legendy.qxd
24.5.2004
16:23
StrÆnka 1
TRITON
LEGENDY JEDNOHO ⁄STAVU
Helena är·mov·
LEGENDY JEDNOHO ⁄STAVU
autor: Helena är·mov·
© Helena är·mov·, 2004 © TRITON, 2004 Cover © Dagmar Kr·sn·, 2004 Vydalo NakladatelstvÌ TRITON, s.r.o., Vyk·Úsk· 5, 100 00 Praha 10, www.triton-books.cz ISBN 80-7254-511-6
Motto: Jsou mezi n·mi lidÈ, kte¯Ì pro n·s mnoho udÏlali, ale m·lo se to o nich vÌ.
§ ÚVOD §
St·tnÌ zdravotnÌ ˙stav je dnes jednou z nejhezËÌch parkov˝ch o·z klidu, kvÏteny a zelenÏ uprost¯ed Ëinû·k˘ a vilek na rozhranÌ Vinohrad a Vröovic. Je obehn·n siln˝m kamenn˝m plotem zakonËen˝m vodorovn˝mi tyËemi, p¯es kterÈ se snadno p¯elÈzalo, a ostnat˝m dr·tem. Na plotÏ jsme jako dÏti posed·vali a prod·vali kytky kolemjdoucÌm, kte¯Ì spÏchali na n·vötÏvu do vedlejöÌ nemocnice. Uprost¯ed parku jsou zasazeny svÏtlÈ budovy s nov˝mi st¯echami, okny a omÌtkou, jednotlivÈ ˙stavy vÏdy, obklopenÈ tr·vnÌky s r˘ûemi, jehliËnany a asfaltovan˝mi cestami. Kr·snou architekturu ruöÌ mod¯e obloûen· v˝ökov· budova St·tnÌho ˙stavu pro kontrolu lÈËiv, kter· se sv˝m vzhledem do stylu are·lu v˘bec nehodÌ. V mÈm dÏtstvÌ bylo v are·lu mnoho mÌsta pro kolobÏûky a kola, na kter˝ch jsme se proh·nÏli, kdyû vÏdci odeöli a z˘stal jen ubÏhan˝ vr·tn˝ pan Kautsk˝. V ˙stavu nechybÏlo ani zahradnictvÌ, kte-
§
9
§
rÈ p¯edz·sobovalo ˙stavnÌ kuchyni a dodnes si pamatuji chuù jarnÌch kedlubniËek, na kterÈ jsme panu Petrovi v podveËer chodili. Na str·ni vedle ÑmorovÈho pavilonuì dozr·valy t¯eönÏ. Vr·tn˝ n·s honil s holÌ a veËer ûaloval rodiˢm. Parta dÏtÌ, kter· bydlela v are·lu ve vilk·ch pro zamÏstnance ˙stavu (m˘j tatÌnek po v·lce pracoval jako tajemnÌk ¯editele ˙stavu) se mnoho let domnÌvala, ûe are·l neslouûÌ lidem a vÏdÏ, ale p¯edevöÌm jim. ⁄stav byl vöak od poË·tku p¯edurËen k tomu, aby v nÏm vyr˘staly osobnosti, ˙ûasnÌ lidÈ, legendy, jejichû pr·ce, mnohdy ˙navn·, jednotv·rn· a pro ve¯ejnost nezn·m·, je sv˝m v˝znamem znesmrtelnila. *** St·tnÌ zdravotnÌ ˙stav vznikl 5. listopadu 1925 na pozemcÌch b˝valÈ zemÏdÏlskÈ usedlosti DolnÌ Stromka z penÏz Mezin·rodnÌho zdravotnÌho ˙¯adu Rockfellerovy nadace. Vznikl jako centr·lnÌ vÏdnÌ ˙stav mladÈ »eskoslovenskÈ republiky. Od samÈho poË·tku byl pln˝ siln˝ch jedinc˘. PrvnÌm ¯editelem se stal MUDr. Pavel KuËera, profesor hy-
§
10
§
