LANNOVA TŘÍDA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH VE SVĚTLE ARCHEOBOTANICKÝCH ANALÝZ A HISTORICKÝCH PRAMENŮ
JITKA KOSŇOVSKÁ – PETRA HOUFKOVÁ – DANIEL KOVÁŘ
Úvod Archeologický výzkum a s ním související analýzy odebraného profilu z Lannovy třídy přispěly k pochopení přetváření krajiny a vlivu člověka v rozvíjející se městské aglomeraci Českých Budějovic v časovém horizontu od konce 15. do první poloviny 19. století. Kombinací dvou archeobotanických analýz (analýza rostlinných makrozbytků a pylová analýza) byla získána data, která
Obr. 1. Výřez z plánu Českých Budějovic z roku 1755. Prostředkem se táhne budoucí Lannova třída s rozvolněnou zástavbou, potokem a stromovou alejí. Směrem vpravo (tj. k jihu) z ní odbočuje ulice zvaná Neustift, jejíž zástavba byla tehdy mnohem kompaktnější. Ze sbírek Jihočeského muzea v Českých Budějovicích. Fig. 1. Part of České Budějovice city plan from 1755. In central part there is Lannova Street with houses scattered alongside the road, a stream and a line of trees are present in the picture. Another street called Neustift (street) branches off Lannova street on the right (i.e. going to the south) with more compact and densely build–up residential area. From the collection of South Bohemian Museum in České Budějovice.
Archeologické výzkumy v jižních Čechách 24, České Budějovice 2011
263
pomohla při interpretaci archeologické situace a jejího širšího okolí. Specifický přínos článku spočívá v dostupnosti historických pramenů a jejich kombinaci s hmotnými nálezy a archeobotanickými analýzami. České Budějovice byly založeny mezi lety 1263 a 1265. Dosavadní archeologický výzkum historického centra odhalil, že vrcholně středověkému městu nepředcházelo přímé starší osídlení (Militký – Zavřel 1994; tíž 1998). Dosud provedené archeobotanické analýzy, spojené s archeologickým výzkumem, byly soustředěny na výplně vlastních archeologických vrcholně středověkých objektů, situovaných v historickém centru města: Hroznové ulici 13/470, U Černé věže 3/66 a na radničním dvoře – náměstí Přemysla Otakara II. Zároveň s uvedenými lokalitami byla provedena analýza profilu slepého ramene Vltavy nedaleko centra Českých Budějovic, který zachycuje vliv člověka ve starší době bronzové a odráží výrazné změny vegetace kolem poloviny 13. století, korelující se založením města (Pokorný a kol. 2002). Nicméně až do rekonstrukce podzemních rozvodů na Lannově třídě na jaře roku 2009 nebylo dosud umožněno provést výzkum vývoje neopevněného předpolí města. Významnější osídlení se zde začalo formovat nejpozději kolem poloviny 16. století podél cesty směřující z Budějovic k Třeboni. Zemědělské usedlosti se soustředily podél severního okraje komunikace, kterou z druhé strany ohraničoval Hlinský potok. S rozvojem města potok představoval nebezpečí ve formě povodní, jeho koryto bylo koncem 19. století uzavřeno. Po stavbě nové budovy nádraží roku 1908 se Lannova třída stává moderní spojnicí
Obr. 2. Hillenbrandův plán Českých Budějovic z roku 1783 poskytuje velmi podobný obrázek jako plán předchozí. V pravé horní části je vidět areál dělostřeleckých skladišť, vzniklý na místě původem středověkého dvora, k němuž náležela podstatná část pozemků v okolí nynější Lannovy třídy. Ze sbírek Státního okresního archivu České Budějovice. Fig. 2. Hillenbrand´s city plan of České Budějovice from 1783. In upper right corner we can see an area of artillery storehouses. They were built on location of former medieval yard to which major share of parcels in vicinity of Lannova Street belonged. From the collection of State regional archive of České Budějovice.
264
Obr. 3. Obléhání Českých Budějovic v roce 1619 na dobovém vyobrazení. Přibližně prostředkem výřezu se táhne výpadová komunikace na Třeboň s víceméně souvislou oboustrannou zástavbou. Reprodukce ze sbírek Státního okresního archivu České Budějovice. Fig. 3. The siege city of České Budějovice in 1619. The line in central part of the painting is a road leading to Třeboň, with houses densely packed at both sides of the road. This reproduction is from the collection of State regional archive of České Budějovice.
s centrem města, vzniká obchodní i obytná zástavba realizovaná ve stylu secese a ustupujícího historismu (Pletzer – Thoma 1998, 232–233). Archeologické výzkumy je optimální doprovázet o výzkumy archeobotanické a zahušťovat jejich síť, neboť tafonomické procesy mohou ovlivnit výsledný archeologický obraz. Rovněž generalizace jedné archeobotanické sondy do prostředí může být pro rekonstrukci širšího krajinného kontextu zavádějící (Dreslerová – Pokorný 2004). Platí to i pro relativně malé archeobotanické soubory, jak tomu bylo v případě profilu Lannovy třídy. Zde se však naskytla poměrně vzácná příležitost - propojit archeobotanické analýzy (makrozbytkovou a pylovou) s dostupnými archivními prameny. Relevantní údaje z archivních pramenů můžeme očekávat až od sklonku 14. století. Na základě jejich svědectví lze v prostředí Českých Budějovic a českobudějovických předměstí doložit výskyt celé řady rostlinných druhů a dřevin. Vstupují do historických záznamů zpravidla v ekonomických nebo jiných pragmatických souvislostech – zmiňují se o nich účty, ceníky potravin a zemědělských produktů, popisy nemovitostí, pozůstalostní inventáře, kupní smlouvy a podobně. Je tedy jisté, že archivní zdroje mohou poskytnout velmi nevyváženou představu o celkové druhové skladbě; vyskytují se v nich pouze takové druhy, jež měly význam pro člověka a jeho potřeby. Hmotné nálezy archeobotanických analýz však mohou toto spektrum nejen přímo doložit, ale i rozšířit. 265
Lannova třída ve světle historických pramenů Trasa nynější Lannovy třídy patří k nejstarším dosud užívaným komunikacím na území Českých Budějovic. V návaznosti na založení královského města v první polovině šedesátých let 13. století došlo k vytvoření a zafixování sítě cest, které město propojovaly s blízkými i vzdálenými lokalitami, a které se v podstatě staly základem nynějších dopravních cest. Z města vycházely čtyři hlavní výpadové komunikace. Jednou z nich byla silnice, vedoucí směrem k Lišovu, Třeboni, Jindřichovu Hradci a dále na Moravu, ale zároveň také přes Třeboň k Vídni. Opevněné České Budějovice opouštěla tzv. Svinenskou (Vídeňskou) branou na konci nynější ulice Karla IV., v prostoru dnešního Senovážného náměstí se ostře obracela k severu, po necelých 200 metrech opět pravoúhle zatáčela k východu a směřovala k nejbližší vsi Vrátu. Z písemných pramenů před koncem 18. století se pro tuto hlavní komunikaci nepodařilo nalézt žádné stabilní pojmenování, ale s velkou pravděpodobností se nazývala Třeboňskou a později Vídeňskou silnicí. V rámci budování moderní sítě dálkových císařských silnic došlo k přeložce její trasy o několik desítek metrů severněji. V letech 1814–1816 byla vyměřena a postavena nová Vídeňská silnice, vytýčená od špice jednoho z pevnostních ravelinů přímým směrem k východu, a spojující se starou trasou v prostoru za střední zemědělskou školou (jde o dnešní Rudolfovskou třídu). Nynější Lannova třída tak rokem 1816 ztratila význam hlavní výpadové komunikace, a začalo se jí proto říkat Stará Vídeňská nebo obecně