ZPRAVODAJ
¡ OCHRANY PRÍRODY
MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE
EVL Palkovické hurky °
Piskor ¡ pruhovaný
¡ Prírodní základy lesnické typologie
Pevninský ledovec v Moravskoslezském kraji
2/2012
Vážení a milí ètenáøi, protože protiklady se pøitahují, dovolte mi, abych Vám v tomto zimním èísle našeho zpravodaje vyjádøila jedno krátké høejivé podìkování. Vstupujeme do ètvrtého roku realizace projektu „Jednotný informaèní a komunikaèní systém ochrany pøírody v NUTS II Moravskoslezsko“ a Váš zájem o náš èasopis je stále velký. A bude-li Váš zájem o pøírodu jako takovou ještì vìtší, rádi zùstaneme poraženi. Vítìzstvím nám budiž ètenáøovo poznání o soustavì NATURA 2000, o tom, co všechno skrývá sousloví známé pod zkratkou EVL a co takzvané évéelky znamenají pro èlovìka, o èem je øeè, hovoøíme-li o pøedmìtech ochrany, … A v neposlední øadì o programu LIFE+, o finanèním nástroji, prostøednictvím kterého Evropská unie poskytuje peníze na životního prostøedí. Bìhem let 2007 – 2013 jde pøibližnì o 1,7 miliard EUR na projekty související s ochranou pøírody, s technologiemi na ochranu životního prostøedí a s komunikací v oblasti problematiky životního prostøedí. Díky tomuto programu vychází i Zpravodaj ochrany pøírody Moravskoslezského kraje, jehož zatím poslední èíslo zaèínáte èíst. Jste bájeèní. Ne proto, že ètete náš èasopis, ale proto, že se o pøírodu zajímáte, chcete ji nejen poznávat, ale i chránit. Kdyby umìla mluvit, jistì by jednohlasnì se mnou pronesla: „Dìkuji.“ Roxana Macháèková manažerka projektu Krajský úøad Moravskoslezského kraje
Rubrika -
NATURA 2000
Evropsky významná lokalita Palkovické hùrky Evropsky významná lokalita sestává ze dvou nespojitých èástí – jednak je to stávající pøírodní rezervace Palkovické hùrky na jižním úboèí Babí hory (619 m n.m.) nad údolím Rybího potoka a jednak lesní komplexy na severním úboèí Babí hory nad osadou Krnalovice. Návrh na ochranu území je vpravdì historický – vzešel od Prof. RNDr. Ing. Aloise Zlatníka, Dr.Sc. (1902 – 1979), našeho pøedního lesníka a ochránce pøírody, který pùsobil témìø 46 let na lesnické fakultì v Brnì. Prof. Zlatník zapoèal s prùzkumem vegetace na Moravì v roce 1939. Výsledkem jeho práce bylo mimo jiné také vytvoøení uceleného návrhu „úplných lesních rezervací“, které mìly být vyjmuty z lesního hospodaøení a sloužit jako trvalé zkusné plochy lesnického výzkumnictví, zamìøeného na sledování jejich vývoje a promìn po všech stránkách. Lesní rezervace mìly být také útoèištìm pùvodní fauny Polská republika a flory. Profesor Zlatník navrhl k ochranì 16 rezervací, z nichž Krnov jen èást byla skuteènì vyhlášena, napø. NPR Knìhynì – Èertùv mlýn, NPR Mazák, NPR Salajka, NPR Radhoš. Pøírodní rezervace Palkovické hùrky byla zøízena výnosem Ministerstva kultury ÈSR v roce 1969 na ploše 20 ha. S pøijetím zákona è. 114/1992 Sb., o ochranì pøírody a krajiny, došlo k rozšíøení Ostrava rezervace o porosty pod Babí horou. Od té doby má rezervace témìø 35 ha. Naøízením vlády è. 132/2005 Sb., kterým byl stanoven národní seznam evropsky významných lokalit, došlo k pøièlenìní lokality na severním úboèí Babí hory o výmìøe 96,6 ha.
PL
EVL Palkovické hùrky
Olomoucký kraj
Nový Jièín Zlínský kraj
Rozloha: 131,5 ha, k. ú. Chlebovice, Myslík, Palkovice, Rychaltice, Sklenov Nadmoøská výška: 421 - 613 m n. m.
Pøedmìt ochrany: Buèiny asociace Asperulo fagetum
Foto: archiv MSK
2
Buèina Palkovických vrchù
Foto: archiv MSK
Dle názoru odborné lesnické veøejnosti se jedná o nejlépe zachovalé reprezentativní lesní porosty 4. lesního vegetaèního stupnì v pøírodní lesní oblasti è. 39 – Podbeskydská pahorkatina. Vysoká je stanovištní pestrost – Ing. Otakar Holuša ve své diplomové práci (1996) vylišil 14 lesních typù. V èlenitých porostech pøevažují svìží a bohaté buèiny lipové a vlhké buèiny svazu Fagion. Pøestože se jedná o lesy èlovìkem dlouhodobì ovlivòované, vyskytují se zde pøirozené a pøírodì blízké lesy s pùvodními døevinami: buk lesní, javor klen i mléè, lípa malolistá i velkolistá, jasan ztepilý, jilm drsný, ménì je zastoupena jedle bílá. V prùbìhu lesnického hospodaøení sem byly vneseny i druhy geograficky nepùvodní – pøevládá mezi nimi smrk ztepilý, modøín opadavý a borovice lesní. Øídké keøové patro je zastoupeno jeøábem ptaèím, bezem èerným, ostružiníkem køovitým. Pøekážkou pøirozené obnovy je silný tlak zejména srnèí zvìøe. Zatímco buk je díky masivnímu zmlazení ohrožen pomìrnì málo, obnova jedle, jilmu, tøešnì èi javoru v rezervaci není možná bez mechanické ochrany.
Modranka karpatská
Foto: archiv MSK
Mikroreliéf je znaènì rozmanitý, od plošin po pøíkré svahy a potùèky v záøezech. Pro bylinné patro jsou charakteristické druhy s karpatským rozšíøením, jako je pryšec mandloòovitý, šalvìj lepkavá nebo kyèelnice žláznatá. Poslednì jmenovaná je karpatským subendemitem, který roste v Èeské republice pouze na severní a severovýchodní Moravì, kde probíhá západní hranice tohoto druhu. Detailním prùzkumem (Czernik, Doèkalová, 2011) bylo zjištìno 120 druhù vyšších rostlin, vèetnì druhù chránìných a ohrožených, napø. kruštík širolistý, lýkovec jedovatý. Na sutích a kamenitých pùdách nalezneme kapradinu hrálovitou a áron karpatský. Z pohledu zoologa se v území vyskytuje fauna typická pro karpatské listnaté lesy. Nepùvodními obyvateli, jejichž pøedkové patrnì unikli z blízké hukvaldské obory, jsou daòci evropští. Zajímavým nálezem mùže být modranka karpatská, která se ukrývá pod zetlelými kusy døeva, v mechu apod.
Kyèelnice cibulkonosná s cibulkami v paždí listù
Jak je možno území navštívit? Jižní èástí evropsky významné lokality prochází turistická znaèka z Kubánkova (660 m n.m., nejvyšší vrchol masívu Palkovických hùrek) smìrem na Hukvaldy. Nauèná stezka Hùrky, vedoucí od pøehrady Olešná v Místku, turistickou stezku provází a poskytuje návštìvníkùm zajímavé informace nejen o pøírodní rezervaci.
