LEČ U HROTOVIC

V LEČ U HROTOVIC 2.-21.7. 2012

ÚVOD Dostává se vám do rukou další táborový časopis. Tradičně v listopadu, kdy jistě přijde vhod vzpomenout na vedro na stavebce, na propocená záda při stavbě stanu, spaní pod širákem. Jistě ale rádi vzpomínáme i na zimu po ránu, bolavé nohy na manévrech, koupání se v potoce či mnohý marný útěk před deštěm. Další tábor je za námi. Vydali jsme se na novou louku a odtud Hvězdnou bránou dál. Cestovali jsme po neznámých planetách a objevovali nové kultury. Poznali jsme neznámé tvory, někde jsme se poučili my, někde jsme poučili místní obyvatele. A v závěru se nám naštěstí podařilo zabránit ovládnutí a zotročení celé galaxie! Na táboře jsme jistě prožili to, co jinde prožít nemůžeme, tři týdny v přírodě s partou kamarádů. Naučili jsme se nové věci a utužili vzájemné vztahy. Když vzpomínám na letošní tábor, nevybaví se mi nejdřív ani etapová hra ani nástupy; vybaví se mi tváře vás, co jste na táboře byli. Věřím, že to máte stejně; vždyť to je i jeden z cílů skautingu - dávat lidem přátele na celý život. Příjemné čtení a vzpomínání na tábor vám přeje

Citron

1

OBSAH

MANÉVRY    

Dva pohledy na

NOČNÍ HRU

Vydry ................. 7 Tučňáci.............10 Bobři ................. 13 Sojky.................. 17

Z pohledu člena......... 4 Z pohledu rádce ........ 6

ZÁVĚREČNOU ETAPKU si připomeňte na straně 19 a pak volně pokračujte na...

Speciální článek

EPILOG Zakončení etapkového příběhu od Třináctého čtěte na straně 20 TÁBOROVÁ ANKETA Výsledky na straně 21

ODDĚLENÉ AKCE Kluci ................... 9 Holky ................ 12

Mim a jeho

NEJSILNĚJŠÍ TÁBOROVÝ ZÁŽITEK Zpověď rádce čtěte na straně 3

SOUTĚŽE A ZÁVODY Olympiáda ........ 8 Svojsíkáč ........... 11 Azimuťák ..........16

DALŠÍ ČLÁNKY Úvod ...................... 1 Hospody .............. 5 Táborák ...............16 Taneční večery ...18

Hlášky z táborové pošty Rozmístěné různě v časopise

2

NEJSILNĚJŠÍ TÁBOROVÝ ZÁŽITEK Nejsilnějším zážitkem z celého tábora a nejen z tábora ale pravděpodobně nejsilnější za posledních 12 měsíců byly pro mě manévry, a sice poslední kilometry těchto. Vše začalo třetího dne odpoledne, kdy mě mírně začala bolet lýtková kost. Nejprve jsem tomu nepřisuzoval příliš velkou závažnost, ale bolest se začala zhoršovat. V Rouchovanech mě levá noha bolela už téměř nesnesitelně, bylo asi půl sedmé, čili dvě a půl hodiny do devíti hodin, což byl čas, do kdy musíme přijít do tábora, jestliže nechceme být bez diskuzí diskvalifikováni a navíc jsem přestával zvládat vedení a začínal se smiřovat s tím, že to nestihneme. Fühla mě však přesvědčoval, že to ještě jde stihnout a tak jsem se mu rozhodl předat vedení. Času zbývalo opravdu málo a zdálo se, že naše třídenní snažení opravdu přijde vniveč, avšak já nepolevil v boji s bolestí. Zkrátka stejně jako všichni ostatní jsem zatnul zuby a šel. V Hrotovicích jsme byli hodinu a dvacet minut před devátou a zdálo se nemožné, abychom došli posledních 6 kilometrů v limitu. Nekonečnou alejí jsme šli beze slova a bez přestávky rychlostí asi 8 kilometrů za hodinu. Zastavili jsme se v půlce a rozhodli jsme

se jít do rizika. Zvolili jsme polní cestu, což znamenalo buďto potupnou porážku po zakufrování v lese nebo slavné vítězství jestliže se nám podaří rychle najít silnici. Teď zbývalo asi 30 minut. Naštěstí se podařilo najít silnici a pokračovali jsme opravdu rychlým krokem k polní cestě vedoucí k táboru. Všechny nás bolelo celé tělo, ale nesměli jsme polevit v posledním kilometru. Na polní cestě mě levá noha bolela snad zatím nejvíc v mém životě. Ano, opravdu si to myslím. Ale touha po slavném příchodu v limitu mě táhla kupředu. Čím jsem se blížil víc k táboru, tím jsem cítil menší bolest. Když jsme doklusali k lesní cestě, zjistili jsme, že zbývají poslední minuty. V tuto chvíli jsem přestal cítit veškerou bolest po celém těle a odhodlaně se sprintem rozběhl k táboru. Samotného mě zaujalo, že jsem necítil bolest puchýřů ani kyčelní kosti. Jako by se mi na minutu zatemnilo vnímaní bolesti. Na noze, na kterou jsem se ještě před několika minutami stěží stál, jsem teď běžel sprintem. Myslím, že na to opravdu nikdy nezapomenu. A pak jsem okusil tu nesilnější chuť vítězství. Dokázal jsem to! Já i všichni Bobři jsme došli těsně před koncem. To byl můj nejsilnější zážitek.

Mim

3

NOČNÍ HRA Z POHLEDU ČLENA Večer se roznesla fáma o tom, že tuhle noc budou na 100% manévry. Všichni (téměř) měli sbaleno a byli připraveni na to, že budou manévry. Spala jsem, a najednou k nám do stanu přišla Verča, abych se vzbudila. Hned jsem si myslela, že jsou manévry. Ale nebyli. Přišla jsem do kuchyně a tam si napsali něco jako Maki a čas (z čeho jsem usoudila, že bude následovat něco na čas). Měla jsem se vydat cestou okolo latry až k poli a tam už někdo bude. Šla jsem pomalu a bylo slyšet úplně všechno-jak tam někde něco štěkalo, ale hlavně cizí výkřiky. Začala jsem vzpomínat na vtipný zážitky, abych se nebála, ale najednou?!? ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ něco najednou stálo přede mnou a já se strašně lekla. Pak si jenom vzpomínám, že jsem sebou plácala na zemi a slyšela jsem „čau“. Byl to MiM. Pak udělal asi nejhorší věc z celý hry… zavázal mi oči strašně smradlavim šátkem a vedl mě někam kamsi. Tam si mě přebrala ?Eliška? a dala mi ňákej papírek. Rozvázala mi oči (konečně) a měla jsem jít po svíčkách. Šla jsem a fakt se bála. A najednou něco jako UARRRRRRRRMája zezadu. Další smrt. Strašně jsem zaječela, ale naštěstí nespadla. Máje mě poslala dál po svíčkách. Šla jsem a najednou… za mnou se objevil Smajlík. Šly jsme teda spolu a najednou před nás něco spadlo. Najednou bylo slyšet jenom UÁÁÁÁÁ UÁÁÁÁÁ. Musely jsme jít dál a najednou u další svíčky zase někdo ze zadu. Dohnal nás Rico a