Stará cesta. Mírným obloukem probíhající Stará cesta byla dále přerušena v šedesátých letech 19. století zřízením železničního kolejiště; pozůstatkem původní trasy hlavní výpadovky je tedy Lannova třída a v jejím pokračování za nádražím potom dnešní ulice U jeslí. O vzhledu komunikace a jejích proměnách od středověku si můžeme udělat jen rámcovou představu. Silnice v okolí města byly nejpozději od konce 14. století pravidelně udržovány, a to v souvislosti s ustanovením krále Václava IV., který 13. února 1390 povolil Budějovickým k tomuto účelu užívat peněz z vybraného ungeltu. Z let 1390–1394 máme v purkmistrovských počtech zaznamenána četná vydání za dovážení písku, kamene (štěrku) a hlíny, přičemž část tohoto materiálu sloužila k opravě cest (Janoušek 1966). Účetní položky bohužel nedovolují přesněji specifikovat, kterých komunikací se údržba týkala. Je však pravděpodobné, že výpadová silnice k Třeboni vyžadovala opravy zvýšenou měrou, neboť byla zatížena značnou frekvencí (mj. tudy těžké vozy přivážely stavební kámen z lomů Lišovského prahu) a trpěla také častým rozvodňováním Hlinského potoka. Komunikaci užívali formani vezoucí své zboží do vzdálenějších míst nebo naopak. Z okolního venkova se přivážely zemědělské produkty na městské trhy, z polí a luk se svážela úroda či seno, po silnici se přiháněla domácí zvířata k dobytčímu trhu na nynějším Senovážném náměstí. Silnice zažila četné přesuny vojsk, doložené pro období husitských válek a třicetileté války, ale také v době válek s Turky v 16. a 17. století. Podél silnice se ve středověku rozkládaly rozsáhlé komplexy polí a luk, náležejících z velké části k hospodářskému dvoru, jenž stával v místech nynějších Žižkových kasáren. Pravděpodobně již v pozdním středověku nebo nejpozději během 16. století se podél dnešní Lannovy třídy začala rozrůstat předměstská zástavba. Jednalo se o přízemní, převážně hospodářské budovy, ať už menší zemědělské usedlosti (dvorce), stodoly a podobně. Podél severní strany vyrostla souvislá řada takových objektů zhruba v úseku mezi nynějšími ulicemi Na sadech a Jeronýmovou, do poloviny 18. století se řídká řada prodloužila zhruba k. ú.ovni dnešní ulice Štítného. Také na protější straně vznikla při parcelaci Migalova dvora po roce 1560 souvislejší zástavba, nazývaná Nové Město nebo častěji i v českých pramenech Neustift (obr. 1–2; Státní okresní archiv České Budějovice /dále SOkA ČB/ a Archiv města České Budějovice /dále AM ČB/ – kniha č. 1140, Kniha trhových smluv pro Neustift 1564–1615). Jednalo se o drobné hospodářské usedlosti, které vytvořily základ 266
pozdější Jeronýmovy ulice (v jejím jižním úseku mezi Lannovou a Žižkovou třídou), ale táhly se i po jižní straně západního úseku dnešní Lannovy (mezi ulicemi Na sadech a Jeronýmovou). Charakteristickým rysem předměstí byl až do 19. století nízký podíl skutečně zastavěné plochy: jednalo se o rozvolněnou zástavbu a prostor mezi jednotlivými objekty a zejména v zadních částech parcel sloužil jako zahrady nebo sady. Schematicky je tato část předměstí zachycena na vedutě obléhání města z roku 1619 (obr. 3); některé budovy při severní straně nynější Lannovy třídy se podle tohoto vyobrazení nacházely v ruinách. Po roce 1816, kdy byla doprava odkloněna na novou silnici (Rudolfovskou), se Stará cesta (od roku 1875 úředně Lannova třída) stala poměrně klidnou zónou. Zástavba byla postupně zahušťována a zvyšována: stavěly se tu dvou– a koncem 19. století i vícepodlažní činžovní domy, ale mezi nimi také zahradní vily. K výstavbě obytných domů, před nimiž proběhl archeologický výzkum, došlo v letech 1884–1885. Lannova třída se stala prestižní adresou a její význam dále vzrostl otevřením nového železničního nádraží v roce 1908; do té doby představovala spojnici mezi nádražím a vnitřním městem nynější ulice Průmyslová a Žižkova, teprve od roku 1908 Lannova. Význam archeobotanických analýz Archeobotanické analýzy řeší otázky nejen environmentálního charakteru (rekonstrukce přírodního prostředí pro konkrétní časový úsek a geografickou oblast, změny vegetačního krytu), ale i otázky charakteru archeologického (od rekonstrukce hospodaření člověka v krajině, zjišťování struktury sídelních areálů, funkce archeologických objektů, až po objasnění stravovacích návyků, poskytnutí dokladů o importu ze vzdálených území; Jankovská 1994; Dreslerová 2008, 13–38). Analýza rostlinných makrozbytků dává odpovědi na otázky týkajících se původu a šíření rostlin, sleduje změny v sortimentu pěstovaných rostlin v čase a prostoru i v jednotlivých archeologických kulturách (Hajnalová 1999, 5). Výrazně přispívá k interpretacím paleoekonomie, studia dálkových kontaktů a sociálních systémů (Beneš 2008, 59). Odráží vegetaci lokálního charakteru, zatímco pylová analýza zachycuje obraz širšího krajinného rázu. Kombinací těchto dvou analýz získáváme bohatší druhové spektrum a celková výpovědní hodnota se zvyšuje. Makrozbytková analýza pak také může konkretizovat druhy v rámci pylových typů. Většina makrozbytkových nálezů je tvořena semeny kvetoucích rostlin. Kromě toho lze nalézt také plody, pupeny stromů, zbytky mechů, listů, jehlice, dřevo a jiné rostlinné tkáně. Pylová zrna mají vnější stěnu tvořenou sporopoleninem, jenž je vysoce odolný vůči chemickým a fyzikálním vlivům (např. Armstrong – Brasier 2005). Stupeň zachování rostlinných makrozbytků i pylových zrn se liší podle typu sedimentu, ve kterém byly uloženy. Nejlépe se dochovávají v zamokřeném prostředí bez přístupu vzduchu, kde nedochází k jejich rozkladu, a makrozbytky navíc i v extrémně suchém prostředí (Wasylikova 1986, 571). Výzkum lokality Odkryté kulturní souvrství poskytlo možnost archeologického a archeobotanického výzkumu lokality na Lannově třídě. Výkop, provedený těžkou technikou, odkryl stratigrafii půdního profilu do hloubky 4 metrů. Z této hloubky byla do plechových krabic odebrána půdní sonda o výšce 95 centimetrů. Zhruba 1 metr ode dna výkopu byla zřetelná stratigrafie střídajících se jílových, písčitých a tmavých organických sedimentů. Svrchní 3 metry tvořila pouze navážka. Pomocí ar267
cheologických nálezů - keramických střepů - byl profil datován Petrem Zavřelem. Báze odpovídá konci 15. století a svrchní část první polovině 19. století (obr. 4). Nalezených atypických zlomků keramiky bylo pouze malé množství. Odebraný materiál byl dále podle následujícího postupu zpracován makrozbytkovou a pylovou analýzou. a) Analýza rostlinných makrozbytků Analyzovaný soubor profilu Lannovy třídy byl rozdělen do 13 vrstev podle charakteru převažujícího materiálu (obr. 4) a proplaven flotační metodou na plavičce typu Ankara přes kalibrované síto s průměrem ok 0,25 mm. Objemy analyzovaných vzorků se pohybovaly v rozmezí 0,3 – 1,2 l. hloubka (cm)
315 320 326 331 338
354
vysypaná, jemnozrnná+železitá krusta
500
jílovitě-písčitá, rezavá barva
300
směs písek+jíl, >2mm, šedá barva 300 písek, jíl, příměs železa
600
písek, jíl, šedá barva+org. materiál
550
písek >2mm, jíl, organika i železo
700
přechodová vrstva jíl/písek
600
písek >2mm
1200
jemný písek+písek >2mm
300
jemný písek+org. materiál
800
písek naoranžovělý
900
písek šedý+naoranžovělý
900
šedý písek
900
datace
17. stol.
