L A V M I N A I K, SMÍCHOV : S

L.

:

S

L

A

V

M

I

N A

I

K,

SMÍCHOV

Presented to the

UBRASCíofthe

UNIVERSITY OF TORONTO hy

ALEX S. HAVRLANT

N Á v K A P R K S

1

D F N T A i'

\

'

I

MASARYKA A S

1

1

NÁVRAT

PRESIDliNTA MASARYKA DO VLASTI

s r A

M A R

í

K

SMÍCHOV

^\ba1^ cí,

MAY 2 8

2m

Pan Mas

a

r

v

k

v

['

Pan Tomáš Qarrik Masaryk, prcsidciit eskoslovenreptibliky, pibyl dnes ráno do Paíže. Za nakolik dní odjede do Prahy, aby se ujal svcho úadu. Nemá-li návštva šéfa lohoto nového státu, osvobozených a znovuv/kíšených Cech, všechen ten oficielní lesk, lze pece íci, že jeho poby*! v Paíži je

ské

totéž, jako pííje/d belL^ického krále a presidenta

Utvoení tohoto

státu

Wilsona.

iKlá!u se za okolností, které

bez hluku velkých událostí historických jsou pozoruhodný. Právem lze nazvati zázrakem probuzení národního cítní v Cechách, více než ped 100 lety vyvolané hloukem uenc a vzdlanc, jež tnélo v zapoti rozkvet energie a prospívání národa na konci minulého století. Slova zázrak lze užíti ješté vtším právem o zpsobu, jakým Cechy, obklopené ncpátely, dovedly požadovati svou nezávislost za této války a ustaviti ji na troskách Rakouska a Uherskia. Historie poví, jakou úast méli dva vyhnanci, uitel a žák, p. Masaryk a jeho nyn-jší ministr zahranií, p. Beneš v tomto originelním v}ivárení vlasti. Vytvoili silou, nahromadnou za celá staletí celým národem, který nepestal vzdor hrázím útisku a zdem žaláním proklamovati ji a dodávati jim ji. A nyní, jaký to vítzoslavný návrat pes sesuté Rakousko Jsou tomu ti léta, kdy v byte jistého umlce eského, který je dnes vrným strážcem diplomatických tajemství, ve starém na ostro\'> Saint Louis, kdv jsme se sešli s p. Masarykem, slavným vyhna.icem, který práv pibyl z Londýna, jsa dávno již duchovním presidentem svého národa, a který odešel z Rakouska na pocátk-u války, s mladým profesorem Benešem, jenž práv uprch! a jehož útk je osudný dnes ji

dom!

dom

Rakousku, s poruíkem steíájiikem, hvzdáem a aviranny hrdina atikem, který se práv vráii* z hrzného ústupu v Srbsku, nyní generálem a minUtrem váMcy v Sibii. Mluvilo se o Evrop zítka. Chvíle byla vážná; byla-li víra vroucí, nadje byla vzdálena. Pres. Masaryk vytáhl z kapsy mapu a ukazoval ji státníkm tyrdohody. Na této maf> naznaen byl na jistém míst bod, jenž nás po Elsasku- Lotrinsku a dánském Slesviku zvlášt dojímá'. V tutéž d )bu v Lon-

—

—

ml

dýne pekrásnou pednášku o malých národech. Není malých národu leda pro ty, kteí je šlapou práN-cm moci, není jich pro idealistu, jakým je p. Masaryk, ijenxrrésní

idealista

a

dkladnou

Je to podruhé, k(i který se vyvinul zá/i

znalostí

reálních

fakt.

'

národ idea* <.m hospoda života, zvoiil si vdcem veiikého uence, aby jej vedl a provedl jeho národní požadavky. Pres ro/díl ducha a temperamentu je p. Masaryk ddicem a pokraovatelem í^alackého. Palacký obmezil procitlé vlastenectví eské na basi historického práva; p. Masaryk je rozšíil dbaje národní tradice na ím dále tím Širší pojetí lidství. Seskupil kolem svJ katedry na universit elitu nkolika generací své zem. inteligcfici jiných zemí slovanských; jeho priinnim ..iv. sesílila myšlenka jednoty a bratrství me/i '^i^v "v šlenka, která je Cechm tak pirozená. Nejen /e byl uitelem, al(c dii.í ., myslitclská a uená, mc/i nimiž / iiz knihu o Blaise Pascalovi, zakládá re\ni, ídí pípravy k encyklopedii. Hlásal všude význam mravní kázn, vášnivý a neústupný kuK pravdy. Zahájil svoji innost tím, že demaskoval, nikoli bez skandálu, v slavném sporu *

"

*

í

I

„Rukopisy*^, literární falsifikátv. ctihodné tradici

torita

iimž se

pi'íta':i

.m-

Pozdji. v poHticc-, pispl více než kdo jiný, aby dimaskoval falšované úední dokumenty, na nichž spoívaly soudní moiistruosity procesu záhebského a Frlcdjungova. Odhalil všechny inachinace, které /osnovalo z!(viiiné

spiknutí, z n-ého/

vznikla tato

válka.

Kdy? vypukla válka, odešel do ciziny, kde se s*al \ndcem odboje a oteveného boje proti Rakousku. Jsa s poátku presidentem Národní rady eskoslovenské, která byla za hranicemi zárodkem píštího státu, ídil v Londýna, zatím co p. Beorganisoval v Paíži. Po ruské revoluci odešel do Ruska, kde bylo eských zajatc a usedlíku pes 350.000. Byl z téch, kdož pronikli nejhloubji ve znalosti ruské duše. Této znalosti a innosti tohoto sociologa-idealisty máme co dkovati za vzjiik a uskutenní úžasné anabase eskoslovenských vojsk pr€fe ji

se vzácnou

iif^

ji

iniciativou

prakticicy

vropské Rusko a Asii. Tu by snad byla spása Ruska

a konec aiiarchistické

práv píí smysl pro dobrovolnou káze, Cechm vrozený. Tmto oddílm šlo jen o to, aby mohly pijíti k nám a bojovati /a svobodu tyranie bolševické, jíž se

Cech. P. Masaryk pedešel své vojáky a odebral se do Ameriky, kde požíval slavné povsti a kde eskoslo\ cnský živel byl etný a významný. Tam mohl dáti uritý smr vý\x)ji a psobit na rozhodnutí presidenta Wilsona, pokud se tve Rakouskn, co/ mé!o neeká-' telné

následk}

,,DVI1

JSniC

jyii^vi

ivc*rvv/ii2rv\_iii,

i'nv.iv^iii\_

iy>-/

pesn

nv_iii

.

Icnto slavný výrok Palackého se uskutenil. Na troskách Rakouska objcMijí se Cechy živoucí v chaosu shrouceného císaství Habsburského jako nejmoImtnjší organisacní a tvrí síía. P. Masaryk a jeho národ, jenž pracoval na zkáze, pomže i pi zavedení nového poádku. Zatím, co president republilc}' esko-

HJ

N

ct!

N

iia

lUI ^

jeho ministr zahr. záležitostí, který jej doprovází na cest do hlavního mésta osvobozených Cech. súastní se slaNTiostí clsasko -lotrinských, aby tak utuženo byk) pátelství mezi Frandí a echami, píbuzenská pouta, která pojí Prahu a Strasburk. Praha a Strasburk, dve historická mésta véncho boje a odponi stediska kultury a tivilisacc, odproti Nmectví, kud zasvitnou zítra -ony isté lidské, velkoduiné a plodné myšlenky, které se tu rodí. Pierre de Quirielle, fnonté,

dv

Journal de Debat s,

I

S

I

e

ll

n

t

M

a s a

^.

v

prosince

P

Wjs

a

Pan Masaryk, president eskoslovenské republiky, h Stápibyl do Paíže dnes ráno. Pijíždí ze ^ t, kam se odebral, když byl orjíanisova! ^t-ixwc.v>vensk5 síly na ruském ú/emí a odjede do Prahy, kde zakládá se nový stát. Francie si blahopeje, že mŽK uvítati tohoto poutníka, který vykonal tolik a icn? svých bedrech budoucnost jednoho náro

moc

na

a 2ivol p. Masaryka je triumfem aé pravdy. Je pvodu slovenského, nar*' a uil v Praze v Cechách od roku 1882, takže spojuje vsob, abychom tak ekli, ti ásti národa. Svj život zapoal jako kováský vvpravuje p. Jelínek v ;,Litteratiire tchquc contemporaine" a stol se svým ním, svými zásadami a svou povahou jakýmsi prorokem národního vzkíšení. Nikdy 'neustoupil od svého lním z tch, pesvdení, když bylo r kteí oznaili ijh podvržen. y, o nichž se íkalo, 'Že jsou dokumenty staré eské poesie a jež i

ue,

vd-

'

i

'

*

8

i'^/

.^^vi^-ai

let

rozhoeného mohutných V^

l)\l\

boje,

také

némž

vlastncj^tí,

politice

v

„realista", od býti

pycliwu /eiM^. v

které

bývalém té

ijyut

i>íležitost

eský duch má áni.'<.

nabyl ásti

i

'i

asi

Rakouskii-Uhcrsku

uka.

^.

doby nám také dokázal, že dovede

realisatorem. Pejeme mu úspchu déjinného úkolu,

a definitivního

sevzal.

Mezi Francií a Cechosováky

pouta;


idcnlv.

>tcjn:'

takt úplného který si pedjsou dvé mocná

/ájmy. Temps,

«v.

prosince 19 1 S.

(Jely náš vývoj budoucí, naše svoboda, naše bytí vše to bylo v strašných chvílích evropské války v rukou jediného lové4va! byl jím 1, G. Masaryk. Tíže nadlidského bemene postihla ho v dob, kdy životní ^ energie v devadesáti pípadech /c sta ndinbufp stavuje se únava. -

Masaryk provedl svj

í

úkol.

JeiK>ni fysické útrapy veliké této úlohy byly bezmérné. Nebylo možno spéci alisova ti se na jediný úkol a jediné místo: byo nutno býti všude a býti vším. Z Evropy do Asie, z Asie do Ameriky: vždy tam, kde teba a vždy celý. Býti státníkem a diplomatem je

mnoho ale Masaryk musil býti více nežli státník a diplomat. Bylo mu peovati o lánek ve svtovém žurnálu, bybo teba informovati, opravovati a napravovati, bylo mu podnikati propagandu mezi zajatci, vydupávati armádu, eniti, pijímati písahu. Až bude nám možno sledovati krok za krokem tohoto šedesátníka, udivíme se nad rozsahem jeho úkolu. Ale nemenší byly útrapy duševní. Oddálen od svých drahých, véda, že ponechává je osudu neblahému, konal Masaryk své dílo neúnavné a ;

iic|x>ddajii. Byly chvíle, kdy cosi jako kletba láálo se stíhati všechny podniky dohody: kampa o BuJhar-* sko prohrána, Srí>sko znieno, an^^jcky [xxlnik na Dar-

danclách

skonil

liaškcm a wprava proti ohromná zkouška nerN- ne všech tch naiin€>!i, kleí praco-

/alostným

Baf;dadii kapitulací. Byla to

|x>uz dohodových, ale Poravali za hranicemi. Ale tím nebylo v§e vy: zeno Rumunsko, Rusko se shroutilo, vojt míící na Terst, zaluiány k Benátkáfn. Ofensiva proti Cambrai, podavší úspchy, skonila dokonalým ne/darcm a armáda francouzská a anglická zatlaena do defensivy. icNevím<: dnes ani ješt, jak podminova šli: a snad nikomu nebyla známa vs ík.'í tak zblízka, jako Masarykovi. 1 tuto ohromnou zkoušku nerv pekal však nedoten a pevný: jeho energiiani na krok neochabla, jeho duch nepoklesl, pracoval .

,

a

zmnohonásoboval

se.

Tato stránka díla AAasarykova zstane nejkrásnjším pouením píštím generacím Masaryk bude stit zde jako píklad ne/apomenutclny a jasný. Píklad, který presvdí, co maže provést pevná energie, cíle svého vdomá a za ním oddan jdoucí, za nejtéších a ncjncpíznivéjších podmínek. Mé!i bychom se ukázati iiehfxlnými tak velikél^o píkladu? Mé!i bychom poklesh\\/\y Míli nouti na duchu pi p bychom jako ponurý pedvést ubohost jejího opaku? Stydne je nám pomN-sliti, že nyní, po úspéchu, jsou mezi námi bolestini, kteí nedovedou než žalostniti a nežli kriti rameny. Obtíže jsou, obtíže budou; js >u a budou zklamáni a nemysleme si, že všechny naše zkoušky jsou už u konce. Ale byli bychom nehodní krásného píkladu Masarykova, '

i

i

kdybychom pouze sketa

prokázali slabost. Muže dráždí obtíž úkolu, ped ním zbabéle couvá. Strašidla jsou ne-

10

bezpená, dokud v né víme; méjnu- udvaiiu dáti sr do kížku se vScmi bubáky, s kterými se potkáme na ctských

nivách Viktor

I

Dyk

„Núrodnich Listech'

v

.s.

prosiní<

Když pibyl v tchto dnech president Masa-

t

do

bratrská Francie spolu se zástupci Ceskosk)venské republiky pozdravila jej jako osvoboditele sclruženéljo národa, dkoval on, veliký a silný, s oima slzami pohnutí /arosenýma a ekl dojat ryk

I^aíížc a

,,T

^

í

ni

^

II

;i

P

r

A

Ii

n

:\

na svou

t

<

-

^

;

vlast

Co viLiL- raaosii a iuuDjKcUcj významu spociva v téchto nkolika slovech niu/e, který po plná tyi léta bojovolil život vyhošténce a daleko od milované val za její svobodu a lepší budoucnost, on, kdysi tak jibtými vrstvami našeho lidu nenávidný a kaceovaný jako boritel a niCiíel eské kultury! Co vznešeného sebe

zem

/áponi a hluboké duševní síly bylo tu zapotebí, aby mohl zapomenouti na všechny ústrky a nenávisti a od' nnsjí a njochvéjdati se práci budovatelsk -

'

i

d\rou!

nou

Všem jiným i&itelinou

bylo by

to

bývalo

nemu/ným

a iiesíie-

vnitrní trýzní, ale on, filosof tak reálního na-

tak bystrého rozhledu a lovk tak velvelkomyslného srdce, byl si vdom |X)uze svaté a spravedlivé eské ' a hned od prvopoátku zasvtil myšlence její ce!ý svj p'odný a nádherný život. A stavl a budoval ji na tch myšlenkách a zásadách, které jsme kdysi v národ našem tak nenávidli a které se dnes dokaly sla\-ného a obrozujícího vzkíšení, chvíle to nezapomenutelní^, k-terá mu mu^í Dvti neilen^íni zírání,

kého

politik

a

vd

11

zadostiuinním za veškeru pokornému piznání se.

práci

a

nám podntem

k

Myšlenky, na nichž stav-él, staly se dnes majetkem všech vrstev národa a to do míry takové, že sotva pochopíme, že jsme kdysi mluvili jinak. Jeho fik>sofie nezáležela pouze v bádání o záhadách lidské bytosti, praktickým jX)tebám života ona obracela se idy, na jichž základe byk) by a snažila se stáno možno s úspchem ešiti otázky mravní, politické sociální. Masaryk zrevidoval a zušlechtil hrubý materialism Marxv, který uil, že všechno jednání lidské události historické urovány jsou podmínkami a tedy hmotnými, a ekl, že pružinou všeho jednání jsuu taki podmínky ideální, názor, který dnes všichni uznáváme a který tak mohutným zpsobem osv^^dila válka svtová. Byl to ideál práva a spravedlnosti, který nás uil trpíHi, byl to jiuiácký sen svobody našeho národa, který zahoel v srdcích tisíc eských vojín, že nedbali krve, bolesti a smrti a obtovali v ciztné své životy za milovanou zemi' i

i

„Byli cíly

byli

a

jsme

ideály.

velicí,

Byli

protuzc jsme

bychom

klt^sli.

^c-

uv^.i

/a

kdvbvchom

>vyini

se jich

vzdali."

Program Ma>tn_\Mi\

potebám

u\

i

v ^tt-

n.m^iUKy,

"ím.Hw<.í

se

pítomného a opovrhoval marným a neplodným blouznním o slá\*é historické. On chtl toliko, abychom ideály minulosti kísili a uvádli ve skutek, abychom nenaíkali tolik pro .katastrofu blok

života

horskou, ale snažili se samostatnosti.

ji

spíše odiniti a

napraviti do-

sažením

Ale my jsme ho nechápali a slova posmchu a divého záští bý\^ala vdkem naším za jeho obrodnou práci, týž erný a píslovený nevdk, kterviu jsme 12

lém

všechny svc vcHkány a Ictcrý jím psobil horkosti a duševní trýzn... A hle, Tomáš Masaryk se vrací nyní jako ví té z,

stíhali

tolik

miláek cskúho národa

vybojovav jeh* uskuteniv junácký jeho sen Budeme ho vítat nadšené a radostné, budeme se tísnit v tisídhlavých zástupech na ulicích bílého sta, abychom spatili drahou jeho tvá a postehli radostný svit h h jeho oí, ak mli bychom pijako

bo
m-

.1

jíti spíše v d a nekonených pruvoriecli. se pokorné v prsa a íkat tesoucím se hlasem

bíti

„Tomáši Masaryku, odpus nám, uiél jsi pravdu...'* A méJi bychom provésti onu /dravou a trvalou „revoluci v hlavách i srdcích^*, oneti vznešený kest oistný, pro néjž on tolik bojoval a který je jediným a pevným podkladem ke vstupti do lepší a šfastnéjší budoucnosti To bylo by nejlepším j. uvítáním, kterc bychom mu pipraví

noíímífnnr.íSíni

^

Olomoucký ^Pozor'

V

17.

prosince vjís.

tchto dnech uvita eskoslovenská republika

s

královskou slávou svého presidenta. Chápeme dobe toto nadšení a tuto okázalost. Piesident .'vlasaryk jest hlavním tvrcem našeho státu, jest prvním presidentem eskoslovenským, presidentem, jen/, hluboce jako málo kde vnikl ve smys! našich déjin a v duši národa. V ném jsou ztlesnny nejlepší, nejideálnjší snalu národa. A konené Masaryk je muž ctnostný. Masaryk nebyl mužem populárním. Zato nyní saesla se na jeho skrán sláva a o/áila je jasem, po-

13

dobiiýin tomu, jtnž ozauje skránc Husovy a Komenského. Ta sláva jest néco neskonale více než popalarita, ba liší se od ní podstatné. Ve sláv Masarykové jest cosi jakoby posvátného. Na stolec presidcntsky vystoupil Ma^^aryk

tedry profesorské.

Spatil jsem Masaryka poprvé ,.. ^vvartán gymnasia vysokomýtskébo. Tehdy navštívil Masaryk Vysoké Mýto a pi tom si prohK' " .

'

sanní budovu gymnasijní. V vstoupil do naší tidy. Redttcl nám ho pedstavil. Mali

saryk, jak jsetn si ho zapamatoval, byl tehdy krásný, nrtadý muž. plný sx-žesti. Ve výroní zpráv i^vrnnasia

jsem pak etl, že vnoval pi své návštv dvma chudým studentm dar 20 zlatých. I\)zdji jsem slyšel o Masarykovi asto Byla tu otá/ka rukopisná a etné jin. R. I9U1 jsem pišel do Prahy studovat filosofii. Dychtil jsem seznati Masaryka. Navštvoval jsem jeho pednášky o praktické filosofii.

Picházel jsem posluchai. Byl i^

ped

jeho katedru

než

jinak

jiní

ulý knz, ti patristickou a scv aou, na vrc pro své povolání, ve stadiu rigoros k doktorátu theo'

'

<

•

logickému.

A Masaryk

co se

o

nm

vŠe v knžských kru-

mluvilo!

zích

Když Masaryk x-stoupil do sálu (byl nabit!), byl pekvapen nejprve jeho zjevem. To už nebyl mladistvý a svží profesor, jak jsem ho zahlédl,

jsem ten

když jsem byl isketa.

To stM duchovní.

v kvarte.

lovk hodn

pede mnou

Rád jsem Masaryka posk>uchal. Maí>ar\k nikajícím

eníkem

v

takorka ik.:.

..

obyejném smyslu. enických 14

prostedku

mrou

Icnir

hlavního

A

neu/ívá.

úspchu

pcc

dosahuje

plnmi

enického, nebo pesvd-

žárem pesvdení vlastního. Ba málo kdo. JcIki výklad je prosný, ale psobí pímo suggestivn. Po/dji jsem poznal eníka podobného, ale ne tak sugi^estivního, v oso-

uje

a to

pesvduje 1h'

silou

a tak jako

profesora berlínské university Hamacka.

A to, o. em Masaryk významu práv Masaryk<'\

vvkládal, bv!o

hodno mu/'

asto

jsem slýchal, že i\\a>ar}k ucíc nad>eiií inláakademické, že ji odvádí od vlastenectví. Nic "takového nebylo pravdou. Masarvk v dokoíialcm vdomí vážnosli ži^ ^^» Ntavél mládež ped tento život a jeho úk()!\ iovedl mluviti krásn na p. když vykládal o ci^lole pohlavní, o zdrže'ivos1i od alkoholu (a ncpríka/ova! n:inrí)>tv ahstininii^ni) V tc chvíK byli

tleži

'

!

^tiskli

pravid.

Masaryk

Jako ve svýci; fesor vychovatelem národ.i

Abych pispl k jinému mezi knžstvem, zaved! jsem nášky. bije

Byli

<»ccn<)\tuii

adu knží pekvapeni, nebo vaili

do náboženství Pi pednáškách

a

i

jako

pro-

Wa^aryka také na jeho

pedjen

církve.

sociologii jsem dl do Masaryka, aby mi neušlo ani slvko, ani jediný pohled jeho oí, ani jediný pohvb jeho ruky. Usibval jsem proniknouti do jeho dijše* lak dovedl upoutati Masaryk mne, jenž blížil se k

pn^é lavice

r?mu

s

o

pímo ped

pedpojctím

a s kritikou

již

pedem

oilmítavou.

1913 pracovalo se na založení Husovy spoleMasaryk postavil se hned od poátku v elo, byl hned od |X)átku duší pípravných prací. Nejprve in^^^ii.

15

nakolik, pak pibírali jsme vždy více a nových spolupracovníku. Spolenost Husova mla peovati o dstojnou oslavu 500 výroí upálení Husova a krom toho o trvalé ucéní památky Husovy v našem národe. Pedstavovali jsme si, že by Husova spolenost krom viditelných institucí vštpovala národu ducha Husova. Redakcí stanov povéeti byl dr. Scheiner, ale stavýmr poukazoval na to, novy nepovoleny. P* ob<ía>cn6 že by Spolent>st u .„:. novala mvšienkv v knížce, vydané r. 1910 u Reisc. Knížka iato, jejíž francouzský jMcxiau dic mjno eského originálu poídil jako výborný znatol franctiny nymjSÍ zahraniní ministr dr. Beneš, inormovab o eských pomérech a snahách a byla Volnou my-

nás

bylo jen

více

šlenkou

eskou ro/dána

v

tisíci

výtiscích

úastníkm

svtového kongresu brussciského. Vzpomínám Husovy spolenosti, jakožto nedokoneného díla Masarykova, v tom pevném pesvédení, že je nutno Spoleáiost tuto založiti. R. 1915 Isme si ekli, že dstojnou oslavu 500. výroí upálení Husova odložíme na po/déjší vhodnou dobu. Nuže, nyní nám nic nepekáží, abychom pinárod, nyní repubUcttoBký, duchem HusoN-ým, také se stoupili k uskutenéní svého tehdejšího imyslu. A pak, ten druhý úkol Spolenosti, naplniti náš nestal

zbyteným. Naopak.

Je nutno zraky mravnímu, a to k

národa

wi/i

au n

vimaru^

rx

iJolUi

vymravnímu ideálu eskému, hovujícímu tiolx' pítomné. Hus nám nartí základní jeho rysy. Husova spolenost by mohla býti tudíž jakousi akademií véd mravních, a ponvadž stediskem duchovního úsilí eského byla odjakživa otázka náboženská, vnovala by svoji pozornost i védám ná-

16

bpžcnským. Tento doplnk organisacc naší duchovní práce pova/uji za naprosto nutný. Co otázek mravních a náboženských domáhá se neodbytn-é svého ešení. A totD ešení je nutno už proto, aby konené doš!o k žádoucímu ujasn-eiií a vyhranní povahy eských Hdí, k odstranní vší dvojakosti, jí/ jsme pivykli za panství rakouského.

Pedkládám svj návrh kdy se

vrací

u>a/u

k

Dr. Fr, Loskot ve „Veeru"

eský

^na^^

vr

dnv,

do Cech president Masaryk.

národ

eká

17.

prosince 1918,

na sxélio prNmího presidenta, jak

na ndkoho nikdy neekal. Vzpomínejte slavných vjezd do Prahy, kolik jich byk) v eských djinách a nenajdete vjezdu slavnjšího nad ten, Icterý se oekává v tchto dnech. Nebudou Jen peplnné pražské ulice vítat první hlavu osvobozeného eského státu, ale celý národ bude srdcem v Praze v slavný tento den a bude holdovat s Prahou velikému osvoboditeli. Celý národy nikoli ta i ona tída a nikoli ta i ona strana, ale všichni lidé eské krve, od prvního eského vzdlance do posledního eského eledíua. Takto vítají se jen vítzi, a náš první president je opravdu vítz. Dobyl porobenému národu svobody, sjednocení všech podmínek moci a blahobytu. Dobyl mu všeho, po národ toužil a ve doufal v nejsmielejších svých snech. Vzpomínejte poješté

i

em

litického stavu eského ped válkou i za ní a tžko se ubráníte dojmu zázraku. Zotroený a vyssávaný národ, ztráceje již víru v možnost politické svobo-

dy

a

hledající

stále

východ 17

z

beznadjné

politické

bezmocnosti, stojí dnes svoboden na celém svém území uprosted perozující se stední Evropy, jediný pevný ostrov uprosted rozvratu, zdravé jádro nového stedoevropského poádku. Svét, který neznal tohoto národa ped tymi lety a který odmítal všecky jeho nároky, pokud o ném vbec vdél, zahrnuje jej

nyní láskou i úctou i pomoci a skládá odpovdnjší, ale také nejestnjší a významnjší ze všech, jež svéuje ví tová osvobozeným národm. Snad si

na

úkoly nej-

politicky

nej-

^alice

sv-

i veejnost eská, která nebyla náležité pipravena na nesmírný tento pevrat, dosud není zcela vdoma, že dostáváme všecko, všecko, eho jsme si páli, a že bychom dostali i víc, kdybychom chtli, že snad ješt žádný národ v djinách neocitl se tak rázem u nejvyšší své mety, jak jsme se stali my z rakouské

z

národnosti,

majetku

svo-

liabs!^

to pebodnou demokratickou národní hánní, je to skutenost: Tvrce tohoto nesmírného ,

nejvtší vítéz v c djinách. osvobozovacího díla nevykonal \ se sám. eši za hranicemi pochopili, jde, válka zaala, a dali se do služeb matesko .....^ B oddaností a obtavostí vzornou. 1 doma vykonala se díla je

'

'

*

Masaryk

o

velká práce za okoln-

'

'

'

i,

a

eský

lid

podepel práci své -Iným a ukáznným trpným odporem, který ochromo val Rakousko a ochromil je na konec úpln. eští vojáci, hnaní do pole nepáteli eské véd proti jejím pátelm, našli na druhé straaé fronty svou lidskou dstojnost a vrái

tili

se

na

bojiSté jako

národní

vojsko eské,

jehož

píbhy

zstanou na vždy jednou z nejhrdinštjších a inejúchvatnjších kapitol djin svtové války. Bez

nich

a zvlášt

bez úžasného 18

jejich

dobrodružství na

Rusi nebylo by dnes eskoslovenského státu. Statisíce íraly, aby jejich dti byly svoh liié vlasti. Ale to vše nemoh^.o dobýt eského vítézstvL, kdyby nebyk) velikého MIV...C. On dal myšlenky i organisad, on svedl všecky ty-to mravní hmotné síly v jeiliny proud, oo srdvytýil cíl i cestu k nmu, on byl leho nácem tohoto podiNnhodného r>odniku ji., roda, rozptýleného po vŠech bojištích svéta a sepia tého pec jedinou vlí a jedinou kázní. Nikdo jiný nemohl být tímto prorokem, diplomatem i vojevdcem zárove, nikdo jiný nebyl by mohl ovládnout tjchto rozptýlených statisíc a pesvdit je i nadchnout, žádný jiný eský lovk nemohl zídit vojska z v>'sílených a uštvaných zajatc a uinit je vojsky hrdin, nikdo ze žijících Cechu nemohl dobýt lásky a úcty celého vzdlaného lidstva pro zapomenitý národ, to všecko mohl jedin tento eský ethik'a pacifista, filosof a noviná, uitel a prorok. V osuclm chvíli, kdy šlo o život a o smrt národa, kdy šlo o vše, dal nám osud pravého muže. Pracoval díve soustavn, aby pipravil a vyzbrojil národ pro ve! kou zJcoušku. Uil pracovat i zápasit, uil myslit i jednat, uil moudrosti i statenosti. Nenávidn asto a vždy nepopulární vychoval sebe i jiné k velkému dílu. Když uhodila osudná hodma, odešel vykonat své poslání s prostotou a samozejmostí, která udivovala i jeho nejbližší pátele. Odešel jako psa n«c,pro néjž zbyla ve vlast: jen šibenice. Vrací se jako

pi

i

i

'

i

slavený celým svtem a milovaný vlast nfm národem lá&kou, které od Husa žádný eský lovk nepozná!. Ale Masaryka nelze uctít slovy a prapory jako tak nelze udit žádného velkého lovka. Láska a vdnost k Masarykovi zavazuje a není to snadný závítéz,

19

lehké odhodlání. Nenáa žádat na svých stoupencích ien mravní opravdovosti a opravdívé (práce. Dnes jsou jeho stoupenci vsiclmi rádní eši, a na všech bude nyní žádal dvojnásob, eho žádal vždyckv. Dvojnásob proto, že i mravní opravdovosti i opravdové práce je nyní teba víc než kd Nikoli jindy a že na nich záleží nyní další osud celého Masarykova díjsme toužili a co nám la. Pinesl nám v§e, po vazek.

Jt za Masaryltem

netií

vidít vždy prázdných vnéjších oslav

em

sv>et

mohl

dát.

Máme

všecky

prcdpok'

'

«lv.

mod,

blakulturního vývoje, hosp pedpoklady. Ale jen hobytu i sociální spravedlnosti. Svobody i mod i blahobytu budeme mít jen tolik, kolik si jich na téchto pedpokladech sami vvbudujome. kriVrací se nejen vít/, vrací se také soudce a a tik. Budeme žít a pracovat ped jeho piv im písnýma oúma a ty budou hledat vdék i.i pránároda jen v opravdovosti našeho živn* st pece. Pejímáme jeho dílo a nesmírná od, sunuje se tím na nás. Masar>'k chce jediný pomník mravMohutný a zdiavý Ceskosloventiký stát a v ný, vzdlaný, pracovitý lid usiUijící o nejvyšší mety lidskosti. Dobyl nám ve svété jména VL''ikéh() národa,

politickt

mm

chce nyní, abychom jím opravdu byli. Všecka sláva, s kterou se chystáme uvítat svého velkého vítze, zhokla by a zošklivila by se mu, kdyby pod prapory a pod jásotem, s kterým bude pijat, nevidél pevné vho. le k práci, k poádku a k obtavosti pro ob i^ami Uvítáme-li svého presidenta s témito iii a s touto vlí, bud>e den jeho návratu z nejvtších

dn

eských djin. ArnoSt Heinrich v ^Lidových Sovinách* í7, prosince I9I8,

20

Tedy

již

zítra

bude

eského pe

hostil

I^ralia

sidenta ve svých zdech. Nutno si teprve uvdomiti h storického významu tohoto okamžiku. Praha vítala r/ né císaské a královské veliiny, korunované hlavy hostila ve svých zdech. Zde však bude vítat syn. chudého pirostého eledína, kováského uné, pozdji studenta, profesora a ik)soa, politika a po sléz nejvtšího s\Tia svého národa. A uvítání, které to muto muži nikoli m<xiré kne, ale nejuš!echtilcjsí]i<» ducha, hodlá Praha pipraviti, bude velkolepé, tak/' všechny slávy císa a král budou zastínny. A ví-

bude národ svobodný, jej jhcm samo vládc.

nespoután'

tat

r

rostoucí ruch na pražských ulicích

*

kým

nasvduj,

zde již velmi mnoho venkovských hostí ^ že již nyní Praha je peplnna. Ve výzdob msta konají se pravé hotové závody. Již dnes je jisto, /• výzdoba Prahy, zejména ulic, kterými bude se ubi rati prvod s presidentem, bude pekonávat vše, c< -^li dosud v Pr:i/e pi podobny'' ^yj^ možno /v

...^>ká

'

-

*

spatiti.

„Právo Lidu

2(j.

prosince 1918.

Masaryk pipravil se k vdecké práci studiem

filo-

sof anglických, u nichž se nauil a zdokonalil v onom zpsobu myšlení, který tak dobe vyhovoval jeho pronikavému

bystrému

duchu. Vlastnosti, které zjednejen prvenství v práci vdecké, ale v dílech technického pokroku, a které jim zajistily dnešní moc politickou i hospodáskou, jsou bystrost, jasnost, dslednost a soudnost, jakož jistota, s janaly

a

Anglianm

i

i

21

kou

jtjicli

vytenému

mv^'^

ujv

•

K

cíli

Byl to prcdcvšún filosof Huinc, který ukázal, Ž€ základní pedstavy, v nichž lidstvo myslilo po celá tisíciletí, nestaí již novým potebám, a že je tudfž teba

pojmy novými. Tato snaha, zkoumati sprá\iiost názor dochovaných minulými pokojeními tím, že se pesn vyloží, co vlastnit; znamenají a ukáže, co je na nich správného a v je teba opraviti, nazývá se kríticismem, a vo ped všechno uitelské i p nahraditi je

em

'

'

*

'

'

válkou byl boj proti

i,

zále-

v tom, že odstraoval z védy názory, vedoucí ke sporm a zmatkm a z politiky zásady, o nichž se ukázalo, že nevyhovujíce potebám doby, ^kodí prožející

spchu

národa.

Odpor, s kterým setkávaly se Masarykovy myšlenky, mé\ svou píinu v konservativnosti, 8 jakou lpí lid na zdédéných pedsudcích a neochot r uti se myšlenkové práce potebné k tomu, aby od pravd starých k pravdám novým. Všimncmc-li si, jaké to byly zásady, které A\asaryk hlásal, stží pochopíme, jak mohly vyvolati tak roztrpený odpor; dnes '

jsou již že stží

II

p.

Masarykova

do

I

11

^

filosofie

nebyla nikdy

té

míry,

jinak.

tist akademi-

nezáležela v hk)ubání o záhadách lidské bytosti, nýbrž obracela se v prvé ade k praktickým potebám života a snažila se stanoviti zásady, na jejichž základe byk) by možno bi/fvrfir* ešiti ofá/kx riir;i\n sodální a politické. cká,

z

2ivý zájem Masaryku v v že na správm

pesvdení,

roda,

kteréžto

pesvdení

tak

22

piybUi blaho nábyk) potvrljiij

.

*

ti

rozhodn

i

ni. MasaivK \cue:, ze muNiiii zeno uuaiosrnii .isobí rozmanité spoleenské úpoznat' píiny, u kazy, jako válku, blahobyt, kulturní rozkvet, rozmnožování obyvatelstva úpadek národa, máme-Ii najíti prostedky a pravidla, jak vésti vývoj spolenosti k zamýšleným cílm, a proto se usilovné oddal studiu sociologie, vdy, jež práv zkoumá tyto \ci. i

Nejrozšíenjší uení o píinách spoleenských úje tak zvaný historický materialismus, vymyšlený Marxem a pijatý za myšlenkový základ hnutí sociáln demokratického. Tato teorie uí, že všechno lidské jednání a proto události djinné jsou urovány podmínkami hmotnými, pímo potebami žaludku. Aflasa-

kaz

i

nebylo tžko dokázati v „Sociální otázce", že historické nepochopíme plné z tohoto jednostranného hlediska, a že pružinou lidského jednání vedle poteb hmotných jsou též podnty ideální, názor to, který je ve nyní obecn uznáván a který stejn plnou mrou byl ix)tvrzen událostmi válenými. Byl to ideál práva a spravedlnosti, který donutil svt, aby vydržel pt let nejstrašnjšího krveproliií, byl to vznešený sen svobody eského národa, který pohnul tisíce hrdiníi, aby ochotn obtovali svj život na oltá vlasti. Tím není ovšem eeno, že nejsou lidé, vrstvy i celé národy, které ženou se jen za hmotnými prospchy. Ano jsou, ale teba je považovati za zjev chorobný, jenž svdí o úpadku národa. „Byli jsme velicí, když jsme se nesli za svými velikými cíli a ideály, klesli jsme, když jsme se jich vzdali," pravil Masaryk. Pipraviv se takto studiem sociologie na innost politickou vnoval svj zájem pedevším snahám a potebám eského národa. eskému problému vnoval svié knihy: „eská otázka" (18Q3) a „Naše nynjší kíse' (1895), v nichž rykovi

události

vd

dv

23

ÓDOU

Jv;

injvitíii

Jv-

iiw

i7<

ní

iiv. f\ >

má eská

politika sledovati a

gram

je

len

jíi

w^^ diii j

,

vjít,

j.

i,

rvitiC

prostedky k tomu. Pro-

naprosto realistický, nese se k potebám odxrací se (h\ i)Ia-

a požadavkm pítomného života n-ého blouznén histarickéh*

.»

To neznamená ovšem, že by Alasarvk byl o|XJvreskou minuIostL Vzpíral se pou/e proti tomu,

hoval

abychom pouze o abychom spíše

si,

*ní horovali nebo ideály dané v -

-

IkaU, •

nýbrž pál a v pí-

-

-f

tomnosti kísili a uskuteovali. ai, kteí sice opájejí se slávou husitskou, ale sami i>ou zbablí a nesnaží se obnoviti moc národa; opovrhoval lidmi, kteí naíkají pro porážku na Bílé Hoe, ale neusilují neštstí to napraviti - ba kteí ani nesnaží se poznati chyby národa, jež k oné katastrof vedly. (

Jaká je tedy podle Masarjílca metoda politické práoe, jakými prostedky možno dosíd ve veejné innosti zdárných výsledk ?

V naná,

politice má-lri

teba

si

v

\

se potkati

s

každém

jirtém

poí-

icni.

Na prvém míst teh.i \iMti, co chceme, a tento pevné stanovený cíl nesmíme pouŠtéti s oí, ani dáti se od ného odvrátiti ohledy a díivody podízeného významu, okamžitým hnutím m>^h\ ani náladami a sklony osobního rázu. •

Musíme za drulu d. ^udnosti a dvtipu, abychom odvodili dsledky ze své idec, a našli prostedky vedoucí k zamýšlenému cíli. Musíme za tetí pevné a mužné státi za svým roz:

hodnutím,

poznanou

,:

.

pravdu

hlásati, provádti, uskuobtížné nebo nám z toho vznikla osofmí škoda. Nestaí tedy prá/dné horování, iK Mí ní w trvalá práce pinese kýžený líspéch.

teovati,

by

nám to

bylo

i

24

Parno, že íx)žaclavky ro/umové a mravní spadají v jedno, rozum a charakter není dvojí vec, ale spolen tvoí vokií osobnost Myšlení je nástrojem jednání, kdo spatná myslí, ši>atné jedná a dosahuji opaného výsledku, než jaký zamýšlel. Ale obého je teba Teba míti pevné, promyšlené, dsledné zásady, zde

a

teba

bv^'

/'«>"o\

fn

mjii/h\'iii

i

/-Íc-iíJx-

i

\-

Mrí

\\

-í/l .'i

i

y

praksí. jl palmu, jak loiiilo usvpedstavitelem tak oie pragmatické, Ivterá dnes ovládla celý an^jlosaský svét, ponvadž je myšlenkovým výrazem oné tejidence životní, jíž dosáhla tato rasa tak pronikavých úšp^clui ve všech obo-

Odboriukuiii

tlení jeví se

rech lidské práce. Jako uitel, žurnalista, spi^ ..:.., eník i poslanec znova a znova hlásá Masaryk tyto zásady zdrava politiky a provádí tak svou politickou výchovu lidu. Praví o Havlíkovi, kterého s Palackým vydává 13L své uitele, že poznal, jak slabá stránka eského lovka netkví pouze v nepevnosti našeho charakteru, ale i v slabosti rozumu nepievnosti a nedslednosti ná-

—

—

odtud prý jeho boj proti sentimentálnímu cnení a {radikalismu. („Ces. otázka*' 219,216). „Kdyby lidé tak zvaní hodní a nebyli vlastnic lenoši^ a

dob

Mže

zlých by již nebylo. každému lovku nastati doba, že proti násilí musí se brániti železem, netoliko prac a rozumem. I národ eský by tak uinil, kdyby se mu sáhalo na život.' („Ces. ot. 16Q.) A jako Masaryk tito svým zásadám uil, tak je také svým veejným psobením provádl. Celý jeho život byl proti proutdu. Dospv na základ svého kritického ducha a hlubokého k pesvdení, že mnoho politických názor eského národa je pedsudkem, povrou a klamem, který by mohl zpsobiti tžké škody eské vd,

bhem

vdní

nelekal se lid

píkon, ncna\isu

a zic \'uk^

snaze se prn esu

k lepšímu poznání.

Uvažme na p. jak dsledné odpovídalo tomuto žipolitickému programu ]rh'^ wfnn.xído k otá/^" dovské. Uznával, že 2idé jsou skuUa csk;:lio národa. Ale nemá smyslu zlobiti se proto na ne, ani se z toho rmoutiti. Teba je tomu spíše odpomod. A to je možno tak, že poznáme píiny jejich úspéch na poli hospodáském a tím jim budeme eliti, nebo že je získáme a tím pinutíme, aby sloužili s\'ýp\ bohatstvím naší véci. Masaryk životní své díb dovršil za války. Víme. že patil ped válkou, aspo po jistý as, ke straní „rakouské**. totiž, jako í)Statní stízliví lidé, že za tehdejší mezinárodní situace nebylo nadiéje, že bychom se mohli dostati z rakouského jha a proto se smažil vésti s\xm politiku tak, abychom v rámci Rakouska dosáhli pokud možno dalekosáhlého sp^nl svých

Vdl

politických

cílu.

Když však

v>'pukla

válka,

postehl bezpené

její

vdl,

jaký vliv bude míti víté/ství dohody na eskou budoucnost. Spativ takto hvézdu eské svod a body, neváhal ani na okamžik jíti za ní, opti rodinu, vydávajíc ji v šanc nejkrutjšímu proii^ ^ání, a sám podstupuje nebezpeí véného vyhnanstvf, zákené smrti, i potupného konce na zapoal dík), jehož pot/c a í>hTt>\itost dn o sotva

výsledek a

''a

ocenit.

Je svdectvím

,»i,ianých

j^..v>

ducha, moci rozumu -' mu zdaik) za n plné samému, a \)

sti

a vlivných

pomocníku

i

scht.j

;.

životních zíkušeností.

bystrože se

^ •

získati

26

dohodu pro eskou

ú-

dk vc

ped

tím sotva známý ve svieté, postaviti na adách bojujících. Naplnil husitským duchem eské legie, které dobyly nejskvlejších vítzství a vybojovaly eskému náa národ,

pední místo

v

rodu svobodu a samostatnost. Snad ízení osudu, snad píznivjším pomrm, snad jedin zásluze tohoto velikého muže máme dkovati, že, jestli neohroženost Husova a bezpíkladná statenost hiivedly k Bílé Hoe, vedly tyi^nvch

též vlastnos

eskému

hrdin

k

samostatnému

státu.

Zdar, kterým oyi(> konuio' iuio uilo Masarykovo, v první o správnosti a úelnosti jeho práce. Proto musíme se uiti od nho politickému mynmvífívíwf šlení a osvojiti si jfíi'^^ »h<'n"
sxidí

ad

:

soudnost a mužnost.

Masaryk zstane po Uluulic veky netoliko nejvt-

eským

ším ale

i

myslitelem, netoliko osvoboditelem vlasti, a \^dcem ve všem našem po-

záivým píkladem

ínání. P/. Dr. Vilém Forster v ^Národní Politice* 15,

a

is.

prosince 1918.