gieny na LÈka¯skÈ fakultÏ ve LvovÏ, pozdÏji profesor patologickÈ anatomie na LÈka¯skÈ fakultÏ v BrnÏ. V˝stavbÏ a rozvoji ˙stavu vÏnoval mnoho sil. Zem¯el v roce 1928 na plicnÌ tuberkulÛzu, bylo mu Ëty¯iapades·t let. P¯ed v·lkou pracovalo v ˙stavu 29 vysokoökol·k˘, 38 administrativnÌch pracovnÌk˘ a 185 pomocn˝ch laborant˘ a z¯Ìzenc˘. Dnes je v ˙stavu zamÏstn·no Ëty¯ikr·t vÌce lidÌ, avöak proporce profesÌ je jin·. Na zaË·tku Ëinnosti ˙stav vyr·bÏl kvalitnÌ lÈËiv· sÈra a oËkovacÌ l·tky, prov·dÏl bakteri·lnÏ diagnostickÈ sluûby, kontroloval lÈËiva a potraviny a vÏnoval se soci·lnÌ hygienÏ a zdravotnickÈ v˝chovÏ. TakÈ zah·jil vÏdecko-v˝zkumnou Ëinnost. V roce 1939 nastoupil do ˙stavu MUDr. Karel Raöka. Ve t¯iceti letech se stal vedoucÌm sekce epidemiologie a mikrobiologie, oboru, kter˝ o mnoho let pozdÏji proslavil a dovedl k nejvyööÌm mezin·rodnÌm met·m. OsobnÏ byl bÏhem ûivota ocenÏn ¯adou dom·cÌch a zahraniËnÌch vyznamen·nÌ, z nichû nejcennÏjöÌ byla Jannerova medaile za v˝znamn˝ podÌl p¯i eradikaci neötovic, kterou zÌskal
§
11
§
v roce 1984 jako 19. vÏdeck˝ pracovnÌk na svÏtÏ. Ke konci ûivota zaûil takÈ zatracenÌ od vl·dnoucÌch veliËin a okusil poh·r ho¯kosti a zrady. PoprvÈ jsem pana profesora uvidÏla na ja¯e 1964, kdyû jsem studovala poslednÌ roËnÌk LÈka¯skÈ fakulty hygienickÈ a byla jsem si poslechnout p¯edn·öku z epidemiologie. Profesor Raöka byl uû tehdy velice zn·m˝ a slavn˝. Pracoval jako ¯editel Divize infekËnÌch nemocÌ ve SvÏtovÈ zdravotnickÈ organizaci v éenevÏ. Byl nevelkÈ, st¯ednÌ postavy, s hladce sËesan˝mi tmav˝mi vlasy uprost¯ed rozdÏlen˝mi pÏöinkou, s tmav˝ma bystr˝ma oËima a hlasem, kter˝ zvuËnÏ pouûÌval ve vöech intonacÌch. VzpomÌn·m si, ûe p˘sobil velice n·padnÏ, halasnÏ, vemlouvavÏ, p¯esvÏdËivÏ. Byl nadup·n nevöednÌ energiÌ a el·nem. Mluvil o infekcÌch t¯etÌho svÏta, o chole¯e, o vysilujÌcÌch pr˘jmech, o neötovicÌch, spalniËk·ch, parazit·rnÌch nemocech, mluvil o horku, z·pachu a smrti. Mluvil o ohromn˝ch ˙kolech, kterÈ stojÌ p¯ed SvÏtovou zdravotnickou organizacÌ a o pot¯ebÏ odv·ûn˝ch, obÏtav˝ch zejmÈna mlad˝ch lidÌ, kte¯Ì jsou fyzicky vybaveni pro tuto pr·ci. Pamatuji si, jak jsme v lavicÌch znehyb-
§
12
§
nÏli, jak jsme hltali kaûdÈ slovo a jak jsme zaËali touûit po d·lk·ch, dobrodruûstvÌ a smysluplnÈm posl·nÌ. Tam nÏkde bÏhem Raökovy p¯edn·öky vznikl i m˘j celoûivotnÌ vztah k epidemiologii.
