LEGISLATIVA A AKTUÁLNÍ PROBLEMATIKA UPRCHLÍKŮ V ČR ABSOLVENTSKÁ PRÁCE

Evangelická akademie – Vyšší odborná škola sociálně právní Hrusická 2537/7, Praha 4 – Spořilov

LEGISLATIVA A AKTUÁLNÍ PROBLEMATIKA UPRCHLÍKŮ V ČR ABSOLVENTSKÁ PRÁCE

Název pracoviště: Organizace pro pomoc uprchlíkům Veletržní 24, Praha 7

Vypracovala: Zoubková Zdeňka Vedoucí absolventské práce: JUDr. Gailová Zdenka Oponent: Mgr. Helena Kovaříková

Praha, duben 2001.

-8-

Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a uvedla v ní veškerou literaturu a ostatní zdroje, které jsem použila.

V Šestajovicích dne 29. dubna 2001 …………….………… podpis

-9-

Ráda bych poděkovala všem z Organizace pro pomoc uprchlíkům, kteří mi umožnili vykonávat praxi a ochotně mi poskytovali cenné informace pro mou práci. Dále velice děkuji paní profesorce Gailové, vedoucí mé absolventské práce, za její rady, ochotu, trpělivost a za obětavé vedení mé práce.

- 10 -

Motto: „Nikdo by neměl být nucen prchat ze své vlastní země, aby si zachránil život. Nikdo by neměl být přesídlen jen proto, že někdo jiný se chce zmocnit jeho půdy, obsadit jeho dům nebo ovládat jeho území.“ Kofi Annan

- 11 -

OBSAH I. Teoretická část A. ÚVOD............................................................................................................................. ............................................................................................................................................. 8 B. PŘEHLED ZÁKLADNÍCH POJMŮ ............................................................................. .............................................................................................................................................10 1. Kdo je prchlíkem .............................................................................................................10 1.1. Účastník řízení o udělení azylu ........................................................................12 1.2. Azylant..............................................................................................................13 2. Azylové zařízení..............................................................................................................13 2.1. Přijímací středisko ............................................................................................13 2.2. Pobytové středisko............................................................................................14 2.3. Integrační středisko...........................................................................................14 3. Nové pojmy, které zakotvil zákon o azylu ...................................................................... .........................................................................................................................................14 3.1. Bezpečná třetí země..........................................................................................14 3.2. Bezpečná země původu ....................................................................................15 3.3. Definice pronásledování ...................................................................................16 C. HISTORICKÝ POHLED NA MEZINÁRODNĚ PRÁVNÍ ÚPRAVU UPRCHLICKÉ PROBLEMATIKY..............................................................................17 1.Úmluva o právním postavení uprchlíků ...........................................................................17 2.Všeobecná deklarace lidských práv..................................................................................20 3.Evropská úmluva ..............................................................................................................21 4.Schengenská úmluva ........................................................................................................22 5.Další mezinárodně právní dokumenty uprchlického práva ..............................................23 5.1. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech....................................24 5.2. Evropská sociální charta ...................................................................................24 5.3. Úmluva proti mučení ........................................................................................25 D. PRÁVNÍ ÚPRAVA POSTAVENÍ UPRCHLÍKŮ V ČR...............................................26 1.Listina základních práv a svobod .....................................................................................27 2.Zákon o azylu ...................................................................................................................27 2.1.Předmět úpravy ..................................................................................................28 2.2.Úkoly Ministerstva vnitra ..................................................................................28

- 12 -

2.3.Důvody pro udělení azylu..................................................................................29 2.3.1.Zvláštní důvody pro udělení azylu ...........................................................29 2.4.Důvody vylučující udělení azylu .......................................................................30 2.5.Důvody odnětí azylu..........................................................................................31 2.6.Zánik azylu ........................................................................................................32 2.7.Překážky vycestování ........................................................................................32 2.8.Práva a povinnosti účastníka řízení o udělení azylu..........................................33 2.8.1.Práva a povinnosti související s pobytem v přijímacím středisku.................. 33 2.8.2.Práva a povinnosti související s pobytem v pobytovém středisku................. 33 2.8.3.Práva a povinnosti související s pobytem v soukromí..................................... 35 2.8.4.Další práva a povinnosti účastníka řízení o udělení azylu .............................. 35 2.9.Práva a povinnosti azylanta ...............................................................................37 2.9.1.Právo na ubytování v integračním středisku, právo na trvalé bydlení........... 37 2.9.2.Práva vyplývající ze státního integračního programu..................................... 37 2.9.3.Další práva a povinnosti vyplývající ze statusu azylanta................................ 39 2.10.Řízení o udělení azylu .....................................................................................41 2.10.1.Prohlášení o úmyslu požádat o azyl..................................................41 2.10.2.Návrh na zahájení řízení o udělení azylu..........................................42 2.10.2.1.Cizinec, který nepodá návrh na zahájení řízení o udělení azylu........ 43 2.10.3.Pohovor.............................................................................................43 2.10.4.Zastavení řízení.................................................................................44 2.10.5.Přerušení řízení .................................................................................45 2.10.6.Rozhodnutí........................................................................................45 2.10.6.1.Doručení rozhodnutí ................................................................45 2.10.6.2.Rozhodnutí musí obsahovat.....................................................46 2.10.6.3.Typy rozhodnutí v I. instanci...................................................46 2.10.7.Rozklad .............................................................................................47 2.10.7.1.Formy rozhodnutí o rozkladu v II. instanci .............................48 2.10.8.Žaloba ...............................................................................................48 2.10.8.1.Pobyt na vízum za účelem strpění pobytu ...............................49 2.10.9. Povinnost cizince vycestovat z území .............................................50 3. Zákon o pobytu cizinců ...................................................................................................51 3.1. Předmět úpravy.................................................................................................51 3.2. Působnost zákona .............................................................................................51 - 13 -

3.3. Vstup na území za účelem poskytnutí dočasné ochrany ..................................51 3.4. Další důležité části zákona o pobytu cizinců týkajících se uprchlíků........................52 II. Praktická část 1. Kazuistika ........................................................................................................................54 2. Azylová praxe v letech 1990 – 2001 ...............................................................................56 2.1. Azylová zařízení...............................................................................................56 2.2. Počet žadatelů o azyl v letech 1990 – 2001......................................................56 2.3. Počty udělených azylů v letech 1990 – 2001 ...................................................57 3. Azylová praxe v roce 2000..............................................................................................58 3.1. Nová azylová zařízení ......................................................................................58 3.2. Zastoupení účastníků podle státní příslušnosti.................................................58 3.3. Počty udělených azylů......................................................................................59 4. Azylová praxe v roce 2001..............................................................................................60 4.1. Zastoupení účastníků podle státní příslušnosti.................................................60 4.2. Azyl udělen.......................................................................................................60 E. ZÁVĚR ...........................................................................................................................61 SEZNAM LITERATURY...................................................................................................67

PŘÍLOHY (přílohy 1 – 6)

- 14 -

I. Teoretická část A. Úvod Po celá staletí jsou lidé nuceni opouštět svou zemi kvůli pronásledování, ozbrojeným konfliktům nebo násilí. Uprchlíci jsou tu tak dlouho, jak dlouho existují války, perzekuce, diskriminace a netolerance. Nacházíme je mezi příslušníky všech ras a náboženství a můžeme se s nimi setkat v každé části světa. Jejich problém spočívá v tom, že v zemi, ve které se narodili nebo ve které žijí, nemohou využívat všech práv, která moderní společnost považuje za samozřejmá pro každého jedince. Tito lidé, ať už pro uplatňování těchto práv nebo z jiných důvodů, začnou pociťovat ohrožení ze strany své země. Jsou nuceni opustit svou zemi ze strachu o svůj život a svobodu, často za sebou zanechají vše, co mají. Jejich životy se ze dne na den změní. Nacházejí se ve zvláště zranitelné situaci. Přicházejí do cizí země, kde chtějí najít nový domov. A tak se dostanou třeba i do České republiky. Problematice uprchlíků se intenzivně věnuji od roku 1999, kdy jsem se poprvé seznámila s činností Organizace pro pomoc uprchlíkům. Měla jsem možnost navštívit azylová zařízení MV ČR (dříve „uprchlické tábory“). Setkala jsem se zde s lidmi, jejichž životní příběhy mne velice zaujaly. Přišli k nám hledat ochranu a pomoc. Situace uprchlíků v České republice se od roku 1989 neustále mění. Bylo nutné aktualizovat právní úpravu týkající se postavení uprchlíků. Cílem mé práce je proto zmapování současné právní úpravy týkající se uprchlíků u nás. Zejména se zabývám zákonem o azylu, který vstoupil v platnost 1. 1. 2000 a s tím související řízení o udělení azylu. - 15 -

V první části své práce definuji pojmy, které jsou z hlediska uprchlické problematiky nejdůležitější. Rozsáhle zde vysvětluji hlavně pojem „uprchlík“. Je to důležité hlavně proto, že jen osobě, která splňuje kritéria definicemi stanovené, je poskytnuta mezinárodní ochrana a jen taková osoba může požívat výhod, které jí z tohoto statusu náleží. Další část věnuji mezinárodně právním dokumentům, které byly přijaty v souvislosti s problematikou uprchlíků. Tuto kapitolu jsem do své práce zařadila proto, že i Česká republika k těmto mezinárodním úmluvám a smlouvám přistoupila, a tudíž je jimi vázána. Jsou exkurzem do minulosti, díky nim si můžeme udělat obrázek o tom, jak se problematika uprchlictví vyvíjela. V nejrozsáhlejší kapitole se zabývám právní úpravou postavení uprchlíků u nás. Zaměřuji se zde hlavně na nový zákon o azylu a s tím související řízení o udělení azylu, které je nedílnou součástí této kapitoly. Dále vymezuji práva a povinnosti účastníků řízení o udělení azylu a azylantů. Zmiňuji také zákon o pobytu cizinců. V praktické části popisuji azylovou problematiku v praxi, nejvíce se soustřeďuji na rok 2000 (kolik osob požádalo o azyl, z jakých zemí, kolika lidem byl azyl udělen, apod.). Teoretické poznatky doplňuji kazuistikou. Doufám, že má práce nastíní současnou situaci uprchlíků u nás, zejména zákonné podmínky jejich pobytu na našem území.

- 16 -

B. Přehled základních pojmů 1. Kdo je uprchlíkem? Úvodem je třeba říci, že uprchlík, obecně, je cizincem – cizincem sui gneris, tedy fyzickou osobou, která není státním občanem České republiky, jak cizince definuje §2 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců. Podle §2 písm. a) se zákon o pobytu cizinců nevztahuje na účastníky řízení o udělení azylu a azylanty, pokud zákon o azylu nestanoví jinak. Pokud se tedy uprchlík z jakéhokoliv důvodu dostane mimo režim zákona o azylu, vztahuje se na něj zákon o pobytu cizinců a má všechny povinnosti běžného cizince (vízová povinnost, povolení k pobytu, atd.). Nyní se budu zabývat definicí uprchlíka. Její význam spočívá v tom, že jen osobě, která splňuje kritéria v ní stanovená, je poskytnuta mezinárodní ochrana, jen taková osoba – uprchlík de iure – může požívat právní a sociální výhody, které se státy zavázaly uprchlíkům poskytnout. Samozřejmě, státy mohou ve svém vnitrostátním právu rozšířit jak okruh osob, kterým poskytnou svou ochranu, tak okruh výhod; ve skutečnosti k tomu však nedochází. Striktní přístup ke stanovení právního postavení uprchlíků vyplývá z nutnosti poskytnout uprchlíkům záruky, že jejich právní postavení nebude předmětem neustálého přezkoumávání ve světle přechodných změn, ne zásadního charakteru, v situaci vládnoucí v zemi jejich původu. 1 Článek 1 A(1) Úmluvy o právním postavení uprchlíků z r. 1951 se zabývá tzv. statutárními uprchlíky, t. j. osobami považovanými za uprchlíky v souladu

1

UNHCR, Příručka k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků, 1992

- 17 -

s ustanoveními mezinárodně právních nástrojů předcházejících Úmluvě. Toto ustanovení prohlašuje že: „Pro účely této Úmluvy se pojem „uprchlík“ vztahuje na jakoukoliv osobu, jež: (1) byla považována za uprchlíka dle dohod z 12. května 1926 a 30. června 1928, nebo podle úmluv z 28. října 1933 a 10. února 1938, a podle protokolu ze 14. září 1939 nebo též podle stanov Mezinárodní organizace pro uprchlíky; rozhodnutí o nenárokovatelnosti právního postavení uprchlíka učiněná Mezinárodní organizací pro uprchlíky během její činnosti nebrání udělení právního postavení uprchlíka osobám, které splňují podmínky odst. 2 tohoto článku.“ Definice uprchlíka dle české právní úpravy vychází z čl. 43 Listiny základních práv a svobod a z Úmluvy o právním postavení uprchlíků, a je zakotvena v zákoně č. 325/1999 Sb., o azylu a změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (českou právní úpravou se budu zabývat ve zvláštní kapitole). Uprchlíci jsou dále rozděleni podle různých kritérií. Mandátoví uprchlíci jsou uprchlíci, kteří spadají do kompetence UNHCR na základě mandátu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky podle definice Statutu a příslušných rezolucí Valného shromáždění OSN. Uprchlíci prima facie jsou osoby, o jejichž uprchlickém statutu bylo rozhodnuto v rámci větší skupiny v situacích rozsáhlého přílivu bez toho, aby byly žádosti posuzovány jednotlivě. I když o právním postavení uprchlíků se za normálních okolností musí rozhodovat případ od případu, vyskytly se i situace, kdy byly celé skupiny osob odvlečeny za okolností naznačujících, že členové takovéto skupiny by mohli být jednotlivě posuzováni jako uprchlíci. V těchto situacích je nutnost poskytnout pomoc často nesmírně naléhavá a z čistě praktických důvodů nemusí být možné individuálně rozhodnout o právním postavení uprchlíka u

