ZPRAVODAJ
¡ OCHRANY PRÍRODY
MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE
EVL Ostravice
Zakázané èinnosti v lese
Lesnická typologie v ochrane ¡ ¡ prírody Paleontologické poklady z Bystrice ¡
2/2013
Vážení a milí ètenáøi, budou to už ètyøi roky, co jste mìli možnost poprvé otevøít náš zpravodaj a pøijímat aktuální informace z oblasti ochrany pøírody v našem regionu. Projekt „Jednotný informaèní a komunikaèní systém ochrany pøírody v NUTS II Moravskoslezsko“, v jehož rámci èasopis vycházel, je v cílové rovince. Ètyøi roky utekly jako voda a my jsme naplnili vše, co jsme si pøedsevzali. Vydávání Zpravodaje ochrany pøírody Moravskoslezského kraje bylo jen kapkou v moøi dalších projektových aktivit, které si kladly za cíl rozvíjet efektivní komunikaci a podpoøit cílené šíøení informací jako nástroje øešení vybraných problémù ochrany pøírody a krajiny na regionální úrovni. Vy, kteøí se jako turisté vydáváte do okolních beskydských èi jesenických hor, mùžete narazit na obnovené i zcela nové nauèné stezky. Moderní informaèní panely jsme uzpùsobili tak, aby mohly pouèit nejen dospìlé, ale i dìti. A pokud se pøi svých výletech obèas stavíte v nìkterém z informaèních center, mùžete si odnést prùvodce, letáky a brožury, pakliže ještì nebudou rozebrány. Navštìvujete-li knihovnu, v polici s tituly o pøírodì pøibyla nová obrazová publikace „Pøíroda a krajina Moravskoslezského kraje“, a máte-li dítì školou povinné, paní uèitelka možná v rámci ekologické výchovy dìtem promítla dokumentární film o soustavì chránìných území evropského významu NATURA 2000. Vìøím, že nepatøíte mezi zastánce ilegálního motorismu v pøírodì, který komentujeme na stránkách www.zakaz-vjezdu.cz a proti kterému brojily naše billboardy kolem cest. A pokud by vás naše projektové výstupy snad minuly, jsou v elektronické podobì zveøejnìny na internetových stránkách http://infoms.kr-moravskoslezsky.cz/. Co øíci závìrem? Máme tu konec roku, takže se nabízí novoroèní pøání. Pøeji vám, milí ètenáøi, abyste byli nejen v novém roce, ale navždy pøírodì vìrnými a starostlivými druhy, protože jedinì tak vám pokvete pod rukama.
Tomáš Kotyza øeditel Krajského úøadu Moravskoslezského kraje
Rubrika -
NATURA 2000
Evropsky významná lokalita Ostravice Rozloha: 520 ha Nadmoøská výška: 197 – 255 m n. m. Polská republika
Pøedmìt ochrany: Vranka obecná - Alpínské øeky a bylinná vegetace podél jejich bøehù (biotop M4.3 Štìrkové náplavy s tøtinou pobøežní) - Alpínské øeky a jejich døevinná vegetace s vrbou šedou (biotop K2.2 Vrbové køoviny štìrkových náplavù)
Krnov
PL
Ostrava
EVL Ostravice
Tok øeky Ostravice od hranice CHKO Beskydy po pøítok Olešné v Paskovì s fragmenty vrbových køovin a údolních jasanovo-olšových luhù.
2
Olomoucký kraj
Nový Jièín Zlínský kraj
Biota
chránìných druhù se na Ostravici vyskytují kriticky ohrožení rak øíèní a mihule potoèní. Oba druhy vyžadují stejnì jako vranka èistou vodu a nejednotvárné dno plné skrýší. Pro larvy mihulí, tzv. minohy, jsou dùležité malé náplavy z jemného písku, do kterých se zahrabávají.
Ohrožení
Štìrkové divoèící øeky patøí mezi celosvìtovì nejohroženìjší ekosystémy. Jejich existence je totiž závislá na vodním režimu øeky a ten je èasto výraznì pozmìnìn. Zpevnìním toku a stavbou jezù a pøehrad dojde jak ke zmenšení prostoru pro vznik náplavù, tak i k regulaci prùtoku. Pøitom právì na kolísavém prùtoku v prùbìhu roku dynamika štìrkových náplavù stojí. Ostravice je typickým pøíkladem – ve vìtšinì let, nepøijdou-li extrémní srážky, témìø nedochází k pøeplavení, pøevrstvení ani pøeskupení náplavù, které pak postupnì zarùstají rostlinami s lepší konkurenceschopností. Pøitom tento proces probíhá velmi rychle, v prùbìhu ètyø až pìti let. Navíc se na náplavech šíøí také rostliny invazní, tj. rostliny v Èeské republice nepùvodní, které vytlaèují „domácí“ druhy. Na Ostravici se jedná hlavnì o køídlatky a netýkavku žláznatou. Dalším rizikem je úbytek štìrkového materiálu, který je jednak zadržován pøehradou Šance a jezy, tak i odtìžován pøímo z náplavù. To vede k postupnému zahlubování koryta, které mùže skonèit až vznikem Náplav s tøtinou pobøežní kaòonu, èímž øeka zcela zmìní svùj charakter. Pro vodní živoèichy pøedstavuje nejvìtší riziko rovnìž do údolí velké množství štìrkových splavenin. A i dnes, pøestože zneèištìní vody a technické zásahy do toku, které narušují je z velké èásti (90%) regulovaná a na horním toku leží pøehrada strukturu dna, vytváøejí migraèní bariéry nebo zpùsobují Šance, si Ostravice èásteènì zachovává svùj divoèící charakter dlouhodobìjší zákal vody. a alespoò v omezeném prostoru zpevnìného koryta vytváøí menší Jelikož øeka Ostravice protéká hustì obydlenými oblastmi, musí náplavy a štìrkové ostrùvky. se skloubit zájmy ochrany pøírody s ochranou sídel pøed Rostliny, osidlující tato stanovištì, jsou rostliny konkurenènì povodnìmi. Jako øešení byla navržena možnost simulace slabé, nedokážou tedy rùst v zapojených porostech na bøehu. povodòového prùtoku umìlým odtìžením svrchní vrstvy Zato jsou perfektnì pøipraveny na nestabilní podmínky štìrkového øeèištì, které co chvíli mìní svou tváø. Mezi tyto rostliny patøí i ohrožená tøtina pobøežní. Její šedavé trsy mùžeme vzácnì pozorovat na náplavech ležících nízko nad hladinou øeky. Dalšími vzácnými rostlinami jsou dvì vrby – vrba šedá a vrba lýkovcová. Obì jsou svým rozšíøením v rámci Èeské republiky vázané na beskydské toky a Ostravice je jedním z center jejich výskytu. Š t ì r k o v ý c h a ra k t e r t o k u vyhovuje i mnoha živoèišným druhùm. Pøedmìtem ochrany EVL je vzácný druh neobvykle vypadající ryby vranky obecné, která žije hlavnì ve skrýších pod kameny na štìrkovém dnì. Je citlivá na èistotu vody a také na dostatek kyslíku, proto jí nevyhovují rovné úseky øeky v místech, kde se rychlost proudu zpomaluje. Z dalších
Foto: L. Kleèková
Foto: L. Kleèková
Øeka Ostravice patøila v minulosti mezi typické štìrkonosné toky. I když to dnes mùže být tìžko pøedstavitelné, ještì v 19. století vytváøela desítky metrù široké štìrkové øeèištì, jaké známe napøíklad z Alp nebo Karpat. Geologická podloží Moravskoslezských Beskyd, ve kterých Ostravice pramení, tvoøí karpatský flyš, což je hornina, která snadno podléhá erozi. Díky tomu pøináší øeka z prudkých svahù
Obnažený náplav na Ostravici, èervenec 2010
3
štìrkových lavic. Tento management kombinuje potøebu správce toku odstraòovat rizikové pøekážky v toku (keøi pøerostlé náplavy) a zájem ochráncù pøírody na existenci volných štìrkových ploch jako biotopu pro vzácné druhy. Podmínky a efektivitu tohoto øešení zkoumal pìtiletý projekt „Sledování sukcese v lokalitách vybraných pro vodohospodáøské úpravy štìrkových lavic“*. Pøi takovémto opatøení je ale nezbytné, aby co nejvíce štìrku zùstalo v toku (o dùsledku ubývání štìrkových splavenin viz výše), a také je tøeba dbát na chránìné živoèichy a odtìžovat šetrnì a v dobì, kdy jsou nejménì ohroženi.