§
13
§
§ 1. KAPITOLA §
V ˙stavu pracovalo nÏkolik vynikajÌcÌch ûen. Jednou z prvnÌch byla Eva Aldov·. P¯iöla do ˙stavu v roce 1941, kdy se ˙stav dostal pod kontrolu NÏmc˘ a jeho n·zev byl zmÏnÏn na ZdravotnÌ ˙stav Protektor·tu »echy a Morava. ⁄stavem vl·dla nÏmËina jako ˙¯ednÌ ¯eË a ¯editelem ˙stavu se stal NÏmec. BÏhem okupace byli popraveni Ëty¯i ËeötÌ lÈka¯i ˙stavu: prof. H. Pelc, poslednÌ ¯editel ˙stavu p¯ed okupacÌ, doc. V. Strimpl, dr. J. KlÌma a dr. J. BouËek. Eva Aldov· pracovala v ˙stavu neskuteËn˝ch 58 let. SkonËila v srpnu 1999 jako neuvϯitelnÏ duöevnÏ a fyzicky Ëil· d˘chodkynÏ, kterou ñ jak ¯Ìk· s notnou d·vkou sebeironie ñ Ñmuseli z ˙stavu vynÈst v zubechì. A v tÈmû roce, na z·kladÏ n·vrhu AmerickÈ mikrobiologickÈ spoleËnosti (ASM ñ American Society for Microbiology) byla jmenov·na p¯i p¯Ìleûitosti stÈho v˝roËÌ tÈto spoleËnosti jednou z dvan·cti nejv˝znamnÏjöÌch mikrobioloûek, jimû byl udÏlen Ëestn˝ titul Heroine in Micro-
§
15
§
biology. V˝sledky jejÌ profesion·lnÌ kariÈry byly prezentov·ny na plen·rnÌ konferenci AMS v Chicagu v prvnÌch Ëervnov˝ch dnech roku 1999. Eviny vzpomÌnky na zaË·tky spolupr·ce s Karlem Raökou byly ˙smÏvnÈ i dramatickÈ. Eva se rozhodla pro mikrobiologii v polovinÏ okt·vy. PodnÌcena knihami Paula Kruifa sepsala vzletnou û·dost ¯editelstvÌ ˙stavu, v nÌû d˘vod, proË se chce st·t mikrobiologem, vyj·d¯ila slovy, kter˝mi odkryla podstatu mikrobiologie: ÑChci pÏstovat smrt, abych ji mohla zabÌt.ì Doktor Raöka, kter˝ chodil v bÌlÈm pl·öti vojenskÈho st¯ihu se stoj·Ëkem a neobvykl˝m zapÌn·nÌm na z·dech se pobavenÏ pochecht·val. Potom jÌ nadiktoval û·dost novou, serioznÌ a st¯Ìzlivou. Na osobnÌm oddÏlenÌ se podivili: ÑVy chcete k tomu Raökovi?ì A kdyû p¯ik˝vla, podotkli: ÑM·me tady klidnÏjöÌ oddÏlenÌ.ì Velice rychle pochopila, ûe dostala öÈfa, kter˝ nekompromisnÏ tvrd˝m zp˘sobem dok·ûe ze sv˝ch spolupracovnÌk˘ vyt¯Ìskat maximum schopnostÌ. DennÏ nap¯Ìklad proch·zel laborato¯Ì a kontroloval pr·ci laborantek. Vyöet¯en· sÈra, kter· se musela uchov·vat v lednici, nech·val p¯eöet¯ovat a porovn·val v˝-
§
16
§
