Tom´asˇ Hal´ık: Co je bez chvˇen´ı, nen´ı pevn´e
1
Tom´asˇ Hal´ık
Co je bez chvˇen´ı, nen´ı pevn´e Labyrintem svˇeta s v´ırou a pochybnost´ı Nakladatelstv´ı Lidov´e noviny, 2002 • 12 To, zˇ e naˇse srdce nen´ı neochvˇejn´e, znamen´a rovnˇezˇ , zˇ e nen´ı z kamene; to, zˇ e naˇse v´ıra (v nejˇsirˇs´ım moˇzn´em smyslu ˚ ze znamenat prostˇe to, zˇ e je zˇ iv´a. tohoto slova) nen´ı neochvˇejn´a, muˇ • 12 ˚ lid[i] se sklonem k fanatismu a sekt´arˇ stv´ı (. . .) (. . .) lid[i] jednorozmˇern´eho myˇslen´ı, fundamentalist[y] vˇsech odst´ınu, dr´azˇ d´ı vˇsechno, co jim pˇripom´ın´a, zˇ e jejich z´apas proti barevnosti a mnohoznaˇcnosti zˇ ivota je marny. ´ Ano, ob´av´am se a stran´ım se neochvˇejnych“, protoˇze z nich c´ıt´ım chlad smrti a nepˇra´ telstv´ı k zˇ ivotu, k jeho pohyblivosti, teplu ´ ” a rozmanitosti; vyhyb´ ´ am se jim, protoˇze prostˇe nevˇerˇ´ım deklarovan´e pevnosti jejich v´ıry. Nemohu si pomoci, za je´ jich upornost´ ı c´ıt´ım kˇreˇcovitˇe potlaˇcovan´e ot´azky a nezpracovan´e probl´emy, nevyˇreˇsen´e vnitˇrn´ı konflikty, kterym ´ se marnˇe snaˇz´ı uniknout do boju˚ s jinak smyˇ ´ slej´ıc´ımi“. ” • 13 Pochybnost, o n´ızˇ budu v t´eto knize opakovanˇe hovoˇrit jako o sestˇre v´ıry“, naprosto nen´ı – budiˇz to rˇ eˇceno pˇredem ” a jasnˇe – pochybnost´ı o Bohu“, o jeho existenci“, dobrotˇe a ochotˇe se sdˇelovat a sd´ılet. Je to sp´ısˇ vˇedom´ı pro” ” blematiˇcnosti, nedostateˇcnosti, podm´ınˇenosti a ohraniˇcenosti vˇseho lidsk´eho vn´ım´an´ı a vyjadˇrov´an´ı Skuteˇcnosti, kter´a n´as radik´alnˇe pˇresahuje. Je to obava, abychom okouzleni vlastn´ım omezenym ´ n´aboˇzenskym ´ ch´ap´an´ım si na jedn´e ˚ ejˇs´ı stranˇe neudˇelali modlu z vlastn´ıho n´aboˇzenstv´ı – karikaturu Boha – a na stranˇe druh´e pyˇsnˇe neodsoudili nejruznˇ cesty n´aboˇzensk´eho hled´an´ı tˇech druhych. ´ • 14 Snad pr´avˇe ten, kdo nezaujal strnuly´ postoj, kdo sebou samym ´ nech´a pulzovat vˇsechny vibrace a otˇresy doby – a pˇritom se st´ale novˇe snaˇz´ı hledat tˇezˇ iˇstˇe a rovnov´ahu –, tak snadno neupadne. Chvˇen´ı, kter´e m´am na mysli, nen´ı pro´ jevem zbabˇel´eho strachu, i kdyˇz je snad v pozad´ı nˇekdy uzkost a starost. Zd´a se mi, zˇ e toto chvˇen´ı je v posledku puls ˚ c´ım a obnovuj´ıc´ım zˇ ivota sam´eho, pohyb vych´azej´ıc´ı z hlubiny veˇsker´e skuteˇcnosti; zˇ e je v hlubok´em souladu s tvurˇ ˚ s´am st´ale dotv´arˇ´ı a oˇzivuje sv´e stvoˇren´ı. Je to pohyb, ktery´ n´am nedovoluje ustrnout, vanut´ım Ducha, kterym ´ Buh vnitˇrnˇe ztvrdnout, znecitlivˇet. • 14 V dobˇe promˇen a otˇresu˚ (. . .) padaj´ı zdi mezi jednotlivymi zˇ a´ nry: beletrie a filozofie, osobn´ı vyzn´an´ı a teologick´e ´ ´ reflexe, spiritu´aln´ı uvahy a zkoum´an´ı charakteru doby se sl´evaj´ı v jeden proud. Doba osv´ıcenectv´ı zplodila muzea ˚ popsala a rozvˇesila je a galerie: vˇeci a obrazy vytrhla z jejich pˇrirozen´eho prostˇred´ı, utˇr´ıdila je do oddˇelenych ´ s´alu, k naˇsemu pouˇcen´ı. Podobnˇe naloˇzila novovˇek´a vˇeda s pˇr´ırodou a tehdejˇs´ı filozofie n´aboˇzenstv´ı s Bohem a v´ırou. Dnes ˚ pˇr´ırody i n´aboˇzenstv´ı, Znovu zaˇc´ınaj´ı zˇ ´ıt svym zaˇz´ıv´ame vzpouru obrazu, ´ vlastn´ım zˇ ivotem, trhaj´ı to, co Nietzsche nazval pavuˇciny rozumu“, br´an´ı se pˇres hr´aze naˇsich peˇclivych ´ utˇr´ıdˇen´ı. Ve svˇetˇe i hluboko v n´as samych ´ padaj´ı ” oddˇeluj´ıc´ı zdi. • 15 Mytus o Narcisovi je hlubˇs´ı, neˇz se na prvn´ı pohled zd´a. Nikdo nevidˇel svou vlastn´ı tv´arˇ . To, co je n´am nejbliˇzsˇ´ı ´ ˇ a nejvlastnˇejˇs´ı, co nejplastiˇctˇeji zviditelnuje naˇse j´a, to sm´ıme pozn´avat jen skrze zrcadlovy´ obraz. Snaˇz´ıme se dostat za ´ zrcadlo, pod hladinu, kter´a naˇsi tv´arˇ odr´azˇ ´ı. Avˇsak pod hladinou zeje hloubka, kter´a m´a sv´e uskal´ ı. Narcis, uchv´aceny´ objevem sv´e tv´arˇ e, byl natolik fascinov´an povrchem, obrazem, zˇ e zapomnˇel na hlubinu – a ta se mu stala osudnou. • 18 ˚ – je pro AuLidsk´e byt´ı ve tˇrech dimenz´ıch cˇ asu – k nimˇz se vztahuj´ı tˇri mohutnosti“ duˇse: pamˇet’, intelekt a vule ” gustina otiskem byt´ı boˇzsk´e Trojice, peˇcet´ı vˇecˇ nosti na hladinˇe cˇ asu. • 18 ˇ ˚ jsou neoddˇelitelnˇe spojeni; beru-li v´azˇ nˇe Vtˇelen´ı, ustˇ ´ redn´ı tajemstv´ı kˇrest’ansk´e v´ıry, pak vlastnˇe nemohu Clovˇ ek a Buh ˇ ık´am-li j´a“, rˇ´ık´am z´arovenˇ Buh“, ˚ myslet lidstv´ı a boˇzstv´ı oddˇelenˇe. R´ nebot’ cˇ lovˇek bez Boha nen´ı cel´y. Kdybych mluvil ” ” o Bohu objektivnˇe“ a nevloˇzil do toho sv´e j´a, mluv´ım o bezkrevn´em abstraktu. Kdybych mluvil o sobˇe a neˇrekl nic ”
Tom´asˇ Hal´ık: Co je bez chvˇen´ı, nen´ı pevn´e
2
o Bohu, mohl bych s´am sobˇe pˇripsat to, co patˇr´ı jemu, a navˇeky uv´aznout v pasti sebestˇrednosti cˇ i se utopit v Narcisovˇe povrchnosti. • 19 ˚ ze zachr´anit z pasti narcismu, je vˇedom´ı, zˇ e Buh ˚ nen´ı pr´azdn´e slovo, Buh ˚ je Buh ˚ – a tud´ızˇ j´a To, co n´as skuteˇcnˇe muˇ nejsem Buh ˚ a nemohu se tak chovat. Nen´ı setk´an´ı s Bohem tak cˇ asto proˇz´ıv´ano jeko osvobozuj´ıc´ı okamˇzik tak´e proto, zˇ e cˇ lovˇek pochop´ı, zˇ e s´am uˇz nemus´ı hr´at tu vyˇcerp´avaj´ıc´ı a frustruj´ıc´ı hru na boha“, zˇ e vzd´a-li se tˇechto aspirac´ı, ” ˚ ze teprve svobodnˇe, radostnˇe a pravdivˇe pˇrijmout sv´e lidstv´ı? muˇ • 19 ˚ zeˇs nic podstatn´eho pochopit, natoˇz vyslovit, nebudeˇs-li schopen myslet a mluvit (. . .) o zˇ ivotˇe, Bohu a cˇ lovˇeku nemuˇ v paradoxech. • 20 ˚ zeˇs plnˇe dok´azat, pochopit a popsat, o tom si bud’ jist, zˇ e to nen´ı Buh. Co muˇ ˚ • 21 (. . .) uˇcitel hebrejˇstiny [mi] vysvˇetlil, co znamen´a ono passivum divinum“, trpny´ tvar, tak typicky´ pro jazyk P´ısma ” a vyskytuj´ıc´ı se rovnˇezˇ v mnoha Jeˇz´ısˇ ovych ´ podobenstv´ıch. Ty cˇ ast´e pasivn´ı obraty – stane se v´am“, budete potˇesˇ e” ” ˚ ni“, budete odmˇenˇeni“ – vyplyvaj´ ´ ı ze staroz´akonn´ıho pˇr´ıkazu nevyslovovat Boˇz´ı jm´eno. Znamen´a to vˇzdy Buh ” ” ˚ v´as potˇesˇ´ı“, Buh ˚ v´as odmˇen´ı“ – avˇsak Buh ˚ chce zustat ˚ v anonymitˇe. Buh ˚ je vynal´ezav´ym umˇelcem ve v´am uˇcin´ı“, Buh ” ” skr´yv´an´ı sebe sama. • 21 ˚ ze, ba mus´ı ho pˇrehl´ednout. Pohled v´ıry je re-lecture“, druh´e, Kdo chce cˇ ´ıst svˇet a vlastn´ı zˇ ivot prvopl´anovˇe“, muˇ ” ” ˇ s-li ve svˇ ˚ zˇ ivot, nehledej nov´e skuteˇcnosti“, nybrˇ hlubˇs´ı, peˇclivˇejˇs´ı cˇ ten´ı. Cteˇ etle v´ıry svuj ´ z otevˇrenou moˇznost celek ” skuteˇcnosti – i skuteˇcnosti sv´eho zˇ ivota – novˇe pochopit, novˇe interpretovat. • 21 ˚ – hlubina naˇs´ı hloubky – je vˇetˇs´ı neˇz naˇse srdce“. Ano, takov´a je paradoxn´ı kosmologie“ svˇeta naˇs´ı duˇse: to, co je Buh ” ” ˚ zeme obej´ıt utˇ ´ ekem do svˇeta“, vede skrze j´a d´ale uvnitˇr, je vˇetˇs´ı neˇz to, co je na povrchu. Cesta k Bohu, kterou nemuˇ ” a hloubˇeji. ˚ jsou si tak straˇsnˇe bl´ızko, odehr´av´a se na t´eto uzk´ ´ e hranˇe naˇse sp´asa. Kdyˇz pˇrestaneme Pr´avˇe proto, zˇ e lidsk´e j´a a Buh ˚ n´am splyne s naˇs´ım j´a tak, zˇ e zamˇen´ıme Boha za sv´e j´a, ztratili jsme svou duˇsi. Kdyˇz je oddˇel´ıme a na rozliˇsovat a Buh Boha zaˇcneme nahl´ızˇ et jako na cosi zcela vnˇejˇs´ıho a oddˇelen´eho od sv´e duˇse, ztratili jsme zˇ iv´eho Boha a m´ame m´ısto ´ nˇej modlu. St´alym teologie je ukazovat na ono prolnut´ı transcendence a imanence, v´ıry jako daru milosti ´ ukolem a v´ıry jako svobodn´eho aktu cˇ lovˇeka, v´ıry jako setk´an´ı Boha s cˇ lovˇekem. • 22 ˇ a v´ıra, v´ıra v zˇ iv´eho Boha – na rozd´ıl od uct´ıv´an´ı model – m´a vˇzdycky tvar ot´azky po Bohu, hled´an´ı Boha a z´arovenˇ Ziv´ ˚ ze byt hled´an´ı sebe sama, porozumˇen´ı sobˇe sam´emu. Nepokoj tohoto t´az´an´ı je pulzem naˇseho pobytu na zemi; nemuˇ ´ ˚ svou vˇecˇ nost´ı; cht´ıt jej zastavit – i n´aboˇzenskymi zde naplnˇen niˇc´ım, napln´ı jej aˇz Buh jistotami“ – znamen´a sej´ıt ´ ” ˚ ze v´ıra bez hled´an´ı a bez ot´azek zustat ˚ ˚ ze zustat ˚ z cesty v´ıry. Muˇ zˇ ivou, muˇ v´ırou? • 23 Vyzn´an´ı v´ıry bez vyzn´an´ı pochyb je povrchn´ı a nezodpovˇedny´ akt. Jestliˇze se vyzn´an´ım v´ıry pˇrizn´av´am k Bohu, pak jeˇstˇe dˇr´ıve se vyzn´an´ım hˇr´ıchu˚ a pochyb pˇrizn´av´am ke sv´emu lidstv´ı. • 24 V´ıra a pochybnost nejsou (. . .) protiklady, jak se zd´a prvopl´anov´emu a vnˇejˇs´ımu pohladu. Jsou to dvˇe soubˇezˇ n´e odpovˇedi na dvojznaˇcnost Boˇz´ı pˇr´ıtomnosti ve svˇetˇe, na paradox bl´ızkosti a vzd´alenosti, intimity a neproniknutelnosti. • 24 ˚ to dˇel´a tak´e tak: nezve tu bohatou, nedˇelnˇe Kdyˇz stroj´ısˇ hostinu, nezvi sv´e bohat´e pˇra´ tele, ale pozvi slep´e a chrom´e. Buh ˚ ze – odpl´acet; zve to nastrojenou, spravedlivou a zboˇznou str´anku naˇs´ı bytosti, kter´a mu chce – nebot’ si mysl´ı, zˇ e muˇ v n´as, co je slep´e, chrom´e, plaˇc´ıc´ı, chud´e a laˇcn´e. Ne proto, aby tuto m´enˇe pˇritaˇzlivou“ str´anku naˇseho byt´ı odsoudil, ” pon´ızˇ il a potlaˇcil, nybrˇ ´ z aby ji nasytil a rozveselil. Nikdo to l´epe nevystihl (. . .) neˇz rabi z Nazareta ve svych ´ sporech s farizeji: cˇ lovˇek byv´ cnostech“, jistot´ach a s´ıle pyˇsnˇe uzamˇceny; ´ a cˇ asto ve svych ´ ´ to podstatn´e v nˇem se otev´ır´a ” skrze jeho laˇcnosti, touhy a r´any. Ano, t´ım podstatnym ´ je sama jeho otevˇrenost“ – otevˇrenost pro ono podstatn´e, ” pro to jedinˇe potˇrebn´e“, kter´e se mu neotevˇre nikdy jindy neˇz pr´avˇe ve chv´ıli jeho otevˇrenosti a laˇcnosti. Otevˇrenost ” lidsk´eho srdce a otevˇrenost Boˇz´ıho kr´alovstvi“ je jedna a t´azˇ otevˇrenost. ”
Tom´asˇ Hal´ık: Co je bez chvˇen´ı, nen´ı pevn´e
3
