leden 2014
Elektronický zpravodaj Ministerstva zemědělství
ZVĚŘ V LESE V ZIMĚ
V KRAJI PŘEMYSLA ORÁČE
TRADIČNÍ MASOPUSTY
JESKYNĚ MORAVSKÉHO KRASU
NA DVORKU A ZAHRADĚ
Domácí pěstování
ZÁZVORU
V
době chřipek a nachlazení se určitě hodí domácí medicína, která zvýší obranyschopnost organismu. A když navíc skvěle chutná, není co řešit. I když se to na první pohled nemusí zdát, touto medicínou může být doma vypěstovaný zázvor. Pochází sice
z Asie, ale konstantní teploty v našich domech a bytech mu svědčí. Jeho pěstování je také poměrně jednoduché. Přesvědčte se. Prvním krokem k získání vlastního zázvoru je koupit jeho oddenek v obchodu. Rozhodně bychom ale neměli pořídit první, na který narazíme. Ten pravý k pěstování by měl být neseschlý, čerstvý a určitě s viditelnými pupeny. Pokud
takový najdete, kupte ho a zbytek práce už na vás čeká doma. Další část pěstitelského procesu spočívá v uříznutí kořene asi 5 centimetrů od pupenu a přípravy květináče. Do něj dáme kvalitní zeminu, která musí být bohatá na živiny a schopná zadržovat vláhu. Nádobu zasypeme asi do poloviny
Zázvor je určitě výhodné zařadit do jídelníčku. Potlačuje nadýmání a pálení žáhy, naopak podporuje trávení. a vložíme do ní zázvor pupenem vzhůru. Zasypeme ho tak, aby nebyl vidět. Pro úspěšné rozmnožení zázvoru je podstatných několik faktorů.
Tím prvním je stálá teplota v místnosti, kde květináč máme. Zázvor dobře nesnáší výkyvy, proto bychom se jim měli vyhnout. První tři týdny po zasazení necháme květináč stát na slunném místě, pak ho raději přesuneme do stínu. Přitom ale nesmíme zapomínat na stálou teplotu. Ta by se
měla ideálně pohybovat kolem 30 stupňů Celsia. Neméně důležitá je závlaha. Když nám to dovolí podmínky, zalíváme dešťovou vodou. Když jí nemáme, použijeme dobře odstátou vodu z vodovodu. Zaléváme každý den do misky. Přibližně jednou za 14 dní si pomůžeme přihnojením. K tomu postačí klasické přípravky pro pokojové rostliny. Učiňte tak po
celou dobu růstu, kromě podzimního období. Pěstování zázvoru je během na dlouhou trať, který se však vyplatí absolvovat. Výsledky své práce budete moci ochutnat asi za 9 měsíců. Dobu sklizně poznáte velmi snadno - začne schnout oddenek. Část vypěstovaného zázvoru klidně zkonzumujte, zbytek můžete využít k další výsadbě. Záleží jen na vás.
Zázvor je určitě výhodné zařadit do jídelníčku. Obsahuje jak vitamíny A, B1, B2, C, E, tak minerální látky jako draslík, hořčík, sodík, železo nebo vápník. Potlačuje nadýmání a pálení žáhy, naopak podporuje trávení. Skvěle slouží při prevenci proti nachlazení, rýmě a chřipce. Na jeho pomoc se můžete rovněž spolehnout při nevolnostech, migrénách či hubnutí. Snižuje cholesterol a posiluje
imunitní systém. Zázvoru by se ale měly vyhnout děti do dvou let. Přesto je dost důvodů, proč si domácí pěstování alespoň vyzkoušet. Abychom vás nalákali ještě více, připojujeme čtyři jednoduché recepty, jak se zázvorem naložit. Dobrou chuť! Foto: sxc.hu
ZÁZVOROVÝ ČAJ
ZÁZVOROVÁ LIMONÁDA
Co budeme potřebovat:
Co budeme potřebovat:
Jak na to:
Jak na to:
MRKVOVÁ POLÉVKA SE ZÁZVOREM
KUŘE NA ZÁZVORU
zázvor, voda, citrónová šťáva, med
Zázvor nastrouháme na hrubší částky (asi jedna lžíce na hrneček)a zalijeme je vroucí vodou. Necháme 7 minut louhovat, přidáme podle chuti citrónovou šťávu (nemusíme šetřit) a scedíme. Na závěr dochutíme a osladíme medem.
Co budeme potřebovat:
1 lžíce čerstvého zázvoru, 700 g mrkve, 25 g másla, 1,25 l vývaru, středně velká cibule, stroužek česneku, lžička citrónové kůry (můžeme použít i pomerančovou), bílý jogurt, sůl, pepř
Jak na to:
Nejprve si rozehřejeme máslo, přidáme nakrájenou cibuli a rozetřený česnek a asi 4 minuty osmahneme. Přidáme mrkev pokrájenou na kolečka, chvilku opražíme a doplníme najemno nastrouhaným zázvorem, vývarem a citronovou kůrou. Přivedeme k varu, snížíme teplotu a vaříme 25 minut, dokud není mrkev měkká. Polévku odstavíme, necháme vychladit a rozmixujeme. Nakonec ještě prohřejeme, osolíme, opepříme a před podáváním ozdobíme jogurtem.
zázvor, citrón, třtinový cukr, sodová voda, bylinky
Nastrouháme si zázvor i citrónovou kůru a zalijeme vroucí vodou (nemusí jí být moc, jen aby vše bylo ponořené). Necháme půl hodiny vylouhovat, scedíme a přilijeme citrónovou šťávu, špetku kůry z citrónu, cukr a bylinky (báječně se hodí například meduňka, použít můžeme také mátu). Zalijeme sodovkou a vychladíme.
Co budeme potřebovat:
kuře, zázvor, mletá červená paprika (může být i pálivá), ananas v plechovce, sůl, pepř
Jak na to:
Kuře umyjeme, naporcujeme, osolíme, opepříme a jednotlivé kousky poskládáme do zapékací mísy. Na maso poskládáme kolečka ananasu, přidáme zázvor a podlijeme šťávou z plechovky. Upečeme a podáváme s vařenými bramborami. Dobrou chuť!
