Lasky a strasti.qxd :37 Stránka 3 Lásky a strasti PRAHA 2007

Lasky a strasti.qxd 15.1.07 19:37 Stránka 2


Lásky a strasti

PRAHA 2007


Romana Szalaiová: Lásky a strasti Vydání první. Copyright © 2007 Romana Szalaiová All rights reserved. Vydalo nakladatelství Baronet a.s., Izraelská 6, Praha 10, www.baronet.cz v roce 2007 jako svou 1190. publikaci. Přebal a vazba © 2007 Ricardo a Baronet. Ilustrace na přebalu © 2007 Martina Kysucká. Odpovědná redaktorka Alena Zatloukalová. Sazba a grafická úprava Ricardo, Přemyslovská 38, Praha 3. Tisk a vazba: FINIDR, s. r. o., Český Těšín. Veškerá práva vyhrazena. Tato kniha ani jakákoli její část nesmí být přetiskována, kopírována či jiným způsobem rozšiřována bez výslovného povolení. Název a logo BARONET® jsou ochranné známky zapsané Úřadem průmyslového vlastnictví pod čísly zápisu 216133 a 216134. ISBN 978-80-7384-328-1 BARONET Praha 2007


Romana Szalaiová

Lásky a strasti



Rozestřel jsem své sny pod tvé nohy, našlapuj lehce, protože šlapeš po mých snech... Yeats W. B.



Daniele a Láďovi



OBSAH

I II III IV V VI VII VIII

Sny a realita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Tenata lásky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Marcipánové zásnuby . . . . . . . . . . . . . . . . . . Citová inventura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Papírové růže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Třináctá komnata . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dvojité štěstí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Krajina lásky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

13 41 72 98 123 151 181 211



I Sny a realita

A

nita Pánková nesnášela snad ze všeho nejvíc vřískání mobilu, nařízeného na šestou ranní. Ospale zdvihla obličej z polštáře a spatřila sestru Janu, jak si balí učebnice pro třetí ročník gymnázia a pečlivě je ukládá na dno batůžku. „Nemohla bys udělat ještě větší rambajs s tím mobilem?“ vyčítala jí Jana. „Vždyť snad víš, že moje kanáří samička sedí právě na vejcích a k tomu potřebuje klid?“ „Na vejcích bys už spíš konečně měla sedět ty. To já ve tvém věku měla za sebou už dva potraty,“ odsekla Anita naštvaně. Vtom uviděla, jak se k ní blíží její kocour Jóžin. To jí zdvihlo náladu a vyhoupla z postele dlouhé, na soláriu opálené nohy, aby se s ním pomazlila. To vše se opakovalo ráno co ráno, ale čím déle trval jejich vzájemný pobyt v jednom malém pokoji staršího panelového bytu, tím víc ji sestra rozčilovala. Přesto Anitě trochu zjihly oči a přetrhla klid před bouří prostým: „Nezlob se, Janičko.“ Náhle se mobil rozezvučel znovu a Jana za sebou nasupeně zabouchla dveře. Chodila před vyučováním pomáhat kousek za Prahou u koní. Mít vlastního koně byl její zatím nesplněný sen, ale starat se o cizí byla i beztak velká záliba.