- 18 -

každého člena skupiny. Proto je zde využíváno právního prostředku tzv. „skupinového určování“ právního postavení uprchlíků, přičemž každý člen takové skupiny je považován „prima facie“ (t. j. při nemožnosti dokázat opak) za uprchlíka. Uprchlíci de facto jsou uprchlíci, kteří nemohou nebo nechtějí získat postavení statutárního uprchlíka nebo kteří se z vážných důvodů nemohou či nechtějí vrátit do země původu. Důvodem může být např. to, že sice splňují kritéria definice uprchlíka podle Ženevské úmluvy z r. 1951, ale nepodaří se jim je prokázat před správním orgánem. Uprchlíci „sur place“ jsou osoby, které v okamžiku odchodu ze země původu nebyly uprchlíky, ale které se jimi staly později. Požadavek, že příslušná osoba se musí nacházet mimo svou zem, aby byla uprchlíkem, neznamená, že musela nutně tuto zem opustit nezákonně, nebo že by ji byla musela upustit na základě opodstatněných obav. Je možné, aby požádala o uznání svého právního postavení jako uprchlíka až poté, kdy už byla nějaký čas v cizině. Uprchlíkem „sur place“ se člověk stává vinou okolností nastalých v zemi jeho původu během jeho nepřítomnosti. Tímto uprchlíkem se člověk může stát i v důsledku svého vlastního jednání, jako např. sdružování se s již uznanými uprchlíky nebo vyjádření svých politických názorů v zemi pobytu. Uprchlíci „in orbit“ jsou uprchlíci, kterým je odmítán azyl nebo kteří stále nemohou nalézt zemi ochotnou posoudit jejich žádost, přestože nebyli vráceni přímo do země, kde jim hrozí pronásledování; jsou stále posílání z jedné země do druhé a stále se snaží nalézt azyl. Tranzitní uprchlíci jsou uprchlíci, kteří jsou na území státu přijati dočasně s tím, že později budou přesídleni jinam. 2 1. 1. Účastník řízení o udělení azylu Účastníkem řízení je podle zákona o azylu cizinec, který žádá o udělení azylu v České republice nebo cizinec, jemuž byl azyl udělen a bylo zahájeno řízení o jeho odnětí. 3

2 3

UNHCR, Příručka uprchlického práva, 1997 § 20 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu

- 19 -

Za způsobilého k právním úkonům se považuje cizinec, který dosáhl věku 18 let. Nemůže-li jednat samostatně, je mu ustanoven opatrovník.

4

Jedná se zejména o

případy, kdy je účastníkem řízení nezletilá osoba bez doprovodu. 1. 2. Azylant Azylantem je podle § 2 odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu …“cizinec, kterému byl podle tohoto zákona udělen azyl, a to po dobu platnosti rozhodnutí o udělení azylu“. 2. Azylové zařízení Zákon o azylu hovoří o tzv. azylových zařízeních. Rozumí se tím přijímací středisko, pobytové středisko (dříve „uprchlický tábor“) a integrační azylové středisko.5 Rozlišení azylových zařízení spočívá v účelu, který jednotlivá střediska plní. Zřizovatelem všech těchto zařízení je Ministerstvo vnitra. Zákon upravuje také možnost, aby pobytová a integrační azylová střediska provozovala namísto Ministerstva vnitra právnická osoba v rozsahu pověření uděleného Ministerstvem vnitra, a to za úplatu. 6 Novou právní úpravou došlo také ke změně pojetí pobytu cizince v azylových zařízeních. Zatím co dříve byla zákonem stanovena povinnost cizince pobývat v uprchlickém táboře, současná právní úprava zakotvuje pouze právo cizince využívat tato zařízení. 2. 1. Přijímací středisko V přijímacím středisku je cizinec povinen po určitou zákonem stanovenou dobu pobývat (za účelem provedení identifikačních úkonů, lékařského vyšetření, apod.). 7

4 5 6 7

§ 92 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu § 2 odst. 6 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu § 80 odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu § 79 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu

- 20 -

Porušení povinnosti pobývat v přijímacím středisku je hodnoceno jako přestupek. 2. 2. Pobytové středisko Následně je účastník řízení přemístěn do tzv. pobytového střediska. Pobytové středisko slouží k ubytování účastníka řízení o udělení azylu do doby nabytí právní moci rozhodnutí o udělení azylu. 8 Cizinec však může pobývat i v soukromí. 9 2. 3. Integrační středisko Slouží k přechodnému ubytování cizinců, kterým byl udělen azyl. 10 3. Nové pojmy, které zakotvil zákon o azylu Některá pojmenování věcí se v průběhu doby mění, ačkoliv jejich význam zůstává stejný. Přijetím zákona č. 325/1999 Sb., o azylu byly nahrazeny určité pojmy. Jde zejména o pojem účastník řízení o udělení azylu (dříve „žadatel o azyl“) a pojem azylant (dříve „cizinec, který získal status uprchlíka“). Chtěla bych zmínit některé důležité pojmy, které s sebou přinesl nový zákon o azylu. Jde zejména o zavedení institutu „třetí bezpečná země“ a „bezpečná země původu“.

Tyto instituty byly zřízeny v souvislosti s prudkým růstem počtu

účastníků

řízení

o

udělení

azylu

v západoevropských

zemích

počátkem

devadesátých let, motivovaných především ekonomickými důvody. Nový zákon o azylu dále přináší přesnou definici pronásledování. 3. 1. Bezpečná třetí země „Bezpečná třetí země“

je taková země, ve které cizinec žádající Českou

republiku o azyl, určitou dobu pobýval a za svého pobytu měl možnost požádat o

8

§ 79 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu § 77 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 10 § 79 odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 9

- 21 -

ochranu před pronásledováním, a do které tedy může být odeslán bez obav, že bude vrácen do země, v nichž má důvodné obavy z pronásledování ve smyslu Úmluvy o právním postavení uprchlíků a Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Protokolů na tyto úmluvy navazujících. Bezpečnou třetí zemí není stát, pokud na něj lze podle § 2, odst. 2 písm. a), b) zákona o azylu vztáhnout překážky vycestování nebo cizinec jeho územím pouze projížděl. Institut bezpečné třetí země tedy zahrnuje ty státy, v nichž se má za to, že existuje určitá záruka demokratického jednání s respektem k lidským právům. 3. 2. Bezpečná země původu „Bezpečnou zemí původu“ je taková země, o které lze jednoznačně tvrdit (objektivně a prokazatelně), že z jejího území běžně nepřicházejí uprchlíci, a že již pominuly okolnosti, které v minulosti vedly k tomu, že byla v souvislosti s touto zemí uplatněna ustanovení Úmluvy o právním postavení uprchlíků. Bezpečnou zemi přesně vymezuje § 2 odst. 1 písm. a) až d) zákona o azylu, který říká, že bezpečnou zemí původu se rozumí takový stát, …“v němž státní moc dodržuje lidská práva a je způsobilá zajistit dodržování lidských práv a právních předpisů; který jeho občané nebo osoby bez státního občanství neopouštějí z důvodů uvedených v § 12 (důvody pro udělení azylu – budu se jimi zabývat později); který ratifikoval a dodržuje mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách; který umožňuje činnost právnickým osobám, které dohlížejí nad stavem dodržování lidských práv“. Seznam „bezpečných zemí“ nebude vydán obecně závaznou formou, což znamená, že tento seznam nebude veřejně přístupný a nebude možné, aby se k němu vyjadřovali zástupci nevládních organizací, novináři,… Tento seznam bude

- 22 -

pouze pod kontrolou samotného úřadu – Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra. Co z toho pro nás vyplývá? Určitě to, že podmínkou pro přiznání azylu je, že cizinec nebude přicházet ze země, kde mohl kontaktovat státní orgány a požádat je o ochranu, nebo ze země jeho státního občanství (v případě bezdomovce ze země jeho posledního trvalého pobytu), které Česká republika bude považovat ze bezpečné.

3.3. Definice pronásledování Součástí zákona č. 325/1999 Sb., o azylu je definice pronásledování, která je důležitá zejména při posuzování žádosti o azyl. Za pronásledování se podle § 2 odst. 4 zákona o azylu považuje ohrožení života nebo svobody; jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání, pokud jsou prováděna, podporována či trpěna úřady ve státě, jehož je cizinec státním občanem, nebo státu posledního trvalého bydliště v případě osoby bez státního občanství nebo pokud tento stát není schopen odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým jednáním.

- 23 -

C. Historický pohled na mezinárodně právní úpravu uprchlické problematiky

Na začátku 20. století se problém uprchlíků stal předmětem zájmu mezinárodního společenství, které se z humanitárních důvodů ujalo odpovědnosti za poskytování ochrany a pomoci těmto lidem. Ochrana uprchlíků byla zpočátku zaměřena zejména na problémy spojené s doklady totožnosti a cestovními doklady, protože uprchlíci většinou nevlastnili doklady, které by byly mezinárodně uznávané. Krátce po II. světové válce, kdy problém uprchlíků nebyl dosud vyřešen, byla pociťována potřeba nového mezinárodního mechanismu, jež by definoval právní postavení uprchlíků. Namísto ad hoc dohod, dohod přijímaných ve vztahu ke konkrétním situacím uprchlíků se volalo po nástroji, který by obsahoval obecnou definici toho, kdo má být považován za uprchlíka. Liga národů proto stanovila standardní mezinárodní postupy vůči uprchlíkům, což vedlo k přijetí řady mezinárodních smluv v jejich prospěch. V této kapitole zmíním několik mezinárodních dokumentů. Vím, že dokumentů týkajících se, byť i jen velice vzdáleně, problematiky uprchlictví je mnoho. Vybrala jsem ty, které jsou z hlediska mezinárodní působnosti nejdůležitější. 1. Úmluva o právním postavení uprchlíků V rámci snahy o řešení uprchlického problému vzniklého po druhé světové válce, byla na konferenci zmocněnců OSN v Ženevě přijata Úmluva o právním postavení uprchlíků (dále jen „Ženevská úmluva“, popř. „Úmluva“), a to dne 28. července 1951, vstoupila v platnost 21. dubna 1954.

- 24 -

Úmluva se původně vztahovala pouze na osoby v Evropě, které se staly uprchlíky před 1. lednem 1951. Kvůli novým uprchlickým vlnám, které nesouvisely s válkou v Evropě, byla v roce 1967 Úmluva doplněna tzv. Newyorským protokolem (dále jen „protokol“) týkajícím se právního postavení uprchlíků. Protokol vstoupil v platnost 4. října 1967. 11 Ke stanovení definice uprchlíka používá Úmluva tři klauzule – zahrnující, pozastavující a vylučující. Zahrnující klauzule vyjmenovává podmínky, za nichž se jedinec stane uprchlíkem; pozastavující klauzule vyjmenovává události, které ukončují status uprchlíka a vylučující klauzule vypočítává skutečnosti, které určité osobě znemožňují stát se uprchlíkem a požívat výhod tohoto postavení. 12 Na rozdíl od předchozích dohod přijímaných ad hoc podala obecnou definici uprchlíka. Úmluva definuje uprchlíka jako „… osobu, jež se nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů, je neschopna přijmout, nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám, odmítá ochranu své vlasti, totéž platí pro osobu bez státní příslušnosti nacházející se mimo zemi svého dosavadního pobytu následkem shora zmíněných událostí, a která vzhledem ke shora uvedeným obavám se tam nechce nebo nemůže vrátit.“

13

Slovní spojení „oprávněné obavy před pronásledováním“ je klíčovou frází celé definice. Obavy, pocit strachu jsou stavem mysli a jako takové jsou stavem subjektivním.

11

UNHCR, Příručka o sociálních právech uprchlíků, 1996 UNHCR, Příručka uprchlického práva, 1997 13 článek 1A odst. 2 Úmluvy o právním postavení uprchlíků 12

- 25 -

Obavy se vždy musí vztahovat k pronásledování. Osoby, které mají strach např. z hladomoru nebo přírodních katastrof uprchlíky nejsou, pokud současně nemají odůvodněný strach z pronásledování z jednoho z důvodů zakotvených v definici. Ze čl. 33 Úmluvy je možno odvodit, že ohrožení života nebo fyzické svobody z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů představuje pronásledování. 14 Rasa, náboženství, národnost, příslušnost k určité společenské skupině, politické přesvědčení. Toto je pět důvodů pronásledování, vyjmenovaných v Úmluvě, a které jsou obsaženy i v zákoně o azylu v § 12 odst. b jako důvody pro udělení azylu. Při posuzování žádosti o azyl (v řízení o udělení azylu) jich můžeme najít současně několik, např. když příslušník nějaké náboženské nebo etnické skupiny současně stojí v politické opozici. Úmluva se zabývá úpravou právního postavení uprchlíků, jejich postavením v oblasti zaměstnání, sociálního zabezpečení, jasně např. stanoví, kdy uprchlíka není možné vyhostit či navrátit …“na hranice území, ve kterých by jeho život či osobní svoboda byly ohroženy na základě jeho rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité vrstvě či politického přesvědčení“ – tzv. non-refoulement princip 15, apod. V Protokolu z roku 1967 se státy zavazují uplatňovat hmotná ustanovení Úmluvy na uprchlíky tak, jak jsou v Ženevské úmluvě definována, ale bez časového omezení (leden 1951), které

Úmluva obsahovala. Obecná definice

Úmluvy totiž za uprchlíka považuje osobu, která „v důsledku událostí, které nastaly

14 15

UNHCR, Příručka k postupům a kritériím při určování právního postavení uprchlíků, 1992 článek 33 odst. 1 Úmluvy o právním postavení uprchlíků

- 26 -

před 1. lednem 1951 a na základě opodstatněných obav z pronásledování … se nachází mimo zem své národnosti..“. 16 Rok 1951 je v Úmluvě vymezen proto, že v době přijetí Úmluvy se předpokládalo, že příliv uprchlíků odpadne během několika let. Nové uprchlické vlny však si však vyžádaly nutnost přijetí další právní úpravy. Tento nedostatek řeší právě Protokol z roku 1967, který činí z Úmluvy univerzální dokument použitelný v každé uprchlické situaci. Úmluva i Protokol vstoupily pro tehdejší ČSFR v platnost dne 24. 2. 1992. Zápis o tom byl uložen u generálního tajemníka Organizace spojených národů dne 11. května 1993. Úmluva z roku 1951 a Protokol z roku 1967 byly publikovány ve Sbírce zákonů pod číslem 208/1993 Sb. jako Úmluva o právním postavení uprchlíků. ČSFR přistoupila k Úmluvě bez teritoriálního omezení, tzn. že podle tohoto dokumentu poskytuje ochranu uprchlíkům pocházejícím nejen z Evropy, ale i z jiných kontinentů. Přistoupením k Úmluvě z roku 1951 na sebe stát bere řadu závazků vůči lidem, kteří se nacházejí na jeho území a kteří splňují definici uprchlíka.

