Labyrintem ochrany přírody

Labyrintem ochrany přírody Cestou mírného pokroku v mezích zákona STANISLAV VANĚK

R. B. PRIMACK, P. KINDLMANN, J. JERSÁKOVÁ: Biologické principy ochrany přírody Portál, Praha 2001, 350 stran, 439 Kč; z původního amerického vydání A Primer of Conservation Biology, Sinauer Associates, Inc. Publishers, Sunderland, Massachusetts, 2000, přeložili Jana Jersáková a Pavel Kindlmann, lektoroval Tomáš Kučera, recenzovali František Urban a Jan Plesník

Můžete o snižování biologické diverzity přemýšlet v celosvětovém měřítku – a pak je to pesimistické a neřešitelné – nebo můžete přemýšlet o jednotlivých otázkách, tyto otázky řešit, a tím problém aspoň trochu zmenšit.

NAD KNIHOU

Peter Raven, ředitel botanické zahrady v Missouri

Ochrana přírody a životního prostředí patří mezi nejsložitější propletence života lidské společnosti. Zhruba sice panuje shoda v tom, že nejohroženější oblasti Země jsou tropické deštné pralesy či pobřežní korálové útesy, ale tím souznění končívá. Co problém a člověk, nebo spíše zájmová skupina, to jiný V thajském Národním parku Khao Sok je nejcennější tropický děštný les, který je mnohem starší než amazonské či africké pralesy. Udává se, že obdobný ekosystém tady byl již před 160 miliony let. Za dvacet let existence parku zde byla vybudována rozsáhlá ekoturistická infrastruktura, k níž patří i bungalovy pod dominujícími vápencovými věžemi tropického krasu.

516

VESMÍR 80, září 2001 l http://www.cts.cuni.cz/vesmir

názor. Deštné pralesy i korálové útesy, a nejen ony, sdílejí stejnou tragédii – jsou společnými statky, o nichž nelze říci, čí jsou. Každý, kdo se k nim nachomýtne, chce urvat co nejvíce. Dobře ví, že když to neudělá sám, budou bohatnout jiní. Výsledkem je bezvýchodná chudoba ve veškerém slova smyslu. Pochopení této skutečnosti vedlo k všestrannému pohledu – včetně ekonomických aspektů – na ochranu přírody.1) Pryč je doba, kdy americký Skot John Muir postál s prezidentem Theodorem Rooseveltem nad kalifornským Yosemitským údolím a přesvědčil ho o nutnosti ochrany. I to však byla politická záležitost. Dnes je to samozřejmé: Vědci […] zjistili, že je potřeba značné politické aktivity, aby se jim podařilo vytvořit zákonem chráněná území, prosadit kontrolu mezinárodního obchodu s druhy a vytvořit ekonomicky vhodné příležitosti pro místní obyvatele v prosperující ekoturistice… (s. 14). Skutečná ochrana přírody není povrchní agitací ani výstředním poutáním pozornosti, ale úmornou prací a studiem, přesvědčováním, prosazováním legislativy a úsilím o její naplňování. Úspěchy se skládají z drobných krůčků v mezích zákona, neúspěchy mohou být propady do temných hlubin. Vnější ekonomika Sice se spekulovalo o tom, že lidé mají genetické předpoklady k tomu, aby se jim líbila biologická rozmanitost, což je tzv. biofilie. Mohla být v minulosti evolučně výhodná pro lovecko-sběračský styl života… Velká biologická rozmanitost jim mohla poskytnout různorodou potravu a další zdroje, chránící je před katastrofami a smrtí hladem (s. 18), ale na této úvaze stavět nelze. Srozumitelnější je řeč peněz – ekologická ekonomie. Do vžitých ekonomických počtů se nezahrnují náklady a užitky, které sdílí někdo jiný než sami účastníci transakcí. Tyto náklady a užitky se označují jako externality. Ochranáři usilují o to, aby se vnější ekonomické toky neopomíjely – snaží se o internalizaci externalit. Alespoň jeden příklad: Garnáti jsou často chováni na farmách v rozvojových zemích, ale jejich ceny na západních trzích samozřejmě nezahrnují zničení pobřežních mokřadů a půdy kolem přilehlých vesnic (s. 44). Výsledky ochranářských počtů – vyšší ceny – se prosazují těžko. Nikdo nechce dráže nakupovat a z obavy před ztrátou obcho-

du není ani vůle dráže prodávat – a to se netýká jen garnátů ze zemí třetího světa, ale také energie v zemích nejvyspělejších. A opět jsou k dispozici jen drobné krůčky v mezích zákona. Ekoturistika