350
objem (ml)
18. stol. - ½ 19. stol.
300 305 310
schéma a popis charakteru výplně
362
385
konec 15. stol. -16. stol.
372
395
Obr. 4. České Budějovice – Lannova třída. Schematický nákres odebraného profilu. Hloubka profilu je vynesena v cm. Vyznačené vrstvy korespondují s rozdělením profilu pro makrozbytkovou analýzu. Šipky znázorňují místa odběru sedimentu pro pylovou analýzu. Fig. 4. České Budějovice – Lannova street. Diagram of the examined profile. Layers are compatible with the sediment division for macro–remains analysis. The arrows symbolize places where the samples for pollen analysis were taken.
268
Rostlinné makrozbytky byly vybírány pod stereoskopickou lupou a determinovány podle odborné literatury (Berggren 1981; Anderberg 1994; Cappers a kol. 2006; týž 2009) a laboratorní referenční sbírky. Botanická nomenklatura reflektuje Klíč ke květeně České republiky (Kubát 2002). Seznam všech determinací v souboru je uveden v tab. 1. Pro následné vyhodnocení souboru byly determinované taxony rozřazeny do skupin odrážejících jejich možná ekologická stanoviště (Hejný – Slavík 1988–1992; Slavík 1995–2000; Kubát 2002; Slavík – Štěpánková 2004; Štěpánková 2010). V případě užitkových rostlin jde o kulturní rostliny pěstované člověkem, nebo rostliny sbírané a člověkem využívané. Skupina Varia zahrnuje taxony, které se a) nepodařilo blíže determinovat z důvodu koroze nebo jejich poškození, b) kvůli obtížné determinaci v rámci celého rodu, c) druhy s širokou ekologickou valencí. Data byla vložena do archeobotanické databáze ArboDat (Kreuz – Schäfer 2002). b) Pylová analýza Pro pylovou analýzu byly odebrány 4 vzorky z vrstev s příměsí organického materiálu: 310, 330, 365 a 370 cm (obr. 4). Extrakce pylových zrn byla provedena klasickým chemickým zpracováním z konstantního objemu sedimentu (1 cm3) (Faegri – Iversen 1989). Z každého vzorku bylo deter100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%
Varia
Vlhkomilné rostliny
Ruderály
Plevele
Louky, pastviny a společenstva trávníků
Užitkové rostliny
Obr. 5. České Budějovice – Lannova třída. Poměr ekologických skupin rostlinných makrozbytků ve všech vrstvách v profilu. Členění dle Hejný – Slavík 1988–1992; Slavík 1995–2000; Kubát 2002; Slavík – Štěpánková 2004; Štěpánková 2010. Hloubka profilu je vynesena na vodorovné ose (cm), na svislé ose je procentuální zastoupení ekologických skupin pro jednotlivé vrstvy. Fig. 5. České Budějovice – Lannova street. The proportion of ecological groups of macro–remains in all layers. Profile depth is on a horizontal axis (cm), a vertical axis refers to the proportion of ecological groups on each layer.
269
minováno přibližně 500 pylových zrn pod světelným mikroskopem a zařazeno do příslušných pylových typů (Punt a kol. 1976–2009; Beug 2004). V případě, kdy nebylo možné pylová zrna determinovat do konkrétního pylového typu, jsou zahrnuta do příslušných čeledí nebo skupiny Varia. Pylový diagram byl vytvořen programem Tilia 1.5.12 (Grimm 2011). Výsledky analýz a jejich interpretace Studovaný profil představuje sondu do místního prostředí v časovém horizontu od konce 15. ie Al s nu s Be g l tu utin l C a p osa ar ub t p C inu esc yp or s en y Fa lus bet s-t g a ulu yp Pi us vell s an ce aPi a ty nu p s Pr s y un lve Sa us st r l i Ti ix typ s-ty lia p U co lm r d C us at er a e C alia en ta H ur um ea Po ulu cya ac s/C nu As e a a n s t e e na bi As r a c s sa t e eae r tiv An ace lig a u th ae lif e l C m tu or en is b ae ul t t a Se u yp iflo ra n re e H eci a ja yp o- c Er eric typ eaty ic u p G ac m er e p a Fa ani e erfo ra ba um tu Ap c m ia ea -ty Br c e a e p as e C sic ar a yo ce C ph ae he y l R nop lac um o ea d R ex iac e an a e Bi un ceto ae de cu s C ns lus a-t ar t a yp Ly ex ripa cris rti -t si ta yp L y ma -ty th ch p i r a M um v en s ul Po t h a l g a ly a-t ica risG go yp ria ty al n -ty p i u p Pl u m m an -ty pe Po tag p rsic ar ly ina ia Po gon ce -ty ly um ae p tri pod a le ia vi tn c cu Va í s e a l a r ria po e era ty p
NAP
Ab
AP N AP
AP
310 315 320 325
Hloubka [cm]
330 335 340 345 350 355 360 365 370 250
500
20
20
20
10
20
10
20
150
10
10
10
10
150
20
10
150
150
20
20
10
10
10
10
10
20 40
10
10
20
20
10
10
10
20
10
10
10
10
10
20
20
20
10
20 40
Obr. 6. České Budějovice – Lannova třída. Pylový diagram. Hloubka sedimentu je vynesena na svislé ose (cm), na vodorovné ose je znázorněno procentuální zastoupení druhů v jednotlivých vrstvách. Uvedené příslušné morfologické skupiny (pylové typy) jsou v některých případech (vypsáno níže) zahrnuty v odpovídající taxonomické jednotce (čeledi) zároveň se zrny, jež bylo možno determinovat pouze na úrovni čeledi. Jednalo se o následující typy (vrstva [cm]/počet zrn): miříkovité (Apiaceae) – mrkev obecná (Daucus carota typ, 365/4), smldník bahenní (Peucedanum palustre typ, 330/1), bedrník větší (Pimpinella major, 310/1); hvězdnicovité (Asteraceae tubuliflorae) – pelyněk (Artemisia sp., 370/1), pcháč/bodlák (Cirsium/Carduus, 370/1), řepeň durkoman (Xanthium srtumarium typ, 310/1); hvozdíkovité (Caryophyllaceae) – koukol polní (Agrostemma githago, 330/1), písečnice douškolistá (Arenaria serpyllifolia typ, 365/1, 370/3), hvozdík pyšný (Dianthus superbus typ, 330/2, cf. Dianthus superbus typ 370/1), ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea, 370/1); obiloviny (Cerealia) – žito seté (Secale cereale, 330/4, 370/7); jitrocelovité (Plantaginaceae) – jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata, 310/1, 330/3, 365/1, 370/2), jitrocel větší (P. major 310/2), jitrocel větší–prostřední (Plantago major–media, 310/5, 330/12, 370/3), jitrocel prostřední (P. media, 370/2). Skupina Varia obsahuje neurčená zrna z důvodu jejich koroze nebo výrazného mechanického poškození. Poměr dřevin (AP) a bylin (NAP) se pohybuje v rozmezí 1:4 až 1:3. Fig. 6. České Budějovice – Lannova street. The pollen diagram. Profile depth is on a horizontal axis (cm), a vertical axis refers to the proportion of number of species in individual layers (percent). Some of the pollen morphological types have been included into taxonomic units (family). The group Varia contains pollen grains which could not be determined due to rust or mechanical damage. The ratio of AP (arboreal pollen) to NAP (non–arboreal pollen) is 1:4 – 1:3.
270
do první poloviny 19. století. Jedná se o první archeobotanický výzkum situovaný v neopevněném předpolí města České Budějovice, mimo vlastní historické centrum. Odhalené kulturní souvrství, pocházející z nivních sedimentů Hlinského potoka, mělo charakter jílových, písčitých a tmavých organických vlhkých sedimentů. Sedimenty tohoto typu nebývají výrazně bohaté na nálezy rostlinných makrozbytků. Pro srovnání lze uvést soubory pocházející z odpadních jímek, kde se počty determinací vyšplhají až k několika desítkám tisíc a počet druhů rostlin se pohybuje nad sto (např. Čulíková 1981; táž 2007; táž 2008). Pro makrozbytkovou analýzu bylo celkem zanalyzováno 8,55 litrů, což už samo o sobě je limitující faktor pro získání velkého množství dat. Ze souboru bylo vyseparováno 964 rostlinBotanický název taxonu počet Botanický název taxonu počet (druh, rod, čeleď) určení (druh, rod, čeleď) určení český název český název A) Užitkové rostliny D) Louky, pastviny a společenstva trávníků Cannabis sativa konopě setá 3 Lychnis flos-cuculi kohoutek luční 3 Ficus carica fíkovník smokvoň 1 Poaceae lipnicovité 37 Fragaria sp. jahodník 32 Prunella vulgaris černohlávek obecný 9 Juglans regia ořešák královský 1 Ranunculus sp. pryskyřník 47 Linum usitatissimum len setý 3 Rumex acetosella šťovík menší 50 Papaver somniferum mák setý 12 Stellaria graminea ptačinec trávovitý 5 Rubus fruticosus ostružiník křovitý 1 Taraxacum officinale smetanka lékařská 6 Rubus idaeus ostružiník maliník 2 Verbena officinalis sporýš lékařský 105 Vaccinium myrtillus brusnice borůvka 8 E) Vlhkomilná vegetace B) Segetální rostliny Alisma plantago-aquatica žabník jitrocelový 17 Agrostemma githago koukol polní 2 Batrachium sp. lakušník 1 Anthemis arvensis rmen rolní 2 Bidens cernua dvouzubec nicí 10 Arenaria serpyllifolia písečnice douškolistá 12 Bidens sp. dvouzubec 62 Neslia paniculata řepinka latnatá 2 Carex 2D - bicarpelátní ostřice 2D 43 Polygonum persicaria rdesno červivec 6 Carex 3D - tricarpelátní ostřice 3D 46 Raphanus raphanistrum ředkev ohnice 1 Epilobium parviflorum vrbovka malokvětá 1 Scleranthus annuus chmerek roční 7 Lycopus europaeus karbinec evropský 11 Stellaria media ptačinec prostřední 18 Nitella sp. skleněnka 1 Thlaspi arvense penízek rolní 4 Persicaria hydropiper rdesno peprník 58 Valerianella dentata kozlíček zubatý 2 Persicaria lapathifolium rdesno blešník 1 C) Ruderální porosty Peucedanum sp. smldník 6 Arctium sp. bodlák 1 Potamogeton sp. rdest 2 Fallopia convolvulus opletka plotní 3 Scirpus sylvaticus skřípina lesní 15 Galeopsis sp. konopice 1 Sparganium erectum zevar vzpřímený 7 Chenopodium sp. merlík 124 F) Dřeviny 0 Lapsana communis kapustka obecná 5 G) Varia Polygonum aviculare truskavec ptačí 53 Apiaceae miříkovité 7 Sambucus sp. bezovité 2 Brassicaceae brukvovité 10 Sambucus nigra bez černý 3 Caryophyllaceae hvozdíkovité 6 rožec 24 Urtica dioica kopřiva dvoudomá 4 Cerastium sp. Xanthium strumarium repeň durkoman 3 Lamiaceae hluchavkovité 6 Moehringia trinervia mateřka trojžilná 5 D) Louky, pastviny a společenstva trávníků Ajuga reptans zběhovec plazivý 1 Polygonaceae rdesnovité 6 Asteraceae hvězdnicovité 12 Polygonum sp. truskavec (rdesno) 1 Cerastium holosteoides rožec obecný 8 Potentilla sp. mochna 6 cf. Dianthus sp. hvozdík 4 Rumex sp. šťovík 2 Cirsium sp./Carduus sp. pcháč/bodlák 7 Setaria sp. bér 2 Hypericum perforatum třezalka tečkovaná 3 Stachys sp. čistec 2 Juniperus communis jalovec obecný 1 Stellaria sp. ptačinec 2 Viola sp. violka 4
Tab. 1. České Budějovice – Lannova třída. Seznam všech determinací rostlinných makrozbytků v souboru. Tab. 1. České Budějovice – Lannova street. List of all macro–remains determinations in the profile.