NA DVORKU A ZAHRADĚ
ZAHRÁDKÁŘ V LEDNU
L
eden sice není měsíc, kdy bychom museli na zahradě trávit každou volnou chvíli, přesto je i začátek dalšího roku vhodný k několika činnostem. Rostliny
totiž ani v zimě nezahálí, jak by se na první pohled mohlo zdát. Základem péče o zahradní rostlinstvo je po celý rok závlaha a ani v lednu by tomu nemělo být jinak. Pokud je nedostatek sněhu, neměli bychom se bát rostlin zalít. Dob-
ře si ale musíme rozmyslet, kdy tak učiníme. Ideální je počkat na teploty kolem nuly a vodu dodat rostlinám před polednem. Vláha se tak stihne dostat až ke kořenům, aniž by zamrzla. Takovou
Při teplejším počasí můžeme zrýt zeleninové záhony. Už v lednu bychom si měli rozmyslet, co plánujeme na jaro a podle toho nakoupit semena či cibule.
péči si zaslouží zelené trvalky, keře, trávník či ozimy, které na zahradě máme. Druhou zásadní věcí je ochrana
před mrazem. Najdeme-li při kontrole zahrady vyrašené pupeny, odkryté části choulostivých rostlin, měli bychom je přikrýt jehličím či senem. Jestliže jsme na podzim zapomněli, citlivé ovocné
stromy jako meruňky nebo broskvoně natřeme vápenným mlékem. A samozřejmě musíme dávat pozor na sníh. Hlavně ten mokrý může být nebezpečný, a tak ho raději pravidelně sklepáváme ze stromů i keřů. Kdyby se
na větvích nahromadil, mohl by svou tíhou větve poškodit a zlomit. Když už jsme u stromů, hrozí jim v tomto období i další nebezpečí – okus zvěře. Zkontrolovat bychom tak měli i oplocení zahrady, případně omotat stromy dostatečnou ochranou. Ovocné dřeviny zbavíme v lednu druhotné kůry a zapomenout bychom neměli na přípravu roubů. Ty by měly do jara zůstat nenarašené. Nůžkami nebo nožem se zbavíme nevhodně rostoucích, suchých a poničených větví. Stranou naší pozornosti by neměly zůstat ani keře. Máme-li na zahradě rybíz, přikryjeme ho textilií, aby mu nemohli škodit ptáci. Ostružiníky raději dobře obložíme
Základem péče o zahradní rostlinstvo je po celý rok závlaha a ani v lednu by tomu nemělo být jinak. Pokud je nedostatek sněhu, neměli bychom se bát rostlin zalít. Dobře si ale musíme rozmyslet, kdy tak učiníme. Ideální je počkat na teploty kolem nuly a vodu dodat rostlinám před polednem. jehličím, abychom je chránili před příliš velkým mrazem. Stejně postupujeme také u růžičkové kapusty, kadeřávku nebo pórku, které jsme nechali na zahradě. Urychlíme nať petržele, pažitky, cibule a celeru. Přeneseme je tedy v kelímcích do teplého prostředí, abychom urychlili jejich růst. Při teplejším počasí můžeme zrýt zeleninové záhony. Už v
lednu bychom si měli rozmyslet, co plánujeme na jaro a podle toho nakoupit semena či cibule. V druhé půlce ledna do misek vysadíme raný květák a pařeništní salát. Kromě keřů a dřevin se věnujeme také květinám. Do venkovních truhlíků vysejeme semena skalniček, která vyžadují přemrznutí. Rychlíme hyacinty a tulipány. V květináči je vyjmeme ze země, nejlépe při oblevě, a necháme 2-3 dny v chladu. Až pak je dáme do teplejší místnosti, zalijeme a zakryjeme černým papírem kvůli vytvoření dlouhých puků. Tuto přikrývku sundáme, až když mají puky zhruba 10 centimetrů a přeneseme květinu na slunné místo. Foto: Mediafax
ZA PLOTEM
Chlouba tuzemského chovatelství:
ČESKÝ STRAKÁČ Jeho chov je plně spjat s Českou republikou, má jedinečné zbarvení, bohatou historii a uznávají ho v celé Evropě. To všechno patří k českému strakáčovi, tradičnímu králíkovi českých luhů a hájů.
N
ejprve se podíváme do historie. Český strakáč je jedno z nejstarších národních plemen králíka. Některé zdroje uvádějí, že jeho vznik může být datován až do 18. století. Nicméně samotné vyšlechtění bylo zdokumentováno na začátku 20. století zušlechtěním stájového českého strakatého králíka.
Nejtypičtější věcí, která českého strakáče odlišuje od všech ostatních plemen, je pochopitelně zbarvení. Je to jediné české plemeno s kresbou. K tomu dal podnět J. V. Kálal, který tak má největší zásluhu na vzniku tohoto známého plemena. Roku 1913 začal fungovat Klub chova-
telů českých strakáčů, který však velmi záhy, během první světové války, zanikl. Nic to ale nezměnilo na snaze o organizovanou a spojenou činnost chovatelů. V roce 1933 se v Praze zrodil Klub pro zušlechťování českého strakáče. Jeho hlavním cílem bylo určení standardů českého strakáče, který byl doposud spojován se strakáčem anglickým.
Králíci byli poté vyváženi také do zahraničí, jako první uznali českého strakáče v Rakousku. Od roku 1994 je také v Evropských genových zdrojích králíků. Český strakáč je středně velké plemeno a dosahuje hmotnosti od 3,3 do 4 kilogramů. Jeho tělo je protáhlé, hlava kratší, ale má široké tváře. Samice jsou velmi plodné (klidně mají i 10 mláďat) a mají dostatečnou mléčnost. Nejtypičtější věcí, která českého strakáče odlišuje od všech ostatních plemen, je pochopitelně zbarvení. Je to jediné české plemeno s kresbou. Nejčastější je výskyt klasické bíločerné kombinace, ale barevných variant je celkem 9. Druhá nejrozšířenější je varianta s modrým rázem, narazit ale můžeme i na barvy jako železitá, želvovinová, černožlutá či nejnověji havranovitá. Strakatost se projevuje černým (u bíločerné
kombinace) pruhem přes hřbet, černýma ušima, asi centimetrovým očním kroužkem, motýlkem, trnem, křídlem (kolem tlamy), skráňovou skvrnou s barevnými vousy a bočními skvrnami, kterých je od 3 do 5. Pokud přemýšlíte o pořízení českých strakáčů a těšíte se, že se budete při každém vrhu radovat z krásných králíků, musíme vás zřejmě zklamat. Genetické dispozice totiž zapříčiní, že ne všechna králíčata mají klasické zbarvení. Strakatost je řízena alelami (konkrétními formami genu) na lokusu K. Lokus je pozice, kterou na chromozomu zaujímá jeden nebo více genů. Standard plemene je dán lokusem K s alelickým párem Kk. Právě tato kombinace je zodpovědná za typickou kresbu. Jenže v každém vrhu se vyskytují také králíci s dispozicí KK a kk. Prvně zmíně-
nou kombinaci mají mláďata s redukcí kresby, jsou skoro bílí a říká se jim mlynáři. Větším problémem než barva je ale snížená obranyschopnost, zvýšená náchylnost k nemocem a pomalejší růst. Tzv. kominíci, tedy téměř černí jedinci dostanou genetickou dispozici kk. Ti potíže s obranou svého organismu nemají. Řada chovatelů zastává názor, že český strakáč není vhodný jako plemeno pro začátečníky. Nicméně i v tomto případě platí, že s dostatkem informací a příkladnou péčí toto tvrzení není na místě. Pokud tedy jako začínající chovatelé uvažujete o pořízení strakáčů, nejprve si dobře prostudujte všechny dostupné materiály, a pak se není čeho bát.