sledky. Ty se smÏly liöit nejv˝öe o Ñjednu rourkuì. NÏkdy se laborantka kontroly tak b·la, ûe radÏji shodila zkumavky na zem. V dobÏ, kdy Eva nastoupila, ˙stav nesmÏl p¯ijÌmat zamÏstnance s maturitou. Eva tedy pracovala jako volontÈrka zadarmo. Na isosÈrologii zprvu prov·dÏla testy paternity. Raöka byl p¯i paternitnÌch sporech soudnÌm znalcem. Jednou byla Ñpodivn·ì paternita. Na odbÏr krve p¯iöla matka, holËiËka a pÏt otc˘. Raöka podotkl: ÑNedivte se, Aldov·, zachraÚujeme ûidovskÈ dÌtÏ.ì Aû po osvobozenÌ se dozvÏdÏla, ûe Raöka s Eliökou JÌlkovou, laborantkou, Ñvyr·bÏliì takÈ bacilonosiËe tyfu a paratyfu z pacient˘ vÏzeÚskÈho oddÏlenÌ nemocnice Na Bulovce, aby odd·lili jejich transport do koncentraËnÌho t·bora. Raöka se v tÈ pohnutÈ dobÏ zab˝val i studiem Rh faktoru, kterÈ vyvrcholilo prvnÌ exsanguinaËnÌ transfuzÌ u n·s. Ta se stala zajÌmavou i pro filma¯e a tak se cel· procedura vËetnÏ odbÏru krve opicÌm mÏla nat·Ëet pro filmov˝ t˝denÌk. Eva vzpomÌn·, jak se s druhou laborantkou Zorkou Zavadilovou, obÏ nalÌËenÈ jako filmovÈ hvÏzdy, vydaly do GrÈ-
§
17
§
bovky, kde byl tehdy pavilon s opicemi Maccacus rhesus. DÌvky tam Ëekaly na filma¯e dlouho a marnÏ. Nakonec je ¯editel ˙stavu MUDr. Schubert telefonicky odvolal s tÌm, ûe z nat·ËenÌ nic nebude. Rozho¯ËenÏ se vr·tily do laborato¯e, aniû v tu chvÌli tuöily, ûe si zachr·nily ûivot. Zanedlouho zaËaly houkat sirÈny. Byl 14.˙nor 1945 a GrÈbovka i s pavilonem opic dostala p¯Ìm˝ z·sah. ÑDostanete plat, Aldov·, aû se vöechno nauËÌteì, oslovoval Raöka svÈ spolupracovnÌky p¯ÌjmenÌm. Jsem osobnÏ p¯esvÏdËena, ûe tehdy i kdykoli pozdÏji nebylo na mikrobiologickÈm oddÏlenÌ pracovitÏjöÌ a nadöenÏjöÌ Ñduöeì. V roce 1942 se Aldov· stala ¯·dn˝m zamÏstnancem s mÏsÌËnÌm platem 1200 korun a o plat se osobnÏ zasadil Raöka. Po terezÌnskÈ protiepidemickÈ misi se Aldov· stala pro Raöku Evou. *** BÏhem v·lky a hlavnÏ na jejÌm konci se Eva podÌlela na mikrobiologickÈm vyöet¯enÌ ¯ady epidemiÌ b¯iönÌho tyfu, aù uû to byla epidemie ve SlanÈm, v t·bo¯e NÏmc˘ p¯ipraven˝ch k odsunu, nebo epi-
§
18
§
demie ve volyÚskÈ mlÈk·rnÏ, kde selhalo pasterizaËnÌ za¯ÌzenÌ, nebo epidemie v PacovÏ, kde byl z¯Ìzen zajateck˝ t·bor Schˆrnerovy arm·dy, Ëi epidemie v Chebu v z·¯Ì 1945 mezi obyvateli p¯ilehl˝ch nÏmeck˝ch osad. Jezdila s bednovou mobilnÌ laborato¯Ì umÌstÏnou na korbÏ n·kladnÌho auta. Tehdy se jezdilo na d¯evoplyn a tak Eva musela velice Ëasto p¯ed kopcem vystoupit a ölapat. Vyöet¯ov·nÌ volyÚskÈ epidemie na ja¯e 1945 v nemocnici ve StrakonicÌch trvalo p¯es dva mÏsÌce za kaûdodennÌch hloubkov˝ch n·let˘. Tam Aldov· poprvÈ pracovala u l˘ûka nemocn˝ch, kultivovala stern·lnÌ punkt·ty