Foto: J.Ševèík
Zajímavosti
Rak øíèní * projekt „Sledování sukcese v lokalitách vybraných pro vodohospodáøské úpravy štìrkových lavic“ probíhal za spolupráce Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i., AOPK ÈR, støedisko Ostrava a Ostravské univerzity.
Ostravice nemá jeden pramen, ale vzniká až soutokem dvou øíèek – Èerné a Bílé Ostravice ve Starých Hamrech. Linie jejího toku poté, až do spojení s Odrou, vytváøí historickou hranici mezi Moravou a Slezskem. Za svùj název vdìèí Ostravice svému bystrému/ostrému toku. Souèástí EVL je i PP Koryto øeky Ostravice, kde lze na odkryvu pøímo v korytì øeky nahlédnout do geologické minulosti Beskyd. Lucie Kleèková Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR Správa CHKO Poodøí a krajské støedisko Ostrava
Vzácné druhy rostlin v EVL Ostravice Tøtina pobøežní (Calamagrostis pseudophragmites)
Ostravice. Tøtina pobøežní je druh konkurenènì velmi slabý a citlivý na dostatek svìtla, proto rychle mizí z náplavù, které zarùstají souvislou vegetací (na Ostravici nejèastìji již zmínìnou chrasticí rákosovitou, mátou dlouholistou, vrbovkou chlupatou nebo invazní netýkavkou žláznatou). Vyhovují jí naopak náplavy z vìtší èásti obnažené, ležící tìsnì nad hladinou vody. Existence takovýchto náplavù je na øece závislá na alespoò obèasném pøeplavení silnìjším proudem vody. Tøtina pobøežní se s „utopením“ a pøípadným stržením trsù umí dobøe vypoøádat. Snadno se totiž rozšiøuje z úlomkù oddenkù (koøenové výbìžky) a rychle obsazuje novì otevøené štìrkové plochy. Takovou situaci bylo možné na øece Ostravici pozorovat po povodni v roce 2010 a v pøesnìjších údajích ji zaznamenal projekt „Monitoring tøtiny pobøežní a pøesnìjší poznání její ekologie“, který probíhal zrovna v ten èas v EVL Ostravice. I když to v prvních mìsících po povodni vypadalo, že se tøtina z Ostravice témìø ztratila, již další rok bylo množství trsù témìø stejné jako v roce pøed povodní, pouze jejich prostorové rozmístìní se lišilo. Je tøeba si ale uvìdomit, že tyto povodnì byly extrémní a že k udržování náplavù staèí prùtok mnohem menší, zajištìný vìtšinou normálním úhrnem srážek v deštivìjším období roku.
Tøtina pobøežní patøí do èeledi lipnicovité, tedy mezi rostliny, které nazýváme trávy. V rodì tøtina se u nás vyskytuje osm druhù, z toho ètyøi, vèetnì tøtiny pobøežní, jsou kriticky ohrožené. Další dva druhy jsou naopak zcela bìžné trávy, které se na mnoha místech rozrùstají až takovým zpùsobem, že vytlaèují ostatní rostliny. Pøíkladem je tøtina køovištní, kterou mùžeme nalézt i v sušších místech EVL Ostravice. Rozeznat od sebe jednotlivé trávy mùže pøipadat laikovi zcela nemožné, pøesto se dá napsat, že tøtina pobøežní je pomìrnì výrazným druhem. Na první pohled zaujme šedozelené zabarvení listù a mírnì pøevislá lata drobných nafialovìlých kvìtù. Právì tím pøipomíná rákos, na nìjž odkazuje její latinský název (rákos = Phragmites). Na Ostravici roste nejèastìji spoleènì s další pobøežní trávou, chrasticí rákosovitou, která ovšem nevytváøí kompaktní trsy a její listy nemají šedý nádech. Zcela jiné je pak její kvìtenství, které je „tuènìjší“ a není pøevislé. Tøtina pobøežní je u nás, jak již bylo zmínìno, kriticky ohroženým druhem a je chránìna zákonem. Kromì beskydských øek, kde jsou její nejvìtší populace na Olši, Morávce a Ostravici, ji nalezneme ještì na Divoké Orlici. Mimo Èeskou republiku má ale ve svém rozšíøení široké rozpìtí: od západní Evropy až po japonské ostrovy. Všude roste výhradnì na štìrkových náplavech øek. Specifickým prostøedím štìrkových náplavù se zabýval již èlánek o EVL Foto: L. Kleèková
Perlièka vìdìní na závìr – i když èeský název tøtina mùže vzbuzovat pøedstavy o tøtinì cukrové, jedná se o jiné rody (v latinì Calamagrostis x Saccharum), a sladká proto její stébla ani po peèlivém rozžvýkání nebudou. Tøtina pobøežní
4
a vrba šedá (Salix elaeagnos) Na závìr opìt perlièka vìdìní – dle mladého nadìjného botanika, který se pokoušel sestavit klíè k rozlišení vrb na základì jejich chuových vlastností, lze konstatovat, že všechny vrby jsou, více èi ménì, hoøké.