Další význam území Evropsky významná lokalita je jádrovým územím nadregionálního biocentra územního systému ekologické stability, jež slouží pøedevším k ochranì biologické rozmanitosti. Jedním z klíèových faktorù pro zvýšení biodiverzity je ponechání starých, usychajících a doupných stromù a pomalu se rozkládající døevní hmoty. Tak zvanì „uklizený“ les, bez trouchnivìjící biomasy, je pro øadu organismù naprosto nezajímavý. Perspektivním zámìrem je ponechat v jádrovém území rezervace les samovolnému vývoji. V buèinách nebo smíšených porostech s jednoduchou strukturou uvolòovat ménì zastoupené listnáèe a jedle. Jehliènaté nebo pøevážnì jehliènaté porosty, založené v minulých desetiletích, postupnì pøemìòovat na bukové porosty s pøímìsí dalších listnatých døevin. Foto: archiv MSK
Iva Páleníková Oddìlení ochrany pøírody a zemìdìlství Krajský úøad Moravskoslezského kraje Áron karpatský
3
Piskoø pruhovaný (Misgurnus fossilis)
Ve starší èeské literatuøe se mùžeme setkat se jménem „pískoø“, což vystihuje jeho chování ponìkud výstižnìji… Nejstarším pøíslušníkem pískoøovitých ryb je pískoø, psaný obvykle nesprávnì s krátkým „i“. Jeho jméno ale vyžaduje dlouhé „í“, aby vyjádøilo schopnost vydávati pískavé zvuky, stiskneme-li pískoøe v ruce... Velmi nepokojným se pískoø stává pøed blížící se povìtrnostní zmìnou. Hlavnì pøed bouøkou je bezpeènìjším prorokem zhoršení povìtrnosti nežli rosnièka. (DYK 1944).
Foto: J. Ševèík
Pod jménem piskoø pruhovaný si mùžeme pøedstavit všelico, zcela jistì nás však v první chvíli napadne nìco pruhovaného, co vydává pískavý zvuk. Ve skuteènosti se jedná o drobnou rybu z èeledi sekavcovití (Cobitidae), latinským jménem Misgurnus fossilis. V anglickém jazyce uvádìn jako weatherfish, nìmecky schlammpeitzger, francouzsky loche d'étang, slovensky Èík európsky.
Schopnost pøedvídat poèasí dokázali využívat již zemìdìlci ve støedovìké Evropì. Jedná se o citlivost na zmìnu atmosferického tlaku, což má za následek vyplouvání k povrchu. Asijského pøíbuzného našeho piskoøe využívali již od nepamìti v Japonsku pøi pøedvídání zemìtøesení, pøed kterým asijští piskoøi divoce plavali na vodní hladinì. Všechny tyto „vìštecké“ schopnosti vystihuje anglické jméno weatherfish.
Piskoø pruhovaný
jistých situací takto mùže pøežít vypuštìný zazimovaný rybník. Ty tam jsou doby, kdy se piskoø lovil kvùli údajnì chutnému masu. V souèasnosti je výskyt piskoøe ojedinìlý, z tohoto dùvodu je uveden na seznamu ohrožených druhù a je chránìný zákonem. (Evropsky chránìný druh uvedený v pøíloze II smìrnice rady è. 92/43/EEC a souèasnì ve vyhlášce MŽP è. 395/1992 Sb.) Z historické literatury byly uvádìny pøípady, kdy byl pøed válkou hromadnì sbírán chudým venkovským obyvatelstvem v Karpatech, a to pøímo z tùní a kalužin. Hlavními predátory piskoøe však nejsou lidé, ale dravé ryby v èele se sumcem obecným. Ani ti však nejsou dùvodem, proè je jeho výskyt tak vzácný. Tím skuteèným dùvodem je vysoká citlivost na škodliviny obsažené v sedimentech dna a ztráta jeho pøirozeného životního prostøedí. Døíve všude bìžné mokøady, tùnì a luèní pøíkopy byly zavezeny nebo zanikly postupným zazemòováním. Vznik nových tùní je pøitom zamezen lidskou regulací vodních tokù. Z øek vymizel vlivem jejich zneèištìní tìžkými kovy aj. toxickými látkami. Díky intenzifikaci hospodáøství zmizel v poslední øadì také z rybníkù. V nìkterých oblastech se mu naštìstí ještì stále daøí pøežívat (napø. EVL Poodøí).
Poznávacími znaky piskoøe jsou protáhlé tìlo, po stranách mírnì zploštìlé, pokryté drobnými šupinami. Zbarvení je vìtšinou tmavì hnìdé, èasto drobnì skvrnité. Po bocích od oka až k ocasní ploutvi se táhne široký èerný pruh, jehož okraje jsou lemovány úzkými èernými proužky. Nezamìnitelným znakem je pìt párù hmatových vouskù kolem úst na rozdíl od sekavcù a møenek, které mají pouze tøi páry. Piskoø dorùstá maximální délky kolem 35 cm a váhy kolem 0,15 kg, dožívá se kolem 10 let. Zpùsobem života je to ryba, žijící na dnì bahnitých pomalu proudících nebo stojatých vod. Jedná se pøedevším o tùnì, pøíležitostnì však proniká také do rybníkù. Živí se pøedevším vodními mìkkýši, larvami hmyzu stejnì jako další drobnou bentickou faunou. O jeho chování bìhem zmìn poèasí jsme si psali již døíve. Jeho
Foto: B. Lojkásek
Z tìchto skuteèností vidíme, jakým je piskoø dùležitým ukazatelem kvality prostøedí. Co však udìlat pro zlepšení jeho poèetního stavu? Nejdùležitìjšími faktory je obnova nebo zachování jeho pøirozených stanoviš, zamezení zazemòování tùní a vytváøení nových biotopù. Ruku v ruce s tímto opatøením musí být zlepšována jakost vody a již výstavou èistièek odpadních vod nebo zamezením splachu zneèišujících látek. Pohlavní dimorfismus piskoøe pruhovaného
Pevnì vìøíme, že se aplikací tìchto pøístupù podaøí tohoto bezesporu zajímavého živoèicha navrátit zpátky do pøírody.