Honza. Dál jsme teda pokračovali ve čtyřech. Svíčky pokračovali mezi stromky a tak jsme tam museli jít. U ÁÁÁÁ UÁÁÁÁÁ UÁÁÁÁ UÁÁÁÁ. Skočil na nás Márty a Šmoula. Začli nás držet. Pak nás rozdělili, takže jsme nemohly jít ani po dvou. Konečně jsem vyšla já, a protože jsem se zase začala bát, prozpěvovala jsem si „autobusy nanananana…“ Ale najednou HUUUAAA… Tom vylezl odněkud z křoví a byl celej růžovej. Musela jsem jít dál. Svíčky vedly tak trochu dolů a já jsem šla a šla a najednou… UAAAAAAA. Tentokrát Janička a Ingrid! Už jsem fakt nemohla, a tak jsem si řekla, že se teď neleknu a tak jsem šla dál. Svíčky vedly po cestě, takže pohodička ale najednou … UAHWE! Kuba se vyzvracel přede mě a zase zmizel. Tentokrát jsem se nelekla. Uch. Když jsem dál pokračovala, najednou jsem začla vidět světlo a slyšet ňáký divný zvuky. Pak jsem přišla až k tomu… Už ani nevim, kdo tam byl, ale myslim, že to byla Káťa a Áňa. Káťa mi řekla, ať jdu k nim, a tak jsem šla. Musela jsem rozluštit šifru, která byla na tom papírku, co jsem dostala od Elišky a při tom poslouchat, co žvatlá Áňa: činkovade minouas grafe rikotoma… Pak jsem už šla do tábora. Musim uznat, že to byla fakt dobrá noc. Omlouvám se, jestli jsem na někoho zapomněla, nebo jestli tahle hra měla ještě nějaku pointu – musíte uznat, že pamatovat si věci z noci ještě měsíc dál je fakt těžký.

Maki PS: na čas to nebylo.

4

HOSPODY Hospody…. Hmm, co na toto téma napsat. Byla to pařba, teda pokud jsi měl peníze. Mohl sis koupit spoustu výborných věcí jako například: lentilky, lízátka, Lipo, džus, čaj, slané tyčinky atd. Nebo sis mohl zahrát spoustu zajímavých her: poker, bang, pexeso, prší (peníze se samozřejmě používaly na vsázení) . Zkrátka systém byl jasný. „Nakup si jídlo a jdi hrát hry, kde se ti možná poštěstí, a vyhraješ nějaké peníze!“ Během toho všeho se hrály na kytaru dost dobrý pař pař pařbičky. Co se týče smlouvání o cenách v hospodě, tak to samozřejmě bylo, ale spíše na tom vydělávala hospoda než my. Vedoucí

nebyli milosrdní. Vždy řekli slevu, ale po půl vteřině opět přestala, nebo tak dlouho mluvili o jedné slevě, až jsi zapochyboval(a),jestli to je vůbec výhodná nabídka. Poslední hospoda byla unikátní, protože stačilo říct vedoucím nějakou hádanku nebo vtip a když se jim líbila, tak ti dali peníze . Hmm, teda většinou jeden penízek , ale alespoň něco ;-) Třeba já jsem jim dala tuto otázku. Schválně, jestli na ní přijdete (oni na to nepřišli): „Když prší, neprší, když neprší, prší, co je to?“ Odpověd zní: les. V tom nejlepším se zapískala večerka a v tu ránu začaly výborné věci mizet, JEDNA PO DRUHÉ.

Mája

5

NOČNÍ HRA Z POHLEDU RÁDCE Jednoho parného poledňáku jsme se jako rádci sešli a Veru nám řekla, že by bylo fajn vymyslet noční hru pro ostatní. Tak jsme se začali dohadovat. Překřikovali jsme se jeden přes druhého, avšak jsme viděli, že to nikam nevede a začali znovu a jinak. Každý postupně řekl svůj názor, až jsme se dostali k důležitému dopisu pro sultána. Tento nápad všechny zaujal, ale co dál? Vymýšleli jsme různé fantasmagorie, až jsme došli k závěru, že po cestě na posly budou číhat zuřiví milenci jeho ženy. Jeden poledňák nám nestačil a tak nám vedoucí darovali čas po večeři. Prošli jsme si trasu, rozvrhli co kde a

kdo bude. Mája si to zapsala k sobě do sešitu. Vedoucí se nám nabídli, že budou s námi strašiti, hned jsme jim leccos vymysleli. Nedělní večer, když bylo po večerce, jsme se vydali rozmístit svíce, šipky a nápisy a především sebe . Vedoucí ostatní pomalu budili v intervalu cca 5 minut. V lese byla tma a tak bylo jen slyšet vyděšené výkřiky ostatních. Já stála s Áňou (sultánem) a Johi (jeho sluhou) na úplném konci. U nás měli šťastně došlí poslové přeložit dopis sultánovi. V dopise stálo: „ahoj zlato kup mi 10 rohlíků“ Mělo to být vtipné, ale nikdo se nesmál  za to my ano  myslím, že jsme si to všichni užili!!!!

Káťa

6

MANÉVRY VYDER Ve středu zhruba v 8 hodin nás Hrušovan! Tam na nás čekali vedoucí se vzbudilo již známé, ale stále nervy čtvrtým úkolem. Měly jsme zde koupit drásající -----! Manévry! Rychle jsme místní specialitu cukru. Šli ho koupit si sbalily a utíkaly k bráně… Citrón, Marťa a Káťa. Taky jsme zde Naše manévry začaly tak, že jsme potkaly Sojky. Zjistily jsme, že jsme došly do Mikulovic. Tam jsme zjistily, měly tajný úkol otevřít už v první že to nejsou ty Mikulovice, do kterých vesnici a ne až druhý den manévrů jsme měly jít. Tak jsme si daly zmrzlinu večer… Lvíčeti začalo být špatně. a řekly si, že nám to teda pěkně začíná. Musely jsme teda dělat častější pauzy a Ty pravé byly asi 30 km přestávky. Jedna z od nás opačným směrem byla právě v „Jestli se neuzdravíš, nich kousek od Znojma! Litobratřicích, kde hodím tě do potoka“ Zavolaly jsme vedoucím jsme měly další úkol. a ti nám dovolili jet do Zde jsme si měly Znojma vlakem. Tam jsme poznaly zahrát v místním kulturním domě spoustu zvláštních lidí… Od WC babky stolní tenis. Sojky (vlastně jen Klára až po holku, která nám řekla, že ze Hob.) nám už předtím řekly, že se ptaly Znojma to je do Tasovic ještě 50 km. V a dovolují to jen při kulturních akcích. Tasovicích jsme měly za úkol namalovat Vedoucí nás ale donutili to aspoň vzhled hlavního oltáře místního kostela. zkusit. Tak jsem šla já a Morče. Šly jsme Poté jsme došly mezi Hodonice a za starostou, jenže nám otevřela paní Valtrovice a zde jsme to zakotvily. Tady starostka a řekla nám, že pan starosta začalo být Maki špatně a celou noc poklízí kolem kozy. Tak jsme mu šly zvracela a ráno jela do tábora… Tak nás naproti (já ještě na Morče: „Učeš se, zbylo už jen šest. Po snídani jsme budeš mluvit se starostou!“) a koho vyrazily do Dyjákovic. Tam jsme měly nevidíme! Asi tak 55 let starého, za úkol namalovat půdorys bunkru. Já s hodného pána, který v ruce drží nádobu Májou jsme teda šly hledat nějaký s kozím mlékem. Řekl nám, že musíme bunkr. Tento rybník byl hned vedle najít správce kulturního domu. Tak stáda kachen, přes které jsme se musely jsme šly a zeptaly jsme se nějaký probojovat až k bunkru, kde jsme babičky na náměstí. Ta nám popsala načrtly půdorys a šly dál. Dál nás cesta cestu a tak jsme tam dorazily. Správce zavedla do Hrušovan nad Jevišovkou. byl moc ochotný a souhlasil. V Rozhodly jsme pro kros. Chvíli jsme kulturním domě jsme zjistily, že sice věděly kudy jít, pak ne! Nakonec jsme jsou stoly na ping-pong, ale nejsou šly podél elektrického vedení… přes pálky… malé vesničky jsme šly, šly až do