Štìrkové náplavy beskydských øek jsou také domovem dvou vzácných vrb. V Èeské republice roste pøes dvacet druhù vrb, v porostech podél øek pak sedm. Vyznat se v nich je úkolem odborníka, pøesto se i tak dá vypíchnout pár znakù, podle nichž lze tyto dva vzácné druhy odlišit. Tìžší je to s vrbou lýkovcovou, která je tvarem listu velmi podobná vrbì køehké i vrbì trojmužné, a bylo by možné si ji splést i s vrbou bílou. Dobøe jde ale poznat na jaøe, kdy má veliké „koèièky“, které vykvétají velmi brzo, ještì pøed tím, než naraší listy. Díky tomu byla vrba lýkovcová využívána vèelaøi a nalezneme ji obèas vysazenou na vlhkých loukách v okolí starších osad. V létì lze poznat díky voskovì ojínìným mladým vìtvièkám a také pomocí palistù, drobných „lísteèkù“ na konci øapíku, které pøi odtržení listu od vìtvièky zùstanou k øapíku pøipojeny. Vrba šedá je zase velmi podobná známé vrbì košíkáøské. Má také dlouhé a uzouèké listy s podvinutými okraji, které jsou ovšem na rubu hustì a spletitì šedavì chlupaté, zatímco vrba košíkáøská má jemné, krátké a „sèesané“ chloupky, které se na slunci sametovì lesknou. Jehnìdy vrby šedé jsou úzké a pøevislé, kvetoucí pozdìji, takže pro vèelaøe není vhodná, pøesto se vrba šedá také vysazuje – hlavnì v zahradách a parcích jako okrasná døevina, a to ve formì kultivaru s ještì delšími a užšími listy nazývaném 'Angustifolia'. Obì vrby rostou v Èeské republice, mimo umìlé výsadby, pouze na beskydských øekách, nejvìtší porosty tvoøí hlavnì na Olši, Morávce a Ostravici, ale tøeba i na potoku Kopytná. Mimo Èeskou republiku se potkávají ještì v horách jižní, støední a východní Evropy (centrem rozšíøení jsou Alpy), vrba lýkovcová pak pokraèuje dále na sever až do Skandinávie, zatímco pro vrbu šedou je severní hranicí právì Èeská republika. Vrba lýkovcová, i když je podle èerveného seznamu rostlin ÈR zaøazená do ménì ohrožené kategorie (C3) než vrba šedá (C2), je vzácnìjší a její výskyt je v keøových porostech podél øek spíše roztroušený. Zato vrba šedá vytváøí za
Záchranì ohrožených rostlin štìrkových náplavù se vìnuje stále více pozornosti. Jak pøi jejich aktivní ochranì postupovat, se snaží osvìtlit dva výše zmínìné pìtileté projekty*, které by již letos mìly pøinést výsledky. V našem kraji se ochranì karpatských øek dlouhodobì vìnuje také ÈSOP Salamandr. Lucie Kleèková Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR Správa CHKO Poodøí a krajské støedisko Ostrava * projekty „Monitoring tøtiny pobøežní a pøesnìjší poznání její ekologie“ a „Sledování sukcese v lokalitách vybraných pro vodohospodáøské úpravy štìrkových lavic“ probíhaly za spolupráce Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i., AOPK ÈR, støedisko Ostrava a Ostravské univerzity.
Foto: L. Kleèková
Foto: L. Kleèková
pøíhodných podmínek husté porosty tvoøené témìø výhradnì tímto druhem. Obì vrby jsou dobøe pøizpùsobené pro pøežívání v podmínkách štìrkového øeèištì. V pøirozeném režimu øeky rostou vrby hlavnì na starších náplavech a ostrùvcích, které se doèasnì dostaly mimo silnìjší nápor proudu, a to umožnilo vrbám dorùst. Vrby dokážou rùst velmi rychle, od vyklíèení semenáèku po pìtimetrové keøíky i za pouhé ètyøi roky, také dokážou velmi dobøe „dobìhnout“ vodu, která v letních mìsících ze štìrkového podloží rychle mizí – koøeny jsou schopné rùst až desítky milimetrù za den. Proto i když dochází k promìnám øeèištì a nièení náplavù, vrby se dokážou rychle pøesouvat na nová vhodná místa a vést svùj „boj“ s øekou na více frontách. Co ovšem tyto vzácné vrby tìžko zvládají, je ubývání štìrkových ploch jak v prostoru, tak v èase. Náplavy vhodné pro obsazení vrbami (tudíž ne náplavy nízké a pøímo v toku, které jsou pøeplavovány èasto) se otevírají až pøi extrémních prùtocích, jako tomu bylo za povodnì v roce 1997 nebo 2010. V ostatních Souboj o prostor mezi semenáèky vrby šedé a køídlatkou letech vrby témìø nezmlazují, jelikož semenáèky nezvládají konkurenci dalších rostlin na již zarostlém Vrba lýkovcová (Salix daphnoides) náplavu, a tak dochází pouze k stárnutí existujících porostù.
Hustý porost vrby šedé na pìtiletém náplavu
5
Rubrika -
Geologické zajímavosti
Paleontologické poklady z Bystøice
Miroslav Bubík Èeská geologická služba
Foto: M. Bubík
Foto: M. Bubík
V srpnu probìhlo regionálním a lokálním tiskem nìkolik zpráv o letním soustøedìní mladých zájemcù o paleontologii v Bystøici nedaleko Tøince. Z iniciativy obce a s finanèní podporou Nadace Hyundai a Open Society Found se podaøilo realizovat akci, která zpestøila prázdniny skupinì bystøických školákù i nìkolika studentù vysokých škol a zároveò zachránila kus geologického dìdictví pro spoleènost. Èlovìk s bìžnými znalostmi o paleontologii a geologii se možná podiví, proè se akce konala v Bystøici. Flyšové pásmo je známo nekoneèným støídáním pískovcù a jílovcù, prakticky bez zkamenìlin. Odpovìï se ukrývá v geologické stavbì Bystøice. Zpod slezského pøíkrovu, který má zmínìný charakter nudného støídání pískovcù a jílovcù, v Bystøici vystupuje spodnìjší podslezský pøíkrov tvoøený køídovými a paleogenními souvrstvími jílovcù a podmoøských skluzù s exotickými balvany. Jako exotické balvany oznaèujeme balvany hornin, které sklouzly do moøské pánve ze zdroje, který v dùsledku horotvorných pohybù zcela zmizel z povrchu zemského a jehož umístìní není známo. Exotické balvany v Bystøici jsou èasto tvoøeny karbonskými a devonskými vápenci, které se do jisté míry podobají vápencùm z Moravského a Hranického krasu, ale v detailu se i znaènì liší. Právì z koryta Olše v Bystøici popsali geologové Bouèek a Pøibyl v padesátých letech poprvé na našem území tzv. „uhelný vápenec“. Jedná se o èernošedý vápenec spodnokarbonského stáøí s charakteristickou faunou rugosních korálù, ramenonožcù, foraminifer, lilijic, trilobitù aj. Podobné vápence jsou rozšíøeny spíše v západní Evropì (Belgie, Anglie). Pomìrnì èasté jsou i šedé vápence devonu s hojnými úlomky vìtvièek amfipor (vyhynulá skupina zahrnovaná do pøíbuzenstva živoèišných hub). Nalezen byl rovnìž valoun devonského šedého vápence pøeplnìného schránkami velkých ramenonožcù Bornhardtina. Paleogenní horniny jsou zastoupeny øasovými a numulitovými vápenci. Nìkteré obsahují bohatou faunu mìkkýšù, ježovek, solitérních korálù, mechovek, ramenonožcù aj. Rovnìž samotné jílovcové vrstvy paleogénu obsahují místy èetné zkamenìliny. V potoce Jatný se nacházejí Vìtvièka tisovce (Taxodium cf. balticum) v oligocenním jaselském vápenci z Bystøice eocenní mlži, kelnatky, ramenonožci, mechovky, numuliti, zbytky ježovek, vzácnì i zuby žralokù a otolity ryb. Unikátní jsou nálezy celých koster eocenních moøských hub pohárovitého tvaru. Vìtšina této fauny se do usazenin dostala stejnì jako exotické balvany podmoøskými skluzy z mìlkovodního prostøedí z okraje tehdejšího moøe. Nejmladší souvrství podslezského pøíkrovu v Bystøici – menilitové souvrství – zde obsahuje paleontologicky významný horizont jaselského vápence s nálezy koster nejrùznìjších hlubokomoøských ryb, ale i moøské a suchozemské flóry. Moøskou flóru reprezentují pentlicovité stélky hnìdých moøských øas (chaluh). Ty suchozemské jsou patrnì dokladem bouøí nebo smrští, které zanesly listy a vìtévky stromù až nad širé moøe. Vápenec samotný je složen z mikroskopických zbytkù moøského fytoplanktonu – tzv. kokolitù. Závìrem ještì k srpnové akci v Bystøici. Není moc obvyklé, aby paleontologický výzkum a sbìry byly organizovány jako volnoèasová aktivita mládeže a byly financovány z uvedených zdrojù. Finance byly sice poskytnuty na akci rozvíjející obèanskou spoleènost, výsledkem ale byla záchrana geologického dìdictví daného území. Byly vytipovány a vyzvednuty volné exotické bloky z koryta Olše, kterým hrozí odplavení kteroukoli následující povodní. Byla poøízena sbírka zkamenìlin z Bystøice, která zlepší výuku v místní škole a je základem malé paleontologické expozice v obci. Ukazuje to na zatím nedocenìný zpùsob financování paleontologických záchranných výzkumù. Vìdecké grantové agentury bojují s nedostatkem financí a odsouvají paleontologii do pozadí s tím, že vše je již objeveno. Realita ukazuje, že stále je co objevovat a pokud není pøíležitost využita, bìhem let jsou mnohé unikátní lokality ztraceny (napø. zcela rozrušeny øíèní erozí).