2. Všeobecná deklarace lidských práv Všeobecná deklarace lidských práv (dále jen „deklarace“) je základním mezinárodním prohlášením nezadatelných a nedotknutelných práv všech členů lidského rodu. 10. prosince 1948 Valné shromáždění OSN přijalo a prohlásilo Všeobecnou deklaraci lidských práv - přijata a prohlášena rezolucí č. 217 A(III). 17

16 17

článek 1A odst. 2 Úmluvy o právním postavení uprchlíků Výchova k lidským právům, pracovní příručka, svazek 10

- 27 -

Obsahuje řadu práv, na které mají lidé kdekoliv na světě nárok – práva občanská, politická, sociální a kulturní,… Deklarace stanovuje základní práva každého člověka na světě, nezávisle na jeho rase, barvě pleti, pohlaví, jazyku, náboženství, politických nebo jiných názorech, národnostním nebo sociálním původu, majetkovém, rodovém nebo jiném postavení. Obrací se na vlády, aby zajistily práva nejen svým vlastním občanům, ale aby se zasazovaly také o dosažení lidských práv občanů v jiných zemích. Jinými slovy, státní hranice nejsou překážkou pro napomáhání ostatním dosáhnout práv. Ve výčtu práv jedince, jež zasluhují ochranu, můžeme najít i právo „…vyhledat si před pronásledování útočiště v jiných zemích a požívat tam azylu“.18 Původní verze Komise pro lidská práva OSN z r. 1947 však zněla „hledat a získat azyl“ („the right to seek and to be granted“), tento návrh byl však odmítnut a konečná verze č. 14 tedy zní „hledat a požívat azyl“ („the right to seek and to enjoy“).19 3. Evropská úmluva Úmluva o lidských právech a základních svobodách z roku 1950 (dále jen Evropská úmluva) byla jménem ČSFR podepsána dne 21. února 1991. V prohlášení účiněném při ratifikaci uznala ČSFR pravomoc Evropské komise i Evropského soudu pro lidská práva. Po rozdělení ČSFR je Česká republika i nadále smluvní stranou Evropské úmluvy i navazujících protokolů. Je třeba se zmínit o roli této úmluvy pro postavení uprchlíků a ostatních cizinců hledajících ochranu v ČR. Význam tohoto dokumentu v ČR stále roste; čím dál častěji se lze setkat s argumentací založenou na ustanoveních Evropské úmluvy a navazující judikatury Evropského soudu nejen u Ústavního soudu ČR, ale i

18 19

článek 14 odst. 1 Všeobecné deklarace lidských práv Výchova k lidským právům, pracovní příručka, svazek 10

- 28 -

v rozhodnutích soudů obecných, dokonce v rozhodnutích administrativních orgánů, jmenovitě Ministerstva vnitra ČR o azylu. Důvodem aplikace Evropské úmluvy v azylových případech jsou mezery mezinárodních instrumentů uprchlického práva. Doplňující role Evropské úmluvy nastupuje v případech, kdy Ženevská úmluva určitou věc neřeší. Podle čl. 3 Evropské úmluvy nesmí být nikdo mučen nebo podrobován nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestu. V souvislosti s tímto článkem vyvinul Evropský soud

ochranu proti refoulement, která poskytuje ochranu

mnohem širšímu okruhu osob než pojetí non-refoulement v Ženevské konvenci. Rozhodnutí o vyhoštění cizince může narazit na nutnost respektovat jeho rodinný život podle čl. 8 této úmluvy. Tento článek zahrnuje právo manželů, popř. druha a družky a dětí na možnost žít společně, a to i pokud ještě nedošlo k úplnému vytvoření rodinného života. Ve smyslu čl. 8 rodinný život „…zahrnuje alespoň vazby mezi osobami blízce příbuznými, např. mezi prarodiči a vnoučaty, protože tito příbuzní mohou v rodinném životě hrát významnou roli“. Čl. 8 nerozlišuje legitimní a nelegitimní rodinu. Čl. 13 stanoví právo na účinný opravný prostředek. Ženevská úmluva o procesních mechanismech mlčí. Procesní záruky řízení o přiznání postavení uprchlíka jsou obsaženy v tzv. doporučeních, zejména v závěrech přijatých Výkonným výborem UNHCR (EXCOM). 4. Schengenská úmluva Dalším důležitým mezinárodním dokumentem je Schengenská úmluva z roku 1990, která představuje reálný pokrok v procesu integrace Evropy. Tato dohoda je velmi důležitá i pro náš stát, když vezmeme v potaz, že Česká republika se uchází o přijetí do EU.

- 29 -

Schengenská komplementární úmluva z roku 1990 vstoupila v účinnost dne 26. března 1995. Tato úmluva harmonizuje podmínky vstupu na území a jednotné vízum pro příslušníky třetích států. Společná vízová politika vyžaduje shodu ohledně seznamu států, jejichž příslušníci musí být držiteli víza. Takové osoby se mohou volně pohybovat po území smluvních států v časovém rozmezí tří měsíců. Podle čl. 8 Smlouvy o založení Evropského společenství, každá osoba, která má příslušnost členského státu, je občanem Evropské unie.

20

Ilegální přítomnost na území stran úmluvy vyvolává právní možnost vyhoštění osoby do domovského státu nebo státu třetího, který uzavřel readmisní dohodu s účastníkem Schengenské smlouvy. Readmisní dohody normativně zajišťují kontrolu migračních proudů jednotlivců a jejich návrat do domovského státu nebo státu třetího. Přestože readmisní dohody cílí zabránit protiprávní migraci, jejich personální působnost se dotýká uprchlíků. Takové smluvní dokumenty jsou používány k navrácení odmítnutých účastníků řízení o udělení azylu do státu původního. Umožňují vrátit žadatele do třetího státu na základě vnitrostátního zákonodárství a v souladu s mezinárodními závazky. 21 Ustanovení čl. 29, odst. 2 Schengenské úmluvy z roku 1990 poskytuje smluvní straně oprávnění odmítnout vstup nebo vyhostit účastníka řízení o udělení azylu do třetího státu. Dalším důležitým atributem Schengenské úmluvy je kapitola 7, čl. 28 – 38, který obsahuje procesní závazky reciprocity, jež určují smluvní stranu odpovědnou za řízení ve věci získání statusu uprchlíka. 5. Další mezinárodně právní dokumenty uprchlického práva Z dalších mezinárodních dokumentů, které se sice výslovně nezmiňují o azylu, ale mohou se velmi úzce dotýkat postavení uprchlíka na našem území, je

20 21

Čepelka, Č.; Jílek, D.; Šturma, P.:Azyl a uprchlictví v mezinárodním právu, 1997 Čepelka, Č.; Jílek, D.; Šturma, P.:Azyl a uprchlictví v mezinárodním právu, 1997

- 30 -

třeba zmínit Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, vyhlášený pod č. 120/1976 Sb., Evropskou sociální chartu z roku 1961, nabyla účinnosti 26. února 1965, Úmluvu proti mučení z roku 1984, Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, vyhlášenou sdělením federálního ministerstva zahraničních věcí pod č. 209/1992 Sb., Úmluvu o právech dítěte, vyhlášenou pod č. 104/1991 Sb.,… Kromě těchto dokumentů existuje celá řada regionálních dohod, a to zejména v Africe, v Americe. Jedním z těchto dokumentů je např. Úmluva upravující konkrétní aspekty problémů uprchlíků v Africe, kterou přijalo Shromáždění hlav států a vlád Organizace africké jednoty 10. září 1969 nebo Úmluva o diplomatickém azylu, přijatá v Karakasu roku 1954. 5. 1. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech Do Mezinárodního paktu o občanských a politických právech z roku 1966 nebylo výslovně začleněno právo přijímat azyl, a dokonce ani právo azyl hledat. Komise OSN pro lidská práva nicméně do paktu začlenila ustanovení, které cizincům, kteří legálně pobývají na území členského státu, poskytuje ochranu před svévolným vyhoštěním z dané země. „Cizinec nacházející se právoplatně na území státu, který je smluvní stranou Paktu, může být z něho vyhoštěn pouze na základě rozhodnutí, k němuž se dospělo v souladu se zákonem, a má možnost, kromě případů, kdy naléhavé důvody národní bezpečnosti vyžadují jiný postup, předložit námitky proti svému vyhoštění a dát svůj případ přezkoumat příslušným orgánem nebo osobou nebo osobami příslušným orgánem zvláště označenými a být před nimi za tímto účelem zastoupen.“ 22 5. 2. Evropská sociální charta Ekonomická, sociální a kulturní práva zakotvená Ženevskou úmluvou o právním

22

článek 13 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech

- 31 -

postavení uprchlíků z roku 1951 byly začleněna do Evropské sociální charty z roku 1961 formou dodatku s názvem „Rozsah platnosti Sociální charty, co se týče lidí, kteří požívají ochrany“.

23

Odstavec 2 Dodatku stanoví: “Každá smluvní strana poskytne uprchlíkům definovaným v Úmluvě o právním postavení uprchlíků, podepsané v Ženevě 28. července 1951, a zdržujícím se oprávněně na jejím území, co nejpříznivější zacházení a v každém případě ne méně příznivé, než ke kterému se smluvní strana zavázala podle zmíněné Úmluvy a podle všech ostatních mezinárodních dokumentů vztahujících se na tyto uprchlíky. 5. 3. Úmluva proti mučení Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestání byla přijata v roce 1984 a obsahuje jedno ustanovení, jež má význam pro účastníky řízení o udělení azylu. Článek 3 Úmluvy stanoví: „1. Žádný stát, který je smluvní stranou této Úmluvy, nevypoví, nevrátí či nevydá osobu jinému státu, jsou-li vážné důvody se domnívat, že by jí v něm hrozilo nebezpečí mučení. 2. Pro účely stanovení toho, zda existují takovéto důvody, vezmou příslušné orgány v úvahu veškeré související okolnosti, včetně, v odůvodněných případech, existence trvalého hrubého, zřejmého nebo masového porušování lidských práv v daném státě.“

23

Evropská úmluva o lidských právech a další mezinárodní ochranné mechanismy, vybrané texty za semináře, 1996

- 32 -

D. Právní úprava postavení uprchlíků v ČR Uprchlické právo začíná nabývat působnosti v momentě, kdy došlo k porušení lidských práv a oběti utekly ze země, kde k tomuto porušování došlo. Hlavním úkolem uprchlického práva je stanovit, kdo je to uprchlík a formy jeho mezinárodní ochrany. Uprchlík bývá definován jako osoba, která přestala spadat pod všeobecnou jurisdikci domovského státu a s ní související ochranu, kterou by jí měl tento stát poskytovat. Je proto nutné nahradit dřívější ochranu domovského státu ochranou mezinárodní na tak dlouho, dokud uprchlík nezačne opět požívat ochrany svého původního nebo jiného státu. Česká republika si je vědoma svého dluhu z dob totalitních, kdy z naší země utíkaly tisíce uprchlíků, kteří hledali útočiště po celém světě. A proto ihned po pádu komunistického režimu zareagovala na fenomén uprchlictví a zavázala se dodržovat mezinárodněprávní závazky na poli uprchlického práva a poskytovat útočiště a ochranu uprchlíkům, tedy lidem na útěku, lidem pronásledovaným ve své vlasti pro svoje náboženské přesvědčení či politické postoje, pro svou národnost či rasu, lidem diskriminovaným a utlačovaným. Zavázala se zajišťovat a garantovat tyto nezastupitelná lidská práva těm nejslabším, nejzranitelnějším a nejbezbrannějším. Česká republika proto musela přijmout odpovídající právní úpravu, která se vztahuje k problematice uprchlíků. V České republice je úprava problematiky uprchlíků obsažena zejména v Listině základních práv a svobod, v zákoně č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů; v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a v zákoně č. 71/1967 Sb., o správním řízení 24 (správní řád).

24

Zákon o azylu v části zabývající se řízením o udělení azylu, obsahuje pouze odchylky od správního řádu s tím, že pokud zákon o azylu nestanoví jiný postup, platí procesní ustanovení správního řádu.