13


Anita vytušila, že sestra možná slyší telefonát s jejím mladičkým milencem Pavlem, ale bylo jí to jedno. Pavel Truchlil byl Anitin nový objev. Stačilo pouze na okamžik přivřít víčka a už viděla před sebou jeho tvář a pak oči – ty oči! Babička by jí určitě řekla, že ji uhranul, a uvařila by jí čaj ze směsi bylinek. „Jseš můj pejsáček? Přijeď si pro svou laňku a můžeme si to rozdat v autě.“ To bylo to poslední, co Anita řekla, než vypnula mobilní telefon. Naráz byla plná optimismu, a proto si na sebe vzala transparentně zelenou minisukni, body a lehkou bundičku, i když věděla, že jí už asi bude dnešního pozdně letního dne chladno. Nečekala dlouho a objevil se Pavel ve své čtyřkolé šunce, kterou přátelsky nazýval Ferda. Držela pohromadě opravdu snad pouze silou vůle. Už z dálky na ni troubil a zubil se. „Vidíš, dneska bysme měli jít slavit.“ „A co se jako děje?“ lekla se, že Pavel odhalil její skutečný věk a ví něco o chystané malé oslavě jejích třicátin. „Co bysme měli slavit?“ pokrčila rameny. „Že vidím konečně tvoji tvář bez všech těch líčidel a koukám, že jsi bez nich ještě mnohem hezčí.“ Anita nastoupila do vozu. Sklopila koketně řasy, a když je opět zdvihla, uviděla Pavlovu tvář docela blizoučko té svojí. Slastně si vzdychla, přitáhla jeho ústa ještě blíže a labužnicky je ochutnala. Pavlovy ruce mezitím bloudily všude po jejím těle. Náhle strnul. „Ty nemáš kalhotky?“ zašeptal jí horce do ucha. Rozesmála se jeho rozpakům a bavila se tím, jak Pavel zrudnul. Zatím se spolu milovali pouze v noci. Doufala, že ji vezme do svého bytu na Vinohradech, ale ráno po žhavé noci jí nic nepřislíbil ani jí neřekl, zda ji miluje. Snad právě proto se s ním neroze-

14


šla jako s jinými muži. Neviděla do něho jako do ostatních, a to ji přitahovalo. „Tak co, budeme se milovat?“ Sledovala Pavlovy reakce s žertovným výrazem v tmavě modrých očích. „Blázníš? Tady před vaším barákem?“ Anita vychutnávala jeho rozpaky a pak si jediným pohybem povytáhla body, z něhož se vyhouplo její poměrně velké a stále ještě pevné poprsí. „Ani, počkej, popojedem někam, kde nejsou čumilové,“ snažil se bránit Pavel. Zase se oblékla. „S tebou vážně nic není,“ řekla a vystoupila z auta. Demonstrativně třískla dveřmi a šla pěšky na metro. Trochu čekala, že snad za ní Pavel poběží, ale když se ohlédla, ulice byla opět prázdná. Kvůli tomuto zdržení přijela do malé parfumerie, kde pracovala, o něco později a čekala vodopád výčitek majitelky krámku. Ale ta tam dnes naštěstí nebyla, našla od ní jen lístek, že jela do skladu. Přes Anitinu už téměř chronickou nedochvilnost si ji majitelka, paní Grozdanovičová, nemohla vynachválit, protože díky jejímu půvabu chodila do krámku i spousta mužů okukujících víc její vnady než vystavené kosmetické zboží. Čekal ji další z úmorných dnů, kdy se musela s vlídnou tváří obracet na zákazníky, rozdávat malé reklamní testry voňavek a čekat na konec šichty, který nastával s neúprosnou pravidelností vždy v pět hodin odpoledne. Nyní se teprve přehoupla třetí. Krámek však zel chvilku prázdnotou a Anita se těšila, jak si uvaří kávu a k tomu si zapálí cigaretku. Dveře se ale náhle rozlétly a v nich stál jeden z členů jejich pomalu se rozpadající party. Seznámila se s ním i ostatními při dovolené na Slapech a od té doby se nejen tam občas vídali.

15


Matěj Hanuš se mírně potácel. Bylo na něm vidět, že má jako obvykle nějaké to promile v krvi. Rozhlédl se po místnosti a upadl na jednu z naleštěných vitrín. „Čau prdelinko,“ usmál se. „Víš co,“ zauvažovala Anita narychlo, „pojď se mnou na chvíli do skladu, tady tě nesmí nikdo vidět.“ Pan Grozdanovič byl totiž o hodně méně tolerantní než jeho žena a chodil na namátkové kontroly. „Kde máš bráchu?“ zeptala se Anita a přivřela dveře krámu. „Hlavně mi nepřipomínej, že jsme s Vláďou dvojčata. Nestojí za nic, nechtěl mě vzít vůbec do auta, že bych mu tam nablil. Přitom tu svoji obludu tam vozí každou chvíli.“ „Myslíš toho mastifa? Co tady mám s tebou, prosím tě, teď dělat?“ „Já bych o něčem věděl,“ zavrávoral Matěj a přitáhl si ji k sobě. Anita se však bránila. Bála se, že by mohla přijít o práci, a mimo to sotva potácející se mužskou postavu udržela. V tom okamžiku se ozvalo silné bušení do prosklených dveří parfumerie. Matěj se svezl k zemi. „Děláš, jako bys mi už nedala. Přefikla jsi, koho se dalo, jseš prostě kurva,“ zamumlal ještě s pravdomluvností vyvolanou pravděpodobně pervitinem. Pak naráz usnul. Do dveří opravdu mlátil pan Grozdanovič. Jak jen Anita toho seschlého starce nenáviděla! Doběhla ke dveřím a otevřela je. Měla ještě hlavu plnou Matěje a přemítala, zda by nechtěl podstoupit protialkoholní léčbu. Ani si v první chvíli neuvědomovala, že se jí starcova ruka sune po opáleném stehně výš a výš. Reagovala rezolutně a vrazila mu facku, div neupadl. Byl náhle ve tváři vzteky rudý jako krocan a vykřikl, že je na hodinu propuštěna a zítra prý už nemusí chodit.