(pokračování na další straně)

7

OLYMPIÁDA Zrovna přichází Klára (denní rádce) s vlajkou a za ní běží Šmoula s hořící pochodní. Začíná olympiáda. Jako tradičně jsou pro nás připraveny disciplíny od trojskoku přes hod oštěpem až po střelbu. Celkem nás čeká deset disciplín, kterých se musí každý zúčastnit. Podvádění je na olympijských hrách zakázáno, a proto každý dostává VÝKONNOSTNÍ VIZITKU se svým jménem. Na tuto kartičku vedoucí zapisují jednotlivé výkony. Všichni zmateně pobíhají od stanoviště ke stanovišti, olympiáda je v plném

proudu. BĚH, PODLÉZÁNÍ, TROJSKOK, SKOK Z MÍSTA, HOD OŠTĚPEM, KAMENEM A GRANÁTEM, pak taky VÝDRŽ V KLIKU, SED U KŮLU a STŘELBA. Všechny tyto disciplíny nám pořádně protáhly svaly, naučily nás vytrvalosti a daly nám nové zkušenosti. Díky výkonnostní vizitce jsme si mohli se všemi porovnat své výkony a tak není divu, že se každý snažil překonat nějaký rekord. Jestli jsme ho ale překonali, jsme se dozvěděli až na konci tábora při táborovém ohni. Tam se vyhlašovali vždy ti tři nejlepší z každé disciplíny.

Johanka

MANÉVRY VYDER (pokračování) Tak jsme se tam vyfotily, poděkovaly správci a šly do města jménem Miroslav. Na čtvrt cesty tam jsme přespaly. Marťu začalo škrábat v krku. Ráno jsme se nasnídaly a došly do města Miroslav. Zde v místním infocentru jsme splnily další úkol. Zjistily jsme jméno významného Žida a i další úkol. A to, že v Rakšických loukách žije vzácný čolek velký… Vyrazily jsme dál směrem do Tulešic, jenže před Kadovem jsme našli jiřičku se zlomeným křídlem. Po pár návrzích (umlátit jí hlavu kamenem, aby se netrápila, nechat jí tam pro jiná zvířata apod.) jsme se rozhodly zavolat na linku zvíře v tísni. Jiřičku jsme předaly jednomu pánovi, který ji poté předal

záchranářům. Když jsme totiž odcházely z města Kadov, přijíždělo tam auto zvíře v tísni. V Tulešicích jsme měly zjistit číslo domu starosty, které je 29. Poté jsme šly do Valova mlýna a šly do Rouchovan, kde si daly svačinu a poté do tábora. Po cestě jsme se ztratily do Valče a byla mlha… Nakonec jsme však dorazily do tábora! Po zhruba 95 km cesty jsme konečně lehly do stanů a sladce usnuly. Unaveny, puchýři obdařeny jsme, myslím všechny vydry byly rády, že tyto manévry máme za sebou a že už konečně můžeme jít spát… Do tábora jsme došly těsně před půlnocí a nakonec jsme je vyhrály, podstatné ale je, že jsme si to užily, zachránily jiřičku a zvládly to ujít!!!

Klára V.

8

KLUČIČÍ AKCE Naše klučičí akce začala společně s oranžovou lepenkou na ruce. Vždy, holkama večer v táboře při když někoho zasáhli, tak zasažený táboráku. Den předtim přepadal zavolal MEDIK! A medik z jeho Klíč s Proužkem, takže byli s náma. družstva ho vyléčil tím, že se dotkl jeho Po večerce šli někteří spát a někteří nohy a počítal do deseti. Další typy byly jako třeba já jsme šli hrát s Klíčem hru hra na vlajky a bomba. Bomba se hrála na přepad. Ráno holky odešli my jsme na dva týmy. Jeden tým byl policajti a shlédli nástup malejch a druhý tým teroristi. šli jsme hrát lakros a Teroristi mají bombu „Paprika pro Rika, následně fotbal. Lakros byl s časovačem (Frantovi pro skoro všechny nová hodinky) a snaží se u oka vyniká.“ hra a bylo to zajímavé. odnést na určené místo Cíťa byl rozhodčí a hráli a snaží se zapnout jsme v týmech tučňáci a bobři časovač, když bomba vybouchne dřív, samozřejmě s vedoucíma. Po lakrosu než jí policajti stačí zastavit, vyhrají jsme snědli melouny a šli jsme hrát teroristi. Když policajti vypnou časovač fotbal. Po fotbale oběd, po obědě krátký dřív, než bomba bouchne, vyhrají poledňák a po poledňáku samozřejmě policajti. Všem se to moc líbilo, večer se peasoft. Hráli jsme ho na několik typů. vrátily holky a další den šel jako jiné. Základ byl medik=doktor, byl označen

Riko

9

MANÉVRY TUČŇÁKŮ Brzy ráno jsme se vzbudili pískáním, ale ještě než vedoucí zapískali pět čárek, všichni se už balili na manévry. Po perných patnácti minutách jsme vyrazili na cestu. První úkol na nás čekal v Mikulovicích, a tak jsme tam tedy i zamířili. Po pár hodinách cesty jsme zastavili a posnídali přesnídávky. Takto posilněni jsme vyrazili na tříkilometrovou rovinku mezi Oduncem a Hrotovicemi, která se nám již po pár metrech zdála nekonečná. Rovinku jsme nakonec zdolali a po několika hodinách cesty jsme zastavili až v Běhařovicích na oběd - chleba a pár taveňáků. Když se všichni najedli, vyrazili jsme dále na cestu a došli jsme až do Mikulovic, kde na nás čekal první úkol, který jsme vzápětí otevřeli. Také jsme zde i otevřeli tajný úkol, který jsme až do konce cesty plnili.

Dále jsme vyrazili a došli až do Únanova, města kde se nacházel druhý úkol. Tento úkol jsme však nedokázali zjistit, a tak jsme opět vyrazili. Cesta nás zavedla až do Znojma, kde jsme měli s Frantou, Šmoulou a Irčou sraz na Kraví hoře pár kilometrů za Znojmem. Přenocovali jsme v prostorném altánku a ráno následujícího dne jsme vyrazili dále směrem do Šatova, místa dalšího úkolu. Odpověď jsme však nalezli dříve, a proto jsme o něco dříve odbočili v Havraníkách. Prošli jsme nádherný kus cesty národním parkem Podyjí až do Čížova. Zde část skupinky počkala a zbytek šel na Hardeggskou vyhlídku. Tam jsme splnili další úkol. V Čížově se nám podařilo zjistit i šestý úkol a mohli jsme vyrazit dále. Bohužel však Vasil náhle onemocněl, a tak se nám cesta poněkud zkomplikovala. Po několikahodinovém čekání se nám podařilo opět dostat na cestu a v nedaleké Šumné jsme splnili poslední úkol. Pokračovali jsme dále, až jsme v malé vesnici Vranovské vsi přenocovali. Ráno bylo deštivé, ale přesto jsme pokračovali v cestě přes Bukovinu, Rozkoš, Hrotovice až do tábora.