• 25 ˚ n´am daroval tento svˇet a tento zˇ ivot jako sloˇzity´ a nejednoznaˇcny, ˚ nech´av´a proudit dˇejiny jako mnohoBuh ´ Buh ˚ i do svatych barevny´ tok dobra a zla, radosti a utrpen´ı, Buh ´ P´ısem vloˇzil paradoxy a h´adanky – proˇc to vˇsechno? Zˇrejmˇe chctˇel uchovat volny´ prostor pro v´ıru i pochybnost, pro jejich vz´ajemn´e potk´av´an´ı a utk´av´an´ı. V t´eto vz´ajemnosti v´ıry a pochybnosti zraje nepokojn´a svoboda lidsk´eho srdce po celou dobu naˇs´ı cesty k bran´am vˇecˇ nosti. Stˇrezme se nechat tento zˇ ivy´ proud hled´an´ı uv´aznout v bahnitych ´ mˇelˇcin´ach mrtvych ´ jistot, at’ uˇz jsou to jistoty n´aboˇzensk´e“, ” cˇ i jistoty sebevˇedom´eho ateismu. • 27 ˚ je t´azˇ ot´azka. Ot´azka, kterou se pt´am na Boha, a ot´azka, kterou mi pokl´ad´a Buh, • 28 (. . .) dialog mezi vˇerˇ´ıc´ımi a nevˇerˇ´ıc´ımi“ (ˇci sp´ısˇ e jinak vˇerˇ´ıc´ımi“) – o jehoˇz uˇziteˇcnosti dnes m´alokdo pochybuje – ” ” ˚ ze zaˇc´ıt uˇz ve vlastn´ı mysli (. . .). muˇ • 30 ˚ ˚ kterou do n´ı vnesly rˇ eholn´ı rˇ a´ dy, osobnosti Nen´ı kr´asa c´ırkve, nevˇesty Kristovy, d´ana pˇredevˇs´ım ruznost´ ı stylu, a hnut´ı? • 30 Vidˇel jsem mnoho velkych ´ pravd leˇzet mrtvˇe a zapr´asˇ enˇe na zapomenut´em m´ıstˇe, jako Golema, ktery´ cˇ ek´a na rab´ına, aˇz do nˇej vloˇz´ı oˇzivuj´ıc´ı sˇ e´ m vˇerohodn´eho stylu. • 30 V dneˇsn´ı dobˇe i mnoz´ı teologov´e a hierarchov´e p´ısˇ´ı knihy pro hledaj´ıc´ı a pochybuj´ıc´ı“, ale cˇ asto se uk´azˇ e, zˇ e tento ” podtitul je jen reklamn´ı trik: autor s´am uˇz m´a pˇredem jasno a z vyˇ ´ sky svych ´ jistot ukazuje pochybuj´ıc´ım a hledaj´ıc´ım“ ” smˇer do sv´eho spr´avn´eho ovˇcince. • 31 ˚ (. . .) z´avrat’ z rychle srustaj´ ıc´ıho svˇeta, z hˇrmotn´eho p´adu vˇsech hradeb a st´aly´ vnitˇrn´ı dialog v´ıry a pochybnosti, ˚ v dobˇe stˇr´ıd´an´ı tis´ıcilet´ı. I mnoh´e z toho, co jsme mˇeli stejnˇe jako hled´an´ı stylu“ patˇr´ı k charakteristickym ´ pocitum ” ˚ za neotˇresiteln´e, se chvˇeje s t´ım. O duvod v´ıce, abychom nezamlˇceli jeden pˇred druhym, jak tento cˇ as otˇresu jistot ´ proˇz´ıv´ame. • 38 Smrt, n´asil´ı a bezpr´av´ı, at’ se nyn´ı zdaj´ı jakkoliv siln´e, nebudou m´ıt posledn´ı slovo. To je tak´e – a moˇzn´a pˇredevˇs´ım – smysl zvˇesti o vzkˇr´ısˇ en´ı, kterou bychom si nemˇeli pl´est se senzaˇcn´ı historkou o oˇziven´ı mrtvoly. • 40 ´ Dialog s Bohem o tajemstv´ı zla a utrpen´ı vˇzdycky asi nakonec mus´ı skonˇcit jako v knize Job: cˇ lovˇek si pˇrikryje usta a sklon´ı se pˇred nepochopitelnost´ı Skuteˇcnosti. Ale toto zmlknut´ı – jak vid´ıme nejl´epe pr´avˇe v knize Job – je vysledkem ´ pˇredlouh´eho a bolestn´eho procesu, z´apasu, promˇeny mysli. A v´ıra (. . .) nen´ı aˇz on´ım stavem na konci tohto procesu: v´ıra je cely´ tento proces. • 40 ˇ an´ı pochybnost´ı, nybrˇ (. . .) v´ıra nespoˇc´ıv´a jen v pˇrekon´av´an´ı a odstranov´ ´ z i ve schopnosti je sn´asˇ et a vydrˇzet. • 41 ´ castn´ıky kultury, z n´ızˇ nemuˇ ˚ zeme zcela vystoupit; vˇsichni si t´ım cˇ i on´ım zpusobem ˚ Jsme dˇetmi sv´e doby a uˇ neseme s sebou cel´e dˇejiny z´apadn´ı duchovn´ı kultury s bolestnymi z´apasy mezi tradicionalismem a liberalismem, autorit´arˇ ´ stv´ım a osv´ıcenstv´ım, a nav´ıc traumatick´e dˇejinn´e skuteˇcnosti. Do naˇseho pˇremyˇ ´ slen´ı o v´ırˇ e se toto dˇedictv´ı prom´ıt´a v bezpoˇctu kritickych ´ ot´azek. Tyto ot´azky jsou legitimn´ı, bylo by poˇsetil´e je potlaˇcovat. Dneˇsn´ı vˇerˇ´ıc´ı m´a (. . .) mor´aln´ı ´ ern´e jeho vzdˇel´an´ı a intelektu´aln´ı kapacitˇe (. . .). povinnost hledat na nˇe odpovˇedi, umˇ • 42 ˚ era ve smysl, ve smysluplnost celku skuteˇcnosti (. . .). Koˇrenem v´ıry je z´akladn´ı duvˇ • 42 ˚ ze uk´azat cˇ lovˇeku, trp´ıc´ımu vyˇ Jen je-li zpovˇedn´ık dostateˇcnˇe zkuˇseny´ a ochotny´ k rozumn´emu rozhovoru, muˇ ´ citkami svˇedom´ı pro sv´e pochybnosti“, zˇ e ho nejsp´ısˇ e prostˇe napadly kritick´e ot´azky a jeho pochyben´ı, je-li jak´e, sp´ısˇ spoˇc´ıv´a ” v tom, zˇ e m´ısto aby hledal odpovˇed’, se je snaˇzil zoufale a marnˇe zaplaˇsit a vytˇesnit (. . .).
Tom´asˇ Hal´ık: Co je bez chvˇen´ı, nen´ı pevn´e
4
• 43 ˚ ze Buh ˚ t´ım, zˇ e dopust´ı, aby se cˇ lovˇeku honily v hlavˇe velmi nekonformn´ı n´aboˇzensk´e pˇredstavy, pohnout Nˇekdy muˇ zahn´ıvaj´ıc´ımi stojatymi vodami jeho ospal´e zboˇznosti cˇ i provˇetrat zvetˇsel´e haraburd´ı zdˇedˇen´e“ n´aboˇzenskosti, ucho´ ” v´avan´e kdesi v nevˇetran´e zadn´ı komoˇre mysli. • 44 Sebejisty´ a vysmˇ ´ esˇ ny´ ateismus (ktery´ m´a jasno“, jak se to m´a s Bohem) samozˇrejmˇe nepatˇr´ı do kategorie pochyb” nost´ı, sp´ısˇ e se psychologicky podob´a n´aboˇzensk´e bigotnosti a fundamentalismu. Rovnˇezˇ n´aboˇzensk´a lhostejnost, at’ uˇz se sama nazyv´ ´ a ateismem, agnosticismem nebo se skryv´ ´ a za form´aln´ı maskou konvenˇcn´ı religiozity, je opakem jak v´ıry, tak pochybnosti. (. . .) tam, kde protest proti n´aboˇzenstv´ı m´a bojovny´ a v´asˇ nivy´ charakter, m´alokdy se jedn´a o ateismus“ v prav´em smyslu slova, o pevn´e pˇresvˇedˇcen´ı o neexistenci Boha. Vˇetˇsinou jde o zranˇenou v´ıru, kter´a ” svou bolest vyb´ıj´ı ve v´asˇ niv´em odporu a z´apasu. • 45 ˇ (. . .) vzpomenme na Stary´ z´akon: Nen´ı tam mnoho pˇr´ıkladu˚ toho, zˇ e z´apas s Bohem je velmi autentickou podobou ˇ Buh ˚ miluje ty, kteˇr´ı s n´ım z´apas´ı, naslouch´a tˇem, kteˇr´ı s n´ım vedou spor? setk´an´ı Boha s cˇ lovˇekem? Ze • 45 Paul Tillich tvrdil, zˇ e nejz´avaˇznˇejˇs´ı hranice nevede mezi tˇemi, kteˇr´ı se pokl´adaj´ı za vˇerˇ´ıc´ı, a tˇemi, kteˇr´ı se povaˇzuj´ı za ateisty, nybrˇ ´ z mezi skupinou tˇech, kter´e ot´azky v´ıry ponech´avaj´ı v lhostejn´em klidu – at’ uˇz jde o konvenˇcn´ı ateisty cˇ i konvenˇcn´ı vˇerˇ´ıc´ı –, a skupinou tˇech, kterymi tyto ot´azky hybaj´ ´ ´ ı, vzruˇsuj´ı je – at’ uˇz jde o vˇerˇ´ıc´ı, pro neˇz v´ıra nepˇrest´av´a byt ´ dobrodruˇzstv´ım hled´an´ı“, cˇ i ateisty, kteˇr´ı tak cˇ i onak z´apas´ı s Bohem“. ” ” • 46, 47 Pochybnosti, kter´e povaˇzuj´ı za v´azˇ n´e (. . .) se vztahuj´ı pˇredevˇs´ım k tˇrem oblastem. Zaprv´e: Pochybuji o moˇznosti jakkoliv racion´alnˇe pochopit a odvysvˇetlit“ napˇet´ı mezi pˇredstavou dobr´eho Boha a realitou zla a utrpen´ı ve svˇetˇe. ” Zadruh´e: Uvˇedomuji si ohromnou propast mezi nepochopitelnost Boˇz´ı a vˇsemi lidskymi prostˇredky vyj´adˇrit toto ´ tajemstv´ı v urˇcit´e n´aboˇzensk´e rˇ eˇci, pˇredstav´ach a pojmech. Zatˇret´ı: Uvˇedomuji si nesnadnost jasnˇe rozliˇsit v mnoha ˚ oprostit se od lidskych ˚ konkr´etn´ıch pˇr´ıpadech lidskou a Boˇz´ı vuli, ´ zaujatost´ı a pˇredsudku˚ a rˇ´ıci: pr´avˇe tak to chce Buh. (. . .) Ve vˇsech tˇechto pˇr´ıpadech jde o tajemstv´ı v radik´aln´ım smyslu toho slova. Patˇr´ı vˇsak k centr´aln´ım ot´azk´am duchovn´ı˚ zeme rezignovat na snahu naj´ıt odpovˇedi, at’ uˇz na vysoce teoretick´e cˇ i konkr´etnˇe prakho zˇ ivota, a my prostˇe nemuˇ ´ tick´e urovni. Avˇsak tyto odpovˇedi budou zˇrejmˇe vˇzdy nedostateˇcn´e – a ulohou ´ pochybnost´ı je tuto nedostateˇcnost ukazovat, nedovolovat ustrnout ve faleˇsnych ´ jistot´ach, protoˇze absolutizace naˇsich odpovˇed´ı a pˇredstav by vedla k zpovrchnˇen´ı a zmrtvˇen´ı v´ıry, ano, k vyrobˇ e model. ´ • 47 ˚ ˚ cˇ asto promluv´ı v koanech, paradoxech a h´adank´ach, s nimiˇz (. . .) zaslechneme-li vubec nˇeco jako hlas Boˇz´ı“, pak i Buh ” se budeme muset po l´eta – a moˇzn´a do smrti – vyrovn´avat. • 48 (. . .) v´ıra je setk´an´ım Boha s cˇ lovˇekem, milost´ı se svobodou – proto m´a konkr´etn´ı v´ıra kaˇzd´eho vˇerˇ´ıc´ıho obˇe str´anky, pˇrirozenou i nadpˇrirozenou“, a ty jsou v zˇ ivotˇe vˇerˇ´ıc´ıho, v lidsk´em aktu v´ıry, vz´ajemnˇe hluboce srostl´e. Moˇzn´a pr´avˇe ” ˇ ı pochybnosti a kritick´e ot´azky, o nichˇz zde hovoˇr´ıme a kter´e se tykaj´ ´ ı zcela t´e lidsk´e str´anky“ v´ıry, vposledku uvolnuj´ ” prostor milosti v´ıry. Moˇzn´a pr´avˇe kritick´e ot´azky nˇekdy rozfouk´avaj´ı plam´ınek milosti, aby ho mnoˇzstv´ı dˇr´ıv´ı pˇr´ıliˇs ” lidsk´eho“ v naˇsich n´aboˇzenskych pˇredstav´ach a zd´anlivych jistot´ach nedusilo. Moˇzn´a, zˇ e bez jejich pomoci by se ´ ´ ˚ nˇekdy to, oˇc jde, vubec nerozhoˇrelo; cˇ lovˇek by nakonec pro kr´asn´a slova n´aboˇzenskych ´ jistot“, teori´ı a pˇredstav uˇz ” neslyˇsel samotn´eho Boha v jeho mlˇcen´ı. I proto se v´ıra a pochybnost navz´ajem potˇrebuj´ı jako sestry, vz´ajemnˇe se ˇ ıc´ı a koriguj´ıc´ı – a nˇekdy sˇ korp´ıc´ı –, jako biblick´a Marta s Mari´ı. doplnuj´ • 48 Kdyby v´ıra na sv´e cestˇe ztratila svou sestru pochybnost, pˇrestala by byt ´ hled´an´ım a t´az´an´ım, mohla by poklesnout na bezduchou n´aboˇzenskou praxi, ritualismus a ideologii. Kdyby pochybnost ztratila svou sestru v´ıru, mohla by upadnout do zoufalstv´ı nebo vˇse rozlept´avaj´ıc´ı cynick´e skepsy. • 49 ´ eho, chvˇej´ıc´ıho se mostu, ktery´ V´ıra a pochybnost musej´ı kr´acˇ et spolu a vz´ajemnˇe se podp´ırat, nechtˇej´ı-li se z toho uzk´ dnes nemohou obej´ıt, zˇr´ıtit do baˇzin fanatismu cˇ i beznadˇeje. • 53 Josef Zvˇerˇina (volny´ cit´at)
Tom´asˇ Hal´ık: Co je bez chvˇen´ı, nen´ı pevn´e
5