Poslední komunista Bizarnost a složitost společenských souvislostí okolo ochrany přírody nezná mezí. Neodpustím si uvést příběh, opět z Národního parku Khao Sok, který dobře ilustruje propletenost ochranářství se vším, co s člověkem souvisí: Jedna zdejší atrakce nese označení „poslední komunista“. Studentský protest proti vojenské vládě vyústil v Bangkoku 6. října 1976 v masakr. Mnoho studentů zahynulo při střelbě z vojenských helikoptér, uprchlíci nalezli azyl u thajských komunistů, kteří tehdy „byli v kurzu“. Ti jim poskytli úkryt – a výcvik – ve svém táboře na severovýchodě Thajska. S komunistickým cejchem se pak asi 170 z nich uchýlilo do pralesů u Khao Sok na jihu země. Opevnili hluboké jeskyně s nouzovými východy na druhé straně hory. Mimo ně vystupovali jako civilisté a prodávali na trzích vlastní zemědělskou produkci. Nakupovali potraviny, léky a pod rukou i zbraně od vojáků. Okolí jeskyní zami1) Pojem „ochrana přírody“ zde chápu v co největší šíři – od ochrany drobného kvítku po ochranu biosféry v globálním pohledu, a to včetně všech souvislostí s tím spojených.

Vše, co má v nepálských horách posloužit k získání nějaké energie, ať již to je dřevo, petrolej, jačí trus, fotovoltaické články či zařízení velmi vzácných malých hydroelektráren, se musí pracně dopravit na místo využití. Jen ve fiskálním období 1996–1997 nakoupilo 35 vybraných lodží v Národním parku Sagarmatha 11 508 l petroleje za 521 070 nepálských rupií (tj. asi 8000 amerických dolarů). Údaje převzaty ze zprávy Sagarmatha Pollution Control Committee (SPOO) pro fiskální rok 1997–1998.

novali minami vlastní výroby z plastových trubek a TNT. Panoval přísný zákaz lovu divoké zvěře. Nebyl to ochranářský počin, ale obava z prozrazení. Několik let zde vzdorovali armádě – a zároveň i dřevařským společnostem. Nepřímo chránili nejen khaosocký prales, ale i zdejší faunu a flóru ještě před tím, než tu byl r. 1980 ustanoven park. Změna vlády přinesla rebelům amnestii a ti se postupně vrátili domů. Poslední účastník studentského povstání, dnes čtyřicátník Amnat, vlastním jménem Khun Wano, žije v odlehlém domě se svou ženou a dětmi. Opustil jeskyni Namtaloo jako poslední, r. 1989. Tehdy sem přicestovali první turisté. Dnes je Anmat „velkým šéfem“ v přilehlém Národním parku Klong Phanom. Teorie, právo a skutečnost Na poli ochrany přírody se udělalo mnoho, je to však jen zlomek toho, co zbývá učinit, či mělo být vykonáno už dávno. V současné době je v oblibě „ladění zbraní“ – čekatelům Evropské unie známé jako přizpůsobování legislativy. Před vstupem ČR do Evropské unie musíme např. uvést do praxe soustavu chráněných území evropského významu – NATURA 2000. V oblasti mezinárodní spolupráce je to prvořadým úkolem Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (http:// www.nature.cz). Legislativě spojené s ochranou přírody je věnován i nový časopis – České právo životního prostředí (e-mail: [email protected]), který začahttp://www.cts.cuni.cz/vesmir l VESMÍR 80, září 2001

