1
DÁLE DOPORUČUJEME Ladislav Fuks: Myši Natálie Mooshabrové Temný příběh vdovy Mooshabrové se odehrává ve světě ovládaném diktátorem. Hrdinka líčí pasti na krysy, čelí tyranii svých dvou dětí i vyptávání policie, živí se udržováním hrobů a pracuje pro úřad Péče o dítě. Zdánlivě banální a bezvýznamný život ženy. Kým je ale Natálie Mooshabrová doopravdy?
Ladislav Fuks: Oslovení z tmy – svědectví o vítězství tvora Arjeha Apokalyptická vize zániku světa po strašlivé katastrofě vypráví o setkání vysíleného chlapce Arjeha s údajným filosofem, který jej ohromí svým věděním a nutí ho k přijetí podmínek, za něž jeho rodu slibuje štěstí a bezpracné bohatství. Novela plná vizí a alegorií slibuje hluboký zážitek
Ladislav Fuks: Příběh kriminálního rady Všechno je jinak, neboť pomsta se nezastaví před ničím, těmito slovy lze charakterizovat detektivní horor o pátrání po vrahovi dětí, který je zároveň psychologickým románem o vztahu dospívajícího syna k despotickému otci. Rozuzlení je stejně tak nečekané, jako šokující.
2
LADISLAV FUKS Nebožtíci na bále malá humoreska
3
Vydání jako celek i jednotlivé části (text díla, obálka, grafická úprava, případně jazyková adaptace, redakční poznámky, ilustrace, předmluva, doslov, životopis autora apod.) jsou chráněny autorskými právy. Nositelé těchto práv jsou uvedeni v tiráži. Prosíme, používejte tuto elektronickou verzi knihy pouze v souladu s platnou licencí. Žádná verze licence k této e-knize neumožňuje rozšiřování jejich kopií (včetně půjčování) či sdělování díla veřejnosti (například umisťováním kopií či extrahovaných částí na servery, ze kterých je možno tento soubor nebo jeho část dále stahovat nebo jej prohlížet), a to za úplatu či zdarma.
4
LADISLAV FUKS
Nebožtíci na bále malá humoreska
Praha 2014 5
© Ladislav Fuks – dědicové c/o DILIA, 1972 Obálka © Marcela Strejčková – Nomzamo, 2014 © Monika S. Benešová – Lama, 2014 (elektronické vydání) ISBN 978-80-87959-28-2 (formát PDF) ISBN 978-80-87959-29-9 (formát PDF pro čtečky) ISBN 978-80-87959-30-5 (formát ePub) ISBN 978-80-87959-31-2 (formát MobiPocket) 6
Mořské stvůry mluviti slyšeti, čekají tě kočičiny. Mosazný drát potřebovati, šťastné léto. Vzducholoď viděti, konec. Snář 1900
7
1 Jednoho červencového dne oznámila městská nemocnice paní Brázdové v Růžové ulici 5, že její muž Jan Brázda, jateční podúředník v penzi, skonal. Oznámila to zvláštním poslem, bývalým listonošem, kterého si k tomuto účelu držela. Paní Brázdová právě prala v kuchyni lehkou letní zástěru, když listonoš zaklepal na její dveře na pavlači. Když pak vešel do kuchyně a řekl: „Paní, mám pro vás z nemocnice vzkaz…“, paní Brázdová si myslila, že muž píše o svetr. „Je sice léto,“ kývla spokojeně a otřela si ruce, „ale máte tam holt zimu jako v morně. Pošlu mu ten strakatý, co měl v šestašedesátým roce u Hradce. Ukažte…“ A vzala od listonoše lístek a zbledla. „Nic si z toho nedělejte, paní,“ řekl listonoš větu, pro ten účel nacvičenou, „panu choti se dostalo nejvzornější péče, páni lékaři zápasili o jeho život do posledního dechu, ale jejich snaha se v tomto případě křížila s vůlí boží. Duše je nesmrtelná.“ Paní Brázdová s lístkem vyběhla na pavlač a ani nemusila klepat na vedlejší dveře. Slečna Kesselreiberová v lehké krajkové šále a s úsměvem na rtech stála již na prahu svého bytu a z konce pavlače od schodiště přibíhala správcová. „Umřel?“ zhasl úsměv slečny Kesselreiberové na pavlači, „to snad není možné. Kvůli onomu žaludku a noze? Paní Brázdová, přijměte mou nejhlubší soustrast. Hned musím zpravit slečny. Zpíváme zpravidla na svatbách, ale to víte, že vám přijdeme.“ 8