Foto: genetickezdroje.cz, web.quick.cz/klubstrakacu
ZA PLOTEM
VOC - apelační systém v ČR S označením VOC se na lahvích tuzemských vinařů můžeme setkat stále častěji. Představíme si, co vlastně tato zkratka znamená a zda byste při nákupu těchto vín měli váhat.
V
České republice se pro rozdělení vín používá kategorizace na základě cukernatosti. Nejznámější jsou vína s přívlastkem, kam patří kabinetní víno (nejméně 19 °NM), pozdní sběr (21 °NM), výběr z hroznů (24 °NM), výběr z bobulí, ledové a slámové víno (všechna 27 °NM) a výběr z cibéb (32 °NM). Zkratka NM znamená normalizovaný moštoměr, kdy jeden stupeň odpovídá kilogramu cukru ve sto litrech moštu.
VOC Mikulov má schválených nejvíce odrůd, celkem šest. Jsou to Ryzlink rýnský, Ryzlink vlašský, Pálava, Rulandské bílé, Rulandské šedé a Rulandské modré. Tento germánský systém je ale stále častěji nahrazován románským značením vín – apelačním systémem. Jeho českou obdobou je právě značení VOC, tedy vína originální certifikace. Pro tato vína není roz-
hodujícím faktorem cukernatost, ale místo původu hroznů s jedinečným charakterem. Ten odráží specifické podloží, půdu, typické odrůdy, podnebí. To vše dohromady tvoří tzv. terroir, což vyjadřuje autenticitu místních vín a spojení lidské práce a přírodních podmínek. Ne každé víno splňující tyto podmínky, ale certifikaci VOC dostane. Musí projít kvalitativním posouzením a teprve poté může být zatříděno jako Víno originální certifikace. Prvním apelačním systémem
v České republice byla VOC Znojmo v roce 2009. Pod označením VOC Znojmo se mohou prodávat jen odrůdy Sauvignon, Ryzlink rýnský a Veltlínské zelené a jejich cuvée (směsi). Na příkladu Znojma si můžeme představit, co všechno musí vzorky splnit (samozřejmě kromě zmíněných odrůd), aby nálepku VOC dostaly: výrobce musí být členem VOC Znojmo, hrozny musí pocházet z registrovaných vinic, hrozny musí mít nejméně 19 °NM, výnos nesmí překročit 2,5 kg na keř, vína smí být uzavřena pouze korkovým uzávěrem, školení vína nesmí probíhat metodou „barikování“ (tzn. že nesmí být školeno ve speciálních dubových sudech), vína nesmí být vyrobena metodou dlouhodobého zrání na kvasničných kalech, jablečno-mléčná fermentace je povolena, zbytkový cukr ve víně je povolen do 25 g/l, obsah alkoholu ve víně je omezen na maximálně 13,9 % a na závěr možná to nejdůležitější – vína musí výrazně vykazovat typické senzorické vlastnosti Znojemské vinařské podoblasti. Po Znojmu následovala v roce 2011 VOC Mikulov a VOC Modré Hory,
o rok později VOC Pálava a posledním přírůstkem byla loni VOC Blatnice. VOC Mikulov má schválených nejvíce odrůd, celkem šest. Jsou to Ryzlink rýnský, Ryzlink vlašský, Pálava, Rulandské bílé, Rulandské šedé a Rulandské modré. Sdružení má v současné době 12 členů. VOC Modré Hory sdružuje 18 vinařů,
kteří hospodaří na 130 hektarech vybraných vinic. Modré Hory se pyšní především Svatovavřineckým, Frankovkou a Modrým Portugalem a roséčkami těchto odrůd. Součástí VOC Pálava jsou tři vinařství, která mohou takto označovat pouze jedinou odrůdu. Je to Ryzlink vlašský, který je pro pálavskou oblast opravdu typický. První apelaci vína originální certifikace mají vinaři spadající do Slovácké vinařské podoblasti – od dubna loňského roku se můžeme setkávat s označením VOC Blatnice. “Označení VOC Blatnice má za úkol lidem představit odrůdy révy vinné a vína, která jsou pro tuto oblast typická, mají nejvyšší kvalitu a jsou zároveň historicky prověřená. V Blatnici pod Svatým Antonínkem mezi tyto odrůdy patří Ryzlink rýnský a skupina burgundských odrůd Rulandské bílé, Rulandské šedé a Chardonnay,” informovali vinaři. Cech má celkem 29 členů. Až tedy budete někdy v ruce držet lahev s jedním z pěti tuzemských označení VOC, neváhejte. Kupujete víno typické pro danou oblast.
Foto: Michal Vaňáč
Z LESŮ A VOD
RYBY POTŘEBUJÍ péči i v zimě
Výlovy rybníků na začátku prosince skončily, ryby jsou prodány, a tak by se mohlo zdát, že rybáři a rybníkáři složí ruce do klína. Jenže opak je pravdou. Ryba, která nešla k prodeji a neskončila na sádkách, jež slouží ke krátkodobému uchování ryb pro prodej a export, zůstala ve vodách. Jednak ve sportovních revírech, které se loví výjimečně, tak v hlavních chovných rybnících.
A
právě všechny tyto ryby nyní potřebují péči, aby současné zimní období zdárně a v dobré kondici přežily. Když udeří mrazy a vodní hladina zamrzne, musí rybáři vzít do
rukou motorové pily, pro jejichž provoz v tomto případě využívají ekologické oleje, a vyrazit na led. Vyřezání tzv. oken je hospodářským zásahem, jenž se realizuje v době, kdy hodnota kyslíku klesne pod tři miligramy na litr a tloušťka ledu je bezpečná pro
pohyb na něm. Okna se vyřezávají většinou ve směru vanoucího větru, aby docházelo k čeření a okna pomaleji zamrzala. Pro ryby pod hladinou to znamená jediné – více kyslíku a světla. To je velice důležité, neboť právě světlo působí příznivě na rozvoj fytoplanktonu, produkujícího kyslík. Kvůli světlu je vhodné i v některých místech odstranit z ledu napadaný sníh. V neposlední řadě pak otvory pomáhají k odvádění, pro ryby, škodlivých plynů (amoniak aj.). Zamrzlá hladina není však jedinou činností, kterou se rybáři musí zabývat. V tomto období je nutné věnovat zvýšenou péči nápustním a výpustním objektům na vodním díle. Česla a stavidla se musí pravidelně čistit od ker a drobných naplavenin tak, aby byla zajištěna co možná nejstálejší výška vodního sloupce v nádrži s funkčním a pravidelným od-
V zimě se ryby nekrmí, neboť nejsou v tomto čase pod ledem aktivní. Tedy až na naše dravce, s výjimkou sumce velkého. Štika, candát, okoun, z lososovitých ryb pak pstruh duhový a siven americký, ti se prohání pod hladinou bez ohledu na roční dobu a loví.