další zvláštností je možnost støevního dýchání. Díky polykání atmosferického kyslíku a jeho následnému vstøebávání ve sliznici støeva dokáže pøežívat i v silnì zabahnìných vodách s nízkým obsahem rozpuštìného kyslíku. Poslední specialitou, o které se zmíníme, je pøeèkávání vysychání prostøedí ve vlhkém bahnì. Za
Štìpán Traèík Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR, Správa Chránìné krajinné oblasti Poodøí a Krajské støedisko Ostrava
4
Rubrika -
Zajímavosti z kraje
Moravskoslezský kraj pøipravil dva projekty do Operaèního programu Životní prostøedí Prvním je projekt s názvem Snížení prašnosti v okolí silnièních komunikací ve vlastnictví Moravskoslezského kraje a jeho hlavním cílem je výsadba izolaèní zelenì oddìlující obytnou zástavbu od frekventovaných dopravních koridorù na 5 lokalitách Moravskoslezského kraje v celkové délce 1667 m. V souèasné dobì, v níž se potýkáme s problémem zneèištìní ovzduší a jeho dopadù na lidské zdraví, význam izolaèní zelenì, jako jedné z bariér vlivu zneèištìní ovzduší na obyvatele, stále narùstá. Obzvláštì intenzivnì jej lze vnímat pøedevším v lokálním mìøítku – v prùmyslových oblastech, v intravilánech mìst a obcí, podél vytížených dopravních komunikací. Zatímco imisní zatížení plynných polutantù má dlouhodobì spíše klesající tendenci díky omezování emisí z prùmyslových zdrojù, u prachových èástic, jejichž zdrojem je také automobilová doprava, je možnost jejich snížení znaènì omezena. Podstatnou èást tìchto emisí tvoøí zvíøený prach z povrchù vozovky a èástice pocházející z obrusu pneumatik èi tìlesa komunikace – tzv. sekundární prašnost. Tato složka emisí není v souèasnosti výraznì omezována a má narùstající charakter pøímo úmìrný rostoucímu objemu automobilové dopravy. Izolaèní zeleò je úèinným prostøedkem k lokálnímu snižování prašnosti, a to dvìma základními zpùsoby – jednak zachycováním prachu (hrubé až ultrajemné frakce) na listech a jednak snižováním rychlosti pohybu èásteèek prachu a jejich rychlejším usazováním. Vysoká schopnost døevin zachytávat prach je dána faktem, že díky pøekrývajícím se listùm disponují znaèným aktivním povrchem, který se rovná pøibližnì desetinásobku prùmìru koruny. Druhým je projekt s názvem Výsadba a obnova alejí v okolí silnièních komunikací ve vlastnictví Moravskoslezského kraje. Cílem projektu výsadeb a obnovy alejí je zvýšení poètu a plochy založených a obnovených krajinných prvkù podél komunikací ve vlastnictví Moravskoslezského kraje. V rámci projektu by mìlo dojít k revitalizaci stávajícího stromového patra a jeho zøízení tam, kde v souèasné dobì zcela chybí. Aleje èi stromoøadí se podél cest zakládaly již ve støedovìku, èasto z popudu šlechty, tehdy se jim však pøipisoval spíše duchovní a estetický význam. V pozdìjších dobách naopak pøevládal význam pùdoochranný, vodohospodáøský, rekreaèní a produkèní. Ovocná silnièní stromoøadí se následnì ve velkém rozsahu zakládala zejména po druhé svìtové válce a reprezentovala na tehdejší dobu velmi intenzivní charakter ovocnáøství. Dnes pøedstavují liniové výsadby tvoøené ovocnými døevinami jedineèný fenomén naší krajiny. Liniová krajinná zeleò významnì ovlivòuje mikroklima kulturní krajiny tím, že tlumí teplotní extrémy, zvyšuje vlhkost vzduchu a znaènì pøispívá k zadržení zásob vody v krajinì. Skupiny døevin pozitivnì dotváøejí krajinný ráz dané oblasti. Liniové výsadby v krajinnì pùsobí nejen esteticky, ale jsou i významným orientaèním prvkem. Pøi pohledu kolmo opticky èlení krajinu v menší uzavøené segmenty, ale zároveò podélnì propojují jednotlivé krajinné prvky mezi sebou. Aleje budou vysázeny na 8 lokalitách Moravskoslezského kraje rozdìlených do nìkolika úsekù. Jedná se o napøíklad o výsadbu 152 ks ovocných døevin podél silnice II/460 z Deštného do Jakartovic. Daniel Mach Oddìlení ochrany pøírody a zemìdìlství Krajský úøad Moravskoslezského kraje
Vyrobeno v Beskydech Každý region má svùj vlastní neopakovatelný charakter, daný pøírodním bohatstvím, kulturou a staletými tradicemi jeho obyvatel. Tento charakter se odráží i ve výrobcích a produktech, které z nìj pocházejí – nesou v sobì duši øemeslníkù, kteøí je vytvoøili, nebo štìdrost pøírody, z níž pocházejí. Znaèení výrobkù, které garantuje pùvod z urèitého regionu, je jednou z cest, jak zviditelnit produkci místních výrobcù i poskytovatelù služeb. A to jak pro turisty a návštìvníky regionu, tak i pro jeho stálé obyvatele. Znaèka Vyrobeno v BESKYDECH® je už sedmým rokem udìlována výrobkùm, které jsou kvalitní, jejich výroba ani užívání nemají nepøíznivý vliv na životní prostøedí a jsou nìjakým zpùsobem jedineèné ve vztahu k místu svého vzniku, tedy Beskydám. V souèasné dobì má právo užívat znaèku Vyrobeno v BESKYDECH® pro nìkterý ze svých výrobkù celkem 22 øemeslníkù a dalších producentù. Beskydskou regionální znaèku mùžete potkat tøeba na textilních výrobcích – vlastnoruènì tkaných i plnìných místní ovèí vlnou, na textilních hraèkách, na døevoøezbách, kožených výrobcích nebo keramice. Certifikát získal i med a svíèky ze vèelího vosku. Skuteènou regionální specialitou je valašský kolovrátek a køehké válené uši ze Štramberka. Úplný katalog certifikovaných výrobkù a další informace o regionální znaèce najdete na www.regionalni-znacky/beskydy. V souèasné dobì je novým koordinátorem znaèky O.S. Hájenka. V jednom z pøíštích èísel Zpravodaje vás budeme informovat o regionálních znaèkách podrobnìji.
5
¡ SOUTEŽ
1. MÍSTO: ALEXANDR ŠURŠAKOV 2. MÍSTO: “Cesta” Jana Lišková
3. MÍSTO: “Zimní okno” P. Svoboda
6
Vážení ètenáøi, v minulém èísle jsme vyhlásili fotografickou soutìž o nejzajímavìjší fotografii stromu. Z došlých snímkù naše laická porota vybrala 3 vítìzné, které otiskujeme na této stranì. Vítìz soutìže obdrží publikaci Mizející Ostrava, soutìžící na druhém a tøetím místì balíèek informaèních a propagaèních materiálù Moravskoslezského kraje. Všem, kteøí se soutìže zúèastnili, dìkujeme za velmi hezké fotografie, mnohdy se zajímavým pøíbìhem. Bohužel rozsah našeho èasopisu jich nedovoluje uveøejnit více. Je na èase vyhlásit soutìž novou. V tomto èísle se mùžete doèíst o jedné regionální znaèce pùsobící na území Moravskoslezského kraje. Není to však znaèka jediná. Otázka zní: Vyjmenujte všechny regionální znaèky pùsobící na ú z e m í M o ra v s ko s l e z s k é h o k ra j e . Odpovìdi, ale i své názory, postøehy a námìty na èlánky mùžete posílat do 31.5.2013 na adresu:
[email protected]. POKUD MÁTE ZÁJEM DOSTÁVAT ELEKTRONICKOU VERZI ÈASOPISU, NAPIŠTE NÁM SVÙJ E-MAIL!