271
35
30 25 20 15 10 5 0
Užitkové rostliny
Ostatní druhy
Obr. 7. České Budějovice – Lannova třída. Poměr užitkových a ostatních druhů rostlin ve všech vrstvách v profilu. Hloubka profilu je vynesena na vodorovné ose (cm), na svislé ose je znázorněna frekvence (n) užitkových a ostatních druhů rostlin v jednotlivých vrstvách. Fig. 7. České Budějovice – Lannova street. The proportion of the useful plants in the profile. Profile depth is on a horizontal axis (cm), a vertical axis refers to the proportion of useful plants and other species.
ných makrozbytků, které se nacházely v nezuhelnatělém stavu, neboť pocházejí z přirozeného stanoviště. Zuhelnatělý materiál je typický pro nálezy z archeologických situací (Wasylikova 1986, 571). Bylo určeno 45 druhů. U diaspor, kde nebylo možné určit konkrétní druh, byl ve 22 případech zaznamenán rod a v 6 případech čeleď. V rámci studovaného profilu nebyl zaznamenán výraznější trend zachycující změny druhové skladby. Zastoupení diaspor v jednotlivých vrstvách je do značné míry ovlivněno charakterem sedimentu (např. rychlostí sedimentace). Nejvíce rostlinných makrozbytků bylo determinováno z vrstev s organickými usazeninami, což je pro daný typ sedimentu obvyklé. Vedle druhů indikujících charakter potoční nivy se zde nacházela řada antropogenních indikátorů – plevele, ruderály, druhy luk a pastvin a užitkové rostliny (tab. 1). Poměr taxonů v příslušných ekologických skupinách pro všechny vrstvy znázorňuje obr. 5. Kromě diaspor byly v hojném počtu nalezeny také pupária much a schránky chrostíků (Trichoptera). Výsledky pylové analýzy jsou do značné míry ovlivněny charakterem sedimentu. Vrstvy s vyšším obsahem organického materiálu obsahovaly vyšší koncentraci pylových zrn, než vrstvy s vyšším obsahem písčité frakce. Z relativně vysokého procenta zrn skupiny Varia, která zahrnuje zrna korodovaná nebo silně mechanicky poškozená, a tudíž nedeterminovaná, lze posoudit i relativní poškození souboru. Přesto bylo možné determinovat z vybraných vzorků minimálně 500 objektů. Celkem bylo determinováno 51 taxonů (určení na úrovni druhu a rodu), navíc 4 čeledi (obr. 6). V rámci souboru tvořily dominantní složku antropogenní indikátory, dále byly zaznamenány druhy vlhkomilné a zachyceno bylo také široké spektrum dřevin. Poměr druhů dřevin (AP) a bylin (NAP) nasvědčuje tomu, že se jednalo o krajinu otevřenou (obr. 6). V rámci studovaného profilu nebyl zaznamenán výraznější trend zachycující změny druhové skladby. Podrobné srovnání výsledků pylové analýzy s výsledky analýzy makrozbytkové je uvedeno níže, v jednotlivých 272
kapitolách reflektujících ekologická stanoviště rostlinných taxonů. Rozdíly mezi pylovou a makrozbytkovou analýzou byly zachyceny především v celkovém spektru dřevin (AP), protože pylová analýza odráží složení vegetace širšího okolí. Následující kapitoly propojují výsledky hmotných archeobotanických nálezů s informacemi pocházejícími z písemných pramenů. Členění reflektuje rozdělení rostlinných druhů do následujících skupin – užitkové rostliny, plevele obilnin a jiných kulturních plodin, ruderály, druhy luk, pastvin a synantropních trávníků, vlhkomilné rostliny, dřeviny a vyčleňuje skupinu Varia. a) Užitkové rostliny Užitkové rostliny byly makrozbytkovou analýzou v souboru zaznamenány pouze sporadicky. Navzdory tomu, že k západnímu úseku Lannovy třídy (od města po dnešní ulici Jeronýmovu) přiléhaly od 16. století menší hospodářské usedlosti se zahradami, jejichž účel býval nejen okrasný, ale především užitkový. Soudíme tedy, že zde nedocházelo k hromadění odpadního materiálu ani k jeho záměrnému ukládání (obr. 7). Mezi zaznamenané užitkové druhy patří ořešák královský (Juglans regia), mák setý (Papaver somniferum), len setý (Linum usitatissimum), konopě setá (Cannabis sativa), která je doložená i pylovou analýzou, maliník (Rubus idaeus) a jahodník (Fragaria sp.). Všechny zmíněné druhy mohly být pěstovány. V blízkém okolí mohly být sbírány plody ostružiníku (Rubus fruticosus) a brusnice borůvky (Vaccinium myrtillus). Výskyt nažek fíkovníku (Ficus carica) coby exotické rostliny svědčí o jeho dovozu, který dokládají i historické prameny. Roku 1541 bylo na zdejších trzích možno zakoupit například rýži, fíky či mandle, dovážené neznámo odkud. Ve stejné době je doložen běžný prodej koření, jmenovitě pepře, šafránu či hřebíčku (SOkA ČB, AM ČB, kniha č. 288, Kniha konceptů 1538–1550, fol. 74a a 176a–b). V pylovém spektru se pouze sporadicky vyskytovala zrna Prunus typ. Do tohoto typu patří např. třešeň, jabloň, hrušeň, ale i střemcha obecná (Prunus padus), která by mohla růst na humózních půdách podél potoka. Z písemných dokladů 16. – 18. století víme, že nejběžnější druhy ovocných stromů na budějovických předměstích představovaly jabloně, hrušně a švestky. Nízký počet pylových zrn této skupiny může být způsoben fyzickou bariérou bránící jejich doletu (např. situování zahrady na opačnou stranu dnešní Lannovy třídy a oddělení zástavbou). Ve většině předměstských zahrad bylo pěstováno běžné ovoce a zelenina ke kuchyňskému zpracování. Výjimkou bývaly zahrady budějovických lékárníků, zaměřené na byliny k přípravě medikamentů. Nedaleko od Lannovy třídy, v prostoru dnešní továrny Gamex (Průmyslová ulice), vznikla například počátkem 19. století rozlehlá zahrada lékárníka Josefa Jana Grossmanna. Ten se snažil rozšířit sortiment o další druhy a za účelem dovozu některých sazenic chystal dokonce cestu do Turecka. V Grossmannově zahradě rostly i četné ovocné stromy, mezi jinými broskve a meruňky (Kovář 2003). Podle historických pramenů produkovalo zemědělské zázemí královského města především běžné obiloviny, které se sklízely i na polích v okolí nynější Lannovy třídy. V pylové analýze bylo oproti analýze makrozbytků zachyceno velké množství pylových zrn obilovin (Cerealia), což bychom mohli považovat za potvrzení historických pramenů cestou archeobotaniky. b) Plevele obilnin a jiných kulturních plodin Z této skupiny lze uvést výskyt diaspor koukolu polního (Agrostemma githago), v pylové analýze byl zastoupen pouze jedinou determinací v rámci celého souboru. Dříve byl velice hojným plevelem 273