ROZMÁHÁ SE LOV NA DÍRKY
ZÁKLADNÍ OPATŘENÍ PRO PŘEŽITÍ RYB V ZIMĚ:
tokem vody. Samozřejmostí je pravidelné měření obsahu kyslíku ve vodě, a to jak na přítoku, tak i na odtoku a samozřejmě ve vlastní nádrži. Těsně před táním, na základě změřených hodnot Ph vody, se na led nanáší mletý dolomitický vápenec pro zlepšení vlastností vody a k optimalizaci vodního prostředí.
• dostatečná hloubka nádrže • dobré vykrmení ryb • přístup kyslíku do vody • omezení hnilobných procesů Ryba by měla v zimním období mít co největší klid. Pokud se náhle zvedne hejno ryb ze zimoviště, kdy je např. vyrušeno predátorem, hlukem, či nenadálou změnou výšky hladiny, pak to pravidelně vede k hromadnému úhynu.
V posledních letech se v Čechách, i přes velice složitý právní výklad, rozmáhá lov na dírkách. Jedni tento lov odmítají jako nelegální, druzí zase nacházejí kličky, jak „dírky“ legalizovat. Faktem v tuto chvíli je, že by měl v tomto směru zaznít naprosto jasný právní rozbor. Lov na dírkách probíhá především na soukromých revírech. Co se týče samotného lovu, pak rybář musí především spolehlivě vyhodnotit sílu ledu a výborně znát vodu, kde chce tento způsob provozovat. K lovu na dírkách se používají specializované pruty, které jsou krátké a tvrdší. Klasický vlasec nahrazují „ pletené šňůry“, jež jsou odolnější proti oděrkám o led. Jako nástraha poslouží různá umělá těsta, červi, marmyšky či tvistry. Na „dírkách“ v Čechách i na Moravě se chytají hlavně pstruzi duhoví a siveni američtí. Foto: Dušan Hýbner
Z LESŮ A VOD
ZVĚŘ V LESE V ZIMĚ nepřikrmujte
Zimní měsíce neznamenají potíže v podobě ledové pokrývky či sněhu jen pro lidi. Počasím také trpí zvěř v lesích. Některé starostlivé milovníky přírody by mohlo napadnout, že zvěři pomohou a přinesou jí něco dobrého do krmelců. To by se však nemělo stát bez předchozí konzultace s myslivci.
P
rávě oni se starají o přikrmování zvěře a mají o něm detailní přehled. Pokud tak neučiníte a rozhodnete se sami naplnit krmelce něčím ze svých zásob, můžete se se zlou potázat. Myslivci lesní zvěř přikrmují potravou s dostatkem živin a vlákniny. Jedná se o seno, jetel, zrno kukuřice, ovsa, pšenice, ječmene. Nezapomínají ani na žaludy, kaštany, bukvice, slunečnice nebo čirok. Zvěři přijdou vhod i jablka,
Myslivci lesní zvěř přikrmují potravou s dostatkem živin a vlákniny. Jedná se o seno, jetel, zrno kukuřice, ovsa, pšenice, ječmene. trnky, hloh, jeřabiny či zelenina, jako brambory a řepa. Samozřejmostí je sůl, a to buď v kusech nebo lizech. Neberte, prosím, naše řádky, jako návod, co svévolně do krmelce vložit. Pokud chcete zvěři opravdu pomoci, poraďte se s místními myslivci, co jim chybí, a co byste případně sami mohli donést. Nezřídka se stává, že lidé zvěři, byť v dobrém úmyslu, nevhodnou
stravou spíše uškodí, Myslivci by mohli vyprávět, co v zimních měsících v krmelcích nacházejí - například zbylé laskominy po vánočních svátcích, nebo krmivo pro psa ve formě granulí. To vážně není potrava pro lesní zvěř. Rozhodně jí také neprospívá přílišné rušení. Vzpomeňte si na to, až půjdete do lesa na vycházku se svým čtyřnohým miláčkem. Srnky před ním určitě utečou, ztratí ale spoustu energie, která by jim později mohla chybět. Existuje však jeden způsob, jak přírodě zimní období zpříjemnit. Konkrétně ptákům. Ti jistě ocení plná krmítka vybraných lahůdek. A co se pro opeřence hodí? Ideální jsou směsi semen prosa, slunečnice, řepky, pohanky nebo podobných zrn, tvrdé a vyschlé pečivo a také lůj, buď skopový, nebo hovězí. Turdus merula, tedy kos černý, si navíc smlsne na rozdrceném ořechu či jeřabině. Rozhodně bychom se měli vyhnout knedíkům, vařeným nebo kořeněným jídlům, případně topinkám. A pokud se rozhodneme někam umístit krmítko, pak vyberte místo mimo dosah koček a myslete na to, že by mělo chránit ptáky rovněž před deštěm a větrem. Foto: Sxc.hu
NA TALÍŘI
ČERVENÁ ŘEPA léčí i skvěle chutná
Červenou řepu si jistě mnozí z nás pamatují z dětství. Kořenová zelenina je dnes stále populárnější, a nutno podotknout, že oprávněně. Skvěle chutná a navíc je zdravá.
Ř
epa červená je rostlina patřící do čeledi laskavcovitých, u nichž se konzumuje podzemní část. Při pátrání za její historií bychom se dostali až do Středomoří. První zmínka o tomto gurmánském pokladu je stará asi 3 000 let a pochází z Babylonie. V době antiky se pak dostala do celé Evropy. V současnosti je oblíbená nejen tam, ale také v Severní Americe a Asii.
Řepa však není jenom kořen. Bylo by škoda vyhodit nať, kterou můžete upravit stejně jako špenát.