Vasil

10

SVOJSÍKÁČ Svojsíkáč se letos běhal po našeho oddílu a střediska, čísla oddílu a jednotlivcích, v trase dlouhé asi dva střediska, pravá jména některých kilometry. vedoucích, a kam patří (na kroji) Běželo se po cestě u sklípku doleva, až odborky, nováčkajda, slib atd… Dále se někam k louce, kde se hrála vybíjená. zašlo dolů do lesa až k Áně, která měla Tam už čekal Aš a ptal na starosti uzle. Poté se, jak zjistit správný ještě dolů do lesa, „Vasilij Zajcev tak směr severu bez přeskočit potok, a pak velký jsi borec.“ kompasu. A pak ještě k Jáně, kde jsme práce s mapou. Potom se přišívali knoflíky. šlo dále po cestě, až ke krmelci kde byl Potom na levo do lesa, kde se u Citron s luštěním morseovky. V textu Šmouly stavěl roverák (asi po vyšlo něco o založení skautingu a pětičlených skupinkách), Šmoula nám Junáka. Potom stále po cestě až ke kraji to obodoval. Poté měl ještě být úkol u lesa kde čekala Maruška a ptala se, jak Lukáše s ohněm, ale jelikož začalo si poradit s klíštětem a puchýřem. Dále pršet, zrušil se. A tak už se jenom se běželo podél lesa, až ke stromu kde doběhlo do kuchyně, a tím svojsíkáč byl přilepený papír s otázkami o zřízení skončil.

Skřítek

11

HOLČIČÍ AKCE Holčičí akce začala večerem, kdy jsme si na ohni opékaly špízy. K milému překvapení k nám dorazil těstovinový salát i ovocné buchty. Po této dokonalé večeři některé z nás ulehly do spacáku a usnuly poklidným spánkem, a některé z nás byly dál vzhůru a hrály s klukama "simulaci přepadu". V mém případě to byla ta první možnost.

Další den ráno jsme si trochu ve spěchu zabalily potřebné věci a šly se nasnídat. Poté jsme svižně vyrazily do Hrotovic na autobus, kterým jsme měly dojet do Třebíče. Na autobusovém nádraží ale vyšlo najevo, že došlo k omylu a že další autobus jede až za hodinu a půl. Rozhodlo se tedy, že do Třebíče dojedeme po várkách autem a

ty poslední z nás pojedou autobusem. To se nám moc nelíbilo, ale nakonec jsme se při čekání téměř nenudily. Když jsme všechny dojely na místo, dostaly jsme rozchod asi tak na dvě hodiny. Koupily jsme si oběd a dál prozkoumávaly obchody a jiné věci v tomto městě. Zpátky na sraz jsme dorazily s batohama plnéma jídla, s novým předmětem v ruce, nebo třeba s novým kouskem oblečení na sobě. Ještě jsme se rychle vyfotily a celé natěšené do bazénu nastupovaly do autobusu, který nás měl dovézt zpátky do Hrotovic. V Hrotovicích jsme zavítaly do hotelu, kde se nacházel ten vysněný bazén. Převlékly jsme se do plavek, osprchovaly se a hupsnuly do vody. Rovnou jsme si vypůjčily i nějaké molitanové hračky, se kterýma jsme se nenudily. Bazén byl k našemu očekávání trochu menší a skoro jsme se tam nevešly, ale bylo to tam poměrně hezký. Čisté, umyté a plné dobré nálady jsme dorazily zpátky do tábora.

Smile

12

MANÉVRY BOBRŮ Manévrový deník Bobrů 2012 aneb jak dojít do tábora 6 sekund před deadline. Naše třídenní putování začalo ve středu 11. července pěti čárkami zapískanými vedoucími. Balení šlo vskutku hladce až na občasná vyrušení Frantovými demotivačními řečmi. Když jsme se konečně sbalili, po hrdém zakřičení našeho pokřiku jsme odhodlaně vyrazili k našemu prvnímu úkolu, který se nacházel poblíž Radkovic. Cesta šla rychle, pouze jsme se mírně zdrželi při vyndavání klíštěte a špatném odbočení v Bočicích, čímž jsme si přidali asi kilometr chůze. Za Radkovicemi jsme se na dalších deset kilometrů mohli rozloučit se silnicemi a pokračovali po takzvaných nezpevněných cestách. Celkem snadno jsme se dostali ke Spálenému dubu, určili, zda je letní či zimní, jak nám bylo zadáno v úkolu. Dále jsme pokračovali na jih po žluté, a jakmile jsme překročili řeku, nastaly první problémy. Zjistil jsem, že cesty jsou všude, jen ne tam, kde jsou značeny. No zkrátka, jen zřídka kdy jsem věděl, kde jsme a tak mi nezbylo nic než zkrátka učit směr a vydat se kupředu. Přešli jsme dvě silnice a nakonec jsme se napojili na cyklostezku, poté na modrou a až ke zřícenině Bukovina, kde na nás čekal další úkol a to sice jak mohl vypadat hrad, když ještě stál. A zde se objevily další komplikace, a sice že jsme neměli nic na psaní. Pokoušel jsem se kreslit vypálenou sirkou, což příliš nefungovalo, a tak nám nezbývalo nic

než do další vesnice udržet v hlavě, jak zřícenina vypadá. Každopádně, zde jsme měli trochu delší pauzu na oslavu přechodu hranice map. Přes Jiřice a Boskovštejn jsme došli až do Pavlic, kde jsme se trochu zdrželi kvůli celomanévrovému úkolu o věcné směně. Když jsme posedávali a odpočívali, zastavil u nás muž jedoucí v autě, poradil nám s cestou, obdivně hovořil o naší cestě a popřál nám dobrou noc. A právě od tohoto okamžiku se odvíjí události spojené s naší záchranou od divokých prasat a bláznivých myslivců. Z Pavlic jsme se tedy vydali po cyklostezce směrem do Šumné, avšak nedopatřením jsme sešli z cyklostezky. Touto dobou byl muž, se kterým jsme se setkali v Pavlicích (dále jen ‘ten chlápek’) patrně ve vaně a přemýšlel, kde právě jsem. Já se rozhodl jít podél lesa, dokud nenarazíme na silnici. Právě teď ten chlápek ‘hodil do sebe panáka vodky a šel nás hledat caparty’. Ve chvíli, kdy projížděl les, jsme právě šli podél lesa a narazili na cestu. Doufal jsem, že nás dovede na silnici, ale stalo se něco, co doposud nechápu. Vrátili jsme se na místo, kde jsme sešli z cyklostezky, i když jsme stále šli směrem k silnici. Teď nám zavolala Kačka, ať se okamžitě vrátíme do Pavlic. Při cestě jsme však měli další horor, kdy nám bylo přikázáno zůstat na místě a asi po pěti minutách přijelo auto s tím chlápkem a našimi vedoucími.

(pokračování na další straně)

13

MANÉVRY BOBRŮ (pokračování) Vedoucí vystoupili a odmítali přesně vysvětlit, co se vlastně stalo a ten chlápek odjel kamsi. Za 15 minut přijelo hasičské auto s tím chlápkem a dvěma dalšími hasiči a odvezli nás i vedoucí do Šumné. Při cestě padaly hlášky jako ‘kde je světlo?’, ‘Na to ani nešahej, vole.’, ‘To je siréna?’ nebo ‘Nenabourej do tý závory, vždyť jsme jí sami stavěli.’ Zkrátka, nakonec nás vysadili v Šumné, kde jsme přespali. A nastal večer, nastalo jitro, den druhý.

Vstali jsme v 7:00, posnídali a vydali se na cestu zjišťujíce odpověď na otázku o místním kostele. Po třech kilometrech chůze jsme vešli do Národního parku Podyjí, kde jsme zjistili název společnosti provozující Vranovskou přehradu. Zde však přišly další komplikace. Měl jsem totiž v jedné kapse mobil, peněženku a spoustu dalších odpadků a všechno se tam zkrátka nemohlo vejít a jako na potvoru vypadl zrovna ten mobil, což znamenalo další zdržení. Naštěstí jsem ho našel asi 500 metrů zpátky po cestě. Bez žádných dalších zpoždění jsme asi 45 minut před srazem s vedoucími dorazili k Hardeggské vyhlídce, kde bylo za úkol namalovat Hardegg. Když jsme to měli, zavolali jsme vedoucím, kteří řekli abychom pokračovali až do Šatova, kde jsme měli sraz v 19 hodin. Vydali jsme se teď Národním parkem po červené na místo určení. Po pravdě toto byl alespoň pro mě nejtěžší úsek celých manévrů hlavně tím, že jsme byli tlačení časem. Příroda okolo byla sice krásná, ale naneštěstí byla to poslední, co mě zajímalo. Cestou jsme udělali úkol u neexistujícího mlýnu, přešli po nebezpečně se houpající lávce a přesně s hodinových zpožděním došli do Šatova, kde jsme se setkali s vedoucími, došli přes Havraníky, Popice a Konice až ke Kraví hoře, kde jsme přespali v altánu.