obilovin, dnes se však vyskytuje poměrně vzácně. K dalším zástupcům plevelů patří rmen rolní (Anthemis arvensis) – pylovou analýzou zaznamenán jako Anthemis arvensis typ, řepinka latnatá (Neslia paniculata), kozlíček zubatý (Valerianella dentata), chmerek roční (Scleranthus annuus), písečnice douškolistá (Arenaria serpyllifolia) – pylovou analýzou zaznamenána jako Arenaria serpyllifolia typ, a ředkev ohnice (Raphanus raphanistrum). Přítomna byla také pylová zrna chrpy modrák (Centaurea cyanus), která je jedním z klasických plevelů vyskytujících se hojně od vrcholného středověku (Jankovská 1997, 146–147). Některé druhy se mohou vyskytovat i na jiných typech stanovišť, jako např. opletka plotní (Fallopia convolvulus) a konopice (Galeopsis sp.) na ruderálních stanovištích, nebo rdesno ptačí (Polygonum aviculare) ve společenstvech synantropních trávníků. c) Ruderální stanoviště Ruderálními stanovišti rozumíme místa ovlivněná člověkem – stále narušovaná místa odhalující mladé substráty bohaté na živiny nebo úložiště organického odpadu – např. skládky a navážky. Výrazně zde byl zastoupen merlík (Chenopodium sp.) a rdesno ptačí (Polygonum aviculare), které je charakteristické růstem na místech s pravidelným sešlapem. Oba taxony byly hojně zaznamenány také v pylové analýze jako čeleď Chenopodiaceae a Polygonum aviculare typ. Další zaznamenané druhy byly opletka plotní (Fallopia convolvulus), konopice (Galeopsis sp.), lopuch (Arctium sp.), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), kapustka obecná (Lapsana communis) a řepeň durkoman (Xanthium strumarium) – zachycena i pylovou analýzou jako Xanthium strumarium typ. Bez černý (Sambucus nigra) – zaznamenán pouze makrozbytkovou analýzou – představuje odedávna člověkem využívanou rostlinu, vhodnou jak ke sběru plodů, tak jako léčivo. Hojně roste i kolem vodních toků, na okrajích lesů a pasek. d) Louky, pastviny a společenstva synantropních trávníků Podle historických pramenů býval luční porost z hospodářského hlediska významnou komoditou (pastva, píce), ale z pochopitelných důvodů nebýval v písemných záznamech označován jinak nežli souhrnným výrazem „tráva“. Luční druhy v makrozbytkové analýze byly zastoupeny např. kohoutkem lučním (Lychnis flos–cuculi), preferujícím vlhké až mokré louky, či smetánkou lékařskou (Taraxacum officinale). Dále sem můžeme zařadit i rody pryskyřník (Ranunculus sp.), pcháč/bodlák (Cirsium sp./Carduus sp.) a čeledi hvězdnicovité (Asteraceae) a lipnicovité (Poaceae). Do společenstev trávníků a pastvin můžeme zahrnout druhy: šťovík menší (Rumex acetosella), rostoucí běžně i na úhorech a kamenitých stráních, zběhovec plazivý (Ajuga reptans), jež roste také v listnatých lesích či křovinách a podél potoků, černohlávek obecný (Prunella vulgaris), ptačinec trávovitý (Stellaria graminea), preferující také mokřiny a břehy vod, sporýš lékařský (Verbena officinalis), který hojně roste i podél potoků, a třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), která roste zejména na výslunných místech jako jsou stráně, pastviny, úhory, sušší louky, lesní lemy či okraje cest. Výskyt jalovce (Juniperus sp.) poukazuje na zarůstající pastviny. Stejně tak ale mohl být pěstován v okrasných zahradách pro lékárnické účely, nebo používán jako koření. V pylovém spektru byly hojně zaznamenány zástupci čeledi lipnicovité (Poaceae) i druhy čeledi Plantaginaceae – jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata), jitrocel větší (P. major) a jitrocel prostřední (P. media), které mohou být pomocí makrozbytkové analýzy těžko zachytitelné (Jankovská 1997). Dále byly zaznamenány druhy bedrník větší (Pimpinella major), druh vlhkých luk, a mrkev obecná (Daucus carota typ), jež může růst také na rumištích a úhorech. 274
Makrozbytky druhů z čeledi vikvovitých (Fabaceae) zcela chyběly, zatímco pylová zrna byla přítomna. Obě metody odlišuje časový posun ve vegetační sezóně (Boháčová – Kozáková 2008), a tudíž může tato skutečnost dokládat dovoz sena po zdejší komunikaci na nynější Senovážné náměstí. Zde podle historických dokladů až do roku 1921 probíhaly pravidelné trhy mimo jiné se senem a slámou (Kovář 1998, 447). Pylovou analýzou byly zaznamenány např. taxony kozinec (Astragalus typ), tolice vojtěška (Medicago sativa typ), tolice dětelová (Medicago lupulina typ), štírovník (Lathyrus typ), jetel luční (Trifolium pretense typ), jetel plazivý (Triforium repens typ) a vikev (Vicia typ). e) Vlhkomilné rostliny Nálezy schránek chrostíků (Trichoptera), spolu s diasporami vlhkomilných a vodních druhů rostlin, dokládají přítomnost vodního toku. Např. karbinec evropský (Lycopus europaeus), skřípina
Obr. 8. Výřez z veduty Českých Budějovic od Daniela Wussina z roku 1665. Budoucí Lannova třída je zčásti překryta nápisovou stuhou, přesto je dobře vidět charakter zdejší zástavby i potok, protékající osou komunikace. Reprodukce ze sbírek Státního okresního archivu České Budějovice. Fig. 8. Detail of vedute České Budějovice by Daniel Wussin from 1665. Future Lannova street is partially covered by a letter string, nevertheless the character of the residential build–up area is clearly visible as well as a stream flowing in central part of the road. This reproduction is from the collection of State regional archive of České Budějovice.