- 33 -

Dále jsou to různé pokyny, jako např. Pokyn č. 18 062/1996-21 ke vzdělávání cizinců v základních školách, středních školách a vyšších odborných školách včetně speciálních škol v ČR, nebo Pokyn č. 21 153/2000-35 k zajištění kurzů českého jazyka pro azylanty na území ČR. Je důležité říci, že čl. 10 Ústavy stanoví, že ratifikované mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána, jsou bezprostředně závazné a v kolizních případech mají přednost před zákonem platným u nás (zákon č. 325/1999 Sb., o azylu). 1. LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD Listina základních práv a svobod zakotvuje právo na azyl. Práva azylu se podle čl. 43 Listiny základních práv a svobod dostává těm cizincům, kteří jsou pronásledováni za uplatňování politických práv a svobod (zakotveno i v zákoně o azylu, § 12 a). Podle tohoto článku může být azyl odepřen „…tomu, kdo jednal v rozporu se základními lidskými právy a svobodami“. Jak je z této formulace práva na azyl patrno, okruh lidí, kteří mohou dostat azyl v naší republice, je velice úzký. Listina tedy nebere v úvahu jiné důvody pro udělení azylu (např. náboženské, národnostní,…) než je pronásledování za uplatňování politických práv a svobod. Při posuzování žádosti o azyl však Česká republika nevychází pouze z čl. 43 Listiny základních práv a svobod, ale navazuje na mezinárodní smlouvy (Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a Newyorský protokol z roku 1967) a na právní úpravu platnou v ČR (zejména zákon o azylu). 2. ZÁKON O AZYLU Základním právním předpisem, který upravuje problematiku uprchlíků v ČR je zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).

- 34 -

Účinnosti nabyl dne 1. 1. 2000 a zrušil zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o uprchlících“). Zákon o uprchlících, předchůdce zákona o azylu, byl dlouho předmětem kritiky pro své nedostatky, např. z hlediska osob, které byly neúspěšnými žadateli o statut uprchlíka, také však pro absenci některých právních institutů (např. institutu třetích bezpečných zemí). Tyto a další nedostatky řeší právě zákon o azylu. Přijetí nové právní úpravy bylo však motivováno zejména snahou po harmonizaci s právem Evropské unie v oblasti azylu. Lze tedy konstatovat, že nový zákon o azylu se snaží vyrovnat s požadavky azylové praxe v ČR, se vzrůstajícím přílivem uprchlíků a hlavně s požadavky EU a mezinárodními závazky. Při tvorbě této právní úpravy se dále vycházelo z několikaletých zkušeností s uprchlickou problematikou v České republice a ze zkušeností s řízením. Byla lze snaha řešit nebo alespoň se pokusit najít řešení takových záležitostí, které se v dosavadní praxi jako problematické objevily a nebyly buď vůbec právně regulovány nebo regulovány sice byly, ale nedostatečně nebo neaplikovatelně. 2. 1. Předmět úpravy Předmětem úpravy jsou podle § 1 tohoto zákona zejména podmínky vstupu a pobytu cizince, který projeví úmysl požádat Českou republiku o ochranu formou azylu, a pobyt azylanta na našem území; řízení o udělení či odnětí azylu; práva a povinnosti účastníků řízení o udělení či odnětí azylu (dále jen „účastníci řízení“), práva a povinnosti azylantů; působnost státních orgánů v této oblasti, zejména Ministerstva vnitra, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a Policie České republiky. Tento zákon dále upravuje státní integrační program a azylová zařízení.25 2. 2. Úkoly Ministerstva Vnitra K řízení o udělení či odnětí azylu je příslušné Ministerstvo vnitra (dále jen „ministerstvo“). 26

25 26

§ 1 písm. a) až f), zákona č. 325/1999 Sb., o azylu § 8 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu

- 35 -

Ministerstvo dále vede evidenci cizinců, kterým bylo uděleno vstupní vízum; evidenci místa pobytu hlášeného účastníkem řízení o udělení azylu a azylantem; evidenci cizinců, kteří po výzvě ministerstva nepodali návrh na zahájení řízení o udělení azylu. Údaje, kterou jsou uchovávané v těchto evidencích, ministerstvo zničí po uplynutí 80 let od roku jejich získání.27 Ministerstvo dále vydává statistické přehledy o počtu účastníků řízení podle tohoto zákona a počtu azylantů. 28 2. 3. Důvody pro udělení azylu Oproti předchozí právní úpravě (zákon o uprchlících), azyl může být přiznán cizinci z důvodu pronásledování za uplatňování politických práv a svobod (čl. 43 Listiny základních práv a svobod) při současném zachování možnosti poskytování azylu z důvodů uvedených v Úmluvě o právním postavení uprchlíků z roku 1951. Azyl lze cizinci udělit, jestliže je v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinic „je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo má odůvodněný strach z pronásledování

z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti

k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště“. 29 2. 3. 1. Zvláštní důvody pro udělení azylu V praxi se objevovaly takové případy, kdy účastníci řízení

nesplňovali

podmínky pro přiznání azylu a jejich vycestování nebylo z nějakého důvodu možné (např. přestárlí a nemocní lidé). Proto, podobně jako v zákoně z roku 1990 o

27 28 29

§ 71 odst. 1 písm. a) až c); odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu § 86 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu § 12 odst. a, b, zákona č. 325/1999 Sb., o azylu

- 36 -

uprchlících, je opět v novém zákoně o azylu zakotven institut azylu z humanitárních důvodů. 30 Nový zákon o azylu rovněž rozšiřuje okruh osob, jimž může být udělen azyl za účelem sloučení rodiny. Tyto zvláštní důvody pro udělení azylu vymezuje § 13, a to tak, že statut azylanta (dříve „uprchlíka“) může být přiznán manželu azylanta nebo jeho svobodným dětem mladším 18 let, a to na jejich žádost nebo na žádost azylanta. Udělení azylu je však podmíněno trváním manželství ve státě, který azylant opustil. Dále lze azyl udělit rodičům azylanta mladšího 18 let. 31 Česká republika může udělit cizinci azyl i bez předchozího řízení. A to tehdy, jestliže je uznán uprchlíkem dle mezinárodní smlouvy rozhodnutím Úřadu Vysokého komisaře (UNHCR) za podmínky dodržení zásady spravedlivého rozdělení břemene se smluvními státy Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951. 32 2. 4. Důvody vylučující udělení azylu Dále bych se ráda zabývala důvody, pro které může ministerstvo odmítnout udělit azyl. Tyto důvody specifikuje § 15 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, který říká, že azyl nelze udělit, i když budou zjištěny důvody uvedené v § 12, avšak je důvodné podezření, že cizinec, který podal návrh na zahájení řízení o udělení azylu „…se dopustil trestného činu proti míru, válečného trestního činu nebo trestného činu proti lidskosti ve smyslu mezinárodních dokumentů obsahujících ustanovení o těchto trestných činech; nebo se dopustil před podáním návrhu na zahájení řízení o udělení azylu vážného nepolitického trestného činu mimo území; nebo je vinen činy, které jsou v rozporu se zásadami a cíli Organizace spojených národů“.

30 31 32

§ 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu § 13 odst. 1, 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu § 90 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu

- 37 -

Dalším důležitým bodem je § 16 písm. a) až f) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, který stanoví, kdy lze návrh na zahájení řízení o udělení azylu zamítnout jako zjevně nedůvodný. Tento návrh lze zamítnou tehdy, jestliže účastník řízení o udělení azylu uvádí pouze ekonomické důvody; úmyslně uvádí nesprávné údaje o své totožnosti nebo státním občanství a trvá na nich jako na pravých nebo tyto údaje odmítá uvést; žádá o udělení azylu pouze proto, aby unikl situaci všeobecné nouze; v opakovaně podaném návrhu uvede obdobné důvody jako v návrhu předchozím; přichází ze státu, který Česká republika považuje za třetí bezpečnou zemi nebo bezpečnou zemi původu, nebude-li prokázáno, že v jeho případě nelze tento stát za takovou zemi považovat; nebo má více než jedno státní občanství a nevyužil ochrany některého ze států, jehož státní občanství má, neprokáže-li cizinec, že z důvodů podle § 12 nemohl této ochrany využít. 2. 5. Důvody odnětí azylu Další důležitou součástí nového zákona o azylu je § 17 písm. a) až h), který nám popisuje důvody, kdy ministerstvo může odejmout a odejme azyl. Jedná se o ty případy, kdy před udělením azylu …“azylant uvedl nepravdivé údaje anebo zamlčel skutečnosti podstatné pro spolehlivé zjištění skutečného stavu věci; kdy byl azylantovi udělen azyl nebo povolení k trvalému nebo obdobnému pobytu v jiném státě, azylant dobrovolně znovu využil ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo státu posledního trvalého bydliště; azylant dobrovolně znovu nabyl státní občanství státu, který opustil z odůvodněného strachu z pronásledování; azylant nabyl nové státní občanství, a má proto možnost požívat ochranu tohoto státu; azylant dobrovolně pobývá ve státě, který opustil z důvodu uvedených v § 12; azylant může užívat ochrany státu, jehož je státním občanem, poněvadž důvody pro udělení azylu pominuly; nebo azylant je bez státního

- 38 -

občanství a může se vrátit do státu předchozího trvalého bydliště, poněvadž důvody pro udělení azylu pominuly.“ 33 2. 6. Zánik azylu Dále se budeme zabývat okolnostmi, při kterých azyl zaniká. § 18 zákona o azylu říká, že smrt azylanta či prohlášení azylanta za mrtvého s sebou nese zánik azylu. Dalším důvodem je udělení státního občanství České republiky azylantovi nebo písemné prohlášení azylanta o vzdání se azylu. Azyl dále zaniká v případě, kdy ministerstvo odejme azylantovi azyl, a to za okolností, které jsem popisovala výše. 2. 7. Překážky vycestování Současná právní úprava (zákon o azylu) ukládá správnímu orgánu rozhodujícímu v řízení o udělení azylu posoudit případnou existenci překážek vycestování – tzv. non-refoulement princip. Povinnost ukončit pobyt neplatí pro cizince, který by byl nucen vycestovat …“do státu, kde je ohrožen jeho život nebo svoboda z důvodu jeho rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro politické přesvědčení; nebo do státu, kde mu hrozí nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu anebo kde je jeho život ohrožen v důsledku válečného konfliktu; nebo do státu, který žádá o jeho vydání pro trestný čin, za který zákon tohoto státu stanoví trest smrti; nebo jestliže by to bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky“. 34 Toto však neplatí, jestliže cizinec může vycestovat do jiného státu nebo jestliže ohrožuje bezpečnost státu nebo je odsouzen za zvlášť závažný trestní čin. V takovém případě se cizinci umožní vyhledat si nejdéle do 60 dnů přijetí v jiném státě. Pokud tento cizinec doloží, že nemůže z území vycestovat, udělí mu policie

33 34

§ 17 písm. a) až h) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu § 91 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu

- 39 -

vízum za účelem strpění pobytu podle zvláštního právního předpisu (podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky). 35

2.8. Práva a povinnosti účastníka řízení o udělení azylu 2.8.1. Práva a povinnosti související s pobytem v přijímacím středisku Účastník řízení je povinen po určitou, zákonem stanovenou, dobu pobývat v přijímacím středisku (provádí se identifikační úkony, lékařské vyšetření, apod.). Musí se zde podrobit zdravotnímu vyšetření (praktický lékař zjišťuje celkový zdravotní stav cizince; cizinci je udělán rentgen plic, odběr krve z důvodu zjišťování nakažlivých chorob, apod.). Dále se provádí identifikace cizince – fotografování, odejmutí otisků prstů,… Vyskytnou-li se pochybnosti o uváděném věku u nezletilého, zjistí se jeho věk pomocí antropologického vyšetření, které dokáže určit věk s přesností půl roku. Cizinec je povinen všechny tyto procedury absolvovat. 2.8.2. Práva a povinnosti související s pobytem v pobytovém středisku Účastník řízení je poté přemístěn do tzv. pobytového střediska, kde je hlášen k pobytu 36 nebo má možnost využít možnosti, kterou nově zavádí zákon o azylu, tj. může pobývat v soukromí. 37 Pokud se rozhodne pro první možnost, t.z. pro pobytové středisko, má právo využívat všech výhod, které s tím souvisejí, ale na druhé straně se musí podřídit určitým pravidlům.

35

§ 91 odst. 2 písm. a) a b), zákona č. 325/1999 Sb., o azylu § 77 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 37 § 77 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 36

- 40 -

V pobytovém středisku jsou práva a povinnosti účastníků řízení obsaženy v ubytovacím řádu. Ubytovací řád, který vydává ministerstvo, upravuje podrobnosti o organizačně technickém zabezpečení pobytu cizince v azylovém zařízení. Zejména stanoví: časový rozvrh výplaty kapesného, časový rozvrh poskytování stravy, poskytování zdravotní péče. Ubytovací řád je zveřejněn jak v české jazyce, tak i v jazyce, kterému je schopna porozumět převážná část ubytovaných. Je umístěn na veřejně přístupném místě.