Sympatie si získala nejen kvůli chuti, ale také díky blahodárným účinkům na lidský organismus. Obsahuje vitamín C, je také zdrojem kyseliny listové a draslíku. V jejím složení najdeme betain, jenž podporuje činnost a zabraňuje kornatění tepen. A není to jediná kladná vlastnost řepy. Červené
barvivo rozšiřuje tepny, zpevňuje stěnu vlásečnic. Spolehnout se můžeme i na další pozitiva – podporuje činnost žaludku a peristaltiku střev, podněcuje tvorbu červených krvinek a tím zásobování buněk kyslíkem, odstraňuje z těla jedovaté látky a navíc pružnost a lesk pokožce. Jak je vidět, předností je celá řada. V kuchyni můžete řepu zpracovat na řadu způsobů. Uvedeme některé z nich, další doplníme v tradičních
receptech. První možností využití kořenu je šťáva. Pokud tu z řepy dostaneme, měli bychom ji naředit. Je totiž dost silná a místo pomoci by nám mohla naopak ublížit. Koncentraci snížíme buď klasicky vodou nebo například mrkvovou šťávou, pomerančem nebo jablečným džusem. Kořen řepy lze zpracovat také samotný do salátů. To bychom ho ale
měli doplnit vhodnými ingrediencemi (mrkev, křen). Nejlepší a nejchutnější příprava spočívá v uvaření kořene. Měli bychom počítat s tím, že taková příprava trvá asi hodinu, při pomalejším vaření klidně i déle. Lepší je vařit kořen v celku a pak s ním dále pracovat. Není vhodné řepu vařit jen ve vodě, měli bychom přidat sůl, kmín nebo bobkový list. Jednou z dalších mož-
ČERVENÁ ŘEPA SE ZÁZVOREM Co budeme potřebovat:
0,5 kg červené řepy, kousek zázvoru, citrón, 50 g rozinek, med, sůl, pepř, kmín
Jak na to:
Řepu uvaříme se solí a kmínem, oloupeme a nakrájíme na kostičky nebo hranolky. Přidáme rozinky, šťávu z citrónu, med podle chuti (mělo by to vyjít asi na jednu lžičku) a nastrouhaný zázvor. Osolíme, opepříme a necháme odležet. Podáváme jako salát nebo přílohu k masu.
POMAZÁNKA Z ČERVENÉ ŘEPY Co budeme potřebovat:
2 červené řepy, 1 žervé, jarní cibulka, olivový olej, citrónová šťáva, sůl, pepř
Jak na to:
Řepy si upečeme v troubě. Při pečení podlijeme olivovým olejem a nezapomeneme osolit. Pokud máme, přidáme ještě nějakou bylinku (tymián, rozmarýn). Když je řepa hotová, smícháme všechny přísady a jednoduše umixujeme. Je na každém z vás, jakou strukturu pomazánky bude mít. Můžete si jí udělat úplně do jemna, nebo s malými kousky.
ností je rovněž pečení, které vám zabere i tři hodiny. Zkuste ho třeba v nádobě obklopené hrubozrnou solí. Takto zpracovanou řepu klidně použijte do salátů, koláčů, pomazánek, polévek nebo prostě k masu. Řepa však není jenom kořen. Bylo by škoda vyhodit nať, kterou můžete upravit stejně jako špenát.
Foto: 2.bp.blogspot.com, sxc.hu
BORŠČ S FAZOLÍ Co budeme potřebovat:
2 červené řepy, 0,5 kg hovězího masa, bobkový list, celý pepř, sůl, menší hlávku zelí, 150 g fazole, 3 brambory, cukr, ocet, smetanu, hladkou mouku
Jak na to:
Namočené fazole dáme vařit společně s masem a řepou. Přidáme bobkový list a pepř. Když je maso a řepa hotové, tak je vytáhneme. Hovězí pokrájíme na malé kousky, řepu nastrouháme a vrátíme zpět do hrnce. Tam vložíme také na nudličky nakrájené zelí a kostky brambor. Povaříme asi 20 minut, dochutíme solí, octem a cukrem. Pokud chceme, tak můžeme zahustit smetanou, ve které jsme rozmíchali hladkou mouku. Podáváme se lžící zakysané smetany.
SALÁT Z ČERVENÉ ŘEPY A OŘECHŮ Co budeme potřebovat:
2 červené řepy, vlašské ořechy, olivový olej, kopr, citrónovou šťávu, kůru i šťávu z pomeranče, med, 2 stroužky česneku, sůl, sýr balkánského typu (nebo kozí sýr)
Jak na to:
Řepu uvaříme, oloupeme a nakrájíme ne kostky. Přidáme rozetřený česnek, lžíci olivového oleje, lžičku medu, sůl, kůru i šťávu z pomeranče, nasekané ořechy, sůl a citrónovou šťávu. Vše promícháme a necháme odležet. Těsně před servírováním ještě doplníme o kopr a sýr. Dobrou chuť!
NA TALÍŘI
Upečte si
VLASTNÍ CHLÉB Neuvěřitelný rozmach zažívá v poslední době domácí pečení chleba. Na internetu se vytvořily celé komunity, které si předávají rady i suroviny tak, aby všichni měli chléb z vlastní trouby co nejlepší. Zapomeňte na domácí pekárny a s těstem i vlastním pečením si vyhrajte sami, o to větší radost pak budete mít z výsledku.
E
xistují dva způsoby, jak si chléb doma udělat - použít nebo nepoužít kvásek. Příprava kvásku není jednoduchou záležitostí, ostatně si ho můžete snadno pořídit od jiných nadšenců. My se tentokrát zaměříme na tu jednodušší variantu, tedy bez kvásku.
Bylo by chybou hned po vyndání z trouby chléb krájet. Měli bychom ho nechat vychladit a až pak se do něj zakousnout.
I když je jednodušší, neznamená úplně snadné. Jako u každého vaření, bude i zde potřeba především nabrat zkušenosti a postup několikrát opakovat, dokud nebudete mít jistotu opravdu skvělého produktu.
Nicméně teplý, voňavý a chutný chléb za to určitě stojí. Už jsme psali o tom, že si uděláme chléb bez kvásku, ale není to tak úplně pravda. Místo něj použijeme asi 20 g droždí, které nadrobíme do vlažné vody a přidáme asi půl lžičky cukru. Pečlivě promícháme a necháme odstát na teplém místě, dokud tento kvásek nevystoupá až
na kraj hrnku, což může trvat asi půl hodiny. Mezitím si nachystáme 0,5 kg pšeničné mouky. Na začátek budeme pracovat právě s pšeničnou, protože má dostatek lepku k dobrému kynutí. Do mouky dáme asi lžičku a půl soli, stejné množství drceného kmínu, promícháme a ve středu vytvoříme důlek. Do něj nalijeme kvásek z droždí, přilijeme asi 300 ml vlažné vody a pečlivě prohněteme. Zpočátku k promíchání těsta postačí vařečka, ale dřív nebo později ho budeme muset zpracovat rukama. Čím déle budeme těsto hníst, tím kypřejší chléb bude. To by ve finále mělo být vláčné a nelepit se. Následně ho necháme odpočívat a kynout, a to asi do dvojnásobku původní velikosti. Pokud si chcete opravdu pohrát a nic neponechat náhodě, po půlhodině ho můžete ještě jednou prohníst a dát znovu odpočívat. Poté si vytvarujte bochník a dejte ho na plech s pečícím papírem. Je potřeba si předem rozehřát troubu na maximální teplotu. Chléb potřeme slanou vodou a vložíme do trouby. Při vysoké teplotě ho pečeme přibližně čtyři minuty a pak ubereme na 170 stupňů po dobu asi 30 minut. Během pečení ho párkrát znovu potřeme slanou vodou a máme téměř hotovo. Bylo by chybou hned po vyndání z trouby chléb krájet. Měli bychom ho nechat vychladit a až pak se do něj zakousnout. Výše uvedený recept je ten základní, když ho zvládnete, naskytne se vám nespočet dalších možností. Předně nemusíte využívat jen obyčejnou pšeničnou mouku, ale své pečivo můžete vylepšit moukou žitnou, pohankovou, ovesnou, kukuřičnou, jaká vás napadne. Podobně je to s dalšími ingrediencemi, nebojte se různých příchutí nebo semínek. Chléb bude zajímavější a chuťově pestřejší.
