg/l

18 hodin

25 °C

manganum

48 hodin

25 °C

expozice

sklo

AIO

manganum

7 dnÛ

4 °C

ochrana

PVC

PV bez tuku

PVC

PV bez tuku

smûs stopov˘ch 72 hodin prvkÛ (napfi. Addamel, Tracutil)

PV bez tuku

PV bez tuku

25 °C

selenium

24 hodin

zincum

48 hodin

25 °C

expozice

sklo

PV bez tuku AIO

zincum

7 dnÛ

4 °C

ochrana

PVC

PV bez tuku

EVA – ethylvinylacetát; PVC – polyvinylchlorid; AIO – vak all-in-one; PV – parenterální v˘Ïiva podle [8] – Joyce, et al., 2006


151

20 • 2• 2010 CAN (mmol/l) = a + 64b + 729c

Tab. 3

KOMPATIBILITA ROZTOKÒ AMINOKYSELIN S VYBRAN¯MI LÉâIVY V PARENTERÁLNÍ V¯ÎIVù

(CAN – kritická agregaãní koncentrace, a, b, c jsou jednomocné, dvojmocné,

Lékové formy

resp. trojmocné ionty ve smûsi uvedené v mmol/l.) léãivo

poznámka

kompatibilita

albuminum

viditeln˘ zákal, nestabilitu zvy‰ují ionty Ca2+, Mg2+

I

amikacini disulfas

kompatibilita zaruãena po 24 hodin pfii 21 °C

K

aminophyllinum

kompatibilita zaruãena po 24 hodin pfii 25 °C i v TPN

K

amphotericinum B

zákal aÏ Ïluté ãástice

I

cefazolinum natricum

kompatibilita zaruãena po 24 hodin pfii 22 °C i v TPN, chránûno pfied svûtlem

K

cefepimi dihydrochloridum

kompatibilita zaruãena po 8 hodin pfii 25 °C, 3 dny pfii 8 °C

K

cefotaximum natricum


K

ceftriaxonum natricum


K

cefuroximum natricum


K

cimetidini hydrochloridum

kompatibilita zaruãena t˘den pfii 25 °C i v TPN

K

clindamycini hydrochloridum kompatibilita zaruãena po 24 hodin pfii 25 °C i v TPN

K

dopamini hydrochloridum


K

famotidinum

kompatibilita zaruãena po 48 hodin pfii 21 °C, t˘den pfii 4 °C i v TPN

K

acidum folicum


K

furosemidum


K

gentamicini sulfas


K

heparinum natricum


K

insulinum humanum

sníÏení aktivity o 40–60 %

I

calcii gluconas


K

kalii dihydrogenophosphas


K

lidocaini hydrochloridum


K

metoclopramidi hydrochloridum


K

morphini hydrochloridum

kompatibilita zaruãena po 28 dnÛ pfii 25 °C

K

benzylpenicillinum kalicum (natricum)

kompatibilita zaruãena po 24 hodin pfii 25°C

K

K – kompatibilní; I – inkompatibilní; TPN – totální parenterální v˘Ïiva podle [19] – Das Gupta, 1986

z hydrofilní a hydrofobní ãásti a tvofií hranici mezi olejovou a vodnou fází. Hydrofilní ãásti emulgátoru mají elektrick˘ náboj, a proto olejové globule na povrchu pÛsobí svojí odpudivou silou, která je schopna zabraÀovat spojování jednotliv˘ch tukov˘ch ãástic. Kromû toho existují v systému slab‰í vazebné interakce (síly van der Waalsovy), které naopak ãástice pfiitahují. Tukové ãástice vykazují v roztoku BrownÛv pohyb. Povrchov˘ potenciál (zeta potenciál) tukov˘ch ãástic je utváfien ionizací hydrofilních skupin emulgátoru na jejich povrchu. Zeta potenciál má mít hodnotu alespoÀ -35 mV a je redukován zejména kationty (s valencí iontÛ stoupá – je tudíÏ vût‰í u dvoj- ãi trojmocn˘ch iontÛ) a znaã-

152


nû závisí na pH roztoku (pfii pH < 5,5 nastává prudká redukce zeta potenciálu). Elektrolyty a stopové prvky v tukové emulzi pÛsobí negativnû na její stabilitu. âím vy‰‰í je koncentrace iontÛ a ãím vy‰‰í je mocenství iontÛ, tím spí‰e v tukové emulzi dochází k pfiekroãení kritické hodnoty zeta potenciálu a k rozpadu smûsi. Dvojmocné ionty (Ca2+, Mg2+) také mohou tvofiit mÛstky mezi negativnû nabit˘mi fosforeãn˘mi skupinami a tím usnadÀovat shlukování ãástic. Kritická koncentrace elektrolytÛ, která jiÏ zpÛsobí shlukování tukov˘ch ãástic, se naz˘vá kritická agregaãní koncentrace (critical aggregation number, CAN). Za bezpeãnou je povaÏována hodnota CAN < 600 mmol/l [2, 4].