16


Poté odešel. Musela si nad tou zprávou chvíli sednout a chvějícími se prsty se snažila připálit si. Vysmrkala se, protože přemáhala pláč, a pak dotáhla Matěje na zastávku taxi, zaplatila předem cestu a vmáčkla jeho vytáhlé, hubené tělo do drožky.

D Anita stála na zastávce tramvaje a přemítala, co si počne. Vytáhla peněženku a přepočítávala bankovky. Měla všeho všudy dvanáct stovek, což byl její jediný majetek. Kromě toho si vzpomněla, že je středa a v tenhle den se scházejí její přátelé a občas i sestra Jana v malé vinárničce U Sokola. Přemítala, zda tam půjde, ale zároveň se těšila na alkohol, který by trochu smyl splín z její duše. Pila na setkáních tvrdý alkohol a její zjitřená duše ji čím dál častěji upozorňovala, aby se na něm nestala závislá jako Matěj Hanuš. Zavolala jeho bratrovi Vláďovi, zda přijde. Odpověděl jí, že se U Sokola určitě staví. „A bude tam i Pavel?“ neodpustila si. Ve sluchátku zazněla kladná odpověď. „Jsem v pěkným srabu, Vláďo, ale nechci tě s tím obtěžovat.“ Její hlas zněl plačtivě. „Neboj se, jsme přece přátelé. Něco už vymyslíme, konejšil ji zpěvák amatérské skupiny Zmar. Byl to jeden z členů jejich party, který měl už několik let známost, Irenu Blahošovou, jež byla právě na mateřské dovolené. Ještě se nestalo, aby jí byl nevěrný, a jako jeden z mála si nevšímal předností jiných žen. Anita se poněkud uklidnila a jela domů. Její první cesta po tom povzbuzujícím rozhovoru vedla do sprchového koutu. Těšila se z toho, jak vodní tříšť láskyplně hladí bujné křivky jejího těla, a ucítila palčivou touhu po

17


Pavlovi. Snad ten vztah příliš uspěchala, ale od té doby, co ji poprvé objal při ploužáku, netoužila prakticky po žádném jiném muži. Rozhodla se, že se bude chovat ctnostně, zatímco si vytírala vodu mezi prsty u nohou. Stále jí nešla z hlavy Matějova připomínka jejího minulého života, kdy se skutečně pomilovala bez hlubšího citu téměř s každým mužským, který se jí zalíbil. Ale „kurva“ nebyla, z toho ji obvinil neprávem, protože nikdy nevzala po milování ani vindru, čímž v duchu hledala omluvu za svoje počínání. Těšilo ji dávat rozkoš stejně přirozeně, jako ji přijímat. Teď už cítila, že pro ni takový život není. S hrůzou zaregistrovala přes pečlivou výživu pleti různými drahými přírodními esencemi, jak se jí kolem očí utvořil vějířek drobných vrásek od smíchu. Proto se jedno období dokonce přestala úplně smát a vypadala jako loutka. Pak vše hodila za hlavu a chovala se jako dřív. Teď je Pavlova, ano, pouze jeho, a ostatní muži jsou pro ni pasé. Cítila, že jí pomalu odjíždí jeden z posledních vlaků, přeje-li si rodinu a děti. Chce se už usadit a vyměňovat plínky, vařit kašičky a vše, co k tomu patří. Toužila, téměř bolestně, aby se mohla jmenovat Anita Truchlilová. Občas by zajeli na dovolenou k moři a tam se milovali v podvečer na pláži a snili za tříštivého zvuku vodního příboje, zatímco by se babičky přetahovaly, aby směly mít u sebe vnoučka. Ale byl to bohužel pouze sen. Plná nových myšlenek se začala strojit a líčit, i když jen mírně a decentně. Ale i kdyby se nenalíčila vůbec, věděla, že by ji doprovázela její pověst stejně neodbytně jako stín. Když konečně dorazila do vinárny U Sokola, spatřila svoji sestru Janu, jak téměř zbožně naslouchá Pav-