Když poet Cech, psobících za hranicemi poti Rakousku, dostoupil takové výše, že úady, povené pátrati po tchto „zrádcích^*, nevdly si rady s množstvím jednotliv vydaných zatyka, vydalo p>olicejní presidium pražské seznam tchto „velezrádc'^ tiskem. Seznam obsahoval na 1900 jmen na 198 stranách. Nejvíce místa bylo vnováno Masarykovi: 6V2 strany, odpovídající asi 6Ví petitového sloupce našeho listu. To bylo vydáno kdysi na hanu Masarykovu. Cetl-Ii však 27

onu parm ut-ch, byl /aclixaLAii p.»Lii\ /vtia
Uveejujeme tedy z onoho monstrosního zatyka tres údaj o zahraniní Masarykové. Z té nabude tená aspo ped-

nepopsanou.

slovníku policejních imniosti

stavu o tom, jaké byly základy, jež Masaryk svému dílu založil. Policejní informace koní vypovédíaiíni války rumunsko-rakouské. Co do té chvíle Masaryk veejné vykonal, to tento pramen v hlavních n-sech objasuje Co vykonal tajné a cí) vykonal po válce rumunské, o tom bude národ zpraven zajisté pozdéji. Policejní relace o Masaryko\i buduje na publikacích asopiseckých, na noWnových referátech o schzích a v jednom pípade na letáku, který byl svržen 6 aero planu. Zpráv „dúvémík* tu není, na dkaz, jak opatrné umel Masaryk voliti své okolí. Relace ona je sepsána diletantsky, úryvkovité, oedovedla podati reliefné celou 'in. onu Masarykovu innost. Ale tená si jí vyki in Zpráva poíná obšírným životopisem \\a> a jeho rodiny. Je reprodukována jedna ze starších M. podobizen. Pochod fakt, nás zajímajících, jest tento: 18. prosince 1914 odcestoval M. v prvodu své dcevm 17. záí (pražry Olgfy z Pirahyi a s pasem, v *

.

i

v

ský policejní úedník, který A\ \ Netavil pas, jest znám. Pozn. red.), pekroil švýcarské hranice. Masaryk za hranicemi zprvu veejn nev)*stupoval, ale patrné již na zaátku jara 1915 psobil tak, že védél, že je mu návrat do vlasti znemožnén. V za m dopise své paní psal: „Zrovna 15. bezna u.-.--i jsem výstrahu, nepokoušeti se o návrat." 17. bezna konal se v Praze poheb jeho syna, malíe Herberta V Va. Otec na poheb nepijel a z toho polide v\ la. že již tehdy pracoval M. proti Rakousku. „Již v této

28

dobé pracoval jako obyejný zvéd psala

ušlechtile

policejní

proti

Rakousku/*

zpráva. pracoval

Ve skutenosti však M. cla jiném smru. Podnikal první kroky své politické, nesmírn rozsáhlé a požehnané innosti. První veejný záznam tyká se jeho rozmluvy s Leonem Bourgcoisem, pren rancou/. senátu. K rozmluv došlo v Zenev. / otiskla „Slovanská americká korespondence" láv eši byli upozorováni, že nyní nastal vhodný okamžik k uskutenejií jejich ideál. Za autora 1

nmž

nek,

lánku

íx>kláclal

rak.

zahraniní

úad

Masaryka.

Na jae téhož roku náskdovalo

první vystoupení M. ped širokou veejností. Stalo se to na pednášce „Besedy Slovan** v 2enev a M. mluvil na thema: „eši a pítomná válka**. Zipráva konstatuje výrok M. „Všichni Cechové isou í^iHofilv n Srhnfilv v nejlepším slova smyslu.' :

V.LI\LIUL-

6.

i

'ij

l)\ltl

/
M.ll.niN

Nlil-

véna památka 500. výroí i^álení M. Jana Husa. Slavnosti zavdaly zahraniním Cechm podnt k rozvinutí veHíé agitace pro pítomný národní ideál. Masaryk pednášel o významu slavnosti dvakrát a dodal jim hluboké filosofické závažnosti. 4. ervence mluvil v Curychu ve spolku „Svatopluk Cech** ped 500 i>osluchai. Nakreshl paralelu mezi Huso\'ým snažením a dnešním eským hnutím, jež nazval „souasnou reformací**. Uritj-i ješt mluvil o dva dny pozdji v Zenev, kde eníky byli Arnošt Denis a on. Masaryk ve francouzské ei e4cl, že „každý Cech musí se prohlásit pro reformaci, která nyní znamená samostatnost a neodvísTost zemí koruny eské, nebo proti ní'*. Pítomní tomuto prohlášení nadšen tleskali. Zpráva podezírá pak M., že udržuje pravidelné stvkv\\^<\\ a píše doslovn: „Svýcar^k*' '"^ské kruhy

bu

-^

29

spatují v M. presidenta budoucí eské republiky, který pracuje pro véc ve velkém slohu a s plnou energií. M. obýA'á v hotelu „Richmonde** vlastní pracovn;^, má mnoho prací, brožur a asopis /, Francie, Anglie, Ruska atd. a má vlastní pijímací salon.'' Zpráva pak otiskuje domnélý výrok dra Sychravý (dodaný špiclem), že M. již pracuie na zákonech eskoslovenského státu.

M. optovné konferoval jení

s

s

Denisem

pímém spoa se zástupci Sychravá založil v

^

a

v

eskou národní radou paížskou

neutrálních a dohodových státu. duchu M. „Ústední kancelá revoluních výbor pro osvolx)zení eských zemí a Slovenska''. PaJc se píše o „Národním soude** v Annemasse u franc<»u/skvch hranic,

který prý soudí provinilé Cechy.

Veerník .Práva Lidu*

I8.

prosince J9JS,

Záhy po té, kdw i*>i jíhvhv/wui sorem na eské universit, práv tclidv patrno, že v nim do eského života je uren, aby sehrál velkou úlohu v

im^.íx r.

\

Méli-li

bychom íd jedním slovem,

v

em

bvlo -

nž da.

je

podklad

veškeré Masarykovy innosti, ekli bychom, že je to touha po pravd. Pravda ve svém sniN-sIu všeobecném ve sm>'slu ideovém, jakožto souhlas se zákony lidské mravnosti, byla ideálem, /a nímž Masaryk šel s energií bezpíkladnou. Ale musil teprve razit pravdé cestu "^ lí, vmi do eského p jež bylo i

lily pedsudky a Nejpnx* v\ vzduch života viédeckého. Dav v sázku ceiou svou bu'loucnost, nedbaje o to, co o nim napíše nekritický i

tisk,

podnikl

Masaryk

s ivekolika

30

mladými uJend boj

o

tak zv. „Rukopisy" a dokázal jejich nepravost. Rozbil ' 'ské poesii, tím krásnou lichotivou pohádku o pra ale vytvoil pevný podklad dalšího ho vývoje, nebo byl si vdom, že véda stavt pouze na železných základech pravdy. Tento boj vdecký byl jakousi pedehrou velikých boj o pravdu, které svedl Masaryk pozdji. Jsa vyzbrojen vzdláním svtového rozsahu, a nadán pronikavým úsudkem JcriJckým, brzy rozpoznal malost eského života politického. strany potíraly se tehdy v eské politice: staroeská a mladoeská, ale jejich boji scházel široký evropský roziiled, jejich žurnalistika byla primitivní, jejich energie se vybíjela pouze povrchním zápasem; otázkám kuHumm a socilním vnovalo se velmi málo pozornosti. Masaryk s kroužkem svých stoupenc zkoušel u obou stran, našel-li by pdu pro své reformní pláíiy, psobil i niekolik let jako poslanec, ale ukázalo se, že eská politika není ješt zralá, aby fwchopila a pijala Masarykovy idee. Proto opustil na as politické kolbišt a oddal se jen innosti vdecké; tato pestávka v jeho práci politické darovala e-

mže

Dv

skému národu nejcennjší Masarykova díla o smyslu eských djin, o duchu eského obr{)zení, o sociální otázce atd. Ale nastala chvíle, jež op^^t povolala Masaryka ne sice pímo do arény politické, ale pece do ohniska veejného zájmu. A byla to opt poplvaná a zašlapaná pravda, jíž se Masaryk ujaji s veškerou svou vervou. Slo tehdy o tak zv. proces Hilsneruv. Židovský tulák byl obžalován ze zloinu vraždy, ale za vraždu byla uvalena lodpox-dnost na židovstvo jako na celek. Byla vytažena na svtlo hnusná krevní povira a ani eská inteligence ne\'áhaLa se súastnit nechutných, stranických štvanic, jimiž otravovala eské veejné mínéní skoro veškerá tehdejší žurnalistika. Masaryk vy31

proti šíení jx^vér, uká/al iia kulturní a mravní nebezpeí antisemitismu a nebál se stát za svou pravdou, i když mu bylo nepokryté spílko, že je zapro-

stjoupil

dán židm. Snaha po kových zásad drobil naopak socialistou a

mra\tií pravdé je také vodítkem Masary-

Masaryk není Marxistou, pomarxismus písné kritice, ale je pece jeho ' sodalism vvplývá z jeho ethické

sociálních.

V c^k

istoty.

prvním zcela

vk

'

iio

n

Nasel záhy cestu k déknickému hnuif, bojoval za dlnické sociákií požadavky a priéioval se o

založení.

zušlechtcní dlnické existence jak po stránce hmotné, tak duševní. Hluboce zdvodnil potebu téJcsné istoty (abstinence a mrasnost pohlavní) v hnutf, jež chce zreformovat svtový rád, a staral se intcfisivné icí. On * * '. jenž také o dlnické zdroje \ "'

nkolika pedními soudu

Aka>/il „D< vytýil jí úkol lAiové university. C>n to byl také, jenž se ujal sociální demokracie v nejtžších dobách, kdy byla vyhazována z národa, a kdy každý

s

demii**

i

i

a

prostedek proti ní byl považován za oprávnný. Bude ješt úkolem budoucnosti uká/ati, jaké služby prokázal Masaryk socialismu v Cechách v onch osudných letech.

Nastaly boje za všeobecné a roNtié hlasovací právo, pražská ulice se stala bojištm, revoluní jiskr)- prelétají z Ruska na eskou pádu. Kdo to jest, jenž stojí po boku eskému dlnictvu, podpíraje jeho snahy vším svyni mravním vlivem? Je to opt Tomáš O. Masaryk, demokrat a socialista každým dechem. S pnivodem studentstva pitrhl do dlnického tábora a úastn«l se živi všech tehdejších akcí cskoslovansk? sociální demokracie. Vede tu opt boj za pravdu, prav-

vrn

32

du

politické rovnosti. Boj se skonal vítézstvún a roku 1907 vchází po dlouhé pestávce Masaryk do rakouské smjnoxTiy, do první snmovny rovného hlasovacího

práva. vlivu,

energ^ie

Je poslancem který si jeho

malé strany,

všude získávají. Boje proti

nepestávají.

Vedou

hlavn

ale

jeho

inteligence,

dosahuje záhy pracovitost a

nému doma ovšem

nebof lez nemravnost klerikalismu nemla v nikom nepríteie tak zásadního, jako v Masarykovi, jenž je pi tom bvék hluboce nábožensky cítící. Vedle spí!ání a podezívání v novinách, v brožurách, s kazatelen a v pednáškách podnikli proti nmu klerikálové monstreproces nkolika set katechetu, kierý ovšem prohráli s velikou blamáží. Ale tento proces byl tehdy již jen malikostí v Masarykov politickém živote, nebof se blížila chvíle, jež uinila z Masaryka, do té doby autority eské, politickou autoritu \ Maarská vláda a vídeská dv. ;.am)arila hotovily se tehdy, že zardousí rodící se obrodné hnutí jihoslovanské. Pokud se Srbové r\aH s Chor\'aty, pokud oba kmeny jednoho národa se vysilovaly marným bratrovražednýin bojem, nechávajíce ladem práci kulturní a hosFK)dáskou, mohla Peš a Víde vládnout je

klerikálové,

a

obma kmenm svá

|X)litická

když však se

a

a uskuteovat hospodáská ini'

vrátila

do

jihoslox

proti

jejich

ická _^^

zájmm pání

—

h zemí mladá

generace, jež poznala na pražské universit Masaryka a jeho evangelium práce osvty a mravnosti, zmnily se brzy pomry na slovanském jihu. Na$talo období cílev-edomé innosti politické, kulturní i hospodáské. Víde a Peš se rozhodly, že udusí nové hnutí díve^ než jim peroste pes hlavu. Byl vwolán velezrádný proces záhebský, v bželo o krk všem význaným politikum srbochorvatským. Tu byla opt

nmž

33

pro Masaryka, aby se uká/.al aposiuiciii pnivdo jihoslovanských zemí, prostudoval celý Dojel dy. obžalovací materiál a objevil, že se Zíikládá na falšovaných dokumeiitech, jež falšovali rakousko-uherští diplomaté. Tehdy poprvé cizina, jež znala a ctila již Masaryka jako uence, všimla si i Masaryka-pwlitika a v nejviehlas, kterého tehdy nabvl, pomohl mii pak vtším díle jeho života. iivbál Mnoho jiných zápasu o>cvi. j^div .. Ice, bil se neprávem íká dr< se ani toho, (znáse za oistu pražské radnice, a stráži mé jeho heslo: nebát se a ;. [wkroku, vždy hotov k obran pravdy. Ve volbách 1911 eskjoslovanská sociální demokracie projevila r. mu svou údu a lásku význaným zpsobem, jak vidno ze slov, která v tehdejší volební kampani pronesl soudr. chvíle

emu

v

dr.

Soukup: „My jdeme do voleb úplné samoetatné, a '

prvé v déjiná diného muže, ale hlasy své pímo

"'

'

my

po-

'

'imlcu

u

je-

|X)Stavíme,

{

f. Je to Masaryk! Nikdo nás o to uv/au.i. »i m* /adnýxh kompetisací za to nežádáme. Je to manifestace pro práci lo-

vka. Masaryk

i

nestojí

rámu

tli

my

soci-

vždy na pedních a nejnebezpenjších strážích v život našem. Tento s}!! panského koího, kováský dkifld, student, doktor filosofie a universitní profesor stál s nimi na

ální demokracie, ale

k:i

j

Havlíkov námstí

v první hodin vzplanutí boje za všeobeavé a rovné právo hlasovací, on stál s námi v dob, kdy hnutí to strany mladoeská a národn sociální ješt ignorovaly a kdy nikdo z nás nevdl, pjdeme-li do parlamentu nebo do kriminálu. On dal všanc svou existenci a klidn se vztýenou hlavou

34

pedstupoval

ped

tribunál

trestní,

aby se zodpovídal

ze zloinu rušení náboženství. On, státní úedník, s€ zvedl proti nejvyšším regioíiúni diplomatické správy rakouské a trhal pedivo jejich lží a intrik. Ped mu-

žem tchto

kvalit

n

"^'^^^

.>A^,]^^

^111,

.

I.

í,,,..

fT^v

cMciální

demokraté klobouk.

Do našich viiitnicli boju íx>liuckýcli v lét 1914 teskl náhle výstel v Sarajev, za krátko nato zahoukla na Dunaji poprvé rakouská dla. Svtová válka byla rozpoutána. A tehdy poznal Masaryk, muž tyiašedesátiletý, že musí svésti ješt jeden paxxres o pravrandiosnjších rozmrech, proces o du, proces Dodu eského národa. Boj o Rukobudoucnost pisy, zápas o Hilsncra, obrana chorvatských pnílitikii byly jen pedehrou k tomuto úchvatnému zápasu, který svedl Masaryk za právo a pravdu s mocnostmi starého svta. Není úkolem našeho lánku lícit, co všechno vykonal Masaryk v tomto velikém dííe. Nasadil vše, zdraví i život, nelekal se žádných pekážek, nestrachoval se žádné nástrahy, }cn vedl dále svou pi o eskou pravdu ped forem celého svta. Byly chvíle, kdy nebyl výsledek zcela jistý. Masaryk nezoufal ani tehdy a nepestával zdrazovat, že v boji pravdy se lží, práva s násilím, mravnosti s nemravností musí posléze, snad pozdji, ale pece jednou zcela urit zvítzit myšlenka pravdy, práva, mravnosti. Výsledek války dal mu za pravdu. Masaryk vyhrál skvle svj! ppoces o eskou svobodu. Vrací se nim dnes dom, \^nešený hlasatel pravdy, a my jej vítáme s radostí a nadjí. Nebo víme, že není ješt skoneno národní osvobození. Padly okovy útlaku, ale svírají nás pouta všech nakupených zloád lež a bezpráví nezmizely ješt s povrchu eského života, bohatý utiskuje chudého, mocný tísní slabého, sobec odívá se trikolorou ;

35

a zakrývá pcxl ní své neisté válené svdomí. Tomáši Masaryku, veliký presidente! Vracíš se nám nezlomen stáím a útrapami svých klopotných poutí, vracíš se nám ozáen lího hrdiny. Vedle Husa, ... Zižky a Kónu .me ve svých djinách postavy vetší, než jsi Ty. Vracíš se do Cech osvobozených ilisté po/draMijemc Tvj píchod jako vnjéjšn; m nebof vími-, iloufáme, víme, že vehké pfj/ v osvobozené vlasti n rukou v klín, ale pom;^

,

žeš

k

eském

vítzství o8vobwv,.,,..,kým snahám socialismu v národe, jsme národ malv, uíval jsi nás. že *' -\oh' *fn mrav

mžeme

'

•

bodou a k tomuto

TTi

I 1

chceme, aby ve sv< v klidu a míru národ, zbavený oki»>.i

v

inc

cíh,

ich ^i^i

juivislúdy

domácího sociálního otroctví, osvobo/ofiý vyproštný ze tmy blud, povér a

mravn,

žil i

fysický

duševn

i

zdravý, silný

Masaryku, prcs'dente-soda!isto, fi.1

It-ín

7iv

kr

/ilani

a

a

bu

..

j

nám

dlouhá, dlou-

sláv svobodných Cech!

.Veerník Práva Lida' 20. prosince

'

'"

nkoUk dn zrycl^kným tempem v pedpípravách slavnostního dne. Už aám domo•' patí jen z polovice. Hosté 7

Pralia žije

tuše

a

rodcm

-

'

kavárny, divadla. I kmjú posledních hodinách. Mezi \ množí ty, které už jsou opat .,..., _. Píslušníci zahraniní naší armády, jichž ovSem ze dosud nemnolK), jsou všude p' tické pozornosti. Poutají k sobe /r.

staurace,

:

.

.>e

..mi.

v Pra-

'

'

36

ipaid-

zevn Jejich uká/jinost se projevuje že pozdravují dstojníky a nadízené. Prochá/J
i

tím,

mén

ží

vera

horliv pracováno

výzdoUe salon, kde

na

dipresident pozdraven. Také nové nmecké vadk) se zdobilo vera chvojovými závsy. Nejkrásnjší a nejbohatší výzdoba asi bude na Václavském námstí,

bude

tomto

jevišti

všech citových projev

ladu

eského. Pi-

rozen

nejvíce se zdobí budovy bank, ústavu, repTesentaních hotelu a kaváren. Na Ferdinandov vi-

tíd

dnu

dti už dli výzdoba N nost prapory

o

pknou

úpraxii.

Vrcholem

jest

v níž závodí o pozors výzdobou chvojovou, jejíž korunou jsou smrky, posázené etnými, barevnýnti žároNiíami. Plynové hoáky na obou sloupech ped divadlem jsou budí pona pochíxln. Ccská sp' k nimž zornost ncfcn vv/dr)b ui. nvhrz divadla,

pemnny

i

i

.

vybízí.

Na ^r>lar(>mLM^.^LlIl ikiiiicsíi m' uOmi/ají Iioskv niarianského sloupu, kdežto popravišté eských pán záí v nové zelejii. Malá strana také procitá ze své zasnnosti, zejména ulice Nerudova poskv-lujc krásný pohled. Budova zemské správy nese na ba!koi»e zemský znak v rámci dohodových barev. Inu, zmnil se svt k nepoznání v tch nkolika nedlích, ped nimiž nám „na místodržitelství" chtli diktovati famo&ní ony ty-

i podmínky,

"^

i-— '-i^

k,

k,

-;

iíi;-

,«,.,-,.

ná-

rodní Lis ty* ^ Na býv. Radcckéiio náni^n sírasí pudniaršál, zahalený v pytlovinu, nad níž se tepetá hvzdný prapor, který jako korunu tohoto hastrošovitého útvaru neradi vidíme. Prapor dosud vidti málo. Jscu v prádle, aby se

37

v

den rozjásaly sv€Ž'íini D.ir\aini. A uoDrc nebof verejší vichice by jim nebyla prosí>la.

slavnostní

tak,

Bude Praha zase jednou švamá a krásná Tomu, kdo vzpomíná oslav, které bý\'aly /aruovány pi píjezdu císaové, napadá mimodk rozdíl mezi dneškem a dobami, které ~ díky bohu! — jsou tíživé ty tam. Nebude tentokrát slavobrán, nebude

bu

ú radní úkaz nebo servilní pompy, kterou v>'kouzlil touha po vyznamenáních. Nebude takýcW potémkinských vsnicj nýbrž dstojná oslava, kterou uchystá republik ánská Praha hlavé republiky, dstojná svou prostotou a upímnou poctivostí. Nebude v této oslav falešných tonu pedstírané loyality a nespustí se po ní zlatý dešf ani nebude její trvalou památkou rikolik desítek nových císaských radovství.

ád

Bude

to

slavnost republikánsky prostá, ale veliká

nezapomenutelná svým zážitkem: statisíce našeho lidu pohlédne tváí v tvá muži, který z národa vvšel, pro národ praooval a št^tí národa pichází stíci Tento okamžik nemže \ynúzci a nevymizí z m\'sli.

a

Jednoho však neopomete! eknte, vy otcové a dtem, co znamená tato chvíle. eknte jim, že od dob husitského krále, Jiíka z Podbrad, nestál matky,

v ele eského státu Cech, až zase dnes. eknte jim, kolik našich pokolení trplo pronásledování i ústrky, žilo v porob, ale vždy v pevné víe, že pijde tento den, kterého vy a vaše dti jsou úastníky. A eknte jim, že na nich, jejich prád, jejich) estnosti, jejich statenosti, jejich kázni závisí štstí a rozkvt republiky, která každému z nich chce dáti a dá poctivý jeho díl práce 1

Hz

zásluh. v

.Národních Listech* 20. prosince 1918,

38

President republiky dr. Masaryk vrátí se /ítra po témir ptileté nepítomnosti do vhisti do Prahy, jakožto triumfátor a vítz po tuhém a nadlidském boji za své ideály a náhledy. Praha pivítá velikého syna národa eskoslovenského slavnostn. Prapory vlají, massy lidu naplnf ulice, aby ho uvítaly, již nyní jsou slavnostn naladny

tém

davy, které mu budou jásati v ústrety jakožto osvoboditeli, který pináší šastnou budoucnost. Mezi némeckými uenci mívalo jméno Masarykovo vždycky nejlepší zvuk; býval vždycky poítán mezi velikány ducha, a jeho poiblikace byly pokládány za významné a závažné. Mužové vdy sledovali jeho filosoické a národnpo litické vývody se svrchovanou pozorností.

ml

Nmecký lid ped válkou za to, že jeho psobení není namíeno proti a nepoítal ho mezi své protivníky. Válená léta ovšem Masaryka zaadilia mezi nepátele Psobení Masarykovo, které jeho národu tak kromobye/n [prosplo a položilo zárove hlavní základy ke vzniku eskoslovenské republiky, bylo ovšem namíeno proti snahám a ci-

nmu

Nmc.

tm Nmc, se

bojujících

s

dohodou. Tento pocit ješt

Nmc

chvje v srdcích v Cechách. Avšak ani oni nemohou se ubrániti

—

ix>/iiání

—

a to ne bez pocitu závisti že geniálnímu muži bylo vybojovati za ideály života boj rozhodující. Také om' poznávají, jaké obti *mu bylo pinésti, jaké námahy podstoupil, jaká síla 'musí býti v tomto duchu a fél^, mlo-Ii se vymoci to, oo ve skutenostmi Masaryk vymohL A tak vítají presidenta dra Masaryka také oni, tebaže z jiných dmxMJ než jeho eskoslovenští krajané a obdivovatelé. Vítají ho, oekávajíce, že on, který

svému národu

tolik

pináší, také

39

Nmcm,

kteí

te

peiii

oprávnéné a

jejich

A

télo

\

naclíéji

odvodnné

mu voláme

tužby.

vstíc

„bu

vrtán!"

nPrager Abendblatf 20. prosince Í918,

bliky praví v § 11.: ,J^resident republik v má právo zákon usnesr dním \Tátiti do osmi dn po u^ jednání. Setr\á-li Národní shromáždcfií na svém púvodnSm usnesení, má zákon býti vyhtóšeti." Tímto presidentovým právem není zákonodárná moc NárodnílK) shromá/d^í omezena. Presidentovi republiky jest vsak tím umo/néno, aby, kdykoli po/ná, že se nový zákon dle jeho nejlepšího vedom a svédomj .

•

ncsi

'

'

'

•

•

'

•

' •

•

ufQ

•

•

vý/.

ní,

takka varoval, by nepodnikalo nieho pro

i

dobru

lidu

a republiky NTibcc.

V její

dnešních dnech vjíždí do naší repubhky první

president,

"^

ijal

.

otázka, kterak katolickou vee|inost.

i

j<»jí

se k

^

•

í

Všimneme si dnes návrhu hoiKKcva. o nem president republiky? Masar\-k je si dom, že tento návrh hluboce zrauje n;íl katolicki'llo

lidu

kit

rv

ívorí

se Iv

:

t^Tt-x

.'i

mi

>i:

v.o

>miui

dobe v*ro 10

národa.

Masar3K jc :i 111 usi si uyu loin, ze iiKvapený ná\Th Boukv budí tím vc i^)r, že jej má uskuteniti samozvané Národní shromážiiéní, nikoliv ádi

40

vyšlý / vuIc lidu na zakiaue iijširsino dcmovolebního práva. Masarykovi není možno souhlasiti s navrhovanou reformou, ponévaáz návrh Bouckv odporu/e filosoi'

nv kr

M)

ckým názorm Masarykovým o pomru muže k žen a život iv)hlavníni. Myšlenky Masarykovy o této vd pednášce, kterou konal nedlouho ped vypuknutím války v „Domovin", spolku pro záchranu hynoucích žen a dívek (evangel. spolek). Spolek vydal pednášku Masarykovu tiskem s Ijmto

.jsou shrnuty v

doprovodem: „Spolek ,, Domovina" založen je na zásadách Nového Zákona a proto nemže státi za všemi vývody p. prof. Masaryka a pece neváhá vydati toto

mocné volání námi

i

jiní

jx)

usilují

Ovšem my

istot: chceme tak osvdit, o istotu našeho lidu...'*

katolíci

nemžeme

také

žr

souhlasiti

-

st.

vším, co tehdy Masaryk pravil, ale v nivterých vcecl) se shodujeme, nkde však šel Masaryk ješt dále než Rím.

Ukázkou nkolik dtát. Whivé o pohlavním pudu, praví Masaryk ve zmíiRMis: brožue na stránce 16.: „Mylný názor je zejména ten, že snad poslední píina všeho zla je pohlavní život nebo pohlavní pud, jak se to formuluje, že je snad nejsilnjší a pro se mu musí tedy hoveít, sice zkrátka zdr^ i duševn

—

k)vk st

nejdležitjší, že

onemocní

že škodí.

To

fysicky je ve-

Každý sn ý a slušný léJva vám ješt nikomu istota neškodila a škodit ne-

nepravda.

liká

poví,

mže. asi

'

lovka

že

—

Biologové nám íkají, že

v 25. roce: m}'slíte, že

skuten

muž

muž dospívá tlem teprve v 25. roce

poly^i^amický život? Ne, mnohem díve, opak-uji, již skorém v dtství. Ale o nezkrotné moci pohlavního pmdu bude se mluviti dále, nebof ne-

poíná u

41

mže býti pohodlnjší výmluvy. A k tomu je to výmluva „vdecká**! Jist je pud pohla\Tií silný, ale my máme také rzné pudy jiné a o tch vždy íkáme, aby byly pod kontrolou rozumu: ím silnjší pud, tím více musí býti ovládán." Pamatujte si tato slova Masarykova, až bude Bouek

mužští a ženští agenti r^h^n^-ii <é- fró/otni že se lovk musí pohlavn vyžít Jednu Je prý mnohí) ncšfastných majižc:st\i. Pro z píin uvádí Masaryk v dt. brožue^ prav: „Nikde není psáno, že každý a co nejdíve musí se oženit, pn-ovdat, nebo žít polygamicky. Dnes vŠak šmahem lidé nezralí, ješt njevycliovaní, mají vychovávat dti? : Pedstavte si, že by nebylo tolik predasnýi ké a mnoho trpkých starostí by odpadlo. A manželství nehodí se každému stejn. Pro by nemohli lidié z Mastní žíti bez manželství, ovšem bez polya jeho

x'

j

vk

gamie?" Ve svých ná/orech dosi>cl Masaryk k závru: „UŽ divochové žádají na žen, aby byla istá. Totéž se musí žádat na muži a teprve odstranním dvojí morálky mužské a ženské dostaneme se k morálce N-úbec." (Str.

20.)

to problém národa našeho, národa každého, problém všelidský, zejména národ malý má zde problém problém. Jen v jednoženství, v jednomužství je sknitcná zámka síly, živouaiosti a pokroku. Není-li jednotlivce, ale rodina pravou spoleenskou jednotkou, pak musíme hledt, aby rodina byla oišténa, posvcena. Národ žijící polygamicky, ješt se neprobudil, spí mravn duševn. Ale tak zvanými moderními hesly

„Je

i

se nespasíme. Jedni, jak eeno, i>redevšíni doj^ruujt rozvod. Ale rozvod vci nenapraví. Když už se Udé musejí rozvádét af státem, af církví, už je zle. K tomu

42

musí smrovat, aby vbec nebylo rozvodu nutno. Rozvod je jenom léení symptomatické mže prospét v daném pípade, ale zla radikáln neodstraní.** (Str. 20. 1. c.) Masaryk, jak vidno, mnoho dobrého od rozvodu neceká. „Jest Svoji pednášku zakociát Masaryk slovy: na ase, aby mravní svépomoc! každý, kde mže, piioval se k pokroku a hlavn a pedn: ne mnohoženstvím, ne mnohomužstvím, ale jedno ženst vím, jed-

se

:

nomužstvím.'*

(Str.

21.)

jedno ženshm, jednomužstvím^ vyložil

Co rozumí

Masaryk hned na poátku. lide

naší

(Str.

1.

a d.)

„...nejlepší

mužové a ženy hlásají a odkazují Také vývoj histoiícký, všechna kuttura, jednoženství, jednomužství. Také již

doby,

k jedno ženství. tíhne k ideálu pirozený pK)et pohlaví (v celku je stejný poet a žen) odkazuje k témuž konci. Pravím tedy, pokládám jednomužství, jednoženství za cíl všaho na&eho pohlavního vývoje. Pravím jednoženství písné. Z toho stanoviska píí se i druhý satek tomuto ideálu. Tedy jednoženství pesné, písné; musí pestat mnohoženpo sobe-. ství i mnohomužství nejen vedle sebe, ale Já povídám, že nejlepší hlaw n celv kulturní vývoj spéje za tímto cíleni." Mezi ideálem Masaryko\yjin! a ,iia\riicin Buuckovým je stanovisko katolické církve zlatou cestou stední. Manželství je svátost, je nerozluitelné. Smrtí jednoho z manžel se svazek m an že Iskýj uvoluje, pozstalý manžel vejílti v nový satek. Ve 2. století po Kr. mela sekta Montanistú rovapologeta. Tertulian byl toho názoru, že muž nebo žena ovdovvší nemají vcházet v nový satek. Církev katolická k tomu sice radila, ale druhého satku nezakazovala. Stanovisko Masarykovo a jiných „nejlep-

muž

i

mže

nž

43

šch

hlav"

daleko

je

než

písn^éjší,

praxe

katolické

církve. dr. Václav Boudc nepatí mezi „nejlepší na než se prof. Masaryk odvolával. V rcormé manželského práva stojí MaNaryk a na stanovisku zásadn nesrovnatelném. Katolíci oekávají, že presidciit republiky Masaryk nebude míti jkiých názor, než mél profesor Masaryk a že vren tmto svým zásadám, \Tátí /ikon o manželské rozluce dle návrhu Bouková bude-li pijat - Národnímu shromáždéní s poznámkou: D^rát mr, jednou

Ovšem

hlavy*',

Houk

/!

,ecfi'

Den tením a

pí iji/ciu

18. prosince I9J8.

])M'siu

tudíž dnem Všichni stuuíK-nci

vš

t^ se slavnostního vjezdu p. ...... ního residcnního msta Prahy.

lni

'

Vrchní

cum obou

p»

'

si

*

'

'

so

t

.

i

up^n-

\a livskum ihiniósti, a to: pravou stranu (smrem od Musea) pro stoupence strany sociáln demokratické, Ie\^^" -*' " '^'^•> »^.' ',.:. i

•

niky

eské

strany socialistické.

Stoupt

borová v

,1

Ol,,

urenou hoduiu

v

míst svých

organisací,

odse

naež po

---.:-• ^q \\j^ zpspojení odeberou se na > sobem, aby pišli k V. jedn^ z Píkop, jednak z Ovoaiu ulice. Na dolejší ásti Václavského námstí se štouivMU-i obou sir.in ro/tlelí na •

urenou

stranu.

44

,

Týž postup

Ixidiž

zachován

i

stoupenci venkovských

organisací. Uniformovaní zízenci pražských elektrických

podnik zaujmou místo u Musea. Ostatní organisace se vedle tchto dle pKjradu píchodu. —

staví

ve/mete sebou. a okr. diivrníd každé politické organisace jsou hlavními poadateli a jmenují mimo to ješt 6 poadatel z každé píslušné Prapory, standardy a

vlajky

Pedsedové, místopedsedové

organisace.

Legitimace a odznak} poadatelské vyzvdíiéte si v sekretariát strany, Václavské námstí 42, ve tvrtek mezi 4. až 7. hod. veerní. Vzhledem k obrovskému návalu a tudí/ k za-

mezení možného se povel. lit!

^^

''íi'»

neŠJtstí, nikdo

cin.^v

í3tr.

/?okud

nesmí k

drÍN-e

immi

se vzdá-

n»'í^"'f'^

H^n

Ka/dý bud bczpros^tícdné |X)sUišen JiaizcJú liiavpoadatel. Hodina srazu a odchodu oi^anisací bude dodaten oznámena. „Veerník eského Slova* 18. prosince 191S, ních

mu ly

vccra kuiiaii byl ve ^nu generální eských i

tém

snm

suii

mú

;

ubccního dozastoupeny by-

všechny sbory eskoslovenské. Zvláš velého

se zástupcm Slovenska. Po pednesení referátu byk> Jednomyslné usneseno slouení všech e\angelických církví v jednu evan (^[^elickou církev bratrskou. Po té odebrali se úastníci k Husovu pomníku, kdež mezi jinými promluvil též len Národního shromáždní dr. Herben, jenž poukazoval na úzkou souvislost osud eské církve evangelické s ouvítání

dostalo

:

snmu

45

sudy eského národa. Uvedl také, že již jx)drnhé povolán jest vyznava Husových ideí k ízení národa. Poprvé stak) se to volbou Jiího z Podbrad králem eským, nyní povoláním Masaryka na stolec pného presidenta

eské

rcniihliky.

\'árodní Politika*

Ok)mouc

s

celým

krajem

js.

osla;.

prosince

,c

i 9 18.

bUcdu

18.

prosince píjezd prof. Ma^ U)vcnské republiky a do Prahy dsaryka do icí stojnou ni a klidem práce ve tvrtek dne 10. prosince. Dle zpráv a disposic má se konati ve tvrtek o 11. hod. dopol. slavnostní schze správní komise na radnid olomoucké a po ní vojenská oslava na Homím námstí. Též všechny školy olomoucké oslavy. Veer o 8. hod. koná pipravují se maniestaní schze všeho obanstva ve velké dvoprofiince

a ve tvrtek

19.

pimené

ané Národního domu

s

pednáškou o

presid

;of.

me Masarykovi. Podrobný program celé oslavy v ísle zítejším. I na okrese osla\í vSedví^ obce dstojné a radostna vjezd pixsidenta Masaryka jako Celý osvoboditele a vítze do osvobozené vlasti, okres bude plesat s Prahou a s celým Ntftným národem. Olomoucký ^Pozor* 17. prosince í9l3.

—

„Mouenín vykonal svou jíti."

Takový názor na

povinnost

žiirnalisty,

—

n^-ní

mže

zvlášt na deníkáe

rozhodující vládni initelé v mají výkonní a snad eskoslovenské. Ccští žurnalisté nedrali se i

republice

46

nikdy do popedí, nedbali okázalostí a pracovali. Tím se stalo, že pravé v eských kruzích vyvinul se názor, že údlem eského novináe miisí býti „sufflovat M být v tichu**. A novinái i s lim údélem a /: ^jvali. Ale když nvní v republice eskoslose ^. _ venské mejen že se zapomíná na ty, jdž právem hlásiti by se mohli o lví podíl, a pímo okázale jsou opomíjeni, hi nelze déle mleti. Domnívali jsme se^ že po trapíiém výjevu v Pantheonu musea dojde k nápravé, mýlili jsme se však. V programu pro uvítání presidenta Masaryka nevykázáno žumalistiim a pedevším d* " ' un jakožto celku estné místo pímo vedle lenu mího shromáždní, cwii po více než tyi léta, tedy než se shromáždní sešlo, bili se za uskutenní samostatnosti a udržovaH národ v 'pevné víe v ni. Byli jsme to my nepravíme to snad, abychom se vychloubali, ale abychom drazné doložili innost

a

— — kteí

eského novinástva zde dne 1. kvtna 1917 promluvili jsme na úvodním miste projevem „eský máj, slovanský máj'*, volajíce k srdcím lidu: „Jaro národ a s ním i eské jaro pijde! Pijde jist, teba uplynuly ješt msíce..," A dne 8. kvtna opt rázn

ozvali jsme se proti o „utopii nárazníkového státu" a jeho projex-u, že „my Cechové považujeme rozvoj své budoucnosti za zajištný pouze pod vládou habsbur&ké

SmeraloN^ tvrzení

dynastie!"

Dne

17.

kvtna

vyzvedli

jsme hlas eského spieskoslovanských ni-

sovatelstva, volající, že „ze srdcí

kdy nevymizela víra v píští splniní eského programu." A tak vždy, když šlo o to, získati lid pro dobrou \ic národní, byli [Jsme,

pohotov

a

práv

postavili se

jako ostatní kolegové, vždy

cele

47

do

jejich

služeb.

jisté v souhlase se všemi eskými žurnaprohlašujemc-li, že si nedáme už líbiti odstrkování, znevažování, af se dje pi x-néjsích obadných projevech, nebo pi práci hlubší, vnitrní. Pokud jde o pípad dnešní, pipomínáme, že úzkostlivá rakouská byrokracie /a píjezdu mocnáových

Mluvíme

list}',

-

Prahy cli uznaleji, ohln

do

•

daleko

•

vlní ajKi-

republikánsky Další doklad, j»m jv n^mw naší redakci pracuje redaktor, rát

kovským Masarykovým pak ped válkou po p>el sarykova sméru (Plze)

piv^i^^^i.

jenž

«

byl

viiis.^dnéii:

n

i

dát poslni pocfle

*

•

rc)

tiného

místa

.

1900),

^tu Ma-

,

.

V

pr\ním ven-

dokonce oficielní kandiale ten je pokrokové iského „cmrmonielu" vylouen z paa

r-cské stranv

pi pozdravu

resi-

navraoejícíli

denta.

eská lli:

žurnalistika •

bl

zaídí dle

se

také

nolrt

•

•

tví

-.j

býti

téito

hrd

repuli.

i

f

Rds-.^lais-Krai-

Bader-Ketiss.

Vera na

konala se

hnomada

scdnictví

K.

v Obecním

S>'iidakátu

V.

v-

'

Raise.

'

dome mimoádná

val

spisovatel za pí^í lým bylo také jodu

h

ti \\ o úasti eských spisovatel na uví* saryka a bylo oznámeno, že ti spi ..^, ,.,:iž pod pisy na deklaraci z osobních pohnutek nékolika jed notlivc nebyly pojaty, ale kteí pres to vas rá k národnostjiímu projcm spisovatektva se pihlásí i

•

48

v

rieOvMtanou

i^ní

tentokrátt pozvánek. Toto chy%tmné o-

patení vyvolalo mezi spisovatelátvem

právnné rozhoení hých ádných len ,,Kola

i

moravského", kteí pravé

Jfus

mají

num

^().)Ihhví.

v Syndikátu o-

opétnému vyloulení mno„Máje**, „Kruhu spisovatel'*

proti

jako tenkráte méiié eští jako

tak^

i

stigmatisováni Byl jseni poven,

býti

a

abych pedložil >cvíiaíii Jliíiii Syndikát eských spisovatel tém, kteí o rozesílání pozvánek rozhodují, aby pánové vzali základ svého optného tídní Syndikát, v némž sloueny jsou všechny ti skupiny eských spisovatel m Jednal jsem tudíž dnes s n sekretáem drem Staškem, který zprávu, u pi valném shromáždní SMidikátu, potvrdil a odkázal mne na Spisovatelskou radu, jež prý je v celé té záležitosti kompetentní. O/naniuji touto cestou výsledek své intervence pánrjm dámám, Syndikátu eských spiso-^ vatel a" souasn obracím se na mistra Aloisii Jiv dob* památného podpisování ráska, jenž májové

u

i

i

zastal se mne jiných kole<^; vatel, spravedlnost nad všechny osobní p> nbv tentokráte zjednal práva tem, kterým je odpírán<j.

!rklaracc

i

...é

,

Jos.

Arcibisku|3ská sboiii

Hais Týnecký „Veer^

(17. pros. 1918).

konsisto

msta Prahy

k

pihlásila prc-sidiu správ, Masaryka uvítání presidenta

a svtící biskupy, metropo'ní kapitulu sv. Vízástupce kapitul na Vyšelirade, bohoslovecké fakulty atd., ba zástupce profesor náboženství na stedních školách a zástupec katechet. SpK)lu žádala za sdlení, na které místo ve hrad pražském se

diecesní ta,

i

t>io

osoby dostaviti mají.

49

Proíestujcme proti tomu, aby

lidé

liliž

a

/.astup-

korporací, které do poskdní chvíle štvaly proti republice a proti prof. Masaryko\i, mohli býti oficieln ci

pítomni jeho uvrtání. Doufáme, že rozhodující initelé nepipustí, aby došk) k podobné netaktnosti. Kají-li se páni pátei upímn, tož a jdou do ulic mezi prostv lid a tam ztraceni

davu

\

pokání

konají

„Veerník eského Slova'

Pe si den iViMii>i\.

I

>i\.i

rada

-

li

i

17.

usnesl«t

>i

u.i

•

prosince Í91S,

^

iv»iiii«'

j>*'i

ivmii

u-

prvního presidenta eskoslovenské republiky prof. Masaryka, který pijede do Prahy v sobotu dne 21. \

ítání

prosince

•

K slavnostnímu

uvítání zízen

budí

do néhož se iia\rniiji: i. /a vládu ministerský pedseda dr. Kramá a ministr vnitra Svehla, 2. za Národní shromáždéní pedseda TomáA.

Slavnostnií výbor,

3. za A-ojsko V. Klofá, 4. za mésto Prahu Ur. bámal, 7^ Sokblsh^o dr. Schciner, 6. ra spisová telstvo AI. Jirásek, 7. za osobní pátele dr. Herben. B. Výbory výkonné: I. IVo Prahu, do néhož se navrhují pp. pedseda cizineckého úadu prof. dr. Domin, podplukoN-n ík Liška, dr. Bedich Stépánek, vrchní pokladník Oroh, pednosta Kraus, pres. rada dr. Sobotka, dr. V. V. !^tech, arch. Hilbert, tnin. konc. Langer, Fr

šek, 5.

:

Hummelhans, ed.

knihtisk.

„Práva Lidu** a min. konc.

Hold. II. Pro Budéjovice, Veselí, Tábor a Benešov bývalé nár. výbory. Uvítání musí být slavnostní za úasti všech vrstev národa pi zachování úplného klidu, poádku a osobní

dr.

Ant.

50

bezpenosti jakýsi

hlavy

státu.

cerenioniel,

který

Je

nutno

budí;

proto vví>racov«ti dodržen.

prí^vii

President republiky pijede ve án n
v

i

r

Za tím úelem vypravena bude /a hranice eského delegace ve zvláštním vlaku, která pi vstupu presidentové na pdu eskou jej pivítá a bhem jízdy bude íditi jízdu vlaku a uvítání na jednotlivých stani-tátu

takovým zpsobem, aby vlak v naznaenou dobu Prahy skutené pijel. K pomocné služb delegaci budou pidáni úedmíci poštovní a železniní, jichž povinností bude, z každé stanice dobu píjezdu a odjezdu ích

lo

vlaku

oznamovati, a dále

novinái.

Od

hranic eských bude pedem uren poet stanic, \c kterých vlak se zdrží a ve kterých pipuštno bude místní uvítání. Bylo-li by zejmo, že vlak s presidentem

by do Prahy až odpoledne, bude zaízena jízda aby jednak jízda sama, jednak poet míst, v nichž uvítíiní by bylo pipuštno, prodloužili jízdi', talvže by [>rc>ident penocoval \c \ laku do Prahy pijel do-

LÍos/pI tak,

:i

IHílcdne.

Uvítání Prostor

ped

(se

strany

vojska,

žižkovské

(ani

jeho

I

a /

.

ped píjezvšechny vývinohradské) a nepi-

i

rovnž

krom službu rodiny), krom len

puštn do nádraží nikdo sonálu

P

nádražím bude pul dne

dem uzaven kordonem chody

\

i

konajícího pervýkonného vý-

orgán jimi legitimovaných. Vinohradský tunel bude stežen a prohlédnut ode dne pedcházejícího. Na peronu nebude nikdo kromé službu konajícího úredníka a lena výkonného výboru. Pi píjezdu vlaku uvede len \\konného vvboiu presidenta do salonu, kde boru a

51

sliroináždéni

budou lenové vlády

s ministerským

ped

scdou v ele, dále slavnostní výbor, rodina a osobní pátelé presidentovi a lenové bývalé mafie. Po slavnostním uvílání ministerským pedsedou pedstaví se vláda. Na to odeberou se pítomní do hlavního vestibulu nádraží, kde shromáždí se na jedné stran ro ', diny leti vlády a osoby zv'áští na stran< druhé urený pvecký sbor, jenž c „Po/drav kompovaný Vít. Novákem na slova Macharova a píse T voda, tee.. ." \' prostranství ped nádražím pro vee>nosi u/a \itném shromáždí se: 1 legionái, 3. Národní shroii:.. :_ i._._, ciiici a umélci, kteí podepsali latnové prohlášení (opatení pozvánkou). Automobily oekávající presidenta s prvcdem patieny budou jxíadovými ísly a nástup provede len výkonného výboru. Ped prvcdem pojede jí/dní eta Sokol. V prvním automobilu pojede policejní editel |

c

..