Exotický valoun devonského vápence s nahromadìním ramenonožcù rodu Bornhardtina, vìzící v paleocenním pískovci, koryto Olše v Bystøici
6
Rubrika -
Lesní okénko
Lesnická typologie III. - Využití lesnické typologie v ochranì pøírody Pøestože Lesnický typologický klasifikaèní systém vznikl èistì pro úèely diferenciace pøírodì blízkého lesnického hospodaøení, stala se lesnická typologie postupnì od 90. let jedním z dùležitých nástrojù péèe o zvláštì chránìná území (ZCHÚ) pøírody. Hlavní dùvody použití lesnické typologie, resp. lesnických typologických map v ochranì pøírody (OP) jsou následující: - pro jednotlivé soubory lesních typù (SLT) je stanovena hypotéza o potenciální pøirozené vegetaci, tzn. že pro každý SLT je zpracován výèet døevin (s procentickým podílem), který by mìl odpovídat døevinnému složení na daném SLT, pokud by lesy nebyly (nebo jen zcela minimálnì) ovlivòovány lidskou èinností; - lesnické typologické mapy (M 1:10000) detailnì zachycují pøírodní prostøedí s velikostí mapového segmentu od 4 arù; - lesnické typologické mapy, které by mìly být zpracovány pro všechny lesy v ÈR, jsou bezplatnì zveøejnìny na www.uhul.cz; - lesnická typologická mapa byla nìkolikrát celostátnì aktualizována a i v souèasnosti jsou (bezplatnì) provádìny dílèí aktualizace na žádost vlastníkù lesù (výhodou aktualizací lesnických map je zapracování nejnovìjších poznatkù o lesních stanovištích, ale pøedevším zpøesnìní zákresù hranic s využitím technologií GIS).
Foto:M. Žárník
Využití lesnické typologie pøi tvorbì plánù péèe o ZCHÚ
Obr. 1. Reprezentativní horská smrèina v NPR Pradìd, SLT 7F – svahová buková smrèina
Legislativnì není (vyhláškou 64/2011 – o plánech péèe, podkladech k vyhlašování, evidenci a vyhlašování chránìných území, a ani jiných právním pøedpisem) využití lesnické typologie pro zpracování plánu péèe stanoveno. Plány péèe o ZCHÚ se však prakticky zpracovávají dle „Osnovy plánù péèe o národní pøírodní rezervace, pøírodní rezervace, národní pøírodní památky, pøírodní památky a jejich ochranná pásma“ schválené MŽP dne 29. 9. 2004 pod è.j. M/100856/04, publikované ve Vìstníku MŽP (èástka 12, roèník XIV, prosinec 2004). Tato „osnova“ lesnickou typologii využívá pro porovnání pøirozené a souèasné skladby lesa a pro konstrukci rámcové smìrnice péèe o les. V praxi to znamená, že v plánech péèe navrhované zásahy mají za cíl postupnì pøibližovat døevinnou skladbu lesù v mnohých ZCHÚ pøirozené døevinné skladbì dle SLT. Obrázek 1: Pøiblížit se pøirozené døevinné skladbì dle souborù lesních typù je základním dlouhodobým cílem témìø u všech ZCHÚ v 5. jedlo-bukovém až 9. kleèovém lesním vegetaèním stupni (LVS). Lesnická typologická mapa je v ochranì pøírody obzvláštì cenná pro vymezení pøirozené „hranice“ mezi zónou buèin (6. smrko-bukový LVS) a smrèin (7. buko-smrkový LVS).
Klíèové smìry možného dalšího využití lesnické typologie v ochranì pøírody Mapování biologické rozmanitosti v lesích
Foto:M. Žárník
Lesnická typologie velice detailnì tøídí pøírodní prostøedí dle trvalých stanovištních (ekologických) podmínek. Lesnických typologických map lze tedy vhodnì využít pro mapování rozmanitosti populací významných druhù lesních organismù, typicky stromových døevin. Lesnická typologická mapa je praktickým (a zøejmì jediným) nástrojem ke tøídìní napø. rùzných lesních ekosystémù, ale s podobnou vegetací. Zatímco vegetaèní (fytocenologické) klasifikaèní systémy nerozlišují napø. mezi vegetaènì podobnými buèinami rostoucími od pahorkatin do hor, lesnická typologie tøídí buèiny do mnoha desítek souborù lesních typù. Lesnická typologická mapa by mìla být klíèovým nástrojem pro (možné budoucí) mapování rozmanitosti lesních Obr.2: Reprezentativní nížinná buèina v PR Èerný les u Šilheøovic II., SLT 3O – jedlo-dubová buèina; ekosystémù, resp. biologické rozmanitosti našich lesù. Obrázek 2: Buk lesní (Fagus sylvatica) v ÈR roste od cca 150 m n. m. (údolí Labe) nebo 200 m n. m. (Ostravská pánev) do 1250 (1300) m n. m. Roste také na ekologicky znaènì odlišných pùdách od zcela výsušných až po pùdy, které jsou èást roku zamokøeny. Z toho vyplývá, že se u nás vyskytuje mnoho rozmanitých populací buku, které vznikly bìhem nìkolika tisícileté adaptace na konkrétní ekologické podmínky. Napø. populace buku lesního na vodou ovlivnìných pùdách jsou v souèasnosti již vìtšinou málo èetné a obecnì dost vzácné.