Fyzikální nestabilita tukové emulze prochází nûkolika stadii: krémovatûní, agregace, flokulace a koalescence [11]. Prvá dvû stadia (krémovatûní, agregace) pfiedstavují ãasné fáze a po roztfiepání emulze jsou reverzibilní. Zpravidla je‰tû nedochází ke zmûnû velikosti ãástic vnitfiní fáze. V dal‰ích fázích jednotlivé ãástice postupnû spl˘vají, zvût‰ují se a pfii úplném zhroucení elektrostatické a mechanické bariéry nastává oddûlování fází (vyluãuje se voln˘ olej). Tento stav dekompozice je ireverzibilní. Parenterální tukové emulze mají ãástice o velikosti obvykle 0,15–0,53 µm [12], coÏ je velikost lidsk˘ch chylomikronÛ lymfy a krve v postabsorpãním stavu (graf 1). âástice pfiesahující 5 µm pfiedstavují potenciální riziko blokace plicních kapilár [12]. Na tuto skuteãnost reflektuje USP 30 ãlánkem 729, kter˘ vymezuje limitní mnoÏství ãástic na 0,05 % a ménû. âlánek v Americkém lékopisu je koncipován jako pojistka minimalizace plicní mikroembolizace bûhem podávání infuze s v˘Ïivou [13]. K souboru jakostních zmûn tukové emulze, které negativnû ovlivÀují stabilitu a mohou zapfiíãinit patologickou odpovûì organismu, patfií lipoperoxidace. Té mohou podléhat zvlá‰tû tukové emulze pfiipravené ze sójového oleje a obsahující polynenasycené mastné kyseliny, kdy kyslík mÛÏe pÛsobit na dvojné vazby tûchto kyselin. V pozdûj‰ích fázích se vytváfiejí aktivní formy kyslíku, které zpÛsobují tvorbu peroxidick˘ch vazeb a zpÛsobují oxidativní stres citliv˘ch bunûãn˘ch struktur. Lipidové hydroperoxidy vznikající pfii lipoperoxidaci pÛsobí apoptózu T-bunûk. Stopové prvky, teplota, svûtlo a pfiítomnost kyslíku (prostupujícího pfies vak) zvy‰ují pohotovost k oxidativním procesÛm, pomocné látky s antioxidaãním potenciálem toto riziko zmírÀují [14]. Vitaminy a stopové prvky mohou b˘t degradovány UV záfiením, vzdu‰n˘m kyslíkem, sorbovány na povrch vakÛ, jejich rozklad mÛÏe b˘t katalyzován nevhodn˘m pH, pfiítomností nûkter˘ch pomocn˘ch látek, stopov˘ch prvkÛ apod. Stabilita vitaminÛ a stopov˘ch prvkÛ v parenterálních smûsích s ohledem na teplotu uchovávání, svûtelné podmínky a druh obalu je podrobnû uvedena v tab. 1 a 2. Jednotlivé látky mají navíc urãitá specifika. Obecnû je moÏné konstatovat, Ïe vitaminy A, B6 a kyselina listová jsou tûmi nejstabilnûj‰ími vitaminy, protoÏe jejich ztráty v prÛbûhu stabilitních studií byly zanedbatelné [15]. V‰echny vitaminy zmiÀované v tab. 1 jsou citlivé na svûtlo. Pfii ochranû pfied den-

20 • 2• 2010

Tab. 4

KOMPATIBILITA TUKOV¯CH EMULZÍ S VYBRAN¯MI LÉâIVY V PARENTERÁLNÍ V¯ÎIVù

léãivo

poznámka

kompatibilita

albumin

viditelné krémovatûní, nestabilitu zvy‰ují ionty Ca2+, Mg2+

I

aminokyseliny

kompatibilita pfii smísení stejn˘ch ãástí aminokyselin a tukové emulze 72 hodin pfii pokojové teplotû

K

aminophyllinum


K

amphotericinum B

precipitát aÏ Ïluté ãástice

I

natrii hydrogenocarbonas


K

cimetidini hydrochloridum

kompatibilita zaruãena 24 hodin pfii 25 °C

K

natrii chloridi infusio isotonica kompatibilita zaruãena po 48 hodin pfii 4 °C

K

famotidinum


K

acidum folicum

kompatibilita zaruãena po 2 t˘dny pfii 4 °C, chránûno pfied svûtlem

K

gentamicini sulfas

opalescence do 24 hodin

I

glucosi infusio 5–50%

kompatibilita pfii smísení stejn˘ch ãástí tohoto roztoku a tukové emulze 8 hodin pfii pokojové teplotû