,

Hitnerl,

v

druhém

president s m francouzský vyslanec ti

ctím

s dr. Stépánkem, v pátém midrem Sámalcm, v šestém pedseda To Hlášek s ministrem Klofáem, v dalších pak lenov rodiny presidentovy a / a a lenov vlády. Za automobily po,->,> -. ..:-. i^ed autorao bilcm presidentovým pjdou rozestaveni do celé ší ky ady spisovatelé, lienci a umc!a, /a lenové Národního shromáždní, po slraii* bilu legionái. Další obsazení automobil, které budoii následovati, urí se až po zjištném potu otevených automobil, jež jsou ve mst. Prvod zakoní oddíl \oj\ska všclio druhu zbraní, ped ním zástupcové dlnických tlocviných jednot a vSokolstva. nistr

Beneš

s

:

i

52

*

'

i

Prvod Prahou Prvod pijde k museu Sadovou tídou, kde bude uvítán fanfárami, po Václavském nám., Ovocnou ul., Ferdinandovou t. k Národnímu divadlu (optn fanfáry), nábežím. Platnéskou ul. k Nové radnici, Ma!ým ry-

nekem

na Staromstské nám. (fanfáry). Mikulášskou t. Svat. echa, po nábeží na Klárov, Chytkovou silnicí. Jelením prík(^pem (Lumbovymi zahradami), Kanovnickou n'. na Hrncl^anské nám. a hlavním vchodem

pes most

clo

hradu.

President sestoupí u hlavního vchodu, kdj jej pipedseda Národního shromáždní. Ostatní ást prvodu pojede na tetí hradní nádvoí, ped nynjší vchod do presidia minister^l!<é rady. V zasedací síni bude po krátkém odpoinku presidentov podán aj, jehož se slíastní lenové ministerské rady, rodina presidenta a zahraniního ministra, slavnostní výbor a omezený poet zvaných hostí. Na nádvoí, které zstane uzaveno, pvecké sbory Velké Prahy. V hlavním nádvoí pi vstupu vybraná setnina vojska vzdá vojenskou est, na Petín na bašt hladové zdi vztyí se prapor vítá

nž

na hrad.

Celý den zastaví se práoe v toválrnách jak rodní svátek, uzavou se školy, školní mládež se nezúastní špalíru. S:palír bude tvoen spolky, které se piTilásí u maL>istrátu. Jako zásada stanoveno, že Václavské nám. vyliraženo bude politickvm oríxanisacím obou dlnických stran.

Pi >_si^^uu larxu Z iuin.iU \ íhoIii du ^ix ^ v' i-uidcdán hradeb dlový salut. Po as trvání prvodu bude zvonno všemi zvony. Prvod bude uzaven vojenským kordonem, aby nenastala na jeho konci zácpa. Ped ii

N

s

53

píjezdem vvznamn

bude po událo<;tí

B

c z

p

i

e c

11

os

I

pamtní

rozdáván

ulicích

f^v;ohnf».ti

n

1

spis

o

W-K.-irvUovv

op a

r

i

e n

i

Be/penostní službu obstará Sokolstvo, dinicKL- tlocviné jednoty, vojsko, skauti a policie. Bude fungovati zdravotní služba mé^stská a vojenská. Lokomotix-u preíidentovu bude ídili generáíiní editel Bašta. Ozké uii
Porada na radnicí Na

*>. hod. dostaromstské konaki o píprnvách k uvítújii ita Maii správsaryka v Praze. Schzi, které pedsedal ního sboru dr. Sámal, byli pítomni mimo všecky ni-

piolední

radnici

porada

i

miéslky pedsedy tdž zástupcové žurnalistiky a politických, samosprávných a vojenských úadu. Úady bezpenostní zastupoval policejní editel Bienert. Nejpm^e podal pres. rai dr. Sobotka zprávu o pípravách, naež pednesl min. sekretá dr. Stech uvítací poádek, na kterém se usnesla ministerská rada poádku rozpedla se obsáhlá debata a nkolik návrh bude pikázáno ministerské radé. Uvádíme z nich návrh syndika red. V. ervinky, abv zástupcové všech pražských denník jeli ve zvláštním vlaku az na hranice státu a aby byl umožnn hromadný cercle a pozdravení presidenta po jeho píjezdu v uvítacím sak)n> návrh dra Helferta, aby na hrad pražském zapn byl také chorál: „Kdož jste boží bojoN-níci". Paní ed. Sokolová se pimlouvala, aby také školní dti

O :

;

54

siiastnily špalíru. Prof. dr. DeyI pak žádal, abv o tomto návrhu bylo vyžádáno dobrozdání mstského fysikátu. Zprávy ^Venkova" 17. prosince 1918,

se

Z jezd

dobe informovaných míst se dovídáme, že pínašeho presidenta Masaryka lze oekávati až v

pátek a kládáno

nikí)li

\i*

t\rti'k,

iak

piixodru'

bxlo

ncdpo-

RoviKZ porau prinodu Dudc /ineiícn uu ic míry, Masaryk po}ede pímo pes Karlv most do snémomy, kdež bude. Jeny Národního shromáždní slavnostn uvítán. že president

Z Prahy, 17. prosince. Z« ministerského presidia se oznamuje Došla zpráva, že píjezd presidenta Masaryka je zdržen o jeden den. slavností. Vzhledem k tomu, že podle poslední zprávy píjezd presidenta Masaryka zpozdí se o den, bude ohlášený program uvítacích slavností uveejnn až ve tvrteních novinách. Vstupenky do dvorany Wikonova nádraží pro spisovatele a umlce, podepsavší kvtnový manifest, vydávají se jednotlivcíím nebo hromadn korporacím v kancelái presidia ministerskL- rady od 11 do 12 hod. dopol., ježto pro neznalost adres nebylo možnjo :

Program

bu

doruovati je iX)štou. Vzhledem k hojnjší aávžtvé cizinc k píjezdu presidenta republiky, kdy téiž obchody budou zaveny,

výjimené dnes ve stedu prodej požívání masa a uzenáských výrobk. Platí též pro hostince a pro celý policejní obvod pražský.

povolilo min. pro zás. a

Prázdno na stedních školách

v

den pí-

jezdu presidenta Masaryka. Pan ministr školství výnosem /(• cine 4. t. m. . 1240 nst.niovil /.• drn núV/du

00

presidenta lách

dnem

Masaryka do Prahy

uitelských

a

prázdna.

ústavech

na stedních ško-

jest

Pr.i/o

v

n*

n

íimr-^-f TrVi

(CTK.)

eských

Ze Svazu okresu. Pp. okr. starostové a zástupci okr. výboru sejdou se k uvítání presidenta u Obccníhlo (Repr.) domu, odkud odchod k radnici na Starom. nám. Doba schzky, odchod vše ostatní v pokynech v novinách a u poadatihi. i

Ze „Sokolské župy Jungmannov y". lenovi jednot v župé sdružených dostavte se 3 hodiny

ped

kroji

s

I.

lírcdné oznámeným píjezdem v bezvadném pláštnkou do tlocviny Sokola Smíchovského

Jednota es. soukr. úedník s eským svazem úednických

súastní se Popro lenstvo Jednoty.

spolen

kyny dané pro svaz

platí

tedy

i

Zdravotní služba pi

píjezdu

spolku.

pres.

opate-

na bude mest. okresními lékai tím'1o /púsobcm Na nádraží Wilsonové bu[>r. Bu dové potravní dané v Brcdo\ buij dové potravní dané u Musea Dr. Kctlner, v lékámé Adamové Dr. Janota, v hotelu „U zlaté husy*' Dr. Reich ert, v lekáme u Práchcnských Dr. Opoenský, v kaváraé „Slavii** -- Dr. Hrdlika, v lékárn Fragnerové - - Dr. Votock. Dáíc v prtiví du ubírati se bude Dr. Klíma, v nové rad. budov bude úadovati ' ^ Klika a okr. pan Dr. Noas, ve stár. ra it'kai í)r. Bulír, v Klárov^ Dr. Turinský. :

-

—

"

*

"

"

.

i

,

obec

dvorech bude pohotovost nostQ nemocných rovnéž bude pipraveno mužstv:) hasiské, vycviené k prvé pomoci. Páni poadatelé se žádají, by toto sdlení vzali na védonn \^

i

ko

a

Pfvectvo Velké Prahv 18.

pros.

spolenou zkoušku 56

v

n

..
víí-^-^

>.

...vv.i*

pražském „Hlaholu"

na sbory k uvítání presidenta.

Mali

iníšetiý

^

it

.

^

.

\

vpušl-

president Ma^arvk pojede na Hradwiiij. Odvolává se na svou historii, svou starobylou krásu, která by byla dstojnjším rámcem s|a\iiio<;ti než cesta zvolená. cesty, kterou

i

ih os o va n é i ,..,:., ., ve vý/dob niesta. Pripomínámi kdo by chtli tomu odfxímocj, že srbská trikolora jL>t en-enomodro-bílá a chorvatská erveno-belo-modrá (napí k 1

J

.

.

,

-

.

pór

tyi, od

sho

uvedeno) „Národní Listy^

C kud

1

c n

o\

nebyli

pi prvodu, prvod jest aby

..^.odního s poveni zvláštními .

pevezení

ježto z

presidenta

li

jích v

r

fnu-i-jc-

.

o

ni a

úkoly

/

v.

na

c

..

..

,.^>-

nádraží

a

prvodu aneb mimo

technických píi-n nemožné, s/ republiky oekávali výhrad

žádají,

sn-

movn. ^ O í) iii c a r . o rga sejdou se dv hod. ped píjezdem pre^ sidenta Masaryka v hostinci „U Klí**, Králodvorská ulice, odkud spolen se vyjde na Václavské námstí. Praha V., Josefov. Organisace sejde se dv

Praha

I

..

i

:

'.

,

.

ii

Organisace

hod.

ped píjezdem

pres"denta

Masaryka v kavárn

spolen

Imgrové, 2atecká Václavské námstí.

s.

vyjde na

VII. Všechny organisace, politické i od, Praha borové, ženy a mládež dlnická, sejdou se v den píjezdu presidenta Masaryka o 8. hod. ranní „Na 1^1-

57

«

s

movce^*. Zde pipojí k právodu zamstnanci z eskomoravské a .Kolbenovky. Pak spolené na Václavské námstí. Dbejte pokyn poadatel!

Železniní zízenci

sejdou se ve svých mípresident tovým dorazili na hoejší ást Václavského námistf (u Musea) dalších pokyn obdrží od poadatel. V /ižkov (hostinec „U Zajíce z Hasenburka**), na Vinohradech, v Nuslích a okolí bydíící sejdou se v Táborské ul. na Vinohradech, Praha VII. pak na Strosmajerovie nám. Pokud možno dostavte se v krojích. Sledujte asopisy, najme pesnou hodinu píjezdu. stech

tak,

fiby

dv

ped píjezdem

hocfiny

;

Železniní zízenci,

v

bydlící

Žižkov, sú-

astní se pivítání presidenta Masaryka ve stejnokroji a s hudbou. Odchod v pl 11. dopol. z místností podprného spolku „U Zajíce z Hasetiburka" na Kostnickém nám. v Zižkove. a pr í bi / u k n a lenky > h a od v. v Praze sejdou se v den prí)ezdu presidenta eské republiky v sobotu, 21. t. m. o pl 11. hod. uopol., v prvním nádvoí Lidového domu, Praha II., Hybernská ul. Úast lenstva nutná!

lenové

ník

.»

i

Zlatníci. Hromada pomocníku a organisacL a stíbrník súastní se uvítání presidenta. Schzka

dv v

\

hod.

pQÚ úedním

Mstských sadech

'''

ím

(Vi\

»),

Hostinské po mocnící v o. du o

hod.

9.

píjezdu v Praze, u rybníku. Sraz v den píjez-

ve Štpánské ul. . 38., v místsvazu hostinského p<jmoc-

dopol.

Ceskos!ovanského

nostech nictva.

D

ni c k ý m presidenta

d n o t á m. V den Masaryka dostaví se na shromiaždišt svého okresu v 8 hodin ráno, a sice: I. okre> na í^urkyiov nám. u kostela, XIII. okres .,U vysloužil je", uvítání

1

t

1

i

58

i

Tylova

ul.,

XI \^

okres

Zábranských, Krák>vská

u

tr.,

XV. okres v Oélnickém dome „U Hermana z Bubna", Blského t. Odchod zaídí se tak, aby pibylo se na hlavní seadišt do Lidového domu, vchod Havlíkovou . 5., pesn o 9. hod. ráno, kdež se sdlí další. lenové, dostavtež se v krojích neb aspo v apce s odznakem. Tep!e se obléci Pláštnky s sebou, pípadné též proviant. Dorost nebude pipuštn. Ženské od!

bory dostaví se též

okresy na hlavní shromaždištt,

s

odkud pjdou spolen na své stanovišt. Ostatní jednoty, mimo okresy jmenované, pokud se súastní uvítání,

sejdou se

Lido-Bio,

rovnž

Havlíkova

lenstva sdružení"

o.

hodin

{lapf>l.

nrídvoí

\

5a.

,,D

sejde

o

1

se

n

k

i

c

k

é

li

L>

uvítání

t

u

r

í

s 1

presidenta

i

c k

l-

prof.

ho T.

Masaryka spolen s „Dlnickými t!oc\inými jednotami" zítra v sobotu o 10. hodin dopolední ped Lidovým biografem (nádvoí). Technikové! Všichni píslušníci eskt' vysoké školy technické v Praze sejdou se k uvítáíií presidenta Masaryka pesn v 10 hodin dopoledne na hlavním nádvoí eské techniky, po pípad ti hodiny ped píjezdem presidentovým. Advokáti sejdou se k uvítání presidenta Masaryka na dvoe komorní budovy (Miku!andská ul. 12). Uitelé a uitelky všech kategorií z národních škol (i mimopražských) mají sraz ve Štpánské ul. u školy, o pl 11. hod., odchod ve spoleném prvodu na Staromstské námstí. Poadatelé (po jednom za spolek) o hodinu díve v ítárn. '

I

lenstvu Ústední Matice Školské

jest

vyhrazeno místo pi uvítání presidenta Masaryka mezi Te^knn s;nr>rití'lnnii na Ferdikavárnou „Impcri-íl" nandové tíd. -*

59

eských

úedníku

zaua e^ ái n e h Klub ské státní úedníky, aby se v plném poctu súastnili eskoslovenské uvítání prvního presidenta republiky prof. Masaryka. D!e dosavadních disposic vykázáno bylo státnímu úcdnictm místo na VaMštýnském námstí. Shromaždišté na ostrove Kamp v hodiím píje/du presidentova. Úastníci dbejte pokynu poadatel. i

i

Spoleensivo kadeník,

holi

a vlav Praze oznamuje, že v sobotu, v den píjezdu presidenta Masaryka, holímy v Praze od 12. hodinv polední do ukonení prvodu /ustanou zaveny. V nedli budou holírny oteveny od S 12. iiod. pol.

se n k

á

Obchodnictvo

a

sidenta Masaryka.

slavnostní vjezd preJednota

obchodních

grémií.

Ostední spolek eských kupc, Nove obchodní k:remimum v Praze, Obchodní j^remia na Král. Vinohrav Karlíne, Smíchové, Vršovicích a 2i/kovc súastní se korporativn slavnostního vjezdu presidenta iatelstvem Masaryka ve špalíru, na místé, které jin i) v denbude vykázáno, dle programu, uveit ních listech ve stedu 18. prosince t. r. Veškeré obchodnictvo z celé Velké Prahy se žádá, aby v den Národního svátku pi slavnostním vjezdu presidenta Masaryka ponechalo své obchody po celý den uzaveny.

dech,

Úednické spolky

uvítají presidenta .Masaryka

na Valdštýnském nám., Tomášské

a

ulici

Malostranském

námstí S*d

tis tu Štýll,

sejde lu>ditiii

:>e

\c

rirtíl

Maroniv>tské ti

'i»'/d»MTi

l-'a^ázi,

Smíii

i\ ií^rT'

1.,

Na

Pcr-

FímíIím.iiuIov n

tída.

P r a z s K u p u K r a c o \ a e s K o \ / v n o s c nstcé súastní se uvítání presidenta Masary-I^a. 2áci seVladislavov, žákyn v ulici Školské pejdou sc I

60

i

i

i

o 11. hoJ. OJtuJ 3-- piijdc nu >>fva/«iiia mi^ia n« Staromstském námstí. -- Výplata bude na míst v již dn-es v pátek o 3. hodin. sobotu Dámy a páni v krojích se iádají, by dosta-

sné

ku pivítání presidenta Masaryka na shromažna Král. Vinohradech u Mstského divadla, II. shromaždišt ped Zoiíntm u Národníluj divadla, pesné 2 a pul hod. ped oiciclné hlášeným píjezdem, odkud budou svými šohaji poadateli pevedeny na vyhrazené místo na ramp u Musea. Zachovejte dochviin stanovenou hodinu nástupu na o/naenych míobleení, stech. Hojná úast nutná. Dbejte teplého hlavn úpravy kroj. Nástup k Museu díti se bude ze shromaždiš v prvodu. Hosté v krojích dostavte se vili

se

dišté

rovnž.

Národní divadlo. Na denta vadle

Masaryka

pi íjezdu

ix)cest

uspoádána budou

v

presi-

Národním

slavnostní pedstavení, aby bylo

di-

možno

vyhovti spoust pihlášek z oficielních kruh, jak našich tak i zahraniních. V nedli veer bude ,, Libuše'* se si. Destinnovou j. h., na Boží hod dopo!. o pl 11. hod. slavnostní matinée a veer „Jan Hus*'. T. O. Masarykovi pipravilo osvobozené rodišt jeho, Hodonín, diplom estného mišfanství, který vystaven jest u Topie. Jest to práce akad. malíe Livory a jest na ní vyobrazen domek, v se Masaryk narodil. Jmenování Masarykovo estným obanem bvl první akt nového zastupitelstva v den 31. rjna t. r., kdy nmecké pedstavenstvo se vzdalo. Deputace hodonínská pijata bude presidentem v nedli a pi této píležitosti mu diplom ode\^dá. tri

nmž

msta

V zastoupení Strážnice na Morav, kdež president Masaryk konal první zkoušku na gymnasiu

dostavila

se

k

uvítání

61

presidenta

Masaryica de-

kata ve Strážnici.

Z

Svazu

Cc"skycli okresu. PocíIl' zincncvšeobecných pokynu, vyzvednou si zástupci okres sami vstupenky na staromstské radnici v pátek, ve výjimených pípadech v sobotu ráno. Schzka u Obecního domu tím odpadá. ných disposic

Z

v e

1

i

t

milice. K

a dle

e

I

s

t \'

í

3.

pluku P r a

ž s k

národní

l-

Maveškeí lenové pluku ve služební sobotu dne 21. prosince 1Q18 o 8. hodiné uvítání presidenta

naší republiky dra

saryka, dostavie se

uniform

v

do plukovníci] místností. eští medici shromáždí se ti hodiny jezdem presidentovým ped spolkem. ranní

ped pí-

lenové Jednoty eských noviná

se-

jdou se 2 hodiny ped píjezdem presidenta Masaryka u kavárny „U Karla IV" na Karlovj nám., odkudž spolené odeberou ykázanc stanovišti na Fer\

dinandova

tíd

Korpora své shromaždišt u

polky evangelické

c

cv.

mají

kostela sv. Salvátora v Pra/e

I.

Ze sokolské župy Barákovy. Schze br. jednoty v sobotu 21. t. m. v lOVi hod. dopol. na námstí Havlíkov ped Hypotení bankou. Kroj budiž bezvadný. Každý se teple oble (pláštnky pes ruku). rovnž na seadišti župním v 10 hod. odejdou na vykázaná jim místa. Ze Sokola v Praze I. Schze bratí v kroii ' k uvítání dra. Masaryka v sobotu 21. pros. x! tlocvin školy u sv. Kíže Vtního.

Sestry sejdou se a

\

'i

Sokol na Král. Vyšehrad súasmí se s piaporem slavnostním. Sraz 3 ihod. ped píjezdem ve i' na Dekance. Poadatelé v pátek veer v šatné. Clenk^

Ihorii

62

Sokola

\

I

i

d

\

\

^

li

krojích

ratlí

se 2>

hod. preil príje/deni na

-

Tylov

i^aze u paláce Zajiš. banky. Sokol s m c h o v s k y I. Sraz spol. s jcdncyt. župy ženy) 3 hod. ped píjezdem jungmannovy (muži nám}, v

í

i

presidenta

v

tlocviné

Plzeské tíd.

v

Ze Sokola karlínského. lenové v kroji dosta\ie se 3 hod. ped píjezdem presidentovým do tlocviny v ul. Žiikov (mšanská škola). S

\'

a z

e s.

hospody

pée mateské

a

svazem našeho svérázu pi

se SCS2. shromáždí

se o 10. hod. v „Merkuru", odkudž pjde se na stanovišti na nám. Mariánském. Všeženská rada s radou spolkovou vyšlou pedsednictvo na nádraží Wilsonovo. 'Ženský klub e s k v sejde se dvé hod. ped oficieln hlášeným píjezdem \ místn. spolkových, Pra-

ha

11.,

Jáma

3.

Legit. nutná.

lenky Oste d. spolku astní se

o

domem

špalíru, sejdou se

(Praha

II.,

10.

e>.

které súspolk.

/rii.

ped

hod. dop.

Spálená 34).

Ceskoslovanská obchodnická Sraz o

lOi,'

beseda.

jhod^ v ^ále COB|. v Jeruzalémské

ui. 7.

Pražské pokraovací školy živnostenVladislavové, žákyn v ul. Školhod. Vvplata místo v sobotu již dnes v páte|k o 3. hod. Sdružení pro p u \ z n t- s e n znalosti památek súastní se uvítání presidenta Masaryka korporativn. lenové sejdou se pesn 3 hodioiy ped oficielním ohlášením hodiny píjezdu v dolní dvoran

ské

sejdou se v

ské

pesn- o

ul.

11.

í

kavárny „Louvre*^ na Ferdinandové tíd.

Sraz staršovstev evang."'sborU

spolk na

a

evang.

u Salvátora v \2^0. hod., odkud se odeberou

nov vykázané Hostinské p o m o

místo

c

ii

63

i

c

t

\

(

».

Sraz

\'

dn

prí-

:

jciídu oM. hod. dopol. ve stech Ceskoslovaii. svazu li^

ke

emeslník

Bratrstvo

Jd v iniíitno-

c.

ul.

ho ix>moc.

živnostník

a

hodinu ped píjezdem v míst*^"^'' sjKjIkové, býv. Svatováclavská záložna, Praha „Luk es*'. V pátek v místnosti (7»,.') zkouška aa sbory a rozdání legitimací k prvodu a serenádé. Beseda „Dalibor'* na kráj. Hradanech. v

Pra/. Schzka

I

Sraz 3

Praha

•'

ho(!i--,-

'

....',........'

.';,.7(|..j„

,,

i>,.».,.!.4,

III.

Ústední editel

tví tabákové režie- v den píjezdu pres. Masaryka nebude se pi-aa>vati v továrnách na tabák a úadecOi prodeje tabáku. Vydávání tabákových tovar na skladníky dne toho odpadá.

Praze sdluje: V

Pražské sdružení pojišoven. V dne

21.

t.

mu

a

na štdrý den

24.

sobolu,

m. nebude

t.

u

pr>-

úadováno

jišoven, ke sdružení pináležejících,

Z policejního editelství se nám sdje v Praze pítomno mnoho vcnkovskýdi

luje: jelikož

zrušuje se pro

hostí,

tek

jcjidh

pohodlí pro dnešek a

zí-

a 21. ptx>s. 1918) policejní hodina p.o hostince a kavárny, avlak nesmí se po obvyklé policejní ho(20.

din epovati

nápoje.

lihové

Ústední svaz obchodních vých zrízencft oznamuje

a

prmyslo-

V

den píjezdu presizstanou denta eskoslovenské republiky Masaryka všechny obchody po celý den uzaveny. Organisované píslušných polrtiobchodní pomocnictvo sejde se :

ii

(kvth

íircranisncí.

Pok

K telé,

y

II

\

!

,

i

e

1

II

iii.

zamezení nedorozumní upozorují se poadaje svéeno udržování poádVu ve špalírech

jimi

64

butež

Žíre (dle nibotí za náméstích hlavních tídách a krok mimo kolej elekír. dráhy. Dlužno dbát, aby nebyly promáknuty. Po prjezdu automob l s presidentem' a J€ho družinou zstane vše nczmenéno na stano[•jiiictjjství)

'ocimilejiiié

na

a

>

iŠtích,

vyká prvodu dohodových

v^ojsk a zruší špalír

len

teprve po odchodu posledních prvodu. K prvodu se X ix)adatelstva nikdo pipojovat nesmí. Hlavní poadatelé stojí v ele svých oddíl na zaátku a ruí za dodržování všech pedpisu bezpenostních. Hlavní seadišt sokolských žup je v Mariánské ulici, v ásti sadové. Jednotlivé župy jsou povinny dojít z vlastních

seadiš dvé hodiny ped píjezdem presidentovým na toto místo, dojdou elem až na kraj ulice Bolzanovy stanou v ix)adu, jak dojdou. Obecenstvo se upozorna vzácný okamžik pochodu dohod, vojsk a naich rot z Francie a Itálie Prahou a žádá se, aby ve lasthím zájmu ve špalírech setrvalo a milé hosty piví tak) stejn vele a nadšen, jako svého vdce a pre-

a

uje

sidenta

Masaryka

Z

esknsluven^hycn íie:uucn imtu jn. prosince

Víte Na

j

n á

ni,

/v

/.v.

presidente náš.

pdu

eskoslovenské republiky vstoupil dnes pohnutím nevylícitelným její první president. Celý národ eskoslovenský od Šumavy k Tatrám za radostného tlukotu srdcí obrací zraky své k jihu republiky a volá radostn: vítej nám, prvý presidente náš, na pdu svobodné naší republiky! jisté

že s

Od a nebyl

vk

dávných nezažil národ takovéjhoto pohnutí radostí. Zase byla obnovena

prochvn takovouto

65

samostatnost, bylo provedeno spojení národa eskoslovenského, jakého nebylo od tisíce let, stojíme na prahu netušeného rozvoje naší republiky, ale všec4co to nebylo úplné, nebylo celé, doicud zde nebyl mezi '^iinnch nanámi náš prvý president, jehož jmen šich bude zníti „osvoboditel". Déjiny svta a národu ídí se die zákonu svých, ale byl-li kdy podán dkaz, jak jednotKvec silné vle zasáhnout v béh djin, hlje, píklad Masarykv' Cele díly svéta se pohnuly, desetimilionové armádv zuily proti sobe, ryk nejstrašlivéjší srážky velmocí svta pehlušoval vše, co neznlo nad prtunr, a pece o svtovládu nad sta miliony se jednalo slyšen byl hlas Masarykv a patma byla jeho innost. Pravda, nebýti obtavosti všech zahraniních Cechu a našich zajatc, nebylo by tik, kdyby nebyla bývala stála svorn a pevn tu uprosted persekuoe i svod Rakouska eská politika, ale y tom práv byla úžasná agilnost Masarykova a jeho pátel, že všecko toto pipravovali, udržovali, sjednotili a toho použili. Kdyby nebylo nejpodiNnhodnjší ilosti, agitace, jxíuování, styk Masarjkových, kdož ví, zda by nebylo zstalo ká. Zádynastie habsburská a hohen/ " Rakousko n Mapíis diplomacie listedních mocností s di sarykovou ovládal za ix)slední rok SN-etovou politiku a Czemin, když pronesl letos na jae svou známou o Masarykovi, mluvil tak s netajeným vztekem, nebo cítil, že on a jeho diplomacie prohrávají, že tydohoda, teba moc listedních mocností zdála se tak nebezpenou, uvila Masarykovi, že se pece tato moc musí jednou náhle s ítit. Vítzství Masarykovo pak znamenalo konec Rakousko-Uherska, úplnou nezávislost eskoslovenského národa. Mu/ humatiitv hvva! vžd\ .Masarvk. ale h\' smi fiaSe

mže

—

i

e

66

ml své eskc bratry s meem v ruce vrhl

táborské bojovníky. se militarism a r€ikcc na sv^et a národy, aby je porobil a udusil, nebylo mi pro humanistu jiné volby, než aby postavil se na odjx)r s peští ozbrojenou. Masaryk vytvoil legie, bory, jichž statenost byla výrazem nálady, smýšlení díval svt. touhy celého národa. Tak také se na Jich krev pomohla dobýti uznání snahám, politice a diplomacii Masarykov. Za jejich estné stráže, milován jimi, vTací se nyní po vítzství do osvobozené vlasti. Muž života bezúhonného a písného byl Masajeho ryk vždy. Život písný vedl za hranicemi on pátelé, utvrzujíce tak presvedení v politických kruích dohody, že nejde tu o dobrodruhy, že národ, který proniknut iuá takovéto representanty, je cel-e a touhou po své svobod a že s jeho velikou mravní siioiii mUvSÍ se poítat. Jist že prost chtl by se vrátit Masaryk do své vlasti a do Prahy. Stisk ruky a upímné vítán nám bu'* stailo by mu, ale nelze držeti v mezích pocity národa a lidu, jež bouliv a okázale chtjí vybuchnout a projevit se. Mezi všemi vrstvami národa chce dlnictvo stát na míst pedním. Bude ho vítat po cest do Prahy skloní ped ním své rudé prapory ve stedu Prahy na Václavském námstí. Masaryk byl vždy upímný príte! dlnictva. Stáli vedle sebe v boji teba prod všem. Jeho sociální cítní je nejupímnjší a se zálibou íkal o sob Masaryk, že je socialista. Dnufejme, že bude mezi námi porozumní. Zavlajte prapory, nech zdvihne se jásot. Presinaší republiky, dente Masaryku, vítej nám na vítej nám v Praze! národa, jenž \'

dob, kdy

i

n

i

i

upímn

,

i

pd

„Právo Lidu

67

2u,

prosince

iyii<.

PiLsident Masar^ícna hTanicích eskoslovens)<ého státu. pirosince

20.

vy

Cct>koslovenské

pinišejí tiskové

denní

listy

tylo

zprá-

kanceláe:

eských

Z Budjovic, 19. prosince. Podle /práv sem došlých odjel president eskoslovenské republiky dr. Masaryk z Padovy dne 17. prosinoe v 7 ^od. 18 min. veer. V AHe byl ve 2 hod. 5 min. ráno. )dtud odjel do Tridentu, kamž pibyl 18. t. m. v 6 hod. min. ráno. Do Bolzana pijel v 9 hodin 45 min. iánto, do Frajizenseste v 1 hod. 30 min. odpoledne, do Toblachu v 8 hod. 14 min. v noci, do Licn/u 20. lil \ noci ve 12 hod. 29 min., z Béláku odjel ráno v b h. 30 min., do sv. Víta pijel v 10 h. 25 min tiopolcdne, do Sv. Michala v 3 liod. 10 min. odpoledne. tlo Scit/.halu v 10 hod. 22 min. Zítra v pátek ráno o i. hod. má pibýti do Malého Reiflinku, do Sv. Valentina v 6 hod. 59 miru, do Gaisbachu v 8 hod. 45 min. to naší stanice ráno, do Horního Dvoišt, pol e. má pibýti v 11 hod. 51 min. i\ '

»

t

í

eských Bude jo \ Masaryk odjel ve tvrtek ze Selztaliu. Pijede v pátek ve Budijovic. Podepsán: ministr Z

lont

Z

1

. veer

.

v 10 hod. 35 min. 3 hod. '20 min. do Ces. železnic dr. Zahradník.

eských

J. prosince. 6 hod. Budéj( kl lá ze všech Delegace, Nárooního shromáždéní, vvb ríc presidcniovi .v sarykovi, pijela do eských Budéjovic zvláštním vlakem a ptrojela za pítomnosti ministra železnic a poslanc celou tra až do eského Heršláku na zkoušku Ve stanici Homím Dvoišti byl potkán transport legioná, vracejících se z Itálie. Byl po/dravn ministrem '

U)

min.

ve<^er.

i

68

železnic

a

poslnnrrm Nonicpm

/a

Dhromripho nndšení

c,

Iv.

pítomných.

Z

Ceskycn

bua

lopolcdne pibyli do

c

j

o v

i

prosince.

Dnes

eských

Budéjo\ic zvláštním vlakem lenové Národního shromáždéní, kteí se mají odebrati zítra za vedení ministra žel^^znic dra Zahradníka k uvítání presidenta Masaryka na hranicích Ceskorepubliky. Jsou to: Za Slováky dr. Blaho, ovsky, za agrární stranu posl. Bradá, Hybš, >onntag, Zika, za eské socialisty Slavíek, Spatný, '

Franke, za eské sociáltií demokraty Hudec, Nmec, Meisner, za realisty dr. Krouský, dr. Veselý, za "skoslovenské demokraty Machar, Kalina, Sis, za ka>líky dr. Ma/iaiiec, Msgn. Šrámek a Sboil, za staroechy dr. Brabec, za eskou správní komisi dr. Franta /a mora\'skou zemskou správní komisi dr. Budinský. Z Budjovic, 19. prosince. Ministr železnic dr. Zahradník, jenž tu od verejška prodlévá, podnikl spolu s editelem státních drah drem Baštou za úasti dostavivších se sem zástupc Národního shromáždní inspekní projížku po trati, kterou má pijeti zítra president Masaryk. Vlak jel až do Horního eskoslovenské Dvoišt, pohrani:ní to stanice na republiky. Na hranicích byla zízena vkusná slavobrána. Na inspekní jízd prohlédnuty byly všechny stanice bezpenostní opatení a shledáno vše v poádku. Z Ces. Budjovic, 19. prosince. (Telef. zpráva zvlášt. zpravodaje „Venkova*'.) Celá železniní traf z C. Budjovic koná poslední pípravy, aby se vyzdobila k dstojnému a sla\-nostnímu uvítání presidenta eskoslovenské republiky dr. Masaryka. Nádraží jsou obestena prapory veselých slovanských a dohodových barev, ovnena chvojím, opatena vítajícími nápisy, nejmenší hlíchodníky f>osypiny erstvým pfskem a Ir.

ir.

eských

pd

i

i

69

daova budka vyšoena jako milá družika ve Souasné jsou touto zevní výzdobou, ale stejn

špalíru vnitrní

i

vroucností celého národa vítáni legionái, jichž transporty z italské fronty projíždjí nyní Ces. Budjovi-

tém

neustále. V eských Budjovicích je nyní cemi improvisován koncentraní tábor našich legioná z Itálie, kteí odtud jsou dirigováni na další stanovišt. Každé chvíle jede tratí dlouhý vlak vtšinou s mladými, zdravými, výten odnými a ozbrojenými, nadšenými hochy v bersííglierkých kloboucích, ozdobených orlím pérem, kteí radostn, s úsmvem na rtech a se žhoucím zrakem spjí za svým dalším, ureným jim cílem. Jsou mezi nimi Cechov, Moravani, Slezané

Slováci, tchto - jak nám ekl jeden z našich leprmrn 22 až 23oo. 1 C. gionáských dstojník Budjovice jsou v>^zdobeny prapory, vnci, sUvobranami a odpoledne ped radnicí na námstí hraje hudi

—

ba 30. p!uku esl^ šedšího z Itálie, kt

pilik .

President dr. Miisaryk

dní.

\icích

jt

oe-

káván s toužebným nadšením ,i ji iu iiLj\tší zájem ó zprávy, které mstem kolují o jeho cest pres Tyroly, Konitany, Štýrsko a Hf)rní Rakou>v. Zítra ráno vyjedou mu za vedení ministra železnic dr. Zahradníka vstíc zástupcové jednotlivých skupin národního shromáždní na hranice haší republiky do Horního Dvoišt, odkud/ pibude zvláštní vlak s presidentem dr. Masarykem a jeho družinou do Ces.' Budjovic. Zde r i-h." rín* v sopresident dr. Masaryk penocuje í

do Prahv. CTK. Ze Piliny, IQ. p

botu

nastoupí

cestu

Slovensko zaslalo presidentu Masarykovi telegram tohoto \Tacite

/

bf^je

/.\

(>^\ f>l><>/(Mií

70

i

i^t\u

-ou

.

zmní: c^kí'-'"-

Kdy

vítzn

se

••;--«•

••

pro

T. G.

>

''"/^rní

svobodné CcskosIovcn>ké republiky, s vroucím díkem a nejsrdenjší oddaností provází Váš krok po tisíc let az dosud zotroené, nyní však již svá pouta svrhnuvší svobodné Slovensko. Jménem tohoto Vás co nejsrdenji vítáme a v)'sk)V"ujeme svou neobmezenou úctu a lásku, s

kterou se vinenio všichni ke

I^

s

ký

1

a

c h

máždní

t

p

r

c s

i

d

ministru. projednával

svému

osvoboditeli.

eské republik

o

-

Ustavní výbor Národního shro10. prosince 1918 návrh, kter)'

bude ješt v dnešní schzi pedtožen plenu, v

nmž

se stanoví požitky presidenta republiky a ministru. V plat návrhu se žádá, aby president eské republiky 500.000 korun ron, a pro representaní výlohy rov500.000 koruti ron. Ministerský pedseda má míti plat 70.000 korun, ostatní ministi 60.000 korun ron. Zákon /ustane v platnosti potud, pokud nebude upravena eská mna. Pak bude tato vc znovu projednána. Ani president ani ministi nemají žádných nároku pcnsijních, ani mimoádných píjmii representaních a disposiních, jako to byío v Rakousku, kde na pf. minibezmála 9 sterský pedseda ryt. Seidler, milionu korun, jak se po pádu Rakouska zjistilo. Mimo to mli rakouští ministi bezplatné byty, ehož rovnž u nás nebude. President naší republiky pro. Masaryk pojede z nádraží pres Prahu v koáe. Bude to zvláštní koár. Pivezl ho vera soudr. Tusar, zmocnnec eskoslovenské republiky z Vídn. Je to koár, ve kterém se vozíval bývalý císa rakousko-uherský František Josef I. na svých každodenních projížkách ze .Schónbrunnu do dvorního hradu a zpt hlavními tídami Vídn. Tendnes snášejí kletby to staec^ nu jehož hrobV"

ml

nž

ml ron

71

na

jednoho

pvodc

z hlavních byl tento zloinec nikdy ne^jomyslil, zvlášt v dob, kdy mu po vyh!ášení války jásaly kjerikáljií davy na ulicích Vídn x-stfíc, že po válce povezou v jeho koáre presidenta eskoslovenské republiky ulicemi pražskými za jásotu toho eského lidu, který pokládali Habsburkové za národ svých otrok, odsouzených k N-éné porobe pod jejich panstvím. Koár bývalého rakouského císae /ustane majetkem presidentovým, dokonce prý i koí, který císae vo-

celých

národu,

jako

sviétové katastrofy. Jisté

by

si

píslušník ní">íi« našeho bude dán do služeb našeho president.! „Právo Lidu* 20. prosince lOfs. zíval,

cském nánovéh< vítznýni niladoOešstvím objevil se ve vídeském parlamente, lišil se od soudruh politických, jako ped tím byl už patrný rozcMl na universrt mezi ním a soudruhy vdeckými. 'Masaryk

rode.

Když

byl

r.

politik

1891

s

Masarykova politika vyplývala /v .sx-tového názoru jeho a pravé ten názor svtový byl jiný. Oživoval myšlenky domnt^le mrtvé a / evropské arény píinášel nové, jež posud nebyly pekroily eské hranice. Nebyk) obvyklé šablony, dosavadní emeslnosti, válo vbec nic nebylo v Masarykovi z toho, co \ '

táborové

enéní domácí

a

nešváry parlani*

r^ni-

Masaryk chtl míti a ml pod nohama p^evnou pdu i>olitického programu i politické taktiky, abychom nežili ze dne na den, abychom nepeskakovali od zásady k zásad, jak je náhoda pinese, nýbrž abvchom dsledji pokraovali />a jasným cílem. Ironie osudu: ím Masarykv názor svtový a jeho dsledky slcého

hvh- rc^tiší, tím

ví<'^

'^"

'*«

72

<ximítány.

Jestliže

tedy

prograiii

program stžejných

zá-

Masaryk, pro^sfram založený na poznání hiveškerého národního života, na poznání naŠí v íši rakouské a v evropské spolenosti. To

«ad, pravil storie

i

situace,

jmenoval eskou otázkou. „Dnes

v kru/ích polilických žurnalistických napsal v „eské otá/ce'* se zálibou se apeluje na nánxíní tak zv. instinkt, na elementární a podobné síly národní: pokud politika jest otáz-

—

a

—

kou moci, jist tento tak zvaný národní instinkt jest politická síla velmi drahocenná, a inužcme býti rádi, jestliže síly té máme oo nejvícje. Avšak po.e každé psychologie instinkt sloužiti musí rozumu, cílm kdo tedy dovolává se našich národních instinkt, cíle ty musí pedpokládat, neví-li, že ty slepé instinkty samy sebou vedou k cílm, o nichž ani vdt nemusíme. Dnes takováto víra v politickou a historickou náhodu velmi je rozšíena. Já jí nesdílím, ba pokládám ji za veliké zlo... mám ji za bezpené svdectví pi)Itické a národní nesvdomitosti a nev/dl^nosti. eská otázka jest otázkou po osudech lovenstva, je otázkou sv-domí. s Kollárem, že historie národ není nahodilá, nýbrž že se v ní projevuje uritý plán Prozetelnosti a že tedy je úkolem historikv a filosofv, úkolem každého národa i(^n p'án svtový postihovat, místo své v poznat a urit a dle toho poznání co možná s nejplnjším vdomím postu-

—

Mn

mn

Vím

nm

povat

pi

vší práci,

i

politické."

v osudech eského nároJe známo, jaký smysl da nalezl Masaryk. Je také známo, že zejména politiku pokládal za pouhou výslednici všech „si! a sileek" (eeno po Havlíko\'slcu) duchovního a kulturního ži-

\nfn národního

MVrlil

S€ y^^\c Lp/dv

/j

Ido se

díminTv-il.

/c

praktickíj

provádní bude

ideách,

v

tonula

u

politiky

.lIiož

iii

blouznním

a

hlava

h Jásáním

jen

vných

pravd. Práv Masarykova praktická politika byla docela zrnitá, dokousávala vec až k jádru a to v každém uritém pípad, kdežto práv hluclwí tak

z v.

deklamování véných pravd zstaveno bylo politikm tak zv. ideálním, nadšeným, neschopíným povznésti se nad agitaci všc*obecn>Tni hesly, jež se hodila sice do Cech, ale takú mí Labrador a do Cíny. Masaryk stál více na prirozetiém právu Doklad národu a význam práva historického odhadoval stízlivji. Nicmén ani jediný mluví / jiašich pns'aneckvch yk lavic neuvedl Némce do takové /uiv' iiie., 18. listopadu 1892. Snad hodí se pra\- _.nejen pro onu boulivou nout MasarykoNn tehdejší pro -í;n oh-ih nýbrž zd\'ih!a, kterou elpisodu, :

'

e

,

prorocká. Mluvíte k nám - pravil Masaryk rak<»uským

která byla

Nm-

cm •—

\íáy o celé némccké kultue; myslíte pi tom vždy na to, co se koná v celé nmecké íSi. V pokládám /a velikou chvhu, že se dá/ájniu vašem váte v lakovou duševní závislost na Nmcích v íši,

—

že

ti i jak

n(euižíváte

vclifvého

nadání,

které

jest

v né-

mcdcých Rakušanech. Neklamte se v té véd, chcete-li v Rakousku míti program positivní, nejen negativní vi nám, musíte mnohem ráznji pracovat, duševné mnohem rázn ji se osvdovat ... A co se týe politické stránky, pánové, nevérte, že jBte ped námi Cechy. V tomto století vývoj Rakouska da<;fává sx-j ráz hlavn od národa nenmeckých. Maai jsou to, Poláci, my Cechové, Slovinci, všichni ostatní, kieí tomuto všemu procesu kulturnímu, tomuto všemu procesu perodnímu ÍJoskyujjí

vnitiíní

jádro

a

'

\^h(•v

\icl'

i

barvu. "

>

74

Nmci, ponvadž to /I in dje

^(iii,

'

.

kivda, když my se vyvíjíme, a proto slyšíme neustále velké žaloby o národním utlaování s naší strany. Skutené nedje se nic jiného, nežli že národnost naše v mi}ohých oborech vyvíjí se nepomrn silné. Národ, který je tak silný a erstvý jako náš, je-li utiskován, v rzných oborech uplatnit svou energii životní, a to se dje také. A jestliže pi tom to, co se piosuid pokládalo za mmecké, vrací se do stavu pvodního, pak Némci nechápou, že tento vývoj je zcela pirozený a že to není znásilování

musí ovšem

Nmc.

Nechceme

nechceme býti pokládáni za nevyhnutelné zío, nýbrž chceme býti uznáni za plnoprávné obany tohoto státu, chceme svým eským zpsobem a mravem v Rakousku být uznáni bez výhrady a plnou mrou. Nechováme záští k Nmcm, ale pravda jest: chceme eské státní právo, protože je to naše politické právo, a chceme je dále z dvod hospodáských. Nechceme, aby zem koruny Pánové

!

býti jen trpni,

eské byly tak pílišné vykoisovány na prosp^ch druhé polovice íše. Mohu vám, pánm^é, politický smysl státoprávních snah našich krátce a písn takto vysvtlit: proti

Uhrám

a jejich

stedku

zízení

eského

než

Chováme k Prusku,

a

eského

a nechápu, jak

konservativní síla zneuznána, a pro by

V

státy

Jak

po-

ivn

<;no-

Nmecku,

jaku

í.

bl

ne tak

k

by se stanoviska rakouského

eském národ mohla býti nemlo býti využito navzdor vítzí zvlášt Nmecko. A co

v

tato

trojs polku.

n<í\st

státu

nedvru

jistou

státu...