7
Zdroje reprodukèního materiálu lesních døevin Pomocí lesnické typologie by bylo možné odhalit, zachránit a využít všechny mikropopulace lesních døevin. Vzhledem k tomu, že lesnická legislativa chrání populace lesních døevin jen naprosto nedostateènì, hrozí mnoha mikropopulacím lesních døevin zánik. Napø. aktuálnì hrozí zánik mikropopulacím buku lesního a jedle bìlokoré na vodou ovlivnìných stanovištích ve 3. dubo-bukovém LVS v Ostravské pánvi a Podbeskydské pahorkatinì. Mnoho vzácných mikropopulací lesních døevin je chránìno v ZCHÚ, vìtšina však bohužel chránìna není. Mikropopulace lesních døevin by mìly být jediným zdrojem osiva a sadebního materiálu pøi rekonstrukcích pøirozené vegetace na obdobných stanovištích pøinejmenším ve všech typech ZCHÚ. Obrázek 3: Mnoho mikropopulací jedle bìlokoré (Abies alba) v Moravskoslezském kraji již buï vyhynulo, anebo je ohroženo vyhynutím. Relativnì málo ohrožené jsou populace jedle na „normálních“ (stagnujících vodou neovlivnìných) stanovištích v 5. LVS. Pøestože souèasný Lesnický typologický klasifikaèní systém byl zveøejnìn již v roce 1971 a od sedmdesátých let podle nìj vznikaly lesnické typologické mapy, nejsou detailní informace z tìchto map dosud bohužel adekvátnì využívány. Foto:M. Friedl
Milan Žárník Ústav pro hospodáøskou úpravu lesù - poboèka Frýdek-Místek Obr. 3. : Jedle bìlokorá v reprezentativní horské buèinì v NPR Salajka, SLT 5B – bohatá jedlová buèina
Zakázané èinnosti v lese
Foto:M. Axman
Vážení ètenáøi, v našich pøíspìvcích jste se dosud mohli dozvìdìt o hospodáøských, ale i dalších èinnostech, které státní podnik Lesy Èeské republiky prostøednictvím svých zamìstnancù v lesích zajišuje. V tomto èísle se zamìøíme na problémy zpùsobené nedodržováním zákazù a omezení, ale i na základní morální pravidla pøi využívání lesa širokou veøejností. V první øadì musíme zmínit, že obecné zásady užívání lesù jsou zakotveny v zákonì è. 289/1995 Sb. (zákon o lesích), kde §19 Užívání lesù nám mimo jiné øíká, že každý má právo vstupovat do lesa na vlastní nebezpeèí a sbírat tam pro vlastní potøebu, tedy nikoli k prodeji, lesní plody a na zemi ležící suchou klest – tj. suché vìtvì do tloušky 7 cm. Pøitom je každý povinen les nepoškozovat, nenarušovat lesní prostøedí a dbát pokynù vlastníka a jeho zamìstnancù. Na zásady obecného užívání lesù navazuje §20, který zakazuje nìkteré èinnosti v lese. Hned prvnì jmenovaný zákaz znají už dìti v mateøské školce a je jím zakázáno rušit v lese klid a ticho. To má souvislost jednak s ostatními návštìvníky lesa, kteøí si èasto chodí do lesa odpoèinout od dnešního pøetechnizovaného a hluèného svìta, ale také s obyvateli lesa, tedy zejména lesními živoèichy. Zákaz zneèišovat les odpady a odpadky znají urèitì také všichni již od dìtství. O to více nás mrzí, že se i o tomto zákazu musíme více zmiòovat. Odpadky se nám v lese objevují a hromadí nejen u pøíjezdových komunikací, pøípadnì parkoviš, ale naprosto všude. Tedy je jasné, že tento zákaz nedodržují ani lidé, kteøí les mají rádi, zámìrnì si do lesa chodí odpoèinout a už z dùvodu blahodárného pùsobení lesa na lidskou psychiku, z dùvodu sbìru hub a dalších lesních plodù, nebo prostého pozorování lesních obyvatel. Jsem pøesvìdèen, že nikdo z nich u sebe na zahradì nebo v obývacím pokoji odpadky neodhazuje a nehromadí. Mysleme na to, že les je naprosto unikátní pøírodní prostøedí a „výplody“ lidské èinnosti do nìj pokud možno nepatøí. Navíc plastové obaly napø. od oplatkù a nápojù zùstávají v lesním prostøedí desítky let a jsou nebezpeèné také pro volnì žijící živoèichy, kteøí je mohou pozøít, zamotat se do nich, uvíznout v nich apod. Tyto obaly patøí do kontejnerù na plasty a po recyklaci budou dále
8
Foto: D. Kvita
Foto: P. Arnošt
sloužit a sníží ekologickou zátìž na prostøedí pøi výrobì plastù nových. Zejména v posledních letech, kdy zažíváme vlny veder a delší suchá období, je aktuální zákaz kouøit, rozdìlávat nebo udržovat otevøené ohnì a táboøit mimo vyhrazená místa. To je také všeobecnì dobøe známo, pøesto zaznamenáváme každoroènì lesní požáry zpùsobené bezohlednými návštìvníky lesa. Nejèastìjší pøíèina vzniku lesních požárù je od nedopalku cigarety, který øada bezohledných kuøákù jednoduše odhodí! Dalším velice dùležitým omezením je zákaz jezdit a stát s motorovými vozidly v lese. Motorová vozidla zpùsobují hluk, vypouštìjí výfukové plyny, pøípadnì z nich odkapávají nìkteré provozní kapaliny nebezpeèné pro pøírodní prostøedí. Proti tomu všemu musíme naše lesy uchránit. Samozøejmì jsou dùvody, pro které je nutné motorovými prostøedky v lese jezdit. Týká se to zejména hospodáøské èinnosti. Proto jsou také lesní cesty budovány. Nicménì hospodáøská èinnost nemá charakter masového užívání komunikací, jak by se bez tohoto zákazu dìlo. Také si je nutné uvìdomit, že úèelové lesní cesty jsou výraznì užší než bìžné komunikace a pøi setkání s traktorem nebo odvozní soupravou vyvážející z lesa vytìžené døíví, mùže dojít k velkým problémùm. S tím úzce souvisí také zákaz mimo lesní cesty a vyznaèené trasy jezdit na kole, na koni, na lyžích nebo na saních. Tady sice nehrozí úniky výfukových plynù a provozních kapalin, proto je možné tyto èinnosti provozovat na lesních cestách a vyznaèených místech, ale pøi jejich pøenesení do „vlastního lesa“ dochází velice èasto k jeho poškozování. Jízdou na kole a na koni se poškozují koøeny a koøenové nábìhy rostoucích stromù, rozrývá se pùda, což následnì zpùsobuje pùdní erozi – odnos pùdy, erozní rýhy, porušení vodního režimu apod. Pøi jízdì na lyžích a saních mimo vyznaèené trasy dochází k oøezávání výhonù mladých stromkù, a už vzniklých z pøirozené obnovy, nebo vysázených lesními hospodáøi. To má za následek jejich pomalé odrùstání, vnikání houbových infekcí, snížení kvality døevní hmoty i úhyn poškozených stromkù. Stále èastìji dochází k porušování obou pøedchozích zákazù majiteli terénních motorek a ètyøkolek. Vše výše uvedené platí i pro nì (a mnohdy ve zvýšené míøe)! Právì z dùvodu velkého nárùstu nelegálního motorismu probìhla v rámci spoleèného projektu "Jednotný informaèní a komunikaèní systém ochrany pøírody v NUTS II