K

hydrocortisoni natrii succinas kompatibilita zaruãena 24 hodin pfii 25 °C

K

kalii dihydrogenophosphas


K

benzylpenicillinum kalicum (natricum)


K

Lékové formy

ním svûtlem jsou ztráty vitaminÛ mnohonásobnû niÏ‰í. JestliÏe jsou smûsi AIO uchovávány pfii pokojové teplotû, stabilita vitaminÛ klesá. Vitamin E rychle degraduje, jestliÏe je pfiítomen ve smûsi se stopov˘mi prvky. Kyselina listová je málo rozpustná ve vodû, lépe se rozpou‰tí v kyselém prostfiedí, kde je také stabilní, optimální rozsah pH pro kyselinu listovou je 5,5–6,5 [15]. Thiamin se degraduje zejména v pfiítomnosti sirn˘ch slouãenin, tvofií-li jejich obsah v roztoku více neÏ 0,05 %. U pyridoxinu zfiejmá degradace nastává jen pfii pfiímém sluneãním osvitu. Riboflavin je velmi citliv˘ na svûtlo, jeho koncentrace klesá o 80 % za 24 hodin po svûtelné expozici, v PV s tukem je degradace za stejn˘ch podmínek jen asi poloviãní [16]. UV záfiení a denní svûtlo zpÛsobují degradaci retinolu o 20 % za 24 hodin [17]. Kyselina askorbová je citlivá na pfiítomnost kyslíku a stopov˘ch prvkÛ, napfi. bûhem tfiídenního skladování ve vaku, kter˘ je propustn˘ pro kyslík, dochází k 70% ztrátám [18]. Produktem rozkladu je kyselina oxalová, jejíÏ krystaly se mohou ukládat v ledvinách a mozku [19]. U sodné soli kyseliny askorbové je popisována degradace na dehydroaskorbovou kyselinu, coÏ je také pfiirozen˘ produkt biodegradace [20]. Stabilita a kompatibilita léãiv podávan˘ch spolu se sloÏkami parenterální v˘Ïivy nebo se systémy AIO pfiedstavuje komplexní problematiku, která je ovlivÀována celou fiadou faktorÛ. U HVLP pfiípravkÛ uvádí kompatibilitu vakÛ AIO v˘robce. Obecnû není doporuãováno rutinní pfiidávání parenterálních léãiv do vakÛ AIO. Jednoznaãnû by v tomto pfiípadû mûly b˘t pouÏívány pfiedfiltry velikosti 5 µm nebo 2 µm jako prevence. Zkoumáním takov˘ch smûsí optick˘m mikroskopem byla totiÏ prokázána pfiítomnost ãástic skla, pryÏe nebo plastÛ vût‰inou o velikosti 3 µm aÏ 40 µm. Pfiedfiltry také odlouãí precipitáty a vût‰í tukové ãástice [20]. U léãiv pfiidávan˘ch do PV se mÛÏe rovnûÏ mûnit biologická dostupnost (napfi. heparin) [21]. Stabilita tukové emulze s pfiidan˘mi léãivy je závislá zejména na ovlivnûní zeta potenciálu, van der Waalsov˘ch sil a pH. U dvoukomorov˘ch vakÛ AIO nebo u magistraliter pfiipravovan˘ch vakÛ AIO bez tukové sloÏky lze orientaãnû posuzovat kompatibilitu zmûnou zabarvení a pfiítomností precipitátu – destabilizující produkty zpÛsobují nejãastûji Ïloutnutí roztoku. Z hlediska pfiítomnosti precipitátu vak pozorujeme ve vzdálenosti asi 30 cm proti matnému bílému a ãernému pozadí ve svûtle, jehoÏ intenzita odpovídá 100W Ïárovce. Hodnotíme cel˘ objem PV a v pfiípravku nesmí b˘t patrny nerozpustné ãástice nebo jiné mechanické neãistoty. Kompatibilitu a stabilitu vybran˘ch léãiv v parenterálních roz-

K – kompatibilní; I – inkompatibilní podle [19] – Das Gupta, 1986

tocích aminokyselin a v tukov˘ch emulzích ukazují tab. 3 a 4. Závûrem lze shrnout, Ïe z hlediska technologického a kvalitativního se v˘Ïiva AIO vymyká obecnému pfiístupu k pfiípravû a kontrole klasick˘ch parenterálií v lékárenském provozu. Je nutné rutinnû sledovat fiadu jakostních parametrÛ teoretick˘mi

v˘poãty a pruÏnû reagovat na poÏadavky nutriãní substituce v návaznosti na biochemické a klinické v˘sledky jednotliv˘ch nemocn˘ch. âasto, a to zejména v neonatologické a pediatrické praxi, se musí volit kompromisní fie‰ení, protoÏe pfiívod nûkter˘ch nutriãních substrátÛ je limitován jejich mnoÏstvím, stabilitou a kompatibilitou.