„Musíte poslat telegramy synům,“ řekla správcová, která byla vždycky praktická, „vyrozumět Pepíka v Dlážděný u Koberweina a jít k Wohlmutovi kvůli pohřbu. Nechcete dát pana Brázdu spálit? Začíná se to tu a tam zkoušet. Ale váš muž nebyl bezvěrec, a vždyť by urnu ani nevzali na normální hřbitov.“ „Nehledě na to,“ dodala slečna Kesselreiberová, „že tohle spalování, ač se v Indii a jinde na východě provozuje od dob nejstarších, se u nás zatím hodí spíš pro mladší. Pan Brázda měl už sedmdesát.“ „A nemocnice vám musí vrátit svršky,“ řekla také správcová, „to jsou ty šaty a věci, které tam s sebou pan Brázda měl. Nezapomeňte na to. Buď se pro to chodí osobně, nebo to posílají poslem.“ „Ani už nevím, co tam, chudák, všechno měl,“ utřela si paní Brázdová oči, „a já mu chtěla ještě poslat svetr. Až se to dozví Pepík a jeho snoubenka Pepička…“ A paní Brázdová se vrátila do kuchyně, zástěru už nedoprala, spěšně se oblékla a běžela nejdřív do Dlážděné do parního pekařství Františka Koberweina, u něhož syn Pepík pracoval a zároveň i bydlil. Pepík právě nebyl ani u pecí ani v kumbálku-kanceláři, nýbrž u jedné vznešené zákaznice. „Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech,“ řekl pan Koberwein, projevil paní Brázdové soustrast a slíbil, že Pepíkovi, jakmile se vrátí, sdělí smutnou zprávu, že mu vyřídí, aby ji ihned sdělil snoubence Pepičce, a že ho pošle domů. Pak běžela paní Brázdová k Wohlmutovi, neboť pochopila, že je třeba napřed zvědět datum pohřbu a teprve pak rozeslat telegramy. 9
Pan Wohlmut stanovil pohřeb na čtvrtek na poledne s varhanami, houslistou a se zpěvem. „Se zpěvem ne,“ zavrtěla paní Brázdová hlavou, „zpívat bude naše sousedka a její slečny,“ a pan Wohlmut souhlasil. Pak šla paní Brázdová na poštovský úřad a rozeslala telegramy šesti synům, kteří bydlili na venkově, jako poslední vypsala telegram Richardovi do Hankova, protože Hankov byl nejblíž, dvacet kilometrů za městem. Pak se vrátila domů do Růžové ulice, dost unavená, musila si na chvíli sednout na židli pod kanárčí klec. Večer k ní přišel Pepík, slušný pětadvacetiletý mladík, vyučený pekař v Dlážděné u Františka Koberweina, a byl zdrcený. „Skonal kvůli tomu žaludku a noze?“ kroutil hlavou a matka Brázdová kývla a zeptala se: „Zpravil jsi o tom Pepičku?“ Pepík nejistě kývl a odešel na chvilku do pokoje, který byl za kuchyní. Pak přišel posel z nemocnice, bývalý rotnýproviantní, kterého si nemocnice pro ten účel držela, se svršky. V kuchyni na stole vybalil paní Brázdové trochu prádla, ponožek a kapesníků a také plechovou tabatěrku s malovaným barevným obrázkem koně na víku. Když ji paní Brázdová uviděla, sevřelo se jí srdce. „Jak ji měl rád,“ řekla rotnému-proviantnímu, „padesát let v ní nosil tabák. Tuhle na dně je zmáčklá, vidíte, to je pozůstatek bitvy u Hradce z roku šestašedesát. Koně miloval, sloužil u pěchoty pod generálem Pálffym. Dýmka tu není?“ Bývalý rotný-proviantní rychle hrábl do prádla, dýmka chyběla. Bylo znát, že ho to mrzí, a tu zasáhl 10
Pepík. „To nebyla žádná zvláštní dýmka,“ řekl, „otec měl dýmek moc a střídal je.“ A paní Brázdová, která to pochopila, řekla: „Vskutku to nestojí za to. Tu už nehledejte.“ Dala rotnému čaj a řekla: „Budu musit koupit cikorku a cukr,“ a pak se na chvíli rozpovídali o bitvě u Hradce a o tom strašném neštěstí posledním… A rotný-proviantní se pak s díky zvedl a šel. Druhý den – to byla středa – byla hotova parte u Wohlmuta a třetí den – ve čtvrtek ráno – přijelo šest synů Brázdových, zčásti se svými ženami a dětmi, byl jich plný byt. Dětí bylo zatím pět, míň než rodičů, ale byl jich plný dům, zdržovaly se buď v bytě, zvláště v kuchyni u kanárčí klece, anebo na pavlači před bytem slečny Kesselreiberové, nebo před bytem pana Mínka, pětatřicetiletého svobodného účetního celní správy, který bydlil na pavlači až u schodů. Pohřeb se konal ten den v poledne, byl důstojný a spořádaný, jak zaručovala reklama Wohlmutova pohřebního ústavu, ale byl i dost divoký a hlučný, děti si snad myslily, že jsou na pouti…
11