• (. . .) hlavn´ım principem katolicismu je nejen, ale i“ – nejen svoboda, ale i milost, nejen milost, ale i svobodn´a ” ˚ nejen Buh, ˚ ale i cˇ lovˇek, nejen cˇ lovˇek, ale i Buh. ˚ vule; • 53 ˚ z nichˇz se kˇresala dogmata. Miloval jsem dogmata, kdyˇz Fascinovaly mne dˇejiny c´ırkve, ono drama sr´azˇ ek protikladu, ˚ z nichˇz vznikala, – pˇripadaly mi jako kusy l´avy, jeˇstˇe sv´ıt´ıc´ı a rozˇzhaven´e pojsme o nich pˇremyˇ ´ slel v kontextu sporu, ˚ kteˇr´ı se je uˇcili bez onoho dramatick´eho hybem Ducha v dˇejin´ach, z kter´eho se rodila. Bylo mi k smrti l´ıto seminaristu, dˇejinn´eho kontextu, jako pouˇcky v kurzech marx-leninismu nebo politick´eho sˇ kolen´ı muˇzstva“ v bolˇsevickych ´ kas´ar” n´ach. Bylo mi l´ıto lid´ı, kteˇr´ı papouˇskuj´ı pˇrevzat´e fr´aze o katolick´e c´ırkvi a nikdy neokusili jej´ı vnitˇrn´ı kr´asu a fascinuj´ıc´ı rozmanitost. • 54 Srdcem jsem sp´ısˇ liber´al“, miluji svobodu, otevˇrenost, vnitˇrnosti se mi sv´ıraj´ı hnˇevem, kdyˇz nˇekdo chce mocensky ” umlˇcet nˇecˇ ´ı pr´avo zˇ ´ıt, pˇremyˇ ´ slet a vyjadˇrovat se podle vlastn´ıho svˇedom´ı. Intelektu´alnˇe je mi vˇsak ciz´ı povrchn´ı ˚ a tˇesˇ´ım se sp´ısˇ e z cˇ etby inteligentn´ıch neokonzervativcu˚ (. . .). r´etorika vˇetˇsiny progresistu“ ” • 55 ˚ m´e v´ıry nen´ı buˇ ˚ zek lok´aln´ı kompetence, ale vˇseobj´ımaj´ıc´ı absolutn´ı Pravda, a vˇerˇ´ım-li, zˇ e muj ˚ pˇr´ıtel Vˇerˇ´ım-li, zˇ e Buh [buddhisticky] ´ mnich (. . .) s upˇr´ımnym ´ srdcem hled´a pravdu a uct´ıv´a Nejvyˇssˇ´ı tajemstv´ı podle sv´eho nejlepˇs´ıho vˇedom´ı a svˇedom´ı, pak adres´atem naˇsich modliteb nebyli dva bohov´e, nybrˇ ´ z Jeden – jakkoliv naˇse pˇredstavy o nˇem mohou byt ´ odliˇsn´e. • 63 ˇ zd´ı jistˇe napom´ahal jist´e uk´aznˇenosti Jedn´ım z vysledk u˚ zhroucen´ı zd´ı je zjeven´ı paradoxn´ı povahy skuteˇcnosti. Cas ´ a pˇrehlednosti myˇslen´ı. Vid´ıme, zˇ e na p´ad Zdi – kter´emu nˇekdy rˇ´ık´ame postmoderna“ – mnoz´ı reaguj´ı naopak ” budov´an´ım jeˇstˇe pevnˇejˇs´ıch zd´ı ve svych ´ mysl´ıch, aby se ubr´anili tomu, co pocit’uj´ı jako ohroˇzuj´ıc´ı, vˇsepohlcuj´ıc´ı v´ıry ´ ˚ ˚ chaosu. Od neotomistu˚ po scientistick´e pozitivisty vid´ıme uprk ke kor´abum, kter´e by n´as zanesly zp´atky k ostrovum jistot stˇredovˇeku a novovˇeku. Ale tyto kor´aby uˇz nejsou schopn´e plavby a oce´an cˇ asu je pˇr´ıliˇs rozbouˇreny. ´ • 68 ´ paradoxu, byt Byt ´ ukˇriˇzov´an, byt ´ rozepjat mezi poly ´ trvale s´am sobˇe ot´azkou, zˇ ´ıt koan o hlubinn´e jednotˇe hodnot, kter´e se na povrchu jev´ı jako protiklady, zˇ ´ıt mnoˇzstv´ı cest, a pˇresto se nevychylit ´ od tajemn´eho stˇredu (. . .). (. . .) nen´ı lehk´e zˇ ´ıt s takovou odpovˇed´ı, kter´a trvale vˇsechny dalˇs´ı odpovˇed´ı – anebo zd´anliv´e odpovˇedi – vz´apˇet´ı opˇet obrac´ı v ot´azky! • 75 (. . .) rˇ eˇct´ı Otcov´e c´ırkve (. . .) pochopili a pˇrijali Platona a dalˇs´ı antick´e filozofy jako partnery rozmluvy s Jeˇz´ısˇ em“. ” Kˇrest’ansk´a teologie vznikla z tohoto odv´azˇ n´eho pˇredpokladu, zˇ e pˇresnˇe to m´ısto, kter´e evangelium sv´atku Promˇenˇen´ı ˇ ˇ vyhradilo Mojˇz´ısˇ ovi a Eli´asˇ ovi, je moˇzn´e otevˇr´ıt Platonovi a Aristotelovi. C´ım byl Mojˇz´ısˇ pro Zidy, t´ım byl Platon pro ˇ Reky, tvrd´ı svat´ı Otcov´e. Antiˇct´ı filozofov´e podle n´azoru Otcu˚ otev´ırali cestu pro Krista a Kristus byl jejich naplnˇen´ım. • 75 Kdo zn´a dˇejiny kˇrest’ansk´eho myˇslen´ı, v´ı, jak vyznamnou roli zde od prvn´ıch stalet´ı hr´al dialog kˇrest’ansk´e v´ıry s po´ ” hanskymi mistry“, s antickymi filozofy a celou hel´enskou kulturou. Kˇrest’an´e prvn´ıch generac´ı sice radˇeji um´ırali ´ ´ v tlam´ach sˇ elem, neˇz aby sypali kadidlo na olt´arˇ e rˇ´ımsk´eho st´atn´ıho kultu, avˇsak uˇz prapoˇca´ tky kˇrest’ansk´eho umˇen´ı v rˇ´ımskych ´ katakomb´ach svˇedˇc´ı o tom, jak v t´ezˇ e dobˇe – zˇrejmˇe tit´ızˇ – kˇrest’an´e s velkou vnitˇrn´ı svobodou a samozˇrejmost´ı vyuˇz´ıvali celou sˇ k´alu pohanskych“ symbolu˚ pro artikulaci sv´e v´ıry, jak lehce se boˇzsky´ pastyˇ ´ ´ r Hermes mˇen´ı ” v Krista – Dobr´eho Pastyˇ ´ re. Cel´a patristick´a literatura je protk´ana odkazy na antickou kulturu, mytologii, b´asnictv´ı a filozofii. Kdyby v prvn´ıch stalet´ıch u kˇrest’anu˚ pˇrevl´adl strach ze vstˇr´ıcn´eho otevˇren´ı se kultuˇre a duchovnosti je˚ jich doby, kˇrest’anstv´ı by patrnˇe zustalo bezvyznamnou sektou na okraji zˇ idovstv´ı a nikdy by se nestalo duchovn´ım ´ a mor´aln´ım proudem, ktery´ promˇenil kulturn´ı tv´arˇ Evropy a obrovsk´e cˇ a´ sti t´eto planety v´ıc a trvalej´ı neˇz jak´ekoliv jin´e uˇcen´ı. • 78 Patrnˇe vˇsechna velk´a n´aboˇzenstv´ı maj´ı – zjednoduˇsenˇe rˇ eˇceno – dvˇe verze“: verzi lidovou a verzi pro vzdˇelance“. ” ” Je zaj´ımav´e sledovat urˇcit´e analogie zvl´asˇ tˇe mezi krajn´ımi polohami obou verz´ı. Pozoroval jsem napˇr´ıklad v buddhistick´em prostˇred´ı okolo poutn´ıch m´ıst stejnˇe velkorys´e tolerov´an´ı lidsk´e povˇerˇcivosti – nechci-li pˇr´ımo rˇ´ıci vydˇel´av´an´ı na t´eto povˇerˇcivosti –, kter´e dobˇre zn´am z mnoha katolickych ´ poutn´ıch svatyn´ı. Na buddhistickych ´ mniˇsskych ´ univerzit´ach (. . .) jsem zas zaznamenal tentyˇ a vˇedom´ı problematiˇcnosti n´aboˇzensk´eho ´ z sklon k symbolick´emu vykladu ´ ˚ jazyka – vˇcetnˇe inklinace k negativn´ı teologii“ –, kter´e najdeme v prostˇred´ı modern´ıch kˇrest’anskych ´ intelektu´alu. ”
Tom´asˇ Hal´ık: Co je bez chvˇen´ı, nen´ı pevn´e
6
Zd´a se mi, zˇ e v kˇrest’anskych ´ i buddhistickych ´ kl´asˇ terech vl´adne podobny´ rytmus – jednou za dlouhou dobu se tam ˚ avˇsak z´arˇ en´ı jej´ıho charismatu v dalˇs´ı generaci upad´a, vyskytne opravdu svˇeteck´a postava, kter´a probud´ı okruh zˇ a´ ku, ˚ ernosti a obˇcas i znaˇcn´e pokleslosti duchovn´ı, intelektu´aln´ı a mor´aln´ı – a pak se zas objev´ı kl´asˇ ter degeneruje k prumˇ osv´ıceny´ reform´ator. • 79 V procesu modernizace r´ ady spoleˇcnost´ı naˇsly pr´avˇe intelektu´aln´ı verze n´aboˇzenstv´ı pomˇernˇe snadno sv´e m´ısto k zˇ ivotu. Kdyˇz se nˇekter´e rysy z´apadn´ı modern´ı kultury zaˇcaly pˇrel´evat pˇres hranice Z´apadu a nastal dˇej, ktery´ ˚ z tohoto procesu zaˇcala profitovat: otevˇrely se nazyv´ ´ ame globalizace, rˇ ada pˇredstavitelu˚ n´aboˇzenstv´ı vzdˇelancu“ ” jim moˇznosti cestovat, publikovat v zahraniˇc´ı, pozn´avat z literatury i z osobn´ıho styku lidi obdobn´eho typu v jinych ´ n´aboˇzenskych ´ kultur´ach. Tito lid´e se pak zaˇcali pˇres hranice n´aboˇzenstv´ı sbliˇzovat natolik, zˇ e se dnes cˇ asto c´ıt´ı jedni druhym ´ mnohem bliˇzsˇ´ı neˇz tˇem, kteˇr´ı patˇr´ı k lidov´e vrstvˇe“ jejich vlastn´ıho n´aboˇzenstv´ı. Na lidov´e vrstvy vˇerˇ´ıc´ıch ” naopak zaˇcala sp´ısˇ e dopadat stinn´a str´anka globalizace, vˇcetnˇe prohlubov´an´ı soci´aln´ıch obt´ızˇ ´ı v rˇ adˇe zem´ı. Lid´e bez ˚ pˇr´ıstupu k vzdˇel´an´ı z´apadn´ıho typu vn´ımaj´ı projevy a dusledky globalizace jako ohroˇzen´ı vlastn´ıch tradic, v´ıry a identity. Nen´ı divu, zˇ e se pak nˇekteˇr´ı st´avaj´ı snadnym ´ materi´alem pro ideologickou a politickou manipulaci ze strany n´aboˇzenskych ´ fundamentalistu˚ a extr´emistu˚ aˇz po n´aboˇzensk´e teroristy“. ” • 80 V obecn´e mentalitˇe naˇs´ı doby lze (. . .) rozeznat (. . .) pokuˇsen´ı k pˇr´ıliˇs kr´atk´e cestˇe k velk´emu chr´amu Vˇselidsk´eho Bratrstv´ı. Nevˇerˇ´ım v zˇ a´ dny´ takovy´ novy´ velky´ chr´am pro vˇsechny; mysl´ım, zˇ e na dlouh´e cestˇe dˇejin n´as st´ale bude do˚ templu, ˚ meˇsit a synagog, zˇ e ze svych ˚ zeme ani nem´ame pˇrekotnˇe vystupovat – prov´azet pluralita chr´amu, ´ tradic nemuˇ ˚ m´ame se sp´ısˇ nauˇcit pozitivnˇe vn´ımat svou ruznost, kterou si ponech´ame –, a aˇz se dˇejiny dovrˇs´ı, jak je ps´ano, chr´amu ” ´ evem a s planouc´ım tam jiˇz nebude“. Nevˇerˇ´ım v New Age“ lidstva vyˇssˇ´ıch duchovn´ıch kvalit, kter´e s vˇedouc´ım usmˇ ” ˚ okem ezoterickych pˇr´ıjemn´eho sanatoria pro ´ zasvˇecencu˚ pˇrekroˇc´ı dosavadn´ı rozd´ıly a udˇel´a ze svˇeta r´aj na zpusob psychoterapeutick´e komunity cˇ i kurzy rozvoje osobnosti na kalifornskom pobˇreˇz´ı. Ob´av´am se, zˇ e v´alku s lidskou hloupost´ı, zlobou a pˇredsudky nelze vyhr´at nikdy a niˇc´ım, ani zˇ a´ dnym ´ zuˇslecht’uj´ıc´ım vzdˇel´av´an´ım cˇ i medi´aln´ım vyzaˇrov´an´ım ze zesvˇecovac´ıch bratrstev. Tradice, kter´e uzr´aly v toku nˇekolika tis´ıcilet´ı, nelze nahradit vedlejˇs´ımi produkty osv´ıcensk´eho rozumu; je tˇreba uˇcit se jim rozumˇet, vlastn´ım i ciz´ım, respektovat se a uˇcit se navz´ajem: sd´ılen´ı, komunikace, je v´ıc neˇz rozpouˇstˇen´ı tradic v humanit´arn´ı Ein-Topf pol´evce a je i v´ıc neˇz pouh´a tolerance. • 81 ˚ ze tak´e znamenat projev lacin´e zdvoˇrilosti bez skuteˇcn´eho z´ajmu Heslo n´aboˇzensk´e tolerance je jistˇe l´ıbiv´e, ale muˇ jak o hled´an´ı pravdy, tak o jinakost druh´eho. Mohu jistˇe druh´eho blahovolnˇe sn´asˇ et“, aniˇz bych se s n´ım skuteˇcnˇe ” setkal. Dietrich Bonhoeffer hovoˇril o protestantsk´em pokuˇsen´ı udˇelat z principu sola gratia“, ze spol´eh´an´ı na Boˇz´ı ” milost, trvalou vymluvu pro vlastn´ı pasivitu a nezodpovˇednost a nazval tento postoj lacinou milost´ı“. Kladl proti n´ı ´ ” drahou“, n´aroˇcnou cestu otev´ır´an´ı se s´ıle Boˇz´ı milosti a spolupr´ace s n´ı. Podobnˇe bychom mohli mluvit o lacin´e ” ” toleranci“, kter´a se tv´arˇ´ı uˇslechtile a blazeovanˇe, avˇsak nen´ı neˇz maskou lhostejnosti a nev´ıry. Je vˇsak tak´e drah´a tole” rance“, n´aroˇcn´a cesta trpˇeliv´eho dialogu bez oˇcek´av´an´ı naprost´e shody, postupn´eho odbour´av´an´ı pˇredsudku˚ a ochoty pˇrijmout druh´eho i s jeho jinakost´ı. . . • 82 ˚ erˇ uji Na ot´azku, zda jsou vˇsechna n´aboˇzenstv´ı stejnˇe hodnotn´a, mus´ım d´at upˇr´ımnou odpovˇed’: nev´ım – a bytostnˇe neduvˇ ˚ ze byt lidem, kteˇr´ı se tv´arˇ´ı, zˇ e to vˇed´ı, at’ uˇz je jejich jednoznaˇcn´a odpovˇed’ ano, cˇ i ne. To je totiˇz ot´azka, kter´a muˇ ´ poloˇzena pouze Bohu; zˇ a´ dny´ cˇ lovˇek nezn´a vˇsechna n´aboˇzenstv´ı“ natolik, aby je mohl zodpovˇednˇe srovnat a zhod” notit. Kdo v t´eto vˇeci pron´asˇ´ı suver´enn´ı soudy, ten stav´ı sebe sama vyslovnˇ e cˇ i neuvˇedomˇele do role Boha nebo Boˇz´ıho ´ mluvˇc´ıho. • 83 Nemohu nazyvat cˇ estnym ´ ´ dialogem setk´an´ı, pˇri nˇemˇz bych uˇz pˇredem zcela vyluˇcoval moˇznost, zˇ e se myl´ ´ ım j´a a ten druhy´ m´a pravdu, pˇr´ıpadnˇe zˇ e pravdu m´ame oba cˇ i oba se myl´ ´ ıme. Zkr´atka, chci-li v´est opravdovy´ dialog, mus´ım odloˇzit pˇresvˇedˇcen´ı, zˇ e jsem vyhradn´ ım vlastn´ıkem cel´e Pravdy. Dialog nen´ı dialogem tam, kde pˇresvˇedˇcen´ı druh´eho ´ ˚ povaˇzuji za sb´ırku nesmyslu˚ a nejsem vubec ochoten a pˇripraven zaslechnout skrze nˇeho hlas pravdy. • 83 ˚ zit´e rozliˇsen´ı: rozliˇsen´ı mezi Bohem a n´aboˇzenstv´ım, mezi – chcete-li – Zjeven´ım“ (. . .) je tˇreba uˇcinit jedno velmi duleˇ ” a lidsk´ym pochopen´ım a interpretac´ı Zjeven´ı. Mohu byt ´ jako kˇrest’an sk´alopevnˇe pˇresvˇedˇcen o plnosti a ryzosti Pravdy, pˇr´ıtomn´e ve Zjeven´ı, pˇr´ıtomn´e skrze Krista v dˇejin´ach. Mohu b´at plnˇe pˇresvˇedˇcen o boˇzsk´e inspiraci P´ısma a o asis´ radu c´ırkve. Pˇresto tenci Ducha svat´eho pˇri formulaci a vyhlaˇsov´an´ı z´avaznych ´ cˇ l´anku˚ v´ıry a cˇ innosti uˇcitelsk´eho uˇ mohu uznat – a op´ırat se pˇritom o ofici´aln´ı uˇcen´ı katolick´e c´ırkve –, zˇ e pˇrinejmenˇs´ım forma, j´ızˇ c´ırkev toto uˇcen´ı