517

NAD KNIHOU

Cestování „za poznáním“ přestalo být výsadou hrstky vyvolených. Dosud asi nikdo nespočítal globální „cestovatelské“ náklady. Ekoturistika je rapidně se rozvíjejícím odvětvím v mnoha zemích; zaměstnává 200 milionů lidí a v celosvětovém měřítku vydělává miliardy dolarů ročně… dává lidem možnost pozorovat biologickou diverzitu a pozorovat různé druhy živočichů a rostlin… Existuje však nebezpečí, že turistická centra v rezervacích a národních parcích budou návštěvníkům poskytovat spíše fantastické zážitky, než aby jim umožňovala si uvědomit vážné sociální a ekonomické problémy, které ohrožují biodiverzitu (s. 58). Nemusíme příliš daleko, abychom viděli přírodu „praskající ve švech“. Zavítejte k větší české řece v prázdninové době: Kempy nestačí, táboří se na březích ve volné přírodě, i tam je plno. Nikdo si netroufne nic zakazovat, se zlou by se potázal. Tady by asi americký vzor neuškodil – počet lidí v amerických národních parcích je limitován a místa pro táboření se předem objednávají. Stejně neutěšená situace je již léta v oblíbených světových turistických oblastech. Při putování pod Mount Everest v nepálském Národním parku Sagarmatha se velmi snadno dostanete do davu a v „panenské“ velehorské přírodě se dusíte zvířeným prachem bot lidí, kteří někdy ani nevědí, kam jdou, či dokonce kde jsou – ale „mají na to“ a je to módní. Tady by však byla regulace ještě obtížnější, přibyl sociální aspekt: Bohatí turisté živí chudé místní obyvatelstvo. Jiným svérázem národních parků mohou být domorodí průvodci. Chcete-li uvidět největší květ světa, gigantickou parazitickou raflesii, nestačí přijet, např. do thajského Národního parku Khao Sok, ve správný čas, ale musí vás někdo k rostlině dovést. Kvete-li jich málo, správcové parku odpovídají vyhýbavě. Dobře vědí, že vzácným rostlinám zvědavci škodí. Jenže není problém domluvit se s místními znalci; ti „mají situaci pod kontrolou“ a za příslušný poplatek vás k rostlině dovedou. Ochrana přírody v souvislosti s ekoturistikou nekráčívá ani drobnými krůčky, natož v mezích zákona.

NAD KNIHOU

Mount Everest, nepálsky Sagarmatha, tibetsky Čumulangma (8848 m, na snímku uprostřed, vlevo je západní rameno Everestu, vpravo vrchol Nuptse, 7861 m) patří k hlavním magnetům nepálské ekoturistiky. Nárůst zájmu ilustrují údaje o registrovaných návštěvnících: ve fiskálním období 1981–1982 jich bylo 4117, v období za 5 let 9117, za deset let 10 110, za šestnáct let (1997–1998) již 18 511. Čísla by někomu nemusela připadat příliš velká, je však třeba si uvědomit, že skoro všichni tito lidé projdou po jediné úzké stezce, a to většinou v období od září do listopadu (asi čtvrtina v březnu a dubnu). Údaje podle SPOO 1997–1998. Snímky © Stanislav Vaněk

la vydávat stejnojmenná organizace. Pro společný zájem musí být společná řeč, jen se jí musíme naučit rozumět. A to vázne – jen jeden z příkladů: Evropští ochranáři nevědí jak zabránit lovu ptactva ve Francii či Itálii, když se opeřenci z oblastí přísné ochrany, ležící severněji, vydávají na tah. K zamyšlení Všeobecně se uznává, ví a hlásá, že rozumnou cestou je omezení spotřeby. Znáte osobně někoho, kdo již sám dobrovolně začal? Určitě je více těch, kdo se snaží s problematikou alespoň seznámit – i to je dobře. Primackova kniha je zatím jedinou2) komplexní učebnicí ochrany přírody na českém trhu. Pokrývá nejen většinu spletité problematiky ochranářského oboru,3) ale vyslovuje a ilustruje množství názorů, postřehů či výsledků, které nemusíme slyšet rádi. Jen namátkou: n Lidská aktivita zvýšila rychlost vymírání druhů až tisícinásobně (s. 18). n … kolem 80 % světové populace se stále spoléhá na tradiční medicínu založenou na rostlinách a živočiších… (s. 47). n… divoký druh nebo odrůda může dodat určitý gen, který zlepší odolnost proti nemocím nebo zvýší výnos plodiny (s. 50).