18


lovu vyprávění. V té chvíli ji zamrzelo, že se nenamalovala víc. Už její oblečení bylo výstřední, a kdyby opravdu mohla, přisedla by si k Pavlovu stolu nejraději nahá. Zaváhala, ale potom šla směrem k nim. Téměř všichni chlapi, kromě starců nad hrobem, ji provázeli pohledem. Vypjala ještě víc prsa a dokráčela až k těm dvěma. Skrytě si sestru prohlédla a s uspokojením zjistila, že se jí Jana nemůže co do krásy a charismatu vyrovnat. Jen ta přibývající léta – bála se jich jako čert kříže. A to je Pavlovi pouze osmnáct let, jak se později dozvěděla, když ho svedla a zároveň se do něho zamilovala. Čím víc jí přibývala léta, tím víc se chovala a oblékala výstředněji. „Je tu volno, pejsáčku?“ obrátila se na Pavla a hned si u něho sedla na fialově potaženou lavici. „Kde zas vězí ten číšník? A kde jsou ostatní?“ ozvala se po chvíli chladného mlčení. „Tamhle jdou,“ ukázal jejich společník prstem a skutečně; přišel Vláďa Hanuš – samozřejmě bez bratra Matěje, bojujícího doma proti kocovině. Dále zde nesměli chybět také Vojta Kučera a Prokop Buben. Kája Nesvadba se telefonicky omluvil, že si jde koupit nové audi. Z žen se dostavila stále ještě svobodná, dříve nejlepší Anitina kamarádka, Helena Svatoňová. Ostatním zřejmě neměl kdo pohlídat jejich ratolesti. Brzy se rozproudila zábava. Anitě neušlo, že se Jana dívá jen tak nepřítomně před sebe. Chtěli s ní tančit kluci ještě mladší, než je ona sama, ale všechny je odmítala a dál hledala v sále Pavla. Dívala se, podle Anitina pohledu, na něho jako pes, když mámí od svého pána pohlazení. Celá parta seděla u jednoho velkého stolu, ke kterému bylo potřeba přisunout i další židle.

19


Helena si hned odvedla Anitu stranou. Ta se neustále otáčela po Vláďovi, který jí přislíbil pomoc v její svízelné situaci. Ale Helena jí pořád něco vykládala, a když skončila, zeptala se: „Co ty na to?“ Zkroušená Anita jen váhavě pokrčila rameny, protože veškeré Helenino vyprávění jí šlo jedním uchem dovnitř a druhým ven, ale pochopila, že se jedná o něco výjimečného. Helena, známá spíše jako lesbička, se zamilovala do svého kolegy v bance, kde pracovala. Anita se neurčitě usmála. „Jakej je?“ dala průchod své zvědavosti. „Je to takovej špinavej blonďák, hodně vysokej. To bys ho musela vidět.“ „A jakej je v posteli?“ vyzvídala dále Anita. „Zatím nevím, my spolu nespíme, jde spíš o platonickej vztah. Vždyť přece víš, že mám milenku a nechci ji ztratit ani kvůli němu. Včera mi nechal poslat kytici růží a dal mi taky tenhle řetízek,“ vyprávěla Helena. „Helčo, to bude pravé zlato,“ naklonila se ke kamarádce a hledala punc. Náhle cítila, jak ji někdo lehounce pohladil zadeček. Prudce se obrátila a uviděla Vojtu. „Počkej, já tě inzultuju,“ usmála se a začala jej honit kolem stolu. Když viděla, že ho nemá šanci chytit, přizvala si na pomoc Helenu. „Helčo, mám ho,“ vypískla. Společně s Helenou mu vylily za límec džínové košile sklenku sody s ledem, což se neobešlo bez smíchu ostatních. Všichni v baru se báječně bavili, dokonce i Vojta. „To-to vám oplatím,“ zakoktal a natáhl se po váze, z níž vyndal květiny. Když zjistil, že dívky nechytí, aby jim provedl to samé, dal kytici na místo a dodal s hranou výhružností: „Má-má-te to u u mě jako v zá-záložně.“