a stolice p¯Ìmo p¯i odbÏrech a asistovala u pitev. V tÈ dobÏ se p¯i pr·ci setkala s mladiËk˝m Dimitrijem Slonimem, gymnazistou, kter˝ se o mnoho let pozdÏji zaslouûil s dalöÌmi spolupracovnÌky o Ëeskou v˝robu vakcÌny proti dÏtskÈ obrnÏ a p¯ispÏl tak k vyhubenÌ tÈto choroby na ˙zemÌ »R. V dobÏ volyÚskÈ epidemie va¯il ûivnÈ p˘dy na kamnech svÈ babiËky. JejÌm dalöÌm spolupracovnÌkem byl doktor V·clav Burian, kter˝ pracoval v ˙stavu bÏhem v·lky, v dobÏ, kdy byly zav¯eny vysokÈ ökoly. Byl v tÈ dobÏ
§
19
§
Evin˝m bezprost¯ednÌm öÈfem jako vedoucÌ t˝mu pracovnÌk˘ ˙stavu. Po v·lce ihned odpromoval, jeho promoce byla zachycena dokonce ve filmovÈm t˝denÌku. Po promoci pracoval nÏjak˝ Ëas v PasteurovÏ ˙stavu v Pa¯Ìûi, v pades·t˝ch letech pom·hal zakl·dat poboËky St·tnÌho zdravotnÌho ˙stavu. Odeöel nejprve do Karlov˝ch Var˘, pozdÏji do Liberce. OsobnÌ stateËnost projevila Eva Aldov· p¯i likvidaci skvrnitÈho tyfu v TerezÌnÏ v MalÈ pevnosti v dubnu 1944. Stala se Ëlenkou pracovnÌho t˝mu lÈka¯˘, sester a laboratornÌch pracovnÌk˘ a dezinfektor˘, kter˝ narychlo a neohroûenÏ zorganizoval Raöka. Skvrnit˝ tyfus se v »ech·ch po l. svÏtovÈ v·lce nevyskytl a byl proto pro lÈka¯e dost obtÌûnÏ poznateln˝. Jde o n·hlÈ nakaûlivÈ onemocnÏnÌ vyvolanÈ parazitem RickettsiÌ provazeki, kterÈho p¯en·öÌ z ËlovÏka na ËlovÏka veö öatnÌ. Veö se nakazÌ s·nÌm krve nemocnÈho ËlovÏka. V jejÌm st¯evÏ doch·zÌ k pomnoûenÌ parazita, kterÈho vyluËuje p¯i defekaci na k˘ûi zdravÈ osoby. RozmaËk·nÌm vöÌ a jejich vet¯enÌm do k˘ûe p¯i ökr·b·nÌ ËlovÏk onemocnÌ. M˘ûe se vöak nakazit i vdechnutÌm. Para-
§
20
§
zit vydrûÌ v zaschlÈm trusu vöÌ p¯i nÌzkÈ teplotÏ a vlhkosti ¯adu mÏsÌc˘. Kdyû Raöka dorazil 2. kvÏtna 1945 do TerezÌna, uvidÏl kromÏ koncentr·ËnickÈ hr˘zy, vystupÚovanÈ masov˝mi popravami, zuboûenÈ podvyûivenÈ nemocnÈ lidskÈ trosky, kterÈ v naprostÈm nedostatku osobnÌ hygieny (û·dnÈ koup·nÌ, û·dnÈ ËistÈ pr·dlo) byly navÌc zavöivenÈ. Skvrnit˝ tyf sem byl zavleËen v zimÏ straöliv˝mi transporty smrti z koncentraËnÌch t·bor˘ z NÏmecka. PrvnÌ p¯Ìznaky, vysok· horeËka, prudkÈ bolesti hlavy, vyr·ûka, p¯ekrvenÈ spojivky a smrtelnÈ komplikace jako z·pal plic, obÏhovÈ selh·nÌ a smrt, se objevily v dubnu 1945. OnemocnÏlo 5 tisÌc osob. Epidemie se rozö̯ila z MalÈ pevnosti do TerezÌna a Litomϯic. Nemoc byla laboratornÏ potvrzena pozitivnÌ Weil-Felixovou reakcÌ v krvi nemocn˝ch. Protiepidemick· opat¯enÌ, odvöivov·nÌ, st¯Ìh·nÌ, holenÌ, koup·nÌ, aplikace DDT, izolace nemocn˝ch, p¯esuny zdrav˝ch, probÌhala jeötÏ za zvuk˘ salv z kulomet˘, kterÈ ohlaöovaly masovÈ popravy. Po praûskÈm povst·nÌ v kvÏtnu 1945 z t·bora uprchlo gestapo. P¯estalo se poh¯bÌvat, pÈci chleba,