518

VESMÍR 80, září 2001 l http://www.cts.cuni.cz/vesmir

n V současnosti je lidmi nějakým způsobem používá-

no 40 % celkové primární produkce suchozemského prostředí… (s. 74). n Mnozí lidé […] jsou nuceni ničit přírodní společenstva a lovit druhy ohrožené vyhynutím, protože jsou chudí a nemají žádné vlastní pozemky nebo jiné zdroje obživy (s. 84). n Lidé v průmyslových zemích (a bohatá menšina v zemích rozvojových) spotřebovávají velmi nadprůměrné množství světové energie, nerostů, dřeva a jídla (s. 85). n Ochranáři musí být schopni vysvětlit přínosy svých výzkumných programů… (s. 164). n Mnoho velkých společností a jimi financované politické organizace zneužívají konceptu udržitelného rozvoje k „ozelenění“ svých průmyslových aktivit […] Opačným extrémem jsou ochranáři prosazující názor, že trvale udržitelný rozvoj znamená, že rozsáhlé oblasti světa budou ponechány stranou jakéhokoli rozvoje… (s. 268). n Bez ohledu na to, zda lidé pomáhají, či brání ochranářským aktivitám, pro většinu z nich jsou mnohem důležitější problémy dotýkající se jejich každodenního života (s. 287). o 2) Pomineme-li učebnici pro střední školy od M. Braniše Základy ekologie a ochrany životního prostředí, Informatorium, Praha 1999, 170 stran, 124 Kč. 3) Kniha je členěna do pěti základních kapitol: Biologie ochrany přírody a biologická diverzita, Ohrožení biologické diverzity, Ochrana na úrovni druhů a populací, Ochrana přírody na úrovni společenstev a Ochrana přírody a trvale udržitelný rozvoj. Je uvedena rozsáhlá literatura, a zvláště cenné jsou její přehledy za jednotlivými kapitolami, které stručně informují o obsahu citovaných děl. Navíc je původní americký text doplněn o informace z českého prostředí, které umožňují čtenáři srovnat americkou legislativu s běžnou českou praxí. Důležitý je přehled mezinárodních úmluv a soustav ekologických sítí v rámci Evropy. Drobné nepřesnosti a anglicizmy lze snadno rozeznat a knize nijak neubírají na významu.

V roce 1992 jsme provedli sociologický průzkum, který měl odpovědět na základní otázku: Existuje u nás zárodek, případně vzorec pro šíření ekologicky příznivého způsobu života? [...] Vyšli jsme z údajů tzv. informátorů, kteří jsou dobrými znalci sociálních poměrů ve svém okolí... Bylo uskutečněno 44 hloubkových rozhovorů se 70 osobami. [...] Rozhodnutí o životním způsobu je založeno individuálně. Vzniklo jako autentický a tvořivý výsledek duševní práce. Primárně vyplývá z vnitřního ustrojení osobnosti, je zakotveno v hlubinných psychických strukturách. Respondenti sami mají pocit, že vlastně nemají na svém rozhodnutí zásluhu. Charakteristické je jakési fatalistické vyjádření – „myslím, že je to moje cesta“. Ostatně jenom velice volně zde můžeme hovořit o rozhodnutí změnit způsob života. Častěji jsme mohli pozorovat jakési postupné přetváření či krystalizaci, zvládání daných podmínek a dosavadního běhu života. Jde o „etickou reflexi souřadnic vlastního osudu“, která ani nebývá racionálně podložená. Podobně se ukázalo, že není výstižné mluvit o „záměrné skromnosti“. Jak jsme ukázali, skromnost lidí v našem souboru není uskutečněním jejich záměru. Spíš je tedy na místě používat spojení „dobrovolná skromnost“. Hana Librová: Pestfií a zelení, Veronica a Hnutí Duha, Brno, 1994, s. 95, 97, 121 (Této problematice se v knize vûnuje celá kapitola Hledání skromného Ïivota u nás, s. 89–132)