38

Účastník řízení o udělení azylu je povinen tento

ubytovací řád dodržovat. 39 Pokud to možnosti azylového zařízení dovolují, má účastník řízení právo být ubytován společně s manželem, s příbuzným v pokolení přímém nebo s osobou blízkou, pokud jsou rovněž účastníky řízení o udělení azylu. Za osoby blízké se považují zletilé osoby prohlašující, že k sobě mají osobní vztah a souhlasí se společným ubytováním. 40 Cizinci zde ubytovanému je bezplatně zajištěn základní hygienický standard; strava

41

(odpovídající zásadám správné výživy a zdravotnímu stavu cizince), a to

třikrát denně, v případě dětí do 15 let pětkrát denně; zdravotní péče, minimální kapesné. Cizinec má právo na lůžko a skříňku na uložení osobních věcí, má právo přijímat a na svůj náklad odesílat písemná sdělení, má právo na nepřetržitý osmihodinový čas ke spánku. 42 Cizinec má také možnost pobytový tábor kdykoli opustit. Pokud však opustí pobytové středisko na dobu delší než 24 hodin, je povinen to písemně oznámit

38

§ 83 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu § 48 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 40 § 44 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 41 podle § 42 odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu lze účastníkovi řízení namísto stravovacích služeb poskytnout finanční příspěvek ve výši odpovídající částce životního minima, a to podle zvláštního předpisu 42 § 81 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 39

- 41 -

vedoucímu příslušného pobytového střediska. V oznámení uvede adresu, kde se bude zdržovat, a délku pobytu mimo pobytové středisko. 43 2.8.3. Práva a povinnosti související s pobytem v soukromí Cizinec může pobývat i v soukromí. Místo pobytu je povinen oznámit Ministerstvu. 44 Účastník řízení, který je hlášen k pobytu mimo pobytové středisko, si hradí náklady spojené s pobytem z vlastních prostředků, s výjimkou zdravotní péče. 45 S ohledem na jeho prokázané majetkové a finanční poměry, lze mu poskytnout, na jeho žádost, finanční příspěvek až do výše životního minima. Finanční příspěvek zahrnuje příspěvek na zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb, příspěvek na dietní stravování a příspěvek na zajištění nezbytných nákladů na domácnost. Je vyplácen ministerstvem

prostřednictvím místně

příslušného okresního úřadu. 46 2.8.4. Další práva a povinnosti účastníků řízení o udělení azylu Účastník řízení má právo po celou dobu řízení být ve styku s Úřadem Vysokého komisaře pro uprchlíky (UNHCR) a s právnickými osoba, které se zabývají ochranou jeho zájmů. 47 Může požádat o pomoc právnickou nebo fyzickou osobu, která se zabývá poskytováním právní pomoci uprchlíkům. Pokud tato osoba poskytuje účastníku

43 44

§ 82 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu § 77 odst. 2, zákona č. 325/1999 Sb., o azylu

45

§ 43 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu § 43 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 47 § 38 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 46

- 42 -

řízení

právní

pomoc

bezplatně, přispěje

na

úhradu

nákladů spojených

s poskytováním této pomoci Ministerstvo vnitra. 48 Je-li důvodné podezření, že účastník řízení skrývá něco, co je podmínkou pro spolehlivé zjištění skutečného stavu věci, například cestovní či jiný doklad nebo věc ohrožující život či zdraví osob nebo ovlivňující jejich psychiku, je účastník povinen strpět osobní prohlídku. 49 Prohlídku provede policie na žádost ministerstva. O provedení osobní prohlídky sepíše policie záznam, který uchová po dobu šesti měsíců. 50 Osobní prohlídku vykovává osoba stejného pohlaví. 51 Účastník řízení je povinen se prokazovat průkazem účastníka řízení o udělení azylu. Průkaz účastníka řízení o udělení azylu vydá ministerstvo neprodleně po podání návrhu na zahájení řízení, a to účastníkovi řízení staršímu 15 let; účastníkovi řízení mladšímu 15 let, pokud přicestoval do České republiky bez doprovodu zákonného zástupce. 52 Do průkazu se zapíší údaje o totožnosti účastníka řízení, o jeho státním občanství, místě ubytování, o uděleném vízu a o jeho dětech mladších 15 let, pokud jsou rovněž účastníky řízení o udělení azylu. 53 Tento průkaz musí účastník řízení chránit před poškozením, zničením, ztrátou, odcizením či zneužitím. V případě, že tyto okolnosti nastanou je povinen je neprodleně nahlásit policii. 54 Po skončení řízení musí účastník tento průkaz odevzdat ministerstvu. 55 Průkaz účastníka řízení o udělení azylu ztrácí platnost, pokud byl ztracen nebo odcizen; byl-li poškozen tak, že zápisy v něm uvedené jsou nečitelné; jestliže 48

§ 21 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu § 45 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 50 § 45 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 51 § 45 odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 52 § 57 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 53 § 57 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 54 § 49 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 55 § 49 písm. d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 49

- 43 -

je vážně porušena jeho celistvost; jestliže obsahuje nesprávné údaje nebo neoprávněně provedené změny; pokud držitel tohoto dokladu zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého nebo pokud fotografie neodpovídá skutečné podobě jeho držitele. 56 2.9. Práva a povinnosti azylanta Práva a povinnosti, které cizinec získá přiznáním statutu uprchlíka úzce souvisí s jeho integrací do společnosti. Integrace cizinců je charakterizována jako proces, který má své podmínky a politické, právní, ekonomické, sociální, kulturní, psychologické a náboženské aspekty. Důraz je kladem na možnost azylantů přiměřeně, svobodně a plně se podílet na hospodářském, společenském a veřejném životě, zejména na místní úrovni a svobodně udržovat vlastní náboženskou a kulturní identitu. Integrace každého cizinci probíhá individuálně. 2.9.1. Právo na ubytování v integračním středisku, právo na trvalé bydlení Cizinec, kterému byl přiznán status azylanta může využít možnosti přechodně se ubytovat v integračním středisku. V tomto zařízení pobývají do té doby, než se pro něj podaří zajistit odpovídající trvalé bydlení. Trvalé bydlení je povinno azylantovi nabídnout Ministerstvo vnitra, a to formou jednorázové nabídky. 57 Trvalé bydlení nabízí ministerstvo v rámci tzv. integračního programu. 2.9.2. Práva vyplývající ze státního integračního programu Nový zákon o azylu dal nově základ pro státní integrační program. § 68 – 70

56 57

§ 58 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu § 69 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu

- 44 -

zákona č. 325/1999 Sb., o azylu říká, že státní integrační program je zaměřený na pomoc azylantům při jejich začlenění do společnosti. Tento program sleduje především dva základní cíle: jazykovou přípravu a zajištění bydlení. V rámci tohoto programu Ministerstvo vnitra informuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy o osobách, kterým byl udělen azyl, a to do 3 dnů ode dne právní moci rozhodnutí. 58 Ministerstvo školství pak učiní azylantovi nabídku kurzu českého jazyka, a to nejpozději do 30 dnů ode dne udělení azylu. Tento kurz je bezplatný. 59 Státní integrační program je tedy zakotven v zákoně o azylu z roku 1999, ale již od roku 1994 byl realizován tzv. asistenční program integrace osob s přiznaným postavením uprchlíka, pouze ale na základě usnesení vlády. V rámci tohoto programu přispíval a přispívá stát z prostředků státního rozpočtu na zajištění samostatného bydlení jednorázovou částkou 150 000 Kč na azylanta a 50 000 Kč za každého dalšího ubytovaného. Tyto finanční prostředky však nejsou poskytovány azylantovi, ale tomu, kdo poskytne vhodnou nabídku k bydlení – v převážně většině obcím. Byt musí být první nebo druhé kategorie a přiměřený velikosti rodiny. Obce získávají navíc za souhlas s ubytováním azylantů 100 000 Kč za prvního azylanta a 10 000 Kč za každého dalšího. Tyto peníze jsou určeny na rozvoj infrastruktury obce.

58 59

§ 86 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu § 70 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu

- 45 -

2.9.3. Další práva a povinnosti vyplývající ze statusu azylanta Azylantovi vydá odbor cizinecké a pohraniční policie nový doklad totožnosti – průkaz k povolení pobytu. 60 Jedná se o veřejnou listinu, kterou azylant prokazuje své jméno a příjmení, datum a místo narození, stav, státní občanství, rodné číslo, údaje o udělení azylu a místo hlášeného trvalého pobytu na našem území. 61 Na žádost azylanta zapíše policie do průkazu údaje o jeho dětech mladších 15 let. 62 Doba platnosti tohoto průkazu je dva roky. Dobu platnosti lze opakovaně prodloužit o dva roky. 63 Průkaz povolení k pobytu azylanta ztrácí platnost, jestliže uplyne doba platnosti; jestliže je cizinci odejmut azyl nebo se zamítne žaloba proti rozhodnutí o odnětí azylu. 64 V zájmu svobody pohybu vydá policie na žádost azylanta cestovní doklad.65 Cestovní doklad je rovněž veřejnou listinou. Obsahuje fotografii azylanta, údaje o jeho jménu a příjmení, datu a místu narození a státním občanství.

66

Na

žádost azylanta zapíše policie do cestovního dokladu údaje o jeho dětech mladších 15 let. 67 Cestovní doklad vydává a jeho dobu platnosti platnosti prodlužuje odbor cizinecké a pohraniční policie příslušní podle místa hlášeného trvalého pobytu azylanta. První vydání cestovního dokladu nepodléhá správnímu poplatku. 68 Doba platnosti cestovního dokladu je 2 roky, lze ji opakovaně prodloužit.

60

§ 59 odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu § 59 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 62 § 59 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 63 § 59 odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 64 § 60 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 65 § 61 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 66 § 61 odst. 4, 5 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 67 § 61 odst. 6 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 68 § 62 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 61

- 46 -

Dobu platnosti cestovního dokladu však policie při vydání zkrátí, pokud by překročila dobu platnosti průkazu povolení k pobytu azylanta. 69 Územní platnost tohoto dokladu zahrnuje všechny státy světa s výjimkou státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě osoby bez státního občanství, státu jejího posledního trvalého bydliště. 70 Cestovní doklad ztrácí platnost uplynutím doby platnosti; odejmutím azylu nebo vzdáním se azylu. Azylant je povinen oznamovat ministerstvu skutečnosti významné pro zachování azylu, například udělení státního občanství České republiky. 71 Dále je azylant povinen strpět identifikační úkony, jsou-li dány zákonné důvody pro odnětí azylu. 72 Azylant také musí chránit průkaz povolení k pobytu azylanta a cestovní doklad před poškozením, zničením, ztrátou, odcizením či zneužitím. V případě že tyto okolnosti nastaly, je povinen neprodleně je nahlásit policii. 73 Azylant prokazuje svou totožnost či jiné skutečnosti průkazem povolení k pobytu azylanta. Před uplynutím doby platnosti musí azylant požádat o jeho prodloužení. 74 V případě, že azyl zanikl nebo byl odebrán, je povinností azylanta odevzdat průkaz povolení k pobytu azylanta a cestovní doklad policii. 75 Azylant musí policii oznámit pobyt mimo území, jestliže je delší než 365 dnů.76

69

§ 61 odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu § 61 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 71 § 51 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 72 § 53 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 73 § 52 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 74 § 52 písm. b) a d) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 75 § 52 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 76 § 52 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 70

- 47 -

2.10. Řízení o udělení azylu Nyní se zaměřím na průběh řízení o udělení azylu v ČR, kterým od roku 1990 prošlo téměř 34 tisíc cizinců (v letech 1990 až 2000 bylo podáno 33 893 žádostí o udělení azylu). K řízení o udělení a odnětí

77

azylu je příslušné ministerstvo vnitra.

78

V tomto

řízení se postupuje podle správního řádu, není-li stanoveno jinak. 79 V rámci řízení je ministerstvo oprávněno si zjišťovat veškeré údaje potřebné pro rozhodnutí o poskytnutí azylu. Musí však dbát na ochranu osobních údajů účastníka řízení. 80 Náklady spojené s řízením a náklady s tímto řízením bezprostředně související nese ministerstvo. 81 2.10.1. Prohlášení o úmyslu požádat o azyl Cizinec, který vstupuje na území ČR a chce požádat o azyl, je oprávněn učinit prohlášení o azylu na hraničním přechodu. Z tohoto prohlášení musí být patrné, že cizinec hledá v České republice ochranu před pronásledováním. 82 Je-li cizinec na našem území hospitalizován, zajištěn za účelem správního vyhoštění nebo jestliže je zde ve výkonu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody, je oprávněn učinit toto prohlášení formou písemného sdělení, které zašle na Ministerstvo vnitra. 83

77

podle § 11 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu se řízení o odnětí azylu zahajuje z podnětu ministerstva nebo na návrh azylanta 78 § 8 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 79 § 9 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 80 § 19 odst. 1, 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 81 § 34 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 82 § 3 odst. 1, 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 83 § 3 odst. 9 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu

- 48 -

Dalším způsobem, jak učinit prohlášení o úmyslu požádat o azyl, je v přijímacím středisku. Zde mohou prohlášení učinit cizinci, kteří pobývají na našem území na základě víza nebo povolení k pobytu a dále cizinci, kteří vstoupili nebo pobývají na našem území, aniž by splnili podmínky vstupu nebo pobytu podle zvláštního právního předpisu. 84 Ministerstvo vnitra cizinci bez zbytečného odkladu písemně potvrdí, že prohlášení o úmyslu požádat v ČR o azyl mu bylo doručeno. Poté, co cizinec učiní toto prohlášení, policie mu povolí vstup na naše území. Udělí mu vízum za účelem vstupu (dále jen „vstupní vízum“) do cestovního dokladu nebo do hraniční průvodky. Podle § 3 odst. 3 zákona o azylu toto vízum opravňuje cizince k pobytu na našem území po dobu 24 hodin. Cizinec je v této době povinen se dostavit do přijímacího střediska. 85 Pokud cizinec není schopen se do přijímacího střediska dostavit sám, zejména vzhledem ke svému zdravotnímu stavu či věku, dopraví ho tam policie. Náklady spojené s jeho dopravou hradí Ministerstvo vnitra. 86 2.10.2. Návrh na zahájení řízení o udělení azylu Řízení o udělení azylu se zahajuje podáním návrhu na zahájení řízení o udělení azylu. Ministerstvo vnitra bez zbytečného odkladu vyzve cizince, který pobývá v přijímacím středisku, aby podal návrh na zahájení řízení o udělení azylu (dále jen „návrh“). Stanoví mu lhůtu, do které musí tento návrh podat. 87 Ministerstvo v této