Foto: Mediafax
UVAŘTE SI
ČTYŘI RECEPTY NA NÁPOJE, které zahřejí
V čase třeskutých plískanic a silných mrazů určitě přijde vhod teplý nápoj pro zahřátí nejen na těle. Připravili jsme pro vás čtyři recepty, které by mohly vás, a některé z nich i vaše děti, určitě potěšit.
MEDOVO-KÁVOVÝ PUNČ Co budeme potřebovat: 5 dl kávy, 3 lžíce medu, 2 dl bílého vína, 1 dl rumu Jak na to: Do nádoby s kávou, přidáme med a mícháme, dokud se nerozpustí. Pak přilijeme víno a rum, promícháme a podáváme pěkně teplé.
CITRÓNOVÝ PUNČ Co budeme potřebovat: 300 g cukru, lahev bílého vína, 0,25 l rumu, 6 lžic citronové šťávy, 0,5 l vody Jak na to: Cukr nasypeme do 0,5 l vody a provaříme. Přilijeme bílé víno, ale už nevaříme. Rum ohřejeme, zapálíme a dolijeme k punči. Přidáme citronovou šťávu a můžeme podávat.
HORKÝ NÁPOJ Z ČERNÉHO RYBÍZU Co budeme potřebovat: 125 ml šťávy z černého rybízu nebo rybízového džusu, 2 kousky pomerančové kůry, 1 citron, 1 lžička hřebíčku, 2 tyčinky skořice, 4 tobolky kardamomu, 0,25 l červeného vína, 125 ml koňaku, cukr, rozinky, mandle
TEPLÝ JABLEČNÝ NÁPOJ
Jak na to: Šťávu z černého rybízu nalijeme do hrnce a zředíme 0,25 l vody. Přidáme pomerančovou kůru a ostatní koření a pět minut pomalu vaříme. Přilijeme víno a koňak a už nevaříme. Podle chuti osladíme a scedíme. Rozinky, které jsme přelili horkou vodou, necháme okapat. Do skleniček pak na dno hodíme pár rozinek a mandlí, zalijeme punčem a podáváme.
Jak na to: Všechny přísady dáme do kastrůlku a pomalu přivedeme k varu. Pak snížíme teplotu a povaříme asi 20 minut. Nápoj nalijeme do připravených hrnků a ozdobíme skořicí.
Co budeme potřebovat: 1 l jablečného džusu, 1 skořice, 6 hřebíčků, pomerančová kůra, půl lžičky směsi mleté skořice, zázvoru a hřebíčku
NA CESTÁCH
UŽIJTE SI TRADIČNÍ MASOPUSTY Ten na Hlinecku je v UNESCO
Každoroční veselí, rej masek a proměnlivá doba konání. To je masopust, fašank, šibřinky, tradiční svátek mezi Vánocemi a půstem. Pokud tápete v tom, jak a kdy vznikl, a proč se koná každý rok v jinou dobu, je tento článek určen právě pro vás.
H
istorie masopustních obchůzek sahá do 13. století. Právě z této doby se dochovaly první písemnosti o této tradici na českém území. I když se slavil ve třech dnech před Popeleční středou, tedy začátkem 40denního půstu, původně neměl s církevními
Na Hlinecku jsou masopusty doložené už v 19. století. Jejich specifikem je to, že se spontánně konají řadu let v prakticky nezměněné podobě. zvyky nic společného. Poté, co se dostal do církevního kalendáře, se jeho datum přizpůsobuje veli-
konočním svátkům. A protože se datum Velikonoc každý rok mění, stejné je to i s masopustem. Velmi důležité byly přípravy na samotný masopust. Čtvrtek před masopustní nedělí se nazývá jako tučný. Lidé se měli pořádně najíst a napít, aby měli celý rok sílu. To hlavní odstartovalo právě v neděli,
kdy se tancovalo celý den, většinou až do rána. Vyvrcholením však bylo tradičně masopustní úterý. Hrálo se divadlo, obcemi kráčel průvod v maskách. Neměl jasně stanovená pravidla a v jednotlivých vesnicích se lišil. Postupem času se v některých regionech část zvyků ustálila a je dodnes typická pro ten který kraj. Existují však tradiční masky, jež se mezi maškarami vyskytovaly každý rok. Mezi ně patří mluvčí masek určený k vyjednávání vstupu do domů a požádání o zahájení obchůzky. Nosil s sebou píšťalku, bič, trubku, aby mohl oznámit přítomnost průvodu a usměrňovat ho. Chybět nemohli ani turci, tanečnice, medvěd, medvědář, čert, žid či žebrák. Jak určitě víte, masopustní průvod není vážná věc. Jeho hlavní cílem je pobavit všechny lidi okolo, vtipkovat a rozesmát obecenstvo. Často se tak jedná spíše o karneval (toto slovo je v původním významu synonymem masopustu). O významu masopustu svědčí také to, že v roce 2010 byly tyto průvody na Hlinecku zapsány na seznam nehmotného dědictví Organizace
Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO). Na Hlinecku jsou masopusty doložené už v 19. století. Jejich specifikem je to, že se spontánně konají řadu let v prakticky nezměněné podobě. Masky se na Hlinecku dělí do dvou skupin - na Červenou (Pěknou) a Černou (Škaredou) maškaru. „K Červené maškaře patří masky strakatého (rovněž zvaného laufr), ženušky a čtveřice tanečníků - turků. Černou maškaru
tvoří postavy rasa s kobylou, kramářů - židů (pojmenování masky s ohledem na historickou zkušenost obyvatel zdejších vesnic), kominíků a slaměných,“ vysvětlila Ilona Vojancová ze Souboru lidových staveb Vysočina. Doplnila, že v některých vesnicích obchází také medvědář, a že podoba masek je ustálena. Převlékají se za ně většinou muži. Ženy se v maskách objevují pouze v těch místech, kde se nedodržuje tradiční uspořádání. „Průvod vede strakatý se ženuškou a obcházejí celou vesnici podle předem daného pořadí. U každého domu popřejí štěstí, zdraví a nechají zahrát hospodáři písničky podle jeho přání. Čtveřice turků zatančí před každým obydlím tzv. kolečko, podle tradice musí vysoko při tanci skákat, aby vyrostl vysoký len a vysoké obilí. Zástupci černé maškary dotírají na přihlížející a tropí s nimi různé rozvernosti,“ popsala Vojancová. Obyvatelé domů si připraví pohoštění (i se špetkou alkoholu) a peníze. Obchůzku zakončí porážení kobyly, tedy symbol konce zimy a začátek jara. Kobyla je totiž zase probuzena k životu a večer vše zakončí taneční zábava.