Rakousko

vstávají, tak se udržují.

jením uherského

pevaze není jiného pro-

jí

trojspolku

znamená pro ,nás pro Poláky, ba pro "Maary? Trojspoiek od našich odprc vykoisuje se ve smyslu protinárodn ím a protieském a již proto eský národ to

nemže

i

i

tento

spolek

pijímati

75

be/

.

velké

.

dvry...

.

Mohl bych \áni, pánové, ukázati z celého vývoje npokud se vyjádilo v krásné limeckého myšlení Heglových, jenž nmecký tcTatuc a filosofii od

—

národ

prohlásil

as

za samospasitelný

—

že

Nmecku

v

(opanoval Evropu od Met až k Bu^ju a získal cestu na Adrii a do Afriky...) hrozí pejíti v tuk a krev, a nesmíte ná|n proto míti za zlé, jsme-li na stráži/. ideje

tyto

Je s>'síém, jejž , .. \ám odhalil a jenž uplatnil se ve velkém malém, jenž uvádí v pochybnost existenci Rakouska jako státu, jak vyvinul se hiítorickv a jenž polupírá oprávnnost životu našemu, slovinkému, Veliké skému a vbec všem slovanským národm i

.

.

.

národe eském, >ež jeví se nyní, mini než odpovdí na toto soustavníc ohrožování. Proto nedivie se, má-li se eský lid nejen na pozoru, nýbrž organi^uje-li stráž, o níž starší pokolení vlastenecké v Cecliách nehnutí

mlo

v

pontí

'

poslanec Menger, ., pokládám za velezradu mluo dosavadním státu e>kém. Ano, vy j:>te d, ch když mluvíte o eském státu. Mluvíte o nt výrocích Ratkovského, jichž já lituji, ale tak nebezpeným velezrádcem není on, jako vy Cechové a profesor Masaryk." Vášn v celé snmovn tenkrát vybuchly jako sopka. Zdvihly se hlasy i psti. Schze musila bj^t perušena pes to, že pedseda Mengra pokáral. Dohra byla potom' na eském snme v Pra/e 21. dubna 1892.

ský vit

\

'

i

ovnený

velezrádcc vrací se do eského do eskoslovenské republiky, uznané vítznými spojenci. A \rací se pes nmecké zem bý\'alého Ra

Slávou

státu,

76

kouska, jež nás sužovalo, pres zem ležící v troskách, protože se staly provinciemi prudkými, pjražené /vní a u/vtritr rozvrácené bezideovostí. V mladého tehdy ješt6 politika, v neúprosné, zdánlivé chladné anal>'se, vysloveny jsou zárodky píštích jeho velikých ú.ok na habsburskou ríŠi a na Habsburky, s nimiž se nikdy

ei

nesmioval. PodvTátil

tu

íši

konen,

a

nárcd

eský

pozdvihl jej na triin sesazených Habsburk v té koniné eské, o niž hrálo také Nmecko a v mrákotách lomcuje se národ, jejž Fichte prohlásil za vyvolený a Hegel za samospasitelný. Dr. Jan Herben v „Národ. Listech"

//.

prosince I9hs\

Masaryk pišel r. 1882 z Vídn do Cech, byv jmenován mimoádným profesorem filosofie na eské universit v Praze. Byl lovk nový, neznámý, v plném mužném veku. Hluboko zaryl svj pluh do tvrdého eského úhoru. Na pomtry eské díval se kriticky a realisticky s hlediska evropského. V fwlitiku stejin-é jako v kulturní život eský uvedl stízlivý realismus na místo utopistického romantismu. Volal po sebcpoznání naproti sebepeceování, žádal vlastenectví na místo obvyklého tehdejšího vlasteneií. Mel široký rozhled vdecký, filosofickou hloubku^ lásku ku pravcíé a neústupnou vli. Uvádl k nám nové zetele svtové, znal ovzduší Vídni i povahu Rakouska a vystihnuv všechny nedostatky domácích, dal podnét k tomu, aby bylo vše revidováno a pro všechno nové správné mítko hledáno. V letech osmdesátých a devadesátých minulého století v celém pokrokovém hnutí bylo podniknuto pronikavé pehodnocování všech hodnot.

pomr

77

To j
dy, za kterou stál veliký

H-

^ -^St

!-»

-^^

••

..v..

i.

.>-

pinesla úrodnou že. Masaryk, veliký hlasatel |)cav^y a uiUl národa, stal se jeho osvoboditelem. Celé jeho psobení vychovatelsk^ a uitelské bylo úinnc pravé jeho živým píkladem. Spor rukopisný, aféra Hálkova, proces Hilsncrv, pro sel,

záhebský, kampan volební, aféra Švihová a všechny ty podjity a iny, které vždy zvíily eský vzduch, smrovaly k jedinému cíli, dáti národu pevnou páte a postaviti jeho usilování na základ

ces katechetu, proces

pravdy. Dlouholetá innost na universit a rozsáhlá práce literární ukazuje celou velikost zjevu Masarykova jako uitele, vychovatele, osvoboditele národa. Masaryk je muž veliký. Obtoval národu všechuo, štstí osobní rodinné, život vlastní vydal kolikráte v krajní nebezf>eí ve zmti událostí války svtové. Dovedl v krásné harmonii slouiti v bytosti své 2ižku Chelického. Odjel dobrovoln po vzoru Komenského do vyhnanství, aby národu pipravil jeho osvobození. i

i

Masaryk

je

Komenského

šastný pokraovatel v osvobozovacím

díle

Komenský

vštil národu, že „po pejití vichic hnvu vrátí se mu vláda vcí jeho". Palacký pedvídal, že Rakousko se rozpadne, a my budeme osvobozeni: „Nestane se tak ihned, zvedne se velká válka, v níž štstí bude dlouho kolísati, hned v tu, hne<:l " '^"m straiin. í'" "" l-"'"- /vrt'/.' ti^^e poctivá vet a

I^alacivého.

Jako Konicnský

muž touhy

(vir

i

je celým živuicm svým Ale zjev jeho je radostný,

Masaryk

desiderii).

78

!

šastný, krás^ný. Touha jeho, touha celé ceske minulosti je splnina zpsobem nejdokonalejším. Všechny nadje a sny nejlepších vlastenc jsou pekonány, a n'írocl celý, sjednocený, vítzný s nejkrásnjšími nadjemi do budoucnosti vítá s jásotem svéíio uitele a osvoboditele sk)vy Rokytovými:

te dostižen, xla^i /bavetia jc>t se mžeš vrátit, Osvoboditeli Dík uvítá Té, že ho nelze vystihnout, jímž naplniin jest národ od hor k horám Cíl

;?

T\Lij

i"'ii',

Ty

Dík pítomnýcii,

minulých,

rlv.

budoucích, se láme my rže na tváích, i na temeni sníh, že hodni chcem být svobody, Ti písaháme. i

že pouto ctyrstaieté

i

inem Tvým

Fr. Drtina v ^Sar. Listtch'' 21. prosince 1918.

Poctivá pravda,

vc eská

vná

píjemnjšího

pravda, pocitu,

ve dnech mínejme tedy trochu.

a

nejistoty

zvítzila a s ní pravda a právo, ale pravda je také, že není

než vzpomínat na doby hrzy slunných a pokojných. Vzpo-

Snad mi bude dnes uveno, kdy/ prohlásím, že Masarvk býl nenávistníkem Rakouska po celou dobu, co ho znám. Je to dobrých ptadvacet rok. U nás v Cechách mu pezdívali ernožlutých, k. k. zaprodanrakouských a jinak ješt a zatím ten lovk považoval za neštstí, že musíme žíít v tom prolhaném a niemném soustátí, nenávidl Habsburgy i žijící do desátého kolena nazpt a hledal a zkoumal, jakým otvorem by mohl vyraz
—

c

i

79

Kúyl pijel na pocLiin 1914 tlo Vídrvé, jx)zdravili j^mt se souasné výkikem: Ná^ as je tu! Svtoví válka musila pivodit obrat v našich déjinách — af zvíté2Í ti i oni. Budeme jednat s dohodou, po pípade s Nmeckem, ale / Raícoiisk^i ííuíšímc ven. i

to]'k

bylo pro nás jisto. Záleželo na tom, aby

l)>i>

prciiiíKiii\

mn/c

ti-

pepilovány etzy a peezány provazy, jimiž jsme byli k tomu milému místu pipoutáni. Ale tnK, aby žaláník nieho nepozoroval, dokud naše hodina neuhodí: míže musila se i nadále zdát pevnou míží, etz etzem, provaz provazem a vze vznm ve svj osud odevzdaným. Provádla se tedy tajná práce, jediná práce, která se štítí svtla denního a je pi tom poctivou. Práce nebezi>ená, nervy vzníšu jící a hodn nevdná - zpoklece,

spoluvzni, prozradí ji žaláníkovi, aby se nho vlídného úsmvu a pochvaly. Žaláník vdl o ní - 'nstinkt zlého svdomí by mu bvl o ní povédl kdyby nebyk> oÍ n u§í dobrovolných zaiplacených. zorují-li

ji

j«m dostalo od

•

i

—

tiše a pozorn. Takový spiklenec nctuiTedv sazuje víc, než vlastní život. Nebylo úmluv, ale tolik vdél každý: jen na ten vlastní život mám právo ale ani na hodinu života druhova. Radji si jazyk tikousnout, než v>'sk)vit néjaké jméno. Masaryk pijel tedy do Vídnn^. Vzrušen, pln plánu. Byl v Holandsku a chystal se tam za*;. <"^^1''' víc, než nám Rakousko dovolovali „Pijde k tob lovk a pinese ti lisiuiy podívej, tohle vu máme od ntóho** a te mi re!aci knížete Thuna, píoslanou ministrovi vnitra z Cech. Thun sdluje, že odchod vojska na bojišt dje se dosti klidn, že Cechy jsou pokojnou zemí x-bec, že ne sioe

vdt

vdt

80

-

nadšením,

z

ale

povinnosti

což jeho

dávají císai,

jest.

Kde je ? Jak k tomu pnšel ? Pijde prý ke mn, pinese... Umlouváme dá!€: že pro ty vci musí vždy nkdo z Praliv pijet, že se náš tajemný pomaha bude jmenovat Douba, že kdykoli napíši na oteveném dopisním lístku njaké sdlení o „Naší Dob'', bude to Praze znamením, že mám ve Vídni vetší zásobu. Masaryk odjel a lovk pišel. SiJný, vysoký, svalnatý chlapík, hladce oholený pišel do Bodencreditky

Kdo

ten loN-^k ? íci, nevíme.

j€

Tžko

má-lisi koupHt néjakJ papíry a kde a jaké. Poukázal jsem jej na Živnostenskou banku a dostal jsem od nho napchovanou obálku s píspvky píry pro ,.Naš' Dobu*'. Roztomilé píspivky: nová relace místodržilelova, iniádní rozkazy Friedrichovy, zprávy okresních hejtmanu a nkolik denunciací, poslaných ministerstvu N-nitra. Napsal jsem Masarykovi lístek, chtl-li by pro .jNaší Dobu'* lánek o Mesopotamii, že by prof. Redlich (pozdji poslední rakouský finanní ministr) lánek ten napsal. Masaryk druhého dne pijel. Ctemc. í^otom zkounáme, ten neznámý náš Douba být, kde je, jak se k takovým zprávám dostává - záhada, záhada, záhada. ptát se,

ím mže

Mj

dojem

Úedník?

—

z

nho ?

Nezdá

Osoba privátní?

—

Poctivec.

se.

- Jak

by se dostal pak

k

takovým

aktm ? Po veei

tajiiýni

jsme šH do kavárny podívat se do Lehmannova seznamu. Máme jeho plné jméno adresu, v Lehmannovi najdeme, ím je výt«ná kniha

—

cnhlc Lehmanii.

81

i

.

iiiw. Hledíme v Lehmannovi Podíváme se na sebe, neekneme

Hledáme plcích, ale

nic.

víme oba:

tajný.

jsme

Nalítli

máme

Ješt nco: Ulice sterstvo

"

*

adresu,

'

ada okolno-

pojme n

'

^

slova,

Probíráme

špácI^Dvi.

a jak už bý\ celou historii znoNU ností se shoduje: lajný.

do-

v

tam. '

.

Není pochyby,

.,tajn\

Masaryk ale

ta

za/il dojista jxxoni r.mu xhiiijaKvcn hulí tehdy nebyla jednou ze všedních. ÍVxlzimní

v ulicích blikají lucerny a svt!b jejich tma, mží, odráží se v kalužinách a leskne se v in<.kn'ni lU^y. chodíme hodinu, dv, pemítám déní ~

Vrame se ješt jednou tam a zeptejme se vrátné ho," míní Masaryk. \ rátilá jsme se a vrátný nám potvrzuje, že ten a icii pán zde bydlí. A že je d< nemohli Co te? Nemohli jsme se jsme ho navštívit, by!a jedna hodma po lych Chodíme dále po tch mokrýjch a /.; .. ulicích vídeských. Mží, >e ncvlídno, a du^i nevolno...

—

i

A

Nalítl'

jsme

mohli

tidl.-it.

?

fiij

!

.

""

"

t*> bii

hodíme

'

I

saryk

A

Zavrou

|)>\iua;

/ítra

„Lz

Druhého dne

štk

/a

do

Bodencieditky.

ádku ,,A

je

iq

tam pošlu posluhu

.1111

psí

Douba

ím

nás,

než jsme

nco

.

takto.

I^otoni

Ma-

jedno. Pjdeme do hajan. a pozvu si ho do kavárny.**

— -

zbytek té noci nestál už také pišel Masar\-k o desáté hodina Usmíval se. „Všechno je v po-

je

dobrý Cech

je?*'

„Lokajem ministrovým." 82

a

poctivý

lovk.**

..0^.0i..t. k.)lik / lidí Duubii, ili)l>i y l>taib<í valo tolik, co on? Koik z nás tak pracovalo, jako on? vNoc co noc vcšci do pracovny svého pána dl o každém aktu, vdél, kde leží ty nejdleŽifcéjší býti který mohl a dležité, vdl, kdy by sebral je, vrátil se do svólio bytu, a expedován

—

mén

—

oklepával na psacím stroji. Nabitý re v kapse ne na toho, kdo by hc snad pi práci pekvapil, ale pro sebe. Ten lovk tak. ženu a dít. Kdysi jsem v nem... se mu zmínil, má-li njaký nedostatek ponebo ... /bledl a oi se mu zalily slzami noci

celé

je

ml

vctlver

—

stále

Ml

—

tom

.

by ho každý

že

tiš

urazil,

.

.

mu nco

kdo by

nabízel.

vdné pinášel mi

prac()\

Jak nabité

kuvcrty pro

„Nasi

.Wasaryk pijíždíval Hájka, nejastji Ed.

Uc:pir*.

zídka, asem poslal red. Jana Beneše. Beneš pijíždíval o 8. hodiné veer, naež ^ -1 západnímu, ndkiid ji^ž o V2IO. jsme šli k nádr'

•

odjíždival.

A v nkolika dnech byla rakouská „tajemství" v bvsfilo zahraniních listech... A Raknnsko sc divilo oi i sluch všecko maní ;i

—

Ped vánoními

svátky 19i4 oajji Aia^aiyK /a nraZdržoval jsem jej, válka, vdl jsem, bude trvat dlouho, zdálo se mi, že je nutno, aby byl co nejdéle doma dobrý genius naší eské véc\ '^^'"'ikl jej nice.

—

—

a byl nejvyšší as, že jt krátko pinesl Douba relaci rakuusk;:ho vyslance v Rímé, že poslanec Masaryk tam má konference s Jihoslovany a politiky italskými. A za pár nedl na to reservátní rozkaz vojenský, aby byl zaten, jakmile vkroí zas na rakouskou pádu. dle úmluvy Napsal jsem mu otevený lístek však,

A

aby

jel

za

—

83

—

.

.

.

a na ucír zj)ra\u: že ,,kniha, kterou cjicc iii j. j^ \ozcbrána a vyjde až po válce**. Beneš jezdil, pinášel zp-rávyi z Prahy, odnášel naše

—

všechno za hranice. Douba si délal poznámky o pípoznámky ty byly hodách dne do svého denníku den po svém zrození v rukou mojich, koncepty listu jeho k místodržitelm, roztrhané na kousky, pišly mi druhého dne do stavení, kde jsem ta disiecta membra z

Vídn^

a

expedoval

pracoval znamenité: ministr

složil

a

divil

se školácké ubohosti ministerského

stilu,

všechno putovalo k nám -- Rakousko nemlo tajnosti ped námi. Douba picházíval v noci do Orinzingu zahlédl totiž jednou v Bodencreditce detektiva A v Orinzingu pod kobercem byly rozloženy dokumenty a dnes už možno taky prozradit, že když u mne u, šlapan Preminger a spol. pí a já p lal, ncpali po tch listinách a ozvc-li se podezelé zaŠusténí, nezakIopýtne-!i néktcrý z téch oficír a nezadívá-li se na nerovnou plochu koberce. Jist^ hv je bvlo /njínialo všecko, CO bvlo pod ním .. Rakousko pichi. Potom v .v.... Dou
—

.

.

i

(

.

,

i

.

.

,

.

.

.

-

celou tuhle historii svému píteli, jako tajnost vypravoval, hledél jsem dostat milého Doubu z Vfdme. Náhodou poteboval jeden feudil v sevexních echách kastelána pro s\-j zámek. Doujba šel. A mohl jít - služba jeho byla opatena jinak. Oouba n lil Agenda vzrostla, dobrovolníci se hlásili odstoupit. kj U mne byla potom prohlídka za prohlídkou nené zaveli. Zlé hodiny to byly, než mi íekli, voval

sice,

ale

—

m

84

.

.

pro tyi

,mé zaveli.

mlo

v ruce ty

básnc

pravého

A

.

.

.

Potom jsem

si teprve oddychl. Pro Rakousko, strašné hloupé pravé, ale oernilo je obyejn z ne-

.

véítc,

lovku

skoro stýská? Ano, po nervu, po tom nehonbi, v níž lovk honí a je honn že

se

tch nebezpeích, po tom

vzrušcjií

po té po všem tom se stýská. Akoli jinak

klidu,

—

—

Hloupé

.

dobe

.

./.

S.

Machar

I

nám

tak

„Nár. Listech' 20. prosince 191 8,

v

i

II

t

11

\

11

..

z Paíže.

C>djc»zd

Z

jest

.

eských Budjovic,

20.

prosince.

(CTK

)

Po Tdenním pobytu v Paíži odcestoval president republiky dr. Masaryk dne 14. t. m. do Italk. Na nádraží v Paíži dostavil se v zastoupení frajicouzské vlády pan Béguin-Billecoq za ministerstvo zahraniních záležitostí, comte Sauvage za ministerské pedsednictvo a ministerstvo války, pro. Denis se svojí chotí, eskoslovensky ministr zahraniních záležitostí dr. Beneš, úedníci eskoslovenského ministerstva zahranxních zíkžitostí a války, eskoslovenští vojáci, zdržující se Paíž,i a lenové místní kolonie. Presidenta dra Masaryka, krom jeho dcery si. Olgy provázel pan Clement Simon, francouzský ministr (vyslanec) pro zcme eskoslovenské, sekretái našeho ministerstva zahraniních záležitostí pánové Božinov, dr. Markovi, major esko:

slovenské armády v Rusku

Špaek, dr. Lev Sychravá, presidentv osobní sekretá Císa, 2 úadníci francouzského ministra (vyslance) a americký eský žurnalista Svare.

85

President

v

Itálii

Vlak presidentv odjel z Paíže v 8 hod. 25 min. veer a pibyl na francouzsko-italsknn n ,hr .in'in sf ,nici Modane 15. t. m:. o 2. hod. odpo Na hranicích oekávali presidenta dra Masaryka generál-porucík Conte italského krále v zastoupení Merli-Miglietti^ hlavní poboník králv, plukovník Solaro, Conte del Borgo, poboník králv, dále eskoslo-

venský vyslanec v attaché

v

íme

eskoslovenského

íme

kapitán

dr.

Lev Borský, nás vojenský

Seba,

armádního

v zastoupení velitelství sboru velitel 35. pluku

plukovník OrasselU, vojenský plnomocník pi Slábu eskoslovenského armádníh) sboru v Itálii kapitán Chalupa. Tu oekávala pres denta i estná setnina 22. eskoslovenského pluku p3d velením kapitána zMatouška, která pi§!a pímo z Darney, f>osádky první eskoslovenské gardy ve Francii. Prvý pivítal presidenta dra itní Masaryka zástupce italského krále, potom O hodnostái. í\ik pehlédl president estnou 3. hodina odcestoval president dr. Masaryk s celým svým prvodem ve zvláštním vlaku, pipraveném italskou vládou, dále do í^adovy, kde jest hlavní stan eskoslovenského armádního sboru v Itálii. ;

Královým hostem.

Na

Velitel nádraží v Padov- oekávali presidenta armádního sboru v Itálii Piccione, Borriani, prefekt velitel místní italské divise generál *'>vy msta Padovy conte Verdinois, terconte Ferri, chef kabinetu esk< stva války comand. Fierlinger. estnou setninu dal 33. " " pluk pod velením kapitána Varhaníka; byla t která se vyznamenala v bojích na Dosso alto. :

eskoslovenského

86

naši národní hymnu „Kde domov mj ?'^ Po pivítání pítomnými hodnostái pijal president hold estné setniny. Hned p<^tom zvláštním vlakem odejel president

Masaryk do Battaglie, vzdáleného na 30 km^v jejíž jest válený stan italského krále. Na nádraží Masaryka italský v Battaglii oekával presidenta dra král Viktor Emanuel se svojí vojenskou suitou. Uvítání se obou hlav státu bylo velmi srdené. Italská estná setnina vzdala est a italská vojenská hudba hrála „Kde domov mj ? *. Král byl v úboru italského generála. Z dr.

blízkosti

nádraží Battaglie odejel president do villy pana Emo tli Lista, kde byl ubytován se svým prvodem pl 1. hod. byl pak u krále Vikjakožto host králv. pretora Emanuela ve ville „Italia** obd, na sident dr. Ma-iaryk zaujímal místo proti králi, slena Olga Masarykova po pravicí králov a francouzský ministr Simon po králov levici. Ostatní lenové presidentova prvodu pan dr. Borský, Božinov, Markovi, Seba a Špaek byli rozsazeni pi králo\-ské tabuli mezi lenv vojenské suity královy. Rozhovor králv s presidentem nasíni a ilio dcerou inél neobyejné srde-

Cappo

O

nmž

:

ný

ráv.

Po poledni od

2 do 4 hod. byla pehlídka 31., 32. eskoslovenského pluku, dlostelectva a zákopnického oddílu, pokud se ješt nevydaly na cestu do vlasti. Pehlídka celého vojska v masse nebyla možná pravé proto, že jeho doprava do domova byla již v plném ^proudu. President dr. Masaryk hovoil s mnohými vojáky a dstojníky, zvlášt pak s tmi, kteí

a 35.

se vyznamenali

Veer ville

o

„Italia",

v boji.

hodin byla zase hostina u krále v€ na kterou byli pozvámi krom uvedenvch

8.

87

zástupc italského generalissima generál Badoglio litel eskoslovenského armádního sboru generál

a

vtf-

Picci-

one. Král vnoval svoji pozornost takmr výhradn Masaryko\i a slen Olze Masarypresidentovi dru kové. Dne 17. t. m. o 11. hod. dopoj. byla pehlídka jízdy

eskoslovenského armádního sboru v Itálii. Peddv švadrony, dva oddíly cyklistu, dva obr-

stavily se

nné

automobily.

Pohled, který malebný.

r^»^ivti.

n-^c..

miui;

skuten

kavalerie, byl

Obd

"byl v hlavním stanu eskoslovenského armádního sboru. Úastnilo se ho krom prvodu presidenta a velícího generála všechno dstofnictvo hlavního stanu.

I'u-M(kiitii\

telegram

:>oiijii<

Masaryk poslal po svém pncnudu do italskému ministru zahraniních t m. záležitostí Soninovi tento telegram Po nkolikadenním pobyte v Londýn a Paíži ml jsem úmx-sl ped návratem do Prahy zajeti do íma, abvch se podkoval l^rcsidciit

Padovy dne

H).

:

osobn Vám

celé italské vlád /a nedocení *eln<)U podporu, kterou jste dopomohli k utvoení eskoslovenské republiky tím, že jste nám dovoli'i vybudovati vaší i

pd

pomocí armádní sbor eskoslovenský na italské Má povinnost volá mne však do eskoslovenských zemí Jsem neskonale šasten, že jsem ml est vidti Jeho Velienstvo krále a vysloviti mu osobn náš nejveiejší Mám nadji, že se mi brzo naskytne píležitost shledati se s Vámi a íci Vám osobn, jak vysoko cením si vydatnou podporu, se kterou jsme se shiedali v Itálii v našem boji za svobodu, a jak velmi se tC^šjn, /e žeme doufat v budoucnosti v rozvoj tsných a srdených styk mezi našimi dvma národy. Masar^-k.'*

dík.

m-

88

O

od|X)l. ve zvláštním voj-enském vlaku president dr. Masaryk cestu do Prahy. Na nádraží dostavili se opétn zástupcové italského krále a nejvyšších vojenských a obanskycii úadu msta Padovy. presidenta a jeho prvodu odcestoval vlakem velitel armádního sboru generál Piccioni se J.

liodiii

riíistoupil

Krom

svým štábem, aby pevzal velení v eskoslovenských zemích nad podízenou mu eskoslovenskou okupaní Vojenský prvod presidentova vlaku hoili uvedení: dvé skupiny 22., 33. pluku eskoslovenské armády v Itálii a Francii. Cesta, která byla stanovena armádou. již

pro presidentv vlak, vzhledem na všeobecné - jmenovité bezpenostní pomry vedla pes Vicencu. Veronu, AIlu, Trento, Bolzano, Brixen, Franzensfeste, Toblach, Lienz, Blák, Sv. Vít^ Sv. iVlichael, Selztai,

—

Malý

Reifling, Sv. Valeníiti

O-^-

^^•>^'^^

«

fxltnd

do

e-

ských Budjovic. Presidentova depeše italskému

králi.

pdy poslal president MaViktoru Emanuelovi z Bolzana dne IS. t. m. telegram tohoto znní: „Velienstvo.' Projíždje cási Itálie která byla vTácena své vlasti, se zvláštní radostí dkuji Vám za poctu, s kterou Jste mne pijal. Souasn znova Vám dkuji co nejsrdenji za pravé a upímné pátelství k našemu náPed opuštním

saryk

italskému

italské

králi

vdn

rodu, k pátelství, které bude obzvlášt pijímáno v eskoslovenských zemích. Vynasnažím se uprímn, aby t>'to pátelské styky a SF>olená práce, vytvoená v této válce, zstaly trvalými a doplnily se hospodáské a vulitumí vztahy mezi obma státy. Pijmte, sire,

rodu.

moje nejupímnjší blahopání Masaryk.''

89

Vám

i

Vašemu

ná-

Depeáe presádeiitova

gen.

Dfazovi.

Po pehlídce eskoslovenských pluk v Padov president Masaryk poslal generalissimu italské armády Dia„Po návštévé naší armády, která zovi tento telegram byla utvoena za pomoci Itálie na území království, považuji za svou povinnost podékovali Vaší Excelenci jako vrchnímu veliteli slavné italské armády. Bute ujištn, pane generále, že eskoslovenský národ neza(x>mene nikdy, že jeho synové bojovali po boku udat:

ných s>7i Itálie vítézné, hájící svrchovanou vc svobody a lidst\í, a že zpeetili takto spolené prolitou krví svazky mezi obéma národy. Masarvk.'* Brixcn.

Jak vzpomenulo v

Brixcnu.

Tu

již,

zastavil pí

autor knihy „Karel

11

i^i^ a na iiru na našeho velkého muednííca z rev<
bliky. *» Cesta prošla bez ne rušivého pípadu. Urednictvo a /rízenectvo ních tratí v Tyrolsku, Korutansku, ^týrsku a Horních Rakouskrh konalo svou

siu/bii

svdomité •

a

korrektn. Zprávy C

Z Ces. Budéjo\

i

i

T, K, 20.

ijc/d

na

prosince 1918,

hranice

eskv

psobil dojmem neobyejné mohutným. Vlak vjíldí do stanice, v okn? objevujt' ^e še''-' ^'•''- presidentova, 90

nho

veillr

eští

vojáci.

vojenská a

suita

Hudba

hraje

ze

všech

vag^onú

lilcdí

„Kde durnov muj?*. Pohléd-

nete do vlaku, oi všech jsou zaroseny. Vojáci po až 4 letech vracejí se opt do vlasti. S presídenteiM jedou zástupci Francie, Anglie, Itálie, suita vojenská a diplomatická. Vyslanec francouzský jest jeden z ne; obratn-jších francouzských diplomatu. Italský zástupe^ generál Piccioni, který fKDŽívá velmi dobré povésti jako voje\^dce, a který si získal lásku eského vojska, jehož je vrchním velitelem, zástupce Anglie, celý eský sbor italský 28.000 \oják, který postupné dojíždí. V\ zbroj sboru je skv-ilá. Nejen pchota, nýbrž také dt lostrelectvo, které ítá 15 baterií, 2 eskadry jízdy, prapor cyklist, 2 setniny kulomctové a další eské oddly technické, 200 automobilu nákladních a 30 khkých, se zásobami všech poteb. Vojáci jsou opateni veškerými zásobami. Nejedou jako z boje, ale jako ze slavnosti. Pi jízd stanicemi všude naskytuje se dojemný obra/. Davy venkovského lidu shromažují se podle trati déti

i

dosplí

Cizí zástupci

s byli

radostným jásotem

vítají

pFesident;i

tmito vroucími projevy velmi

pfi

kvapeni a dojati. „Nár, Listy

Na eské

21.

prosince 191 S.

pd.

to 20. prosince krátce ped I. hodinou pokdyž první president eskoslovenské republik pejel hranici eskoslovenských zemí, které opustil pravé ped 4 roky 19. prosince 1914 a to práv na tomto místé jako politický vysthovalec. Tento okamžik jest jisté jedním z nejslavnjších okamžik historie eskoslovenského národa.

Bylo

ÍX)ledni,

„Nár. Listy

91

2i.

prosince J9JS.

:

K pií jezdu presidenta Masaryka. Dn^es

vstupuje

n
eskou pdu.

Roku 1917 k píjezdu Masarykovu do Petrohradu krásné napsal taméjší eský list „echoslovák**: „Prcce jsme se dokali. Splnily se nejvroucnjší touhy našich duší, utichly nejskrybjší stesky našich srdcí. Prof. Masaryk, tak milovaný všemi a tak dlouho oekávaný, jt* mezi námi. Tatíek náš, hlava dobrá, sokol náš! Slibme slavnostn a pisahejme s istými srdci že zmlknou mezi námi všecky osobní s|x>ry, že všichni budeme pracovati za ']cáiným cílem, že všechny povede stejná snaha, snaha, aby historie našeho n /ovacího boje nemluvila jednou o suchých rai na živém strom« eskoslovenského národa. Den ijfíjez'• lu tatíka Masarvka mezi nás bud'átením. •

•

xátkem oí a radostí srdce.** Dnes m'l bv každý Cech si uvJi^inai lato krásná ryzí siova božích bojovníku, seskupených za hranicemi v boji z» eskou svobodu, dnes, kdy v ddictví Jiího " ^^r' ni / Podbrad nastupuje syn pi duší demokrat, lovík osv. tenou bojem, sebezapíráním, vyrostlou z lásky k práci, lidem, ku všemu národu. Muž pokroku a istoty práce. Masaryk, který ve všech svých dílech žádal za ná'

'

'

*

'

.1

eských exulant do vlasti, za návrat ideí y" sám po tyletém exilu vrací se domu, k nám, v m

vrat

národa, národa bitého, štvaného, ale vítzícího. Jeho prvním cílem bylo i v míru hlásání humarúty, pokroku, náboženství, lásky a bratrství, pravého socialismu, vzdlání a tím zdemokr národa. Jeho úsilím bylo p>ovznésti i sího lovka .^ cského v jednotu roNTiosti Hdské, aby jeho já mohlo mluviti .V" v '^áni cítil a prosvobodné a volnT

dob i

í

i

92

:

)

liiásil

ped

sc

s\ýnii

|)i>>lucliai

volii nejednou dl-

i

dom

nese Masaryk eští dlníci ducha spojiti se v prád s dlníky rukou, aby utvoilo 110 boží eské království lásky a svobody. níkem. E>Lníkeni ducha. Dnes, kdy své krásné idec bratrství, musí

Fr.

Pražák

I

Pozdraven pozdraven

V

bu,

bu

vlasti

na

zlatém slunci,

kterak

„es. Slov"

v

M a saTy k

^1

i

té

naši

20. prosince IV :s.

(

esky synu, eské zemi!

hle

svou domovfínu,

záí drahokamy všemi.

Smaragd ek

a

topas

.

horských klín,

tyrkys nebe svítí nad polem i, rudý granát v mlnickém to?n

vinu

ametystem hoí les lemy. Klenot

skvoucí,

krasší

drahokamu

—

Matka naše,

Praha stovžatá zázrak stal se, stásla pouta klitá, vyproštna z tistaletých klamu. Pozdraven bu! nech Ti v plody zkvétá sémié, jež

Jsi

zasel

Tereza Dubrovská v

—

mnohá

„es Slov"

léta!

20. prosince 19!S.

V pie/d v e er. Z pvodního tvrtku stal se pátek a z pátku soAle kdo ekal tyi roky, rád pokal ješté dva

bota.

93

iLScetní hosté, kteí pijdi podle pvodního dny. plánu, dojista si nestžují, pes všecky nesnáze ubytování. Prožívají s námi sladkou horeku, která již nérozechvívá celou bytost Prahy. PozdravovaK kohk jsme již ohromné véci v tch sjednii, osmi týdnech, co nad echami záí slunce svobody. Ale jdte ics Prahou a ucítíte, s jakou dychtivostí se chystá k novému radostnému svátku, ja'k nabírá dechu, aby se tnohla rozezpívat vstíc T. G. Masarykovi, aby se mohla rozjásat, rozezvuet, pozdravit ho svobodná a proniknutá

dn

\'eŠker011

^

''^""'t^'*-'''

L-i»tiiii

n^í^tnln'.'!

«•

\

^irílíti,

ti

níi(j-

cianství!

Slovák

.\lura\\

L

pnciiizi,

aby se

ujal

iicjvy^.^ino

úadu sjednoceiiých Cech. Neveíme-li v sudiky, máme za to tím více porozumní pro vlastnosti, které zaúad nejvyššího representanta národa doplují i

barvením jeho duše. Tak jako on, stojíme tu všiclini na rozhraní rac a svt. Ze západu pichází kult body, práva a práce, civilisace zbudovaná na sil bedrech pokroilého jednotlivce, nárok individua na svobodné pesvdení a kritiku záležitostí státních a duchovních. A z východu? Dms je to krvavá mlha. Ale vera lo všichni cítili a snad již po zítku to pocítí tam mají svou mocnou samostatnou notu, zase, že že to zvláštní, co bloudí slovanskou krví, není jenom plaché jKisclství lásky, pud k anarchii, nýbrž teprve se chystá pispti svým podílem k budou stída království božímu na zemi. Tak se to od na kižovatce, kam nás osud postavil a v Masarykov povaze lehce najdete tyto prvky, tvoící barvu a cenu budoucího svta. Je to národní pítomného nadje nu v jehož žilách vskutku proudí úzkosti Ale pedstavme si, co to vlastn znamená v hodin, —)íh -l'^' kdy n:i Slovanstvu, vyjímn;- -"'^ i

i

;

vk

li

i

i

•

94

"

tdKUNU kletba lh^io^u; i-^icU^iaN nu >i, k.o to /iiamená, že nicmén naši lidé, vedení Masarykem, stali v pomrech zoufalých živlem kázn a se v Rusku první zárukou nastávající nápravy, pedstavme si, kolik bylo v nich a v jleji^h vdci energie, když bez bázn a nákazy prošli peklem bolševického bacilu! Kdo je doLi\d

i

vedl takto vésti, ici\ zajisté naped sám u sebe provedl mohutnou synthesu slovanských instinkt se skutenými

moderní civilisace, které se tak skvJe osvdiily na západ. A vskutku, Masaryk, muž kritiky a druhdv obrazoborec, ve chvíli, kdy pišla doba vskutku krilická, rázem rozptoutal všechny síly svého ducha k positivnímu organickému inu a jal se za hranicemi budovati to velké dílo obtavosti, organisace, vytrvání, energie, diplomacie a politické koncepce, jehož ovoce

silami

sklízíme.

Kdo by

tu ješt v/pomínal starých zápas! Zalhánemusí nikdo z téch, kdo stejn jako Masaryk znali jenom suverenitu eského národa a peli se toliko o její prostedky a formy. Ale vždy pece dnes všichni víme, že proto jsme tak naráželi na sebe navzájem, že jsme stále cítili nad hlavami ten nízký strop, pod ktevati je

viznili a nedovolovali nám zdvihnouti hlavy. nepopiratelná energie národa, kterou svt poznal až když se ocitla na volném vzduchu, rostla a vybíjela se nezdravým bojem, protože jí chybila možnost, konen pišla! Jaká to vyrostla solidarita národa, doma za hranicemi, ve vzdoru i v práci, v žalái i exilu, pod šibenicí i na bojišti, ve smrti otroka i junáka! Mohli bychom na to nkdy zapomenouti, jak jsme se rázem museli teprve poznávati a uiti se jinak o sob mysleti? Byl by to dojista

rým

níls

Celá

i

tžký hích

proti

celé

zázrané

bození.

95

historii

našeho osvo-

o lepší cestu ke svobodo Lee jaký rozzápasu o první pedpoklad

staré boje u incthodu, jsou ty tam, nové nastávají

a nastanou!

proti tomu starému všeho pokroku politického a sociálního! Není již molocha, pohlcujícího, co patilo jenom nám a našim dlem a bratím Pro sebe budeme pracovati, mezi sebou sami svobodné rozhodneme, jak osvítíme celv národ, jak uiníme práci šastnou a svobodnou, jak dáme každému, což jeho jest, sami budeme tvoiti svoji budoucnost na pokroku, spravedlnosti a štstí. Unum nccessarium, bez néhož to vše bylo jen stínovou o realit rozhodoval nkdo jiný, to hrou, protože jediní' potebné, svoboda zde jest. A je zde také v* jníklad železné práce, radosti z práce a jasného umti, evangelium, v nmž je ukryto tajemství národdíl

!

i

ních

úspch. /a obé bud .nu. //.

veliký

ve ve. vyd. ^Nár,

miste, nesmrtelný dík:

U^t'

20. prosince t9í8.

Ve chvílích, kdy president Masaryk vstupuje na území osvobozené naší vlasti, teba si uvdomiti, koho v eský národ pozdravil je a vítá. Postava Masarykova jest ztlesnním všeho ho, JK' cem národ eský za celou dobu svého trvjjn ve svých nejušlechtilejších pedstavitelích dychtil. Masaryk poznal a priMiikl dík) Husovo, Cheli kuio, Komenského, Palackého Havlíkovo. Masaryk pojal \ sebe vše, co ekli nejvtší Cechové v oboru nálx)ženském, kulturním, národním pioIilid<ém. To \š( Masarykv silný duch samostatné zpracoval a jsa opiodnn ideami velikých filosof svta, ukázal, co konati^ oc usilovati má nodemí.

nm

i

i

'

'

Naše doba immá bohu ani prorok, ale Masaryk skutené prorokem eským. Poznal naši minulost, sLá\ai pojiížcní a tak mohl se státi hlasatelem, prorokem, co teba initi, aby našenni národu rozkvetlo nové mládí, nové jaro, nové štstí. Tato otázka, jak by našemu národu mohlo býti dopomoženo k nové, lepší budoucnosti, zamstnávala Masaryka bez pestání, ona ho znepokojovala, ba pímo štvala, plnila jeho nitro palivou úzkostí. Ovšem problém byl neskonale tžký. Bželo o i)íekonání a nápravu katastrofy blohorské. I když bylo možno pracovati na odstraování následk této katastrofy v oboru náboženském a kulturním, pece cíle je

i

bylo

možno dokonale

dosíci

pouze úspchem,

inem

ix>litickvni.

Bželo

Ped nní Cech

o pumr k Kakuusku. válkou nebylo Lze pomysliti na oproti

osamostat-

Rakousku. vypukla válka,

Když však seznali bystejší duhové okamžit, že válka pinese novou mapu Evropy.

Tu Masaryk po/nal s\f)U dobu a šel pracovat pro 'svobození svého národa. Na prvý pohled by se mohlo zdáti, že tato >cahraniní innost Masarykova jest naprosto novým lánkem v životi Masarykov. Tomu ale není tak. Jest jen pokraováním a vyvrcholením jeho innosti dosavadní. To, že Masaryk šel za hranice, aby dobyl svému národu svobodu politickou, vyplynulo pirozené z jeho snažení pedcházejícího. Kdysi Komenský psobil podobn v cizin. Ale tehdy nepišla ješt chvíle. Aby osvobozovací snahy vedly k cíli, musil pijíti muž velikosti Masarykovy.

97

MaflJLryk, psobící za války za hranicemi, byl pro nás prorokem lepí budoucnosti, prorokem nového jara

národního. Dychtili jsme po zprávách o jeho psobení a když jsme zvédéli, co podniká Masaryk, a jak jeho úsilí se daí, rozzáily se naše oi blahem a št-éstíni. Dspéchy Masarykovy pak sílily nás všecky % plnily odvahou. uvítáme Masaryka ve svém stedu. Jako proroka a vykupitele ho vítáme. A nadji pevnou skládáme v ného, že co dobe poal, také dobe dokoná. 2e za jeho osvíceného a silného vedení bude repu-

Te

naše mokratický. Kdo se

blika

\v'Kiií!/í\'íriT

x'*-

x/rkrnv

trii

suca^UlJl jxjUUck.liu

LiiiiK-

\
i'

ct:ít

mcliu prcd

-

\

al-

hlavami, osobné s význanjšími tomu neušlo, že každé demonstrace, každého véišího politického projevu súastnil se iV\a ?aryk osobné. Kdykoliv šlo o to, aby byl masami lidu uplatnén njaký

kou

a

byl

požadavek,

vídeskému

znám

kdykoliv násilí,

se

tam

protestovalo

Masaryk

proti

pišel;

njakému

všichni

kdo

ve svém mírném širáku, s laciným skipcem a plástem vmísil se do davu a vše konal sjxílu Necpai se nikdy do popedí; stoupl si obyejné tam, kde ho neznali a v prvodech šel mezi práv nejprostšími, skutenými dlníky. Pidával svoji jednotku obana k ostatním, zesiloval svojif osobou ostatní lid. Kdyby byl chtl býti dema^ogrem, mohl se fen toit i bez mluvení okoín tribímy a jeho popularita by byla vzrostla tak, že mohl být dávno dJnickým \'dcem. Ale to ho bylo daleko; koíial svou povinnost jako oban a co na ecništích na balkonu radnice, hmli parádní eníci, kteí sklízeli salvy potlesku a nato pak skvli se v novinách, ztracen v

ho

znali,

uvidéji

ho,

jak

9%

zástupech stál Masaryk, prostý oban pracovník, idemokrat, neznám, ale pece bedliv^é na vše zíraje, poslouchaje a uvažuje. Nechápou ti, kdož ješté dnes se o otírají, jak kivdí tomuto muži, který je vzorem ve velké politické práci v každé malikosti opravdového demokratického, vzorn obanského

stý

nho

i

života.

Masaryk

karate!.

Když se zrušoval karlínský hbitov

r.

1898,

mly

znamenitého knúte filosofa Aug. Smetany, prvního to knze, vystouplého z církve, odvezeny na Olšany. Rakouská vláda, cítíc, že tento moment být

ostatky

mže

se stát oslavou jí nepíjemných myšlenek, naídila pevezení ostatk v noci na Olšany, kde mely býi

lajné

a hodn v ústranní zahrabány. Ale mladí, nadšení hoš*, seskupení kol žurnál sty Pravoslava Veselého se to dovdli a zalarmovali Prahu; misto samo bylo donuceno, vyslat oficiálního delegáta. Rakev, která byla tajn již dovezena na Olšany, byla obklopena sborem mladých lidí, kteí s opravdovou úctcHi ji dopravili ke hrobu. Tam pronesl jakýs vyslaný obecní starší nemastný, neslaný proslov a rakev již byla spouštna do hrobu. Tu zanotili mladí lid.^ píse „Kto za pravdu horí^', ale obecní starší zaal zakikovat a volat: „Pst, pst, to se nesmí!*' a rukama ve vzduchu šermuje, dusil poctu. Tu náhle ozval se hímavý hlas ze zástupu: ,, Zpívejte! To je hanba, jak msto Praha uctívá památku svého velikého syna!'' Všichni se ohlédli po volajícím; byl to Tomáš Masaryk, profesor university, jenž nepozván, nevyžádán pišel sám vzdát poctu eskému mrtvému filosofu. Pokroil, smekl klobouk a hodil ti hrst hlíny do hrobu, co obecní starší po zazpívání poal se

druhý den bez hluku

i

99

mu omlouvat, že zakazoval píse z obavy, by neútrpná podíval, pak byla revoluní. Masaryk se se teple podíval na nás mladé hochy a mlky odešel. Ale všichni )'sme cítili, že zde pobyl muž, jenž se nebál ani nepíjemností, ani píkoí a na míst*' n »i ími

na

msto Prahu

celé

i

tchdejš'm purkmistrem

s

Karel Pelant ve ^Veeru' 20. prosince 19 1 S.