Moravskoslezsko" i kampaò proti tomuto dnešnímu fenoménu. Více se o nelegálním motorismu doètete v tomto projektu nebo pøímo na stránkách www.zakaz-vjezdu.cz. Zde se také dozvíte, jaké sankce hrozí v pøípadì porušení tohoto zákazu. Možná budete velmi pøekvapeni. Pøi všech výše zmínìných zakázaných aktivitách nelze opominout rušení zvìøe, zejména v zimním období. Ta je takto velice stresovaná, pøi zbìsilém úprku se mùže zranit, vydává zbyteènì pøíliš mnoho energie a hlavnì dochází k narušení jejich pøirozených pastevních cyklù, kdy zvìø èeká do tmy v houštinách, kde následnì pùsobí znaèné škody na okolních porostech. Toto jsou alespoò nìkteré dùvody, proè jednak zákonodárce omezil právo obecného užívání lesù, a proè se také lesníci, potažmo majitelé lesù a myslivci snaží tyto zákonné zákazy prosazovat. Samostatnou kapitolou jsou omezení, vyplývající ze zákona è. 114/1992 Sb. (o ochranì pøírody a krajiny), kde jsou zákazy èasto smìrovány jako vyšší stupeò ochrany lesa, napø. z dùvodu zachování biologické rozmanitosti nebo zachování konkrétních ohrožených druhù. Proto omezení u maloplošných zvláštì chránìných území (MZCHÚ), jako jsou národní pøírodní rezervace (NPR), národní pøírodní památky (NPP), pøírodní rezervace (PR) a pøírodní památky (PP) nejsou bezdùvodné a samoúèelné. A už dílem státního podniku Lesy Èeské republiky, partnerù tohoto projektu nebo i jiných subjektù jsou v našich lesích budovány a udržovány cyklistické trasy a singltreky, rùzné nauèné a turistické stezky vedoucí mnohdy i pøes MZCHÚ. Také se snažíme zatraktivnit široké veøejnosti nìkteré lokality budováním odpoèinkových míst, vyhlídek nebo i rozhleden. Jsme rádi, že lidé mají rádi pøírodu, že chodí do lesa relaxovat, že chápou význam lesa nejen jako továrnu na døevo, a proto se pøimlouváme i za rozumné využívání všech funkcí lesa veøejností. Zkusme každý zapùsobit na svou rodinu, pøátele a známé, a naše lesy zachováme èisté a zdravé i pro pøíští generace. Václav Langer LÈR, s.p. - KØ Frýdek-Místek
9
Rubrika - Rozhovor s ..... koordinátorem pøípravy Geoparku Podbeskydí, Daliborem Kvitou Geopark Podbeskydí, území na východním okraji Beskyd, je pøipravován na vstup do sítì národních geoparkù. Proè vzniká geopark právì v Podbeskydí? Malebné území v podhùøí Beskyd skrývá mnohá svìdectví dramatických geologických dìjù. Nalezneme zde trosky druhohorních tropických korálových útesù, mohutná souvrství hlubokomoøských usazenin, zkamenìlé podmoøské sesuvy, stopy kontinentálního ledovce èi sopeèné horniny, které pronikly moøským dnem. S tìmito pozùstatky dávných dramat se zde mùžeme setkat témìø na každém kroku. Na pomìrnì malém území cca 530 km2 se mùžete projít historií Zemì od dob, kdy na ní vládli obøí ještìøi, až do dnešních dnù. Slouží geopark k poznávání pouze geologické minulosti? Území geoparku je velmi pestré jak po stránce pøírodních podmínek, tak po stránce historické i kulturní. Dá se øíct, že pestrost geologického podkladu se zde promítá do pestrosti rostlin a živoèichù, kteøí zde žijí, a dokonce do pestrosti kulturní a spoleèenské. Je prokazatelnì nejdéle osídlenou oblastí v Moravskoslezském kraji. Èlovìk tento region využívá již 40 000 let. Od støedního paleolitu, kdy jeskyni Šipku a pøilehlé území využívali neandrtálci, prošla tímto regionem v podstatì každá lidská kultura. Hora Kotouè u Štramberku byla v mladší dobì bronzové dokonce jedním z nejvýznamnìjších mocenských center na Moravì.
pracujeme napøíklad na pøípravì interpretaèního plánu geoparku. Tyto akce je možno realizovat díky podpoøe z Fondu environmentální odbornosti a díky dotaci Ministerstva pro místní rozvoj. Nabízíte také nìjaké aktivity pro turisty èi geology amatéry? Kromì pøíležitostných geologických terénních exkurzí a dílen pro veøejnost provádíme i programy pro školy zamìøené na geologii. Ve Štramberku máme umístìny balvany s velkým množstvím zkamenìlin, na kterých dìti na vlastní kùži okusí radost z nálezu i namáhavou práci s geologickým kladivem. Pøi zpøístupòování tajemného svìta geologie využíváme rovnìž rùzných her a høíèek, napøíklad questingu. Co se pod pojmem questing skrývá, objevíte právì ve Štramberku. V místním informaèním centru si mùžete vyzvednout quest list a zážitek je již pouze na vás.
Co si máme pod pojmem geopark vlastnì pøedstavit? Jedná se o jakési místo, na nìmž jsou rozmístìny horniny s popisky? Geopark není instalace hornin v parku. Je to území, na kterém jsou koncentrovány geologické fenomény s nìjakým jednotícím prvkem. Posláním geoparku je chránit geologické dìdictví, a to zejména prostøednictvím jeho trvale udržitelného a šetrného využívání. Geopark není kategorií zvláštì chránìného území a ochrana geologického dìdictví v nìm není vykonávána systémem zákazù, nýbrž prostøednictvím aktivní spolupráce partnerù z øad samospráv, odborných institucí, živnostníkù, obèanù a neziskových organizací. Vyvinuli jste již pøi pøípravì vzniku geoparku na území nìjakou aktivitu? V území se nám doposud podaøilo realizovat 120 zastavení online nauèných stezek, vytvoøili jsme geoturistickou mapu geoparku, vydali nìkolik informaèních letákù ke klíèovým lokalitám geoparku, ve spolupráci s Èeskou geologickou službou a obcí Hukvaldy se podaøilo zachránit hodnotný geologický materiál z trasy dálnice mezi Rychalticemi a Frýdkem-Místkem. Momentálnì pracujeme na pøípravì nauèné stezky ve Skotnici, informaèních panelù k pozùstatkùm ètvrtohorního zalednìní a na dalším doplnìní sítì on-line nauèných stezek. Ve spolupráci s odborníky doplòujeme databázi geologických fenoménù geoparku, zpracováváme prùzkum starých dùlních dìl nebo
¡ SOUTEŽ Vážení soutìžící, správná odpovìï na otázku z minulého Zpravodaje je: Kuòka má zøítelnici ve tvaru srdíèka. Z došlých správných odpovìdí na otázku z minulého èísla jsme vylosovali tøi výherce. Jsou jimi Jolana Plášková, Radka Jaskulová a Jiøí Vrátný. Výhercùm gratulujeme a posíláme drobné výhry. Všem ostatním dìkujeme za odpovìdi a reakce na èasopis. Soutìžní otázkou tohoto èísla je: Soutokem kterých tokù vzniká øeka Ostravice? Své odpovìdi mùžete posílat do 15. 4. 2014 na emailovou adresu
[email protected].