84

§ 3 odst. 8 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu Vstupní vízum lze však udělit jen cizinci, který prokáže svou totožnost cestovním dokladem nebo ji osvědčí čestným prohlášením. 86 § 3 odst. 6, 7 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 87 § 5 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 85

- 49 -

výzvě cizince poučí o právech a povinnostech účastníka řízení o udělení azylu, kterým se cizinec stává po podání návrhu na zahájení řízení o udělení azylu. 88 Jestliže se účastníkovi řízení o udělení azylu nebo azylantovi narodí dítě, má právo podat návrh na zahájení řízení o udělení azylu i pro toto dítě, a to do 3 měsíců ode dne narození. 89 Návrh na zahájení řízení o udělení azylu může cizinec podat pouze v přijímacím středisku. 90 Při podání návrhu cizinec musí odevzdat svůj cestovní doklad. Je mu vydána identifikační karta (průkazka účastníka řízení o udělení azylu – přikládám v příloze) s vízem opravňujícím ho k pobytu na našem území. To neplatí, jestliže zde cizinec pobývá na základě víza nebo povolení k pobytu uděleného podle zvláštního právního předpisu. 91 Návrhem se rozumí vyplněný tiskopis, který přikládám v příloze č. 1. 2.10.1.1. Cizinec, který nepodá návrh na zahájení řízení o udělení azylu Pokud cizinec návrh nepodá i přesto, že mu nebránily žádné důvody na jeho vůli nezávislé, ministerstvo ukončí jeho pobyt v přijímacím středisku. Pokud odevzdal cestovní doklad, pak mu ho vrátí. 92 Policie mu poté udělí výjezdní vízum. 93 2.10.3. Pohovor Účastník řízení je povinen absolvovat pohovor, a to ve lhůtě, kterou mu stanoví ministerstvo vnitra. Tento pohovor zajišťuje ministerstvo a vede ho jím 88

podle § 5 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu je cizinec o těchto právech a povinnostech poučen v jazyce, ve kterém je schopen se dorozumět nebo způsobem pro něj srozumitelným 89 § 5 odst. 6 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 90 § 5 odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 91 § 5 odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 92 § 5 odst. 6 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 93 § 5 odst. 7 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu

- 50 -

pověřený pracovník. Doba čekání na pohovor je závislá na tom, odkud cizinec pochází, resp. jakým jazykem hovoří. Účastník řízení má právo jednat v mateřském jazyce nebo se svým souhlasem v jazyce, ve kterém je schopen se dorozumět. 94 Účastník řízení má právo bezplatně využít služeb tlumočníka, a to proto, aby informace, které uvede, byly co nejpřesnější. Dbá se na to, aby tlumočení bylo zajištěno osobou, která je stejného pohlaví jako účastník řízení o udělení azylu.

95

Toto však vždy není možné uskutečnit, protože ministerstvo má k dispozici omezený počet tlumočníků. Odměna za výkon tlumočnické činnosti a náklady, které s výkonem této činnosti souvisí, se stanoví dohodou mezi ministerstvem a tlumočníkem. 96 Tento pohovor je velice důležitou součástí řízení o udělení azylu. Účastník řízení v něm totiž uvádí všechny důležité skutečnosti, které mají zásadní vliv na rozhodnutí o udělení nebo neudělení azylu. 2.10.4. Zastavení řízení Řízení se podle § 25 zastaví, jestliže účastník řízení vzal návrh na jeho zahájení zpět; nebo odpadl důvod řízení zahájeného z podnětu ministerstva; nebo v tom případě, když účastník řízení zemřel

97

Řízení se dále zastavuje, jestliže se

účastník řízení bez vážného důvodu opakovaně nedostavuje k pohovoru nebo neposkytuje informace nezbytné pro spolehlivé zjištění skutečného stavu věci a na základě dosud zjištěných skutečností nelze rozhodnout; jestliže účastník řízení neodstranil vady návrhu na zahájení řízení o udělení azylu, a to ve lhůtě stanovené ministerstvem; jestliže uplynula lhůta, po níž bylo řízení přerušeno, s výjimkou

94

§ 22 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb. o azylu § 23 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 96 § 35 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 97 řízení se však nezastaví, pokud zemřelý účastník řízení žádal o azyl i jménem osob mladších 18 let 95

- 51 -

přerušení řízení ze zdravotních důvodů a nelze-li rozhodnout ve věci na základě spisového materiálu. 2.10.5. Přerušení řízení Řízení lze podle § 26 přerušit, jestliže účastník řízení byl vyzván, aby ve stanovené lhůtě odstranil nedostatky podání, nejdéle však po dobu 14 dnů; nebo jestliže se účastník řízení nemůže řízení zúčastnit ze zdravotních nebo jiných vážných důvodů majících trvalejší povahu, a to na dobu nezbytně nutnou, nejdéle však lna dobu 90 dnů. 2.10.6. Rozhodnutí V I. stupni vydává rozhodnutí o udělení azylu, popřípadě zamítnutí žádosti Ministerstvo vnitra – odbor azylové a migrační politiky. Rozhodnutí ve věci řízení o udělení azylu vydá ministerstvo do 90 dnů ode dne zahájení řízení. Ministerstvo však může tuto lhůtu přiměřeně prodloužit, je-li to nutné vzhledem k povaze věci. O prodloužení lhůty je účastník řízení bez zbytečného odkladu písemně vyrozuměn. 98 2.10.6.1. Doručení rozhodnutí Obecně lze říci, že všechny písemnosti se doručují účastníkovi řízení do vlastních rukou, a to v místě, kde je evidován jeho pobyt. 99 Ministerstvo musí zajistit předání rozhodnutí účastníkovi řízení ve věci řízení o udělení azylu. 100 Pokud se účastník řízení nezdržuje v místě, kam mu má být rozhodnutí doručeno a jeho pobyt není znám, uloží se toto rozhodnutí u pověřeného

98

§ 27 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu § 24 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 100 § 24 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 99

- 52 -

zaměstnance ministerstva v přijímacím nebo pobytovém středisku, kde má účastník evidován pobyt. Rozhodnutí je zde v úschově po dobu 15 dní. Poslední den této lhůty se považuje za den doručení rozhodnutí, k jehož převzetí byl účastník řízení o udělení azylu písemně vyzván, i když se o jejich uložení nedozvěděl. 101 Podle § 24, odst. 5 se doručování veřejnou vyhláškou neprovádí. 2.10.6.2. Rozhodnutí musí obsahovat Rozhodnutí ve věci řízení o udělení azylu musí obsahovat: výrok, jehož obsahem je rozhodnutí ve věci s uvedením ustanovení právního předpisu, odůvodnění, v němž je uvedeno, které skutečnosti byly podkladem pro rozhodnutí; úvahy, jimiž byl správní orgán veden; příp. právní předpisy, na jejichž základě rozhodoval, poučení o odvolání, obsahující údaj, zda je rozhodnutí konečné či se lze proti němu odvolat; v jaké lhůtě; ke kterému orgánu a kde lze odvolání podat. 2.10.6.3. Typy rozhodnutí v I. instanci Ministerstvo vnitra může o žádosti rozhodnout takto: a) rozhodne o přiznání postavení azylanta, b) rozhodne o neudělení azylu (cizinec přestává požívat výhod, které mu plynou z postavení účastníka řízení o udělení azylu, jedná se zejména o to, že musí opustit pobytové středisko) c) rozhodne o odnětí azylu. ad a) Jestliže ministerstvo rozhodne o udělení azylu, pak se účastník řízení stává azylantem. Je zařazen do státního integračního programu, má možnost pobývat v integračním středisku a požívat výhod, které vyplývají (viz kapitola práva a povinnosti azylanta).

101

§ 24 odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu

- 53 -

ze statusu azylanta

ad b) Pokud se ministerstvo rozhodne, že neudělí azyl, pak má účastník řízení právo podat proti tomuto rozhodnutí opravný prostředek – rozklad. ad c) Jestliže ministerstvo odejme azyl podle § 17, cizinec přestává být azylantem a vztahuje se na něj zákon číslo 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky. 2.10.7. Rozklad Pokud ministerstvo shledá důvody žádosti jako nedostatečné, má účastník řízení právo podat do 15 dnů ode dne doručení rozklad proti tomuto rozhodnutí. Jestliže se jedná o návrh, který je zamítnutý jako zjevně nedůvodný, pak lze podat rozklad do 7 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. 102 Odvolací orgán přezkoumává napadené rozhodnutí v celém rozsahu, podle potřeby dosavadní řízení doplní a odstraní zjištěné vady. K novým skutečnostem nebo důkazům uvedeným v rozkladu ministerstvo přihlédne, jen pokud by mohly mít podstatný vliv na rozhodnutí a nemohly být v řízení před správním orgánem prvního stupně uplatněny bez zavinění účastníka řízení. 103 V II. stupni rozhoduje ministr vnitra, a to na základě doporučení zvláštní komise, kterou sám zřídí podle správního řádu. Je složená ze zástupců státních orgánů a nestátních institucí v poměru 3 : 4. Tito zástupci musí být státními občany České republiky. 104 Včas podaný rozklad má odkladný účinek, tzn. je odložena právní moc rozhodnutí, což má vliv zejména na další pobyt účastníka řízení na našem území a sociální zaopatření v pobytovém středisku nebo v místě, kde je účastník řízení přihlášen k pobytu.

102

§ 29 odst. 1, 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu § 31 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 104 § 30 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 103

- 54 -

Pokud odvolací orgán rozkladu nevyhoví, dochází ke změně právního postavení účastníka řízení o udělení azylu. Ten se převzetím II. negativu stává cizincem a vztahuje se na něj zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR. Ztrácí tím veškeré výhody plynoucí z pobytu v azylovém zařízení (např. kapesné, bezplatné ubytování a strava, bezplatná lékařská péče,…) a výhody plynoucí z postavení účastníka řízení o udělení azylu. 2.10.7.1. Formy rozhodnutí o rozkladu v II. instanci Formy rozhodnutí o rozkladu jsou tyto: a) zamítnutí rozkladu a potvrzení napadeného rozhodnutí, b) změna napadeného rozhodnutí (tzn. rozkladu se vyhovělo), c) zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k novému projednání a rozhodnutí. Rozhodnutí II. instance o rozkladu musí být vydáno do 30 dnů, ve složitějších případech do 60 dnů. Nelze-li rozhodnout ani v této lhůtě, ministr vnitra ji může přiměřeně prodloužit, o čemž musí vyrozumět účastníka řízení. Proti rozhodnutí o rozkladu se nelze dále odvolat. Pokud účastník řízení nesouhlasí s negativním rozhodnutím, má však právo podat žalobu k Vrchnímu soudu. 2.10.8. Žaloba Žaloba proti rozhodnutí ministerstva ve věci řízení o udělení azylu musí být podána do 30 dnů od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni. 105 Velmi důležitým faktem v případě podání žaloby je ale to, že žaloba nemá

105

§ 32 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu

- 55 -

suspenzivní efekt, usnesením soudu tedy nelze odložit vykonatelnost napadeného správního rozhodnutí. Toto je velmi podstatné pro situaci neúspěšných účastníků řízení o udělení azylu, kteří využijí tohoto mimořádného opravného prostředku. Ti se totiž po obdržení druhého zamítavého rozhodnutí stávají cizinci a musí si tedy legalizovat svůj pobyt zde podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. Nový zákon o azylu se toto snažil vyřešit, a proto ti, kteří podají žalobu k Vrchnímu soudu, mohou na našem území pobývat na základě víza za účelem strpění. 2.10.8.1. Pobyt na vízum za účelem strpění pobytu Nová právní úprava (zákon o azylu), na rozdíl od předešlé, řeší právní postavení cizinců, kteří rozhodnutí odvolacího orgánu napadli správní žalobou. Těmto osobám je Policií ČR příslušným orgánem uděleno vízum na účelem strpění pobytu.106 Toto vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů. Na žádost cizince může být platnost víza prodloužena, a to i opakovaně. Platnost víza zaniká nabytím právní moci rozhodnutí soudu o žalobě. 107 K žádosti o udělení víza za účelem strpění pobytu nebo prodloužení jeho doby platnosti je cizinec povinen předložit cestovní doklad (je-li jeho držitelem), doklad potvrzující existenci důvodu pro udělení tohoto víza, 3 fotografie (ty nepředkládá v případě žádosti o prodloužení doby platnosti tohoto víza). 108

106

§ 73 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu § 73 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 108 § 73 odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 107

- 56 -

Pokud si tyto osoby nemohou zajistit ubytování, zajistí ho Ministerstvo vnitra.109 Po dobu platnosti víza za účelem strpění pobytu je cizinci také zajištěno poskytování zdravotní péče. Náklady spojené s pobytem na území si hradí z vlastních prostředků s tím, že zákon stanoví podmínky poskytnutí určitého finančního příspěvku. 110 Finanční příspěvek však nelze poskytnout v případě, že náklady spojené s pobytem cizince, jemuž je uděleno vízum za účelem strpění pobytu, hradí právnická nebo fyzická osoba, která cizince na území pozvala. 111 O žádosti o poskytnutí finančního příspěvku rozhoduje ministerstvo. Finanční příspěvek vyplácí místně příslušný okresní úřad. 112 2.10.9. Povinnost cizince vycestovat z území Pokud cizinci nabyl přiznán azyl a cizinec nepodal žalobu nebo žádost o udělení víza za účelem strpění pobytu, musí vycestovat do 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. 113

109

§ 74 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu § 75 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 111 § 75 odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 112 § 75 odst. 5 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 113 § 54 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu 110

- 57 -

3. ZÁKON O POBYTU CIZINCŮ Druhým nově přijatým zákonem, který se úzce dotýká problematiky uprchlíků, je zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. Jak již bylo řečeno, tento zákon je důležitý pro ty, kteří se z nějakého důvodu dostanou mimo režim zákona o azylu (např. po II. negativu). Zmíním se jen o několika částech, které z hlediska problematiky uprchlíků považuji za podstatné. 3.1. Předmět úpravy Předmětem úpravy jsou podmínky vstupu cizince na území České republiky; jeho pobytu na něm a vycestování z území. Dále vymezuje působnost Policie České republiky (dále jen „policie“), Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstva“) a Ministerstva zahraničních věcí v této oblasti státní správy. 114 3.2. Působnost zákona Tento zákon se nevztahuje na cizince, který požádal Českou republiku o ochranu formou azylu, a azylanta, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak; dále na cizince, který pobývá na území na základě zvláštního právního předpisu upravujícího přechodný pobyt cizích ozbrojených sil na území. 115 3.3. Vstup na území za účelem poskytnutí dočasné ochrany Nejdůležitějším krokem z hlediska uprchlické problematiky je zavedení institutu dočasné ochrany.