(pokračování na další straně)

14

MANÉVRY BOBRŮ (pokračování) A nastal večer, nastalo jitro, den třetí. Po červené jsme došli do Znojma, kde jsme dokoupili jídlo a bez žádného dalšího zdržování jsme se v dešti vydali přes Kuchařovice do Vranova, rychle zjistili hymnu a pokračovali až do Hrotovic, které odtud byly 27 kilometrů. Bez žádných příhod, které by stály za zmínění, jsme došli až do Běhanovic, kde jsme poobědvali, setkali se s vedoucími a pořádně se zdrželi na oslavu dalšího přechodu hranice map. Zde jsme zároveň došli k nutnosti učinit rozhodnutí. Mohli jsme buď jít 2 kilometry „Bacha lesem po takzvané nebezpečné cestě, nebo furt po silnici s tím, že 5 kilometrů půjde mimo mapu. Já se po předchozí zkušenosti s cestami rozhodl pro druhou možnost a to, že půjdeme po

na

silnici až do Hrotovic. A zde začal náš souboj s časem. Z Běhanovic jsme vyšli přesně v 15:30. I přes naši snahu jsme došli do Hrotovic až v 19:45, měli jsme tedy hodinu a 15 minut na to, dojít do tábora. K polní cestě k táboru jsme došli nebo spíše doklusali ve 20:40, nyní stačilo sebrat poslední zbytky sil a doběhnout do tábora a pak… jsme to opravdu dali. Dvě minuty před devátou hodinou jsme zakusili sladké, slavné a bolestivé vítězství. Vítězství nad časem i sebou samými, nad bolestí a touhou vzdát se. Kdybychom ba jen dvě minuty Milana“ přišli později, naše třídenní bolest, přemáhání se, nekonečná chůze, při které byl cítit každý další krok, by byly marné. Ale ta radost z vítězství se ničemu nevyrovná.

Fíla

15

TÁBORÁK Závěrečný oheň proběhl asi podle všech očekávání a dokonce splnil i výškové limity za očividně nesplnitelnou dobu. Po večerním nástupu jsme se přesunuli k ohni jen a čekali na

pochodeň, protože sedět tam jen v krojích teda nebyla žádná sranda. Všici se zaradovali, když v dálce viděli oheň pochodně. Citron se všemi poctami zapálil oheň, který se krásně rozhořel, a nikdo už si nemusel stěžovat na zimu. Poté byly předány nováčkajdy, odborky a dokonce i dva liliové kříže. Pak byly vyhlášny manévry, etapka, olympiáda, azimuťák a svojsíkáč. Tím byla zakončena oficiální část a všici se vydali jíst odměnu, vyjidat odměnu jiným, spát anebo prostě jen sedět u vatry. Tato vatra byla velmi vydařená a snad nebyl někdo, komu by se nelíbila.

John

AZIMUŤÁK Azimuták nás moc nebavil. Franta dal totiž špatný počet kroků, a tak se všichni sekli u hledání třetího stanoviště. Seděli jsme a povídali si, až někoho napadlo zajít do tábora a říct, že nemůžeme najít třetí azimut.

V táboře nám řekli, že třetí azimut je poblíž pole, kde jsme hráli vybiku.Třetí azimut byl o 200 m dál, než jsme byli. Stále nám zbývalo 10 stanovišt. Za dvě hodiny jsme konečně došli do tábora.

Morče

„Kluci fůj“

16

MANÉVRY SOJEK Tyto manévry byly zajímavé už od začátku a to z několika důvodů, třeba jen to, že více než polovina z nás byla nemocná a tak jsme z tábora asi v osm hodin ráno vycházely jen tři: Ingrid, Vážka a Klára H. Jako manévrové vedoucí jsme dostaly Martyho a Maruškudobrej joke… :D Prvních pár kilometrů jsme šly s bobří družinkou, která byla opravdu vtipná… U Odunce jsme se rozdělili, my si uspořádali věci do batohů a mohli jsme se, podle Bobrů, vydat vražednou alejí do Hrotovic. Nejprve jsme měli dojít k Valovu mlýnu a tam si u splavu umýt nohy, přebrodit, posvačit… Cestou jsme se naobědvali v Rouchovanech a pomalu došli až k říčce Rokotná, násl. K Valovu mlýnu. Zde jsme také otevřely tajný úkol, v něm bylo napsané, ať si vezmem sirky a hrajeme dědeček měnil, až vyměnil… Naše cesta pokračovala přes Račice do Tulešic, kde byl druhý úkol. Měli jsme zjistit, kde bydlí starosta. Je nám to trapné, ale další úkol v Rakvických loukách se nám nepodařil splnit, nenašly jsme je na mapě ani našim vedoucím se to nepodařilo, takže jsme měly dovolené dále pokračovat přes Vémyslovice, Dobelice a Kadov až do Miroslavi, kde jsme přespávali a hned ráno šli plnit další úkol, až ale po skvělé snídani v místním obchůdku…

Měli jsme zde nakreslit náhrobek významného žida, ale židovský hřbitov byl bohužel zavřený, takže jsme se k němu ani nedostaly. Už znatelně pomalejším tempem jsme pokračovaly dále přes Dýmnice, Jiřice (vyměňujem sirku!!) do Litobratřic. Tam se nám boužel úkol také nepodařil splnit-zavřeno. I přesto, že se nám už moc nechtělo, vyrazily jsme dále směrem do Hrušovan. Po delší pauze, jsme koupily cukr z místního cukrovaru (úkol). Těsně jsme se tu zde minuly s Vydrama, ale potkaly jejich vedoucí…  (dostali jsme čokoládu!). Prošli jsme vesnicí Hrabětice a šly doslova skrz pole, louky, lesy do Dyjákovic. Za tmy jsme dorazily a přespali na louce. Ráno nás probudil déšť, ale my musely pokračovat dál k bunkrům, které jsme měly nakreslit. Cesta ubíhala za deště pomalu a začínalo nám téct do bot…a byla nám zima. Došli jsme dále do Tasovic a dali si tu další velkou pauzu. Potom jsme šli plnit náš úkol, teda překreslit vzhled hlavního oltáře v místním kostele. Dále si řekly, že tedy dojdeme alespoň do Znojma. Tam jsme došly, a jelikož jsme nebyli schopny jít dále, dojeli pro nás vedoucí autem a odvezli až do tábora.