Tom´asˇ Hal´ık: Co je bez chvˇen´ı, nen´ı pevn´e
7
˚ pˇredkl´ad´a (vˇcetnˇe tak z´asadn´ıho m´edia, jakym formulace, pouˇzit´e vyrazy a celkovy´ styl), je dˇejinnˇe ´ je jazyk, zpusob ´ a kulturnˇe podm´ınˇeny´ a promˇenny. ´ Hermeneuticky´ pˇr´ıstup, umˇen´ı interpretovat text v odpov´ıdaj´ıc´ım kontextu, rozliˇsuje solidn´ı teologii od fundamentalismu a zav´adˇej´ıc´ıho diletantismu. Mezi mym ´ osobn´ım ch´apan´ım a vyj´adˇren´ım ˚ ych ˚ dˇejinnˇe a kulturnˇe v´ıry a Zjevenou pravdou leˇz´ı vˇzdy ohromn´a vzd´alenost – mohu registrovat hranice ruzn ´ svˇetu: ˚ kteˇr´ı nebyli jen pasivn´ımi n´astroji Ducha, podm´ınˇeny´ svˇet doby a spoleˇcnosti, v n´ızˇ zˇ ili pisatel´e posv´atnych ´ textu, ˚ ych ale vloˇzili do textu i mnoho sv´e osobitosti a zkuˇsenost´ı sv´e doby, pak jsou tu cel´e dˇejiny ruzn interpretac´ı po ´ ˚ vlastn´ı vnitˇrn´ı svˇet, kapacita m´eho ch´ap´an´ı, m´e tis´ıcilet´ı, pak prostˇred´ı m´e doby a m´e spoleˇcnosti a nakonec i muj limity, myˇslenkov´e pˇrihr´adky, m´e hodnotov´e priority. . . • 84 ˚ zeme (. . .) pˇreskoˇcit celou intelektu´aln´ı zkuˇsenost posledn´ıch stalet´ı – danou mimo jin´e zkuˇsenost´ı ze setk´av´an´ı Nemuˇ ˚ zjevil“, a to, jak a nakolik jsme s ostatn´ımi kulturami –, kter´a n´as nauˇcila nekl´ast naivn´ı rovn´ıtko mezi to, co n´am Buh ” to my pochopili a byli schopni to vyj´adˇrit a pˇredat. Bereme-li jako kˇrest’an´e v´azˇ nˇe Jeˇz´ısˇ ova slova v Janovˇe evangeliu ˚ pˇripom´ınat Kristovo uˇcen´ı a uv´adˇet je do jeho plnˇejˇs´ıho pochopen´ı, a vˇerˇ´ıme-li o Duchu, ktery´ bude uˇcedn´ıkum v pˇr´ıtomnost jeho Ducha v dˇejin´ach c´ırkve, pak by n´am nemˇelo cˇ init velk´e pot´ızˇ e pˇrijmout fakt, zˇ e porozumˇen´ı v´ırˇ e ˚ ze v dˇejin´ach mˇenit, prohlubovat, vyv´ıjet, zˇ e tato tich´a pr´ace Ducha je skuteˇcnost´ı, kter´a m´a charakter dˇejinny´ se muˇ ˚ a dynamicky. e, zˇ e katolick´a c´ırkev na ´ A rˇ´ık´a-li Jeˇz´ısˇ o t´emˇz Duchu, zˇ e vane, kam chce“, nen´ı zcela pˇrirozen´e a dusledn´ ” ˚ posledn´ım koncilu otevˇrenˇe mluv´ı i o pusoben´ ı Ducha za viditelnymi hranicemi c´ırkve, i v ostatn´ıch n´aboˇzenstv´ıch? ´ • 85 Kdyˇz Druhy´ vatik´ansky´ koncil ofici´alnˇe uznal, zˇ e (. . .) katolick[´a] v´ır[a] je hierarchizovany´ a strukturovany´ celek, zˇ e ˚ zitost a zˇ e je nutn´e pˇrihl´ızˇ et k dˇejinn´e podm´ınˇenosti a promˇenlivosti forem, ne vˇsechny cˇ l´anky v´ıry maj´ı stejnou duleˇ jimiˇz se v´ıra vyjadˇruje, udˇelal ohromny´ krok k dynamiˇctˇejˇs´ımu ch´ap´an´ı v´ıry a k vˇetˇs´ı svobodˇe v dialogu. • 88 ´ Jestliˇze se (katolick´a) c´ırkev – d´ıky Bohu – tiˇse zˇrekla perverzn´ı vˇety mimo c´ırkev nen´ı sp´asy“ a vyzn´av´a i usty ” koncilu a papeˇze, zˇ e upˇr´ımnˇe vˇerˇ´ıc´ı jinych ´ n´aboˇzenstv´ı mohou byt ´ spaseni, pak je tˇreba z toho vyvodit i praktick´e ˚ dusledky. Jakymi potoky krve a z´asˇ t´ı se musela c´ırkev v dˇejin´ach probrodit, aby ve dvac´at´em stolet´ı uznala, zˇ e milosti ´ Boˇz´ı nelze pˇredpisovat hranice, zˇ e sp´asa, kterou Kristus vydobyl na kˇr´ızˇ i vˇsem lidem, nen´ı nutnˇe v´az´ana na form´aln´ı ˚ ˚ proˇc mnoho lid´ı mohlo a muˇ ˚ ze bez sv´e viny nedospˇet k tomuto vyzn´an´ı jeho jm´ena, protoˇze existuje bezpoˇcet duvod u, ˚ ˚ vyzn´an´ı. Nejprve koncil a pak jeˇstˇe zˇretelnˇeji Jan Pavel II. k tomu v duchu pok´an´ı dodali, zˇ e jedn´ım z hlavn´ıch duvod u, ˚ proˇc mnoho lid´ı nedok´azˇ e rˇ´ıci poctiv´e a svobodn´e ano“ Kristu, je antisvˇedectv´ı kˇrest’anu. ” • 90 cambridˇzsky´ filozof n´aboˇzenstv´ı Don Cupitt (volny´ cit´at) • (. . .) na rozd´ıl od univerzalizuj´ıc´ı vˇedy je n´aboˇzenstv´ı podobnˇe jako humor vztaˇzeno ke konkr´etn´ımu, k zvl´asˇ tn´ımu. Je hluboce v´az´ano na situaci, na kontext, zamˇerˇ eno ad hominem. V n´aboˇzenstv´ı, podobnˇe jako v humoru, je ˚ zit´e, zˇ e cˇ lovˇek n´ahle uvid´ı vˇeci z nov´eho uhlu, ´ duleˇ v mˇziku nˇeco pochop´ı, najednou dostane vˇsechno novy´ vyznam a smysl. . . ´ • 90 ˚ erˇ uji pokusum ˚ o pˇrekon´aIgnorovat kulturn´ı kontext a cht´ıt vytv´arˇ et univerz´aln´ı poj´ıtka je zapeklit´a z´aleˇzitost. Neduvˇ v´an´ı n´aboˇzensk´eho rozdˇelen´ı lidstva zav´adˇen´ım jak´ehosi n´aboˇzensk´eho esperanta“. Myˇslenka vytvoˇrit umˇely´ spo” leˇcny´ jazyk byla jistˇe vedena velmi uˇslechtilym ´ z´amˇerem, byla to vˇsak typicky osv´ıcensk´a poˇsetilost. Jazyk, podobnˇe jako n´aboˇzenstv´ı, nelze vymyslet“ a umˇele vytvoˇrit. Jazyk, podobnˇe jako n´aboˇzenstv´ı, je svˇetem s´am o sobˇe – ” a z´arovenˇ je strukturou porozumˇen´ı svˇetu. • 92 (. . .) svˇet n´aboˇzenstv´ı a kultur vˇzdy byl, je a pravdˇepodobnˇe do skon´an´ı svˇeta bude pluralisticky, ´ pestrobarevny, ´ ˚ zit´eho pˇri mnohotv´arny. ´ Pokusy pˇrev´est ho na spoleˇcn´eho jmenovatele“ budou vˇzdy zaplaceny t´ım, zˇ e se nˇeco duleˇ ” pohledu na n´aboˇzenstv´ı vytrat´ı, zast´ınˇeno t´ım, co je pro badatele a jeho dobu pr´avˇe aktu´aln´ı. • 93 ˚ patˇr´ı k onomu neˇcekan´emu, pˇrekvapuj´ıc´ımu, zcela jin´emu, je absolutn´ı budoucnost´ı“ pˇresahuj´ıc´ı relativn´ı, Buh ” pˇredvidatelnou a pl´anovatelnou budoucnost rozumnych ´ oˇcek´av´an´ı“ a moˇznost´ı, otevˇrenych ´ t´ım, co jiˇz m´ame k dis” pozici. Je t´ım, co se ukazuje vˇzdycky jen v paradoxu a co se logice typu bud’ A, nebo non-A“ vˇzdycky bude jevit jako ” nemoˇzn´a tˇret´ı cesta. • 93
Tom´asˇ Hal´ık: Co je bez chvˇen´ı, nen´ı pevn´e
8
Uvˇerˇ it znamen´a vystoupit z sˇ ablon myˇslen´ı jiˇz myˇslen´eho, z pavuˇcin rozumu“ a odv´azˇ nˇe a kreativnˇe se otevˇr´ıt tomu, ” co pˇrekraˇcuje vˇsechno popsateln´e. Proto je zˇ iv´a v´ıra sp´ısˇ e spojencem umˇen´ı, kter´e vˇzdy znovu pˇrekraˇcuje horizonty jiˇz pˇredstaven´eho a ztv´arnˇen´eho, neˇz vˇedy, jak ji zaloˇzila mechanistick´a fyzika novovˇeku. • 94, 95 Osv´ıcensky´ pohled na n´aboˇzenstv´ı nedeformoval pouze kˇrest’anstv´ı, nybrˇ ´ z daleko osudovˇeji poznamenal naˇse vn´ım´an´ı neevropskych duchovn´ıch cest. Jak kˇrest’ansˇst´ı mision´arˇ i, tak osv´ıcenˇst´ı filozofov´e vych´azeli z pˇredpokladu, zˇ e ´ hr´alo-li dosud kˇrest’anstv´ı tak vyznamnou roli v evropsk´e kultuˇre, mus´ı byt ´ ´ nˇeco podobn´eho“ i v kultur´ach ostatn´ıch ” ˚ u nichˇz se s kˇrest’anstv´ım nesetkali. Na z´akladˇe tohoto pochybn´eho pˇredpokladu zaˇc´ınali tˇr´ıdit d´ılˇc´ı informace n´arodu, ˚ tak, aby jim z toho vznikl obraz, ktery´ ve sv´e dobˇe mˇeli o myˇslen´ı, ritu´alech a autorit´ach mimoevropskych ´ n´arodu, ˚ instituc´ı, dogmat a knˇezˇ stva. o kˇrest’anstv´ı: vytv´arˇ eli syst´em“ uˇcen´ı, obˇradu, ” (. . .) Tak (. . .) vznikl buddhismus“, hinduismus“ a jin´e -ismy, naˇse kategorie, do nichˇz jsme si nastˇra´ dali informace ” ” ıch kultur´ach, zprvu vˇetˇsinou fantastick´e a zcela kus´e, pozdˇeji velmi podrobn´e, avˇsak zaˇrazovan´e uˇz do o vychodn´ ´ ˚ hotovych ´ r´amcu. • 95 ˚ analogickou Kdyˇz jsem byl poˇza´ d´an, abych pro jedno velk´e mezin´aboˇzensk´e setk´an´ı z´ıskal nˇejakou hlavu hinduistu“, ” papeˇzi cˇ i asponˇ ben´atsk´emu patriarchovi, tˇezˇ ko jsem vysvetloval, zˇ e hinduist´e nejenˇze nemaj´ı zˇ a´ dnou hlavu ani hie˚ rarchii, ale zˇ e zˇ a´ dny´ hinduismus“ vubec neexistuje – ani jako organizovan´e tˇeleso, podobn´e katolick´e c´ırkvi, ani jako ” syst´em cˇ l´anku˚ v´ıry, podobny´ kˇrest’ansk´emu uˇcen´ı –, zˇ e je to z´apadn´ı n´alepka na mnohotv´arn´e jevy indick´e duchovn´ı kultury. Nakonec se naˇsli pˇredstavitel´e hinduismu“, ovˇsem z Londyna, kteˇr´ı zde pˇrijali toto z´apadn´ı oznaˇcen´ı a zaˇcali ´ ” se organizovat a prezentovat tak, jak to od nich Z´apad oˇcek´aval. • 96 ˚ nen´ı duvo˚ (. . .) pokud kˇrest’anstv´ı mohlo velkoryse pˇrijmout hel´enskou duchovn´ı kulturu s jej´ım syst´emem symbolu, du, aby se uzav´ıralo pˇred podobnym ´ plodnym ´ setk´an´ım s asijskou kulturou a jej´ımi styly myˇslen´ı a zˇ ivota. Nakolik patˇr´ı Platonovo a nakolik Buddhovo myˇslen´ı do filozofie“ cˇ i do n´aboˇzenstv´ı“, kdyˇz vid´ıme – pot´e, co si sund´ame ” ” bryle ´ z´apadn´ıch uˇcebnic –, zˇ e v obou pˇr´ıpadech nejsou tyto oblasti zdaleka striktnˇe rozdˇeleny? • 98 ˚ tazatel v´ıme, zˇ e odpov´ıd´am Na ot´azku kter´e n´aboˇzenstv´ı je prav´e“ mohu smˇele odpovˇedˇet to moje“, pokud j´a i muj ” ” v jazyce vyzn´an´ı l´asky. D´ıtˇe, kter´e na ot´azku, kter´a matka je nejlepˇs´ı, a miluj´ıc´ı manˇzel na ot´azku, kter´a zˇ ena je nejkr´asnˇejˇs´ı, odpovˇed´ı ta moje“, rˇ´ıkaj´ı pravdu, zjevuj´ı hlubokou pravdu formou l´asky – zjevuj´ı l´asku jako pravdu zˇ ivota. ” • 99 (. . .) pˇriv´ad´ıme-li pravdy v´ıry na hˇriˇstˇe objektivity“, zkonstruovan´e novovˇekym ´ rozumem, a pˇrites´av´ame je podle ” pravidel klasick´e logiky (bud’ A, nebo non-A, tertium non datur), neotevˇrou n´am svoji skuteˇcnou hloubku. • 103 ˚ zka, z jehoˇz kompetence by vypadl kaˇzdy, V buˇ ´ ktery´ o nˇem nem´a stejnou pˇredstavu jako j´a, takˇze by pak uˇz nebyl ˚ zka vˇerˇ it