116

O poskytnutí dočasné ochrany rozhoduje Vláda ČR

tím, že stanoví státy, jejichž občané o pobyt za účelem dočasné ochrany mohou požádat. Rovněž stanoví dobu, po kterou bude tato ochrana poskytována, a počty cizinců v režimu dočasné ochrany. Toto opatření se týká cizinců, kteří prchají před ozbrojeným konfliktem, občanskou válkou nebo stálým násilím; před živelnou pohromou; z důvodu

114 115 116

§ 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR § 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR § 7 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR

- 58 -

soustavného nebo hromadného porušování lidských práv nebo pro pronásledování z důvodů národnostních nebo náboženských. Vízum za účelem dočasné ochrany policie udělí také na žádost manželovi nebo svobodnému dítěti mladšímu 18 let, pokud není schopno se samo uživit, i když tyto osoby nesplňují podmínky vstupu na naše území za účelem dočasné ochrany. 117 Vízum za účelem dočasné ochrany se ruší, jestliže nastane důvod pro neudělení tohoto víza; cizinec o zrušení platnosti víza sám požádá; nebo v případě, kdy vláda rozhodně o zrušení poskytování dočasné ochrany. 118 Poté, co pominuly důvody pro poskytování dočasné ochrany, cizinci je uděleno výjezdní vízum. 119 Je povinen vycestovat z našeho území v době, která je stanovena ve výjezdním vízu. 120 Dočasnou ochranu naposledy poskytla Česká republika kosovským uprchlíkům, a to v roce 1999. 3.4. Další důležité části zákona o pobytu cizinců týkajících se uprchlíků Další částí zákona, o které se zmíním, můžeme zařadit na seznam opatření, které vláda přijala, aby co nejvíce omezila příliv uprchlíků na naše území. Jedná se o § 156, který stanoví, že dopravce, který do ČR dopraví cizince bez řádných dokladů opravňujících jej k překročení hranic, se tím dopustil správního deliktu. Pokuta je stanovena na 25 násobek částky životního minima, pokud je tento delikt opakovaný, pak jde o částku 50 násobku životního minima. 117 118 119 120

§ 42 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR § 44 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR § 44 odst. 3 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR § 44 odst. 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR

- 59 -

Zákon však nepočítá s možností, že dopravce sem dopraví cizince, který chce požádat ČR o ochranu formou azylu! I v zákoně o pobytu cizinců je zakotven tzv. princip non-refoulement, a to v § 179 jako překážky vycestování. Zákon zde stanoví, kdy rozhodnutí o ukončení pobytu nelze vykonat. Jsou zde také upraveny podmínky, za nichž lze získat vízum za účelem strpění pobytu. 121

121

§ 35 – 39 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR

- 60 -

II. Praktická část 1. KAZUISTIKA Některá data týkající se osob uvedených v kazuistice byla z důvodu zachování mlčenlivosti pozměněna.

Pan K. a jeho rodina žila až do července roku 1995 poklidným životem v hlavním městě Arménie. Mají tři děti – patnáctiletou dceru D., sedmiletou dceru H. a dvouletého syna A., který se narodil již za pobytu v naší zemi. Pan K., nar. 6. 8. 1960, pracoval na Ministerstvu vnitra jako úředník, jeho žena, paní H., nar. 18. 2. 1962, jako kosmetička. Pan K. během své patnáctileté kariéry na Ministerstvu vnitra dosáhl poměrně vysokého postavení. Přibližně před šesti lety se však situace na Ministerstvu zásadně změnila. Po výměně většiny úředníků nejen že byl pan K. sesazen ze své funkce, ale v červenci roku 1995 byl navíc kontaktován členy extrémistické skupiny. Byla mu nabídnuta „spolupráce“, kdy jeho hlavním úkolem mělo být poskytování tajných a důležitých materiálů a informací Ministerstva vnitra. Pan K. rezolutně odmítl, protože se to příčilo jeho morálním zásadám. Přestože mu tato spolupráce byla nabízena ještě několikrát, stále odmítal. Po nějaké době mu začalo být vyhrožováno fyzickou likvidací jemu samotnému i jeho rodině. Situace se vyhrotila tak, že byl nucen požádat státní orgány o ochranu. Tato mu byla odmítnuta s tím, že jeho podezření je neopodstatněné. Až do roku 1998 odolával nátlaku, ale situace se zhoršila do té míry, že neviděl jiné řešení, než opustit svou rodnou zem a spolu s celou svojí rodinou přicestoval až do České republiky. Zde požádal o azyl z politických důvodů. Na hraničním přechodu projevili úmysl požádat o ochranu formou azylu. Byli odvezeni do přijímacího střediska MV ČR ve Vyšních Lhotách. Zde strávili tři měsíce. Podrobili se identifikačním úkonům, protože neměli žádné doklady – ty jim byly zabaveny v zemi jejich původu. Dále prodělali lékařská vyšetření, zejména u jejich mladší dcerky bylo podezření na žloutenku typu A, kterou se měla údajně nakazit při cestě do České republiky. Toto podezření se nepotvrdilo. V tomto zařízení podali návrh na zahájení řízení o udělení azylu (v dnešní právní - 61 -

terminologii). Po těchto procedurách byli převezeni do pobytového střediska v Červeném Újezdě v okrese Teplice. V uprchlickém táboře Červený Újezd pobývali od prosince roku 1998 do února roku 2000. Zde se jim narodil syn A., jemuž také podali návrh na zahájení řízení o udělení azylu. Mladší dcera chodila do dětského centra, které je součástí tohoto azylového zařízení, starší dcera navštěvovala základní školu v nedaleké Bílině. Rodině pana K. byly přiděleny dvě prostě zařízené místnosti. Nutno podotknout, že život v pobytovém zařízení není lehký – ať už jde o ztrátu soukromí, ztrátu určitého životního standardu nebo ztrátu kontaktů s blízkými lidmi v zemi jejich původu. Našli si zde několik přátel, kteří pocházeli rovněž z Arménie, komunikace s dalšími lidmi však pro ně byla velmi obtížná kvůli jazykové bariéře. Problematický byl také jejich volný čas, který rodina pana K. neměla jak vyplnit, protože kulturní akce se zde konaly jen příležitostně. V dubnu roku 1999 dostali vyjádření Ministerstva vnitra ČR – odboru azylové a migrační politiky, a to zamítnutí jejich žádosti o azyl. Proti tomuto rozhodnutí se ve stanovené lhůtě odvolali. Čekali na vyjádření orgánu činném v druhé instanci (ministr vnitra), který v únoru roku 2000 potvrdil zamítnutí jejich žádosti o azyl. Po druhém negativu byla rodina pana K. nucena opustit toto azylové zařízení. Přestěhovali se do Prahy, do jednoho malého penzionu a podali žalobu k Vrchnímu soudu v Praze. V České republice pobývají na základě víza za účelem strpění pobytu. Zažádali si o finanční příspěvek, jak to umožňuje zákon o azylu. Tento příspěvek je jim však vyplácen nepravidelně, a tudíž mívají problémy zaplatit za bydlení a mít dostatek peněz pro svou vlastní potřebu. Pan K. se snaží najít si práci, zatím neúspěšně. Paní H. pečuje o syna, jejich dvě dcery navštěvují základní školu v Praze. Na vyjádření Vrchního soudu stále čekají.

Tato kazuistika ukazuje, jak je řízení o udělení azylu zdlouhavé, jak dlouho musí účastníci řízení čekat na rozhodnutí orgánů činných v tomto řízení. Podává také obraz o tom, jak celé řízení probíhá v praxi.

- 62 -

2. AZYLOVÁ PRAXE V LETECH 1990 – 2001 Následující údaje mi byly poskytnuty Ministerstvem vnitra – konkrétně odborem azylové a migrační politiky. Můžeme je najít i na webových stránkách Ministerstva vnitra (www.mvcr.cz). 2.1. Azylová zařízení V souvislosti s příchodem uprchlíků na naše území bylo nutné zřídit zařízení, kde by tito lidé mohli dočasně pobývat, než se rozhodne o jejich dalším osudu (jestli jim Ministerstvo vnitra přizná azyl či budou nuceni opustit naši republiku). Přijímací střediska se nachází v obci Vyšní Lhoty v okrese Frýdek – Místek a v obci Červený Újezd v okrese Teplice. Pobytová střediska můžeme najít v obcích Zastávka u Brna, okres Brno – venkov; Červený Újezd, okres Teplice; Bělá pod Bezdězem, okres Mladá Boleslav; Havířov, okres Karviná; Seč, okres Chrudim; Bruntál, okres Bruntál; Zbýšov, okres Brno – venkov a Stráž pod Ralskem, okres Česká Lípa. Integrační střediska jsou v Jaroměři, Zastávce u Brna, Krásné Lípě, Náchodě a v Ústí nad Labem – Předlicích (mapka těchto azylových zařízení je v příloze č. 2). 2.2. Počet žadatelů o azyl v letech 1990 – 2001 V letech 1990 – 2001 (údaje jsou za období 1. července 1990 – 31. března 2001) požádalo v České republice o azyl 37 982 osob. V roce 1990 bylo v České republice 1 602 žadatelů o azyl, v roce 2000 to bylo již 8 788 osob (v dnešní terminologii „účastník řízení o udělení azylu“; ve statistikách vydávaných ministerstvem je však používán termín „žadatel“, a tak pro přehlednost zde tento termín používám také). Lze tedy konstatovat, že počet účastníků řízení o udělení azylu rok od roku stoupá, což dokládám grafy a tabulkou, které přikládám v příloze č. 3. - 63 -

2.3. Počty udělených azylů v letech 1990 – 2001 K 31. 3. 2001 byl v České republice udělen azyl 2 060 osobám z 55 zemí světa, z toho 29 v roce 2001 (počty osob, kterým byl udělen azyl a jejich státní příslušnost uvádím v příloze č. 4). Nejvíce azylantů pochází z Rumunska (474, tedy 23 %), přes dvě stě azylantů je z Afghánistánu, 175 z bývalého Sovětského svazu,

více než sto

z Vietnamu a Arménie. Od roku 1990 byl azyl odňat 516 osobám, postavení azylanta pozbylo 115 osob, 56 osob se tohoto postavení vzdalo a 178 osobám azyl zanikl. K 31. 3. 2001 žilo v ČR 1 195 osob s uděleným azylem. V následující kapitole více rozvádím rok 2000 a 2001. Je to zajímavé zejména proto, že počet žadatelů o azyl se výrazně zvýšil a dále stojí za zmínku to, že státní příslušnost žadatelů o azyl se rychle mění.

- 64 -

3. AZYLOVÁ PRAXE V ROCE 2000 V roce 2000 pokračoval nárůst počtu žadatelů o udělení azylu, který začal již v říjnu roku 1998. V roce 2000 požádalo o udělení azylu 8 787 cizinců. Oproti roku 1999 (7 220 žádostí) vzrostl počet žadatelů o 22 %. Jak již bylo uvedeno, nová právní úprava umožnila žadatelům pobývat po dobu řízení mimo azylová zařízení, s možností požádat o příspěvek na úhradu nákladů s tím spojených. Této možnosti využilo v roce 2000 téměř 3000 účastníků řízení o udělení azylu. V roce 2000 projevilo úmysl požádat v ČR o udělení azylu také 502 cizinců umístěných ve věznicích. 3.1. Nová azylová zařízení V souvislosti s nárůstem počtu žadatelů o azyl byla zřízena nová azylová zařízení sloužící k ubytování účastníků řízení o udělení azylu, a to pobytová střediska v Seči, Kostelci nad Orlicí, Stráži pod Ralskem, Bruntále, Kašavě, Zbýšově a Havířově. Ve vybraných nově zřízených pobytových střediscích byla ustanovena pracoviště odboru azylové a migrační politiky. Zřízeno bylo také pracoviště odboru azylové a migrační politiky na letišti Praha – Ruzyně. 3.2. Zastoupení účastníků podle státní příslušnosti Již v průběhu roku se projevovala změna v zastoupení účastníků řízení podle státní příslušnosti od původně vysoce zastoupeného počtu účastníků řízení z Afghánistánu, Srí Lanky, Indie a dalších zemí Asie směrem k vysokému zastoupení žadatelů z Evropy, zejména ze států bývalého Sovětské svazu. Největší skupinou účastníků řízení o udělení azylu byly v roce 2000 občané Ukrajiny (13 %), Afghánistánu (13 %), následují občané Moldavska (9 %), Slovenska (8 %), Indie a Ruska. Kromě výrazného zvýšení počtu účastníků řízení z Ukrajiny, Moldavska a Slovenska narostl např. i počet příchozích z Vietnamu – z 34 osob v roce 1999 na 586 osob v roce 2000 (zastoupení účastníků řízení podle státní příslušnosti, kontinentu, pohlaví a věku uvádím v příloze č. 5). - 65 -

V minulosti velmi často docházelo ke svévolným odchodům účastníků řízení ještě před vydáním rozhodnutí o udělení azylu. Počty svévolných odchodů v současné době klesají. Tato skutečnost souvisí pravděpodobně se změnou struktury účastníků řízení o udělení azylu, neboť došlo k nárůstu počtu žadatelů ze zemí bývalého Sovětského svazu, pro které je Česká republika převážně zemí cílovou. 3.3. Počty udělených azylů V roce 2000 byl v obou instancích udělen azyl 133 osobám (zejména z Běloruska, Afghánistánu, Arménie a Jugoslávie).