§
21
§
objevily se n·lety a do toho p¯iöel transport vÏzÚ˘ z Bergen ñ Belsenu, kter˝ byl mÏsÌc na cestÏ. Epidemie skvrnitÈho tyfu byla zkomplikov·na epidemiÌ bacil·rnÌ ˙plavice, kter· u slab˝ch vÏzÚ˘ probÌhala rovnÏû smrtelnÏ. Eva terezÌnskÈ peklo p¯eûila. Z pracovnÌho t˝mu, kter˝ pracoval s nasazenÌm vlastnÌho ûivota, aniû byl oËkov·n proti skvrnitÈmu tyfu (oËkovacÌ l·tka neexistovala), zem¯eli dva dobrovolnÌci: Boûena Faicov· a MUDr. Br˘Ëek. Epidemie byla zlikvidov·na za pomoci 5 sovÏtsk˝ch arm·dnÌch nemocnic v z·¯Ì 1945. *** V z·¯Ì 1946 zaËala Eva studovat na P¯ÌrodovÏdeckÈ fakultÏ. Studovala po veËerech, vybrala si botaniku a zoologii. Studia ukonËila v prosinci 1949 obhajobou diplomovÈ pr·ce na tÈma Actinomyces israeli. NÏkdy stav manûelstvÌ nelze skloubit s pracÌ, kter· se stala v·öniv˝m konÌËkem. V roce 1954 Raöka EvÏ pateticky ozn·mil: ÑEvo, Ministerstvo zdravotnictvÌ a korejsk˝ velvyslanec si p¯ejÌ, abys odjela
§
22
§
do Koreje.ì A tak Eva, Ëerstv· novomanûelka, na jejÌû svatbÏ byl Raöka za svÏdka, odjela pracovat na rok do ËeskoslovenskÈ nemocnice v »ondûinu v SevernÌ Koreji v provincii SevernÌ Hamgen. V tÈ dobÏ se jÌ opakoval po¯·d stejn˝ sen: P¯ijela dom˘ a mÏla jedin˝ den, aby si vy¯Ìdila vöe pot¯ebnÈ. ZabÏhla na Ministerstvo zdravotnictvÌ, potom honem k mamince a kdyû usedla do rozjÌûdÏjÌcÌho se vlaku, vzpomnÏla si: ÑJeûÌö, j· m·m jeötÏ manûela!ì Vr·tila se z Koreje a po kr·tkÈ dobÏ znovu odjela, tentokr·t do Bulharska, kde v Sofii vyöet¯ovala dÏlnÌky najatÈ pro pr·ci v »eskoslovensku. Raöka tehdy prohl·sil: ÑVyöet¯it öest tisÌc dÏlnÌk˘ za 5 t˝dn˘ dok·ûe jen Aldov·.ì Nakonec se pr·ce prot·hla kv˘li pomal˝m pasov˝m procedur·m z bulharskÈ strany na t¯i mÏsÌce. V Bulharsku s nÌ pracoval takÈ MUDr. Miroslav P¯Ìvora. Po n·vratu se Evin odborn˝ z·jem p¯esunul k milovan˝m bakteriÌm Ëeledi Enterobacteriaceae. V r. 1957 Raöka z¯Ìdil ReferenËnÌ laborato¯ pro shigely a Eva se stala jejÌ vedoucÌ. P¯ipravovala vlastnÌ faktorov· sÈra a zmapovala v˝skyt sÈrovar˘ Shigella flexneri ve st·tÏ. älo o velmi nakaû-
§
23
§