10
Rubrika - LIFE+ Konec dobrý, všechno dobré Když jsme pøed ètyømi lety spouštìli projekt „Jednotný informaèní a komunikaèní systém ochrany pøírody v NUTS II Moravskoslezsko“, oprávnìnì jsme se obávali nároènosti pøi zvládání všech bezmála ètyø desítek aktivit, ke kterým jsme se spolu s partnery v projektu zavázali. Už první monitorovací mise vyslaná Evropskou komisí konstatovala, že projekt tohoto typu v takovém rozsahu (38 aktivit) není bìžný, a pøedpovìdìla složitost pøi jeho sledování a kontrole. Protože se nám však podaøilo sestavit tým odpovìdných profesionálù, kteøí mìli chod projektu na starosti, cesta, místy sice trnitá, ale smìøující k vytyèenému cíli, konèí po ètyøech letech tam, kde konèit má. Všechny projektové aktivity se nám podaøilo beze zbytku naplnit, všechny úkoly zrealizovat. Prostøednictvím projektu byl zajištìn úèinný tok informací v oblasti ochrany pøírody a zpøístupnìny informace o stavu a vývoji v této oblasti odborné i laické veøejnosti. Na projektu, jehož hlavním realizátorem byl Moravskoslezský kraj, se partnersky podílely Ministerstvo životního prostøedí, Agentura ochrany pøírody a krajiny Èeské republiky, Lesy Èeské republiky, s.p., Obèanské sdružení Hájenka, ZO ÈSOP Salamandr a Actaea – spoleènost pro pøírodu a krajinu. Projekt dosáhl na dotaci z Evropské unie, a to v rámci programu LIFE, finanèního nástroje pro podporu projektù v oblasti životního prostøedí. Dotace z Evropské unie byla ve výši 356 500 EUR, což pøedstavuje 45,22 % celkových nákladù projektu (788 400 EUR). Moravskoslezský kraj se finanènì podílel na projektových nákladech ve výši 14,87 % (117 200 EUR). Zbývající èást, tj. 39,91 % pøipadlo na kofinancování partnerù (314 700 EUR), tj. financování z jejich vlastních zdrojù. A jaké vlastnì má projekt konkrétní výstupy? Výsledkem projektových aktivit jsou jak celokrajské výstupy (publikace, film, výukový CD-ROM, internetové stránky), místy i s pøesahem za hranice kraje, tak lokální výstupy (informaèní tabule k chránìným územím vèetnì evropsky významných lokalit, nauèné stezky, zpravodaje, brožury nebo informaèní letáky). K nejzdaøilejším projektovým aktivitám patøilo pravidelné vydávání zpravodajù s tematikou ochrany životního prostøedí nebo otevøení
nauèných stezek v údolí Bílé Opavy a Velké kotlinì v Jeseníkách èi na Godule v Beskydech. Na první pohled rozpaèitou odezvu mìla billboardová kampaò proti nelegálnímu motorismu, kdy reagovala øada zanícených vyznavaèù jízdy v pøírodì a nevybíravì odmítli celou kampaò jako útok proti sportovnímu vyžití, ba dokonce i cílenì nièili billboardy instalované kolem cest. I tyto negativní reakce však patøí k oèekávaným výsledkùm. Dokládají, že billboardy nezùstaly bez povšimnutí. Naopak velmi pozitivní ohlas má dokumentární film „Natura 2000“, který pøibližuje problematiku ochrany pøírody, zejména evropsky významných lokalit a ptaèích oblastí, velmi pøívìtivou formou urèenou širokému spektru divákù. Nejvìtším soustem projektového roku 2012 bylo poøádání kulatých stolù, které byly zamìøeny na implementaci soustavy NATURA 2000 a zvláštì na území s plánovaným vyhlášením evropsky významnou lokalitou. Cílovými skupinami bylo vedení dotèených obcí, majitelé a správci pozemkù v pøedmìtných územích, subjekty zabývající se ochranou pøírody, ale i obèané, kterým ochrana pøírody není lhostejná. Soustava NATURA 2000 je totiž nejen klíèový nástroj pro zachování biodiverzity na evropské úrovni, ale také umožòuje vlastníkùm a správcùm pozemkù získat dotaèní podporu na zachování výjimeèného pøírodního dìdictví na jejich pozemcích. Na celkem šestnácti setkáních bìhem roku 2012 úèastníci projednali problematiku vyhlašování evropsky významných lokalit a jejich ochrany, stejnì jako sporné otázky pøi omezování hospodaøení na jejich pozemcích, v lesích, pøi terénních a vodohospodáøských úpravách nebo èinnostech vykonávaných v souvislosti se správou vodních tokù. Poslední rok realizace projektu, tj. 2013, pøinesl jeden z vrcholných projektových výstupù, a to velkou obrazovou publikaci o pøírodì Moravskoslezského kraje. Distribuce knihy, stejnì jako vìtšina ostatních projektových výstupù, byla smìøována zejména na školy, knihovny a na obce. Zámìr popularizovat pøírodní bohatství jednoho z nejlidnatìjších krajù v zemi se setkal s nezvyklým zájmem. Možná proto, že Moravskoslezský kraj je v oèích laika synonymem pro lokalitu pøírodì dosti vzdálenou. O tom, že opak je pravdou, svìdèí všechny aktivity a výstupy projektu „Jednotný informaèní a komunikaèní systém ochrany pøírody v NUTS II Moravskoslezsko“. Roxana Macháèková Krajský úøad Moravskoslezského kraje
Rubrika - Aktuality Nová izolaèní zeleò kolem krajských komunikací
Nové zvláštì chránìné území - pøírodní památka Niva Olše-Vìøòovice
Moravskoslezský kraj zaèal na podzim s výsadbou døevin kolem krajských komunikací. Pøes sedm set kusù izolaèní zelenì by mìlo pomoci snížit množství polétavého prachu v dopravou zatížených lokalitách, což pøispìje ke zlepšení životního prostøedí v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší, kde je snižování imisní zátìže obzvláštì žádoucí. Døeviny – pøedevším jeøáby, habry a javory, z keøù pak meruzalky alpské, zimolezy obecné a hlošiny úzkolisté budou snižovat množství polétavého prachu podél komunikace èíslo III/4774 v úseku mezi Nižními a Vyšními Lhotami, silnice èíslo III/4841 v èásti mezi Krmelínem a Oprechticemi, také v okolí komunikace èíslo II/486 mezi Rychalticemi a Fryèovicemi a ve Fryèovicích podél komunikace èíslo II/486 a v Petrovicích u Karviné u silnice èíslo II/475 smìrem k polským hranicím. Výsadbou izolaèní zelenì se sníží množství emisí prachu odvádìných do ovzduší pøibližnì o 0,7 tun. Výsadba byla navržena tak, že nedošlo k ohrožení bezpeènosti silnièního provozu a zároveò byla v maximální míøe snížena imisní zátìž lidí, kteøí v okolí komunikací bydlí nebo tudy procházeli.