- 66 -

4. AZYLOVÁ PRAXE V ROCE 2001 V roce 2001 (údaje jsou uvedeny za období 1. ledna – 31. března) požádalo v České republice o azyl 4 880 osob z 58 zemí světa. Počet účastníků řízení se oproti stejnému období roku 2000 zvýšil o 177 %! 4.1. Zastoupení účastníků podle státní příslušnosti Nejvíce účastníků přišlo z Ukrajiny (933 osob, tvoří 23 % všech žadatelů). Počty občanů Ukrajiny rostly v minulém roce každý měsíc a během prosince se stali Ukrajinci nejčastější skupinou žadatelů. Po třech letech vývoje od roku 1998 převýšili počty žadatelů přicházejících z Afghánistánu. Druzí v pořadí jsou občané Moldavska (560 osob, tj. 14 % žadatelů). Dalších 10 % tvoří občané Indie (428 osob), dále jsou to občané Vietnamu s 8 % (321 osob). Následují občané Rumunska (292 osob) a Gruzie (255 osob). Žadatelé z Afghánistánu (126 osob) tvoří 5 % všech letošních žadatelů o azyl (viz. příloha č. 6). 4.2. Azyl udělen V roce 2001 byl zatím azyl udělen 29 osobám, neudělen 1047 žadatelům a 1764 žadatelů bylo řízení zastaveno. 20 azylantům azyl zanikl, všem z důvodu udělení občanství České republiky. Celkově vydal odbor azylové a migrační politiky v řízení o udělení a odnětí azylu 2864 rozhodnutí. K 31. 3. 2001 žilo v ČR 1195 azylantů a 6827 účastníků řízení o udělení azylu.

- 67 -

E. Závěr Jednoznačným závěrem, k němuž jsem dospěla je, že existují závazná pravidla ve formě mezinárodně platných smluv, která každému zaručují právo, aby si vyhledal útočiště před různými druhy bezpráví. Způsob, jak se k těmto lidem zachováme určí, jestli ho u nás najdou. Lze říci, že azyl představuje specifickou formu ochrany jednotlivci či skupině osob. Ochranu těmto osobám zajišťuje cizí stát, a to především proto, že se tyto osoby obávají výkonu státní moci v zemi původu. Právo na azyl umožňuje cizinci vstup na území hostitelského státu, který přebírá odpovědnost za zajištění ochrany pronásledovaným osobám. Jak již bylo řečeno, uprchlictví je problém, který se odehrává na mezinárodní rovině, proto je k jeho řešení třeba součinnosti celého světového společenství. Mezinárodní ochrana v současné době představuje dohled nad dodržováním základních lidských práv. Zaručuje fyzické bezpečí osobám, kterým se této ochrany nedostává v zemi jejich původu či v zemi jejich posledního pobytu, jedná-li se o cizince bez státní příslušnosti. Vůči uprchlíkům byly stanoveny standardní mezinárodní postupy. Jsou obsaženy v řadě mezinárodních smluv, zajišťují ochranu a pomoc uprchlíkům. V případě, že je určitý stát ratifikuje, tak je jimi vázán. Každý stát si ovšem vytváří svou vlastní legislativu týkající se právě problematiky uprchlictví. Způsob, jakým každá země s uprchlíky nakládá, je záležitostí její azylové politiky, vyjádřené azylovou či imigrační legislativou. Česká republika přijala, ihned po revoluci v roce 1989, zákon o uprchlících. Pro své nedostatky byl dlouho předmětem kritiky, a proto byl v roce 1999 přijat nový zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, který vstoupil v platnost 1. 1. 2000. - 68 -

Obecně lze říci, že již během krátkého období se objevila celá řada problémů při aplikaci tohoto zákona o azylu v praxi. Nedořešeny zůstaly některé zvláštní situace, např. řízení v případě vyhošťovací vazby. Proto Ministerstvo vnitra přistoupilo ke zpracování novely zákona o azylu. Tento návrh byl předložen vládě dne 4. prosince 2000 a měl by více odpovídat praxi států Evropské unie. Novelizace směřuje ke zrychlení azylového řízení v případech, kdy je zřejmé, že na důvody uváděné účastníky řízení se nevztahuje Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951. Návrh rovněž upřesňuje práva a povinnosti cizinců, kteří o azyl žádají v době výkonu vazby či trestu odnětí svobody nebo cizinců zajištěných za účelem správního vyhoštění a řízení na letišti. Upravuje i situaci nezletilých osob bez doprovodu; jestliže v zemi původu nebo ve třetí zemi není pro nezletilého k dispozici přiměřené přijetí a péče, a to podle potřeb jeho věku a stupně samostatnosti, považuje se tato skutečnost za překážku vycestování. Novela také navrhuje řešení problému nezávislé odvolací instance: rozhodnutí správního orgánu I. stupně mají přezkoumávat v plné jurisdikci krajské soudy, které mohou napadené rozhodnutí nejen potvrdit či zrušit, ale nově také změnit, např. rozhodnout o udělení azylu. Dalším zákonem, který se úzce dotýká uprchlické problematiky je zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR. Tento zákon však od samého počátku své účinnosti působí tak velké problémy, že se již projednává jeho novela. Z hlediska lidských práv je zejména zarážející jeho diskriminační charakter. Například neposkytuje možnost cizincům usazeným v ČR upravovat svůj pobyt z území ČR, slučovat zde své rodiny a získat povolení k trvalému pobytu pro nově narozené děti, děti rodičů, kteří trvalý pobyt již získali.

- 69 -

Ministerstvo však uvedlo, že zákon má v prvé řadě restriktivní funkci, tedy má za úkol regulovat migraci, zejména pak nelegální pobyty a zaměstnání cizinců. Lze konstatovat, že 20. století je charakteristické obrovským nárůstem počtu uprchlíků. Do té doby se problém týkal pouze individuálních případů a neohrožoval stabilitu evropských států. Absorpční schopnosti jednotlivých států nedostačovaly. Každý stát sice prováděl kontroly nově přicházejících osob, avšak chyběla účinná pomoc na mezinárodní úrovni. Pravdou zůstává, že i Česká republika se v posledních letech změnila ze země tranzitní na zemi cílovou. Stalo se tak zejména proto, že v dalších evropských zemích, které byly dříve cílem uprchlíků, je stále složitější se o azyl ucházet a dostat ho. A proto Česká republika následovala jiné evropské země a rovněž přijala řadu restriktivních opatření, jejichž cílem je omezit počet uprchlíků, kteří k nám přicházejí požádat o azyl. V průběhu 80. let zavedla většina evropských zemí do svého azylového zákonodárství pojem „bezpečná země původu“ a „třetí bezpečná země“. Vlády zemí Evropské unie uvedly jako důvod tohoto opatření obavu, že uprchlíci si budou vybírat zemi, která jim nejvíce vyhovuje z důvodů ekonomických a poskytované sociální péče. Zdálo by se, že tato opatření jsou racionální a není důvod je kritizovat. Existuje však několik vážných problémů, která výše uvedená opatření problematizují.

- 70 -

Hlavním problémem principů „bezpečná země původu“ a „třetí bezpečná země“ je, že neexistují jednotná, závazná kritéria k rozhodnutí, kterou zemi lze za bezpečnou považovat. Často jsou na seznam zařazovány země, o jejichž skutečném respektu vůči lidským právům a mezinárodním závazkům lze pochybovat. Dalším problémem je, že pojem „třetí bezpečná země“ je aplikován s různou mírou intenzity. V některých případech je i pouhý tranzit „třetí bezpečnou zemí“ považován za důvod k vrácení (naštěstí u nás je v zákoně o azylu zakotveno, že průjezd třetí bezpečnou zemí není důvod pro neudělení azylu). Z toho vyplývá třetí a nejzávažnější problém. V rámci Evropské unie a stejně tak ve státech, které pojem „třetí bezpečná země“ v nedávné době zavedly do svých azylových zákonů neexistuje harmonizovaný přístup k jeho výkladu. Stejně tak neexistuje harmonizovaný přístup k procedurám, které z aplikace tohoto opatření vyplývají. Dalším restriktivním opatřením je institut zjevně neodůvodněné žádosti. Takováto opatření mají za cíl především zrychlit azylové řízení, mělo by však mít charakter vyvratitelné domněnky, to znamená, že účastník řízení by měl mít možnost se proti rozhodnutí odvolat a skutečnosti uvedené ve své žádosti objasnit. Existují i další způsoby, jak odradit potencionální žadatele o azyl. Toho bylo dosaženo zejména systémem víz, která bohaté státy zavedly pro občany určitých zemí, u nichž předpokládali, že odtud budou lidé odcházet. V mnoha zemích jim také nejsou poskytovány žádné sociální dávky, nemají možnost využívat právní pomoci, nejsou jim vydávána pracovní povolení a často jsou i dlouhodobě zadržováni či vězněni. Důsledkem postupu cílových států však není utlumení migrace, ale spíše přesouvání problému. Přísná pravidla přispívají k tomu, že tam, kde se legální bariéry bránící přistěhovalectví dají překonat ilegálním způsobem, stávají se

- 71 -

uprchlíci obětmi převaděčských a jiných kriminalizovaných skupin a brzy se dostávají do konfliktu se zákonem, mnohdy v rámci organizovaného zločinu. A jaký je výhled do budoucna? Prognóza předpovídá, že migrační tlaky se budou i nadále zvětšovat. Přírůstek obyvatel zemí třetího světa, zemí odkud pochází nejvíce uprchlíků, bude i nadále rychle růst. Myslím si, že vyspělé, tradiční cílové země, se budou i nadále snažit odolávat přílivu uprchlíků a vytvářet restriktivní politiku vůči nim. Lze říci, že mezinárodní společenství vyznává humanitární hodnoty. Zdálo by se tedy, že nic nebrání tomu, aby se situace uprchlíků zlepšila. V čem je tedy problém? Problémem je to, že se uprchlíkům mnohdy této pomoci nedostává. Každý stát volí k řešení daného problému vlastní specifické prostředky. Vnitrostátní opatření by neměla odporovat mezinárodně platným dohodám. Obsah a rozsah opatření imigrační politiky zohledňuje ekonomickou situaci země, její politickou orientaci a předchozí zkušenost s imigranty. Můžeme však konstatovat, že Česká republika, přestože zaručuje ochranu těmto lidem, jim v mnoha případech není schopna zabezpečit důstojné podmínky pro život /např. je nutné zlepšit životní podmínky v některých azylových zařízeních, je nutné zabezpečit včasné vyplácení finančních příspěvků, …/. Dalším velkým problémem je postoj české společnosti k imigrantům. Možnost klidného soužití s těmito lidmi považuje většina obyvatel za nereálnou. Výrazněji se to projevuje v případě etnicky odlišných lidí, které majoritní společnost považuje za hlavní zdroj problémů /např. zvýšená kriminalita v okolí azylových zařízeních, …/.

- 72 -

Lze říci, že reakce majoritní společnosti na imigranty bývá ve většině případů xenofobní až rasistická. Myslím si však, že neopodstatněné obavy z cizinců a nových životních stylů lze ve společnosti překonat pouze vzděláním, kulturou a výchovou k toleranci. Je-li člověk tolerantní, znamená to, že si váží hodnot druhých a snaží se najít novou názorovou dimenzi.

- 73 -

Literatura Bendíková, E.: Mezinárodní ochrana uprchlíků v Evropě. FF UK, Praha 2000. Čepelka, Č.; Jílek, D.; Šturma, P.: Azyl a uprchlictví v mezinárodním právu. Masarykova univerzita, Brno 1997. Člověk a jeho práva: Výchova k lidským právům – pracovní příručka. Svazek 10, Středisko pro výchovu k lidským právům. EIS UK, Praha 1997. Hendriks, M.: Sociální práce a uprchlíci. Poradna pro uprchlíky ČHV, 1994. Stručná rukojeť Evropské úmluvy o lidských právech. Council of Europe Press, 1990. UNHCR: Evropská úmluva o lidských právech a další mezinárodní ochranné mechanismy. Vybrané texty ze semináře konaného ve dnech 20. – 22. listopadu 1996. Informační a dokumentační středisko Rady Evropy, Praha. UNHCR: Ochrana uprchlíků – otázky a odpovědi. Praha, 1996. UNHCR: Příručka k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků v souladu s Úmluvou z r. 1951 a s Protokolem z r. 1967 týkajících se právního postavení uprchlíků. Ženeva, leden 1992. UNHCR: Příručka o sociálních právech uprchlíků. Praha, leden 1996. UNHCR: Příručka uprchlického práva. Praha 1997. UNHCR: Situace uprchlíků ve světě – humanitární program. Oxford univerzity Press, 1996. UNHCR: Vedení pohovorů se žadateli o statut uprchlíka. Praha 1995. Časopisy: Azyl. Číslo 1, rok 2001. Ročník I. Azyl. Číslo 2, rok 2001. Ročník I.

- 74 -

Zákony: Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení. Listina základních práv a svobod. Úmluva o právním postavení uprchlíků, sbírka zákonů č. 208/1993 Sb. Internet: www.azyl.cz www.mvcr.cz www.vláda.cz www.helcom.cz www.unicprague.cz

- 75 -