Rubrika -
Geologické zajímavosti
Bìhem nejdelších ledových dob (glaciálù), které bìhem ètvrtohor (kvartéru) prodìlala planeta Zemì, byla celá severní Evropa zalednìna. Od severní Skandinávie až po severní okraje èeských pohranièních horstev se rozprostíral obrovský pevninský ledovec. Stalo se tak pravdìpodobnì celkem tøikrát a sice v prvním elsterském glaciálu (asi pøed 630 tisíci lety), druhém elsterském glaciálu (asi pøed 430 tisíci lety) a v prvním sálském glaciálu (asi pøed 160 tisíci lety). Na severní Moravì a v èeském Slezsku byly ledovcem zasaženy Javornický a Osoblažský výbìžek, Krnovsko, Opavsko, Ostravsko, Tìšínsko a oderský úsek Moravské brány. Tlouška ledovcového pokryvu se pohybovala mezi desítkami metrù v pahorkatinných oblastech a zhruba 300 metry v Ostravské pánvi. Bìhem posledního (viselského) glaciálu se pevninský ledovec zastavil už ve støedním Polsku. Rekonstruovat prùbìh a rozsah zalednìní v našem pohranièí bìhem jednotlivých glaciálù je složité. K rozšifrování této èásti geologické historie nám poskytují klíèové dùkazy nánosy sedimentù, které v souvislosti s pevninským ledovcem vznikly, a charakteristické rysy krajiny, kterou ledovec pøemodeloval. Úplnost a hodnovìrnost rekonstrukcí je závislá na podrobnosti geologického a geomorfologického mapování, množství provedených vrtù a poètu úmìlých odkryvù v dané oblasti. Mapováním zjistíme geograficky nejzazší výskyty ledovcových sedimentù a ledovcem modelovaných tvarù reliéfu, z èehož mùžeme rekonstruovat plošný rozsah a smìry šíøení ledovce. Vrty nám umožòují poznat celkové poøadí vrstev sedimentù, uložených ledovcem a tak hlavnì zjistit, kolikrát na studované území ledovec vlastnì zasáhl. V umìlých odkryvech (pískovnách a hliništích) studujeme stavbu a složení ledovcových sedimentù. Ze získaných poznatkù pak usuzujeme na zpùsob jejich vzniku a tím i na prùbìh urèité fáze zalednìní. Severovýchodní úpatí masivu Biskupské kupy patøí k tìm oblastem, odkud mìli badatelé o zalednìní jen velmi kusé poznatky. Proto byl mezi lety 2006 a 2009 proveden výzkum jediného vydatnìjšího zdroje informací, který pøedstavovala pískovna na severním okraji obce Jindøichov, 1 km jižnì od vrcholu Svatý Roch (471,8 m). Jedná se o nevelký, dávno opuštìný a znaènì zarostlý odkryv, dnes vypadající jako obyèejný remízek. Èást nìkdejší tìžební stìny však zùstala naštìstí odkrytá a odhalovala vrstvy ledovcových nánosù (obr. 1).
Foto: Foto: D. Nývlt, 2006
Pevninský ledovec na úpatí masivu Biskupské kupy
Obr. 1. Odkrytý sled sedimentù v jindøichovské pískovnì. Nejspodnìjší hnìdá vrstva (pod lopatkou) je subglaciální till.
Hlavním zjištìním prvního orientaèního prùzkumu byl fakt, že ve stìnì vystupuje nejdùležitìjší typ ledovcových sedimentù, kterým je subglaciální till. Pod tímto odborným termínem se skrývá na první pohled nevzhledná hlína s rùznì velkými kameny, od níž se lze nanejvýš ušpinit. Opak je ale pravdou. Subglaciální till je sediment, který se ukládá na bázi postupujícího ledovce a tak nám zachovává informace o smìru jeho pohybu. Pøesnìji øeèeno, podlouhlé kameny, sunuté ledovcem pøi jeho bázi, zaujmou v rámci vrstev subglaciálního tillu takovou orientaci, že jejich nejdelší osa odpovídá smìru postupu ledovce. Geologickým kompasem se podaøilo tuto orientaci zmìøit na 90 protáhlých kamenech. Jednoznaènì pøevažoval smìr SV–JZ. Jelikož se pevninský ledovec šíøil generelnì ze severu Evropy na jih, znamená to, že v místì pískovny postupoval od severovýchodu k jihozápadu. Další neménì dùležité informace poskytlo složení kamenù (odbornì øeèeno klastù) v subglaciálním tillu. Zhruba 60–70 % jich tvoøí horniny z bezprostøedního okolí, tj. hlavnì kulmské bøidlice a droby. Kromì nich jsou pøítomny krystalinické horniny z Jesenicka - kvarcity ze severozápadní èásti Zlatohorské vrchoviny a ze Sokolského høbetu, dále amfibolity, granitoidy žulovského masivu, ruly a grafitický kvarcit. V malém množství byly prokázány rohovce a zbytky zkamenìlých živoèišných hub
Obr. 2: Ledovec Nordenskiöldbreen na Špicberkách. Na bázi ledovce se ukládají horninové úlomky, podobnì jako v elsterské ledové dobì na bázi kontinentálního ledovce u Jindøichova.
7
Foto: M. Hanáèek
z druhohorních (mezozoických) uloženin Polska a paleoryolity z polského Dolního Slezska. Co do pùvodu nejexotiètìjší, ovšem pro evropské sedimenty pevninského zalednìní naprosto charakteristické, jsou klasty hornin ze Skandinávie, Finska a ze dna Baltského moøe, které v jindøichovském subglaciálním tillu pøedstavují asi 6 % horninového materiálu. Necelých 20 % kamenù tvoøí køemen, jenž pochází pøevážnì ze starších kvarterních sedimentù jižního Polska. Na základì srovnání zjištìné orientace dlouhých kamenù v subglaciálním tillu a celkového složení klastù s geologickou mapou studovaného území lze prùbìh zalednìní severovýchodního úpatí masivu Biskupské kupy rekonstruovat následovnì. Ledovec se k Jindøichovu rozšiøoval jako široký plochý štít jižním Polskem, s nákladem skandinávsko-baltskofinských hornin, které s sebou pøepravoval už i více než 1200 km.
Obr. 3. Rekonstrukce pevninského zalednìní na sv. úpatí masivu Biskupské kupy. Šedì pevninský ledovec. Bíle - nezalednìná oblast. Prázdné šipky - pøedpokládaný smìr postupu ledovce podle morfologie terénu; èerná šipka - smìr postupu ledovce podle orientace protáhlých kamenù v jindøichovském subglaciálním tillu; p - studovaná pískovna. Vrch Svatý Roch ènìl nad povrch ledovce a tvoøil tzv. nunatak.