odm´ıt´am(. . .). jeho Bohem – a j´a bych pak s takovym ´ cˇ lovˇekem (. . .) nemˇel stejn´eho Boha‘ –, v takov´eho buˇ ’ • 113 Skepticky´ pozitivisticky´ historik a liber´aln´ı teolog minul´eho stolet´ı na stranˇe jedn´e a fundamentalista, rozˇcilenˇe h´aj´ıc´ı doslovnou objektivn´ı“ pravdu biblick´eho pˇr´ıbˇehu, sd´ılej´ı jeden a tyˇ ´ z osudny´ pˇredsudek: hledaj´ı krit´erium pravdi” vosti biblick´eho pˇr´ıbˇehu mimo tento pˇr´ıbˇeh s´am, v jak´esi chladn´e fakticitˇe“. U pozitivisty – a liber´ala“, ktery´ mu ” ” nadb´ıh´a – je to zˇrejm´e a pˇriznan´e. Ale vˇsimnˇeme si dobˇre, zˇ e tentyˇ ´ z krok stranou“ dˇel´a i fundamentalista, kter´emu ” velmi z´aleˇz´ı na tom, zˇ e se to tak vˇsechno skuteˇcnˇe a doslova stalo“. I on nekriticky spolknul pˇredpoklad, zˇ e prav” divost vypovˇ edi – vˇcetnˇe textu Bible – spoˇc´ıv´a v tom, zˇ e odpov´ıd´a nˇecˇ emu mimo tento text a jeho svˇet, jak´emusi ´ neutr´aln´ımu, vnˇejˇs´ımu faktick´emu“ svˇetu. Ale pr´avˇe tento neutr´aln´ı vnˇejˇs´ı svˇet mimo naˇse vlastn´ı zˇ it´e a proˇz´ıvan´e ” svˇety je fikce, je to umˇely, ´ novovˇekou vˇedou zkonstruovany´ model, o nˇemˇz bychom pr´avem mohli rˇ´ıci – pokud by˚ chom se neb´ali upadnout do dalˇs´ı pasti, kterou takovy´ vyrok skryv´ neexistuje“. ´ ´ a –, zˇ e ve skuteˇcnosti vubec ” ˚ rad´ı, abychom Soudob´a teologie n´am na rozd´ıl od star´e liber´aln´ı teologie, kter´a chtˇela biblick´e texty oˇcistit od myt ´ u, ˚ tyto texty vubec necenzurovali, abychom veˇsli do pˇr´ıbˇehu“ a rezignovali na poˇsetilou snahu zajiˇst’ovat jeho smyslu” plnost a pravdivost nˇejakymi vnˇejˇs´ımi krit´erii. ´ • 114 Pˇredstavu, zˇ e Bible se stane vˇerohodnˇejˇs´ı, nebo dokonce teprve vˇerohodn´a, aˇz vˇedci vykopaj´ı potopu“, Noemovu ” ´ ı snahy zboˇznych archu a Adamovu lebku, je nejen naivn´ı, ale tak trochu rouhav´a. Ty nervozn´ opatˇrit podobn´e ´
Tom´asˇ Hal´ık: Co je bez chvˇen´ı, nen´ı pevn´e
9
˚ vˇedeck´e dukazy“ pro jejich apologetick´e snahy – knihy typu A bible m´a pˇrece pravdu!“ – byly ve skuteˇcnosti ” ” hlubokou kapitulac´ı v´ıry a sv´eho druhu skrytou bezboˇznost´ı“. ” • 127 Syst´emy n´aboˇzenskych ´ pˇresvˇedˇcen´ı jsou sˇ atn´ıkem v´ıry, odr´azˇ ej´ı vkus a styl jednotlivych ´ epoch a kultur, jimiˇz v´ıra proch´az´ı. N´aboˇzenstv´ı je hlubinnou strukturou spoleˇcnosti a jej´ı kultury; n´aboˇzenstv´ı stav´ı a integruje lidsky´ svˇet (. . .). • 137 ˇ ımsky´ svˇet, ktery´ ve sv´e pragmaticky velkorys´e n´aboˇzensk´e politice zaˇrazoval bohy poraˇzenych R´ ´ n´arodu˚ do sv´eho panteonu, pokl´adal lidi v´ıry, zˇ idy a kˇrest’any, kteˇr´ı se ke sv´emu nezaˇraditeln´emu, nezpodobniteln´emu Bohu vztahovali v´ırou, za nebezpeˇcn´e ateisty. • 166 ´ Ob´av´am se, zˇ e kˇrest’anstv´ı uzce v´azan´e na doktr´ınu a instituci je lod´ı, kter´a se pot´ap´ı a je uˇz neopraviteln´a; veze vˇsak pˇr´ıliˇs vz´acn´e poklady, neˇz abychom je nechali utonout s n´ı. • 167 Uvnitˇr katolick´e c´ırkve na Z´apadˇe uˇz nˇekolik des´ıtek let zˇ ij´ı prakticky dvˇe c´ırkve“, dva t´abory s odliˇsnou mentali” tou, tradicionalistickou a reformnˇe-liber´aln´ı. Kdyˇz poodstoup´ıme od skupinov´e pˇredpojatosti a d´ıv´ame se na tuto ˚ polarizaci v kontextu tis´ıciletych je zcela legitimn´ı. Na obou stran´ach existuj´ı ´ dˇejin c´ırkve, vid´ıme, zˇ e tato ruznost ˚ velk´e hodnoty, kter´e by zanikly, kdyby se jakymkoliv zpusobem nˇekomu podaˇrilo dos´ahnout jednoty“ ve smyslu ´ ” uniformity a konformity. • 170 Vzkˇr´ısˇ en´ı nen´ı odpovˇed’ na detektivn´ı ot´azku co se stalo s mrtvolou“, nybrˇ ´ z na ot´azku, co se stalo s n´ami, kdyˇz n´asˇ ” zˇ ivot pronikla skuteˇcnost jeho zˇ ivota. • 173 ˚ Z´apad – to znamen´a euroatlantick´a civilizace, zrozen´a ze setk´an´ı kˇrest’anstv´ı, vyrustaj´ ıc´ı z zˇ idovsk´e v´ıry, s rˇ eckou ˚ filozofi´ı a rˇ´ımskym na rˇ azen´ı ´ pr´avem, proˇsl´a reformac´ı stoj´ı na kladen´ı ot´azek, na zkoum´an´ı historick´eho puvodu, idej´ı a ud´alost´ı do dˇejinn´eho kontextu, na odstupu potˇrebn´em k zaujet´ı objektivn´ıho racion´aln´ıho stanoviska. To je z´apadn´ı k´anon“. ” • 178 Trauma, kter´e evropsk´a katolick´a c´ırkev zaˇzila od jakob´ınsk´eho teroru po mexickou, ruskou a sˇ panˇelskou revoluci, ˚ ci hodnot´am a symbolum, ˚ ji zalergizovalo vuˇ k nimˇz se hl´asily revoluce pozdn´ıho novovˇeku. Z dokumentu˚ Pia IX. cˇ ´ısˇ´ı stach ze vˇsech myˇslenek demokracie a politick´eho liberalismu, ktery´ je pro n´as zcela nepochopitelny, ´ dokud se nepokus´ıme vˇz´ıt do asociac´ı, kter´e tato r´etorika budila v mysl´ıch tˇech, kteˇr´ı pˇri pohledu na revoluˇcn´ı zmˇeny mysleli pˇredevˇs´ım na teror a chaos zpravidla revoluce prov´azej´ıc´ı. Bˇehem devaten´act´eho stolet´ı ofici´aln´ı hlas c´ırkve v politick´e ´ oblasti sp´ısˇ e vyznaˇcovala paranoia neˇz pronoia, sp´ısˇ e chorobn´a uzkost z pron´asledov´an´ı neˇz prorock´a proz´ıravost a odv´azˇ n´a odpovˇed’ na znamen´ı cˇ asu“. Soci´aln´ı encykliky, snaˇz´ıc´ı se kriticky odpovˇedˇet jak na vyzvy liberalismu, ´ ” ´ tak marxismu, pˇriˇsly pozdˇe a dlouho se nemohly vymanit z nostalgie po udajnˇ e harmonick´em stavovsk´em rˇ a´ du premodern´ı spoleˇcnosti. Pˇredevˇs´ım d´ıky Americe a zkuˇsenostem anglosask´eho katolicismu se ofici´aln´ı projevy papeˇzu˚ ˚ politick´e demokracie, lidskych opatrnˇe od druh´e svˇetov´e v´alky zaˇcaly otv´ırat ide´alum ´ pr´av a svobod. Souˇcasny´ papeˇz dokonce postavil myˇslenku lidskych ´ pr´av a svobody svˇedom´ı pˇr´ımo do centra sv´e teologie a praxe sv´eho pontifik´atu – a pr´avˇe to, jak zn´amo, pˇrineslo velmi vyznamn´ e mezin´arodnˇe politick´e plody. ´ • 183 Pokusy implantovat syst´em z´apadn´ı demokracie do zcela jin´eho duchovn´ıho klimatu, napˇr´ıklad do Ruska, utv´arˇ en´eho po tis´ıcilet´ı byzantinskym ´ modelem c´ezaropapismu, jehoˇz variantou byl i stalinsky´ totalitn´ı model, neskonˇcily ´ esˇ nˇe. vˇetˇsinou pˇr´ıliˇs uspˇ • 183 ˇ ˚ filozofu˚ kultury a teologu˚ zast´av´a n´azor, zˇ e sekul´arn´ı kultura se svym ˚ Rada historiku, na emancipaci a au´ durazem tonomii jednice vznikla jako logicky´ a legitimn´ı plod kˇrest’anstv´ı. I antick´e ide´aly se mohly plnˇe rozvinout aˇz tehdy, ˇ nebo Rek, ˇ ´ kdyˇz evangelium usty Pavlovymi pˇrekonalo vˇsechny dosavadn´ı hranice antick´eho svˇeta: uˇz nen´ı Zid muˇz ´ nebo zˇ ena, otrok nebo cˇ lovˇek svobodny´ – nybrˇ ´ z nov´e stvoˇren´ı v Kristu. • 184 Max Weber (volny´ cit´at)
Tom´asˇ Hal´ık: Co je bez chvˇen´ı, nen´ı pevn´e
10
˚ • (. . .) reformace – konkr´etnˇe kalv´ınska etika, duraz na cnosti, jako je pracovitost, sˇ etrnost, poctivost – vedla ke vzniku kapitalismu: purit´anˇst´ı gentlemani nespotˇrebov´avali sv´e pˇrebytky ani na svˇetsk´e radov´anky, ani na stavby kl´asˇ teru˚ jako katoliˇct´ı p´ani, nybrˇ ´ z v duchu nitrosvˇetsk´e askeze“ a odˇr´ıkavosti pen´ıze d´ale investovali, ” ´ ´ aˇz doˇslo ke kumulaci kapit´alu. Pro zuzkostnˇ el´e svˇedom´ı kalvinisty, kter´e nenach´azelo ulevy ve zpovˇedi, bylo ˚ poˇzehnal spravedliv´emu znakem predestinace a Boˇz´ı pˇr´ıznˇe – v duchu Star´eho z´akona – bohatstv´ı, kterym ´ Buh hospod´arˇ i. • 185 nˇemecky´ pr´avn´ı filozof Boeckenferde (volny´ cit´at) • (. . .) demokracie stoj´ı na hodnot´ach, kter´e sama svymi mechanismy nen´ı schopna vytvoˇrit. Vznik, ale i pˇreˇzit´ı ´ demokracie z´avis´ı na respektov´an´ı hodnot, o nichˇz se nehlasuje“; z´asady respektu ke svobodˇe a z´akladn´ım ” ˚ kaˇzd´eho jedince prostˇe nelze d´at vˇsanc moment´aln´ım n´alad´am a vysledk ˚ posledn´ıch voleb cˇ i refepr´avum um ´ renda. • 192 ˇ ˚ Clovˇ ek nesm´ı nevdˇecˇ nˇe odvrhovat dar rozumu, ktery´ m´a od Boha. V´ıra bez ot´azek by nav´ıc mohla natolik zarust ˚ kulturnˇe-n´aboˇzensk´eho balastu, zˇ e by ten plevel v n´as udusil plevelem lidskych ´ pˇredsudku˚ a fantazijn´ıch obrazu, Boˇz´ı semeno v´ıry. • 204 (francouzsk´a socioloˇzka Dani´ele Hervieu-L´eger (podl’a cˇ asopisu Listy 3/2003)) • (. . .) n´aboˇzenstv´ı [je] pamˇet´ı spoleˇcnosti; sekularizace je prostˇe zapom´ın´an´ı. • 212 (. . .) lid´e nadˇsenym ´ a rozhodnym ´ souhlasem s konzervativn´ımi mravn´ımi z´asadami, eventuelnˇe hlasitym ´ odsuzov´aˇ an´ı, nabyvaj´ n´ım jejich poruˇsov´an´ı cˇ i zpochybnov´ ´ ı dojmu, zˇ e jsou touto v´ırou samou ospravedlnˇeni“. Rozhodnost ” jejich pˇresvˇedˇcen´ı je cˇ asto tak siln´a, zˇ e spotˇrebuje vˇsechnu energii, kter´e se pak nedost´av´a na cˇ iny; lid´e takto pevnych ´ z´asad m´ıvaj´ı o sobˇe tak vysok´e m´ınˇen´ı, zˇ e dok´azˇ ou realitu svych ´ slabost´ı jedineˇcnˇe potlaˇcit ve sv´em vlastn´ım vˇedom´ı ˇ ıc´ı disonanci mezi svymi a svˇedom´ı. Odstran´ı moˇznou zneklidnuj´ ´ vysokymi ´ mravn´ımi z´asadami a osobn´ımi n´ızkostmi ˚ st´ın“ nejen pˇred druhymi, tak dokonale, zˇ e svuj nybrˇ dokonale zcenzuruj´ı. Jeˇz´ısˇ ova ´ ´ z pˇredevˇs´ım pˇred sebou samymi ´ ” kritika farizeju˚ a uˇcitelu˚ Z´akona m´ırˇ´ı pˇresnˇe t´ımto smˇerem. • 213 D´ıv´ame-li se na spoleˇcnost st´ale jen sub speciae aeternitatis“ a z hlediska vyˇssˇ´ıho principu mravn´ıho“, tak nˇekdy ” ” pˇrehl´edneme, zˇ e ta jistˇe v mnoh´em ohledu nedokonal´a cˇ lovˇecˇ ina pˇres vˇsechny sv´e pokleslosti a kompromisy m´a v sobˇe mnoho dobr´eho a cenn´eho. (. . .) Hl´as´an´ı pˇr´ıliˇs n´aroˇcnych ´ ide´alu˚ cˇ asto vede k pohrd´an´ı bˇezˇ nou realitou a nej” lepˇs´ı“ se pak nˇekdy st´av´a nepˇr´ıtelem relativnˇe dobr´eho“. ” • 214 ˚ kter´e si klademe nebo (. . .) uˇz Jeˇz´ısˇ v evangeliu n´am rˇ´ık´a, zˇ e nebudeme souzeni podle kr´asnych ´ slov a vysokych ´ c´ılu, k nimˇz se hl´as´ıme, nybrˇ ´ z podle ovoce naˇsich cˇ inu˚ – tedy podle jejich praktick´eho dopadu, asponˇ nakolik jsme ho schopni ˚ m´eho Otce. . .“[.] pˇredv´ıdat a ovlivnit. Ne kaˇzdy, ´ kdo mi rˇ´ık´a Pane, Pane, ale kdo cˇ in´ı vuli ” • 217 (. . .) k´az´an´ı je (. . .) nˇeco zcela jin´eho neˇz odborn´e teologick´e pojedn´an´ı: odborny´ spis si zˇ a´ d´a vyv´azˇ enost, ale k´az´an´ı mus´ı byt ´ nutnˇe jednostrann´e“, protoˇze kdyby neust´ale balancovalo mezi na jedn´e stranˇe“ a avˇsak na druh´e stranˇe“, ” ” ” ztratilo by vˇsechnu rˇ´ıznost a bylo by prostˇe k neposlouch´an´ı. Posluchaˇc k´az´an´ı mus´ı vˇedˇet, zˇ e za jednu nedˇeli nebude ˚ do nˇeho vpravena nauka a cel´a pravda“; dnes kazatel zduraznil jednu str´anku vˇeci a za mˇes´ıc upozorn´ı na tu druhou. ” Ostatnˇe od toho tu m´ame cely´ mnohobarevny´ cyklus c´ırkevn´ıho roku. kdy v postu ukazujeme zˇ ivot a v´ıru nutnˇe z trochu jin´e str´anky neˇz o svatoduˇsn´ıch sv´atc´ıch. • 222 Kazatel mor´alky, ktery´ se pˇrest´av´a modlit, ktery´ pˇrest´av´a vystavovat s´am sebe koriguj´ıc´ı s´ıle skuteˇcnˇe zakouˇsen´e Boˇz´ı pˇr´ıtomnosti, se st´av´a nebezpeˇcnym. St´av´a se pak nˇekdy agresivn´ım a nemilosrdnym, st´av´a se sudiˇcem“ – a uˇz si to ´ ´ ” ˇ ˚ ze ani neuvˇedomuje. Casto tyr´ ´ a sebe nebo druh´e – cˇ i kombinuje jedno s druhym ´ – a uˇz si toho nen´ı plnˇe vˇedom. Muˇ se st´at z´akon´ıkem“, on´ım typem, ktery´ tak popuzoval Jeˇz´ısˇ e. ” • 238 svaty´ Ign´ac z Loyoly