275
lesní (Scirpus sylvaticus), rdesno peprník (Persicaria hydropiper), dvouzubec nicí (Bidens cernua), žabník jitrocelový (Alisma plantago–aquatica), vrbovka malokvětá (Epilobium parviflorum) a ostřice (Carex sp.) jsou rostliny, které tvoří běžnou vegetaci kolem vodních toků včetně příkopů, rumišť a cest. Z rostlin rostoucích přímo ve vodě byly zaznamenány lakušník (Batrachium sp.), rdest (Potamogeton sp.) a dokonce i zástupce zelených řas – parožnatka (Nitella sp.), což může poukazovat na tvorbu mělkých tišin či tůní s čistou mírně tekoucí až stojatou vodou. Pylová analýza nezachytila žádné hydrofyty. Vlhkomilná vegetace byla zachycena rody dvouzubec (Bidens sp.), ostřice (Carex sp.), pylovými typy Lythrum salicaria (kyprej vrbice), Lysimachia vulgaris (vrbina obecná), Mentha typ (např. Lycopus europaeus – karbinec evropský, který byl zaznamenán i makrozbytkovou analýzou), Peucedanum palustre typ (např. smldník bahenní), Polygonum persicaria typ (např. rdesno peprník). Podle historických pramenů protékal souběžně s komunikací vedoucí na místě nynější Lannovy třídy tzv. Hlinský neboli Vrátecký potok, odvádějící vodu z oblasti kolem Hlinska, Dubičného a Hlincovy Hory. Potok je zakreslen na Wussinově vedutě Českých Budějovic z roku 1665 (obr. 8), nepochybně však jako přirozená vodoteč existoval mnohem dříve. Potoční koryto probíhalo těsně podél jižní strany silnice a teprve pod výšinou „Na krásné vyhlídce“ (u nynější střední zemědělské školy) se trasa horního toku odkláněla. V západní části dnešní Lannovy třídy se vytvořila zvláštní situace, neboť tady probíhala komunikace po obou březích, aby bylo umožněno také propojení domů na jižní straně silnice. Hlinský potok představoval vždy riziko povodní, vyznačujících se náhlým příchodem a rychlým průběhem; způsoboval to krátký tok a nevelké povodí, ležící v oblasti Lišovského prahu s vydatnými srážkami. Spolu s Dobrovodským potokem přinášel východní části Českých Budějovic záplavy, při nichž se hladina zvedla do maximální výše během několika
Obr. 9. Západní část Lannovy třídy na snímku z konce 19. století. Dobře je tu ještě vidět jírovcová alej, vysázená kdysi podél Hlinského potoka. Fotografoval Josef Woldan. Ze sbírek Státního okresního archivu České Budějovice. Fig. 9. Western part of Lannova Street in a photo from the end of 19th century. The chestnut alley planted alongside Hlinský stream is still clearly visible in the picture. The photo was taken by Josef Woldan and is stored in the collection of State regional archive of České Budějovice.
276
Obr. 10. Stará zástavba jižní strany západního úseku Lannovy třídy s jírovcovou alejí. Snímek z počátku 20. století. Ze sbírek Státního okresního archivu České Budějovice. Fig. 10. Old build–up residential area of southern side in west section of Lannova Street with a chestnut alley. The picture was taken at the beginning of 20th century and is stored in the collection of State regional archive of České Budějovice.
desítek minut. V rámci budování moderní sítě městské kanalizace v šedesátých a sedmdesátých letech 19. století byl Hlinský potok po celé délce Lannovy třídy přeměněn na podpovrchovou stoku a zaklenut cihlovou klenbou. Jako svědectví jeho existence zůstala ještě po nějaký čas zachována dvě souběžná stromořadí, lemující původně oba potoční břehy; spatříme je ještě na nejstarších fotografiích a pohlednicích. f) Dřeviny Z dřevin byly makrozbytkovou analýzou zachyceny pouze diaspory bezu černého a jalovce, které byly diskutovány již výše. Dřeviny byly zachyceny hlavně pylovou analýzou, neboť odráží složení vegetace širšího okolí. Jednalo se o otevřenou krajinu, tudíž lze předpokládat, že pylová zrna jehličnanů s relativně dalekým dosahem doletu mohou pocházet z větší vzdálenosti. Dochází k poklesu pylové křivky jedle (Abies sp.), jejíž hojný výskyt byl v českobudějovické kotlině doložen pro předcházející období. Její pokles je zaznamenán během pozdního subatlantiku již na lokalitě Zbudovských blat u Zlivi (Rybníčková a kol. 1975). Kontinuální výskyt jedle byl zachycen až do období vrcholného středověku (Pokorný a kol. 2002). Je nahrazována borovicí (Pinus sp.) a smrkem (Picea sp.). Ostatní dřeviny – olše (Alnus sp.), líska (Corylus sp.), vrba (Salix sp.) – se mohly v okolí běžně vyskytovat. Absence pylových zrn habru (Carpinus sp.) ve spodních vrstvách a velmi vzácný výskyt v nejvyšší vrstvě, koreluje s nálezy z dalších částí jižních Čech (Rybníčková 277
a kol. 1975; Rybníčková – Rybníček 1985). V historických pramenech se navíc nacházejí zmínky o jírovcovém stromořadí (Aesculus hippocastanum) na Lannově třídě, táhnoucí se podél Hlinského potoka, a jehož poslední zbývající části byly vykáceny počátkem 20. století (obr. 9–10). Podle nejstarších vyobrazení města (1619, 1665) se v prostoru polí východně od nynější Jeronýmovy ulice ojediněle vyskytovaly stromy, podle tvaru korun nejspíše listnaté, které pravděpodobně lemovaly mezní pásy nebo pěšiny mezi poli. Někdy se o existenci hospodářsky méně významných druhů dřevin dozvíme v nečekaných souvislostech: například roku 1741 byli dva francouzští vojáci oběšeni na vrbě poblíž Pražské silnice (SOkA ČB, AM ČB, kniha č. 1964, Kronika Tomáše Františka Veselého, pag. 552; týž fond, kniha č. 1969, Kronika L. B. Schneidera, I. díl, pag. 611). Podél hlavních komunikací bývaly od přelomu 18. a 19. století systematicky vysazovány stromové aleje – zpočátku topolové. Po zjištění nevhodnosti tohoto druhu (lámavost větví, malá odolnost vůči dřevokaznému hmyzu), je později nahradily lípy. g) Varia Tato skupina zahrnuje taxony rostlin, které se nepodařilo blíže určit z důvodu poškození diaspor nebo kvůli jejich problematické determinaci v rámci rodu. Takové taxony jsou uvedeny pouze jako rody nebo čeledi. Např. ptačinec (Stellaria sp.), šťovík (Rumex sp.), brukvovité (Brassicaceae) aj. (viz tab. 1). Skupina zahrnuje i druhy, které nebylo možno kvůli jejich široké ekologické valenci zařadit do blíže specifikované skupiny. Týká se to např. mateřky trojžilné (Moehringia trinervia), rostoucí v přirozených i druhotných lesích, křovinách, pasekách, na slunných, zejména ruderálních stanovištích preferující půdy bohaté na dusík. Závěr Kombinace makrozbytkové a pylové analýzy se ukázala jako vhodná a přínosná podpora historických pramenů, vztahujících se k dějinám Českých Budějovic. Na základě námi získaných výsledků můžeme charakterizovat danou lokalitu, ležící mimo vlastní jádro města, jako funkční udržovanou komunikaci s přítomností vodního toku. To plně koreluje s historickými doklady. Je zde zachycen prokazatelný vliv člověka, blízký výskyt polí a luk. Okolí lze charakterizovat jako rozvolněnou krajinu s přilehlými lesy i podmáčenými stanovišti. Výzkum poukázal na význam zdánlivě nepříliš atraktivních a nenápadných profilů, které z hlediska artefaktuální archeologie nepřináší příliš důležitou informaci, ale jsou důležité z hlediska archeobotaniky. Poděkování Veliké poděkování patří PhDr. Petru Zavřelovi z archeologického oddělení Jihočeského muzea v Českých Budějovicích za datování zlomků keramiky, Mgr. Alexandře Bernardové a Ing. Milanovi Aldorfovi za pomoc při odebírání profilu. Zároveň také děkujeme Mgr. Veronice Komárkové, RNDr. Janu Novákovi, Ph.D. a PhDr. Jaromíru Benešovi, Ph.D. Tento výzkum byl podpořen grantem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky MSM6007665801 a GAJU 138/2010/P.