V jižním Polsku pøibral èást køemenných klastù, dolnoslezské paleoryolity a druhohorní sedimentární horniny. Pøi postupu severním pøedpolím Jesenicka pøevzal ledovec ze svého podkladu klasty jesenických krystalinických hornin a další køemeny. Podél severovýchodního úpatí horského masivu tvoøeného Biskupskou kupou (890,6 m), Velkou Støíbrnou (785,3 m) a Malou Støíbrnou (650,0 m) pronikl ledovec od severu k Jindøichovu (obr. 2). Zde, v místì dnešní pískovny se zaèal stáèet k JZ, smìrem do údolí Petrovického potoka. Zmìny smìru šíøení v závislosti na èlenitosti
Rubrika -
terénu jsou typickou vlastností ledovcù. Aèkoliv ledovcová masa pøedstavuje pevnou hmotu, schopnou hluboce erodovat svùj podklad a pøepravovat na velké vzdálenosti i balvany vážící až stovky tun, vždy se pøizpùsobuje tvarùm terénu, po kterém se pohybuje. Pøednostnì vyplòuje øíèní údolí a „obtéká“ nebo se zabrzdí o velké horské pøekážky. Severoevropský pevninský ledovec mìl nejvìtší energii ve skandinávsko-baltské oblasti, kde místy dosahoval tloušky bezmála 3000 m (v jižní èásti Botnického zálivu). Proto mohl ve velké míøe modelovat území Švédska a pùvodní øíèní údolí na atlantské stranì pøetvoøit v hluboké fjordy. Na svém okraji ve støední Evropì však ledovec dosahoval tloušky vìtšinou jen desítek nebo prvních stovek metrù, pro oblast Jindøichova se pøedpokládá jen nìco kolem 50 metrù. Pøi tak malé mocnosti a tím i hmotnosti už mìl jen zlomek své pùvodní energie, a proto se pøizpùsoboval i jemným zmìnám v terénu, jaké pøedstavuje napø. údolí Petrovického potoka. Pøesto stále dokázal krajinu Jindøichovska modelovat. Pøi postupu pahorkatinným terénem odlamoval ledovec z podloží množství úlomkù bøidlic a drob, které koneckoncù pøedstavují nejhojnìjší transportované kameny ve studované pískovnì. Nízké kopce pøemodeloval do zaoblených pahorkù, tzv. oblíkù, èímž zdejší krajina nabyla malebný zvlnìný ráz. Pìkné pøíklady oblíkù nalezneme napø. kolem železnièní trati z Polska, tìsnì nad severním okrajem Jindøichova. Kameny, pøedstavující horniny pùvodem ze Skandinávského poloostrova, Finska a ze dna Baltského moøe, mají pro geologii ledovcových sedimentù klíèový význam. Jejich pøítomnost v sedimentech je jedním z rozhodujících kritérií dokládajících vznik daného sedimentu v souvislosti s pevninským ledovcem. V jindøichovském subglaciálním tillu jsou nejhojnìjší žuly a porfyry z rapakivických masivù Ålandského souostroví (jižní èást Botnického zálivu) a ostrùvku Rödö (švédské pobøeží Botnického zálivu). Tyto horniny pøedstavují zhruba 50 % severského materiálu jindøichovského tillu. Dále se vyskytují žuly z obrovských granitoidních masivù v jižním Švédsku a porfyry, žuly a pískovce ze støedošvédského regionu Dalarna. Každá z tìchto provenienèních oblastí pøedstavuje asi 25 % severských klastù. Výrazná pøevaha hornin rapakivických masivù z oblasti Botnického zálivu je typická pro elsterské glaciály, takže lze pøedpokládat, že subglaciální till u Jindøichova vznikl právì bìhem tìchto ledových dob. Jindøichovská pískovna byla až donedávna prakticky zapomenutou a skoro zaniklou lokalitou. Naštìstí poslední odkrytá èást její stìny vydala dùležité geologické informace, které tak nebyly úplnì ztraceny. Proto není vhodné využívat staré a opuštìné tìžebny pro ukládání odpadkù, jak se dnes bohužel èasto dìje. Naopak bychom je mìli udržovat kvùli pøístupnosti geologického záznamu, protože i ten je nedílnou souèástí historie každého regionu. Martin Hanáèek postgraduální student geologie Pøírodovìdecká fakulta Masarykovy univerzity
Lesní okénko
Lesnická typologie I. – Pøírodní základy lesnické typologie
pøevážnì jako podzemní voda) a také tím, jak dlouho voda v pùdì zùstává, a dále ještì obsahem kamení (a balvanù). Lesnická typologie tedy poskytuje informaci o rùstových neboli ekologických podmínkách lesa na každém typu stanovištì. Lesnická typologie používá k rozdìlení lesní krajiny (její klasifikaci) lesnický typologický klasifikaèní systém. Základní jednotkou klasifikaèního systému je soubor lesních typù (SLT). Pokud to zjednodušíme, lze øíct, že každý SLT je kombinací dvou vyšších klasifikaèních jednotek – vegetaèního stupnì a pùdní (edafické) kategorie. Názornì to lze vidìt na Obrázku 1.
Lesnická typologie je obor, který se zabývá klasifikací (rozdìlením) lesní krajiny za úèelem pøedevším sjednocení hospodaøení na podobných stanovištích napøíè Èeskou republikou. Jako podobná stanovištì si pøedstavme taková lesní stanovištì, která mají velmi podobné klima a pùdy. Hlavní vlastností podobnosti klimatu je podobná délka rùstového období v roce (tak zvaná vegetaèní doba) a podobné množství dešových srážek za rok, s jejich obdobným rozložením v prùbìhu roku. Pùdy si jsou podobné svou úživností, pùvodem pùdní vody (zdali je pøevážnì pùvodu srážkového anebo se na stanovištì dostává
8
nadmoøskou výšku. Pùdních neboli edafických kategorií je 25. Každá z kategorií obsahuje informaci o nìkolika dùležitých vlastnostech pùd: o jejich úživnosti, o obsahu kamení a balvanù a dále o vodním režimu, to znamená jestli se voda dostává do pùdy pøevážnì jen dešovými srážkami anebo jako podzemní voda, jestli voda pùdou protéká anebo v ní stagnuje a tak dále. Napøíklad pùdní (edafická) kategorie B – normální bohatá má støední obsah živin, to znamená, že pùdy nejsou kyselé a chudé, ale také že nemají nadbytek živin a humusu; má obsah kamení a balvanù pod 50 % objemových; a je zásobována pøevážnì jen dešovou vodu, která v pùdì nestagnuje. Pùdní (edafická) kategorie J – suová má pùdy s pøebytkem živin a humusu; má obsah kamení a balvanù nad 80 % objemových; a je zásobována pøevážnì pouze dešovou vodou, která v pùdì nestagnuje. Pùdní (edafická) kategorie Q – oglejená chudá má extrémnì kyselé a chudé pùdy; má vìtšinou jen malý obsah kamení Obrázek 1: Lesnický typologický klasifikaèní systém – ve svislém smìru jsou lesní stanovištì rozdìlena do vegetaèních stupòù; ve vodorovném smìru jsou rozdìlena do pùdních a balvanù (znaènì pod 50 %); a je zásobována obyèejnì jen dešovou vodou, která v pùdì dlouhodobì, ale nikoliv celoroènì Vegetaèní stupeò je nejdùležitìjší jednotkou klasifikaèního stagnuje. Pùdní (edafická) kategorie R – rašelinná má chudé až systému, protože má nejvìtší vliv na hospodaøení v krajinì. støednì úživné pùdy; je zásobována jak srážkovou, tak Rozeznáváme 9 vegetaèních stupòù: 1 – dubový, 2 – bukoi podzemní vodou, pøièemž voda zde stagnuje celoroènì a její dubový, 3 – dubo-bukový, 4 – bukový, 5 – jedlo-bukový, 6 – hladina dosahuje po vìtšinu roku až na povrch pùdy, následkem smrko-bukový, 7 – buko-smrkový, 8 – smrkový a 9 – kleèový. èehož zde nedochází k rozkladu odumøelých organických látek, Každý vegetaèní stupeò je pojmenován