Dv

cesty de putátníko va syna. žebiák. Dlouhý

a tžký. Táhli vrchovat naložen chudým Malovaná, nábytkem, domácím náadím a nádobím. kvítky posá/cná almara ležela vespod. Vedle ní rozebraná posíci, truhla s holubikami, pak stl a ti židle

Polní

kon

jej

—

a

cestou

silní,

jel

panští.

Byl

mezi tím otepi žitné slámy, polenové díví, vál

kuchyský, špalek na štípání, sekera, dvoje vidle, podá vky, kopá, motyka a pa eznice. V díži narovnáno epolévané. A d)/adu n >ká pruhované. Na nich sedla mlai deputátnice, chovajíc na klín hošíka as dvoule^ho -- ^ Tomáše. Byl obleen v suknice odeir' strakatinu. v podivnou Šedou pešla již bylo nádobí hlinjié

iny

'

i

mode

—

»

Tak se sthoval r. 1832 z Hodonína do Mutnic 'm kopanský dcputátník Josef Masaryk. Byl n dvoím a pan direktor ho poteboval na mui e. .Mlif tehdy panští úedníd kíž s chasou. tyi léta pied tím pestala robota; byl konec tm blahým asm, kdy pan direktor, zavolav sedláka-robotníka na kancelá, porouel

—

„Od Martina

uas

siuuzn

s\s.mio

Mcjbtarsiiiu

>yn

do Qvora. Nechcel-li, dobrá, pošleme ho na vojnu'*! 100

i

A

najednou zrušili robotu, .^cdiaci vzaii syny z panské služby, ba sami jeŠté pibírali chasu. Panské ratejny ztichly. ale kon nesmli „Páni'* si vseli jaJ< vypomáhali po být na žádném dvore bez oráe. A pední orá ne"'ri a poklasném nejdležitjší dvorská osoba icl scházeti ani na chvíli. Proto pan direktor pi velkém ízení na hodonínském zámku asto porouel, který koí odkud a kam se posthuje. Josef Masaryk sloužil v IMutnicích jien rok, r. 1853 ho sthovali zase do Hodonína, r. 1836 do dvora ejkovického, r. 1858 na Ceji, r. 1S50 ont do Ceikovic a r. 182 zase do Hodonína Tohoto roku již se Toinas s roiu.Li ncvc/i. ivijiNa jeho Terezie, rozená Kropáková, vzpomínala na cyns pýchou. ka se starostmi divili „Panský deputátník dal chlape^ .... ....^... se lidé již loni, když Masarykovi poslali Tomáše do Hustopee na nmeckou reálku (tehdy nebylo ješt eských stedních škol). Chtli / nho míti pana kandcery

i

své

—

— —

i

tora,

uitele. b\

Hoch

I

\

^.ii\

iici^vf^^vijiV

,

.1

iwuie nezkušení,

ci-

zím radám pístupní. Tomáše vzali již r. 1864 ze Škol c poslali na uení do Vídn. Na zámenictví. Ale ho:h Pišel do Ceje, z Vídn utekl za nkolik msíc. a zíistal doma. Panský kde otec jeho tehdy sloužil ková Beneš vzal si ho do uení. Jednou šel po Ceji bývalý jeho uitel z Hustopeí. Poznav Tomáše, zašel k Masarykovm, vyítaje, pro tak nadaného, chytrého hocha nechávají u emesla. a za mkolik Matka Tomášova podlehla domluvám dní uil se Tomáš „na kantora^' v ejkovické škole. Ministroval a dycht rozumti tomu, co ministrant latinsky odíkává, uil se latin. Cejkovický kaplan po-

—

—

101

\

se chápavosti jeho, patnáctiktý

ciivll

—

Masaiyk

na

šel

-

Tomáš

a tak

dobe

gymnasijní tídy ve

první

pak

piuoval ho

vykonal zkoniky / Strážnici a po „vagaoích"

nmecké gymnasium do

Brna.

Hned

již

do druhé tídy.

Tak se stal synek f>anského deputátníka studentem, ze studenta profesorem na eské université, filosofem, uencem, spisovatelem a novináem. A konené politickým N-údcem a pak exulantem, jenž v cizin-e za svtové válkv mhnil a itdnal /a rdv eskoslovenský národ. jel na pansk.in zconnaKU na Kiinc matky-dcputátnice. A v roce 1918 vjíždí do Prahy za jásotu biatisíc. Všecky zvony zvoní, ale hlas jejich zaniká v jásotu lidu. V jásotu, jakého ješt v Praze nebylo. Z hloubi srdcí vychází. V ženských hlasech slyšíte radostné štkájií, v mužském htiríccní, jnkn bv 7a7níval

1852

R.

chudé

sté,

husitské písah hošíci a dvuMN%, r\n.ii wiau j;iv.-mví.!ih, mladí muži i dívky dospívající, kteí derete se k vozu ze slavnosti, vzposlavného vítze, až pijdete

chorAl

Vy

>

j»

dom

mete

na první cestu Tomášox-u. Vy, kteí jste chudí, kterým se zdá, že jste ponížení, utlaení a ner ^ ^;putátníkova, mysleti mohoucí, my^slcí si

•

i

to,

ím

se

i

stal.

Odvahou, píli, nezkjmiiou vlí a pedevším lásAou k vdní a pravd! Dcputátníkv syn prvním presidentem eskoslovenské republiky! Nikomu u nás není dnes zamezen :

—

vzlet

k výšinám,

ke

hvzdim.

vdd

presidenty, králi a být králi ve sv

mžeme

své

'

Všichni nemúže.-ne být

svého národa, ^'b^v

rodin. 102

v^

ale

v^ichjii

'^vm povolání, ve

Nech své, j«ko

luuii pu udové druhé cest* . ..u,. koná dnes nki Masaryk.

kaiu, jí

„Mladá Republika" 20. prosince Wia.

Co

^

i

v

M7

o o

t

u

pomysli Masaryk,

„A všechnu krásu, všechnu slávu bych s chutí za védomí dal, že lid, jenž ve mne zí svou hlavu, si moje knížky períkal." Karel Pelant ve ^Veeru'' 20. prosince 1918,

Na pudu eskoslovenské

republiky vstoupil dnes pohnutím nevylíitelným, její první president. Celý národ eskoslovenský od Šumavy k Tatrám za radostného tlukotu srdcí obrací zraky své k jihu republiky a volá radostné: vítej nám, prvý presidcfite náš, na pádu svobodné naší republiky! Od vekíi dávných nezažil národ takovéhoto pohnutí a nebyl prochvén takovouto radostí. Zase byla obnovena naše samostatnost, bylo provedeno spojení národa eskoslovenského, jakého nebylo od tisíci let, stojíme na prahu netušeného rozvoje naší republiky, ale všecko to nebylo celé, dokud zde nebyl mezi námi náš prvý president, jehož jméno v diéjinách našich bude zníti „osvoboditel". Déjíny svta a národ ídí se dle zákon svých, ale byl-li kdy podán dkaz, jak jednotlivec silné vle mže zasáhnout v bh djin, hle, píklad Masaryjisté

že

s

kv!

Celé díly svéta se pohnuly, desetimilionové arproti sob, ryk nejstrašlivjší srážky velmocí svéta pehlušoval vše, co neznlo nad siln^, o svtovládu nad sta miliojtiy se jednalo a

mády zuily

prmr

—

103

pfece slyšen byl hlas Masarykv a patma byla jeíio Pravda, nebýti obtavosti všech zahraniinnost. ních Cech a našich zajatc, nebylo by tak, kdyby nebyla bývala stála svorné a pevné tu uprosted persekuce svod Rakouska eská politika, ale v tom pravé byla úžasná agilnost Masarykova a jeho pátel, že všecko toto pipravovali, udržovali, sjednotili a toho použili. Kdyby nebylo nejpodiMi hodnjší i-

—

i

losti,

agitace,

pouování,

styk Masarykových, kdož

zda by nebylo zstalo Rakousko dynastie habsburská a hohenzollernská. Zápas diplomacie ilstcdních mocností s diplomacii Masarykovou ovládal za poslední rok svtovou politiku a Czernin, když pronesl letos na jae svou známou o Masarykovi, mluvil tak s netajeným vztekem, nebo cítil, že on a jeho diplomacie prohrávají, že tydohoda, teba moc ústedních mocností zdála se tak nebezpenou, uvéila Masarykovi, že se pece tato moc musí jednou náhle sítit. Vítzství .Masarykovo pak zjiamenaJo konec Rakousko -Uherska, úplnou nezávisk>st eskoslovenského národa. Muž humanity býval vždy Masaryk, ale byl syn národa, jenž mél své eské bratry táborské bojovníky. V dob, kdy s mcem v ruce vrhl se militarism a reakce na SN-ét a národy, aby je porobil a udusil, nebylo ani pro humanistu jiné volby, než aby postavil se na odpor s pstí ozbrojenou. Masaryk vyt\'oril legie, sbory, jichž ^ -t byla výrazem nálad v, smýšlení touhy cel <»da. Tak takt' se na díval svt. Jich krev pomohla dobýti uznání snahám, politice á diplomacii Masarykové. Za jejich estné stráže milován jimi, vrací se n>'ní po vítézství do osvobozené ví,

i

e

i

n

i

vlaeti.

Muž

života

bezúhonného a písného hvl Mas^rvk 104

un i jeho p)ápolitidkých kruzích dohody, že nejde tu o dobrodruhy, že národ, který má takovéto representanty, je cele a upímné proniknut touhou po své svobod a Ž€ s jeho velikou mravní silou musí se poítat. Jist že prost chtl by se vrátit Masaryk do své vlasti a do Prahy. Stisk ruky a upímné „vítán nám bud^' stailo by mu, ale nelze držeti v mezích pocity národa a lidu, jefe bouliv a okázale chtjí vybuchnout a projevit se.

MÚy,

telé,

zlivot

prisiiN

utvrzujíce

Mezi všemi

tak

\v_'di

/a

iiiajiíctiiii

pesvédení v

vrstvami

národa

míst pedním. Bude ho

dlnictvo stát

chce

po cest do Prahy a skloní ped ním své rudé prapory ve stedu Prahy na Václavském námstí. Masaryk byl vždy upímný pítel dlnictva. Stáli vedle sebe v boji teba proti všem. Jeho sociální cítní je nejupímnjší a se zllibou íkal o sob Masaryk, že je socialista. Doufejm bude mezi námi porozumní. na

nech zdvihne se jásot. Presidente nám na naší republiky, vítej nám

Zavlajte prapory,

Masaryku,

vítej

vítat

pd

v Praze!

Veerník „Práva Lidu"

Der Prásident

der

Republik

20.

prosince 1918,

dr.

Masaryk

kehrt morgen nach fast fnfjáhriger Abwesenheit in die Heimat nach Prag zuriick. Als Triumphator, als

nach hartem und fast iibermenschlichcm Ringen fr seine Ideále und Anschauungen. Prag wird den grossen Sohn des echoslowakischen Volkes in eierlichster Weise empfangen. Fahnen und Flaggen rauschen, Menschenmassen werden zu seinem Sieger

105

tiup^fiiri^

fiillen,

tstliulie

bummung

der Menge, dit líím als dem Bringer glúdclicher Zukunft zujubelt.

bciion

Befrcier

iind

In

Strassen

clil-

lieirschl

jelit

Iri

der deuscfien Oelehrtenwclt hat der

Name Ma-

man záhlte ihn saryk ítets den besteii Klang gehabt immer iinter die Qrosseti des Qeistes und wertete seine Verofentlichiingen a!s bedeutend und gewichti^. Die wissenschaftlichcn Kreisc folgten seinen philosophischen und nationalpoliíischen Ausfúhrungen mit der grossten ;

Aufmcrksamkeit. n Kriege Das dcutsche V-lk betrachtete Wirken als ihm nicht unfrcundlicli und /áhlte ihn nicht zu seinen Oegnerxi. Die Krie^sjahrc stelltcn Ma-

sein

saryk frcilich in die Réihe der Feifidc der Dcutschen. Sein Wirken, das seincm Volke so ausserordcntlich niitzte und mit die Hauptgrundlagen zu dem Entstehen der cchoslowakischen Republik legtc, war naturgemáss gegen die Bestrebungen und die Oeuhle der mit dem Verbande im Kampfe stehenden Deutsdien gerichtet. Noch zittert dieses Empfindksn in den Herzen der Deutschen in Bólimen nach.

—

Abcr auch sic vermógen sich nicht der Erkenntni^ zu und dies nicht ohne ein Oefhl des Neides

—

genialcr Mann fiir die Ideále cpj.ioa Lvbt«c cincn critschcidenden Kampf auszuechten hatte. Auch sie erkennen, welUie Opfcr cr bringen rausste, vvelchen Múhsalen er sich untcrzog, weldte Kraft in diesem Qeiste und Kórper wohnen rauss, wenn das erreicht wcrden solíte, was Masaryk wirklich erverschliessen

dass

ein

reichte.

Und so begrús^cii aucn sie den l^rasiaciiten Dr. Masaryk, wenn auch v on anderen Orundlagen aus wie seine echoelowakischen Landsleutc und Bewundercr. 106

i>iússeii ilui ít] der Ifryartung, d^s er, der iciricitl Volke so vid bringí, aiich den Deutšchen, vvelchc nuri Biirgei der echoslowakischen Rq>ublik werden, ihre bérech tií^ten iind beiJ^rúndeteu Wiinsche zu sicherri

-Sic

helfen vverde.

Lind liches

iin

dieser

Honuiig

„Willkommen'*

rufen

wn ihm

herz-

ein

zii.

„Proger Abendbiuí'

-c.

prudíme

;

/

•.

Pozdrav presídentoivj. Ti, k^^^ /naváli blíže T. Masaryka, vzpomínají, že nebýval uspokojen svým životním dílem. Ke svým pátelm vyjádi^il se nejednou, že minul se svým nejvlastnjším posláním, že mél býti politikem a diplomatem. A ti, kdož žili s ním nejdvrnji, v/pomínají, že míval neuritou tuchu v srdd, jakoby jeho vlastním úkolem bylo zachrániti a osvoboditi svj národ. Nuže, náš první, veliký obane, tvá tucha nebyla klamem nepokoj tvé duše byl jen hlasem budoucnosti, jež nevidma dozrávala, hlasem spravedlnosti, jež se naplovala. Jak mly uspokojiti knihy, jež jsi psal, když bylo ti ureno, abys nejmohutnjší, živou báse stvoil teprve v šedesátém osmém, roce, kdy jiní dávno byli by již zhokli a složili ruoe v klín? Ale mládí nejsou léta: mládí je schopnost nadšení a víry a energické práce, mládí je odvaha dobývati vci, jež zdály se neuskutenitelnými. A tu byl jsi z nejmladších, nejzanícen/jších, z nejpevnjších této zem. Když udeila osudná hodina a tisíce srdcí chvlo se ve zmatku, ty jsi nezakolísal. Cesta byla ti jasná: pro tebe nebylo pochyb, nebylo nemož(j.

:

t

ností.

logika djin opel o zkušenost svdomí, o

Historická zkušenost,

ale ty ses

107

brzdila

jiné;

logiku srdce,

a

ta

jen

mluvila

smrtelným

jediným hlasem. dobrodružstvím,

Wnonym

zuaio se

krásnou

vse

když

utopií,

odcházel; že mohla by tradici násilí a sílu železa pravdy a duše? A hle, ty se vracíš: vracíš se, abys zvstoval všem, že víra je více než pochybnost, že víra je schopnost zázrak. Není utopií pro silná srdce, není stáí pro muže, vášnivé milující svou pravdu: nebo stáí jest jenom chladnost lásky. Tv^j píchod, tof silný vítr, jenž duje echami. Kí?ž pozvedne i slabá a sobecká srdce, kéž dá nám pochopení, v jak krásnou chvíli djin j>mc se dili, jakými odpovdnými dlníky života uinil nás Nech národ stane se hodným tebe, první presidente naší republiky! jsi

zlomiti síla

i

,

Národní Listy'

Masaryk •-

náš

a

20.

prosince 19 hs.

smr.

Jsme oprávnní vítat Masaryka, Beneše a ostatní e osvob ionáe nejen jí d\o státu,

/

ale

jako n

/

a stoupence.

Chtli jsme samostatný

i>tat

a

i

v dobiicli

;

vili jsme v splnní tohoto svého ideálu. N cové, Modráek, Haberman a ostatní potírali oportunism a aktivism, navazující, s odumírajícím Rakouskem. Prudkosti jejich boje pináleží hla\Tií zásluha, že naše strana nevstoupila do ústavního výboru, že naše stra-

na domluvila s Rakouskem a postavila se za naše velezrádce za hranicemi. Oposice zabránila, aby eskoslovenská akce za hranicemi byla desauována ped cizinou, aby rakouští agenti mohli jí upírat právo mluvit a jednat jménem celého našeho národa.

108

A když dohody

naše republika

a zásluhou

—

v dsledku vítzství

ty-

echoslovák za hranicemi náhle bylo to do znané míry zásluhou

byla prohlášena našeho smru, že lid byl zralý pro svou dobu, že jsme politickou revoluci provedli bez násilí, krveprolití a chaosu, a stejné doufáme, že provedeme cestou zákonodárnou a vyrovnan svépomocnou, dalekosáhlého a trvalého pevratu hos|X)dásko-socia!istického. Šíili jsme slovem i písmem lásku k samostatnosti a v sociální vývojový ráz naší republiky mezi naším délni-

dvru

ctvcm a živly socialistickými.

V našem listé bylo vysvtlováno socialisty, co znamená revoluce proti práv zrozené demokratické republice, co vše shroutila akce bolševická, násilná a zná-

Víme

víme

v náš lid a v jeho sílu, storepublikou. Budování bez víry, jež penese pes netrplivost, pekážky- a pechodná zklamání, není možné. Víme, že súastníme-li se vší svou váhou a energií stavní základ našeho státu, že dojdeme takto nejjistjšího splnní svých sosilující.

tožnujeme

cialistických

ho

s

ohn

naší

ideál.

Sespoleníme

velkostatky,

provedeme vnitrní

kolonisad, sespoleníme doly a nkteré kategorie velkoprmyslu, vybudujeme dalekosáhlou družstevnickoiu organisaci, spotební i výrobní, zhodnotíme práci (zákon osmihodinové práce bude jedním z pilí nového poádku) sazby mzdové vybojují již odborové organisace pomocí smírích soud, které budou vytvoeny.

Zavedeme úast na

zisku,

pemující

námezdní

pomr

ve spoleenský, zdaníme vzestupn až do dna dchody bez práce a velká ddictví; z penz tchto stvoíme pak rozvtvené sociální pojištní a sociální péi.

Nejiou

to

sliby,

ale

cíle.

109

Tvrdím

:

zespolenímc

stvoíme, vybudujtne, ponvadž pedpokládám, že lid náš bude prostoupen Masarykovým duchem, jeho houževnatostí a neústupností v práci a v boji. Zoufalci, despcráti provádéjí náhle kruté a zídka udržitelné pevraty ve vlastní domácnosti, mužní lidé bojují krok za

krokem,

soustavné

mní

spolenost,

stupn dosáhnou svých cíl; možné.

V

A té

jsou-li

naše cíle takovými jsou. minulé nesmiitelnosti

vi

dve

neustoupí a pouskutenitelné

—

Rakousku, v pí-

k naší republice Masarykem nám representované a v naší koncepci do budoucna, v našem ne výlun rozvratném, ale vývojov pevratném socialismu byli jsme a jsme pesvdeni, že budeme shodni s Masarykem. Náš socialism stejné jako jeho je nedogmatický, vývojový, \7cházející z dnešních eských ponestaví na hospodáském materialismu, ale na e&ké tradici, na * .>ti. Masaryk je zak lo státu, vytvoil válené legie za hranicemi. Nyní se vTátí v náš sted se socialisty dr. Benešem, Voskou, Vojtou Benešem, Sy-

tomné

mr,

chravou a jinými. Nebyl by Masarykem, aby eskoslovenské republice nevtiskl svj ráz demokratický a socialistický. eská otá/ka mu byla vždy sociální otázkou. Naše mírové legie, které Masaryk povede, budou l^emi socialistickými! Dr. Evžen Stem. ^Socinlistické Lístv"

?'''

nrosincc I01\\

Hlas národa.

—

Bylo to ješt ped válkou v dob, kdy spisovatel Horký vydával v Praze svou „Stopu**. Jednou si vzpomnl a zahájil mezi tejiái anketu, koho by chtéli mít presidentem, kdyby Cechy byly republikou. Karel

110

Výsledek

byl

anketu brali navrhovali

nadmíru zajímavý: Skoro všichni, kteí a vyslovili v návrhu plné jméno, Masaryka! „Bylo to dle sdle-

xážn

—

nadšenc, spontánní, bezelstné, bezúhonné. Vycházelo z hloubky pesvdení, z nejvtší istoty ducha. Zpsob, jakým ti dobí lidé voní

rcda'\cc

hlasování

-

Masaryka za presidenta eské republiky, lým zadostiuinním souasné morálce, o níž chybováno. Nehlasovali pro Masaryka jako listu, pro píslušníka politické strany, nýbrž lili

byl

skv-

bývá popro reahlasovali

pro istotu ducha, mravní bezúhonost, politickou poestnost. Nkteré dopisy byly zlaté. Vyrozumli jsme z nich, že jsou kdyby skuten byla republika hJas tím

sobem,

v

—

Cechách lidé, kteí dali by Masarykovi

historicky nezapomenutelným jakým eši volili Jiíka Podbradského.

zpNašli

jsme v tchto listech ešství. Kdyby se jimi probíral Masaryk a kdyby jeho oko utkvlo zejména na tch nejprostších, nejneumlejších, jist by ekl: „Tohle mi staí, nechci víc!** Našli se úastníci ankety, kteí dali se unést, jako by šlo o skutenou republiku, a pipok svému hlasování celé vášnivé ei, jež pro duševní vlastnosti Masarykovy vyzrtéJy jako pocta skukrálovská. Bili se pro nho dlníci, uitelové, inženýi, lékai, fabrikanti, ošetovatelé v nemocnici slovem n á r o d I'* Tenkrát ovšem byli j.^nie daleko od toho, co máme dnes samostatnost, republika byla nám nadoblaným snem, ale jak vidt, už tenkrát pes veliké štvanice a rozbroje v Cechách bylo vele pociováno, je nám Masaryk. Ti, kdož v nj vili, se nezklamali a ii, kdož pochybovali, ze Savl stali se Pavly a pochlapili, že prvním presidentem naší republiky nemohl být nikdo jiný než on! „Duevní šlechtic" jeho íkali o jih

tené

— —

:

ím

nm

lil

naší pýchou a naší nejlepší nadjí do že takový muž postaven byl na místo, svými skutky a zásluhami pln patí i v elo ná-

ctitelé

a to

píštích

kam

je

dn,

roda!

^Podbradské Noviny'

20.

prosince

President Masaryk. Královská Praha, jak metropole, vítá dnes ve

znl vždy název zdech

svých

naši drahé

svého

prvého

pojem samostatnosti eské, ustoupilo v duchu demokratické doby republice es ko-s lo vensk é, jejíž pední strjci a zástupci z vdnosti za všechny politické práce, za všechno namáhání, které prof. Masaryk po dobu války pestál a vykonal, za všechny obti, jež pinesl, aby pomohl nápresidenta.

KráIo\-ství,

rodu csko-s!(

*

historický

inu

k jeho

dívjší

sani

'

pn

)>ti,

místo pr\Tiíhí» vlastního Prof. Masaryk, který musil s ncf života prchnouti ped vojenskou krutt.... a Rakouska, vrací se n>Tií slavné jako vítz do své vlasti. Politicky je ví„podezelý**, jemuž hrozila smrt, jako p' lo procán všemi vrstvami národa bez rozdílu \>< úframu, stavovských zájm a náboženského vyznání. Politických zásluh o osamostatnní národ porobených nikdo nemže mu upíti. A jestli nemohli jsme nikdy souhlasiti s filosofickými a náboženskými názory profesora Masaryka, nemžeme pece zneuznati jeho politických zásluh a vítáme jej s upímností jako '-' -^MŠího nišného pnáehiíka vlády ve zdech •"'" sobišt. Dávné programové lupiátcUtví pominulo. Válka j odnesla. Kéž navždy utone jako nepíjemná minulost v propastech zapomenutí. Jednota tžce dobyla a nejnabídli

prof.

"-

..ovi

i

'

112

v f)ší krví našich bratí vykoufxená, tmostatnosti zavládniž mezi námi!

programu eské

Vítáme prvého presidenta bez starých vzpomínek a Vítáme j^ej v té pevné nadéji, že bude spíravedliv ke všem stranám, tcd nám, katolíkm, jež

trpkostí.

'

'

kdysi nenávidí.

Víme,

že pobyt v Anglii, Francii, Amence dal nahlédnouti v kulturní, charitativní a sociální innost svobodné katolické církve, že nyní církev poznal se s\tlé, blahodárné stránky, když díve znal v Rakousku jenom církev ovládanou tvrdým vládním byroratismem. Nadjeme se, že svj názor na katoládsmus iiiU

i

nejcdnom ohledu zmnil. Proto máme tu pevnou víru v jehu spravedlnost, že nedopustí žádného ústrku a nespravedlnosti \

i

vi

nám. „Katolická Rakousko'* (trpká to ironii v celé jeho bylo církvi macechou. Kéž republika, jejíž hla-

historii)

vu dnes slavn

aspo

vítá celý

spravedlivou,

by

národ eskoslovenský,

jest

jí

nemilující ochránkyní.

„Svobodná církev ve svobodném stát** iem doby. i

Víme,

jest heže první president naší republiky

svobody církve bude

záštitou.

Víme,

že jeho

prosadí, aby každá zmna [X>liticko-církevních dala se ádným snmem,

mokratický

smysl

klad nového volebního rádu zvoleným, rodním shromáždním nynjším, které je obrazem politických

názor Z

stran,

ale

nikoli

d!e-

zákon na

a nikoli

zá-

Ná-

sice jakýmsi

výrazem vle

a

národa.

vlasti velikého zakladatele Spojených stát se\eroanierických vrací se president v dívjší, eskými králi obývaný královský hrad. Ten stane se jeho úedním bydlištm. Až odtud pohlédne na vže našich chrá-

113

8

mu a uslyší hlahol zvon, jUt vzjKjinení: zde tvíircc naší republiky, Masaryk, eský Washington, slov svého velkého vzoru, „že náboženství a mravnost jsou nezbytnými podporami obecného b'aha. a není p«ravvm vlastencem, kdo tyto mocné pilíe lidského štstí podkopává. Každý opravdový politik zují,

A

a

ctí

práv

miluye je

každý zbožný muž. Rozum zkušenost dokaže mravnost národu nemže trvati bez zbožnosti.

tak, jako

práv<;

i

ony

životní Í«'M

jsou, které

to

š.í!i!

"^

vláe

lidové

^\X''i^IiiiifTfíin.»\

»

f~.

dávají teprve í ni Tfi/'ni'.

<'''vif\

Cenou

Díve

kJálov.skti.

dnes svoji

píjlitickou

Katolický vítá

prvého

lid

z

iiyiii

rciHibiikán-^ka

Praha

víla

hlavu.

Cech,

presidenta

Moravy, /t*:*

Slovae

Slezska,

upímné, uctiv

a

radostní' ' '"

" prosince

K píjezdu presidenta Masaryka. ^!avnostním hávu oekává píjezd ná(eskoslovenského. Optné bude Praha sídlem hlavy státu svého, jako j m bývala pj mnoh z prostaletí. V ele státu našeho stane Cech, vyšlý stého lidu našeho. OJ vymení rodu Pemyslova jen jednou byl piuio vnikem eským muž rodu domácího, byl jím Jií z Podbrad. Od té doby až po naše dny neml národ eský vládce svého rodu, až dnes zase \jede do bran pražských vlada, který povstal z krve eské. Významnou tuto chvíli zdraví Praha nadšen, okázale, slavnostn. Nesetné praporce a drobné vlajky krášlí domy a dodávají ulicím neobvyklého, jásav veselého rázu. Všude zíme obrazy presidcMitovy a vy-

Praha elníka státu \

i

nikajících

muž

eských, ozdobené 114

vncovím

a

stu-

h;ir\

hanii

národních.

Zvláštním

radostným dojmem

psobí praporce spojeneckýLh síát. Barvy

Francie,

Stát, Ita'.ie, Belgie a slovanských stát vlají naším vzduchem. S pyšnou hrdostí mžeme pohlížeti na tyto praporce, které jsou zárukou našeho významu ve svéi. D!ouhá doba strádání by a odmnna vítzstvím. Veliké sny a otc naiš:ch stay se skutkem. Praha stává se nejen hlavou království, ale celé íše eskoslovenské, lynesi uvítá náelníka svého státu. Vypluje se vštba: .,M>to vidím ve'iké, jeho sláva hvzd se dotýká.'* Nám dopfáio stanjuti na prahu tchto velikých dob. Budiž pozdravena v^opamátná nf>\'!'li() i'h\ íí>;lTnn^f;lf ii'Ii.) /Ivota našcho státu. Anglie,

Sjxíjenýcli

dd

Vc/"

21,

prosince

ií'is.

Mez* uitele Masarykovy patil též Cejkovický kaMladý Masaryk, jenž zprvu navštvoval reálku, byl pak dán na uení zámenictví ve Vídni. Utekl odtamtud dom a uil se tam kováíství. Na popud uitele hustopeského vzdlávali jej v ejkovické škole, aby moh! se státi uitelem. Mladý Masaryk tehda také ministrova! a kap!an cejkovický uil jej latin. 151etý Tomáš udlal pac z.
i

uitele

nynjšího presidenta naší republiky. „ech' 21. prosince

Masaryk a

Uitel method

a

v

ei

vdce svého

o

' .

vlasti.

národa, ukazatel nových cest život politickém, budovatel a prkopník

115

programu pravdy

a karakteru, vrací se po nadlidské korunované tak skvlým vítzst\'ím a dosvdivší tak slavn nezdolnou sílu ideálu chténého a žitého, do svtobodných Cech jako nejvyšší hlava eskoslovenské

práci,

nepubliky.

Se zanícením a

prorok.

horlivostí,

jež

vyznaují innos/t

Masaryk pokraoval

na dráze, kterou byla vytkla našemu národu eská reformace, bratrská naŠe minulost, a v jejíž význané stop zahájili eští buditelé veliké dílo národního obro/ení. Masaryk spojoval ideov tyto oba osukné projevy národního bytí; úsilí o pravdu a spra' \ n vítzství pravé lidskosti ým naplnním úkolu, ic iž hibylo Masarykovi storie lidlstva urila eskému nároil A aby se naše pít6m|nost stali ui»>t sunou a pevnou k tomuto úkolu, v jehož splnní leží i nejbezpenjší jistota zdaru a rozkvtu existence malého národa, abychom žili životem hutného obsahu a mravní pravdy, opírajíce své právo na život výsledky V^

,

a hloubkou dedcého zkoumání prožívání mravních pi k tomu smovala Masarykova veejná, uitelská, pjhtická publicistická inncst od prvního poátku. Ve staré pravd Husov chtl národ náš obroditi v moderním smyshi dávného zápasu té istoty a vroucnosti, jež v Husovi, ClK^lick^m a Komenském našly zvstovatele nové epochy lidského žití a v Zižkovi obránce nepekonatel'

\.

'

*

-i

,

i

ného.

Co í^alacký chtl a k cimu Havlíek lid náš vedl, Masaryk doplnil a dovršil, a když pišla rozhodná hodina, kdy šlo o násilí nebo právo, o zpupný, egoisticky impcrialism nebo o spravedlivou, právo na život všech vyznávající a požadiijící demokracii, Masaryk spojil eskou vc s velkou ideou všelidskou a mravní ce116

!

au jejich prohloubil a Uolvidii o:>\abAjzcinm bvcho národa bratí našich v Stední Evrop. Nyní se Masaryk, vyhnán ec a psanec rakooiských i

vrací do vlasti, aby se naplnila vštecká slova Komenského, jenž umíraje v cizin žehnal národu nadjí nového vrácení jeho svobody. Jako president eské republiky je nám symbolem ideje, v jejímž znamení usiloval v dalekém sví o uskutenní naší touhy a našeho cíle. Avšak jest nám symbolem toho, oo vlád,

i

naší tivobodou

má

býti

dále

uskutenno, všech tch

úkol, které osvobozenélmu národu ukládá „život sub specie aeternitatis'* a co Masaryk sám tak krásn vyslovil velkýfmá slovy „My poád více pochopujeme, že náš historický zápas byl bojem mezi životem a smrtí, že nás všechen vývoj spoívá v rozhojování života a pekonávání smrti v tch rzných a rzných formách, smrti mravní a >'sické". A v tchto slovech jest dán program naší mladé republice ve znamení sociáliního povznesení národa i lidstva vítáme my, eští socialisté, vynikajícího muže, který jevil vždy tolik pochopení pro snahy socialismu vnovav mu tolik životní nrácc vzácnvch dar svého ducha. :

i

i

Proto voláme dnes vsujnm

solii.isil- a CechosloOsvoboditeli Svoboda národa jest jako rámec, jejž má národ vyplniti svým životem, svými snahami a iny; rámec

fváci:

Vítej

nám

zstane prázdiný nebo vyplnn nehodn — snažme se, abychom mu dali obsah nejkrásnjší a nejdstojnjší. Potom bude dílo Masarykovo naplnno v duchu a pravd, a to bude nejlepší dík národa muži, jenž dal

mu svobodu

rozumti.

Vit

a

povdl

Veselý v

dost,

„eském Slov" 117

jak 21.

má svobod prosince I9is,

T. G. Masarykovi. ÍLtcch

l^u

strastí,

po

trud.

letech

svty kdy bila krvavá metla k nám se dnes vrací, na rodiiiu

i

udu

apoštol svtla. Vrací se ví!z se zlatýtn štítem nesoucí sílu svobodné vlasti, bojovník* boží v zápasu litém

tšiti Hvzdný mu

\

I

strastL

prapor nad hlavou vlajc od pólu k pólu, kam zem sahá

eské pivedl

volnost jcni v

kraje,

zahubil vraha. stíbrný tcau, otc, na pdu svatou, jméno tvé psáno ve granit vékú \

luj,

na

ó

vítej,

pdu

runou Vítej,

je

ó vítej!

zlatou!

- eské

kvt svj dnes mohou kvítek svj prostý, bílý a rudý!

dnes

nis

sypat jen cliudv však živv

vn

Karel

Triumf;!

Dj

lni

Wetter v ,Núr. Holitice-

-/.

prosince

cesta presidenta Mnsnrvkn do Prahy.

Jako kdy^i \ d )bách antických vraceli se Rekm nejvtší koryfeové zbraní, velicí dobyvatele? a vítiézi, vrací se nám dnes, volnému, osvobozenému náiodu eskoslovenskému, jeho nesmrtelný budovatel a tvrce. Vrací so pokr;*! slávou a vnvínv, ktcr' m\\ a

ímanm

118

vdériL

..

-

.

.

..iclstvo k iiuliáni siiiši a

skrá —

jimž inu pietné

sám, v duši 3vé, vrací se nám nehluné, skromná, zcela lak, jak se nejkrásnji sluší na uv prnv cnce a filosofa velikých mravních cností herojských zásad. ovíjí

a!c

:\

Pijíždí,

vrací

i\^

se

pr\iií

icj>ul) l^ ...^.xv

,..^-..

po tyleté nepítomnosti poceloval své drahé a aby se pevnou, energickou rukou uchopil otží vlády. Necht! vítání, nechtl oslav. Pijel z dalekých a velikých výprav, jejichž vzácné ovoce* práv^ nám zlatem doziálo ve svéží korun mladého státu. A jisté pijefl šfasten však ncjša-»tnéjší tím, že jeho píjezd je nám zárove ztlelsnéním oné arovné a nejkrásnéjší pohádky o svobod, jak jsme ji dtem svým vyprivéli po ti sta dlouhých let a jak jsme všecka ta tí století mclancholic'
—

elo je ozáeno ideaiísmem, který je zdobil od prvního mládí až v bílý kmetný vk; jeho srdce je plno víry v budoucnost toho národa, pro jehož samostatnost zápasí! s tak skvlým heroismem. Je nutno zbožovati, je nutno horoucn milovat tohoto vyvoleného, o kterém silou cíl bylo právem eeno, že mohutností ducha svých pímo navázal na význam Husv a Komenského i

V

nm

zt'esují

se

a

k

plnému významu

se

vracejí

kterými byla naplnna Evropa v néjslavnéjších dobách našeho národa tož tenkrát, kdy údiv i úctu budilo už pouhé slovo Cech. Jím staré

eské

cnosti,

—

vrací se živá síla osobnosti, plné a ryzí, naplnné kroma nejkrásnjšími cnostmi obansKý-

obyeiným duchem mi.

Jméno Masaryka, zrozeného na moravském Slopímo symbolem ideálního eš-

vensku, stává se u nás ství.

119

A

v

piflvdé

a jasný ideál.

ivám

vskutku zcMubuje teiito veliký

Masaryk byl vždycky mužem

veliké spravedlnosti a úcty k prá\ii, jež hájil, zastával za každou cenu, skoro vždycky až za cenu osobního klidu a osobní popularity. Nenávidl plané a prázdné vlastenení, které se vybíjí v barvikách, v projevech pivní politiky a v národní frazeologii, zatím' co srdce zstává

nedoteno oním hlubokým citem morální závaznosti, kterou nám pojdu vKisti ukládá. Vždycky nái uil zása, že vlast milovat znamená pracovat pro ni, po-

a

vykonávat povinnosti, nás kamkoli osud za jejího dlníka; uil nás prostoté 'a skrom-

ctivé pro ni

postavil

jednoduchosti a ryzím cnostem evangelickým, apoštolem byl osobné sám až do krajnosti. Uml milovat láskou pravou a prátelslvou, která napluje mravní silou, podporuje a šlechtí. Vždycky u nás lozséval pravou vzdlanost, která se nespoKOJuje s ipoloviatostí, ale dohledá až hluboce ke k m všech zásad a \'écí. Byl pravým uitelem mi s jejíhož stanoviska rozuml náboženství, nenávidéje faleš a ceremonii. Kulturu uznával za první podklad národního rozvoje, pravého v/déMní a /ušlcchténí duše, a proto on, uenec hluboké erudice sociolog a filosof nikdy neváhal zabývati se i zájmy literárními nosti,

jejichž

,

umleckými, kdykoli toho uznal potebu. Vzácn a hluboko ovládal t>'t() véci. Díval se na oima národního vychovatele, který mél p;) této stránce ro/hlcd a

n

svtový

a

pímo neobyejné

ho duše byla pi tom

stále

zkušenosti praktické. Je-

majákem

víry, veliké

dvry

zde as pn^ní rozhodovala ped tymi léty pi onom slavném pedsevzetí, všecko ve vlasti opustit a odejíti v temné tehdy bludišt svtové politiky, urovnávati pro nás cesty, budovat naše v

budoucnost,

která

120

!

(Dnes vrací ic iiam Ic»un >iiv-Lut, ..>eii^v..i uai^c^íM, jakých ješt ped rokem nepedvídal ani nejvtší optimista. Veliký náš dnešní president vykonal zázraky, jimiž se nesmrtelin- vrývá do déjin eskoslovenského národa. Milioíiy eského lidu vítají jej v nejslavnjším rozechvní svých srdcí, jásav, zbožné, vroucn. Všecky své nejkrásmjŠí city, tužby i pání stou mu na tuto triumfální cestu, se slzami velkého štstí dkujíce mu /a vše, co pro dobro našeho národa vykonal svojí od\ahou, prozíravostí, nezdolnou vytrvalostí a silou lieroického srdce. A v šastnou, historickou hodinu jeho návratu do osvobozené vlasti volají:

Bu

živ,

bu

zdráv,

bu

njšími dary Osudu zahrnut

vítán

n-'^

všemi

a

^írqí,/-

..

nejkrás-

^.>]^,l^r

n-yo-

boditeli

^Národní folitiKa"

ji.

prosince

i'.'U\.

K píjezdu presidenta Masaryka do Prahy.

Slavný den. Nadešla

konené

chvíle

výsostné

a slavné

odm-

ny za dlouhé a dychtivé oekávání, nadešla hodina píjezdu drahé postavy prvního eskoslovenského presidenta. Od dob Jií\a Podbradského blahé pamti po tolika a tolika stoletích zase první eská, z lidu našeho vykvetlá pwsta vladae-filosofa Už tento pocit velkého odpoutání, kdy témé jx) plpáté stovce let vrací nám historie žezlo eské a slovenské vlasti do rukou rodného syna, vzrušiti musí nejvyšší radostí !

veškera nitra eskoslovenská,

veškery naše

plnné nevýslovným blahem a štstím. Ký vlast jásá, že se obrodila, že

slunkem své svobody,

ale

i

121

hrudi

na-

div, že celá

omládla nejenom novým ja^sem

a slastmi

dneškem

!

Praha tak líbezné vyzdobila svou tvá, že já>á svými statisícovými zástupy ze všech kout a niv eskoslovenské vlasti prichvátavšími, že oddechuje Stéstím jasem svých sn do budoucnosti, že slafvnostn všemi zvony zvoní a vítá svého demokratického, tolik vytoui\

ženého vladae nejjasnjším ú>mévem barev a zvuk! zdráv a ša-itcn mezi námi, t>i Jen vítej nám, srdnatý, mezi mnoha dobrýim vyvolanými e^ký vládnám, s>*nu moravského Slovenska, vítej a ce, vítej vládni! Po tolika, ach, tolika staletích zase první ni?

bu

vladai eskoslovenský ^Národní

< >

i

i

t"

zu den l*rásid

H(ii

I

I

i.

i

e n tc

Politika" 21, prosince

i

i

)

I

I

v.

i

der Republik.

Prásident!

Nach mehr

als dreijáhriger Abwesenhcit sind Sie zurckgekehr:. Heimlich, a's F.uchtling, haben Sie diese Stadt vcrlassen als von Ihrcr Nation ja^ewáhltes Oberhaupt eines neuen Staates halten Sie heute einen glorreichen Enzug durch bekránzte Strassen und vorbei an Menschenmauern, die Ihnen die Orusse der Heimat zujauchzen werdcn. Nehmen Sie denn, Herr Prásident, zu diesen dssen Ihrer Landsleute auch den unseren entgegen; zu einem Qniss braucht es keiner Legitimation, auch fiir elne Zeitung nicht, und unser .,Willkommen*' ist sicheriich so chrlich gemeint, wie das des Ihnen Ergebensten Ihres Volkes. Hen Prásident! Das deutschc Volk in Bóhmen tiefster Not und schwerer Bangnis. Noch hat ist in tine Oeschicke ar den festen Glauben iii

Ihr Vaterland

;

122

wird ordiiJii duícn, und vun diescm Glauben wird es hichí las>en bis zu dem Aiigcnblicke der Entscheidung; abjr immer f'^ter werdcri dic Behauplungen " der fiihrcnden Máriner Ihrcs Volkes, dass die deutschbohmische Frage vor dcm Forum der Welt bereits entschicden sei, dass absolut birideíide Vertráge abgeschlossen seien, die Deuíschbóhnicn in den tschechischen Staat zvvángten. Herr Prásidcnt, líinen \ertrauen wir; sagcn Sic uns die Wahrheit! Zugleich mit jenen Behauptungen, dass jeder Widerstand Deutschbóhmens unniit/ sei, werden noch andere Kiinste der Ueberredung angewandt. Ihre Regierung glaubt uns uber die Entziehung des Selbstbestimmungsrechtes liinwegtáuschen zu Kónnen, indem sie die armseligen Freihciten, die sie uns gewáhren kulturell vvill, mit schmiickcndcn Beivvoríern bcklcidet national, persóníicli urid vvirtschaftiich vviirden wir keine Beschránkung zu gewariigen haben. Aber anders die Wortc, andere die Taten. Kulturelle Rechte! Das grósste Kleinod der deutschen Kultur in Bohmen Í5t unsere ehrwiirdige Alma mater: diese álteste deutschc Hochschule uberhaupí ist fiir unwúrdig erachtet worden, die Urkunden und Pergamente, deren Verwahrung ihr die Sternwarte anvertraut war, weiter zu hiiten nimmt man ihr die Hórsále verwendet man zu andeselbst

:

—

ren

Zwecken

—

die

Kliniken

werden

boykottiert

—

Piofessoren und Hórer mussten sich demiiligenden LeiSprachliche Rechte! besuntersuchungen unterwerfen Herr Prásident, Sie finden in Prag kein Amísgebáude^ weder ein stádtisches noch ein staatliches, das aussen oder innen hinter der tschechischen irgend einc deutschc Aufschrift triige. In ganz Prag gibt es kein deutsches Landenschild mehr, auch in den Gescháften, deglauben Sie, da^^; sic von ren Besitzer Deutsche sind !