Tom´asˇ Hal´ık: Co je bez chvˇen´ı, nen´ı pevn´e
11
ˇ se tak, jako by vˇse z´aleˇzalo na tobˇe a nic na Bohu – a vˇerˇ tak, jako by vˇse z´aleˇzalo na Bohu a nic na tobˇe. • Pˇriˇcinuj • 240 Pozdn´ı novovˇek byl schopen tolerovat n´aboˇzensky´ pohled jako jen“ symbolicky, ´ zat´ımco pouze vˇedˇe pˇrisuzoval ” kl´ıcˇ e k pravdˇe“ sam´e. Obvykl´e pˇrekl´ad´an´ı z jazyka n´aboˇzenstv´ı do jazyka vˇedy s arogantn´ı pˇredstavou, zˇ e vˇedecky´ ” ˚ ze vystihnout j´adro vˇeci, zat´ımco n´aboˇzensk´a tvrzen´ı jsou vyklad m´a apriori monopol na pravdu, zˇ e pr´avˇe jen on muˇ ´ ˚ M´aj jen vnˇejˇs´ı formou, mi trochu pˇripom´ın´a trapn´a sˇ koln´ı zad´an´ı vyj´adˇrit smysl b´asnˇe vlastn´ımi slovy“. M´achuv ” – co t´ım chtˇel b´asn´ık rˇ´ıci? Zabil t´atu.“[.] Ano, ale je to vˇsechno? Nesp´alili jsme destrukc´ı b´asnick´eho jazyka cosi ” nenahraditeln´eho – most ke zkuˇsenosti, kterou n´am b´asn´ık otevˇrel, pˇr´ıstup k tomu, co n´am chtˇel rˇ´ıci“ – totiˇz pr´avˇe ” tak, jak to rˇ ekl? A vr´at´ıme-li se k t´eto metafoˇre: je moˇzn´e, zˇ e jsme pˇrestali rozumˇet jazyku n´aboˇzenstv´ı, avˇsak ani jazyk souˇcasn´e vˇedy zdaleka nen´ı on´ım pˇrirozenym ´ jazykem“, kterym ´ bychom mohli spont´annˇe vyj´adˇrit svou zkuˇsenost ” – vˇcetnˇe siln´e zkuˇsenosti z hraniˇcn´ı situace. • 242 Vˇsimnˇeme si, zˇ e i nen´aboˇzensky“ okamˇzic´ıch – at’ je to okamˇzik krajn´ıho ohroˇzen´ı cˇ i okamˇzik ´ cˇ lovˇek v jistych ´ ” zˇ asnouc´ı radosti anebo tam, kde ohroˇzen´ı a vdˇecˇ nost ze z´achrany se prolnou v jedin´em okamˇziku – spont´annˇe ˚ Boˇze!“[.] Jistˇe, muˇ ˚ zeme to vˇselijak banalizovat jako nez´amˇernou aktivaci jist´eho kulturn´ıho reliktu vykˇrikne muj ” ˚ v naˇsem jazyce, ten cˇ lovˇek t´ım nic nemyslel“. Ale neˇslo o prulom do roviny hlubˇs´ı, neˇz je ta, v n´ızˇ obvykle mysl´ıme“? ” ” ˚ M´a n´asˇ jazyk, naˇse kultura, naˇse duˇse opravdu k dispozici jin´e, adekv´atn´ı pojmy – neˇz je zapomenut´e“ slovo Buh? ” Nen´ı to sp´ısˇ e tak, zˇ e jde o okamˇzik pravdy, kdy naˇse emoce a naˇse slova instinktivnˇe odkryj´ı to, co je v n´as naˇs´ım okol´ım zasuto a zapomenuto, co je vˇsak zcela re´aln´e? Dˇekovat mohu jen nˇekomu, osud“, sˇ tˇest´ı“ cˇ i pˇr´ıroda“ jsou ” ” ” ˚ hruzy, ˚ pˇr´ıliˇs abstraktn´ı adres´ati vdˇecˇ nosti. Odv´azˇ il bych se dokonce rˇ´ıci, zˇ e teprve ve svˇetle mezn´ıch okamˇziku, ˚ zeme snad trochu porozumˇet tomu, co se m´ın´ı slovem Buh. ˚ zˇ asnut´ı a vdˇecˇ nosti (. . .), muˇ • 246 (. . .) naˇse vrouc´ı pˇra´ n´ı se pln´ı, jenom cˇ asto to byv´ ´ a v jin´em cˇ ase a za zcela jinych ´ okolnost´ı, neˇz jsme si kdy pˇredstavovali; ano, nˇekdy pak vyplnˇen´ı svych ´ pˇra´ n´ı pocit’ujeme sp´ısˇ e jako trest za naˇse neuk´aznˇen´e touhy. Dejme si pozor na to, co si pˇrejeme! • 248 (. . .) i tam, kde vˇsechny pˇredstavy a cˇ l´anky v´ıry o posmrtn´em zˇ ivotˇe tiˇse vyhasly cˇ i jsou vyslovnˇ e pop´ır´any, nezmizela ´ ˚ dnes z n´ı tyj´ı reklamy na z lidsk´eho srdce touha po r´aji. Kdysi parazitovaly na t´eto touze politick´e sliby z´arˇ nych ´ z´ıtˇrku, ˇ konzumn´ı zboˇz´ı a drogy vˇseho druhu, slibuj´ıc´ı blaˇzenost hned ted’; zaplat’, a jeˇstˇe dnes budeˇs se mnou v r´aji. Clovˇ ek, ktery´ nevˇerˇ´ı ve vˇecˇ ny´ zˇ ivot a na racion´aln´ı rovinˇe s n´ım nepoˇc´ıt´a, pˇresto po nˇem cˇ asto nepˇrest´av´a podvˇedomˇe touˇzit. Pouze pˇren´asˇ´ı sv´a oˇcek´av´an´ı absolutn´ıch hodnot do rˇ´ısˇ e relativn´ıch vˇec´ı. Nevede vˇsak tento pˇrenos k zaˇcarovan´emu kruhu nere´alnych ´ n´aroku˚ a oˇcek´av´an´ı, pˇrep´ın´an´ı sil a n´asledn´e frustrace? • 249 C. S. Lewis nesmrtelnost duˇse provokativnˇe oznaˇcil za z´aklad liber´aln´ı v´ıry v pˇrednost jedince pˇred st´atem a jeho ˇ institucemi. Zije-li cˇ lovˇek jen nˇejakych ´ sedmdes´at cˇ i osmdes´at let, pak instituce, vˇetˇsinou mnohem d´ele trvaj´ıc´ı, jsou ˚ zitˇejˇs´ı neˇz on; m´a-li vˇsak kaˇzdy´ cˇ lovˇek svou nesmrtelnou duˇs´ı uˇ ´ cast na vˇecˇ nosti, pak m´a jedinec vˇetˇs´ı hodnotu duleˇ a o kaˇzdou lidskou osobu je tˇreba peˇcovat v´ıc neˇz o ctihodn´e instituce vˇseho druhu. • 251 Imaginaci si nˇekdy lid´e pletou s v´ırou samou: vˇerˇ it pro nˇe znamen´a utvoˇrit si o nˇecˇ em zˇ ivou pˇredstavu a tuto ˚ pˇredstavu zabudovat do sv´eho vnitˇrn´ıho svˇeta. Kdyˇz lid´e tvrd´ı, zˇ e nˇecˇ emu nevˇerˇ´ı, duvod zpravidla nespoˇc´ıv´a v tom, ˚ zˇ e to nen´ı rozumovˇe dok´az´ano“, to je cˇ asto aˇz sekund´arn´ı zduvodnˇ en´ı. Mnohdy t´ım chtˇej´ı rˇ´ıci, zˇ e si to prostˇe ne” dovedou pˇredstavit – nevˇed´ı, o cˇ em je vlastnˇe rˇ eˇc“[,] je jim to pˇr´ıliˇs vzd´alen´e. ” • 252 I velmi loaj´aln´ı vˇerˇ´ıc´ı uˇz dlouho vˇed´ı, zˇ e mnoho z toho, co c´ırkev kdy pˇredkl´adala k vˇerˇ en´ı a jak vykl´adala P´ısmo, bylo ´ ovlivnˇeno dobovymi pˇredstavami. Vˇed´ı, zˇ e nen´ı uplnˇ e snadn´e rozliˇsit z´avazn´e j´adro uˇcen´ı v´ıry od jeho (. . .) kulturnˇe ´ promˇenliv´e skoˇra´ pky. • 252 (. . .) povyˇ ´ sen´ı rozumu na privilegovany, ´ ne-li jediny´ n´astroj pozn´an´ı oslabilo schopnost vn´ım´an´ı svˇeta prostˇrednictv´ım ˚ fantazie a imaginace, citlivˇe reaguj´ıc´ı na poselstv´ı symbolu. • 253 Aby symbol mohl pom´ahat v´ırˇ e, je tˇreba[,] aby byl pochopen pr´avˇe jako symbol – jako nˇeco, co odkazuje nad sebe, k nevyslovn´ e skuteˇcnosti. Pokud je ch´ap´an doslovnˇe“, neslouˇz´ı v´ırˇ e, ale je s´am pˇredmˇetem idolatrie. Pokud vˇsak ´ ”
Tom´asˇ Hal´ık: Co je bez chvˇen´ı, nen´ı pevn´e
12
˚ erˇ iv´e distanci vuˇ ˚ ci symbolum ˚ vubec, ˚ distance od doslovn´eho“, materialistick´eho“ ch´ap´an´ı symbolu˚ vede k neduvˇ ” ” k neschopnosti naslouchat jejich rˇ eˇci a d´at se jimi v´est, pak nast´av´a druh´a smrt symbolu“ – cesta k jin´emu materia” lismu a idolatrii, totiˇz k uct´ıv´an´ı povrchu skuteˇcnosti, k ztr´atˇe hloubky. • 254 ˚ ze cˇ lovˇeku pomoci hloubˇeji se ponoˇrit Teologick´e myˇslen´ı se st´av´a opravdovym ´ dobrodruˇzstv´ım ducha a urˇcitˇe muˇ do tajemstv´ı v´ıry, nech´a-li ve sv´e mysli proudit dialog a vz´ajemn´e jiskˇren´ı dvou svˇetu˚ – svˇeta Bible a svˇeta metafyziky –, pokud v´ı, zˇ e oba svˇety nab´ızej´ı obrazy a metafory sv´eho druhu. Moˇzn´a jsme uˇz zakusili rozpaky tv´arˇ´ı v tv´arˇ biblickym ´ vypr´avˇen´ım o v´asˇ niv´em, tˇezˇ ko vypoˇcitateln´em Bohu, ktery´ opakovanˇe lituje, zˇ e stvoˇril lidi, a ktery´ sv´e vˇern´e vystavuje pˇretˇezˇ kym ´ zkouˇsk´am, jako v pˇr´ıpadˇe Abrahama cˇ i Joba. Moˇzn´a, zˇ e rˇ ecky´ apaticky, ´ nepohnutelny´ Prvn´ı Hybatel n´am ve sv´e nadsvˇetsk´e dokonalosti pˇripadal vzd´aleny, ´ abstraktn´ı a trochu nudny. ´ Pokus zahl´ednout tajemstv´ı Nepochopiteln´eho v jiskˇren´ı, kter´e vznik´a, kdyˇz oba tak vzd´alen´e obrazy pˇriloˇz´ıme k sobˇe, mnˇe vˇzdycky ´ pˇripadal geni´aln´ı – nejvˇetˇs´ı ukol teologie vid´ım v tom, udrˇzet a style ´ vybalancov´avat tuto dynamiku, nezapomenout, zˇ e o Bohu mohu myslet a mluvit pouze v paradoxech. • 255 Biblick´a zkoum´an´ı potvrdila to, co ve starovˇeku vˇedˇel uˇz Origenes: P´ısmo neobsahuje zˇ a´ dny´ jednoduchy, ´ bezrozporny´ syst´em n´aboˇzensk´e nauky. Origenes spatˇroval v rozporech“, kter´e nach´az´ıme v Bibli, Boˇz´ı pokyn, abychom ” Knihu knih neˇcetli povrchnˇe a prvopl´anovˇe – osten, nut´ıc´ı n´as k hled´an´ı hlubˇs´ıch rovin smyslu. • 255 (. . .) P´ısmo je svˇedectv´ı o vyvoji n´aboˇzenskych ´ ´ pˇredstav vyvolen´eho n´aroda. • 260 Odkud pramen´ı naˇse rozhoˇrcˇ en´ı tv´arˇ´ı v tv´arˇ utrpen´ı, ne-li z hluboce zakoˇrenˇen´e pˇredstavy, zˇ e skuteˇcnost m´a byt ´ k n´am ˚ everything goes – nejen vˇse je dobr´a, pˇra´ telsk´a, spravedliv´a a milosrdn´a? Ale proˇc by takov´a mˇela byt? ´ Nen´ı-li Buh, ” ˚ ze pˇrihodit, i to nejhorˇs´ı –, proˇc bychom se tomu mˇeli podivovat? dovoleno“, nybrˇ ´ z nic nen´ı vylouˇceno, vˇse se muˇ ´ el je plny´ tragiky? Komu a na koho bychom si mˇeli stˇezˇ ovat, zˇ e svˇet a lidsky´ udˇ Jsme-li opravdu radik´aln´ı ateist´e – to znamen´a, zˇ e nevymyˇ ´ sl´ıme jen jin´a jm´ena a symboly pro onen z´akladn´ı, vˇseobj´ı˚ maj´ıc´ı smysl, nybrˇ e odm´ıt´ame pˇripustit takovy´ pˇredem dany´ smysluplny´ a dobry´ z´aklad zˇ ivota – ´ z opravdu duslednˇ ˚ proˇc by n´as mˇelo zlo udivovat? Odkud pak vubec bereme mˇerˇ´ıtko dobra a zla? Odkud v´ıme, zˇ e zˇ ivot cˇ lovˇeka m´a – nebo by mˇel m´ıt – vˇetˇs´ı cenu neˇz zˇ ivot mravence? Na cˇ em