Sojky

17

TANEČNÍ VEČERY Letošní novinkou byly taneční nebo společenské, (každý tomu říkal jinak) večery… Šlo o to, že se hoši i dívky oblékli co nejslušněji, tedy hoši často tepláky, které pečlivě vybírali a ladili s tričkem. Oproti tomu dívky se navlíkly do šatů. Jedinou útěchou pro hochy byl fakt, že šaty nebyly většinou příliš honosné, ani nijak zvlášť supervymóděné. Tato podivuhodná směsice lidí navlíknutá do oděvu od dělnických prvků po velice formální šaty s volánky se pak přesunula na louku, spolu s lucernami, autem, mistry tance a jinými tanečními instruktory… Děvčata většinou vypadala velice krásně a lpě, oproti tomu hoši vypadali většinou uboze a zpruzeně. Náhle byli hoši vybídnuti, aby si vybrali svou taneční partnerku… Při prvním tomto tanečním večeru se většina hochů ostýchala pevným krokem vyjíti vstříc hezoučké dívce a oslovit ji a zbytek hochů se ostýchal ještě víc… Po těchto složitě se popisujících momentech … oló, počalo se tančit… Naučili jsme se základní kroky několika tanců a užili si mnoho zábavy… Tedy alespoň já. Další taneční večer byl velice podobný, nastala však změna ve výběru tanců, učili jsme se samozřejmě jiné

tance a veliká změna byla také při výběru tanečních partnerek při volence. Na rozdíl od prvního takovéhoto večera už několik jedinců bujně vykročilo v konverskách a teniskách pro svou

vyvolenou taneční partnerku… Samozřejmě ostatní hoši zahanbeni neradi by byli a tak radši postupně trousit za slečnami se počali. Tak šťastně vše dopadlo a mužská stydlivost byla tímto zabita…

Tom

18

ZÁVĚREČNÁ ETAPKA Tato etapka byla nejsložitější a jméno vedoucího, na kterého jste mířili podle mne zároveň i nejlepší. Bylo do deseti metrů. Jenže „borga“ to to o spolupráci, protože všechny nezabije, pouze ho to omráčí na dvacet etapkové skupinky pracovaly sekund. společně. Den předtím byla pokladovka, kde Na začátku dostala každá etapková jsme mimo to, že jsme získali spoustu skupinka „zbraň“. jídla, tak každá etapková skupinka „Zbraň“ musel držet jeden člověk, ale dostala jednu záhadnou součástku. mohla vystřelit, pouze když Tyto součástky byly se člověka se zbraní chytili velmi důležité, protože „Váňa smrdí, dva s batohy. v posledním kruhu (v stan si neuklidí, Takže byli lidi se zbraní, tom úplně uprostřed) batohy a bez ničeho. Lidi jsme je spojili ale dobře vidí, bez ničeho hledaly dohromady a připojili a to je hlavní!“ součástky v kotlících „slizu“ k hlavnímu počítači. kterých v každém kotlíku Tím jsme do 30 bylo pět. sekund deaktivovali Součástky jsme museli odnést k „borgy“ a stali se z nich normální lidi. „oživovacímu stromu“. No jo, ale naši vedoucí na to šli chytře Proti nám stáli „borgové“ (naši (bohužel), protože se nasáčkovali k vedoucí) a když se vás dotkli, museli tomu počítači a vypojili ho no a my ho jste jít k „oživovacímu stromu“ (tam museli mezitím, co tam ostatní vraždili jsme si vždy dobili život). toho drzého „borga“, zase znova zapojit V lese kde „bitva“ probíhala, bylo a 30 sekund opět! umístěno v sobě okolo 3 kruhů a každý „Mimozemšťan“ nám velmi pomáhal měl pouze 1 vchod. např. protrhl jeden kruh, takže v něm Všechny vchody měly u sebe kotlík se byly dva vchody, ničil „borgy“, radil „slizem“ (vypadalo to jako těsto, ale nám s taktikou a spousty dalších věcí… lepilo se to na všecko). Součástky ze „slizu“ byly Vypadalo to že „borgové“ byli shromážděny všechny, většina lidí byla nepřemožitelní, ale my jsme měli super zamazána „slizem“, ale i někteří „mimozemšťana“ (13-týho) + naše super „borgové“ po katapultách „slizu“ od zbraně které se používaly tak že jste některých hráčů (nebudu jmenovat). napočítali do tří sekund a řekli jste

Martina

19

EPILOG Čtyřem lidským týmům se během bitvy podařilo nahrát virus do hlavního terminálu a vyřadit tak signál, který řídil všechny Borgy. Borgské nebezpečí tak bylo potlačeno, největší hrozba pro organický život v celé galaxii pominula. Po vyřazení signálu přestali nanoboti v tělech všech zotročených Elaeriánů fungovat. Znamenalo to pro ně osvobození a konec dlouhé noční můry, protože od chvíle, kdy je borgští nanoboti ovládli, byli sice při vědomí, avšak nemohli svá těla ovládat. Trvalo ještě mnoho let, než se Elaeriáni z této kruté zkušenosti plně zotavili, poučení si z ní ale vzali ihned – hrát na Boha se nevyplácí… A co se stalo s našimi starými známými? Generál Granger si po 50-ti letech aktivní služby konečně mohl užívat zaslouženého odpočinku, na který se tak dlouho těšil. Plukovník Harris byl povýšen na generála a pro své zkušenosti a zásluhy se později stal velitelem první pozemské vesmírné bitevní lodi zkonstruované podle eleariánského vzoru. Seržant Tyler pokračoval jako obsluha brány, podle jeho slov ho tato práce naplňovala. Taris byl doma oslavován, jelikož bez něj by lidé Borgy porazit nedokázali. Stal se velvyslancem na Zemi a do konce svého dlouhého života Elaeriánům připomínal zásluhy lidí. A náš oblíbený potrhlík Dr. Karl von Grüberstein se stal vedoucím lidské vědecké skupiny, která se spolu s elaerijskými vědci podílela na společném výzkumu. Pro Dr. Grübersteina to byla práce jako stvořená, protože se konečně setkal s inteligentními bytostmi, které byly schopny chápat jeho pomatené myšlenkové pochody ☺. Příslušníci týmů RH, Alfa-střeva, Blackhole a Komsmomolitan svými odvážnými činy navždy změnili chod dějin. Díky svému důvtipu, týmové práci a duchapřítomnosti dokázali porazit technologicky vyspělejšího a bezcitného nepřítele a zachránit Zemi před jistou zkázou. A nejen to. Pro Elaerijský lid se stali hrdiny, vždyť nebýt jich, byli by Eleariáni zotročeni dodnes. Díky nim Elaeriáni navázali s lidmi blízkou spolupráci a na důkaz vděku předali lidem mnoho technologií pod podmínkou zveřejnění existence hvězdné brány a mimozemského života. Armádní kruhy chvíli váhaly, ale nakonec na podmínku přistoupily, což na Zemi nejdříve vyvolalo ohromnou vlnu pozdvižení. Díky pomoci Elaeriánů na Zemi však skončil hlad a žízeň, bylo potlačeno mnoho nemocí, lidé se rovněž naučili využít nové téměř nekonečné zdroje energie a cestovat vesmírem na ohromné vzdálenosti. Neskutečný pokrok zaznamenala snad všechna vědecká a technologická odvětví. Po nějaké době se na Zemi přestalo válčit, protože už to nemělo smysl, všichni se měli dobře. Lidstvo se tak mohlo soustředit na další cíl – kolonizaci Sluneční soustavy. Na této vzrušující a nebezpečné cestě je potkalo mnoho nebezpečí a výzev, ale to už je dočista jiný příběh…

13

„Trololololo“

20

ANKETA 1. TÁBOŘIŠTĚ                     

Dobrý (MB, Kryžot, Jirka, A1, A3) Fajn (Riko, Mim) Moc ovádů, jinak OK! (Marťa) Rákos, bažina, bahno a podobně (Vážka) No trošku moc rákosu (Johi) Dobrý, ale malý umejvárky a částečně podmáčená louka (Gándhí) Na začátku blbý, teď se mi docela líbí (Lvíče) Bažina (hrozně ovad…+trochu divný) (Maki) Netradiční, ale celkem dobrý (Fíla) Tábor je hezkej, ale podmáčenej (Mája) Bažina (Eliška, Ingrid) Moc hmyzu a umejvárky taky žádná sláva (Kuba) Rákosí! Ááá! (Anežka) Tábořiště = bažina =) (Káťa) Fajn, ale netradiční (John) Ale jo, v umejvárkách ti na záda trochu šplouchne (Tom) Nové, dobré až na malý potok a rákosí… (Klára S.) Je to jedna velká bažina (Morče) Dobré, až na rákosí a malý potok = mělká umývárka (Klára H.) Promáčená země, drny, malej potok. Nic moc (Smajlík) Špatný termín (A2)