20


Anita si stačila ještě povšimnout skrze promáčenou košili, že má Vojta celkem hezkou, svalnatou postavu, a pochopila, že až na to nešťastné zadrhávání je to docela přitažlivý muž. Pak obrátila pohled ke stolu a uviděla Pavla, jak ji celou dobu pozoruje s nevypočitatelným výrazem v očích. Cítila příval touhy, už déle než čtrnáct dní spolu nespali a ona se snažila zůstat mu věrná. Co vlastně o tom klukovi ví? Nikdo z party netušil, jak si vydělává, když nechodí do práce. „Budu mít noční,“ říkal vždy, ale další otázky na toto téma obešel a začal se bavit o něčem jiném. Na chvíli si pomyslela, že by se mohla někam vypařit s Vojtou, ale jen vzdychla a přisedla si zpátky k Pavlovi. Konečně se k jejich stolu protlačil Prokop, který byl takové velké nechtěné dítě a snad proto mu matka dala to jméno, vzbuzující u druhých úsměv – Prokop Buben. „Ty k nám do kapely nechoď. Mám takový velký buben a mám ho vážně rád,“ zažertoval Vláďa, i když to už byl starý vtip. Prokop si ale nedal zkazit výbornou náladu. „Zase jsem zhubl o tři kila,“ hlásil jim. „Ko-kolik vlastně vážíš? obrátil se na něho Vojta.“ „Mám rovný metrák,“ zašklebil se Prokop a díval se přitom na štíhlou, do sebe obrácenou Janu. Byli přátelé, ale když Jana zjistila, že se jeho city k ní stávají vážnější, začala se od něho odtahovat. Prokopovi se rozzářily oči jako vždy, když byl Janě nablízku, nebo rozhodl-li se dát k dobru nějaký ten vtip. „Hele, tenhle vypalovák znáte? Co myslíte, umírá víc žen na tuberkulózu, nebo na AIDS?“ „Tenhle vtip znám. A ty, Jani?“ prohodil Pavel. Bylo vidět, jak sebou Jana trochu trhla a mdle se usmála. „Podle toho, co víc kouří!“

21


Parta se rozesmála a Anita cítila, jak jí někdo sahá na koleno, ale bylo jí to jedno jako vždy, když se opila. Doteky ustaly, aniž by věděla, kdo jí takhle projevuje svou touhu. Přesto byla trochu znechucená, že si jí Pavel nevšímá, ale zůstala ještě, protože se těšila na nějaký ten vtip, který Prokop vždy vyprávěl. Byl bavičem party, ale ve vztahu k ženám zůstal plachý, protože nedokázal mnohdy unést fakt, že je obézní, i když dokázal žertovat i na svůj vlastní úkor. Nikdo vlastně netušil, jak moc se pro svou postavu trápí. Všichni věděli, že stojí o Janu, dívku s bledou pletí a přírodními vlasy barvy lískového ořechu. Prokop se ale zároveň vždy postaral o to, aby se mu nikdo neposmíval. Nyní vstal a vyzval s uzardělými tvářemi Janu, jestli si půjde zatancovat. Ta po chvilce váhání vstala. „Víte, proč jde policajt do garáže s pendrekem?“ nadhodil ještě Prokop s úsměvem na tváři. „Protože jde dobít baterku.“ „Tenhle vtip jsem už slyšela. Zkus něco lepšího,“ navrhla Anita. „Tak dobře,“ přitakal. „Tatínku,“ měnil legračně hlas, „víš, že je maminka horolezkyně? – A jak jsi na to přišel, Pepíčku? – No, zamkla se s pošťákem v ložnici a tam křičela, že brzy dosáhne vrcholu!“ Anita se rozesmála klokotavě jako horský potok. Potom políbila Pavla. Všimla si, že Jana šla z trucu raději na parket s Prokopem. Stačila si ještě povšimnout, jak Janu provází Pavel soustředěným pohledem, a dokonce mu přes rty kmitl tajemný úsměv. Anita pojednou cítila, jak se v ní drinky směšují, a náhle se jí chtělo zvracet. Rychle odběhla na toaletu a vrátila se bílá jako stěna. Pavel si toho povšiml. „Pojď, já tě hodím domů,“ nabídl jí dvorně rámě.