;

123

:

Mtiwillig LiíMLiJii uurdcii? Daftr iaufen Ischechischc Besatzung^struppen in deutscIi-boIunisclieM Stádten eine Kaiser Josefs-Strasse in Wilsonova t'da um, und Danlkbarkeit dcutscher BQrger, auf die Sie sicherlich nicht schon im vorhinein vcrzichten wolJen, werden Schraniken gesetzt, indem heute dn Masarykové námistí entstcht, vvo viellcicht in Jahren ein Masaryk-Platz gewordcn wáre. Personliche und wirtschafttlitb^i.

liche

Rcchtc!

und Vcrhaftungen

Hausdurchsuchungen

sind an der Tagesordnung. Spitzein und Provokateure treibcn auf den Strasscn ihr Unwcíen. Soldaten dringcn

Wirtsháuscr ein und verlangen von hnrmlosen QáLcgitimationen. Oeschatiidlie Uiiternehmungen werden, nicht viellcicht durch Verordnungen oder Erneln, es gibt andere Mittel lásse gczwungcn deulisch sche Angestellte zu entlassen, ilen Betrieb ililzu fúhren. In dcutschen Stádteu werden dic tcn Gemeindevertrctungcn abgcset/t und durch Kollegieu crsetzt, in denen die tschechische Minderheit iiber cin Vielfaches der Mehrheitsstimmen verfgt, wáhrend di Deutschen in Prag Wir záhlen nicht auí, was an Unrecht geschehen ist und geschicht, wir wcren nur Schlaglichter. Aber das wenige Oesagle wird geniigcn, Herr Prásident, um Sie zu unterrichtcn,, warum sich die Deutschen, gleichgltig ob sic, wie die in

sten

—

—

'

'

t

i

.

Prager,

ihr

Schicksal

bereits

als

.

.

ent^chieden

betrach-

oder ob sic noch immer auf eincn Anschluss an Deutschósterreich oder Deutschland hofen, in diesem

ten,

Staate nicht als gleichbercchtigte Bíirger, sondem als zur Entnationalisiening verurteilte Fremdlingc fuhlen

Herr Prásident, sagen Sie uns in Wahrheií das so bleibcji? Herr Prás4dent Sie sind stets den Weg gegan(len Ihnen Ihre Ueberzcugimg vorschrieb; nie

miissen. soli

í

124

haben Sie geragt, ob Sie mit Ihrcn Handlungeii den Beiall der Schreier, die Billig^ung der Gasse fiaiden wiirdcn. Dass Sie sich nicht geándert haben, das wissen wir; denn Mánncr wie Sie, die eine Verkennung ihrer Absichten nicht nicderdrúckt, wcrden auch durch den Erfolg nicht irrc an dera Weg, den sie sich vorgezeichnet haben. Nun kónnen wir uns zwar denken, in welchem Sinne Sie, Herr Prásident, Ihre Rechte ausiiben werdcn aber wir inóchten es und das ist menschlich wohl begreiflich - ausdrúcklich von Ihnen hoen, ob Sic all Ihrcn Einfluss und Ihre Macht und die ganze Wucht Ihrer Persónlichkeit a's Ethiker einsetzen werden, au dass zwischen I hrom und iinserem Volke, mogen sie nun nur noch eine kurze Spanne Zeit oder vielleicht Jahrhunderte lang zusammen zu leben hábem, Vertráge zustande kommcn, die das Recht der nun zu Schwáchern gewordenen schútzcn. Herr Prásident, wollen Sie das ? „Bohemia" 21. prosince lois.

—

;

Vítz Prorok

nedozírných

vítz se vrací „Hosana!" zní z

nichž

se vrací!

v

mu

vstíc

i

asto drve znlo

dálek,

domov svj! z rad tch vdn,

šastný :

„Ukižuj

!''

On

nikdy nelichotil lidu svému, on na trh nikdy srdce nenos.il, však když lid hynul hladem ujamení, bohatá zrna v jeho pdu sil.

Dvru

vzkísil v prsou rozidrásanýjch, vírou mysl skleslou vzal, my za ním zeli jako za svou spásou, když z vlasti své se v dálky ubíral.

horoucí

125

A

zázrak inil

odhalil

prorox za zázrakem,

svtu neznámou mu zem

mezi nejvtší on pozve státy Popelku es'(Ou, eský Betlehcm

a

holýma rukama šel /a hranice, nevda, kam by sklonil hlavu ^vnu. (Í!R> s vr^cí vítzný a vel ovinu volnou,

S

I

*

\

Dno

kdyby Neru.i.. / i^^u ^ ..<ííi.., rychle dokonil by hrdý zpv: ..Hoj, slyšte; pouš se oživuje do lví se íše vrací opt leví" .

svj

K.

Jonáš ve

»

Venkovu'' 21. prosince

Když na jednání mezi

roku IbVU dosií.t k poiiiicK.niu hy a skupinou rea'istickou, a pi navštívil tyicetiletý profesor Masaryk kmetu ého vdce konservativního kídla národního v byt, shrnul o mladém svém hosti do zvodr. Ricger svj soud ho dlání, jímž uvítal brzv potom svého ni»^ »vék vrníka: „Poslouchejte, ten Masaryk je ki Bezprostedním tím úsudkem, který se stw*jn týkal Masarykovy povahy jako jeho mužné sliného zevnjšku, iojinuloval staiký patriarcha eský obecný dojem, jakým po svém píchodu do Prahy pU't)bil pi bližším styku na každrlio mv sí.-jikox v nái'ník fi;í\c cbfi >\'cnf

nm

*

I

cesk

univer-i

oo-tirag^ .N\a>ar\KU\ Kouzlo no\o>ii a oi upil trvale na pražskou /je¥, když na podzim r. pudu byl docela jiný než jeho druhové na mladém v)'sokém uení, kteí se nevymyka'i obvyklému typu profesorskému. Již jméno a mékká výslovnost prozra1

•

126

;

zoval}'

Slovíi\a,

jenž

Safaíkov,

pokraovati

pišel

ohe,

v

díle

Koi-

jeho hlubokých oí a z prudkého temi>eranventu naznaoval, že Masaryk nepochází ze zádumiv.ých hor, nýbrž ze slunné vinorodé krajiny: v ži'ách hodonského rodáka mísila sr otcovská krev slovenská s mateskou krs hanáckou: takto Slovensko svorní* s Moravou posílaly do bratrských Cech vdce a tvrce. Na svižném a pružném (icátníku nebylo pranic pcdantského: než ušed! do ííymnasijních éxamen, mával statené kováským perlíkem; byl vytrvalý chodec, stelec a cyklista; tanil s grácií jako pravý Slovák a pé^toval sporty po zpsobu anglickém. Na brné:n>kých a vídeských školách, kde byl vždy prvním ve tíd, vyhrál vítzn nikolik chlapeckých a pozdji zásadn mravních ptek s profesory. Na vídeské lipské universit dovedl si zachovati vnitrní samostatnost tí-n. že pohrdl malichernostmi odbornického emesla a že um! se uchrániti ped jednostranným vlivem nmeckého myšlení. Poznával radji z bezprostedního studia života velkých básnických dl. než ze soustav filosoických od mladosti zdomácnl stejn v kultue anglické, francouzské a ruské, jako ve vzdlanosti nmecké pouze literární vdecké pomry pražské byly mu do dvaaticátého roku celkem cizí. Nechyblo ani rys romaneskních, bez nichž obraz velkého muže pro veejnost není úplný; syn panského koího ml za cho dceru amerického bankée; nkdejší soukromý uenec vídeský, který si pivydlával kondicemi, pinesl si láiové a

ale

sálající z

í

i

sv

i

i

do

Prahy znané

jmní, odkaz

žáka skonivšího sebevraždou; knih,

vážených za

hémského

malíe

hranicemi, fant;4>tirkvrli

pijan, H. Schvvaigra. 127

to

vrného

ctitele

a

uený

autir filosofických rozohov^a! se pro bo^tíM^idrl

,t

ínínrkCrli

Masarykovo myšlení a i>vysokoškolská. Filosofie až po Masaryka byla v Cechách ovládána ztuhlým hcrbartovstvím, které nás uvádélo nadobro v podnící nmcc'\i spekulace, pstovalo výluné studenou rozumovost a odvracejíc se od života, hovlo si v povýšeném odbornictví. Pro Masaryka, který si záhy dobyl rytíských ostruh v nejrznjších odvtvích filosofie, byla však jednotícím piindpem všech vd a zárove vlivnou inspirací a vodítkem celého života. Nestailo mu, aby i^ídila innost pKJznávací, nýbrž zdrazoval velice naléhavé její vztahy k mravnosti a k náboženství. V ospa!é dob mravní lhostejnosti a náboženského indifercntismu útoil mladý T. O. Masaryk s celou svou ohnivou výmluvností bez patosu na svdomí svých poslucha, Slejn rázovité bylo

sobriost

ml úpln v moci znepokojivým umním neúnavn nadhazovaných problt-m a otázek na pole jen zodpovdných. Akademickou dráhu byl zahájil ve Vídni knihou „Sebevražda hromadným /jevem spoleenským moderní osvét)'*S ale co dím knihou? Za údaji ze staobor sotistiky a poznatky ze sociolo^^ie - pojem ciologie uvedl do naší vdy práv teprve ^ chvje se písná obžaloba naší soudobé o nfž zánik náboženského cítní a mravní odpovdnosti dohání k rozvratu a k zoufalství; jemná ruka starostlivého diagnostika klade se tu na porušený organism jez

i

století. sil

se

V

první své veejné

Masaryk

pak

pednášce pražské pihlá-

Pascak>vi,

k

muiv

praotci

moderních

duší zjiteiiých hkdáním Boha a spásy a u"" ^tvu eskému, že není ckému kazoval lil než prá\ otázka náotázky na ^í a zá\ boženská. Ze všech tch výklad prodírala se ke svtlu statená duše myslitele, jehož rozum nepipouští církevních dogmat, zjevené víry ani konvencí ke^fan"

^

,

:

128

historického, ale jehož stále živý cit jest v trvalém spojení s Bohem a vností; sklon k protestaniství byl patrný na tomto samostatném stoupenci moderního novoidealismu. Avšak Masaryk nepikládal >i jiULiia idcali:>i>, též veejnost neznala ho pod tímto názvem. Se svými páteli pijal estné heslo realismu, rozumje j m jasné a stízlivé poznání skutenosti proti citovým ilusím a pohodlné tradici chtl poznávati vci samy a to v jejich podstat a nikoliv jen podle jejich vývojových hodnot; oceoval skutenost rád fxxile toho, pokud slouží životu, nikdy osamocen, nýbrž vždv v široké spojitosti spoleenské. A pedevším: realista Masaryk usiloval dobrati se každé pravdy co nejpesnjším rozborem kritickým. Teprve za jeho vedení stala se kritika tvrí inspirací eské kultury a to kritika všeho druhu, od opatrné analysy filologické pes ideovou a n? již jednostrann formální kritiku literatury až po neilprosný rozbor vdích myšlenek politických. eská spolenost, ukolébaná do romantických sn, nesla s nelibostí toto vyrušovaní a za/ [X)hodlnélio klidu hrnula neohroženého pvodce této kritické obrody našeho duševního života výtkou nevlastenecké negace, ano. myšlenkového nihilismu, le musila si zvolna zvyknouti, že od organisátora tak neúnavného, jakého u nás nebylo od I^alackého, pijímala plodný podnt za podntem. V pivním desetiletí pražského svého psobení založil Masaryk vzorné revue; dal ix)pud k vvdávání vdecké encyklopedie, prodiskutoval potebu druhé university a eské akademie, ukázal správné cesty pekladm naukovým ruského románu, zdrazoval nutnost informovati cizinu o nás. Nejpamátn-jší bylo však jeho vystoupení proti domnle starožitným Rukopism, kdy se jeho kritická inspirace siví

.i

;

dv

i

129

9

ani

nezastavila

ped dogmaty

kdy horoucí lásku

národu

nejdražšími a vyvýšil

vdecké pravd staten

k

nade všecky zetele oportunní. Byla to zkouška ohnm, v níž se poznávají drahé kovy; povahov vytíben vya dynui z plamen šel Masaryk jako vdecký vítz nikopisného boje, který by byl v rukách Oebaurových a Gollových zstal pouhou záležitostí odborn vdeckou, kdežto Masaryk pojal jej jako ohnivý kest národního karakteru. Tíž, kdož jej pfx> své chatrn poznání nauková a pedsudky vlastenecké tradice vx-vrhli se slavnostním patosem z národa, uznali záhy za dobré, požádati jej za politicko spolupracovnictví. Jen krátce tnalo Masa r3'kovo první parlamentní psobení na poátku de\'a desátých let v táboe mladoeském po boku Kráma oN^é a Kaizlov, ale ne
nm

i

i

možnost soustavu: cjné; ctil v ní vdecký základ drobné práce; ukazoval se tu spíše uitelem a budí i

teleni

než virtuosem velkých slov

a

lesklých

úspch

Doasným

ústupem s politického jevišt koní s* nlxlobí Masarykovy mladosti, a tcbnže práv tehdN dokazuje pokrokové hnutí, jak hluboce profesor praština onu ást mládeže, která se cké filosofie jnisobil noty myho zíkala, pece odcházel do i

"

t»litelovy

stárnouc'

s

iK)dtem, že se

mu

i

"

'

.>

naplniti

formy veejného života eského mladým 130

a

svéžím obsahem. Nastala požuhnaná léta myšlenkového soustedéiií a sestupu ke koenm. Pronikavý filosof djin, zanícený etik a dsledný vyznava náboženského ideálu, ale starostlivý vlastenec typu u nás neobvyklého stavjí se tu v jediné osob ped eský národní pí oblém, pravou to hamletovskou otázku našeho bytí i

a

nebytí.

Boha

Kesanský

positivista

vící

v osobního

nesmrtelnost duše, pedevším však ve svrchované náboženství humanity a demokracie nacházel smysl eského vývoje djinného v naší reformaci, hlavn v bratrství. Jako ideový žák Palackého, který však d!e sklon svého rušného a prudkého temperamentu miloval ješt veleji politické buditele a moderního novináe Havlíka, snažil se dovoditi, že národní obrození pokraovalo v díle eské reformace, uskuteujíc ve vdé, literatue a politice zásady humanitní. Co sluší tedy nám, pro nž Hus a Chelický nepestali býti mrav^ními vdci a jimž odkaz Palackého a Havlíka jest na dále závaziným ukazatelem? táže se T. G. Masaryk v obou h'avních knihách tohoto období, na samém rozhraní století, „eské otázce" a ,, Karlu Havlíkovi". Domysliti národní obrození politicky; pekonati ve vlastním svdomí i veejným inem Bílou honí; doplniti humanitní program sociáln. A zde stýká se co nejtsnji s Masarykovým buditelstvím národním jeho buditelst\'í sociální. Synek panského služebníka zažil za dtství tíse a nespravedlnost selského nevolnictví na Slovácku; v Brn seznámil se s kesanským socialismem a ve Vídni s dlnickým hnutím jeho rozhled nezstal obmezen na nmecký marxism, nýbrž zabíral i ešení sociální otázky v Anglii a v Americe. Sociální cítní, neobyejn jemné a ui^lechtilé, milo u Masaryka vŽdy vrch nad i

v

individuální

vdom

;

131

>

ideologií a ježto nevil ani v samospamaterialistického výkladu spoleenského dní, ani v oprávnní tídního boje, ani v trvalý úspch sociální revoluce, povstal v nm, vrném píteli dlnictvp a zásadním protivníku veškeré demagogie, velmi nt bezpený odprce marxistické ideologie, jenž se uká-

socií^Iistickou

sitelnost

zal

dsledn^jším než sám Bernstein. Masarykova „O-

podivuhodn jest spojeno kr stanovisko s reformním zanícením, tvoí pra\ opak necitelných a studených knih z per katedrových socialist nmeckých; vancf z jní svobodný duch, vzdálený všeho moderníh:) modláství ped panovanými tázka sociá'ní'% kde tak tické

ilusemi

socialistického

státu,

nehybné centralisacc ma-

jetkového komunismu a tupho egalitárství. Silná o sobnost, jejíž právo mravní dosah obhajuje Mas. ryk opíovn. a vždy se zápalem, viiskuje zde riz všemu myšlení. Jako v politice, tak i v sociálním programu požaduje Masaryk pedevším stá'e živou úíast a n« únavnou drobnou práci, a proto myslitel takových obzor nelituje úsilí vynakládaného na praktické ešení otázek spoleenského zdraví, af jde o hnutí protialkoo boj proti prostituci, o reformu manželholické, ského zákony S pímoarou neústupností protestan ských horlitel severských požaduje ve vŠech vztazícli lovka ke lovku pravdivost a istotu za to nesmln i

a

a

;

býti

má

okna spoleenského elika ušetena kamen, luza vždy ochotn pipraveny pro „nepítele

ktei lidu

!Slo-li vsak za boje proti podvrženým Rukopism, kú Masaryk po prvé poznal, co znamená pcjpuditi na sebe veejné mínní, o pravdivost a istotu vdecké oblasti, byl dvanácte let po té napaden ješt prudeji, kd\

odvážil se potírati jx>vru, fanatism a

do kovo zakroení zasahovaly

i

oblasti justice. v

Dnes

gii,

'

e

.

ktcr

Masarx

Polenském procese jaku významnc •

132

;;

!

prpravu slavných pozdéjších proces jihoslovanských budoucnost však postaví Masaryka, jenž se ujal Hilsncra, po bok Voltairovi, který vystoupil pro Calase a Zolovi, neohroženému obhájci Dreyussovu. Jak nepochopitelno pro sosáky, kteí si v županu za pecí opakují opaírnické písloví: Nehas, co te nepáií! A zatJn opravdu velkého muže se silným srdcem pálí každá kiivda neodinéná, každý útisk nenapravený, dokud sám nezjedná nápravy neb alespo nevzkrikne své statené: Taccuse Toto Taccuse mél sv€t od Masaryka, jenž na vzdory bžnému pravidlu se stáím a zkušenostmi nabýval radikálnosti, slyšeti v druhé polovin jeho života ast ji astji. Masaryk sám s pibývajícími léty svtovl, nebo dnes nestaí íci evropštt. Jinému muži bvla by vdecká cesta p9 Americe, kde pednášel o problému malého národa, jen drahou triumfální, ale Masaryk se tam pedevším uU a (informoval, takže pronikl netoliko k duši našich zámoských krajan, ale i k podstat politické demokracie americké, která se práv chystala ideov dobýti politické pcivahy na zemkouli. Uhodl však zárove, Ž€ vedle Unie jest nejzávažjncjším krbem budoucnosti Rusko a zabral se tak dkladn do studia jeho, že na poátku sedmého desetiletí svého života mohl vytvoiti dílo o tijsíci stranách: „RusIvOia Evropa", kde právn jako v k-nize o marxismu výklad vyvrcholen jest soudeim, jistota historikova osvícena bleskem ini

tuice

filosofovy,

úzkost diag^nostikova vjkotipejia evo-

luní nadjí humanisty. Dávný obdivovatel a první eský prkcpn k Dostojevského postehl lázem, že základním problémem Ruska jest revoluce a sociální titan isni pítel Miljukova a Plechanova byl by gnad v tetím díle velkc své skladby potíral t>'to oba bsy perem kritika a myslitele, kdyby druhá ruská revoluce, která jej asi 133

pekvapila mém než kohokoliv jiného, nepinutila ho eliti témto bésm politicky a dokonce v ele organizovaného vojska. ^ A tu ocitáme se již v samém varu svtové války. T. O. Masaryk nevstoupil do ní nepipraven. R. 1907 povolán dJníky z valašských hor do parlamentu, \rací se k aktivní politice a to ne již pod záštitou cizí itrany, nýbrž jako náelník skupiny vlastní, která v národ požívá všech výsad nevýhod nepatrné, ale hrdé minority. Jal se pokraovati ve své kulturní politice devadeí»átých let, nedhrožen ímu, neoblomný k Vídni vášnivá láska k pravdivosti a istoté nutkaly a Pešti jej, aby se stal trestajícím soudcem úpadkového státu rakousiío-uherského prá\^ v hodiné soumraku mod<.*l. Pronikavý zrak takka detektixTií opatil a kriticky zhodnotil prkazný materiál; dmysl s\^tového politika odhadl evropíký dosalh zápletek na pohled Interních mravní zanícení etika, jenž žádá po politicích pedevším isté ruce, dodalo dkazu krásného patosu; demokratické svédomí zasedlo na soudnou stolici nad výsadami urozených diplomat a vládnoucích plemen; zdravý, nesentimentální smysl pro slovanskou v/' ->t xé jjsycii proteplil obranu našich jižních bratí. koeny Masarykova slavného vystoupení v trojím procesu záhebském, Friedjungovž a blehradském VasioN^í, od nichž vede pímá cesta do Sarajeva. Když osvobodit elské \ '>ovy rozpoutaly svétový požár, jehož yk již dávno pedpokládal, vytušil, národu našemu a pro náš národ jde. Pochopil, že práx- my, ddicové nepomstné Bílé hory, nesmíme zachraovati Rakouska, když celý vzdélaný svét a uprosted nho naši nejlepší pátelé na západ volají: £crasez Tinfame! Nezapochyboval ani chvíli, na í strané jest v svétovém zápolení místo i

vi

;

;

To

o

134

uárod,

I>iu

jcfioz

reioiniaciii

a

jjrobLuensJvt

tléjiny

u-

nepetržiti k humanité a k demokracii. SchoI>eii až do Šedin pronikavého vývoje, prošel drahou Palackého, vedoucí (jd federalivního austroslavismu až k mužnému slovu, pronesenému fK) zavedení dualismu: Byli jsme ped Rakouskem a budeme po ném; jako pravý dédic srdnaté pímosti Havlíkovy vyvodil odtud najkrajnjší dsledky. Pocítil, Že nyní jest na ase dáti závrenou odpovdi na eskou otázku* dovršiti národní obrození politicky a odinili Bí'ou horu: bylo teba zútovat s Habsburky nadobro. To nebylo možno, dokud setrvává! Masaryk v Cechách, sevených odebral se jako kdysi vojenskou a politickou zvlí Komenský za hranice, aby tam v míe stonásobné konal to, co bral na sebe obtavé již doma: poslání agitátora a eníka, novináe a diplomata, vdce zástup a organisátora drobné politické práce: jest snad více než náhodou, že tuto innost zahájil v 2enevé slavnostní promluvou po boku Detiisov o jubileu Husovié kazují

i

i

—

vky

pKKÍávají

si

ruce.

Zbývalo však uiniti ješt jeden krok, který pravé pro humanisty Masarykova sm-éru nebyl vru snadný, jako nebyl bez obtíží pro sourodou mu Ameriku: zúastniti se aktivn-é války. Ani zde necítil se proŠedivJý emigrant ped otázkou, jež mu byla cizí a nová: pváxé naopak. Již v praktické filosofii kladl posluchana srdce, aby doplnili Chelického 2iž/vou' a spojili oba ve vyšší jednotu dokonalého ešství. Ped lety v osobním rozhovoru v Jasné Poljané hájil proti Tolstému názor, že zlému dlužno odpírati vždy a všude. Vyhlásily-li všeobecnou brannou povinnost pravé oba skutené demokratické státy, jež Masarykovým sympatiím, stojí ode dávna nejblíže, Anglie a Amerika, nemohou pece potomci božích bojovník nechati ruce

m

135

v

klín-é.

Takto

sial se obiK>>

.i^^.

iiašcli

>

národního pro-

gramu humanitního tvrcem eskoslovenských legií, jejichž úspchy penesly eskou otázku z oblasti poliideologie na krvavou a rozhodnou pdu strategické skutenosti. Nejvýznamnji zasáhli naši legiotické

nái

za

Masarykova

vedení do

rozvrácených

pom^r

ruských, jako by v daichu milovaného vdce ešili tam zbraní v ruce problém revoluce a vývoje sociálního .'.e pokroku a komunistidíé demagogie; tu pi vojenských pehlídkách a ped velikými bitevními pronesl Masaryk k novjmi Táborm ohnivá slova, jež náleží k jeho proje\^m nejúchvatnjším. Jako politik však pracoval nejúsilovn-eji v Americe, jíž stojí v ele Wilson, duch Masarykovi sourodý jak v kesanské humanit, tak v dsledném demokratismu a v pojetí idee národní jakožto prindpu, nadízeného n " c štítní setkání tchto dvou jasných a p tských fanatik spravedlnosti má kouzlo až svítivé: není divu, že porozumli si úpln, a že soudce svta slibem' slovem zaruil podpom pí)/>adavk eskoslovenského státu národního. Výsledky jsou znám> lyech letech dalekých a nebezpených cest, strádání a pronásledování, kdy byl na tisíce kilometr vzdálen od domova a rodiny, a kdy státníci pochopové starého Rakouska jej slavnostn zatracovali jako velezrádce, kdežto sám, staec osmašedesátiletý neochaboval, neátlesal na mysli, vrací se T. O. Masaryk, ne již pouhý] \d(X a miláek esko-

my

—

i

.

i

legií, nýbrž pravý otec vlasti, do Prahy president naši republiky. Nejsou to roucha a ratolesti palmové, které Ti steItiii na cestu, nejsou to pouhé prapory, co vlaje Ti vstíc, ote a vdce náš, abychom zítra zradili a opustili Tebe,: naše srdce bijí Ti v ústretv. Nechceme krá-

slovenských jíiko

pnní

136

loliko po svciciiiych drahách Tvjho uTvých vítzství, jichž se teprve musíme státi hodnými^ nýíírž toužíme pedevším, sledovati Tvé myšlenky, které nám tak asto unikaly ve vzdušném sv>ém

cell

s

i

s pechu

cibou

a

prahnmice stávati se jimi lepšími

lelu,

a ušlechtilejšími.

sám na Sobe, jak spojiti Chelického a Husa, dychtíme Tebe v tom podle sii svých následovati. Není to nejmenší mrou Tvá zásluha, že celý svt na nás Ukázal

hledí žiti,

jsi

pozorn, netaje svých sympatií. Budeme se smajsme, aby svt pohlížel na nás jako na dstojný

se

Masarykv.

národ

Arne Novák ve „Venkovu" 21, prosince I91S,

Síla charakteru

Vnováno valašským

—

všude vítzná. volim Masarykovým.

President Masaryk celým životem a psobením je mezi námi jisté zjevem jedinenýmL jeho poslední kanaidatury do parlamentu bývalého Rakouska to po-

dv

I

tvrzují.

Víme, jaké byly u nás politické pomry ped válkou, zejména tak 10, 15 let dozadu. Bývalá strana realistická pozdji pokroková jejíž viditelnou skutenou a tvrí hlavou byl profesor Masaryk, byla |X)ád více kvasem v národ než politickou stranou, ícterá by budila respekt silnými organisacemi, agitaními fondy, armádou stoupenc a šikem poslanc. Ani vdce, prof. Masaryk, který za léta veejné innosti vystoupil nejednou nekompromisn proti srsti ustáleném, veejném mínní, nebyl uznán hodným, aby byl zástupcem eského lidu ve vídeském parlament. Byl trnem v oku tak mnohým a rozvrstvení eských stran nepipouštlo pochopiteln pardonu ani u Masaryka.

—

—

vdí

137

i

Ale v rocv IVU/ stalo se néco |>udnuriixin3íiu. Masaryk, zakladatel a ilosoficky budovatel politického a kulturního realismu, je Moravan a méJ už tehdy také na Moravc- legie vyznaN-a, ale roztroušených po celé zemi. Což pak ti mohli mu dáti mandit nského, v prvních volbách do lidového p hla>'i ponejprv voleného na základe všt a v roce IQl 1 podruh
'

•

—

.

.

i

i

Když nejoddanjší vyznava Masarykv, valašsko-

meziíský léka

dr. Kraicz, z^al prx-ní propagovat myšlenku, že m&ta valašská mohla bv nabídnouti íšský maniíát velikému Moravanu, podiva!! jsme se tenkrát na sebe s útrpné tázavým úsnicvem. Tak to na první pohled zno zroNTia absurdné, vskutku nemožné. Masaryka chtíti vnutit valašským méstm s prmérným volistvem malomstským, nemálo konservativné Vždy tu a klerikáln zabarveným? Jaké to fantasie nemáte ani vybudování strany, silných organisací, ani I

138

.

místního porádntho n^ku, aiu pcné/, a konec koncÓ lidí, kteí by ho vulili! Tak se soudilo na Morav, dokud prof. Masaryk nepijel a nezahájil voHskych sch/í. Valaši, nesprávn informovaní z protivného tábora, picházeli do nich se zaatými pstmi na toho ,, roháe'*, který jim boí Tak se jim boí chrámy a loupí jejich boha kovi denné kázalo na schzích, v novinách s kazatelen. Byla to napiatá atmofeféra po jeho prvním pívizte po chvíli posluchae, kteí jezdu. Ale podivno pišli do schze jako nepátelé. Co se to dje v jejich nitru...? Váše zjevné ustupuje a oi planou již nikoli nenánstí, nýbrž žárem milosti. Vždy ten obávaný a poplvaný ancikrist je docela néco jiného, než se jim namlouvalo. Stojí tu jako aix)štol Kristv mezi nimi a jeho odušcvnélý hlas umí tak jímavé a úchvatné zpovídati každého: Mአisté srdce, ruce kapsy? Pjdeš za pravdou? Nelekneš se jí, když ti vynese chvilkovou nepíjemnost ? Nezradíš jí ? Byly to duchovní hody, které pin-esly Valašsku Maiaiykovy proslovy kandidátní. Jejich símé padlo na pou dobrou a ukázalo, co zmže silný jedinec druhu Masarykova ale ovšem také, že Valašsko má dobr\ ukrytý lidský materiál, který ekal jen na mesiáše. Ten pišel, spatil a^ zvítétzil. Hned v první kvélnové volb r. 1907 sneslo se na jeho jméno 2360 hla>, 1930 na soc. demokrata a 3140 hlas dostal kandidát živnost ensko-klerikální. V užší volbé s ním dostal Masaryk 4136 hlas (jeho protivník 3306) a byl tudíž ani

.

.

.

i

—

i

i

. .

—

zvolen.

Tak skvle v>T>lnila se „pohádka'* páné Kraiczova. druhé, po tyech letech, jsme si ovšem již netroufali tak mlmit. A také nesmli, jak ukázal výsledek íšských voleb ervnových r. 1911. Strana reakní spu-

O

139

tenkrát ješt lomozn^jší stelbu na proklínaného Masaryka. Dtistojný politický in vykonali sociální demokraté. Sklánjíce se ped velikostí a charakterem prof. Masaryka, nepostavili tentokrát svého kandidáta, aby protest Valašska proti reakci byl ješt slavnjší, volili ho hned v pr\'ní volb s celým ostatním blo-

siila

i

xcm pokrokových lidí a oustredil se úctyhodný

Na jméno Masarykovo poet hlas: 5184 '=- zatím

stran.

co kandidát klerikální dostal jich pouze 3231. Jen sedm Morav vyšlo vít/n hned z prvních voleb, a mezi nimi byl prof. Masaryk. Tak psobila mohutná osobnost prof. Ma^ai^cxi. bez obvyklého volebního aparátu a pedpoklad dkladná organ isace šel víté/né volebním bojištm jeho charakter a veliká mravní síla.

kandidát na

1

Fr. Obrtel ve

^Venkovu' 21, prosince 1918.

Masaryk jako t/rce kulturní. Životní dílo Masarykovo dovršuje národní obrození eské: k obrození jazykovému, literárnímu, naukovému, kulturnímu, umleckému a politickému pistupuje Masarykem obrození státní; v nni posvcnije a vyvrcholuje také Masaryk všecko jednotlivé obrození pedhozí. Zijemjc a budeme žíti odtud jako národ nejvyšší inností organisaní: inností svtodjnou svéíoa tvornou. Ale ovšem tato innost nebyla by možná bez tvrí innosti literární, vdecké, umJecké, kulturní, ani mimo ni; jest jen její syntésou a jejím posledním výrazem. Tak penes! a vtlil v živ^ot národní Masaryk komposiní myšlenku hlavního filosofického lila svého mládí, své „Konkrétní logiky*'. Tam šlo mu o- organisaci odborné práce vdní, o její sprívné utídní a odstupování a posléze o dovršení její v

140

pezvédnc poznání posledních otázek duchovních; zde o organisad celé práce národní, o správnou pomémou skladbu její a posléze o tvorbu národního celku v nejvyšší oblasti sv-lodjnosti.

Tvrce eské svobody

a eskté státní samostatnosti mu;ž syntésy. Všecka innost jeho smovala k množení a stupování života. Chtl spojovat rozdrobené a roztíštné ve vyšší jednotu: chtl žíti a dávati žíti v oblastecli vyšších a vyšších, z myšlení istšího a istšího, k úkolm mohutnjším a vzdálenjším. To je smysl jeho náboženskosti. Víra náboženská jest poslední osa, na nilž sousteuje všecko svv snažení: jí organisuje to, co by bylo a zstalo jinak chaosem, v kosmos; jí se zakotvuje v tom, co by jinak unikalo v beztvá^íl()^t a míjelo v paistém víru kolotavé marnosti. Masaryk byl a jest lov^ek uinvtTsdlní, moderní lovk universální, jako Hus byl náš veliký stedovký lovk universální a Komenský náš veliký renaisanní lovk universální. A pravé universálnosti není bez náboženskosti. To jest smysl Masarykova volání po lovku harmonickém, který by sou ladné vyvíjel v sob všecky síly duševní. Masaryk pipouští, že mohou býti lidé nenáboženští a pi tom dobí, doiI
byl

od svých

zaátk

vn

ivého.

Masarykova byla' a je^t práv v této universálPostehoval vždycky nesetné množství svazk, které pojí minulost s pítomností a pítomnost s buooucností, které váží uminí s vdou a vdu s liteSíla

nosti.

raturou a literaturu s mravností a filosofií, pozorování tvorbou, jednotlivce s obcí a hromadou, život s ná-

g

141

;:

—

boienstvím, asnost s \-énastí postehoval jich více jiní a uvazoval t}-to svazky také úže než jiní. Tímto zpsobem zhustil minulost národní, národní tradici eskou kolem jednoho jádra a promítl ji v pítomnost a zakotvil nás hloubji v minulosti a zábudoucnost rove tím rozestel nás výbojnji a mocnji do pítomnosti a budoucnosti. Ústední pojetí jeho ilosofie, realism,jest syntcsumezi historismem a naturalismem; nechce všímati si jen p<:>uhých jexoi, stále se mnících, vznikajících a zanikajících, stále plynouc.cli, nýbrž pronikati k véci samé. K tomu, co stojí a se nemní. Jeho rcalism jest také pokus o prostedku jící ešení mezi starším objektivismem a novjším subjektivismcm podmt dobrovolnou, mravní ká/ní pijímá sn-j zákon od ob-

nrž

;

;

jektu,

ale

pírodní

i

má zárove

petváeti svt

mravní píkaz

spoleenský svým

úsilím,

vytrvalou neustá-

po svých Miitních ideáled a k jejich podob. Tato syntesa neobešla se ovšem Ve/ jakéhosi eklek-

lou prací

nkde píliš zjednodušujících, které nejsou dosti právy nesmírné složitosti dní životního. Za svj ideál humanitní jest Masaryk poplaten Herderovi za svj realism do znané míry GoethDvi z Kanta, proti niémuž se obracel kriticky, dovedl si odnésti pece základní jeho koncepci, která ukazuje do budoucnosti o rozumnosti ideá' náboženských a oprávnnosti poznání transcendentního; pojetí 'ovél'k nejru u-obem Huma i Comtea, Tolstho i^ Dostojevského a opel se o n. Naši národní tradici 'p>ojaI nkde píliš úzce — jest v ticismu, bez zkratek

;

;

,

pravd širší, tee nkolikerýTn soubžným rozstupem a tvorb básnické nebo umlecké blížil se nejednou formulí píliš apnorní a píliš nriniiUx vystihnouti jejího jádri

142

?>iiir.

',

nh\

mohla

To jsou ovšem nedostatky, které jsou takka iX)jmo\^ spojcjiy s universalismem ab>'s jim unikl, nnisil bvs býti bohem nebo aspo poloboheni. Ale nechtl-Ii ím Masaryk býti, jest to pravé nadlovék. Svou ilvahu „V boji o náboženství'* uzavel krásným výrokem o svéiodjnosti pítomn-i chvíli nenxlí se nadlovík, cosi vyššího se dje: rodí se lovék. A vyzýval-li kdo kritiku a toužil-ii kdo po ní i pro sebe a své dílo, byl to Masaryk. Kritika byla mu záhy orgánem tvoiviho uvédoméní a tvoivé opravu osli. V tom projevil se po jinc stránce jeho universalism, to jest snaha a touha, pojmouti a obejmouti ve svéi osobnosti co nejsmoval zdánliv proti tvé osob více života, ;

;

pkn

by

jevové. Masar>-k

uvdomil si více nez kdokoli u nás^ že pravá tvorba jest spolupráce všech se všeini že v každfm tvém inu, v každém tvém slové, by se zdály naprosto majetkem tvým tob i jiným, souzní nesíslné množství bytoistí mrtvých i živých; že všecko dílo na této zemi jest již zde, na této zemi, v pravd nesmírné, to jest souborné a hromadné. Níkdo, žádná bytost lidská, budiž zdánlivé sebe nepatrnjší, nesmí ;

býti

vyluována

z této iiasti

na

tvrím

díle

zem. Všem

právo na život vcný. Odmítaje surové slovo Bedicha Pruského, který hnal do bitvy své granátníky s jateným cynism^em .,Což chcete véCné žít?'S odpovídá Masaryk ano, zií tupý chtjí opravdu žíti, to jest žíti život vný! Masaryk uznává nekonenou cenu každé duše lidské pejímá tento ideový výtžek kesanství a jeho názoru svtového. To jest vlastní smysl jeho demokratismu: otevíti zástupm brány k životu vénému. Dílo Masarykovo jest ve své podstat dílo orginisaní, to jest volá pímo po spolupracovnících, žádá si náleží

vn

:

:

—

143

jich co nejvíce a co nejhor!i\ ujsicli. Proto nemohl by potkati Masar}-ka horší a urážlivjší osud, než kdybv díies, kdy chce dokonati své dílo, dostalo se mu na místo spoludiélník pouhých chvalorenfK a pritaka. Tuto obavu vzbudil ve nedávný lánek v kterlémsi týdenníJíU, který chce býti patrn papežštjší než papež; lánek, v nm/, byli pranýováni všichni, nebo skoro všichni, kdož se kdy kriticky dotkli Masaryka, nevyzné!a-li kritika jejich panegyrikem Denií jako Holeek, Dyk jako Sova. Je-!i co nedemokratické, je-U co nemasarykovské, to/ jest to práv takové poínání. Masaryk sám kritisova!. Masaryk musí býti také kritisován a kritický duch nezastaví se ani ped jeho presidentstvím Masaryk, jsem pesvden, bude tepr\'c nyní kritisován hoju a asto. A jest to správní', pokud to bude kritika opravdová, to jest poujená o ípnobUnnech

mn

:

;

a jejich

nesmírných obtížích a tvoivé

sílnái

a schopná.

Píhanou eského národa ncfií, že Masaryk nale/l v nm ideové odprce rázu Pekaova neb.) Marešova, básnické odprce rázu Dvkova nebo vSt)vova ale stínem pítomnosti ped budoucností mohli by se snadno státi licommíci a pod'kové. Masaryk sám a jest v tom, opakuji, jeho velkost od vcí, dovedl se uiti od li Jí od událostí od ideji. Vývojová dráha, kteroju opsala jeho myšlenka, jest velik»á. Sám ekl o sob nedávno krásn, protože pravdiv: V mládí byl jsem konserva-

—

-

i

i

tivnjší, nyní, k stáí, jsem radikálnjší; mám více zkušeností. To jesl znak duše opravdu veliké a tvoiví. Falešní, jen zdánliví revolucionái mají vývoj práv opaný: v mládí bývají bouliváky, v stáí reakdonái.

144

Masaryk byl

o]}ia\d(.>vy l\Ui^. i^

mmu^kmui

duclia, kliTV

/revolucionoval krásnou silnou plodnou revolucí eskou duši, povahu, mysl, srdce a ne naposledy i vli. Celý národ dnešní, jeden víc, jiný méné, jsme jeho díkm. Nyní spadá na nás nejsnadnjší ást spolutx^rího ukoiu: musíme býti i jeho spolupracovníky. Nemže býti jinak splaccma naše k nému úcta i

láska.

F. X.

Salda ve ^Venkovu" 2 L prosince WIS,

Masarykova pracovna. Vypravují se anekdoty o nepatrných životních poa prostot, jisto jest, že ani on, ani jeho spoKi pracovníci neoplývali v první dobé zahraniní innosti penzi, ba že byh po teto stránce chab v>1baveni. Duch to byl, jímž byli bohatí, myšlenka, ideál, srdce, vle, pracovitost a ne hmota. V „Lucern*', kde práv pedvádjí film ze živx)ta eskoslovensRtho vojska na Rusi a ve Francii, zaínají a koní pedstavení pedvádním našeho presidenta, iak, siln již probélalý, sedí u prostého psacílio stolu a píše. Jak skromný to pokoj, ba více, jak chudilký! \ této válce nevyhráli ti, kdojž vyšli z palác, nýbrž oni, kteí v ni vstoupili z duševních dílen, eknme z pracoven. Poznal jsem Masarytkovu pracovnu, kdy byl ješt arch. Materuniversitním profesorem a bydlel v ny na úpatí hradanských schod. Slo se k pres tlviir, pak vedlo vzhru malé nekryté schodišt, do uencova pokoje nevstupovalo se na to z pedsín, nýbrž, jak u starých bývá, obývajícími pokoji. Pracovna byla dosti rozsáhlá místnost, která všaSk byiia všecka promnna v knihovnu; nejen že po stnách šla pažení, ale do stedu od stn postaveny byly ja-

tebách Masarykových, o jeho skromnosti

dom

nmu

dom

i

145

10

knihkupecké ,.,regály*' / inkklu) deva a hnéd napoušténé, v nichž byly knihy, takže uprosted pokoje utvoena byla ulika. V právo, když návšt-évník vstoupil, v hloubi u o'
když tu Masaryk vsta', prošel „knihkupeckými eg^álv* zastavil se u jednoho z nich a aniž hledal nebo tápá! na ráz nalezl knihu. To mne tehda ohromilo: taková knihovna a tak se v ní vyznati! Masaryk, jak jsem pov Icnihách. znal, ml nejen poádek v hlav, ale i

Na upozornní jeho dcery

Masarvk

Alice

dr.

s!.

-\

tajemníka Drtiny bude tat» a jeho pítele stým, ba chudým zaízením knihovna se vším s\ na do jednoho z bytovýeli s psacím stolem salon, jež president bude na hrad o'bý\'ati. Nebud to místo ofideljií, nýbrž kout intimní, který má nu státního

i

i

býti

vytvoen a kde se Z pracovny uencovy

tu

i

Cioma.

bojoval

za

naši

/aji>té

bude

vyšel,

samostatnost

dnes

a,

nejvíct

cítiti

na celé

zemkon!

opt

vítéz,

>

do uencovy pracovTiy vrací; est jí, est této studnii síly a výše eské, která byla vždycky podkladem na šeho vznosu, snil

ní

z

a

se

Dobro\-ský,

dovali

k-Dnen

v

Komenský, dílo

pipravoval Hus,

ní

a

jejím

v

Jung^mann,

duchovním

Šafaík,

í

s

i

d c n

t

vil bu-

tichu Ti

I>.'i'.irkv

n

národa dovršil z ní Masaryk

Jaroslav Hilbert ve „Venkovu"

I '

a

Masaryk

»

i

^

vj

n

l^

21.

prosince

101>>,

v

> ,

,

.^

cest. Venkov vychází dnes kopisu

s

fotopraickým snímkem

nonnáského lánkí 146

tarého

ni

pe

13 It Za tu dobu prozradilo se více tajemství ze života našeho prefeidenta a doufám tedy, že mi promine, povím-li, že tento lánek, vyšlý v „ase" roku 1903, byl psán jím. Týkal se armádního rozkazu, vydaného Františkem v Chlopech v Halii proti maarským snahám o inaarské velení. Jak rychle se zapomíná! Tehdy to byla sensace, dnes, kdo na to ješt vzpomíná, než iny, politití kronikái professe ? Ovšem... císa, spolená armáda, velení... Ou sont les neiges antan ? Opravdu se to vše rozplynulo jako loský sníh. Ale nJvolik lístk jeho rukopis z „asu'* jsem schoval, uchovávám je dosud a uchovám Znáte, co vykládá v Shakespearovi Antonius o teba jediném vlásku Cae.

.

.

arové, jak by jej pedávala generace ímanova genejako vzácnú ddictví. Tak jsem je uchovával i v dobách války. Pravda, byla by staila tato záliba, odkrytá policií, aby se udlala i ní velezráda. Ale prohlídka na štstí nepišla, a aby mne vyšetovali ])r() veíezrádu, staili jiní, kteí se o to postarali. -

laci

Kteréžto slovo se

—

ším nadsázkou, a v

velezráda

mi pipomíná, jak jsem

mimo bžná, nahodilá setkání — s napiesidentem v Blehrad z^ balkánské války. Není

setkal

eknu-li, že tehdy po blamáži

Friedjungov

byl

Masaryk

Forgachov

nejpopulárnjší osobou

Srbsku.

Pamatuji se, že jsem pišel jednou veer do tisková kanceláe ptát se na nejnovjší zprávy z bojišt a vicekonsu! Ljuba Vasiljevi mi odpovdl doslova: Pedevším vám oznamuji, že pijede Masaryk, a

—

pak... jsme vyhráli bitvu. (Která to byla, již nevím.) A pak pišel. Pišel jsem ráno k ministru osvty Ljubov* Jovanovii a sekretá mi oznámil, že je tam kdosi, jehož návštva je tak dležitá, že nesmí nikoh) ani ohlásit.

147

-

'

— ^ -

Pan Paši? Ne! Tedv král nebo princ? Ne!