Dne 3. 12. 2013 vydala Rada Moravskoslezského kraje naøízení, kterým byla zøízena pøírodní památka Niva Olše-Vìøòovice. Jedná se pro tento rok o již patnácté, krajským úøadem novì vyhlášené, zvláštì chránìné území. Vyhlášením této lokality za pøírodní památku byla završena nìkolikaletá snaha krajského úøadu o zajištìní ochrany u první v l n y t z v. e v r o p s k y významných lokalit zaøazených do evropské sítì Natura 2000. Pøírodní památka Niva Olše-Vìøòovice se nachází na území katastrù Skøeèoò, Dìtmarovice a Dolní Lutynì. Jedná se o celkem tøi staré liniové stromové porosty, které jsou jednou z nejvýznamnìjších lokalit výskytu vzácného brouka páchníka hnìdého v rámci Moravskoslezského kraje.
11
Majky V ÈR bývalo pøes dvacet druhù tìchto impozantních broukù, do dnešního dne deset z nich vyhynulo. Majkovití brouci døíve obývali pastviny a porosty nízkých trav, s nástupem intenzivního zemìdìlství ztratili své pùvodní biotopy nejen oni, ale také jejich hostitelský blanokøídlý hmyz. Majky patøí k nejohroženìjším složkám naší fauny. Z èeledi majkovitých (Meloidae) je u nás nejbìžnìjší majka obecná. Popis Majka obecná (Meloe prascarabeus) je 11 až 40 mm velký èerný brouk s kovovì modrým leskem. Samièky jsou mohutnìjší, samci mají prostøední èlánky tykadel vìtší a jiného tvaru než samice. Nadmutý zadeèek nedovoluje zkráceným krovkám jeho plné zakrytí a možnost létání je tak tìmto broukùm odepøena. Hlava a štít jsou jemnì teèkované. Majce obecné je nejvíce podobná majka fialová (Meloe violaceus), která je zbarvena více domodra. Rozšíøení Majky se vyskytují po celém svìtì (asi 3000 druhù) s výjimkou Nového Zélandu. Majku obecnou nalezneme témìø v celé Evropì a u nás pøedevším na Moravì (jejich výskytem jsou vyhlášené napø. Bílé Karpaty), výskyt v Èechách je spíše ostrùvkovitý.
Foto: D. Kvita
Ekologie a rozmnožování Majky jsou xerofilní a termofilní brouci, pøesto nìkteré naše druhy vystupují i do nejnižších horských poloh. Èastìji je však spatøíte na stepních lokalitách, proslunìných pastvinách a loukách èi polních cestách, a to od jara do podzimu, kde se pasou na mladé trávì. Specifický je pro majky velice složitý zpùsob vývoje (nadpromìna, hypermetamorfóza) spojený s parazitismem larev. Po spáøení naklade samièka ze svého obrovského zadeèku tisíce vajíèek do pùdy ke stonkùm rostlin. Jakmile se vylíhne první larvální stadium s tøemi drápky na konci chodidla, tzv. triungulin, vyleze na kvìt a èeká na pøílet vhodného hmyzu - samotáøské vèely. Larva se na vèelu pøichytí a nechá se odnést do hnízda, kde požírá vèelí vajíèka i kaši z nektaru a pylu. Následuje 4-5 ponravovitých instarù a pøíští jaro se líhne dospìlec. Pøi svlékání vzniká nepohyblivá nepravá kukla (pseudochrysalis), která nepøijímá potravu a pøezimuje. Teprve poslední instar je pohyblivý a kuklí se. Z kukly se vylíhne dospìlý brouk a opustí vèelí hnízdo. Vývoj probíhá pøedevším u samotáøských Majka Meloe rugosus vèel, v moderních úlech vèely medonosné (døíve pøi primitivním vèelaøení v netìsných úlech bìžný), je velmi ztížený. Spoleèensky žijící vèely dokáží parazita èasem najít a zlikvidovat, jiné druhy hmyzu nedokáží poskytnout potravu a larva umírá hladem. Objasnit tento složitý vývoj trvalo vìdcùm více než dvì století. Larva triungulin byla zpoèátku chybnì popsána jako samostatný druh „veš vèelí“ (Pediculus apis). Další zvláštností majek je jejich jedovatost. Pøi ohrožení vyluèují hemolymfu, která obsahuje alkaloid cantharidin. Ten je znám jako afrodisiakum, ale také jako prudký jed, toxicitou srovnatelný s kyanidem èi strychninem (smrtelná dávka pro èlovìka je 10-60 mg). Nìkteøí hmyzožraví živoèichové jsou proti jedu imunní a jsou schopni majky konzumovat. Jed pak mohou kumulovat ve svém organismu a stávají se také jedovatými.
Foto: D. Kvita
Ohrožení a ochrana Všechny u nás žijící majky byly zaøazeny do ohrožených druhù a jsou zákonem chránìné. Tìžkou ránu majkám zasadila industrializace zemìdìlství ve 2. pol. 20. stol. spojená s nadmìrným užíváním hnojiv a pesticidù, se scelováním pozemkù, rozoráváním mezí a úbytkem pùvodních biotopù, což postihlo i hostitele majek. Samotáøské vèely v pøírodì hnízdily primárnì v oslunìných hlinitých nebo sprašových stìnách, stržených bøezích èi mezích s øídkým porostem. Jako náhradní biotop dnes využívají staré zdìné stavby z nepálených cihel (vepøovic) èi jiných mìkkých stavebních materiálù. K ochranì majek pøispívá fakt, že velká èást stepních lokalit je u nás územnì chránìna.
Majka obecná
Radka Dlouhá O.s. Hájenka
Zpravodaj ochrany pøírody Moravskoslezského kraje vychází v rámci projektu Jednotný informaèní a komunikaèní systém ochrany pøírody v NUTS II Moravskoslezsko, který realizuje Moravskoslezský kraj s finanèní podporou programu Evropské unie LIFE+. Vychází 2x roènì nákladem 1000 výtiskù. Toto èíslo vyšlo 15.12. 2013. NEPRODEJNÉ Vydává: O. s. Hájenka, Janíkovo sedlo 36, Kopøivnice, 74221,IÈO: 64629881 Editor: Petr Arnošt, e-mail:
[email protected], www.hajenka.koprivnice.org Redakèní rada: Roman Barták, Jan Filgas, Ivona Kneblová, Tomáš Kotyza, Dalibor Kvita, Roxana Macháèková Tisk: Zeman Art Zpravodaj ochrany pøírody Moravskoslezského kraje je periodickou tiskovinou evidovanou pod èíslem MK ÈR E 19580