22


Venku na svěžím vzduchu se Anitě udělalo lépe. Zdvihla zrak k hvězdami posetému nebi a prohodila dost vážně: „Pavle, věříš na UFO?“ „Věřím a zároveň jsem si jistý, že kdyby přistáli, tak bys je stačila všechny přefiknout,“ dodal a černé oči mu jiskřily smíchem. „Toužíš po své laňce ještě?“ položila mu otázku a zároveň se k němu přivinula. Z jeho objetí dýchal klid a bezpečí. Místo odpovědi ji podpíral cestou k vozu a odvezl až domů. „Chtěla bych být s tebou na Vinohradech,“ zadrmolila. Pohlédla na Pavla a viděla ho dvakrát. „Ten chodník se houpá,“ hlásila mu. „Miluju dva Páji, to je skvělé…“ Její společník se rozesmál. „Bereš mě vůbec vážně?“ zeptala se ho tiše. Zase to mlčení. Po chvilce prohodil: „Mám tě rád, Ani. Ale nesmíš to přehánět s tím pitím, jinak si najdu jinou.“ Z tónu jeho hlasu vyznívalo, že to myslí smrtelně vážně. „Já už víc pít nebudu,“ slíbila okamžitě. „Tak dobrou noc, kočičko,“ usmál se na ni a ona ho ještě zmámená alkoholem sledovala, jak nasedá do svého stařičkého auta a pomalu odjíždí. Vtom ji píchlo u srdce. „Já ho vážně mám plnou hlavu,“ povídala si pro sebe, zatímco hledala klíče od domu. Tichounce vystoupila do druhého patra a odemkla dveře bytu. Tam na ni čekala matka Hana, podle níž byla pojmenovaná otcova malá cestovní kancelář – Hanka Tour. „Kde máš Janu?“ vyštěkla.

23


„Copak já vím? Nejsem její garde.“ Skopla na zem stříbrné střevíčky a šla spát. Kolem půlnoci ji vzbudila Jana. Anita slyšela, jak tiše vzlyká. Mohla by se jí zeptat, co se stalo, napadlo ji, ale Jana k ní byla poslední dobou tak nepříjemná, že raději mlčela. Vůbec netušila, proč se její o tolik let mladší sestra trápí. Chvilku o tom uvažovala, než tvrdě usnula.

D Ráno s ní matka zatřásla a vytrhla ji z krásného snu, v němž byla opravdovou bílou laní, která vychází za soumraku ven z lesa, aby se napásla. V tom snu bylo tolik něhy, až se jí koulely po tvářích slzy. „Haló, Ani, vstávej, to nejdeš do krámu nebo co?“ vnímala ještě v polospánku matčin hlas. Otevřela oči a řekla: „Fakt tam nejdu, majitel mě vyhodil.“ „To je z toho, že jsi chodila do parfumerie věčně pozdě. Ale já tě varovala,“ vychrlila matka vodopád výčitek. „Podívej se na svou sestru. Ta žádné problémy se školou nemá, to jenom ty jsi takovej fracek nevycválanej. Jak mi teď chceš platit nájem, když tě tvůj poslední milenec vykopl z bytu? A to není poprvé!“ „Já si zase nějakou práci najdu,“ povzdechla si Anita. „Tak na co čekáš? oblékni se a jdi. A nelič se tolik, vypadáš jako šlapka,“ dozněl matčin hlas mezi dveřmi. Anita vyťukala na mobilu číslo na Vláďu Hanuše. Samozřejmě že telefon vzal jako naschvál jeho bratr Matěj. „Potřebuju mluvit s Vláďou ohledně práce pro mě,“ vysvětlovala. „Víš,“ řekl Matěj, „já vím, čeho se ta práce týká.

24

Lasky a strasti.qxd :37 Stránka 3 Lásky a strasti PRAHA 2007

Recommend Documents