 Těžko říct… (Vážka)  Bylo moc fajn, ale možná až moc mimozemšťanů (Johi)  Dobrý , trochu netradiční (Gándhí)  Docela dobrý (trochu pro kluky) (Maki)  10/10b (Fíla, Tom, A3)  Téma se mi líbilo, dobře vymyšlené scénky :) (Mája)  Líbilo se mi (Eliška)  Dobré, docela i zajímavé (Kuba)  Čekala jsem to horší, ale zvládli jste to dobře! (Anežka)  Jo, pěkný… líbilo se mi =) (Ingrid)  Dobrej nápad to byl (Káťa)  Vymakaný (John)

2. ETAPKA – TÉMA  Dobrý (MB, Lvíče, Jirka, A2)  Bezva (Riko)  Moc… jo ušlo xD (Marťa)

21

 Výborný (Kryžot)  Libový (Mim)  Promyšlené, vtipné, líbilo se mi to... (Klára S.)  Fajn (Morče)  Docela dobrý (Klára H.)  Celkem fajn (Smajlík)  9/10b (A1)

 Docela dobrá, příběh byl ale vlastně celkem krátký no… (Kuba)  Furt jen bojový hry, ale ušlo to (Anežka)  Vtipný scénky, celkově celkem povedený (Ingrid)  Fajn, ale bylo jí málo (Káťa)  Epic (John)  Nejlepší (Kryžot)  Paráda (Tom)  Se mi líbila, příště možná víc promýchaná družstva! (Klára S.)  Fajn (Morče)  Docela dobrý (Klára H.)  Jo, scénky byly super. (Smajlík)  Dobrá - promyšlená (A2)

4. ETAPKA – NEJLEPŠÍ ČÁST

3. ETAPKA – CELKOVĚ          

Dobrý (MB, Mim, Jirka) Dobrá (Riko, Lvíče) Jo, dobrý (Marťa) Docela jo, asi lepší než loni (Vážka) Moc jsem jí nepochopila Dobrý (Johi) Dobrý, některé hry horší (Gándhí) Fakt dobrá (Maki) 8/10b (Fíla, A3) Supr čupr :) (Mája) Dobrá, ale čekala jsem, že bude jiná (Eliška)

                    

S kotlíkama (MB) 1. Psiloni (Riko) Hra se slizem (díky 13tej…) (Marťa) To už si nepamatuju. (Vážka) Poslední hra :D (Johi) Bitva s Borgy (Gándhí) To poslední (Lvíče) Závěrečná hra (Maki) Etapkovej Pi-soft (Fíla) Poslední hra! Ta byla nejlepší! (Mája) Závěrečná bitva (Eliška, Mim) Asi Final game (Kuba) Nahrávání viru do centrálního mozku Borgů (Anežka) Závěrečný boj (Ingrid) Závěrečný boj proti Borgům (Káťa) Poslední bitva (John) Grand Finale (Kryžot) Společný boj proti Borgům (Tom) Grand Finale, samozřejmě =) (Klára S.) Poslední (Jirka) Psilon (Morče)

22

 Poslední hra - poražení robotů (Klára H.)  Ta poslední (Smajlík, A2)  Pi-soft (A3)

5. ETAPKA – TÉMA PŘÍŠTĚ  Nevim (MB, Riko, Mim)  Western ≅ Kovbojové a Kankán (Marťa)  Detektivka.!? (Vážka)  Něco víc holčičího (Vážka)  Je mi to jedno (Gándhí)  Avatar (Lvíče)  Western (Maki)  Starwars (Fíla, A3)  Např. řešení ňákýho případu (detektivního) (Mája)  Válka (Kuba)  Kovbojové (Anežka)  To mě zatím nenapadá, ale něco dobrýho (Ingrid)  Chicken run (Káťa)  2. světová válka (Kryžot)  Pravěk (Tom)  Starověký Řím, Egypt (Klára S.)  3. světová (Jirka)  Spinkání hájí (zevl město) (Morče)  Budoucnost (Smajlík)  Studená válka (A1)  Nějaké fantasy (A2)

6. TÁBOROVÝ HIT    

Klíč a jeho la la lá (MB) Trololo (Riko, Klára H.) Tralala, Umbaj (Marťa) Trollollollo, umbai (a všechno od 13týho), Californication (jenom s Ingrid =) ), autobusy na na, když (vidíš holku s žlutýma brýlema) tak si zatleskej! (Vážka)  Autobusy…, Pojďme se napít, Jó třešně zrály, Když mě brali za vojáka (Johi)  Trololololololololo (Gándhí)  Autobusy nánana, Trollolo ohohoh, Umbay (Lvíče)  Umbaj umbaj…, Trololololo…, Pojďme se napít… (Maki)  Když mě brali za vojáka, Trollollollolloll, Autobusy nanana, Šly mamuti do Paďous, Pojďme se napít (Mája)  Pojďme se napít, Třešně zrály, Když mě brali za vojáka, Trollollo…, Šli mamuti do Paďous, Když… tak si zatleskej, Umbaj, Autobusy (Eliška)  Melouny (Kuba)  Trololo, Tears in Heaven (Anežka)

23

               

Někdo nám posr… latru (Marťa) Nic (Vážka) Vedou si psa na provázku… (Johi) No comment (Lvíče) Řád hnědého lva (Fíla, Tom, A1) Krtek! (Mája) To je vražedný, You don't say!, Krtek! (Eliška) Nevejrej na mě, Gándhí! (Kuba) Krtek, Vrrrr, Marta, Jarmila, Mr. Bombastic (Anežka) You don't say, Krtek! =D (Ingrid) Krtek!, You don't say… (Káťa) To je nechuť (John) Terko, a za co máš tu medaily?, Mr. Bombastic (Klára S.) Spíš? Už ne… (Morče) Krtek (Klára H.) You don't say? (Smajlík)

 Trololololo, Pojďme se napít, Umbai umbai, Lemon Tree, Autobusy nananananana, Tears in Heaven (Ingrid)  Trololo, Autobusy NaNa, Umbaj (Káťa)  Lemon Tree (John)  Nevim (Kryžot, Jirka)  Letos ne (Tom)  Autobusy nanananana (Mim)  Umbaj umbaj nebo Trololololó (Klára S.)  Tralalalalaóóóó (Morče)  Pojďme se napít! (Smajlík)

7. TÁBOROVÁ HLÁŠKA  Nevim (MB, Gándhí, Kryžot, Mim, Jirka)

24

8. TÁBOROVÝ DRB  Nevim (MB, Riko)  Lvíče+Vasil, Morče+Vasil, Maruška+Márty (Marťa)  Maruška+Márty (Johi, Smajlík)  Lvíče+Vasil, Maruška+Márty, Magický trojúhelník Momo-Miki-Kačka =) (Vážka)  Těch bylo (Gándhí)

   

Není (Kryžot) Tato otázka mi příliš nevyhovuje (Tom) Jsem snad holka? (Mim) Márty+Maruška, Mim+Káťa, Vasil+Morče, Kačka+Miki (Klára S.)  Lvíče miluje Vasila, ale Vasil ji nemá rád. Good (Morče)  Lvíče+Vasil (Klára H.)