podle pøirozeného lesního které se zde hromadí na povrchu jako rašelina (obsah kamení spoleèenstva, které by bylo v daném vegetaèním stupni plošnì a balvanù zde není podstatný). nejrozšíøenìjší za pøedpokladu jen minimálních zásahù èlovìka Nejnižší (nejdetailnìjší) lesnickou typologickou jednotkou je do krajiny. Prùbìh vegetaèní stupòovitosti je závislý pøedevším na lesní typ. Na úrovni lesního typu se od sebe odlišují pøíbuzná zmìnì klimatu se stoupající nadmoøskou výškou, kdy klesá stanovištì sdružená ve stejném souboru lesních typù, která se od teplota vzduchu i pùdy a naopak rostou úhrny srážek. Takto sebe zøetelnì liší typicky jen jednou pùdní vlastností, napø. jednoduché to však ve skuteènosti vùbec není. Velký vliv na v rámci jednoho SLT máme jeden typ základní (normální) a pak typy sušší, vlhèí, bohatší, chudší, kamenitìjší a tak dále. Lesnický typologický klasifikaèní systém neslouží pouze jako nástroj standardizace lesnického hospodaøení na podobných stanovištích, ale také k ocenìní lesních pozemkù podle rùstových kvalit jednotlivých typù stanoviš, k detailnímu plánování péèe o zvláštì chránìná území a evropsky významné lokality, k vyhodnocování výsledkù lesnického praktického výzkumu podle typu stanoviš a tak dále. Vývoj lesnického typologického klasifikaèního systému a tvorbu lesnické typologické mapy zajišuje Ústav pro hospodáøskou úpravu lesù Brandýs nad Labem (ÚHÚL). V Moravskoslezském kraji je za lesnickou typologickou mapu odpovìdné pracovištì ÚHÚL ve Frýdku – Místku (http://www.uhul.cz/frydek/). Milan Žárník Ústav pro hospodáøskou úpravu lesù Pracovištì Frýdek - Místek
vegetaèní stupòovitost má orientace svahù. Na jižních svazích bývá ve shodné nadmoøské výšce obyèejnì vegetaèní stupeò o jeden nižší než na severních svazích. Daleko nejvìtší vliv na vegetaèní stupòovitost má ale specifické regionální klima. Napøíklad zásadnì odlišné regionální klima mají nejnižší polohy v okolí Ostravy a podobnì vysoko položené oblasti kolem Bøeclavi na jižní Moravì. Zatímco jižní Morava je otevøená do Panonských (maïarských) nížin a je tedy ovlivòována teplým a suchým panonským klimatem, Ostravsko je sice teplé, ale ve srovnání s Bøeclavskem znaènì vlhké, protože je vystaveno srážkovì bohatému proudìní vzduchu ve smìru od Severního moøe. Dùsledkem toho je, že Ostrava je ve 3 – dubo-bukovém, kdežto Bøeclav je v 1 – dubovém stupni. Prùbìh vegetaèních stupòù má v reálu charakter opravdové stupòovitosti pouze v horách, kde na sebe vegetaèní stupnì navazují v pøímé vazbì na stoupající
Foto: M. Žárník
Obrázek 2: Nejdùležitìjším produktem lesnické typologie je lesnická typologická mapa. Standardnì je vytváøena v mìøítku 1 : 10 000. Z výøezu mapy lze vysledovat, že každá vykreslená plocha je popsána textem s tøemi znaky. Napøíklad text 4B1 znamená, že daná plocha je ve 4. – bukovém vegetaèním stupni, patøí do pùdní (edafické) kategorie B – normální bohaté a do lesního typu 1 – s maøinkou vonnou. Lesnickou typologickou mapu si lze on-line prohlédnout zde: http://geoportal2.uhul.cz/index.php - v mapovém
9
Obrázek 3: Podle maøinky vonné (Galium odoratum) jsou pojmenovány 4 lesní typy v pùdní (edafické) kategorii B – normální bohaté, od 3 – dubo-bukového do 6 – smrkobukového vegetaèního stupnì.
Tìžba døíví
Foto: Archiv O.S.Hájenka
Foto: Archiv.K.Ú.MSK
Vážení ètenáøi, už jsme si vysvìtlili, že je nutné se cílenì vìnovat mladým lesním porostùm a chránit je proti lesní buøeni a zvìøi a s rostoucím vìkem také proti rùzným škodlivým èinitelùm a organismùm. V tomto èísle Zpravodaje ochrany pøírody Moravskoslezského kraje se pokusím pøiblížit dùvody, podmínky a zpùsoby tìžby døíví, která je obecnì veøejností negativnì vnímána. Døevo je jedineèná obnovitelná surovina a jejím nejvìtším zdrojem je v našich støedoevropských podmínkách hospodáøský les. Naši pøedkové pùvodní lesy nejdøíve prakticky zcela znièili vìtšinou z dùvodu potøeby døeva nebo zemìdìlské pùdy. Následnì, na základì jejich potøeb, ale také z úrovnì jejich vìdìní, zaèali lesy obnovovat. Ponechme tentokrát stranou druhové složení a zpùsoby obnovy lesa, o tom až nìkdy jindy, a pusme se do tìžby døeva. Tìžba døíví zaèíná již v nejmladších stádiích vývoje lesa. Jakmile dosáhneme zajištìní novì vysazených stromkù, to znamená, že jsou už natolik velké a silné, že dále nepotøebují naši pomoc s lesní buøení, tak v následujících nìkolika letech, kdy stromky dále povyrostou, jejich vìtve se prolínají a zaèínají se vzájemnì omezovat, provádíme první tìžební zásah - proøezávku. Pøi ní vyøezáváme stromky poškozené, nemocné, druhovì nevhodné a netvárné a jejím úèelem je umožnit dostatek prostoru pro zdárný vývoj kvalitních nadìjných jedincù. V porostech atraktivních døevin se snažíme provádìt proøezávky v pøedvánoèním období a vybrané vyøezané stromky tak mùžeme nabídnout na vánoèní trh. Jinak vyøezaná hmota zùstává ležet v lesním porostu a stává se souèástí kolobìhu živin. S postupujícím vìkem, jak stromy dále rostou, se opìt zaènou vzájemnì omezovat. V tuto chvíli pøistupujeme k dalšímu tìžebnímu zásahu - první probírce. Její pravidla jsou obdobná jako u proøezávky a opìt se snažíme podpoøit ty nejkvalitnìjší jedince. Oba druhy zásahù jsou nároèné na odbornost lesníka, protože každá døevina i stanovištní podmínky mají svá výrazná specifika a právì v tìchto prvních zásazích se nejvíce ovlivní budoucí stabilita a kvalita porostu. Rozdíl mezi Mladá jedlièka proøezávkou a probírkou spoèívá v tom, co se dìje s vyøezanými stromy. U proøezávky zùstávají ležet v lese, protože jejich rozmìry nejsou ještì ekonomicky zajímavé. U probírky se již kmínky vyøezaných stromù odvìtvují a vyklizují z porostu k následnému odvozu, prodeji a zpracování. Proøezávky a probírky jsou tìžby výchovné - tzv. tìžby pøedmýtní úmyslné a provádíme je obecnì do 80 let vìku porostu. Ne nadarmo jedno lesnické poøekadlo øíká, že „Les se vychovává sekerou“. V osmdesáti letech vìku lesního porostu se dostáváme do fáze, kdy dle platné legislativy (zákon o lesích) mùžeme tento porost obnovit. To znamená, že lesy nad touto vìkovou hranicí mùžeme, po dodržení celé øady omezujících podmínek, které zákon o lesích jasnì stanovuje, vytìžit. To mùžeme provést najednou, kdy vytìžíme všechny stromy na ploše a vznikne nám tzv. holina, nebo postupnou redukcí poètu stromù zpravidla ve tøech èi ètyøech fázích v prùbìhu nìkolika desetiletí, kdy se snažíme o vznik následného lesního porostu pod clonou - ochranou mateèného porostu nejèastìji pøirozenou obnovou. Tento postup je pøírodì bližší, nicménì nelze uplatnit vždy a všude - napø. z dùvodu zmìny druhové skladby. Velice èasto pøistupujeme ke kombinacím obou tìchto zpùsobù, kdy èást porostu se vytìží zcela a èást se prosvìtlí k