278
Literatura Anderberg, A. L. 1994: Atlas of seeds and small fruits of Northwest–European plant species with morphological descriptions. Stockholm. Armstrong, H. A. – Brasier, M. D. 2005: Microfossils. Malden – Oxford – Carlton. Beneš, J. 2008: Archeologie rostlin. In: Beneš J. – Pokorný P. (eds.), Bioarcheologie v České republice. České Budějovice – Praha, 39–72. Berggren, G. 1981: Atlas of seeds and small fruits of Northwest – European plant species with morphological descriptions. Stockholm. Beug, H. J. 2004: Leitfaden der Pollenbestimmung für Mitteleuropa und angrenzende Gebiete. München. Boháčová, I. – Kozáková, R. 2008: Přírodní prostředí Pražského hradu a jeho zázemí – výpověď pylové analýzy z raně středověkých sedimentů ze III. nádvoří, Archeologické rozhledy 60, 547–564. Cappers, R. T. J. – Broker, R. M. – Jans, J. E. A. 2006: Digitale Zadenatlas van Nederland/ Digital Seed Atlas of the Netherlands. Groningen. Cappers, R. T. J. – Neef, R.– Broker, R. M. 2009: Digital atlas of economic plants volume 1, 2a, 2b. Groningen. Čulíková, V. 1981: Rostlinné makrozbytky ze středověkého Mostu, Archeologické rozhledy 33, 649–674. – 2007: Zpráva o prvním archeobotanickém nálezu líčidla amerického (Phytolacca americana L.) ve střední Evropě a o dalších druzích užitkových rostlin z Prahy – Hradčan, Archeologické rozhledy 59, 353–370. – 2008: Ovoce, koření a léčiva z raně novověké jímky hradčanského špitálu, Archeologické rozhledy 60, 229–260. Dreslerová, D. 2008: Pozdě, ale přece: environmentální archeologie v České republice. In: Beneš, J. – Pokorný, P. (eds.), Bioarcheologie v České republice. České Budějovice – Praha, 13–38. Dreslerová, D. – Pokorný P. 2004: Vývoj osídlení a struktury pravěké krajiny na středním Labi. Pokus o přímé srovnání archeologické a pyloanalytické evidence, Archeologické rozhledy 56, 739–762. Faegri, K. – Iversen, J. 1989: Textbook of Pollen Analysis. Wiley – Chichester. Grimm, E. C. 2011: Tilia. Ver. 1.5.12. Illinois. Hajnalová, E. 1999: Archeobotanika pestovaných rastlín. Nitra. Hejný, S. – Slavík, B. (eds.), 1988–1992: Květena České republiky, Díl 1 (1988), 2 (1990), 3 (1992). Praha. Jankovská, V. 1994: Pylové spektrum, synantropní vegetace a perspektivy využití pylových analýz v české archeologii. In: Beneš, J. – Brůna, V. (eds.), Archeologie a krajinná ekologie. Most, 147–159. – 1997: Archeologie a pylová analýza – metodické poznámky, Archeologické rozhledy 49, 146–147. Janoušek, B. 1966: Purkmistrovské počty 1392–1393 v Českých Budějovicích, Jihočeský sborník historický 35, 187–192. Kreuz, A. – Schäfer, E. 2002: A new archaeobotanical database program, Vegetation History and Archaeobotany 11, 177–179. Kovář, D. 1998: Senovážné náměstí. In: Encyklopedie Českých Budějovic. České Budějovice, 447. – 2003: Grossmannova (Kailova) zahrada v Českých Budějovicích. Výběr 40, 405–410. Kubát, K. 2002: Klíč ke květeně České republiky. Praha. Militký, J. – Zavřel, P. 1994: Archeologické výzkumy v historickém jádru Českých Budějovic v roce 1993. Mediaevalia Archaeologica Bohemica. Památky archeologické – Supplementum 2. Praha, 219–221. – 1998: Raně středověké osídlení v okolí Českých Budějovic, Archeologické rozhledy 50, 397–432. Pletzer, K. – Thoma, J. 1998: Lannova třída. In: Encyklopedie Českých Budějovic. České Budějovice, 232–233. Pokorný, P. a kol. 2002: Pokorný, P. – Kočár, P. – Jankovská, V. – Militký, J. – Zavřel, P. 2002: Archaeobotany of the High Medieval town of České Budějovice (Czech Republic), Archeologické rozhledy 54, 813–836. Punt, W. (ed.) 1976: The Northwest European Pollen Flora, Vol. I. Amsterdam. Punt, W. – Blackmore, S. (eds.) 1991: The Northwest European Pollen Flora, VI. Amsterdam.
279
Punt, W. – Blackmore, S. – Clarke, G. C. S. (eds.) 1988: The Northwest European Pollen Flora, V. Amsterdam. Punt, W. – Blackmore, S. – Hoen, P. P. (eds.) 1995: The Northwest European Pollen Flora, VII. Amsterdam. Punt, W. – Blackmore, S. – Hoen, P. P. – Stafford, P. J. (eds.) 2003–2009: The Northwest European Pollen Flora, VIII (2003), IX (2009). Amsterdam. Punt, W. – Clarke, G. C. S. (eds.) 1980–1984: The Northwest European Pollen Flora, Vol. II (1980), III (1981) IV (1984). Amsterdam. Rybníčková, E. – Rybníček, K. 1985: Palaeogeobotanical evaluation of the Holocene profile from the Rezabinec fishpond, Folia Geobotanica and Phytotaxonomica 20, 419–437. Rybníčková, E. – Rybníček, K. – Jankovská, V. 1975: Palaeoecological Investigations of Buried Peat Profiles from the Zbudovská blata Marshes, Southern Bohemia, Folia Geobotanica and Phytotaxonomica 10, 157–178. Slavík, B. (ed.) 1995–2000: Květena České republiky, Díl 4 (1995), 5 (1997), 6 (2000). Praha. Slavík, B. – Štěpánková, J. (eds.) 2004: Květena České republiky, Díl 7. Praha. Štěpánková, J. (ed.) 2010: Květena České republiky, Díl 8. Praha. Wasylikowa, K. 1986: Analysis of fossil fruits and seeds. In: Berglund, B. E. (ed.), Hanbook of Holocene Paleoecology and Paleohydrology. Chichester, 571–591.
Jitka Kosňovská – Petra Houfková – Daniel Kovář: Lannova street, České Budějovice, based on archaeobotanical analyses and historical sources. The archaeobotanical research of cultural layers situated in the Lannova street České Budějovice, South Bohemia, contributed to underestanding of human impact and landscape developement in this conurbation dated from the end of the 15th to the first half of the 19th century. The combination of macro–remains and palynological analysis is considered to be a strong instrument for such reconstruction. The data were supplemented with historical context and our results confirmed the function of Lannova street as a clean frequented road bordered with a water stream. Significant role of human impact and presence of fields and meadows were also detected therefore the surrounding area of Lannova street could be characterized as a landscape with scattered mosaic of meadow, fields and small woodland islands with forests and waterlogged habitats.
280