Foto: vesely-kopec.eu
NA CESTÁCH
Jeskyně Moravského krasu
KRÁSA, AŽ SE TAJÍ DECH Při toulkách po jižní Moravě by milovníci přírody neměli vynechat návštěvu Moravského krasu. Zajít mohou do pěti zpřístupněných jeskyní, celkem jich je v nejznámějším krasu v České republice více než 1000. Moravský kras nabízí řadu nádherných míst, která by turisté měli určitě přidat do svých cestovatelských plánů - propast Macocha, říčka Punkva, Rudické propadání. My se zaměříme právě na jeskyně, které jsou otevřené pro širokou veřejnost.
N
ejvětšími zpřístupněnými jeskyněmi v České republice jsou Sloupsko-šošůvské. „Tvoří je rozsáhlý komplex dómů, chodeb a obrovských podzemních propastí, které spojují dvě podzemní patra s výškovým rozdílem 60 metrů. Návštěvní trasa prochází horním patrem,“ informuje Správa jeskyní Moravského krasu. Jeskyně je důležitá pro vědce, je to totiž naleziště koster medvě-
Když se do Punkevních jeskyní vypravíte, musíte počítat s tím, že ne vždy se plavba vydaří. Může se stát, že vodní hladina je příliš vysoko a v takovém případě je cesta zkrácena nebo se vůbec neuskuteční. dů, hyen či lvů. Návštěvníkům se zde naskytnou nádherné přírodní úkazy. Prostor zvaný Eliščina jeskyně, nabízí krásnou krápníkovou
výzdobu, nachází se tu také Stupňovitá propast a 80metrová propast Nagelova. Ta je největší podzemní propastí svého druhu v Česku a přístupná je ze dvou vyhlídkových můstků. Zájemci si mohou vybrat ze dvou tras. Kratší okruh měří 890 metrů, prochází sloupskou částí jeskyně a končí ve známé jeskyni Kůlna, kde je připravena archeologická výstava. Odborníci tu našli asi 45 tisíc let staré části lebky neandertálského
člověka, nicméně osídlení je zde doloženo už v době před 120 tisíci lety. Celkem 1760 metrů měří delší okruh, jenž návštěvníky zavede navíc také do šošůvské části jeskyně. Velmi zajímavou historii má jeskyně Výpustek. Už v 17. století do ní mířili mastičkáři a sbírali kosti pravěkých zvířat. Ve 20. letech 20. století tu probíhala těžba fosfátových hlín, při níž bylo objeveno několik nových míst. Tvrdí se, že v roce 1939 byly u dnešní Babické chodby objeveny přes půl kilometru dlouhé prostory s velkým jezerem, avšak dodnes se nepodařilo tento pozoruhodný nález zopakovat. Těžko říct, co je na celém příběhu pravdy, protože rok předtím jeskyni převzala armáda a udělala tu muniční sklad.
sové jevy (závrty, škrapy), bohaté archeologické a paleontologické nálezy, význačné druhy teplomilné květeny a malebnost krajiny činí z lokality Balcarky jedno z nejzajímavějších míst v Moravském
V průběhu druhé světové války se z muničního skladu stala ještě továrna na letecké motory. Armáda se do Výpustku vrátila také na začátku 60. let a tentokrát ho využila jako protiatomový kryt. Jeskyně Výpustek je oficiálně otevřena od 10. března 2008. Třetí zpřístupněnou jeskyní je Balcarka. „Pro návštěvníky je zvlášť přitažlivá pestrostí krápníkové výzdoby na poměrně malé rozloze. Mimořádné bohatství krápníků, typicky vyvinuté povrchové kra-
krasu,“ láká návštěvníky Správa jeskyní Moravského krasu. Součástí trasy je výstava, která jeskyni ukazuje jako sídlo lovců a zimoviště medvědů. Další jeskyní je Kateřinská, tu tvoří dva spojené dómy s navazujícími chodbami. Pro veřejnost se otevřela už v roce 1910 a je zajímavá především kvůli neobvyklé krápníkové výzdobě. Právě zde se nachází barevně nasvícené útvary Čarodějnice a Bambusový lesík, jenž je tvořený vzácnými a vyso-
kými hůlkovými stalagmity. Kromě toho jsou tu k vidění důkazy o zřícení stropů dutin, které vedly ke vzniku nejrozlehlejších dómů Moravského krasu. Na závěr jsme si nechali jednu z nejatraktivnějších končin Moravského krasu - Punkevní jeskyni. Zde se můžeme kochat krásnými a velkými dómy, chodbami s krápníky, a projít až na dno propasti Macocha, tedy do hloubky 138 metrů. „Další částí návštěvní trasy je projížďka na motorových člunech po podzemní říčce Punkvě. Součástí plavby je prohlídka Masarykova dómu, nejkrásnějšího prostoru Punkevních jeskyní. Jeskyně jsou součástí nejdelšího jeskynního systému v České republice - Amatérské jeskyně, jejíž délka dosud známých chodeb je více než 40 kilometrů,“ doplňuje Správa jeskyní Moravského krasu. Když se do Punkevních jeskyní vypravíte, musíte počítat s tím, že ne vždy se plavba vydaří. Může se stát, že vodní hladina je příliš vysoko a v takovém případě je cesta zkrácena nebo se vůbec neuskuteční. Aktuální údaje zjistíte na Ústřední informační službě Skalní mlýn. Na obchůzku jeskyní se můžete vydat i v zimních měsících. Přístupné jsou, kromě pondělí, jeskyně Sloupsko-šošůvské, Punkevní a Výpustek.
Foto: kudyznudy.cz
NA CESTÁCH
CESTOVATELSKÉ TIPY v kraji Přemysla Oráče
Do Ústeckého kraje jsme se na výlet vypravili už před časem. Představili jsme vám Národní park České Švýcarsko. Tentokrát vás pozveme na další čtyři místa, která stojí za návštěvu kraje Přemysla Oráče.