vytvoøení podmínek pro možnou pøirozenou obnovu. Tìžební zásahy provádìné za úèelem obnovy porostu již nejsou tìžby výchovné, ale tìžby obnovní - tzv. tìžby mýtní úmyslné. Dalším èastým zpùsobem tìžby je tìžba nahodilá. To je tìžba v pøedmýtních (mladší 80 let) i mýtních porostech zpùsobena abiotickými (vítr, sníh, námraza apod.) èi biotickými (hmyzí škùdci, houby) škodlivými èiniteli. Tuto tìžbu máme povinnost ze zákona o lesích zpracovávat pøednostnì zejména z toho dùvodu, aby nedošlo k namnožení škùdcù a dalšímu ohrožení stojících stromù a lesních porostù. Èasto se setkávám s názorem, že tìžíme pøíliš mnoho døíví, kde a jak nás napadne apod. Skuteènost je však jiná. Všechny lesní majetky na území našeho státu, vèetnì tìch nejmenších, podléhají zákonu o lesích. Ten stanovuje základní práva, ale i povinnosti vlastníka. Také stanovuje, že všechny lesní majetky musejí mít zpracovány Hospodáøské osnovy (to pro vlastníky do 50 ha) nebo Hospodáøské plány a hospodaøení v lesích je vlastník povinen zajišovat v souèinnosti s odborným lesním hospodáøem, který zabezpeèuje vlastníku lesa odbornou úroveò hospodaøení. Lesní hospodáøské plány (osnovy) schvaluje orgán státní správy lesù a vyjadøuje se k nìmu celá øada organizací vèetnì orgánu ochrany pøírody. Státní podnik Lesy Èeské republiky hospodaøí dle schválených Lesních hospodáøských plánù. Tyto plány se zpracovávají pøevážnì na období 10 let (tzv. decénium) a kromì celé øady doporuèení nám závaznì stanovují maximální celkovou výši tìžeb, minimální podíl melioraèních a zpevòujících døevin pøi obnovì porostu a minimální plošný rozsah výchovných zásahù v porostech do 40 let vìku. To znamená, že se musíme vìnovat výchovì mladých lesních porostù (proøezávky a první probírky), že nemùžeme sadit smrkové èi borové monokultury, ale máme dle stanovištì závaznì stanoven minimální podíl jiných døevin (listnáèe a jedle), které musíme pøi obnovì zajistit a v neposlední øadì že nemùžeme vytìžit, kolik nás napadne, protože Tìžba døeva
10
máme stanovenu maximální celkovou výši tìžby, která není žádným vymyšleným údajem, ale je vypoètena na základì odborných mìøení a zjišování zásob na daném území - tzv. lesním hospodáøském celku (LHC). Vím, že tìžba starého lesa, který celý život známe jen jako „velký“ les, je pro každého velmi silným emotivním zážitkem. Uvìdomme si však, že i stromy nejsou nesmrtelné a dožívají se urèitého vìku. V porostech nad 120 let velice prudce stoupá podíl hnilob, které mají významný vliv na zdravotní stav a zejména stabilitu tìchto porostù. Navíc dochází ke znehodnocení døeva, obnovitelné suroviny, pro kterou se hospodáøský les také zakládal. V dnešní dobì se nám daøí obnovovat lesní porosty v republikovém prùmìru ze ètvrtiny pøirozenou obnovou. V našem kraji je to ještì více. U vzniklých holin nám zákon pøikazuje vytìžené plochy nejpozdìji do dvou let zalesnit. Mysleme na to, že v lesích v ÈR stále pokraèuje nárùst celkových zásob døíví. Oproti roku 1930 se údaj o celkové zásobì v našich lesích zvìtšil na více než dvojnásobek. Také plocha lesních pozemkù od poloviny 20. století setrvale roste a v roce 2011 se meziroènì zvýšila o 2461 ha (údaje z www.mze.cz). I prùmìrný vìk døevin pozvolna narùstá. Uvìdomme si, že tìžba døeva a obnova lesa není drancování pøírodních zdrojù, ale naopak pøirozená cesta, jak udržet a zlepšovat pøírodu kolem nás, jak omezit množství umìlých hmot a všech negativních dopadù jejich výroby v našem prostøedí a jak být, alespoò èásteènì, díky døevu v kontaktu s pøírodou po celý den. Václav Langer LÈR, s.p. - KØ Frýdek-Místek
Rubrika - Aktuality Stráž pøírody v roce 2012
Zaznamenali jsme také pøelet ledòáèka øíèního. Dobrou zprávou je potvrzení úspìšné reprodukce vìtšiny ptákù, což jsme mohli vypozorovat na základì všudypøítomných rodinek s mláïaty. Pøi pochùzce národní pøírodní rezervací Polanská Niva jsme se díky strážci PaedDr. Lumírovi Poledníkovi dozvìdìli o místním výskytu vyder a bobrù, stejnì jako o jejich etologii a ekologii. Krom pozorování pobytových znakù tìchto živoèichù se nám zadaøilo také jednu vydru øíèní spatøit, a to v øece Odøe. Pøi prodírání mrtvým porostem invazivní køídlatky, která byla minulý rok masivnì likvidována, jsme narazili na èerstvé požerky a starší noru bobra evropského. Ze zjištìných informací vyplývá nepoèetný výskyt tìchto chránìných druhù živoèichù. Mezi horké chvilky naší služby patøila nepøetržitá kontrola místa u pokáceného hnízdištì orla moøského, v jehož okolí neznámí pachatelé rozmístili nìkolik otrávených návnad. I pøes tuto snahu došlo k mírné otravì jednoho z mláïat, které se naštìstí nakonec díky odborné péèi pracovníkù záchranné stanice v Bartošovicích podaøilo navrátit zpátky do pøírody. Veškeré snahy o dopadení pachatelù bohužel nakonec pøišly vniveè.
O existenci a významu stráže pøírody se mnohdy moc netuší. Její existence je tak trochu obestøena nejasnostmi oproti kupø. myslivecké èi rybáøské stráži. Hlavním polem pùsobnosti stráže pøírody je dohled nad dodržováním zákona o ochranì pøírody a krajiny ve zvláštì chránìných územích naší republiky. Tímto zpùsobem pomáhá státním úøadùm, které mají v práci spravovat takto chránìná území. Stráž mùžeme na základì profese rozdìlit na profesionální a dobrovolnou. Národní parky v Èeské republice mají povìtšinou j e š t ì p ro fe s i o n á l n í s t r á ž c e podobnì jako americké parky, jež stráží tzv. "rangeøi". Chránìné krajinné oblasti jako Poodøí se musí spokojit se stráží dobrovolnou. Zajímalo by vás, jak taková strážní služba dobrovolného strážce pøírody v CHKO Poodøí vypadá? V roce 2012 jsme rozhodnì nedostatkem práce netrpìli. Obyèejnì jsme trávili èas v terénu bìhem pochùzek zvláštì chránìnými oblastmi CHKO Poodøí, kdy sledujeme dodržování pøedpisù, stav pøírody a výsledné hlášení podáváme Správì CHKO P o o d ø í . Nejèastìjšími pøestupky stále jsou vjíždìní a parkování vozidel mimo cesty, vstup turistù a cyklistù mimo znaèené trasy v národní pøírodní rezervaci Polanská Niva. Krom øešení pøestupkù jsme pomáhali zbloudilým turistùm, podávali informace a odborný výklad o CHKO Poodøí, provádìli managementová opatøení, bdìli nad leteckým provozem bìhem Dnù NATO, pomáhali s mapováním nìkterých zvláštì chránìných druhù apod. Jednou ze zajímavìjších pochùzek bylo napø. pravidelné sèítání ptactva na rybníku Kotvice ve stejnojmenné rezervaci nebo pochùzka národní pøírodní rezervací bìhem monitoringu vydry øíèní a bobra evropského. Na Kotvici jsme potvrdili hnízdìní desítek jedincù kormoránù velkých, sledovali kolonii rackù a zaznamenali také neobyèejnì velké hejno hus velkých. Mezi další pozorované ptáky patøili napø. potápka malá, potápka roháè, lyska èerná, volavka bílá, volavka popelavá, labu atd.