zakl´ad´ame n´aroky, kter´e na skuteˇcnost klademe? Proˇc by ˚ vubec mˇelo byt ´ nˇeco, proˇc by n´as nemˇelo ovl´adat slep´e a hluch´e Nic? ˚ Nietzsche pˇristihl ateisty nejen sv´e doby pˇri neduslednosti. Nebyli schopni se opravdu obej´ıt bez dobr´eho Otce, pop´ırali ho jen zd´anlivˇe. Bud’ mu jen d´avali jin´a jm´ena – pˇr´ıroda, rozum, pokrok, vˇeda, z´akonitosti dˇejin, soci´aln´ı ˚ rychle cpali nˇeco jin´eho a nutili to hr´at roli star´eho boha. Po Nietzschem spravedlnost, anebo na upr´azdnˇeny´ trun si nen´ı moˇzn´e hr´at s Bohem na schov´avanou: je tˇreba bud’ volit zˇ ivot v absurditˇe, bez n´aroku na protesty a st´ızˇ nosti ˚ eru a nadˇeji ve smysl, at’ jiˇz formou chvalozpˇevu na dobro a kr´asu zˇ ivota cˇ i formou protestu – anebo vyznat duvˇ v okamˇzic´ıch, kdy zlo, absurdita a bolest prot´ınaj´ı a zast´ıraj´ı tento smysl, k nˇemuˇz se hl´as´ıme a ktery´ neust´ale hled´ame. • 268 (. . .) neproniknutelnost tajemstv´ı se z´asadnˇe liˇs´ı od zapeklitosti probl´emu: probl´em plod´ı netrpˇeliv´e nutk´an´ı vyˇreˇsit ˇ ho, tajemstv´ı uklidnuje vˇedom´ım, zˇ e je bezedn´e a nevyˇcerpateln´e. Probl´em pud´ı mimo sebe, k rˇ eˇsen´ı, kter´e je jeho ˚ smysl samo v sobˇe. Nevede ven, nybrˇ pˇrekon´an´ım a zruˇsen´ım, tajemstv´ı chov´a svuj ´ z d´av´a zakusit, zˇ e pozn´an´ı neleˇz´ı aˇz na konci (konce nen´ı), nybrˇ ´ z v kaˇzd´em kroku: cesta je c´ıl, c´ıl je cesta. • 273 Pravdˇepodobnˇe nast´av´a doba, kdy do c´ırkve a k n´aboˇzenstv´ım bude hledat cestu dvoj´ı druh lid´ı. Jednak ti, kdo ´ znepokojeni sloˇzitost´ı souˇcasn´eho svˇeta budou hledat utuln y´ domov, zaloˇzeny´ na nˇekolika z´akladn´ıch pravd´ach a mor´aln´ıch jistot´ach, ktery´ jim d´a pevnou orientaci a pˇr´ıstˇreˇs´ı, kde mohou alesponˇ na chv´ıli odloˇzit znepokojuj´ıc´ı ˚ e obrazy pˇrepestr´eho svˇeta tam venku“. To je pochopiteln´a a legitimn´ı lidsk´a potˇreba a je ot´azky a dr´asav´e cˇ i svudn´ ” urˇcitˇe dobˇre, kdyˇz tu bude rˇ ada n´aboˇzenskych ´ instituc´ı, kter´e budou schopny j´ı vyj´ıt vstˇr´ıc. Mohu jen doufat, zˇ e tyto ´ instituce nebudou svˇet venku“ pˇr´ıliˇs d´emonizovat, a kdyˇz znejistˇen´ı a uzkostn´ ı lid´e v nich najdou svou identitu, ” budou umˇet zbrzdit onu tendenci k agresivitˇe, kterou cˇ asto m´a pˇrekompenzovan´a a jen zd´anlivˇe vyl´ecˇ en´a nejistota, postoj, kter´emu rˇ´ık´ame fundamentalismus“. (. . .) ” ˚ a rozruz ˚ novat ˇ Ale je tu jeˇstˇe druh´a skupina, kter´a zˇrejmˇe bude rust se. Jsou to lid´e, kteˇr´ı nemaj´ı z´avrat’ z ot´azek. ´ Naopak, potˇreba pt´at se, j´ıt ke koˇreni vˇec´ı, d´ıvat se na svˇet vˇzdycky jeˇstˇe z dalˇs´ıho, nov´eho uhlu je jim stejnˇe pˇrirozenou ˚ t´eto potˇrebˇe obˇcas na j´ıdlo a sp´anek a nezbytnou jako potrava a sp´anek; ba poznaj´ı se tak´e podle toho, zˇ e kvuli zapom´ınaj´ı. Jsou plnˇe dˇetmi sv´e doby a jej´ı kultury, byt’ji zdaleka nepˇrij´ımaj´ı nekriticky; jejich kriticky´ odstup ale nem´a
Tom´asˇ Hal´ık: Co je bez chvˇen´ı, nen´ı pevn´e
13
´ ˇ an´ı. Pr´avˇe lidi tohoto typu pˇritahuje oblast v´ıry a spirituality t´ım v´ıc, cˇ ´ım v´ıc svˇet podobu uniku, odm´ıt´an´ı a vytˇesnov´ kolem nich zabˇred´av´a do mechanick´eho bezprobl´emov´eho fungov´an´ı ve velk´em stroji zbyrokratizovan´e spoleˇcnosti ˚ a technick´e manipulace ve vˇsech oblastech, od politiky k sexualitˇe, od vˇedy k vˇsudypˇr´ıtomn´emu z´abavn´ımu prumyslu ´ ˇ ıc´ım zpusobem ˚ m´edi´ı. Jsou to lid´e augustinovsky nepokojn´eho srdce, pro nˇezˇ dneˇsn´ı svˇet“ nen´ı zuzkost nuj´ pˇr´ıliˇs ” velky´ a komplikovany´ jako pro tu prvou skupinu, nybrˇ ´ z sp´ısˇ pˇr´ıliˇs tˇesny´ a plochy. ´ • 280 ˚ av´a v rovinˇe mono(. . .) je velmi nebezpeˇcn´e, kdyˇz (. . .) uvˇedomˇen´ı si nezastupiteln´eho hodnoty vlastn´ıho zˇ ivota zust´ ˚ ze zvr´atit do ruzn ˚ ych logu. Pak se opravdu muˇ ´ podob sebeklamu a megalomanie. Pokud vˇsak cˇ lovˇek proˇz´ıv´a toto ˚ je st´aly, vˇedom´ı n´aboˇzensky, pˇred Bohem“, uvˇedomuje si z´arovenˇ svou nepatrnost a nehodnost. Buh ´ kriticky´ korek” tiv naˇseho pokuˇsen´ı k pyˇ ´ se a sebezboˇznˇen´ı. Pokud j´ım nen´ı, mus´ıme se pt´at, zda jsme na m´ısto Boha nedosadili fikci, utkanou z vlnek naˇsich vlastn´ıch pˇra´ n´ı. • 280 Pascal ˚ • Kˇrest’anstv´ı n´as uˇc´ı pokoˇre, aby n´as chr´anilo pˇred pychou, a rˇ´ık´a n´am o naˇs´ı dustojnosti, aby n´as chr´anilo pˇred ´ zoufalstv´ım. • 281 ˚ radil, aby v jedn´e kapse nosili cedulku s n´apisem Kvuli ˚ tobˇe byl svˇet stvoˇren“ (. . .) chasidsk[y] ´ rab´ın(. . .) svym ´ zˇ a´ kum ” ˚ zit´e, zˇ e jedno nen´ı pravda bez druh´eho. a ve druh´e Jsi prach a popel“. Ano, oboj´ı je pravda – a je duleˇ ” • 281 ˇ ˚ zˇ ivot jako svˇerˇ eny´ ukol, ´ Clovˇ ek, ktery´ vn´ım´a svuj se mus´ı vyhnout dvˇema zkreslen´ım, dvˇema pokuˇsen´ım. Za prv´e: nesm´ı propadnout narcisistn´ı a elit´arˇ sk´e zahledˇenosti do sebe, pocitu vyjimeˇ cnosti, ktery´ by ho vedl k sebevyvyˇsov´an´ı ´ a pohrd´an´ı ostatn´ımi lidmi. Za druh´e: nesm´ı si myslet, zˇ e hned a s koneˇcnou platnost´ı pochopil obsah toho povol´an´ı, ´ ´ nesm´ı si ho ztotoˇznit uplnˇ e a beze zbytku s nˇejakym a tvarem. Byt ´ konkr´etn´ım d´ılˇc´ım ukolem ´ povol´an znamen´a byt ´ ˚ ze doch´azet k mnoha promˇen´am. Kdyˇz staroz´akonn´ı prorok poc´ıtil sv´e povol´an´ı, postaven na cestu – a na t´e cestˇe muˇ rˇ ekl: P´an mi otevˇrel sluch. • 282 (. . .) kaˇzdy´ lidsky´ zˇ ivot je dar a z´arovenˇ ukol ´ (nˇemˇcina m´a hezkou hˇr´ıcˇ ku Gabe und Ausgabe), zˇ e se zdaˇr´ı“ natolik, ” ´ nakolik cˇ lovˇek porozum´ı sv´emu nezamˇeniteln´emu ukolu, pˇrijme jej a napln´ı. • 282 ˚ si natolik v´azˇ ´ı svobody lidsk´eho rozhodov´an´ı, zˇ e radˇeji ponech´av´a prostor pro naˇse omyly, neˇz aby z n´as udˇelal Buh bezduch´e loutky. • 296 (. . .) komerˇcn´ı adorace sexuality, kter´a se r´ada vyd´av´a za osvobozen´ı sexu, je ve skuteˇcnosti jeho spout´an´ım do mez´ı triviality. Odstranˇen´ı tabu“ zn´ı pˇeknˇe revoluˇcnˇe, ale plat´ı se za nˇe obvykle banalizac´ı, zploˇstˇen´ım a nudou. ” • 296 ˇ Sn´ımat z´avoj posv´atn´eho – to neznamen´a odstranovat nˇejak´e vnˇejˇs´ı bari´ery, abychom mohli vˇeci vidˇet, tak jak jsou“, ” jak si mysleli osv´ıcenci; vˇeci, tak jak jsou, jsou t´ım z´avojem, kterym ´ prosv´ıt´a jeˇstˇe nˇeco hlubˇs´ıho. Ne ve smyslu platonsk´em a indick´em – nebo asponˇ v tom smyslu, jak jsme je zvykl´ı ch´apat podobenstv´ı o jeskyni a podobenstv´ı o z´avoji m´aja. Pozemsk´e skuteˇcnosti nejsou jen zd´an´ı“, vychodn´ ı teologie ikony a latinsk´a teologie sv´atost´ı uˇc´ı jin´emu ´ ” pohledu na svˇet: pozemsk´e skuteˇcnosti pr´avˇe ve sv´e opravdovosti poukazuj´ı k hloubce smyslu. • 298 ˚ Knˇez jako vudce“, na nˇehoˇz bylo moˇzno hodit velkou cˇ a´ st osobn´ı zodpovˇednosti a m´ıt jeˇstˇe pocit, zˇ e se t´ım cviˇc´ıme ” ve ctnosti posluˇsnosti“, to byl koncept pˇr´ıznaˇcny´ pro dobu, kter´a ide´al duchovn´ıho dˇetstv´ı“ pochopila jako trvalou ” ” infantilitu. • 304 ˚ ci prumˇ ˚ ern´e zˇ ivotn´ı existenci. ZpochybDuchovn´ı cˇ lovˇek, a zejm´ena rˇ eholn´ı osoba je dr´azˇ d´ıc´ı a provokuj´ıc´ı vyzvou vuˇ ´ ˇ nuje samozˇrejmˇe sebevˇedom´ı svˇetskosti sam´e. Sekul´arn´ı existence, byt´ı ve svˇetˇe“ m´a sv´e koˇreny v pˇrirozenych ´ ” lidskych ´ pudech. K svˇetsk´emu zˇ ivotu“ samozˇrejmˇe patˇr´ı majetek, sexu´aln´ı zˇ ivot, rodinn´e z´azem´ı, profesn´ı kari´era ” – mnoho vˇec´ı, na nichˇz vˇetˇsina lid´ı zakl´ad´a sv´e sebevˇedom´ı a sv´e jistoty; nˇekdy kvantitou t´e cˇ i on´e poloˇzky hodnot´ı svou cenu a v´ahu ve srovn´an´ı s druhymi. A najednou se cˇ lovˇek setk´av´a s nˇekym, ´ ´ kdo se toho vˇseho dobrovolnˇe vzdal,
Tom´asˇ Hal´ık: Co je bez chvˇen´ı, nen´ı pevn´e
14
kdo se bez toho obejde – a dokonce se zd´a byt kdo jako by se svym ´ vnitˇrnˇe svobodny´ a sˇ t’astny. ´ S nˇekym, ´ ´ zˇ ivotn´ım ˚ zpusobem ukazoval, zˇ e vˇsechny jistoty sekul´arn´ı existence jsou sice jistˇe cenn´e, ale nemusej´ı byt ´ t´ım posledn´ım, maj´ı ˇ – dejme tomu – charakter pˇredposledn´ıch vˇec´ı“. Reholn´ ık opravdu m´a byt ´ svˇetu takovou ot´azkou, tajemstv´ım a pro” vokac´ı. Vzal na sebe posl´an´ı byt ´ cˇ a´ st´ı onoho znamen´ı, jemuˇz se bude odporovat“, nemˇel by tedy byt ´ negativn´ımi ” reakcemi svˇeta“ pˇr´ıliˇs vyv´adˇen z m´ıry. Je zcela pˇrirozen´e, zˇ e svˇetsky´ cˇ lovˇek“ v n´as se br´an´ı t´eto relativizaci, tomuto ” ” zpochybnˇen´ı svrchovanosti svych ´ hodnot. Jak r´ad slyˇs´ı o tom, zˇ e ten cˇ i onen cˇ lovˇek sˇ el do kl´asˇ tera z nˇejakych ´ n´ızkych ´ ˚ ˇ cˇ i problematickych u˚ ( neˇst’astn´e l´asky“), jak ho uklidnuje, kdyˇz se dov´ı, zˇ e reholn´ıci ve skuteˇcnosti poruˇsuj´ı ´ duvod ” sv´e sliby a neˇzij´ı podle svych ´ z´asad, zˇ e jsou bohat´ı, op´ıjej´ı se, maj´ı milenky cˇ i pedofiln´ı af´ery. Voyerismus bulv´arn´ıho ´ celny, tisku ve vˇecech sexu´aln´ıch cˇ i majetkovych ´ skand´alu˚ c´ırkve nen´ı samouˇ ´ je odpovˇed´ı na tuto hlubokou potˇrebu jistot svˇetsk´eho cˇ lovˇeka“. I liber´arn´ı sekul´arn´ı syst´em se dovede nˇekdy chovat pˇeknˇe totalitnˇe a krutˇe, c´ıt´ı-li, zˇ e jej ” ˇ nˇekdo – byt’ jen svou tichou existenc´ı – radik´alnˇe zpochybnuje a relativizuje. • 309 Lid´e nˇekdy nen´avid´ı knˇeze proto, zˇ e nen´ı takovy, ´ jakym ´ by si ho pˇra´ li m´ıt. Snad nˇekde v skrytu duˇse si pˇra´ li se setkat se svˇetcem – a potkali jen cˇ lovˇeka. • 325 Z ignaci´anskych exercici´ı jsem se za l´eta nauˇcil jedn´e vˇeci: Je-li nˇejak´a z´aleˇzitost takov´a, zˇ e sama o sobˇe nen´ı ani ´ ˚ sˇ patn´a, ani dobr´a a je mnoho duvod u˚ pro a proti, je tˇreba se oprostit od kaˇzd´e zaujatosti, dos´ahnout toho, cˇ emu Ign´ac rˇ´ık´a indiferentia“, coˇz l´epe neˇz lhostejnost“ vystihuje vyraz vnitˇrn´ı