O autorovi Ladislav Fuks (24. 9. 1923 – 19. 8. 1994) byl český spisovatel, známý především psychologickými prózami, často s autobiografickými prvky. Pocházel z rodiny policejního úředníka, maturoval za II. světové války a po totálním nasazení studoval filozofii, psychologii, dějiny umění a pedagogiku. Pracoval v papírenském průmyslu, v památkové správě a v Národní galerii. Později se zcela věnoval psaní. Hlavními otázkami Fuksovy tvorby jsou strach, úzkost, zlo, bezpráví a především různé podoby vyloučení hlavní postavy z „normální společnosti“. Tyto pocity úzkosti a vyloučení pravděpodobně sám zažíval v dospívání, kdy se vyrovnával se svou homosexualitou. Dokázal se tak dobře vcítit do pocitů Židů, mizejících v koncentračních táborech, a dokázal o jejich utrpení psát tak přesvědčivě snad právě proto, že i jemu samotnému při prozrazení jeho orientace hrozilo přinejmenším vězení. Fuks se k tématu války a židovského osudu průběžně vracel, stejně, jako se stále vracel k autobiografickým prvkům. V jeho dílech se často mísí reálné události se sny, iluzemi a halucinacemi, příběhy pozvolna plynou, situace se stále znovu a znovu opakují. Někdy ani nelze odhalit, v jaké zemi a době se příběhy odehrávají, většinou je nelze ani jednoznačně zařadit k jednomu konkrétnímu žánru. I v tom tkví osobitost tvorby Ladislava Fukse. Některá jeho díla byla poměrně často překládána a některá i zfilmována nebo převedena na divadelní prkna. 12
Ladislav Fuks Nebožtíci na bále malá humoreska
Obálka s použitím vlastní ilustrace Marcela Strejčková – Nomzamo. Vydalo nakladatelství Monika S. Benešová – Lama, sídlo: V Olšinách 50, Praha 10, http://www.lama-web.cz/, jako svou 12. publikaci. Redakce Karel Marek. Výroba e-knihy Marcela Strejčková – Nomzamo, sídlo: V Olšinách 50, Praha 10. Vydání první elektronické (v nakladatelství Lama). Praha 2014. ISBN 978-80-87959-28-2 (formát PDF) ISBN 978-80-87959-29-9 (formát PDF pro čtečky) ISBN 978-80-87959-30-5 (formát ePub) ISBN 978-80-87959-31-2 (formát MobiPocket)
13
NEPŘEHLÉDNĚTE Lev Blatný: Povídky v kostkách Experimentální povídky a básně v próze Lva Blatného, jednoho z našich význačných expresionistů, nastavují ironické, satirické a mnohdy groteskní zrcadlo konvencím předválečné společnosti. Krátké, koncentrované prózy vás možná překvapí svou hutností a silou a především nadčasovostí.
Gustavo Adolfo Bécquer: Paprsek luny – tajemné španělské legendy Kdo je ta tajemná žena, do níž se v nočním lese zamiloval Manrique? Proč není radno se o dušičkové noci přibližovat k Vrchu duší a jak s tím souvisejí templáři? Přinese Pedro milované Marii zlatý náramek a co má společného láska a vina? Co je tak vzácným případem? A co se stalo v Maurčině jeskyni?
Viktor Dyk: Smrt panenky – výběr povídek o smrti Výběr Dykových povídek, jež spojuje téma smrti a lásky, zahajuje smrt z nedostatku lásky a uzavírá smrt z přílišné lásky, jíž není možné naplnit. Najdeme zde také smrt, díky níž je možné věčně milovat, a kromě dlouhého umírání stářím je zde popsána i myšlenka smrti, aby mohl jiný milovat.
Vojtěch Rakous: Doma – židovské obrázky Soubor povídek Doma byl první knihou, která uvedla do české literatury židovské obyvatele venkova a maloměsta jako jeho přirozenou součást. S humorem i porozuměním vypráví, jak vesničtí Židé poloviny 19. století se svými sousedy sdílejí běžné radosti i starosti a zároveň ctí své tradice a svou víru.
Jiří Mahen: Rybářská knížka Kniha, která je stále považována za „rybářskou bibli“, plná vzpomínek z rybářských výletů, postřehů ze života ryb a rybářů, dojmů z nádherné přírody. Krásný jazyk, humorná nadsázka i porozumění přírodě, rybám a rybaření uchvátí čtenáře i dnes. Začínajícího rybáře jistě potěší rady a zkušenosti.
Ignát Herrmann: Z pamětí starého mrzouta Pobavte se příhodami mrzoutského úředníčka, poodhalte jeho milostné zážitky z mládí i trampoty s „kmotrem“ nebo s „českým pekáčem“, prožijte s ním nekonečné týdny s husou nebo strasti kolem „vhodných vánočních dárků“ a nezapomeňte ani na kapitolu, v níž se pan Cyrus stane „volebním agitátorem“.
14