Co nás èeká v blízkém èase? Bezesporu se bude jednat o zimní mapování, pøesnìji spíše stopování bobra evropského a vydry øíèní. A co oèekáváme v letošním roce? Snad to bude další zvýšení povìdomí o CHKO Poodøí stejnì jako rostoucí poèet lidí, jež budou mít Poodøí za své, budou si ho vážit a pomáhat chránit. Stráži zdar!
11
Ješterka zední (Podarcis muralis) ¡
Foto:Archiv O.S.Hájenka
Foto:Archiv O.S.Hájenka
Ještìrka zední je patrnì naše nejvzácnìjší a nejmrštnìjší ještìrka. V rámci ÈR ji najdeme pouze ve Štramberku. Druh je z našeho území udáván až od roku 1998, døíve byl pravdìpodobnì zamìòován za ještìrku živorodou èi obecnou. Druhové jméno tomuto plazu dala obliba zdí a zídek, starých kamenných staveb a skal, které bravurnì zlézá. Dorùstá délky okolo 20 cm. Popis Ještìrka zední je 16-25 cm velký plaz. Na štíhlé šupinaté tìlo navazují dlouhé konèetiny a ocas, prsty zakonèují drápky. Hlava je stejnì jako tìlo plochá, s protáhlým zašpièatìlým èenichem. Urèovacím znakem je tzv. massetericum, výraznì vìtší štítek za okem, než jsou ty okolní. Zbarvení tìla je znaènì variabilní, v odstínech hnìdé a šedé se skvrnkami. Uprostøed høbetu se táhne èerná síovaná kresba, boky jsou víceménì èerné. Barva bøicha s nepravidelnými èernými skvrnami bývá promìnlivá - u mladých jedincù krémovì až jemnì okrová, u starších až sytì cihlovì èervená. Obì pohlaví si jsou velmi podobná. Samci mají nápadnìji zbarvené bøicho a modré skvrny na bocích tìla, jež se mohou vzácnì vyskytnout i u samic.V ÈR je možná zámìna s ještìrkou živorodou èi obecnou (Lacertaagilis) - které se však odlišují zubatým límcem šupin na krku, zatímco límec ještìrek rodu Podarcis je rovný. Rozšíøení V ÈR žije ještìrka zední pouze na jediné lokalitì v oblasti vápencových výchozù štramberského krasu (350-500 m n.m.) v obci Štramberk, na místì bývalého lomu Kamenárka. Jedná se o stabilní populaci asi 150 jedincù. Na lokalitì Horní Kamenárka obývají ještìrky skalnaté výstupy, lomové etáže a stìny. Pùvod zdejší populace je nejasný. Mùže se jednat o zavleèené jedince, izolovanou populaci (odnož ze Slovenska a panonské oblasti). Herpetologové pùvod ještìrek datují od doby meziledové, kdy byl areál jejich rozšíøení posunutý hodnì k severu. Ještìrka zední je totiž velmi odolná proti chladu a patøí k nìkolika málo druhùm obratlovcù, kteøí dokáží snést promrznutí tkání. Ekologie Ještìrka zední je živoèich s denní aktivitou. Po ranním opuštìní úkrytu se sluní a posléze loví potravu –hmyz, bezobratlé, jsou známé i pøípady kanibalismu. Vyskytuje se hlavnì na suchých, skalnatých lokalitách s roztroušenou vegetací, která poskytuje potøebnou vlhkost. Ještìrka zední výbornì šplhá po pøíkrých skalních stìnách, díky dlouhým nohám dokáže dokonce i výbornì skákat. Za sekundární biotopy lze považovat zøíceniny hradù, zbytky zdí a zídek, železnièní a silnièní náspy, pøehradní hráze nebo neošetøené vinice. Rozmnožování Páøení nastává od dubna do èervna. Sameèkové jsou silnì teritoriální a na jaøe mezi sebou svádìjí boje, pøi kterých ztrácejí ostražitost a nechají se snadno polapit napø. užovkami. Asi mìsíc po oplodnìní snáší samice 3-9 vajíèek do štìrbin skal èi pod kameny. Za pøíznivých podmínek mùže dojít k reprodukci i dvakrát za rok. Mláïata se líhnou bìhem srpna a záøí. Podle poèasí se ještìrky od konce záøí do listopadu ukrývají k pøezimování a vylézají bìhem bøezna a dubna. Pøi teplé zimì mohou zimní spánek pøerušit a vylézt na slunná místa, kde se rády vyhøívají. Ohrožení Ještìrka zední je u nás zákonem chránìna jako kriticky ohrožený druh. Jelikož se v ÈR nachází pouze jedna lokalita s autochtonní populací ještìrky zední, lze hlavní rizika spatøovat v možném antropogenním narušování lokality (tìžba, horolezectví, ..), pøirozené sukcesi bylinného, keøového a stromového patra èi cíleném zalesòování lokality nebo odchytech pro chovatelské úèely. Populace ještìrky zední na Štramberku je dle vìdeckých poznatkù stabilní a nehrozí jí zánik. Lokalita Horní Kamenárka je od r. 2001 územnì chránìna jako pøírodní památka. Na území lomu Dolní Kamenárka vybudoval biolog Petr Pavlík Botanickou zahradu a arboretum s teplomilnou vápnomilnou flórou (první výsadby probìhly v r. 1998 až 1999). Radka Dlouhá O.S.Hájenka Zpravodaj ochrany pøírody Moravskoslezského kraje vychází v rámci projektu Jednotný informaèní a komunikaèní systém ochrany pøírody v NUTS II Moravskoslezsko, který realizuje Moravskoslezský kraj s finanèní podporou programu Evropské unie LIFE+. Vychází 2x roènì nákladem 1000 výtiskù. Toto èíslo vyšlo 31.12. 2012. NEPRODEJNÉ Vydává: O. s. Hájenka, Janíkovo sedlo 36, Kopøivnice, 74221,IÈO: 64629881 Editor: Petr Arnošt, e-mail:
[email protected], www.hajenka.koprivnice.org Redakèní rada: Roman Barták, Jan Filgas, Ivona Kneblová, Tomáš Kotyza, Dalibor Kvita, Roxana Macháèková Jazyková úprava: Roxana Macháèková Tisk: Zeman Art Zpravodaj ochrany pøírody Moravskoslezského kraje je periodickou tiskovinou evidovanou pod è?slem MK ÈR E 19580