svoboda“. Tak´r´ıkaj´ıc pustit to z rukou, vloˇzit ´ ” ” ” ´ to do ruky Boˇz´ı. Ne, zˇ a´ dn´a blazeovan´a pasivita: jednat podle toho, co n´am rˇ´ık´a stˇr´ızlivy´ usudek, ale umˇet nezaujatˇe vˇeci pozorovat a cˇ ekat. Neprahnout ani po jedn´e, ani po druh´e alternativˇe a tak´e se ani jedn´e neb´at. Jsme-li vnitˇrnˇe ˚ ale svobodn´ı a klidn´ı, spr´avn´e rozhodnut´ı cˇ i vyˇreˇsen´ı pˇrijde v pravy´ okamˇzik. Ostatnˇe: nejen zakladatel rˇ a´ du jezuitu, i zenov´ı mistˇri rˇ´ıkaj´ı nˇeco velmi podobn´eho. • 334 Existuje prvn´ı naivita“, kter´a je sestrou hlouposti a kter´a skuteˇcnˇe prohraje a mus´ı prohr´at. Ale existuje i druh´a ” ” naivita“, kter´a v´ı o kˇr´ızˇ i a pˇrij´ım´a ho. Neboj´ı se j´ıt proti proudu. Jej´ı zd´anliv´e prohry se cˇ asto nakonec uk´azˇ ou jako v´ıtˇezstv´ı, protoˇze skrze nˇe vstupuje do hry nov´a kvalita. • 342 Tom´asˇ Akvinsky´ (volny´ cit´at) • (. . .) o Bohu v´ıme mnohem v´ıc to, co nen´ı, neˇz to, co je (. . .). • 347 ˚ zeme rˇ´ıci o byt´ı Boha (. . .) je, zˇ e nen´ı k dispozici. Jeden zaj´ımavy´ nˇemecky´ filozof definuje n´aboˇzenTo, co s jistotou muˇ ˚ je to, co je radik´alnˇe mimo dosah naˇs´ı mastv´ı jako kulturu naˇseho vztahu k tomu, co je nedisponovateln´e‘. Buh ’ nipulace, vˇcetnˇe manipulace pojmov´e, myˇslenkov´e. Karl Rahner kdysi navrhl, aby pˇredstava Boha na nebes´ıch‘ ’ ˚ a moˇzn´a pojem Boha vubec, pˇret´ızˇ eny´ mnoha zav´adˇej´ıc´ımi pˇredstavami, byl nahrazen pojmem budoucnost‘ cˇ i abso’ ’ lutn´ı budoucnost‘, abychom si ji nepletli s onou kr´atkou relativn´ı budoucnost´ı, kter´a je v dosahu naˇsich pl´anovac´ıch ˚ Nebe‘, obloha znamenaly pro archaick´eho cˇ lovˇeka to, naˇc nemuˇ ˚ ze dos´ahnout, co mu nen´ı k dispozici, kalend´arˇ u. ’ a pˇresto je na to bytostnˇe odk´az´an: bylo pro nˇej zˇ ivotn´ım ohroˇzen´ım, kdyˇz se nebe zavˇrelo‘ a nastala sucha, cˇ i naopak ’ krajinu postihly z´aplavy. Neproˇz´ıv´ame nˇeco podobn´eho ve vztahu k budoucnosti? Je t´ım, co nem´ame plnˇe k dispozici ˚ – do z´ıtˇrejˇs´ıho veˇcera se s n´ami mohou ud´at vˇeci, kter´e si ted’ vubec nedovedeme pˇredstavit. A nem´ıt budoucnost – to je jin´e slovo pro to, byt ´ mrtev. • 349 ˚ nejvyˇssˇ´ım jsoucnem‘, Existuj´ı (. . .) dvˇe tradice, dvˇe linie myˇslen´ı o Bohu: aristotelsko-tomistick´a, pro niˇz je Buh ’ ˚ nejvlastnˇejˇs´ım z´akladem byt´ı, jehoˇz se vˇzdy uˇz dotyk´ a platonsko-augustinsk´a, pro niˇz je Buh ´ ame, nez´avisle na tom, co o nˇem produkuje n´asˇ rozum, onou hlubinou naˇs´ı bytosti, kterou Augustin v platonsk´e tradici nazyv´ ´ a memoria, pamˇet’. Nemysl´ı t´ım samozˇrejmˇe pamˇet’ ve smyslu modern´ı psychologie, nybrˇ ´ z tu dimenzi naˇseho byt´ı, j´ızˇ jsme tajemnˇe spojeni s archetypy‘, pravzory vˇec´ı, kter´e se nach´azej´ı v boˇzsk´e mysli. Kdybychom tu Augustinovu pamˇet’‘ mˇeli ’ ’ ˚ koncept kolektivn´ıho nevˇedom´ı‘. Tillich pˇrirovnat k nˇecˇ emu v soudob´e psychologii, pak by to byl nejsp´ısˇ Junguv ’ ˚ neexistuje, je myslitelny´ pouze v tom aristotelsko-tomistick´em modelu, kde Buh ˚ rˇ´ık´a, zˇ e klasicky´ vyrok ateismu: Buh ´ je jsoucno‘; v tom druh´em je bliˇzsˇ´ı Heideggerovu byt´ı a pop´ırat byt´ı je contradictio in adiecto. ’ • 350 (. . .) pokud [n]´as zaj´ım´a krest’ansky´ pojem Boha‘, pak se nesm´ı[m]e d´ıvat jen do katechismu˚ a popul´arn´ı zboˇzn´e ’ literatury, nybrˇ ´ z by[chom] si mˇel[i] s´ahnout hloubˇeji do dˇejin teologie a filozofie. Pojem osoba‘ pro Boha je tak´e ’
Tom´asˇ Hal´ık: Co je bez chvˇen´ı, nen´ı pevn´e
15
˚ ceny´ z antick´e rˇ eck´e divadeln´ı terminologie, kde znamenal masku‘ – ta pom´ahala rozliˇsit role, jen symbol, vypujˇ ’ ˚ nen´ı zˇ a´ dn´e amorfn´ı identity‘, kter´e na sebe bral bˇehem veˇcera jeden herec. V teologii znamen´a pˇredevˇs´ım to, zˇ e Buh ’ ˚ kˇrest’ansk´e v´ıry je kymsi, kdo mluv´ı‘ a koho je ono‘ – nebo, kdybychom se vr´atili k Heideggerovi, ono se‘. Buh ´ ’ ’ ’ moˇzn´e adresnˇe oslovit. Z´apad nedok´azal pro to nejvyˇssˇ´ı, specifick´e, nejvz´acnˇejˇs´ı naj´ıt lepˇs´ı pˇr´ımˇer neˇz osobnost. Ale kdybychom zapomnˇeli, zˇ e jde o pˇr´ımˇer, jsme v primitivn´ım, antropomorfn´ım‘ n´aboˇzensk´em myˇslen´ı, kter´emu se uˇz ’ ˇ vysm´ıvali Rekov´ e: Kdyby konˇe uct´ıvali boha, urˇcitˇe by si ho pˇredstavovali jako konˇe. • 350 Je nesm´ırnˇe zaj´ımav´e, jak se kˇrest’ansk´e ch´ap´an´ı Boha, vyrostl´e z hebrejsk´eho svˇeta, z Hebrejsk´e bible, jej´ızˇ ch´ap´an´ı Boha je mnohem pestˇrejˇs´ı a pluralitnˇejˇs´ı, neˇz se obvykle m´a za to, setk´avalo s rˇ eckymi filozofickymi term´ıny. Vˇzdyt’ ´ ´ ˚ samo rˇ eck´e slovo pro Boha, theos, nebylo puvodnˇ e subjektem, nybrˇ ´ z predik´atem – nevypov´ıdalo o nˇecˇ em, co to je, ale ˇ ˚ je pro Reky jak´e to je. (. . .) Buh nˇeco dynamick´eho, co se dˇeje. Ostatnˇe zd´a se, zˇ e i spr´avnˇejˇs´ı pˇreklad onoho hebrejsk´eho ˚ pˇredstavil Mojˇz´ısˇ ovi a kter´e Septuaginta pˇrekl´ad´a do rˇ eˇctiny pomoc´ı pojmu byt´ı – ego´ eimi ho on ´ JHVH, j´ımˇz se Buh ˚ ˚ jako Otec cˇ i kr´al, ktery´ se chov´a obˇcas velmi –, je Pusob´ ı‘ cˇ i Bude jednat‘. V Jeˇz´ısˇ ovych ´ podobenstv´ıch vystupuje Buh ’ ’ ˚ kteˇr´ı jsou – jakoˇzto znalci z´akona – pˇredevˇs´ım experty na neoˇcek´avanˇe a poruˇsuje pˇredstavy n´aboˇzenskych ´ expertu, ot´azky spravedlnosti; d´av´a pˇrednost marnotratn´emu synovi pˇred vˇernym dˇeln´ıkovi posledn´ı hodiny ´ a posluˇsnym, ´ d´av´a stejnˇe jako tomu, ktery´ se dˇrel od r´ana. • 359 Prvn´ı zranitelnost´ı l´asky je kˇrehkost jej´ıho jazyka. Jako u jazyka v´ıry, tak i u jazyka l´asky zeje zˇreteln´a propast mezi absolutnem, k nˇemuˇz se up´ın´a, a ubohost´ı lidskych ´ slov, kter´a se zjevuje pr´avˇe na pozad´ı t´eto disproporce. L´aska a v´ıra vˇed´ı, zˇ e koktaj´ı, chtˇej´ı-li sdˇelit to, co c´ıt´ı. Snad v zˇ a´ dn´e oblasti nenajdeme tolik kyˇ ´ ce, jako v oblasti milostn´e cˇ i ˚ Plane-li cˇ lovˇek n´aboˇzensk´e literatury, poezie a vytvarn´ eho umˇen´ı. Jazyk l´asky i jazyk v´ıry jsou jazykem zasvˇecencu. ´ ˚ ze rozsv´ıtit kr´asou, podobnost pˇrev´azˇ ´ı nad nepodobnost´ı; vnitˇrn´ı l´askou cˇ i plane-li v´ırou, dokonce i kyˇ ´ c se mu muˇ paprsek na chv´ıli mˇen´ı i biˇzuterii v drahokamy, podobnˇe jako dˇetem se mˇen´ı hrom´adka p´ısku v kr´alovsky´ hrad a donu Quijotovi uˇsmudlan´a selka ve vzneˇsenou d´amu. Skuteˇcnost se st´av´a ikonou, chl´eb vezdejˇsnosti sv´atost´ı, okamˇzik oknem otevˇrenym ´ do vˇecˇ nosti. Komu vˇsak srdce pr´avˇe nehoˇr´ı – a ani miluj´ıc´ımu, ani vˇerˇ´ıc´ımu nehoˇr´ı st´ale –, tomu vˇsechny symboly, kter´e l´aska s v´ırou nashrom´azˇ dily, pˇripadaj´ı jako sentiment´aln´ı veteˇs; i vˇerˇ´ıc´ı a miluj´ıc´ı zn´a chv´ıle, ˚ studu a trapnosti. kdy je vyd´an napospas pocitum • 360 ˇ ıc´ıho L´aska je zraniteln´a pro svou bytostnou odkrytost. Milovat je nebezpeˇcn´e, nebot’ cˇ lovˇek na sebe bere rizika zranuj´ ˚ erˇ e. Obrazem t´eto povahy l´asky – i v´ıry – je evangelijn´ı zklam´an´ı. L´aska – jako v´ıra – pˇredpokl´ad´a odvahu k duvˇ obraz apoˇstola Petra, ktery´ jde ke Kristu po hladinˇe moˇre. Pokud m´a oˇci upˇren´e na Krista a zapom´ın´a na sebe, d´eje se z´azrak. Pokud ztrat´ı z oˇc´ı milovanou bytost, d´ıv´a se na sebe a pod sebe, ztˇezˇ kne strachem a zaˇc´ın´a se topit. L´aska je pˇreloˇzen´ım tˇezˇ iˇstˇe naˇseho zˇ ivota mimo sebe; stahujeme-li pozornost opˇet do kruhu sv´e sebestˇrednosti, ztr´ac´ıme onen ˚ bod – vˇsechna s´ıla, kterou n´am dala l´aska – a v´ıra –, je pryˇc, n´asˇ svˇet se zaˇc´ın´a bortit. Archimeduv • 361 ˚ je l´aska.[.] Nen´ı hlubˇs´ı vystiˇzen´ı podstaty kˇrest’anNen´ı hlubˇs´ı teologick´e definice Boha, neˇz je vˇeta apoˇstola Jana: Buh ˚ vyrok: sk´e etiky a spirituality, neˇz je Augustinuv Miluj – a dˇelej si, co chceˇs.[.] ´ • 362 (. . .) Jeˇz´ısˇ (. . .) [se] [r]ozhodl (. . .) tv´arˇ´ı v tv´arˇ pedagogicko-pastoraˇcn´ı odpovˇednosti farizeu˚ a jejich vynikaj´ıc´ım, prak˚ mor´alky a vˇerouky pˇrece jen nezcenzurovat zvˇest o nekoneˇcnˇe milosrdn´em Bohu. Otec, ktery´ tickym ´ syst´emum d´av´a pˇrednost zbloudil´emu a hˇr´ısˇ n´emu synovi pˇred oddanym ´ a uk´aznˇenym ´ spravedlivcem, hospod´arˇ , ktery´ ned´av´a ˚ ktery´ pro vstˇr´ıcnost dˇeln´ıkovi posledn´ı hodiny m´enˇe neˇz piln´emu dˇr´ıcˇ i, ktery´ nesl celou n´amahu dne a horka, Buh, ke kokt´an´ı hˇr´ısˇ n´eho celn´ıka pˇresnˇe vycizelovanou oraci ctihodn´eho a zaslouˇzil´eho muˇze, Boˇz´ı Syn, ktery´ j´ı a pije ˚ s dˇevkami a kolaboranty a pro uˇziteˇcny´ chr´amovy´ byznys m´a jen zlost a dutky, – nebud´ı tohle vˇsechno i v n´as tˇezˇ ko ˚ kter´eho by si vytvoˇrila naˇse vlastn´ı n´aboˇzensk´a tvoˇrivost, by byl hodnˇe jiny´ – ostatnˇe, cel´e potlaˇcovan´e rozpaky? Buh, dˇejiny kˇrest’anstv´ı bychom v jist´em smyslu mohli ch´apat jako dˇejiny pokusu˚ pˇremalovat tento pohorˇslivy´ evangelijn´ı obraz Boha tˇemi naˇsimi; jestli mne nˇejaky´ z´azrak utvrzuje ve v´ırˇ e, pak je to s´ıla, s n´ızˇ cˇ as od cˇ asu onen jeˇz´ısˇ ovsky´ ˚ obraz znovu vyvst´av´a pod n´anosy produktu˚ naˇs´ı n´aboˇzensk´e tvoˇrivosti. Spoleˇcnym ´ jmenovatelenm vˇsech obrazu, jimiˇz Jeˇz´ısˇ dr´azˇ d´ı naˇse sklony k farizejsk´emu n´aboˇzenstv´ı, je to, zˇ e zobrazuj´ı Boha jako nepodm´ınˇenou l´asku. Chov´a se divnˇe, protoˇze bezmeznˇe miluje. • 371 Neposkytlo pr´avˇe dvac´at´e stolet´ı pˇr´ıleˇzitost osvobodit se od toho, co bylo v n´aboˇzenstv´ı nezral´e, iluzorn´ı, modl´arˇ sk´e, ´ proj´ıt nejen palbou racionalistick´e kritiky, nybrˇ tv´arˇ´ı v tv´arˇ proˇzitku absur´ z i oˇcistnym ´ ohnˇem existenci´aln´ı uzkosti dity? Neotevˇrelo n´am dv´ırˇ ka k on´e cestˇe nah´e v´ıry“, o n´ızˇ mluv´ı mystikov´e? ” Stano Krajˇci, 17. 3. – 30. 4. 2003
typeset by LATEX