9. CO SE NEJVÍCE LÍBILO     

        

 No comment (Lvíče)  Maruška+Márty, Momo+Miki, Kačka+Miki, Opičák+Verča T., Špáňa+(Ája+Anežka) (Maki)  Márty+Maru, Miki+Kačka (Mája)  Márty+Maru, Miki+Momo, Miki+Kačka (Eliška)  Miki+Momo/Miki+Verča (Kuba)  Maru+Márty, Lvíče+Vasil (Anežka)  Maruška a Márty, Kačka a Miki, Momo a Miki (Ingrid)  Miki+Kačka (Káťa)

        

Oddělená akce (MB) Doktor von Grüberstein (Riko) Vedoucí a hry (Marťa) Drbání ♥ =) (Vážka) Měli jsme super etapkovou skupinku, hlídky, spolubydlící, planý manévry, MANÉVRY, sojčí oběd, holčičí akce, barykádování s rádcema, budíček Lukyho (Johi) Svojsíkáč, závěrečná bitva (Gándhí) Táboráky + obě noční hry (Lvíče) Společné drby + hlídka s Jankem (Maki) Hlídky s ostatními, dělat noční hru, barikádování s rádci (Mája) Hlídky s ostatními, barikádování, hry (Eliška) Buřťák (Kuba) Noční hra na přepad, honění ovcí (Anežka) Drbání, scénky, holčičí akce (Ingrid) Scénky, holčičí akce, polední pauzy (Káťa) Práce ve Valči (John) Etapka (Kryžot) Scénky, svojsíkáč… (Tom) Poledňáky bez služby, jídlo (Mim) Skvělé společenství se skvělými kamarády (Klára S.) Pie-soft (Jirka) Umejvárky (Morče) Poledňák :D (Smajlík) Polední klid (A2)

10. CO SE NELÍBILO  Budíček (MB)  Bahno všude (Riko)

25

11. MANÉVRY       

 Nebyly badmintonový pálky + málo volného čas (Marťa)  Málo spaní, brambory (více snad se nemusí dodat…), počasí, Mártyho rozcvička (Vážka)  Počasí, rozvička s Mártym (Johi)  Vlajkovka, služba atd. (Gándhí)  Moc dlouhý (Lvíče)  Brambory! (Maki)  Azimuťák! (Fíla, Tom, A3)  Počasí a všelijaká havěť (Mája)  Počasí, pavouci (Eliška)  Nevim, nic (Kuba)  Tahání dřeva na vatru (Anežka)  Nelíbilo se mi proměnlivé počasí (sluníčka>déšť>sluníčko>bouřka…) a hraboši ve stanu (Ingrid)  Nevyšla nám pomoc domorodcům, špatná domluva (Káťa)  Špinavý nádobí (John)  Nic (Kryžot)  Azimuťák plnej bugů (Mim)  Hra s bar. Klacky v kruzích po et. Skupinkách (Klára S.)  Dlouhá služba (Morče)  Umývárky (Smajlík)  Vlajkovka (A1)  Azimuťák - pokladovka (A2)

     

       

Byl jsem nemocný (MB) Dobrá trasa (Riko) Supér (Marťa) Na to, že jsme nedošly, tak dobrý… =) (Vážka) Tak půlku jsem prospala na celtě u lesa spolu s ostatními nemocnými, taky jsme naháněli ovce, hráli Bang atd. (Johi) Dost dobrý, ale Baštův mlýn neexistuje (Gándhí) Byly dlouhý, ale já jsem šla stejně jenom půlku, protože jsem za jednu noc 6x blila… (Maki) 5/10b (Fíla, Tom, A3) Náročné, ale jako vždy vtipné :) (Mája) Nešla jsem je (Eliška, Smajlík) Hmm… tři dny klidu v táboře! (Anežka) Škoda, že jsme je nedošly… =( (Ingrid) Špendlíku… Bacha zemědělec, de si pro tebe… Chcete jen vodu? Vy chcete hubnout, co?... Ty lízátka jsou ňáký zázračný (Káťa) Šlo to (Kryžot) 6 sekund před deadline jsme došli (Mim) Dlouhé, ale zábavné a vtipné (Klára S.) 8/10b (Jirka) Fajn, kdyby jenom Adéla pořád nebrečela (Morče) Moc dlouhé!!! (Klára H.) 6/10b (A1) Namáhavý (A2)

12. ZBYTEČNÝ PŘEDMĚT    

Vše jsem použil (MB) KPZ (Riko, Morče, Smajlík) Nůž, sluneční brýle atd… (Marťa) Deodorant = i když jsem ho celý vypotřebovala, na táborvý puch to nezabralo (Johi)  Pravda - kartáček jsem příliš nevyužil (Gándhí)  Potřebuju všechno (Lvíče)

26

 Pasta na zuby - vždycky jsem si půjčila, hřeben, opencard :) (Maki)  Hvězdná brána (Mája)  Pláštěnka (Eliška)  Propiska, co dopsala hned 1. den (Kuba)  Čepice, sluneční brýle (Anežka)  Opencard =D (Ingrid)  Můj pracák (Káťa)  Celta (Kryžot, A1)  Jelení lůj (Tom)  Sportovní obuv (Mim)  Repelent! + náušnice navíc (Klára S.)  Hřeben (Jirka)  Sluneční brýle (Klára H.)  Holinky (A2)

13. NEJLEPŠÍ JÍDLO                  

Knedlíky se zelím a cibulí (MB) Kuře na bazalce (Riko, John) Špízy (Marťa, Mája) Brambory s kečupem (ha ha, a nebo taky ne =) !) (Vážka) Družinový jídlo (Johi) Brambory s kečupem - néé kecam, nej bylo kuře na kari (Gándhí) Kuře a špíz (Lvíče) Sladká rejže, kuře na kari, rajská, kuřeneměla jsem ho, ale všichni si pochvalovali (Maki) Kuře na kari (Fíla, Kryžot, Tom, Jirka, Klára H., A1, A2, A3) Kuře na kari, kuře na bylinkách, banán v čokoládě, špízy (Eliška) Těstoviny na bazalce s kuřecím masem (Kuba) Kuře a špízy (Anežka) Kuře na kari a na bylinkách, rajská, špízy (Ingrid) Maso na jakýkoliv způsob (Káťa) Moje kuře na odborku (Mim) Brambory s kuřetem po družinách, špízy (Klára S.) Kuře+Kari+Miki+Kačka (Morče) Kuře s americkejma bramborama (Smajlík)

14. SHRŇTÁBORJEDNÍMSLOVEM  Úžasný (MB)  Supr (Riko)  TralalaHamy-Ňamy-BléprůjmoBlemt (Marťa)  Nic (Vážka)  Brambora (Johi)  Dobrý (Gándhí, Klára H.)  Nejlepší (Lvíče)  Drbárna (Maki, Ingrid, Káťa)  Zážitek (Mája)  Brambory (Eliška)  Zelenohrotovice (Kuba)  No comment… (Anežka)  Dřevo (John)  Dobrý!!! (Kryžot)  Zelňas (Tom)  Hyperredegenerace (Mim)  Žůžolabůžo! (Klára S.)  Zeleň (Jirka)  Fajn (Morče)  Bažina (Smajlík)  Poridge (A2)

27

PODĚKOVÁNÍ        

Rodičům, kteří nám svěřili své děti Vedoucím, kteří obětovali svůj volný čas k přípravě a průběhu tábora Vaněčkovým za finanční podporu Všem, kteří ochotně postavili a zbourali tábor Pavlu Krejčímu za pomoc s nalezením tábořiště a další podporou Obci Valeč za vstřícnost a poskytnutí louky Kuchařkám Kačce a Médě za výbornou stravu Všem ostatním, kteří zde nejsou vyjmenovaní a jakkoliv nám pomohli s přípravou, průběhem či rušením tábora

Vydáno v listopadu 2012 Náklad 48ks Editor: Miki 27. a 44. skautský oddíl Protěž http://protez.blanik.info

28