Pro většinu skupin organizmů je typické zvyšování jejich druhové rozmanitosti směrem k tropům, což platí i u mořských pobřežních ekosystémů (viz také Vesmír 77, 677, 1998/12). Kolonie drobných korálových živočichů budují rozlehlé útesové ekosystémy, které jsou v druhové bohatosti mořským ekvivalentem tropických deštných lesů. Mezinárodní dohody týkající se znečištění moří reprezentují: Úmluva o prevenci znečišťování moří skladováním odpadů a dalších materiálů a Úmluva o oblastních mořích pod záštitou Programu OSN pro ochranu životního prostředí. Regionální dohody se týkají především severoatlantické oblasti. Na snímku nahoře jsou rudomořské klipky, dole středomořský korál z pobřeží Chorvatska, © Jaroslav Hejzlar.

VESMÍR 80, záfií 2001 http://www.cts.cuni.cz/vesmir

519

Neklid moderního člověka, potřeba stále se přemísťovat, všechno vidět a všeho užít, je do té míry rozšířeným jevem, že obohatil i lexikální zásobu. „Globetrotter“ – světoběžník, osoba, která náruživě cestuje, cválá po zeměkouli, „Jet Set“ – soubor bohatých lidí různých národností, kteří cestují z jednoho módního světového místa na druhé, a konečně „Holiday Syndrom“, slovní spojení, které není třeba překládat. Dobře vystihuje posedlost člověka moderní doby stát se „na nejkrásnější čtyři týdny roku“ turistou, dostat se pryč z domu, daleko od všedních dnů. Statistiky dokládají, že z občanů bývalé NSR, kteří si vybírají dovolenou, zůstávají asi jen 4 % doma. 88 % osob podniká cestu delší než týden, dvě třetiny z toho v letních měsících, od poloviny června do poloviny září. Cestovní výdaje se ve světě za posledních deset let zdvojnásobily. V celosvětovém měřítku představuje turismus roční obrat 2000 miliard dolarů a 100 milionů pracovních příležitostí; je největším ekonomickým odvětvím na planetě. Ve své masové podobě má vskutku všechny vlastnosti výroby. Je normován, lidské potřeby jsou pomocí zacílené reklamy usměrňovány do pasívní a unifikované podoby, která vyhovuje zájmům tohoto průmyslu („žádná zvláštní přání, prosím“). Je racionalizován (průběh rekreace je maximálně zjednodušován a zrychlován) a jeho produkce se zvyšuje (organizační mechanismus stále zvyšuje svou efektivitu a rozsah působení)... Ani dotazovací šetření o motivech turistů nedávají logický obraz. Na prvních místech odpovědí jsou běžná schémata sebereflexe jako „uvolnit se“, „vypadnout z koloběhu všedního dne“, „nabrat čerstvé síly“, „užít přírody“. Nic, co by vysvětlovalo skutečné chování globetrotterů. Na výpovědích dotázaných osob nemůže sociolog postavit žádné závěry ani hypotézy. Snad jedinou: že tito lidé o svých motivech pro prázdninové cestování vskutku neuvažují. Že je masový turismus především nápodobou a pasívním sledováním latentních sklonů, hromadným psychologickým rituálem. Právě proto může mít reklama v masové turistice tak zřetelný úspěch. Hana Librová: Pestfií a zelení, Veronica a Hnutí Duha, Brno, 1994, s. 65–66

Namche, šerpsky Nauche, je zkráceninou slova Nakmuche, což znamená cosi jako „velký temný les“. Je tomu však už dávno, kdy v těchto místech les rostl. Exploatace himálajských lesů je spojena především s nedostatkem energie a tento problém je všeobecně znám. Faktem však zůstává, že spotřebu energie mnohonásobně stupňují davy turistů. Ubytovny (lodže) se mnohde sice pyšní fotovoltaickými články, ale zatím to jsou málo výkonná zařízení. Článek na snímku přes den nabije baterie, které večer skomíravě rozsvítí 2–3 malé 9 V výbojky, nic víc. Celé zařízení stojí 10–12 tisíc nepálských rupií, což je asi 150–200 amerických dolarů. Na snímcích je městečko Namche (3500 m n. m.), podzimní interiér vzácného velehorského pralesa okolo Khari La (2800 m n. m.) a stříška lodže s fotovoltaickými články v Dingboche (4300 m n. m.), vše v nepálském Národním parku Sagarmatha.