Graf 1 Distribuce velikosti tukových částic u tříkomorového vaku Kabiven v den smísení všech tří komor; podle [22] – Khýnová, 2009.


153

20 • 2• 2010

Lékové formy

Literatura [1] Kfiemen J, Kotrlíková E, Svaãina ·, et al. Enterální a parenterální v˘Ïiva. Praha; Aesculap, 2009: 54–60.

neonatal parenteral nutrition solutions using monobasic potassium phosphate, J Am Coll Nutr 2006; 25: 70–77.

[15] Allwood MC, Kearney MCJ. Compatibility and Stability of Additives in Parenteral Nutrition Admixtures. Nutr 1998; 14: 697–706.

[2] Grimm HA. Balanced lipid emulsion – A new concept in parenteral nutrition. Clin Nutr Suppl 2009; 1: 25–30.

[9] Bing CM, Chamallas SN, Gates JM, et al. Extended stability for parenteral drugs, 3. vydání. ASHP 2005; 21–27.

[16] Marsden K. 1997. What's new in nutrition: B Complex vitamins. Pharmacy magazine 1997; May: 6.

[3] Driscoll DF, Nehne J, Peterss H, et al. Physicochemical stability of intravenous lipid emulsions as all-in-one admixtures intended for the very young. Clin Nut 2003; 22: 489–495. [4] JanÛ M, Vecko M, Masteiková R. Sledování vybran˘ch jakostních parametrÛ parenterální v˘Ïivy AIO – pilotní studie. âes slov Farm 2009; 58: 241–244. [5] JanÛ M. Pracovní náplÀ oddûlení nemocniãní lékárny VFN. Prakt lékáren 2006; 1: 25–27. [6] Schroder MS. Total parenteral nutrition – problems in compatibility and stability. EJHP Pract 2008; 14: 65–67. [7] Chaieb SD, Chumel JC, Jebnoun J, et al. Calcium and phosphate compatibility and stability studies in different neonatal parenteral nutrition mixtures. EJHP Sci 2006; 12: 35–40. [8] Joyce CW, McDougal AR, Tofan M, et al. Doubling calcium and phosphate concentrations in

154


[10] Ronchera-Oms CL, Jiménez NV, Peidro J, et al. Stability of parenteral nutrition admixtures containing organic phosphates. Clin Nut 1995,14: 373–380. [11] Driscoll DF, Etzler F, Barber TA, et al. Physicochemical assessment of parenteral lipid emulsions: light obscuration versus laser diffraction. Int J Pharm 2001; 219: 21–37. [12] Koster VS, Kuks PFM, Lange R, Talsma H. Particle size in parenteral fat emulsions, what are the true limitations? Int J Pharm 1996; 134: 235–238.

[17] Allwood MC, Martin HJ. The photodegradation of vitamins A and E in parenteral nutrition mixtures during infusion. Clin Nut 2000; 19: 339–342. [18] Gibbons E, Allwood MC, Neal T, Hardy G. Degradation of dehydroascorbic acid in parenteral nutrition mixtures. J Pharm Biomed Anal 2001; 25: 605–611. [19] Das Gupta V. Stability of vitamins in total parenteral nutrient solutions. Am J Hosp Pharm 1986: 43: 2132, 2138, 2143. [20] Lawrence A, Trissel. Handbook on injectable drugs. ASHP 2007; 51–98, 669–690, 175.

[13] Chapter <729>. Globule Size Distribution in Lipid Injectable Emulsions. Pharm Forum 2004; 30: 2235–2240.

[21] Raupp P, von Karies R, Schmidt E, et al. Inkompatibility between fat emulsion and calcium plus heparin in parenteral nutrition of premature babies. Lancet 1988; 1: 700.

[14] Pironi L. Peroxidation potential of lipid emulsions after compounding in all-in-one solutions. Nutr 2003; 19: 784–788.

[22] Kh˘nová L. Stabilita vitamínÛ ve smûsích pro parenterální v˘Ïivu. Diplomová práce. Hradec Králové 2009: 91.

Lékové formy. Stabilita a kompatibilita parenterální v Ïivy

Recommend Documents