Kdo

ivvi_>

.

zápov to íci. Ale za clivili ministr vyšel ven, ekl mi, že mne pi ijme hned, jen ješt okamžik abych pokal. Dvée zstaly jxK)teveny, nahlédl jsem dovnit a stál jsem tv.írí v tvá Masarykovi. (Odpoledne šel jsem s ním a nkolika /nám vin Mél všeobecnou

prohlédnout lazaret ruského erveného kíže, cho ruského vyslance šl. Hartwigová. L, eeno, byl jsem trochu zvdav na setkání tohoto od prce carismu se zástupci oficielního Ruska. SI. Hi w ipfová jej uvítala jako suveréna ducha a velkok iM H' Icna, dcera krále Petra, taki. Masaryk ji tituloval

sobila

'

—

Madame. -

podotkl

Ne\'édl jsem s

Veer

ani,

jak

úsmévem, když jsme byla

schzka Ani ne

se

íká velkoknžnáir.

vyšli.

v kavárn Moskv pravá tím, co jsme tam mluvili

—

velezrádii prof.

Ma

saryk se tehdy velmi zajímal o Albánce a možnost jejici samostatnosti jako spíše složením six>lenosti. Proi povést Masarykovi u stoíku veiile mne sedl ného Slovenského juj^^u, na který z»'ij nan In Berchtold pi svém ultimatu, prof. Markovi. Kolikrát jsem si vzpomnl za svtové války im un moment. A kolikrát jsem se zaradoval, že si \zponini* nikdo jiný. Ale co by mne bylo tehdy hlavu, napluje mne dnes pýchou: že vedle tehdej_.. profesor T. G. Masaryka a B. Markovie v onch vt likých dnech sml sedt také já. i

i

>

na m

Karel

Mci

ve

^Venkovu" 2 í, prosince

148

t9í8.

Masaryk. (Jarriguc Ma>ai}k wiitl licult die Hauptstadt dcs Landes cinziehen, zu dcssen crstem Prásidenten in der einmiitigc Wille seincs dankbaren Valkes gemacht hat. Die Betrachtung dieses Schicvsals kann auch den nicht un1

wie

iuiL>M»i

ein

iimiii.i^

Triumphator

in

bewegt lassen, dessen Hoffnung von Anfang an keineswegs au solchen Ausgang einor blutigen Qeschichte von vier Kriegsjahren eingcstellt war. Als Masaryk vor mehr als drei Jahren Prag verliess, noch nicht in der Absicht^ dauernd im Ausland zu bleiben, lagien die schvvarzen Schleier der Ungewisslieit iiber der in Kriegsrausch versunkenen Welt. Erstauniicli, wie dieser Pliilosoph, dessen realpolitischer Instinkt von niemandem mehr als von seinen eigenen Landesleuten engezweiWirrwarr der Ereignisse die Orientiefelt wurde, im rung fand und sicheren Blicks, mit einer, an seinem Alter gemessen, achtunggcbietenden Tatkrat, die

Weg-

richtung einschlug, die ihn zur hcute erklommenen Hóhe lemporfiihrte. Es hat in die&er Zeit Augenbiicke gegeben,da den Exulanten verzweielte Stimmungen hátten iibcrmannen miissen. Als bei Qorlice die russische Front zusammenbrach, als Italien vergeblich gegcn Triest anrannle, als Serbien und Rumánien von den Truppen der Mittelmáchte úberschwemmt wurden, als Paris, von deutschcn Ferngeschútzen beschossén, in Nervositát geriet, eróffnete sich Masaryk die triibe Aussicht, als Verbannter in fremden Lande sein Leben beschliessen zu miissen. Der Lauf der Geschichte, die extréme Lósungen liebt, hat die Alliierten und mit ihnen Masaryk zum Sieger gemacht. E>er Mann, dessen Vermógen konfisziert vvorden war, dessen Name aus allen Ehrenburger-Listen gestrichen werden musste, ist heute der Heros des Landes.

149

Die Romantik dicscs Schicksals wird durch die Tatsache vervollstándigt, dass nicht allc, die Masaryk heute zujubeln, von Anbeginn seine Frcunde waren. Dieser Proessor ist Jahrzehnte hinduroh bet seinen Landsleuten keineswcgs populár ííewesen. Er war nie ein Freund billiger Volkstumlichkeil, konnte sich bei Wahlen nicht immer durchset/en und, wenn es ihm zu gelang, ins osterreichische Parlament entscndet werden, war es gelten ein g'attcr Sieg, meist abcr mit aureibcnden Kámpfen gegen robii^tere Demagogen n Politikers, vierbunden. Dem Typus eines cthi wie ihn Masaryk darstellt, war die Ll.:.... ichkeit nicht hold. Fiir Masaryks Denkart war es bezeiclmend, dass man ihn immer auf der Seite der Schwíicheren fand; politische Beriihmtheit haben ihm nicht so sehr seine

Wáhlerversammlungen wic und Agram erworben. Seinen Wiederstand gegen eincn nationalen hteii Handschriten arChauvinismus, der mit Reden im Parlament

ujid in

Sein Eiingreien in den Prozessen von Polna

sein mutiges I fúr das Opfer eines blindwiitigen Olaubenshasses, konnte man ihm lange nicht vcrzeihen. Die Realpolitikcr, jcne Sort, die nun allienthalben als die unreellstc cntlarxi worden ist, liebten es, Masaryk als politisierenden Professor zu bcbcitcte,

i

Wenn er trotzdem den fiir ihn dornenvollen weiter beschritt, so trieb ihn dazu nicht nur staatsmánnischer Ehrgeiz, sondern jene aus dem Olauben an Idcen gespeiste Beharrlichkeit, die ihn spáter, wahrend sciner im Krieg geleisteten Tátigkeit, gestárkt hat. Zu dieser in seiner gróssten Lebensphase vollbrachten Arbeit SteJlung zu nehmen ist fr uns eine schwicrige \ Es wáre nicht nur bel ant, sondern auch ein Verkcnnen gebrachte Sentinu der geschichtlichen Logik, wenn wir das Urteil hierláchcln.

Weg

'

.

150

dem

iibcr

cntlelineii

Sprachscíial/

ósterrcichischer

Minlsterredeff^

wollten.

Die Wertung von Masaryks Vergangenheit seincr Volks^cno

ist

Sache

welcheri Q<ífúhlston sie hat, beíweist arn besten der Empani;, den sie ihm heute bereiten, ein Empang fúr den Zurustiingen getrotfeTi wiirdcn, wie sie noch kein Monarchen-Besuch in Prag ircjyehn

saryk

;seri

;

hat. Die Deutschen Bohmens intercssiert MaVergangenheit nur soweit, als sich aus ihr das laisst und Schlússe Gegenwart und Zukunt ermóglicht werden.

Bild seiner Persónlichkeit hersíc.len aiif

seine

Masaryk und sein

hat nie den

Ernst seiner Moralita! verleugnet

Niveau duíte nur von wenigen aktiven Staatsmánnern iiberragt werden. Seine durchgeistigte Weltanschauung niiisste vorab keinen Zweiel an dem guten Willen wecken, als leitender Politika (jercchtigkeit zu iiben und er wird Gelegenheit ge-

nug

kiilturelles

finden,

die

Prinzipien

nationaler

Unvoreingenom-

um

derenwillen er einst geáchtet und besehdet vvurde, im eigenen Land zur Anwendung zu bringen. Er kommt geradewegs aus einer Stadt, in deren bacchantischem Siegesrausch die Stimme de$ Rechts und der Vernunt vom Triumphgeschrei úbertónt wird, aber man braucht nicht zu fúrchten, dasí sein an den Lehren grosser Denker geschulter Oeist die kijhle Klarheit eingebiisst hat. Er kann nichts Besseres^ tun, als diesen Geist zur Tat werden zu lassen. nienheit,

„Prager Tagblatt"

Bu

vítán,

2i.

velký muži práce

prosince 1918.

a

inu!

Více než slavný vjezd uchystala Praha milovanému presidentu svému. V Tomáši Masarykovi, tvrci eské 151

republik)',

\il.i

imkoiix

n-jjitrscnlaiila

\ l-

munsiu

^laiytil

pedstavitel moci královské, starého absolutismu, ale svého duchovního N-dce, nejvtšího pracovníka za samostatnost národa, myslitele, débií'
nové

vka. Neteba nám

jsou jt

Wikon,

Lloyd

Oeorge,

príiuKl tuhdtt) velkého lo-

užívati básnických nadsázek

v

tito

Cítíme, že tento veliký idealista je spolu muž jasného, bystrého rozhledu; nejen svým rodem, jako chvíli.

deputátníkv, chudého panského koího, a sám délník kováský, je synem lidu svého, je mu/ práce^ dlník ducha, který pináší do nejvyššího líradu svého nejen svou celou dosavadní ohromnou práci životní, ale tvrího ducha pro budoucnost, ducha

syn

kaysi

i

kterého nejvíce potebujeme pi tvoen republiky eskoslovenské. Tento muž pracoval na vytvoení eského socialismu, který chtl vi-

socialismu,

nové

naší

dti ztlesnn);

na papíe, ale v praxi, proti vlasteneckému sta\'ÝI onu pravou lásku k vlasti, lásku k malému lovéku eskému. Nemžeme si odepíti, abychom necitovali v této chvíli

planému

nikoliv

horování

pkn

zpívá a kájeho památná slova: „O vlasti se že, ale in concreto; co vidí malý lovk v jizb své, která je mi: vlastí? Co ví o eské vlasti, když v nedostateném byt mravn a hmotn dti jeho hynou? Na toho lovéka nesmíte jít s vlasteneckými fráze* mi; zlepšete jeho byt a on bude míti jiný obzor, bude národn jinak, nežh když cítí bídu nezavinnou."

President eskoslovenské republiky vjízdi do Pratisíci prapory a chvojím, do Prahy svátení, zrovna ped sválky vánoními, onmi svátky slunovratu, kdy pociujeme poprvé tuchu jara, rodícího se slunce. Nevidíme té slávy, která obklopuje Masaryka, vidíme jeho vnitní b\iost, Které platí ona hlubší nehluná oslava, kterou vzdáváme jeho duchu a práci. Cítíme, že v této chvíli, kdy vidí dovršena své dílo po stránce národní, když nadobro padla ona strašlivá klec rakouská, ve které jsme úpli, když zniena je ona muírna eského národa, vidíme, že pichází v tuto chvíli tvrí duch Masarykv, že v jeho bytosti ozývá se souhrn cítní celého jeho života; vybudování onoho bytu národa, kde nebudou již hynouti mravn a hmotn jeho dti. Jde nám zlepšiti náš eský život, nepíichází k; nám s velkými a hmotnými frázemi, pichází k nám ve jménu osvobozcn;íl a ve jménu budoucího povznesení národa eského, jako bojovník pravdy a spravedlnosti. Jde k nám nejen jako první Cech, ale jako pedstavitel lidstva; bojovník v Masarykovi vybojoval již svj boj spravedlivý, spolu s Wilsonem dal mravní základ nejen nám, ale i Evroliy,

ozdobené

by

i

nyní tento spolutvrce sebeurení národ piaby své zásady budoval u nás v praxi, v nové velké, budoucí, šastné republice eskoslovenské, v zemi kdysi tak tragické svým zápasem za pravdu a spiravedlnost a trpící za to, že Cech byl první, který v nejhlubším mravním úpadku ve stedovku zvedl odboj

p,

a

chází,

proti

duchovnímu

Ve

i

hmotnému

triumfu osvobozeného národa, chvíli

násilí.

Masarykova, který

pipomínáme

si

mže

ho

je

triumfem

životní dílo svése honositi tím, spiata s velkým

presidenta. Málokterý národ hlava jeho státu byla tak úzce proudním evropským a spolu se životem svého národa.

že

153

2a nejt鞊ích

okol-ností musil se

Masaryk

probíjcíi, jeho

adou

lehkých víté/ství, jeho humanita nebyla pohodlná véc. Cím je a vše» co dal svému národu, musil dobývati dlouho a usilovné tžkým a v>'silu jícím bojem. Nejen uenec, který dal eské myšlence základ lovék a bojovník, je a smysl v dob moderní, ale v jeho osobé spojen tak harmonicky, jak málo kde se vysk>'tuje, vždy -není jen náhodné, že pravé když v eské republice uskuteuje se /ákon o osn tento zákon má svélio sj dobé pracovní, valel^e v Masarykovi, jenž vydal r. IQOO o tom spis. Náš první president pijíždí, náš \*dí muž, který vidél ducha eŠství v socialismu, a také mužn prohláic ,, touha že soc sil jeho spra\< i^kým ácm a li a chténí spra\ dem zajištáné*^ Byl proti pojmu, že národ je privile/ivot nebyl

i

'

'

i

"

tída buržoas^ní, byl proti oné líberalístické humanit, jeho humanita je sociální. Ve slavné chvíli, kdy národ pichystal mu pijetí, jakého nedostalo se uosud žádnému Cechu za celé století, ode doby na-

gt)van«1

národního probuzelí, cítí jisté v duii své, že tento národ, který jásá mu x-stríc, je jisté neir:- ^^-->d, u, ix)sv«cený bohem, to jest svou hlubokou re nejen národ osvobozený národn ostne od sta!cU-ho útisku, ale také budoucí národ práce, naro socialistický. Nejen jásotem, provoláváním slávy a skvéJoii výzdobou budov, ale v srdcích svých uctme velkého echa! Ctéme jeho knihy a pemýšlejme nad nimi. Velký úkol jej eká; ne nadarmo jsme citovali jeho Krásná slova o eských détech, jež hynou v nedostateném bxi mravn a hmotné. A hynou nejen dti, i jejidh rodie, tisíce proletá hynou! A tak ve slavné chvíli pravíme. Hk, velký muži, pijíždíš po tyletém vyvlasti tisíce a hnanství do vlasti svobodné, ale šeho

154

:

cákýcli détí hynou dosud mravné hmotni, nebytu, jejich píbytky jsou zpustošeny strašlivou válkou. Nepijíždíš dosud do pozemského ráje, ale dosud do zemé velké bolesti, d:) zem, kterou osvoboditi sociáln teprve bude nutno. A ve jmélnu té velké píští práce osvobození sociálního, ve jménu té obrovité práce, kterou jsi již vykonal, vítáme te nikoliv tisíce

i

má svého

ale u védomí oné úinné lásky eskému, pro niž jsi tolik praajval kterou bude potebí uiniti skutkem v tvých volYivch,

nadšenými slovy,

jen k

vlasti,

a

a k

osvobozených

liJu

Cechách. i4.

T. G. Vítézi,

do

který

v

AI.

„P/ava

A

bran, a

ervenobílý prapor

svtem vlaje

í^^t^.

vstíc

ti

muži, pišli

'Náš

ženy, dti ti íc'

ote, který

vjíždíš

do

pražských bran, žehnej ti svatý Václav a Mistr Jan.

nes',

ervenobílý prapor ti

prosince

miliony srdcí bijí

žehnej ti svatý Václav a Mistr Jan.

jsi

:.

Masarykovi.

vjíždíš

pražských

Lidii"

dnes. Karel Toman

v

„Národu'*

19.

prosince 191S,

Na domácí pude. V pravd

triumfální byl vjezd našeho presidenta jím osvobozené vlasti, Ceskoslovensk^é republiky. Ale nejen na naší, nýbrž již na své cest cÍ2Ínou projíždl president dr. Masaryk jako suverén eskoslovenské republiky, jemuž také vzdávány

na

pdu

naši,

pd 155

všecky píslušné pocty, odpovídající jeíio prcbiyzi. Všecky spátelené státy uznávají ho za e\Topského suveréna a tebaže musily býti pro neodkladný návrat presioenta dra Masaryka do vlasti jednotlivé návštévy hlavních mést spátelených nám stát, mezi nimi návštva íma, odloženy, nenechal si ujíti italský kTál Viktor Emanuel píležitost a sám ekal presidenta Masaryka pi jeho. odjezdu do vlasti na nádraží v Battaglii, aby mu prokázal poctu, jakožto sob rovnmu. S tím vetší slávou, vnitním nadšením vítá presidenta Masaryka ovšem eský lid, eský národ ve všech svých vrstvách. Tak k prvnímu ofidekiímu uvítání presidenta dra Masaryka došlo na pohraniní stanice Horní Dvoišt. V poledních hodinách pijel tam ministr dr. Zahradník se synem presidenta Masaryka Ivanem, dále s leny

Národního shromáždní, plukovníkem Husákem, zástupcem našeho zahraniního úadu drem S^tpánkem a '^y, Holdem, se sekním šerem Baštou a jinými /xé. jakož žurnalisty. Zde byli již pítomni É. K< šef a editel plzeského editelství státních eskoslovenských drah, do jehož správy náleží tato traf, dále '

i

pak okresní hejtman z Kaplice dr. Kaskeline seda národního vý^boru kaplickn

a ped', do-

nádraží k uvítání presidenta A , byla také vojenská hudba 29. pluku za velení podpraporíka Hajšmana a dále estná setnina vojska.

stavivší se

Po 1. hodin vjíždla za velkého naptí všech pítomných ovnená lokomotiva presidenta dra Masaryka do nádraží. Zde seadilo se eské Národní shromáždní dle píslušnosti politické. Sokolové, konající estnou stráž zaujali své místo a stejné i setnina našich vojín, jichž hudba hrála pi objevení se vlaku národní

hymnu „Kde domov mj*'.

Vlak presidenta skládal se

156

voz služebních, dalo ze tí voz salonních, voz pn^é tídy, jednoho vozu druhé tídy, píti voz josobních a posléze tí voz nákladních, cellceni

ze

dvou

ty

ze 17

voz.

Se

zejmým

vzrušením, jež bylo pozorovati na tvái

shromáždných, zastavuje vlak, t. jehož jednárodním noho vagónu, osazeného eskoslovenským

všech

\ojskem, vlaje husitský rudý prapor s erným kalichem. chvilce vycházejí již jednotliví úastníci ze svých a jeden z nich první sestupuje svižným krokem, sám president dr. Masaryk, naprosto nezmnlný, svží, bystrý, ani dlouhou cestou neznavený, v kožichu se svým typickým mékkým kloboukem na hlav. Tak se známým svým úsmvem podává niku nejblíže stojícímu poslanci Antonínu Nmcovi, který zejm pohiiut,

A po voz

mu

pravici a vítá ho jménem všeho eského dlZa presidentem drem Masarykem vychází jeho dcera pí. Olga, jež roztoužená uvítala se se* svým bratrem Ivanem, který se znaným rozechvním obíal svého otce. Dále. pichází ostatní lenové presidentova prvodu a seaují se kolem presidenta dra Masaryka. Jsou to C c m e n t S m o n, ministr resident Fran-

tiskne

nictva.

i

:

i

I

Piccione,

velitel eskoslovenského armádního sboru v Itálii, plukovník Sir Thomas o n t g o m é r v C u n n g h a m e, pedstavitel hlavního stanu britské armády pwo zem eskoslovenské a jihoslovanské. V oficielní suit pana presidenta jsou: Miroslav Boži no v (Plesinger), syn býv. starosty z Lobkovic, sekretá eskoslovenského ministerstva zahraniních vcí Dr. Ivan Markovi, sekretá eskoslovenského ministerstva zahraniních vcí, hlavní redaktor eskoslovenské „Samostanosti^S oba v zastoupení ministra zahraniních záležitostí, Jaromír Špaek, praporu ík eskoslovenské Národní rady pro Rusko, vo-

cie

M

v

Praze,

generál

i

157

jcnský poboník presidentv Jan Seba, praporník VI. eskoslovenského stelec, pluku, eskoslovensky vojenský attaché v Rímé Vladimír Chalupa, praporník "' 21. eskoslovenského steleckého pluku, vojenský mocník eskoslovenského ministerstva války pi > eskoslovenského armádního sboru v Itálii. Dále jedou Dr. Lev Sychravá, bývalý hlavní redaktor eskoslovenské ., Samostatnosti**, Císa, osobní sekretá i>residentv, Dr. Svare, eský /uma'ista z Ameriky. Sekretái francouzského ministra rc*sidenta jsou riua a Tandcreau. V štábu generála Piccona jest 3 dstojníka i

a 6 eských. Presidentovi Masarykovi nejdíve hlásil se sek. ehe ministerstva železnic dr. Kepka, dále okresní hejtital^^kých

dm

man kapliky Kaskeline, pak staniní velitel píjtipraporík H a š m a n n, p^otc pedseda Národního výj

boru kaplického pan Sklená, jenž podal presidentovi dru Masarvkovi, jakož i jeho dcei pí. Ol/e chléb se solí, naež ujal se sk)va piedseda správní komise pTO

Cechy dr. Franta, jenž pravil: „Pane presidente! Ve slavný den všech

déjin

e-

autonomie, jež skoslovenského národa, my /á ho eského žineustále byla pedstavitelem vota, vítáme Vás na hranicích zemí, které jste osvo'

i

zem

Nikdy nevítaly eskoslovenské hlavu státu radostné, jako iní dnes, nebo dnes vítají toho, komu národ poskytl více než komnu, toho, koho obelety stel svou láskou a dvrou. Kdy/ ped ubíral jste se do ciziny, byl jslc takka jako psanec, dnes vracíte se jako vítéz. Tehdy bylo v Cechách di ticho, ale všechna srdce prudce bila o svobodu na. pro eskoslovenskou samostatnost. K dosažení její bybodil.

tak

tymi

lo

teba

gigantick;: práce

ve velké svtové

dob

a eskoslovenský národ mél štstí, že osud jeho í-

velké

158

dil

v

cizin muž, který provedl ohromný

svj djinný

že v djinách nárcd jest málo píklad. Sel jste jist, nech jste byl kdekoli. Velká láska nesla se k Vám, hluboká láska k Vaší práci, úcta, která se

úkol

tak,

se stupová'*! stále, v celém pak národ vzniklo jednotnysíné pírání, abyste na pudu státu vstoupil jako hlava státu. Nebylo dne, kdy miliony Ce.ch by nemyslily na Vás a nebylo také dne, kdy jste pro tyto miliony nepracoval, a národ se nezpronevil ani za nejtžších dob idei, pro kterou Vy jste pracoval. Dn«es každý Vám jásá vstíc od prvního do posledního v naší vlasti. Nemžeme Vám projeviti dosti nejhlubší vdnosti. D$jiny tak uiní. Nyní jdete do srdce státu a také k srdci všech, nebo srdce všech jdou k Vám. Když bucete pijíždti do naší metri)pole a budete vstupovati do pražského hradu, jehož držba byla cílem tolika mocných v djinách svtových, budete jist, že nejen statisíce, které Vás uvítají v Praze a vítají po celé cest, ale celé obyvatelstvo republiky jásá, že jste již mezi námi. Ke dvma velkým jménm v djinách našich pipojil jste tetí, ale osud dovolil Husovi a Komenskému jen trpti a doufati; Vám, jehož duch jest složen jakoby z duší obou, pipravil vítzství. Bud

žehnán dnešní píchod Váši President dr.

Masaryk

na tato s!ova pravil:

„Vše, co jsme podnik'i, eho jsme dosáhli, dosáhli jsme skutenou prací. Jsi n jist, že co jsme dosáhli, léž udržíme, a doplníme a zdokonalíme. Ceká nás ješt mnoho práce, snad tž§í práce než dosud a já každého /\ii k této prá, jež nám všem musí býti spolenou.

Po komise

té

dr.

Franta pedstavil, jakožto len správní poslance Nincc a souasní také

v Cechách,

159

:

leny správní komise zemské pro Moravu dra ského, Sontága a msgr. dra Šrámka. Po

té jDedstoupil ministr železnic dr.

Budin-

Zahradník

a pravil:

Pane presidente! Jménem vlády republiky eskoslopi N-stupu na pí&du vlasti, pro jejíž svobodu a slávu jste vy, otec iáš, strádal, pracoval a bojoval až ku konenému vítzství. Cítíme verš Koradosi vítati? Slzou i zpvem?** Plá lárv „Jak derou se nám v duši a jest to naším velkým štéstm, že pravé nám dovolil osud dýchati tentýž vzduch s vámi a býti svdky této velké historické chvíle. nost národa vámi osvobozeného cítí, že nebylo vtšího muže v djinách nad vás. Pane presidente, celý národ jest pesvden, že budoucnost tento úsudek potvrdí. Vy odjedete zítra do jásající Prahy, do srdce eských zemí jako triumfátor. Vy uvidíte rozjasnné tváe a radostí skici oi všech vékú a stav, vy ucítíte tu lásku, kterou vám a vašemu jménu nese národ vstíc. venské vítám vás

T

i

Vd-

Vy játe jeho slávou a zárukou, jeho štstím, jste mu vším! Já jsem šasten, jxine presidente, že vám to zde mohu na hranicích této zem zvstovati. Budiž požehnán váš první krok do naší milé vlasti. Pri sident

dr.

Masaryk

Dkuji vám, milý kolego

odN-til a

pane ministe, za vaSe

slova. Já nebudu opakovat, co jsem již ekl, chci vám jen pedstaviti pány. (Francouzsky pedstavuje) resi-

denta Simona, (italsky) Excellence j^encrála (anglicky) plukovníka Cuninghame Baroneta.

Piccione,

Zahradník obrácen k francouzskému panu Clementu Šimonovi pravil v ei fran-

Ministr dr. vyslanci

couzské:

Pane vyslance! Jménem vlády republiky eskoslo160

\enské

Ve

mám

pozdraviti

cest

vás na

eských

hranicích.

osobé veškerý národ eskoslovenský pozdra\i!jc nesmrtelnou Francii a slavnou armádu Republiky, která znovu opét zachránila lidstv^o a civilisaci svta. Obdiv a vdnost národa eskoslovenského k velikému národu francouzskému jest odvká. Jménem jeho vrozených cit naši vojáci od prvního okamžiku spchali poú francouzské prapory, jsouce šastni, že umírají za Francii a tím za svou vlast. Krev našich voják, vaší

i

prolitá v služb' sladké Francie, jest nejlepším

dkazem

bezmezné vdnosti. Náš národ má dx^ojí vlast a to svou vlastní a Francii. Doufám, pane vyslance, že za vašeho pobytu mezi námi stanou se Cechy vaší druhou vlastí. Af žije Francie naší

1

Na tento projev odpovdél temperamentní leí pan S

i

:v.

o n

:

„Pane ministe! Netoliko francouzská vláda, ale celý národ francouzský cítí obdivuhodnou zdatnost eskoslovenského národa, který se tak udatn, tak znamenit bil na frontách francouzských. Ale byla to také zvlášt sibii^ká akce udatných syn vašeho národa, která ukázala veškerému svtu celou jeho sílu. A veškerý národ francouzský byl také pesvden, že zápas eskoslovenského národa, který jx) tolik století musil ^e bíti za sv^ou svobodu, musí skoniti vítzstvím.^* Slova francouzského vyslance byla pijata s nadšeným voláním .,Vive la France !'S pi emž hudlia zahrála marseilleisu.

Po

té obrátil >c ministr dr. Zaiiradník k iuu>t\.ii(U

generálu

Piccionimu

a oslovil

ho v italském jazyku:

„Excellence, jménem vlády eskoslovenské republiky dovoluji si uvítati vaši Excellenci na hranicích staroslavných Cech. Dovoluji si vám tlumoiti naše nej-

161

.,

hlubší dík) /a MCLiiclnoU pomoc, P»^K\íiiuíuu utiiudetn italským pi osvobozování národa eskoslovenského. Národ náš, horlivý obdivovatel ri>sorgimenta, jakož myšlenek Mazzinniho, je pešfasten, že i velkolepých historická událost osvobození Slovenska ze jha maarského stane se /a úastí chrabrých dstojník italskvch.

Af

žije

Itálie!**

Generál

nem

Picoione

odvtil

n.i

„Dekuji vám, pane ministe, za vrek- uvítání jméitalského národa, jenž mel píležitost obdivovati se

udatnosti eskoslovenského vojska na bojištích italskvch živým zájmem sledoval boj národa, jenž tolik se podobal boji národa vzpomnl í^^enerál slov Palackého: Byli jsme ped Ra*

a který se

kouskem a budeme po néjti. Slova ta se dnes vyplnila. Rakousko mrtvé, a onde - uka/uje smrem do Cech -- je svobodná republika ( ^ )ii roc i^a! Na skonil pak eskv: Af/iio Cv /dar!*

Hnin.iNC in ia aKÍam()\ana \\x i^iccionino \ )idnnn „Eviva Italia*', pi emž hudba hrála italskou hymnu. Po té pedstoupil ped chea anj(lické misse pro /em eskoslovenské plukovníka Cuniní^hama okresní hejtman kapliky Kaskeline a uvítal anglického hosta anglicky. Plukovník Cuninjíham se zájmem vyslechl uvítací slo:

va,

podkoval

zahrála

/a

anglicJvOU

n

stisknutím nik v,

pi

em/

hudba

hymnu.

Po tomto uvítání píMasaryka ilr. Veselý a ji

i

picd

ta

ilia.

Národního shromáždní pravil: Pane presidente, jmémem všech poslaneckých klub Národního shromáždén vás srden pozdravuji na svobodné vlasti, vaší zásíuhoi os\x>boz;enié. Nadšení, jež pTOVÁxk> \ eskosl-

pd

162

iio

celých ^..echách, je^t nejen radostným vitannn diaiiL^ho presidenta, nýbrž i projevem dík za velkou vaší práci a souasn prosbou, abyste ep iblice naší na dále svou práci vnoval a psobil ke šastnému vývoji jejímu. Zdráv bute pane presidenvašich te, a z rukou plyne blaho a svoboda mii

a

—

eskoslovenskému.'* Pak byli pedstaveni presidentu dru Masarykovi lenové Národního shromáždní, naež ministr dr. Zahradník pedstavil pítomné úedníky. Po 1é pres den t dr. Masaryk provedl pehlídku estné setniny, naež vstoupil opt do svého

lému

národu

vlaku, kamž ho provázeli pítomní lenové Národního shromáždní, aby ho doprovodili do eských Budjovic, pi emž lokomotivu ídil sekní che ministerstva žele/nic dr. Bašta. Ped odjezdem vlaku presidentova (Kljel jeden vlak s estnou setniíiou, dále vlak ministra žele/nic dra. Zahradu íiva, za ním pak jel prei

sident dr. Masaryk, vítán jsa a pozdravován na všech slavnostn vyzdobených nádražích a ve všech vesnikách podél trati ležících etnými davy obyvatelstva, jež se všude nashromáždilo, mávajíc prapory a šátky vla-

ku vstíc.

V

Od rána host

eských Budjovicích.

bylo zde již velmi rušno. Sjelo se sem celého širokého okolí a v odpoledních hodinách bylo na všech stranách živo a rušno, jak toho eské Budjovice nepamatují. Vojsko 39. plu'u eskoslovenské národní armády v italské výstroji utvoilo na námstí a v ulicích msta špalír, za nímž tísnily se tisíce obanstva všech vrstev, aby mohli pozdraviti presidenta dra Masaryka, jenž dle projektovaného plánu méí projeti se svým prvodem ulice budjovické. Když krátce ped 1. hodinou odpol. byly vytisíce

z

163

ti dlové rány na znamení, že president dr. Masaryk pejel hranici naší republiky, natísnilo se n-i ulicích a námstí statisíce lidí, kteí a s naptím nadšením ekali jeho píjezd. A nedali se zastrašiti ani snhovou plís'\anicí, která se snesla nad mstem a okolím. Ve 3 hod. 47 minut poala dlostelecká baterie znovu stílet a vydala 24 ran na znamení, že vlak presidenta dra Masaryka vjel do Budjovického nádraží nádhern vyzdobeného. Souasn rozhlaholily se na všech budjovických vžích zvony. Na nádraží oekávali píjezd presidenta již elní funkcionái státní a zástupcové národního výboru s ministrem 2eleznic drem Zahradníkem, dále estná 'ho národního vojska setnina 39. plu\u / Itálie se svým n.i >rem, darovaným ímskými dámami, jakož zástupcové italského d6stojnictva, meškajícího v eských Budjovicích, Sokopáleny

"

'

i

lové

a

jiní.

vodem

za

Když president

zvuk

hudba

národní

dr.

Masar^-k se

hymny

.,Ki\v

svým pr-

domov

nulj**,

eskoslovenského, vystoupil / vlaku, podal mu ministr železnic dr. Zahradník nádhernou kytici se slovanskými stuhami, naež hlásil se presidentovi pednosta stanice CesAVch Budjovic, dále okresní hejtman, staniní ve'itel, podmaršálek Diviš se svými pobonívy, naež byli pedstaveni pedseda národního výbom prof. Zdráhal a místopedseda Svoboda. Prof. Zdráhal uvítal presidenta proslovem, naež pres. dr. Masaryk odebral se k prohlídce estné setniny eskoslovenského národního vojska, pi emž predstajiž

_vil

hrála

se

mu

také

30. pluiku

italský

velitel

Když se zase president

eskobudjovický.

pistoupil posl. dr. slovensky po/dravil presidenta dra Masaryka jménem volného o^vnho/cného Slovenska. Tluresidentu Masarykovi, moil velou lásku Slovák

Blah

o,

jenž

164

vrátil,

první z myslících eských tmizu intensivni hlávelkou ideu eskoslovenskou, jí žil, pro ni pracoval

jenž sal

a bojoval, až zvítzil.

„Pijmi nás**, volal dr. Blaho „ve své opravdu šlechetní srdce, zabezpeí nás v té naší mladé svoboden ce. nás mezi národy kulturní v Evrop šastné. Bud zdráv, silný a pevný, abys nás mohl svou moudrostí i dále vésti, spravovati a dokoniti své dílo slavné!" Tento upímný projev slovenský vyslechl president dr. Masaryk, s pohnutím pistoupil k dru Blahovi, podal mu niku se slovy: „Jsem z vaší krve jako z krve eské.*'

Ve

Pak pedstoupily

dv

bíle

odné

družiky, ix)da-

presidentovi krásné k\iicc, naež president v prvodu vyšel z nádraží, aby nastoupil pes to, že projíždku padaly hust rozvlhlé vloky snhové stem až k radnici. Pe<^l nádražím, jež bylo peplnno jásajícím obyvatelstvem, které; z oken také vyhlíželo a mávalo svému presidentovi vstíc, byly pipraveny povozy, do nichž nasedali v tomto poádku I)o prvního ministr dr. ZahradnK a dr. Franta, do druhého president dr. Masaryk s dcerou pí Olgou, do tetího francouzský vyslanec pan Clement Simon a generál Piccione, do tetího plukovník Cuninghame s ly

— —

m-

:

plukovníkem Husákem, do pátého pcsl. Machar s Ivanem Masarykem, do šestého dr. Budinský s drem Bazovským, do sedmého posl. Zika a Nmec, do osmého dr. Veselý s drem Blahem a do devátého zástupce našeho zahraniního ministerstva dr. Štpánek a Božinov s redaktorem Tvaržkem, do desátého pedseda Národního výboru prof. Zdráhal a místopedseda Svoboda. V dalších pak tech automobilech sedli lenové Národního shromáždní. 165

I^rvcxl jel za nepopsatelného jásotu tisícihlavého obyvatelstva mstem až k radnid, kde vozy zastavily. Pedseda správní komise méstské dr. Zátka takto oslovil presidenta dra Masaryka: „Pane presidente, jako psanec opouštl jste Rakousko a vracíte se jako hlava eskoslovenského státu. Osud to \^ru obdivuhodný! Pece vŠak vidíme souvislost píinnou,' vidíme píze Prozretelnosíi. Ona již ode dávna pipravovala dnešní den, když probudila eskoslovensky národ z téžké letarjjie, urujíc mu lepší

budoucnost. ravana, aby

Ona

dala

vytýil

nám

badatele

národu

dj

dráhu ku

n. filosofa

znovu

Mo-

dobytí a osvo-

samostatnosti. V dob naší, která kácí tríiny Inost opt bozuje ujamené národy, dala nám aeropagu filosofa Moravana, aby zasedl ve s a dobyl národu svému estného místa ve svazu národ. bAUJeme vám za vše, co jste pro národ vykonal, A / hloubi duše pejeme plného zdaru v pokraování ;

i

a

konání velkého vašeho

díla.

Masaryk za tento projev podkoval, zapél pvecký spolek „Hlahol" za ízení editele zdejší hudební školy pana Jeremiáše národní hymnu „Kde domov mj ?-"* Na to vTátil se prvod presidentv zase zpt na i,Mr,v.' /., cfejn nadšeného jásotu oby\ »»('i^»v

Když president

dr.

•

Z

CTK. Z

Budjovic do Prahy. Budjovic, 20. prosince.

Vlak

presi-

pojede ve dvou oddílech. První vyjede z eských Budjovic v 9 hod. 33 min., druhý vlak, \ nmž pojede president, v 9 hod. 44 min. dopoledne. Zastávkv budou ve Veselí-Mezimostí 5 minut, v Táboe 10 minut. První vlak pijede do Prahy v jednu hodinu, druhý s presidentem v 1 hod. 15 min. denta

republiky

166

z

Pr&hy, 21. pros. CTK.) Ministerský pedseda áv. zaslal presidentu Masarykovi do eských Budéjovic tento telegram: Srden Vás pozdravuji jmé^ Z duše nem svým a nyní i jménem vlády na eské

Kramá

se tším na Vás a naši spolenou práci. tiskne ruku Váš Kramá.

pd. Upímn

Vám'

Z Prahy, 21. prosince (CTK) President eskoslovenské republiky zaslal dnes z C. Budjovic ministerskému pedsedovi dru Kramái, tento telegram Srdený dfk Vám a kolegm Vašim. Budeme pokraovati v práci, kterou jste provádli tak dobe doma a já s páteli za hranicemi. Sloueni a spojeni :

vrn

dodláme svj

zoíli

Z Veseíí-Mc.

ovdnv

úkol.

w.v. ...,

21.

Váš Masaryk. pros.

V

10 hod.

35-

minut pijel vlak s presidentem Masarykem do VeselíMczimostí, kde byla uinna první zastávka. Pres. dr. Masaryk, vystoupiv se svým prvodcem z vlaku, byl uvítán za nadšeného jásotu shromáždným obyvatelstvem a dvma malými družikami, jež podaly mu nádhernou k>iici. President laskav je oslovil a pohladil. Na to pozdravil jej starosta Kolín a bývalý posí. Vacek. President dr. Masaryk jim srden podkoval a rozbuil se se slovy: „S bohem,; a do práce." Vstoupil optn do vlaku, který za boulivého jásotu a volání

„Slávy'*

a

„Na

zdar'*

odjíždl k Táboru.

Z Tábora, 21. pros. Presidentv vlak pijel do Tjábora o 11. hod. dopolední. Na nádraží nádhern dekorovaném hlava na hlav. Místní hudba hraje pi vje2dti vlaku fanfáry z „Libuše". President vystupuje z vagónu a jest vítán etnými funkc.onái, jichž jménem mhiví starosta dr. Kos. Obecenstvo jásá a provolává slávu presidentovi. Dr. Kos vzpomíná ve své hi-

ei

167

významu Tábora, vítá presidcnUi jaku osvoboditele ze staleté poroby a slibuje, že všichni pjdeme jednomysln cestou, po níž nás president povede. iPosléze provolává presidentu slá\'u, což tisícihlavý zástorickélvo

stup nadšené oi>étuje. Pvecky sbor na perone zpívá husitskou „Kdož jste boží bojovníci^'. Po té za zvuk slovenské hymny „Nad Tatru se blýská** kráí president špalírem dam v národiních krojích na í>eron, kde stojí ozdobeno jeho fwprsí, a spolené se zástupci dohodových mocností, kteí ho provázejí, zapisuje se

do pamtní knihy. Odpovídaje k ei dra Ko>c, dvkujt /. ,. /^i.** ^... zdrazuje, že Tábor jest náš program a tomu pro;
se k

vlaku.

Hudba

hraje

hymnu

domov mj*'

„Kcíc

Když president vstoupil do svho vagónu, byl znova jásav zdraven a také zástupci dohody byli zahrnuti velikými ovacemi. V 11 hod. 15 min. hnul se vlak dále k za zvuk marscllaisy a stelby z hm^ždív I^ri tomto slavnostním aktu ii{!r/<)\a*í un\trn S )koI<jv

Praze

i'

vzorný poádek.

Z Benešova, 21. pros. (ClK.) OJ íábora byl^ ve všech stanicích, jimiž vlak volnji projíždé!, shromáždény davy

lidu,

mlád/

školní

i

dí>s;élí.

bylo vidti rozzáené tváe a \ jásot. Do Benešova, kde byla ped Prahou, pijel vlak s presidentem po 12 hod. 27 min. odjel dále. ,

President

tší

srden

Míis^iryk

odpovdi

a zdraznil, že

nás

práce. Dále vzpomenul svého [X)bytu války a ped \ lety.

168

ný \ka 12. hod. a

uvítání,

eká ješt v

Všude

že ho

velice tuhá

Bcne>

'

-i

Trim ál ní

pres den

cesta Praha

i

Prahou.

ped píjezdem

Nádherný zimní den, v hodinách dopoledních prazáreaÝ sliuncem a jen na krátko, v dob píjezdu presidentova, portéknd snhovou preháftkou rušený, rozkienul se vera mad Prahou. Už v ranných hodinách zastihl ji vzhru, vzrušenou pípravami, lehce rniervosnlou píchodem djinné památné, nenávratné chvíle. Prožili jsme júž bezpbtuivráte mezi kamennými lokty stovžaté Prahy vysoko nad normál zpnný žixot nesmírných zástup, valících se lavinou hlavními tepinami našeho msta v tak ohromných rozmrech však a y takové slavnostní, povznesené nálad, jevící se v ruchu mass i ve tváích, dosud jsme slovanskou ttI^^í ;

I^rahu nevidli.

A eknme rovniou: nepamatujeme vyzdobeni jcji prapory a chvojí od el až k patám dom, tak všeobecné, až n^a nejzazší periferii zabíhající. Nebyly zdo-

ml

ubía ulice, jimiž se prvod uliky, dalieko od míst. zastrenié slavnosti položeny, vyšoily se veselými barvami, bílou a ervenou a velmi bohat i barvami našich spojenc. Bylo dojemniO pozorovati, jak i nejchudší okna pispla svou píkrasou; nebylo-li látky an;i na drobné praporeky, aspo z barevných papír tím poetnjji zrobeny. Nebylo takka domu, s njehož by nevlál jeden veliký a niekolik menších prapor a vlajek, nebylo

beny pouizc tídy

nejodlehlejší,

rati,

domu, kde by nkolik oken; nemluvilo obrazy Masaryka a Wilsona. Tak vtištn; frontám dom, celým jejich

obma

blokm zující

a posléze stranám ulic vzhled, prozraradost a souasn i život uvdomlých lidí v

píbytcích. Sta

dom

zvláš bohat se vyzidobila 169

S baíikon

krom

k^uirlaíid a prapor spíývaly pehozy se ai^ky bílého lva v rudém poli, pozdravná hesla, platící presidentovi, Francii a spojencm vbec; na veejných budovách a výstavných pa'ácích na hlavních tídách b%ia ccM prilelí vykrášlena vkusni stylisovanou dekorací. I s dom, druhdy okázale njémecícých, vlály barvy eskoslovenského státu tak s nmeckého divadla a kasina. Tento nádherný, ze\'ní rámec, kíerý nazveme skrom;

né jen zmlazením staré, mezi mésty svétovými dávno uznané krásy Prahy, objal v loktech svých od rannícli hodin tnádhemý, živý obraz .=;!avnostního ruchu. Nebyli jsme to jen my, Pražané, kteí rozproudili rudným tokem stále víc a více houstnoucích chodc; venkov zdvojnásobil a snad zmnohonásobil ady, jež lioustly znenáhía v massy a již po sedmé hodiné ranní, v místech, kudy prvod mí! se bráti, formovaly špalír, rostoucí do hloubky.

Ohromnými prapory, zakrývajícími celá typatrová prelí, byly v>'zdobcny zejména Píkopy, n᧠WaMstreet. A vérii, že by ani tato bojovná tída Spojených obcí nebyla imesla ilplnéjíí paletu spojeneckých "barev, než Píkopy. Krásny byla i Celetná ú!icc se svou starobylou architekturou, rozjasnnou jásavými obmékrví za néj nami trikoior národ, spojených ideá!em i

prolitou.

Poadatclsí\o, složené z osvédených sil soko^ ských, eskoslovenského vojska, organisací, spolk a studentstva, phíilo svj úkol za vz*ácného porozumní obecentst\a. Dobrovolná káze, které dlouho se u nás nechtéTo ro7uméti, jakožto zákTadu v§eho poádku a dstojného rázu slavnosti, ujímá se k veliké radostá ve všech vrstvách od mUdí až do stáí. Jen tak bylo možno, že spoíky a korporace mohly procházeti bez

170

námahy ze seadiš rna vykázajiá jím místa, jcii tak mohlo obecenstvo, poniekud pozidji se dostavivší, proniktiiQuti v oknech a pod. k objednaným místm Dlužno zmíniti se o zce!a odlišném rázu vnitrního m^sta a pedmstí v dob^ pedpolední. Kderto v srdci Prahy tou dbbou nashromáidéno bylo jisté pres pl milionu duší, na pedméstích bylo Liduprázdno, jako po vymení. Vše, co mohlo, dlelto již v Praze. Ani jízdy elektrických drah a povoz n'erušily klidu, n-ejvýš njaký automobil poadatelstva chvílemi proletéL A ješt p
—

v nich žije a pracuje, vyšlo vera nia ulici. K jedenácté hodinié ucelí! se již obrázek: od Wilsonova nidraží. Václavským námstím dol, k Národnímu divadlu, nábežím Vltavským pes Staromstské námstí na Menší Msto pražské hradby tl, mezi námi široký, vzdušný pás jízdní dráhy. Nad statisíai hlav prapory, stanidarty a hesla rozpjatá na žer-

dv

dích.