520


Historii lidstva ze značné míry tvořil nerovný konflikt mezi majetnými a nemajetnými – mezi lidmi, kteří disponovali mocí zemědělců, a těmi, kdo ji něměli, popřípadě mezi těmi, kteří tuto moc získali v různých dobách. [...] Produkce potravin však ve skutečnosti znamená (na dálku, prostřednictvím zemědělských hospodářství, kde pracují jiní) méně fyzické práce, více pohodlí, osvobození od hrozby hladomoru a průměrně delší život pouze pro dnešní bohaté občany prvního světa. Ti si opravdu potraviny sami ani nepěstují, ani nechovají. Převážná část drobných zemědělců a pastevců, kteří dnes tvoří obrovskou většinu skutečných producentů potravin na světě, však na tom nemusí být o mnoho lépe než někdejší lovci-sběrači. Jared Diamond: Osudy lidsk˘ch spoleãností, Columbus, Praha 2000, s. 97, 110

Asi patnáct druhů cizopasných rostlin rodu Rafflesia je známo z jihovýchodní Asie, Bornea, Sumatry a Jávy. Na snímku je Rafflesia kerrii, která roste na jihu Thajska, např. v Národním parku Khao Sok. Parazituje na liánách rodu Tetvastigma (z čeledi Vitaceae) a nemá ani vlastní listy, ani kořeny. Její jednopohlavné květy dosahují až 80 cm v průměru, vykvétají na dobu 3–4 dnů v únoru a březnu, jsou hmyzosnubné. Dodnes není přesně znám mechanizmus parazitace. Raflesie patří k velmi ohroženým druhům rostlin a na mnoha místech již padly za oběť svému kurióznímu vzhledu, který vedl k využívání v domorodé medicíně a nyní i k velkému zájmu ekoturistů. V literatuře se všude uvádí, že květ odporně páchne jako zdechlina, ale zřejmě se to týká jen určité omezené doby, rostlina na snímku žádný zápach ani vůni nevydávala. Květ působí neskutečným abstraktním dojmem, jako by byl odlit z nějakého „dřevitého plastu“; lehounký dotek to jen potvrdí. Nahoře plně rozkvetlý květ včetně porovnání velikosti, uprostřed poupě, dole zbytky po odkvětu. Snímky na této dvoustraně © Stanislav Vaněk


521

přírodovědecký časopis

ročník 80 (131) • první číslo vyšlo roku 1871 cena 79 Kč (pro předplatitele 54 Kč)

2001

OCHRANA PŘÍRODY CHUDOBA A BOHATSTVÍ

KOMU HROZÍ KURDĚJE?

STROJOVÉ UČENÍ

Vlevo: V úzké krasové puklině pod vrcholem Bacína byly v různých vrstvách nalezeny pozůstatky několika lidí: téměř úplná kostra muže (chybí pouze lebka) z pozdního paleolitu, kosti dvou dětí ve věku 2 a 10–12 let snad z mladší doby bronzové a v nejmladší vrstvě kosti malého dítětě a dospělého člověka ze starší doby železné. Vpravo: V jiné puklině byla nalezena unikátní nádoba kultury z pozdního eneolitu (kultura se šňůrovou keramikou, 3. tisíciletí př. n. l.). Snímky k článku V. Matouška na s. 514 © Hana Rysová Na obálce: Mezi druhově nejbohatší prostředí patří korálové útesy. Snímek hejna klipek a parmic v Rudém moři, © Jaroslav Hejzlar, k článku Stanislava Vaňka „Labyrintem ochrany přírody“ na s. 516

482


Labyrintem ochrany přírody

Recommend Documents