P
rvní z nich je dominantou krajského města a těžko si lze představit pohled na Ústí nad Labem bez hradu Střekov. Poprvé se o stavbě na mohutné znělcové skále píše roku 1319, kdy zde nechal Jan Lucemburský zbudovat strážní stanici. Král ale neměl dostatek peněz, a tak léno, pod podmínkou postavení hradu, přenechal pražskému měšťanovi Peškovi z Veitmile. Tak daleko se však Pešek nedostal, ale vybudoval alespoň dvouposchoďovou budovu, tzv. Velké stavení.
Asi 6 kilometrů jihozápadně od Ústí nad Labem narazíte na českou národní kulturní památku Královské pole s pomníkem Přemysla Oráče. Na tomto místě byl podle legendy povolán Přemysl Oráč k českému knížecímu stolci. Pešek pak prodal hrad rodu Vartenberků, dalšími vlastníky byli Vlášek z Kladna, Hanuš a Lorenc Glacovi ze Starého Dvora, Václav
Popel a po něm Polyxena z roudnické větve rodu Lobkowiczů. Vlastnili jej až do roku 1953, kdy ho převzal Československý stát. Rok 1992 znamenal návrat do vlastnictví Lobkowiczů, kterým patří dodnes. Od 17. století byl hrad opuštěný, ožil na počátku 19. století díky zájmu turistů. Mezi nimi byla řada známých osobností, například hudební skladatel Richard Wagner, spisovatelé Karel Hynek Mácha, Johann Wolfgang Goethe či Karel May.
Majestátnost hradu vás uchvátí i v zimě, byť je zřícenina uzavřena. Přesto neváhejte sem zajít, Střekovu sluší i sněhová pokrývka
železné litiny. Z každé strany jsou pak reliéfy, jež zachycují setkání Přemysla s posly kněžny Libuše a oráčův příchod na Vyšehrad.
a v provozu je občerstvení. Asi 6 kilometrů jihozápadně od Ústí nad Labem narazíte na českou národní kulturní památku Královské pole s pomníkem Přemysla Oráče. Na tomto místě byl podle legendy povolán Přemysl Oráč k českému knížecímu stolci. Pomník nechal v roce 1841 zhotovit hrabě Ervín Nostic. Tvoří ho kamenný podstavec s pluhem ze
Zajímavou zastávkou v Ústeckém kraji je také městečko Úštěk. Leží na severovýchodě Českého středohoří a je známé především náměstím s řadou dochovaných gotických měšťanských domů z 15. a 16. století. Mají typický štít a částečně zachovaná loubí. Při návštěvě Úštěku nelze vynechat místní synagogu, v níž je umístěna výstava věnovaná tradiční židov-
ské škole. Dřevěná synagoga stála v Úštěku od roku 1781, o 12 let později vyhořela a na jejím místě postavili novou - klasicistní z pískovcových kvádrů. Její vzhled se postupně měnil až do dnešní podoby. Naší poslední zastávkou na Ústecku bude Chmelařské muzeum v Žatci. Je největší svého druhu v Evropě a zabírá plochu čtyři tisíce metrů čtverečních. „Představuje vývoj chmelařství od raného středověku do současnosti. Kromě zajímavých sbírek muzea se seznámíte s vlastním objektem, který je technickou památkou a příkladem industriální účelové architektury z konce 19. století ve městě proslulém nejkvalitnějším chmelem na světě,“ píše muzeum na svých stránkách. Kromě toho na vás čekají dobové fotografie, zajímavé nářadí, historické stroje, písemné doklady o pěstování chmele a vaření piva, malá chmelnice a kinosál.
Foto: strekov.cz, mesto-ustek.cz
PRANOSTIKY NA LEDEN
› V lednu mráz – těší nás; v lednu voda – věčná škoda. › Když roste tráva v lednu, roste špatně v červnu. › Mnoho sněhu v lednu, mnoho hřibů v srpnu. › Když v lednu včely vyletují, to nedobrý rok ohlašují. › Je-li leden nejostřejší, bude roček nejplodnější. › Ryje-li krtek v lednu, končí zima v květnu. › V lednu moc sněhu, v červnu moc sena. › Když je leden bílý, je sedlákovi milý. 1. 1. Novoroční noc světlá a tichá bez deště a větru znamená dobrý rok. 2. 1. Jaké počasí na svatého Makaria bývá, takové se i v září ozývá. 3. 1. Je-li po 3. lednu počasí krásné, přijdou na jaře bouře časné. 6. 1. Na Tři krále mrzne stále. 7. 1. O svatém Luciánu bývá často mlha k ránu. 10. 1. Když 10. ledna slunce svítí, budem žita, vína hojnost míti. 16. 1. Na svatého Marcela zima leze do těla. 19. 1. Když na Alžbětu sněží, sníh dlouho poleží. 21. 1. O svaté Anežce od kamen se nechce. 24. 1. Svatý Timotej ledy láme, nemá-li je, nadělá je. 25. 1. Na Pavla obrácení též i zima se promění: buď popustí, nebo zhustí.
RADÍTE, JAK NA TO
OCET
O
cet je tradiční přísada, které se už od antiky používá ke konzervaci zeleniny a dochucování nejrůznějších pokrmů. Vaření není jedinou oblastí, kde ocet můžeme využít. Dobře známé jsou čistící vlastnosti octa. Použít je můžeme při obnově špinavých žaluzií, kancelářské techniky či myší u počítače. Ocet se hodí také na čištění odpadu. Spolu s jedlou sodou je účinným pomocníkem při této práci, navíc vyjde levněji než speciální prostředky. Na začátku roku je pro řidiče aktuální nákup nové dálniční známky. Pokud po té staré zbude na skle těžko odstranitelné lepidlo, ocet je ta správná volba pro jeho likvidaci. S octem se také snadno zbavíte bílých map na botách po soli ze sněhu. Stačí ho nanést na hadr a čerstvé bílé fleky vyčistit.
Foto: V. Šámal
Máte i vy užitečnou radu nebo nápad, o který byste se chtěli podělit s ostatními čtenáři a poradit jim? Napište nám na
[email protected] a my váš tip rádi zveřejníme v dalším čísle. Na stejnou adresu se nám také ozvěte, pokud si nevíte rady s problémem při chování domácích zvířat či pěstování na zahrádce. Rádi pomůžeme!
JEN TO DOBRÉ Elektronický zpravodaj Ministerstva zemědělství Vydává: Ministerstvo zemědělství, Těšnov 17, 117 05 Praha 1 Redakce: 4 Elements Group s.r.o., Bořivojova 878/35, 130 00 Praha 3 Šéfredaktor: Václav Šámal,
[email protected]
© Všechna práva vyhrazena. Bez předchozího písemného souhlasu Ministerstva zemědělství, je zakázána jakákoli další publikace, přetištění nebo distribuce (tištěnou i elektronickou formou) jakéhokoli materiálu nebo části materiálu zveřejněného v tomto PDF zpravodaji.