Jen

dálky

svítí.

bílé

Oži\iijí

dom. Ne

skvrny

obliej

nad

tmavou

znenáhla okna, balkony, stechy

zdí a

do

vikýe

práv

nejváŠJiivjší úastJe známo, za jak \ie!ké cei-*

lhostejní diváci, ale

slavného dne tam jsoíu. ny ve prospch fondu po padlých ,,Ie.(Tionáích" rozprodána okna do posledního! A hudby jdou, vesele vyhrávají, zaznívá zpv a nad vším vznáší se nepopiratelný šum, jakoby rozechvjií a nadšení kídla mly a jimi mávaly. Cíni bližší okamžik píjezdu, tím vtší naptí a nedokavost. Na ústech všech visí otázka, blíží-^li se již v^Iak ku Praze? Je-li a o kolik zpoždn? Náhle zaTirímá vzduchem d'ová rána, za druníci

m

171

.

'

\\Á a v zátpiét] jx> té zvon za z\*oii>eni sCídraví s vŽží pražských. Výstely a hlahol jejich zvéstují, že prnií president eskoslovenské republiky, dr. Masaryk, vjíždí

do FVahy

.

.

Píjezd eskoslovenského vojska z Itálie a Francie. voj ped presidentv pijelo vera ped 11 h. Jako dopol. na Wilsonovo nádraží v Praze 150 muž eskoslovenského národního vojska z Itálie a 150 z Francie za vedení kapitána Matouška a s poruíky Hartmajiem,

Smutným ských

a ^ubou. iNárodní vojsko pijelo v italvagónech, lokomotiva byla ozdobena praporci

dohodových

stáKi.

Když vlak

vjiždél

do nádraží, za-

vojenská kapela národní hymnu „Kde domov mj?" a slovenskou hymnu „Nad Tatrou se blýská**, a národnímu vojsku pipraveno nadšené uvítání. K uvítání zavítali miiijstr Národní obrany V. Klofá, vehrála

litel

dr.

SchciniT,

místní

velitel

gen.

stoupení m/éstské správní rady vrch.

Smrek, inž.

v

za-

Rotnágl, Si-

monides a Kellnlcr Ministr Klofá rozmknival s etnými lenO' které sa>tává z nadšených muž cní. Nosí barety s odznakem eskoslovcnjské republiky, prsa každého zdobena jsou uzniáním udatnosti. *

ri

i,

\

Pivezli veškerou výzbroj i s automobily nákladla osobními. Na cesté do Prahy nalézali se 8 dni a n/ikdc neíXKiléhali revisním píkazm, á nestal se na cesté pokus o jich odzbrojenf. 1^ vystoupení z vlaku odebralo se národní vojsko ve ávou oddleních do Zavelovy nádražní restaurace, kde s chutí poobdvalo zase jednou z eské kuch>'né.

nmá

Na

Velké

hranicích

Prahy.

První vetší uvítánií v obvodu Velké Prahy uchyst:ino byk) presidenítu dni Masarykoxi na nádraží 1

172

»

i

vyzdobeném

l chvoje a prapory o 10. hod. 45 minutich n-jm se zastavivší Jegioniái, provizející jej na cest do Prahy, byli srdené pozdravenii etným obecenstvem, iia peronu se shromáždivším. Jeli v pljié výzbroji. Nádraží po jejich odjezdu se vyprázdnivší poalo se o 12. liodini poledaí zno\Ti naplovati a o V^l- hodinu pilo na n! veškeré mužstvo nemocniních vlak ve vršo\ickém nádraží stojících, s praporem eským a erveného kíže za velen-í asist. lékae dra Koínka, kteí nádražní vojenskou stráží oddlili peron od kolejí. Mezi obecenstvem, jež doplilili železniní úedníci zízenici, piatrtno bylo všeobecné napjetí, které se išté v^zpTužilo, když ve 12 hodin 45 minut zavznl lektrický zvonek, ohlašující píjezd prvého vlaku, který po 5 minutách projel rychle bez zastávky niádražím. )becenstvo, védélo, že presidenlt jede ve vlaku druhém, uvítalo již pnní vlak provo!ánlím „na zdar!*^ V)tva že prvý vlak zmizel v tunelu za vinohradským nádražím, zaineel ve 12 hodin 57 minut elektrický zvonek znÍDvu a ipo 3 minutách, pirávi v 1 hodinu vjíždl již vlak s presidentem Masarykem do niádraží. Napjetí rázem vyvrcholilo. Na pokyn imspektora Ducháka vlak /mírnil rychlost. Volnféjší jízdou blížil se pak presidentv vlak k Iperonu, vítán již z dálky všeobecným, nepetržitým jásotem. Vx\ malé rychlosti vynikla bohatá xýzdoba parního stroje, ale nikdo jí nedbal. Zraky \šech za bc^ulivého provolávání „slávy** a „n
\ickcni,

ými

pletcnlci

a našich spojenic. Již

\'

i

i

(

a

a

173

úpln

zblel,

okamžité ho

pozrial

mohl v kratiké dobé jeho

každý

a

zjevu,

pispl

také,

jak

k n^jsrdie-

nejupímnjší ovaci. Na provolání „slávy** a „na opovídal president kyniutím rukou a slovy: „Na

néjší,

zdar'*

A

zdar!*'

sidentova

'jisot

obecenstva potrval i když osoba prejeho zmi/c!a. Vlak zrychlující rychlost,

/rakm

n.Hlr.i/rTi

prni»'I

\

iiu >hradskýni

/mi/rí

a

\

fimr'ii

Na peronu

Na peronu bohaté vyzdobeném, koberci pokrytém estn>á setnina pchoty s hudbou, Sokolové a naši bojovníci z Itálie; mezi tmito nkteí, jichž ová-

stála

zaná hlava dávala svdectví o nedávných bojích. Sopoadatelé a skauti konali službu chvatn a bezoddyšn. Na stechách vagónu, u východu, na peronu ekali iliuoví operatéi u svých stroj. Naptí roso

Ikolští

každým okamžikem. Slunení záe plnila skleiiénou Na dalších peronech stá'y v

hi

v€*i\ého nádraží.

:Ích

;

pušky

echo-

rot; náhle tepeslováku z italských a francou. tavé ?nam<ení trubky, zcela nové, svží, radostné me^ se, dali se na lodii' eské, a rázem sebhli se, pochod naše roty v kloboucích crských a alpín; skvlý to pohled na vojenskou ká/e, plnou inteligence a pily. Bouliv zdraveni obecenstvem, prošH eští zahraniní vojáci dvoranou a zaujaH svá místa ped nádražím. Zatím scházeli si ministi, osobní pátelé presidentoW a lenové „Mafie** do p/ijímacích salon Mezi nimi ten ušlechtilý, neznámý dosud hrdina, lokaj ministrv, na njž pode jménem „Douby" prozradil ve verejším euiiktonu Machar tolik krásných .

:

.

'

'

;

i

in

..N

L.". ^

'

I

hodin

vjel

do nádraží 174

zajišf ovací vlak,

jímž

[vrijel

stupci

železnic ZaliraJník, ^neráJ Divis a záitalských Cechoslovákti s plukovním praporcjii,

ministr

úctou pozdravovaným NŠeini pítomnými. V nádraží hluboké ticho. Presrac o hod. 15. min. zahoukala dla. V téže hvíli zaal se drobn sypati sníh jako na pozdrav esko Z vinohradského tuniclu vynoila se lokomotiva /i my. zdobená prapory, kv^ty a koberci, dr. Alice Masar3t-ková vyšla, podpírána starostou pražským drem Šámalem, \ lak stanul, u vairoau presidentova rozletlá se dvíka syn Masaryk u\ Jan vyzvedl klesající slenu Alici do á rue otcovy Na chodb* va^^onu událo se toto setkání ncjdojempadlo tu více polibk^íi než slov. Za velebných í; ^ú ,,Kde domov mj" a „Nad Tatru sa blýská** se-toujpil pan president z Vlaku, pijal hlášení prof. Domina, Lxcneralisima dra Schejncra, potásl rukou starostovi a odebral se špalírem Sokol do salonu, následován celou suitou. Pan president je zdravého, svžího vzhledu, mladistvé pímý, v>'soký, štíhlý; pijel ve stejném k^ožichu a tyt^ickém tnekkdm klobouku, v jakém jsme jej pos

'T\'!ádIo

I

v

1

I

tkávali

ped

válkou.

Když pan president odcházel z pijímacích salonu peronem do nádražní dvorany, zahrála vojenská kapela hymny spojeneckých národ; pio oe!ou tu dobu pan president stál, vzdávaje rukou est, v ele ministr suity, stojících s hlavou obnaženou. Provázen j>ed>edou ministerstva, drem Kramáem, vykonal president pehlídku estné setniny a Sokolské stráže a pijal hlášení velitel, naež se odebrai db nádražní budovy.

a

kterým pan president Masaryk píijel, sklá\X)zu, „císaského'* vagónu Bušthradské dráhy a ady voz jiných. Salonní \"z jest

Vlak, dal se z

kuchyského

175

ložnicí

nichž sák,

komfortu,

v (ncjmoderiiejsírn

/arízeii

tíou

prij-eli

L^^enerál

a (koupelnou

s

adou

a

Olga Masarykova, Machar, Piccione a

krás^

ložnic,

pliricovník

v

Hu-

j.

První

M

jídelnou,

dalších

.o.

j

.v

vz

k ekárn, vyšla si. Alice -Masar^-ková* v prvodu dra lámala na peron. Se se naklonil presidentv syn Jan, jenž sestru uvedl, aby se s ve3cýni svým otcem a s paní Olgou objala po tyletém odlouení Potom hned sestupoi val president; pozdraven drem Scheincrem, jenž se hlásil jako velitel, kráel špalírem pátel po rudém koberci do slavnostní siné Ped jejími dvci^ni uvítala jej zvuným hlasem deputace jeho nejvyšších slováckých rodák, pinášejících chléb a s!. Beze slova, k* s hlubokým pohledem dík pijal president podaný slovanský dar a \'stoupiI do ministerského salonu, kde ve stedu vlády byl uvítán jejím pedsedou, drem Kramáem. í^o presidentové (xlpovédi objali se oba

Kd\/

blížil

salonní

schdk

len

tito mužové, jichž vnéjŠÍ i Miitrní osud symbolisujc vše neJN^étší a vše bolestné, co jejich národ prožíval za doby války. Vidéli /sme slzet muže, plakali ministi,

dámy, pátelé a

heroický,

-

byl

to

okamžik

velikostí

li'

dN^émý pi všem cerem

l)r.

Kra-

má

potom francouzsky oslovil vyslance francouzského italského velitele, kteí odpio\iédéK každý v rodném svém jaz}ivu as "lemiXTainenteni sob vlastním; na i

Kramá

k anglickému plukovníku. Popedstaveni jednotliví ministi a pedseda Národního shromáždní, Tomášek, zva! pre'' 'íio aktu sidenta ormálné do snmovny. Za a jež byly proneseny ei, jichž text svou vlastností praegnací hlub< lývaky v mysl to obrátil se dr.

tom

byli

jyresiilentovj

*

'

i

i

176

:

posluchasha president úv. Masaryk mluvil vroucím prostým zpsobem, tak dojímavým svou skromností vcností; dr. Kramá nkteré pasáže pronesl hla-cm dvojnásob zdiira/ujícím cit i lobsah, tak když sliboval, že svobody dobyté dovedeme uhájiti, tak když ;

1

i

Francie adresoval vety dík to hlasité sIon-o „reconnaissanco** šlo / lilonhkv srdce. Znní jcdnot!i\'*vch bylo tdto posliu

;

eí

Ministr president dr.

Kramá

mn

opravdovou k (presidentovi: ,,Je radostí uvítati vás jako prvního presidentíil eskoslovenské republiky v našem stedu. Vítám,

pr;i\il.

obrácen

upímnou naší

jménem první vlády našeho svobodného státu. Vy nejlépe víte, mnoho-lli je v ^tch slovech utrpení, piráce, /klamání ;nekonené radosti vždy v tom je všechno, jste vnoval všecky své síly, celý s\^[j život. Vítá vás celý národ bez rozdílu, všecky jeho vrstvy a ve vaší osob vítá a plaví všecky, kteí byli vašimi druhy a pomocníky ve velkém díle, které jste vykonali \ás

—

i

emu

našeho národa. všichni dkujeme vám za všechna strádání tyletého vyhnanství, za všecku vaši velikou práci pro uznání samostatnosti a svobody národa eskoslovenského a dkujeme vám zejména za to, že jste nám \ychoval a zorganisoval naše nevyrovnateiné hrdiny, pro

osvobození

My

naše eskoslovenské vojsko, že dovedl jste je oduševiiiti krásnou, vnitní kázní, v níž všichni vidíme obrození našeho národa, jeho v'ýcho\-u ku pravé svobod. Vítám vás jménem vlády, v níž zastoupeny jsou všechny naše strany, nebo všechny se spojily k veliké a tžké práci zbudování naší republiky v duchu pravé demokracie a opravdové sociální spravedlnosti. Vím a jsem pesvden, že v teto jednot vlády a národa uvi-

177

12

dítc

nejnUiCjsi vani a pfejeme

Véríme

pozdrav oeskosloventíkélio národii. si,

ab-vstr

bví

a

rfi^^tal

iéto

íed-

noty nejlepším strážcem

my

prožili tžká *.i>ii ;^ui wvi i. ^hn.c, i\ví> všecko, co vám bylo drahé, abyste venku pomáhal dobývati svoNxlu svému národu. My sice nedovedli dokonati ješté náJherný zázrak vnitního peíxxiu, který se vám podail s našimi junáky, ale pece najdete nás jinými, nežli jsme byli ped válkou. Po eskoslovenských vlastech vane nový duch, radpstný a svží, a v jásotu, který vás dnes pivítá, uslyšíte Jiéjen vdnost národa za všechno, co jste vykonal, vy i vaší druzi, nýbrž také nadšenou radost / nové svobody, jásavý výkik srdcí, ^bavených tíživého v-domí nesvobtxiy a itisku a zárove pevnou nezlom(nou vli, uhájiíi si tu naši svobodu í^roti každému ne-

Také

opoistil

jste

i

píteli,

A

vnjšímu

i

vnitnímu.

bute nám vítán! My pejeme nám všem, celému národu, abvste

tak ješt jednou:

duše

/

<('

\

ti/kých

vám

i

t\oení našeho nového státu byl rádcem na cest k*e svtlé, velk bui «• eskoslovenského!"

chvílích

nám viídcem doucno^ti "'

i

President Masaryk,

zejmv

AzÁm

dojat,

odpovdl:

,

.Odpuste, k-dyž

nebudu mnoho mluvit. Ani nevím, co bych vám ekl. Je to po tyech letech poprvé, že jsem tak dojat. Já vím a vy víte všichni, že nis eká ješt mnoho práce Já vím a vy víte všichni, že nás eká ješt mnoho obtíží, že je nám' pekonati ješt mnoho obtíží. O totn všem se pátelsky dohodneme. 'A jak ek! vአpremiér, oekávám již s dychtivostí, abych mohl pokraovati v téže práci, kterou jste vykonali vy zde a my tam Vy jste mi dkovali, já musím dkovati vám. Nebudu 178

vám

íkat, kolik nocí j^em nespal za ta lyri léta. Znáni jak u vás doma se usilovalOj a!c vy jste leohroženi vytrvali a zstali silni. To posilovalo nejen nás všechny, ale bylo prvním a velikým dkazem, že máme národ za sebou a že jsme ve styku. Ale pece náš pochod šel stejným smrem a obsahem. Ješt jedF10U srdený dík a tším se na spolupráci. Slibuji Vám, o jako jsem doposud pracoval a vynasjíažil se zxx-^ stati zdravým, že budu také s vámi pracovati dále."

Rakousko a vím,

Re

min.

pedsedy k splnom o nnému

ministru

p*.

Cle-

mentu Šimonovi. Pane ministe republiky francouzské! Jménem vlády republiky eskoslovenské pozdravuji vás v našem hlavním mst. Picházíte k nám jako první zástupce velké mocnosti a my jsme potšeni, že je to Francie, která pichází první nám íci nejen, že nás považuje za stát uznaný, ale za stát konsolidovaný, hodný všech preroitív stát definitivn ustanovených. My nejsme ostatpekvapeni, že Francie první pichází k nám. Od poátku války nám dala tolik hluboké a velé -vmpatie! Ona cítila dobe, že v oné nepátelské mon^

n

dkaz

rchii rakousko-uherské mla upímné pátele: echoslováky a Jihoslovany, kterým byla Francie vždy symbolem práva a svobod}'. Jak jsme se chvli pro Francii v hodinách smutných a tžkých! A jak naše srdce /•kikla radostí, když vaše armády poaly vítzný pohod proti spolenému nepíteli! My vždy milovaU Francii stejnou láskou ve dnech neštstí, jako ve dnech vítzství a nikdy jsme ji neobdivovali tak hluboce, jako v její ušlechtilé hrdosti, kterou zachovala i v nejtžších chvílích své historie. Nedovedu vám ani vyjáditi, jak vás miluj-eme a >ak vám jsme vdní za šechny obti, které jste pinesl), abyttc c«Iý svtt

179

osvobodili od brutálního násilí a militarismu pruského. A touto veškerou láskou zstaneme vždy veni vám a vašim spojencm, a slibujeme vám, že budeme pevn držeti pední posíci, kterou vy jste nám svili. Vy znáte lépe než kdo jiný heroismus, jehož echoslovák je schopen, hájí svou zem a ^vou svobodu. Prosím vás pane ministe, abyste byl tIumo.níkem tchto cit našeho národa u své vtódy a ab>'ste ekl krásné a radostné

když

mihijeme a jak chceme

Francii, jak

ji

vdnost

svoji

Re

a

pana m

\^.

jí

dokázati svoji

vmcst. dra

Kramáe

k

i?eneráht

I

iiiei

Pi<íck)-

novi.

j;nénem eskoslovenské vlády jako ve!ite!e našich sbKsbor, které jste vedl k sláv a které chcete nyní vésti, aby utrhly plody své odvahy a svých ol>étí k osvobození našich bratn Slovák re staletého jha maarského. Dekujeme z hloubi srdce vaší vlád, že vám svila tento uš!echll!ý úkol, který zstane vždy nezapomenutelným c Jmu národu a my jí vysloMijemc svj upíi;....^ ^«. .a vše to, co uinila put) naše udatné vojáky, a za velost, s jakou pijal J. V. král italský našeho presidenta. Naším upímným páním bude v/dy, udržeti si toto blahovolné pátelství talie a národ italský mže býti ujištn, že buckme vždy cliovati ve svých srdcích pocit vd ''"'•' '-> ''v co vykonal pro naši s\'Obodu a nczá\

hiých

1

\

Plukovníka m.

pi

dr.

angl.

Kramá

armádN

uninRhama oslovik

takto:

Pane plukovmíkuí Dovolte mne, abych vás uvítal jménem eskoslovenské vlády. Jsme hluboce vdní vaší vlád Xi to vše, co uinila po dobu války pro naši svoIxxiu

a

ftieodvisloit

Nezapomeneme 180

nikdy,

jak

jsme

potšeni v jteii den, kd\ jsme /vdli, ze vláda šlechetné a velké Britanie iormála uznala naši republiku. Dekujeme vám za tento krásný píklad, který jste dali celému Lidstvu. Obdivuhodná solidarita národa an.i^Iického od prostého dlníka až k ;nejvyšším byli

spolenosti nebyla jen nejzejmjším djinné velikosti, ale také pro všechny národy píkladem toho, co národ sjednocenný dovede

representantm

dkazem

vaší

v boji pro šlechetný a spravedlivý úel. Bucfte, prosím,

tlumoníkem veškeré naší vdnosti u anglického národa a také tlumoníkem naší pevné rozhodnosti býti vždy pohotov ke všem obtem píro vc spravedliN^ou a práva. Ujistte jej, že vrnost spojencm, k-teí nám dali svobodu, zstane národu eskoslovenskému vždy vcí posvátnouPak

kv>nal se cercle,

byli

jenž

uvítal

n

pi

nmž

presidentu Masary-

pedstaveni lenové vlidy pedseda Tomášek,

kovi

presidenta

tmito

a

slovy:

„Pane presidente! Vítám vás prozatím zde a srdevás zdravím a zMi souasn, abyste pišel do Ná-

rodního shromáždní vykonati ústavní svou povinnost. Poté odebral se president, provázen leny vlády,

do salonu.

Z ministerské sín, vyzdobené obrazy Prahy, ubíse president do sousedního salonku, kde byli shromáždni osobní pátelé a lenové Maffie; z Masary-

ral

kových vrných tedy ti nejvrnjší. Pohled na pítomn tam dámy a pány byl jedinený. Nech zní to sebe pravdnepodobnji pravda je, že nkteí „velezrádci'* teprve tam se dovídali o válené innosti svých' druh, tak znamenit byla vec organlsována, tak dovedli lenové Maffie mleti. Do pamtní knihy, v :

vrn

181

tyicet dívjších revolucionár \idé!i jí»nie tam nejen aktiNHÍ politiky, kteí riskovali jmní a život, nejen neohrožené pá ' tele, kteí byli ochotni za fstoupdti vyhnanství a smrt, nýbrž ., kteí svého asu prozrazovali vojenská lajems^•í, recepty n^i výrobu otravných plyn, plány mobilisaní a disposice muniní; vfdéli jsme tam inženýra, jenž hrál d!e sak>n« vyložené, zap««lo se na ;

'

ii

i

žitou úlohu jako zamstnanec rakouské prachárny; u mlce, který umélým zpsobem schovával nejtajnjší akta v sáde; nkdejšího státního návladního; fárá

c; lokaje, kdysi v jakcuských dvorních službách; spi sovatele a advokáty; policejního editele; ministry Kp(>:céností, jež mu byla oznaena jako shrotnážuj; strjc eského povstání, vdl, že je mezi svými mezi muži inu a idealismu. Zno\-u jsme si uvdomovali dvojí typ našich hrdin, representovaný naším presidentem republiky a presidentem ministerské rady. Je den za hranicemi, tx-urce legií, zt'esnéjií boje, druJi\ v Icrimimále, odsouzen na smrt a zté!csnéní vzdoru do ma: oba mu' svých místech, oba jednotlivci Fvmholv e^kc vcrno-» za celý typu drului .

—

»

ii

stí,

neohroženosti a víry!

Ze

len

Mafie, kteí

i^.i

liíiNu^.tvlvwu

i-vi^vivuv.

a žaláováni, byli zde zejména choí ministra zahraniních vcí paní M. Benešová a krou jejich známých, paní Linhartová, bratí Hájkové, i< aktor Dušek a množst\'í jiných. Za ve vedlejším salon pispchal do místnosti mladý muž, stanul, okamžik se rozhlíže!, pak vrh! se do skupin do náni< svých sester a k pátelm. Všichni slzeli. To se sise svými dr. Lev Sychravá, jenž od sarhého zaau; váMcy neohrožen pracoval o naší vci za nejsurovéjpíron^ás ledováni

;

ei

182

!Ȓho

Lam

l*resident

winúy

Masaryk

viucnskc v^^toupil

u

vsecii

jejich

prizivnik"ú

do salonku, provázen deni

!^ámalem, jenž pravil, že nemže mu pedstavit osobn/é všechny pítomnt^ že všaik všichni buto žaláováni líyli jiebo žaláování zaslwhovali. Všichni tito vám zde pomáhali. Presidciit Masaryk mírné se usmívaje, rozhlédl se j-jO pítomných, zastavil se uprosted místnosti a vesele pravil: „A dobe jsme to udjali, dobe!" a a rychle již po?ídravoval se a itím i oním známým vycházel ven k deputaci svých voli, která na nho

ekala. \

d\oran(J

Wiisoruna

iKidra/i

iJuMio pied jedenáctou poali se zde i>hiumci/.a<;pozvaní spisovatelé, kteí podepsali památný loský manifest, výtvarní umeld a uenci. Byla tu pohromad celá eská kultura. Za dvojitým špalírem Sokol a skaut kupila se ada za radou. Tento špalír délil prostrannou dvoranu na ti díly: v obou postranních zaujali místa pozvaní hosté, v iprostedním, pokr>iém nádhernými koberci, konal se slavnostní akt. Stranu, obrácenou k perronu zaujali zástupci university a techniky se svými estnými odznaky a vystrojenými pedely, strana protjší, východ z nádraží, obsazena skauty, Sokoly, poadateli a žurnalisty. Ve veliké dvx>rané huelo to jako ve mlýn. Každou chvíli kráel stedem na perron nkdo ze vlády a osob, pozvaných k slavnostnímu uvítání politickému a rodinnému v nádražním salon. Podél špalíru drahnou chvíli, hovoe tu a tam s nkým, procházel se i mistr Jirásek. Na galerii nad východem zaujali místo zpváci. Oekávání stupuje se od tvrthodiny k tvrthodin, od minuty k minuté. Ve vzrušeném hovoru nesetných hlas mní se i první rány vati

len

183

dél v pouhý temný hukot. \ luin objevUj^ ^v ^a na perromi vyzdobená lokomotiva a vagóny je v nádraží, vítání poíná.

—

v^^x..^,

vlak

Netrvá dlouho. Z ii>erronu slyšeti spojenecké hymZa krátkou chvíli po píjezdu objeví se ve dveích, vedoucích z perronu do dvorany, pnní skupina žurnalisté, mezi nimi nás anglický host, dopisovatel ,, Times" a chvatným krokem ubírají se podél špalíni a obsazují východ. Minuty nejvtšího napjetí za rostoucího ticha, mužové a také nékteré ochotné dámy snímají klobouky, náhle jakoby vítr rozeil pole a tu již, provázen m. p. drem Kramáem, svým rázným, dlouhým krokem, snítky vavínu v ruce, vstuny.

—

i

—

P*^J^

president Masarvk.

Ohromná vbia nadšení letí _shromáždén.... .i. .v, tvrci naší svobody. Hromový pozdrav hmí z hrdel, klobouky rázem se zdvihají vzhru a také peetné šátky, jež se pak vracejí, aby osuj^ily oi Komu nezvlhly v tuto chvíli, komu z žen i z muž, dé*iiíkú národní když se ocitli tváí v tvá muži, který jí z cipinesl základní pedpoklad, politickou svobodu? V tom již se ozývá z galerie mohutný mužský zpév slavnostní sbor V. Nováka na slova Macharova, z Uíhož oste vystuptije „Sláva Tob, Masaryku!'* a ped

kujtury,

ziny

—

skipinu, ktenou hoí president a dr Kramá, za nimi generál I^iccione, plukovník Sir T. Montgomer>' Cuninghame, francouzský vyslanec ministr Simon, eský generaliSiSimXlS,

dy,

di

a

l^ríf'''^'

T^rí^í/fon^x

í

i

r%'nr»\

»'

v

Iq-

pedstupuje

Ajuu

mistr

President

vykrauje

vroucné potásají

si

zpiíisobem

mluví:

Jirásek

mu

rukou.

184

Jirabck.

vstíc a uba d.ouiiw

.»

Svým milým, roz\ážným

ÍA>Niaiu se miic cli, abjuii VftS ,,Pan€ pTCSiuLiitc pozdravil a juvítal ve jménu eského spisovatelstva pi vašem N-sfioupení do naší zlaté, slovanské Prahy, nyní již ne hlavy ponižovaného království, ale slavné po-J vztiesené a zjasnné záí nové doby a nového života. Cítím a odvažuji se íci, že vás vítám nejen zla své druhy a družky, ale také za všechen .národ, v jiehož jménu eské spdsovatelstvo promluvilo loského roku do dusného ticha obecné zamlklosti. Radostn vítám vás, vítze, hrdinu ducha, vle a obétivé, nieho se nelekající lásky k národu, práv-u a spravedlnosti. Vracíte se ze svtového zápasu mezi surovou dobývavostí a panovaností a mezi obhájci svobody a práv ná-

rod.

V

národa

A

té

ohromné boui pokrý\ala se lodika našeho Byly chvíle tžkých obav úzkostí.

vlnami.

i

pane presidente, vystihl jste význam veliké, rozhodující doby, z ní že mohla by vzejíti spása našemu národu. A tu se zaalo vaš« dílo. Pipravoval tu

vy,

porozumní daleké ciziny pro staletá utrpení národa Husova, Chelického a Komenského, hledal a získal jste mu s pomocí našich vrných, oddaných v emigraci píze a podporu inejklilturnéjších stát. Benjamin Frank lin v as, kdy obce severoamerické bpíovaly za svou svobodu a samostatnost, vypravil se pes získat své vlasti pomoc ušlechtilé jste

moe

Francie.

jedním

Tak

i

moem

ješt víc, mnohem více. Ne ne jedním díJem svta jste svízel a |nebezpeenství, v stedi-

vy, a vy jste

píliul,

putoval, nedbaje jste skách státu pracoval bez velkých únavy, abyste naklonil \iiúi a rozhodující muže naší vd. Ale nejen <;o. Vy jste i brannom moc sbíral, svoliávaje krajany do váleného šiku. Vaším podntem utvoilo se daleko za našimi hranicemi eskoslovenské vojsko, vámi nadšené, píné kázn a mravní šily, noví

185

v

bojoviut-i.

ni4i»itwtí

.21

jcjich

í>:avoiJ,

jt*/

m/jies:a

cfs-kr

svtem, sloueno jest i vaŠe jméno A riánod, doma násilné umlovaný, týraný žaláe.Ti a ipopravami, dovídal se v radostném úžasu o svém ochrán5irýni

jméfnic

o svých rekovných

bojovnících. Jako velkolepé, dohrdinské vzrušen naslouchal o jejich chrabrosti na dalekých bojištích Ruska, Francie, Vlach, !o muednické smrti mnohých z nich. S ho-^ noucím úastenstvím sledoval zprávy o vašem, pane presidente, snažení a díle, obdivuje se Vaší ener^i, ci,

sud

neslýchané

básni

i

a vašemu diplomatickému uméní. Paížská akademie, vítajíc Frank !Lna, uctila jej vcrš-em "pinoslovujícím, že vyrval žezlo tyranm. Dnes všechen náš náipd klaní se v hluboké úcté a se srde-* Tipu vdéností vašim zásluhám o to, že i u nás padlo

síle

tyranské

400

jež nájn

žezl|0,

bezohledné

i

kruté

vládlo na

let.

musil jste pinésti téžkouob, své drahé v tísni vé nejistoté, jaký Inide jejich osud. Odejel jste z vlasti ve chvílích ncjvracíte se do svotxxlného státu, vetší její pproby. první jeho president, do našeho státu rozšíeného o bratrské Slovensko. Odešel jste z I^rahy sám a vracíte se v ele slavných rot nového eskoslovenského mravní posilu naší mlabratrstva, nesoucího hmotnou dé republice. Véštba Palackého se splíiila. Odvéký náš nepítel pemožen, krutý z^pas dvou svét skonil se a ideí istého lidství, jehož vítézstvíjn si>ravedlnosti perem. hlasatelem a obráncem vždy jste byl slovem Doekali jsme se splnní svých tužeb, vrácena nám správa našich vécí. Na staletí nebylo tak ja>ných a radostných chvil v živote našeho národa, leda jen o volbé Jiíka krále, kdy „mnozí jsou plakali pro radost, že již vyšli z moci némeckých král*

Odcházxje

musíl

jste

z

vlasti,

opustit

Te

i

i

186

Poichnáno bude epochou

bylo,

,.«..^

naáich

v

presidente,

Jéjiriách,

vaše

dílo,

(jozehnáíi

jeí

bud5ž

i

nivrat. Naši htjsitští pedkové vítali své vítzTié houfy se 7,piévem „Po neprátelsicí-m zvítzení vítajte

váš

:

bratrie chvíli:

milí**. ,,

Vítejte,

A my voláme

této

památné

vzácný náš hrdino a

vítézi,

radostné jehož jmé-

nu budau u nás žehnati veky.*' President podiva mu ruku a dekuje. A ji/ se ozývají s hry 2ižkovy j,Kdo jste boží bojovníci", po nich „Kde domov mj** a „Nad Tatrou sa blýská**, hymma osvobozené zem, pi nichž vracejí se opét slzy do oí a mezi jednotlivými vtami slyšeti vzlyky vzrušení a

radosti.

Nové

napjetí v obecenst\u. President, jenž chvíjedíiou lemi hovoil s m. p. drem Kramáem, pi oba srden se zasmáli, rozhlédl se kolem, jako druhdy vždycky iníval, a svým charakteristickým h'asem, který jako bychom vera naposled byli slyšeli s kathedry nebo eništé, doprovázeje slova úsenými pohyby pravicí, za niapjaté pozornosti jal se mluviti.

emž

President

Masaryk:

vám podikoval jen nkolika málo Jsem potšen, že vámi osobn jsem vítáh, že

„Dovolte, abych slovy.

jsem vítán spisovatelem, který zárove s politiky jest pedstavitelem snah eského národa. Já vás, básníky, jako tvrce vždy pokládal za pedstavitele národa. Vy máte nemenší zásluhy o uskutenní cíl v>'tknutých, než my, politití pracovníci, proto chceme s vámi i nadále spolupsobiti. Bude v tom mnoho poesie, bude to pohádka, ale pohádka skutenosti, ve které žijeme. Nastává nám nyní práce, spolená práce. Každý na^stupte své místo, nebo každý i malý mže pispéti k vybudování eskoslovenské demokracie. 187

Boulivý, nadšený

a neutuchající souhlas dojatých provází jeho první slova, promluvená v Praze k celému národu, jeho mužný appe! k radostné, oddané r^r^''* 'í^'^" práci. Špalíry se "kolísají, klobouky a ^'^i^ v pohybu, dvoranou zmítá horeka. Kolem presidenta t\\)í se kruh. l^cdstavuji mu zástupce university, ostatn známé kolegy, zástupce knžstva atd. Ostit ní obecenstvo nevidí už nic, jenom kterak celá skupina zvolna pohybuje se k východu. Teprve nová boue lidských hlasu, sklánní praix>r a pohyby tisíc je pouují, že plresídent vyšel z nádraží.

poslucha

Ped Již

od

nádražím

asných hodin

rannícii

oyiO

prosiraristN

i

ped Wilsonovým

nádražím uzaveno vojskem a do ohrazeného prostoru x-pustny byly pouze osoby, které se vykázaly x-stupenkou. Kdo ml vstupenku er\'cn6 barvy, byl vpuštn dovnit do nádraží, vstupenka barn/c ke vstupu do t. zv. „estvy modré opr.M^ '

ného dvora'*

ím.

1

Ve koví sadu Vrchhckého shromáždilo

se

za

železným

plotem

mnoho divák. Komu nestail tento do vtví strom a brzo byly stromy

pohled, vylezl si obsazeny. Budova nádražní byla bohat vyzdobena a ped nádražím postaveny byly u zvýšeného nástupišt elektrických drah t}'i stožáry. Se dvou krajních vlály prapory er\enobílé, na prostedních prapor slovanský a francouzský. Stožáry spojeny byly chvo}ov3rmi ziivsy a obtoeny chvojí. Už od 10. hod. dopolední poalo se prostranst\'í estného dvora pomalu naplovati. Picházeli pozAaní hosté, zástupcové bývalých okresních národních vý-

etn

bor, uených spoleností

university,

188

komory obchod-

:

ní,

zasiupcovc

dcinicKycii

a

živnostenských

atd.

organisac í

Prostranstvím procházely iistavin- s hudbami žua oddíly vojenské, ubírajíce se na vyká-* sokolské py zaná stanovišt. Naproti nádraží u sadu postaveni byli lenové dlnických tlocviných jednot, ped nimi stáli Sokolové. V Sadové tíd, smrem k museu, rozestaveny byly oddíly eskoslovenského národního vojska z rzných front, skupina ruských dstojník, kteí u-. prchli z nmeckého zajetí, pak skupina s tabulkou „Vézniní a internovaní emožiuté san^í", letecký sbor, pražská národní milice a konen odíifv všicli lyukfi vt)jska, které je v Praze pítomno. U vchodu do nádraží utvoili Sokoluvt* a cliiovu dlnických tlocviných jednot polokruh se svými prapory, vlastní to ,, estný dxoir". Po levé stran bylo 31 iplrapOr a p'^ nrixw' v^frmt" m 7n lím' -^^-jN rir>cff' estného dvora

Za zvýšeným Jiastupisti^iii cicktnckycli drali pipraveny byly automobily pro úastníky prvodu. Pn vx)dnie ml jeti president Masaryk v císaském koáe, do nhož zapraženy byly dva páry blouš a který byl ozdoben bílým a modrým šeíkem a rudými ržemi. President však tento koár odmítl a jel v automobilu. Koár pak vyhrazen presidentov rodin, kterou provázel básník J. S. Machar. Presidentv automobil byl bohat vyzdoben kvtinami, palmami a velkým vavínovým vncem, protkaným slovanskou triko-

kvt.

lorou ze

Tlesnou

Masaryka tvoili lenové

stráž presidenta

eskioslovenského národního vojska a Sokolové. Byíi mezi nimi vojíni z naší armády, kteí bojovali ve Francii, talii v Rusku. \e\Q\ p
i

Onm t

189

Cím

k

blíže

jxjledui,

tíiii

véiší

rach.

Rychle

vy->

—

konány poslední pípravy, a už se zaali sjíždti bylo po poledni ministi a hodnostái. otoAutomobil presidentv nesíslnékrát „zfilmován". Universitní pedelové, pišedší v ííáy

—

zvnn

i

historických krojích, Pét minut ped

kávan dlový výstel

tv

vjel

vzbudili

hod.

1

;

živou

znamení

do obvo<íu msta

pozornost.

odpolední zaznl

neoe-

že viak presidenSouasn rozezvuely se to,

zvony stovžaté Prahy.

V zástupech nastal rozruch a šum. Mezi Sokolstvem a vojskem úsené povely, jichž výsledkem byl ješt tužší píoádek. Po chvíli zapísknutí zvstovalo, že vlak vjíždí pod klenbu nádražní V tu chvíli hukot na prázdno bžících automobi !o\Tch motor pehlušily h/udby, hrající národní hymnu. President

v

prvodu.

Bylo V»'^- hod. odpo!., když ze dvorany iiadraziu vybhli dlníci, kteí rozprosteli erveny koberec. Po chvíh vychází ministr Národní obrany Kloá. Velení „Pozor!" a jízdni Sokolové staví se ped automobily Po další tvrt hodin vybíhá nÁolik poadatel a

ŽTurnialist

Prapory soko'sífé se sklánjí k zemi a

„í^ozor, k páté zbra!" Hrobové ticho, president vychází uvítán nepopsatelným jásotem. Kráí pevným krokem, rozhlí/í ^c. do jat \-^ tupuje do

dstojníci

velí:

automobilu.

Pak poal se aditi iwvod. V ele jel v aulombbihx starosta eské obce sokolské dr. Vaniek 8 policejním editelem Bienertem, za ním 13 jízdních stel-

dv

c, za tmi šly ady sokolských poadatel, pak Sí^olští trubaové, za nimi koár s |X)adate'i, zase oddíl Sokol, ajutomobil s poadateli a za nimi tyi 190

vC(_V

sukuUriC jiZd\. Zd

11

i

111

i

JldoiCau\

cL. v

v>áaiij

tiSkO-

slovenského národního \x>jska z francouzské fronty, pod velením kapitána Matouška, z ruské fronty pod velením podporuíka Jarolímka a r italské fronty. Následoval lutomobil s pedsedou zemské správní komise drem Frantou a drem Sámalem, druhý s ministrem Klofáem, drem Scheinercm, phikovníkcm Husákem, pak eta jízdy a za -ní president Masaryk. n^Jební kapely postupné hrají Nad Tatrou sa blýská, Marseillaisu, Kde domov a Hej Slované! Prvod vyšel od Wilsonova nádraží pesn o 2. liod. odpolední do moe lidstva a píboje jásotu. President Masar>k, maje po boku pedsedu Národního shromáždní Tomáška, kývá rukou na pozdrav, chvílemi zase smeká k!obou\ a radostné se usmívá'. Jeho zjev tak klidný a vážný vyzauje radostné po«

mj

—

—

hnutí.

výzdoba presidentoNii zaujala odklid mu bylo máváno šátky a provolávána „Sláva*'. V záptí \\^ odvrátil se od tohoto divadla a unesen zadíval se k musejní rampé s jedinenou výzdobou její, záhon v ži\i''ch kvtin, našich to v krojích. President dojat krásíju snímá s n.a\y klobouk, mává jím ve vzduchu na pozdrav eskoslovenským dvám. Když jel podle musea, svítilo mu slunce do oí. President zaclonil si oi klobi .ikem a nahýbá se ješt zpt, chce jakoby povstati, v tom však již atitomotril jede ku NeipA'e

nmeckého

pozornost

divadla,

dv

pedu

a

pestrobarevný

V Ovocné

obraz mizí.

„A

ulici zaujal

tíek Masaryk!'*, nedaleko

žije tapresidenta nápis nhož stála horhická hudba

v krojích.

Ve FerdinandoNi tíd uvítaly presidenta organišpalír uk^ásace státoprávní demokracie, fiehz nástup i

191

krásnou káze. Zde se projevy ješté zesílily. Blfže Mikulandské ulice automobil na chvíli zasta\ii. Zástupy daly se do ipévn hymny „Kde domov mj?" a proN'* volávaly pak ,,A žije náš president Masaryk!*' zal

Francie!", ,,A ž'ije Anijlie!'* Za zpévu „Hej, Slované!" dává se automobil na další cestu. S loggie Národního diva-Jla zaznívající fanfáry s poátku jsou úpUne pehlušeny voláním slávy. Když president dojel na nábeží, propuká znovu žije

a

radostntak

jest

kepe

President, ce!ý zavát sn
metelice.

byl

a a

blízký.

Když dojel automobil k pomníku císae Františka, itn povšimnul si )t sochy cí^ '

'

i

v

plátno,

zasmál

a

Výzdoba sejní

co;i

i'

k

pí

\i,

-

í^rahy

vyvrcholila

«•

rampy, na kterou byl ncz-n

Museum, niš

:

:

okradou mu-

iiteljiý

pohled.

m

památek, vítalo prahu hlavního mésti prvního našeho presidenta, v-» tálo poátek nového období historie národa. A uvítalo presidenta po/dravem ne /pvabnjším, nádhernou kyticí živých kvetli, rozechvných radostí a láskou. Celá musejní rampa byla naplnna nkolika tisíci dé\nšek a jinoch v národních krojí\:Ii, které ze všech koncft eského státu pivedlo do Prahy nadšení Dávno ped jedenáctou "byla rampa obsazena do posledního místeka. Sama pekrásným divadlem, poskytovala rampa nejvdnjší rozhled po celém Václavském námstí a Sadovou tídou až k \Vi'sonovu nádraží Kde jaké okno, kde jaký balkon, všady hlava na hlav, ba nebylo vbec /xTŠeného místa, kam by nebylo strážce historických

192

nadšení vyneslo di\áky. Stromy, kandeláhry, xšvchno obsazeno. Lidé stáli také na ímsách a \ýstup<:í<:h domu, tvoíce živé karyatydy a 'celá sooisoší. Neetné množství odvážlivc dokonce sediélo a stálo na stechách budov. Po celém Václavském námstí široce se ernaly dva behy obecenstva, zpestené barvami standart a prapor korporací, tvoících špalír. Uprosted na svététn prostoru pro piruvod projížd/&la auta, pecházeli noadatelé, obas prošel oddíl Sokolii nebo voják. Podstavec pomníku sv. Václava posloužil jako výhodné tanovišt fotografm, kteí tu postavili své pístroje. Zdálo se, že sama píroda chce pispti k lesku našeho velkého dne. Po mlhavých dnech se rozzáilo nad Prahou slunce a nasypalo zlata do ulic, pestré barviv statisíc prapor o záa kroífi se rozjásal v vod s lidskými srdci.

Minuty

a hodiny ubíhai; k jedné, nastávala

ijum.i.u

.i

pitt^c

lyclile.

doba velké chvíle. A tu -e nebe zachmuilo, jakoby mementem, abychom ani nejvtší radosti nezapomnli dívjších bd a zstali \ždy ostražití, pipraveni. S prvým výstelem, ohlašujícím, že blíží se ke bránám I^rahy vlak s toužebn oekávaným, rozbouila se nad mstem vichice a di\'oký rej snhových vloek. Zvuk posledních výstel a hlahol zvon odnášel vítr kamsi daleko, jakoby chtl jej roznésti daleko, daleko do eského kraje. Blížilo se

\

Tisícihlavý

zástup

nedokav

obracel

zraky

jed-

ním smrem. Konen, ped druhou hodinou, se hnul I^rvod od nádraží. Moe hlav se zvlnilo, vzrušení davu vzAypelo v jásot, kterým pozdraven byl ped-, voj Sokol a za ním následující oddíly legioná z Francie, z Ruska a Itálie. Nadšení rozechvného množství vyvrcholilo, když objevil se ovnený automon bil pr\iiífii s presidentem eskoslovenské repoibliky. 193

13

iiiý Jábavú výkik} tisícihlavého zástupu splývá'.} radostný pozdrav s fanfárami, zahranými :ch musea orchestrem Vinohradského divadla. A se stejnou láskou jako presidenta samého uvítal zástup jeho ro-i dinu, jedoucí v bývalém císaském koáre, taženém dvma páry blouš. Nadšení neznalo mezí. Musejní

dom

raimípa, VáclaN^ské namésti a všechna prelí byla jediným živým tlesem, pekypujícím silou, která se vybíjela pohybem a zvukem. Jásot, mávání šátk, vlaní praporu a praporckú, hra barev a tón. Všecko ovzduší chvék) se citem, který živelné si prora/il cestu z niter. Následovaly automobily s hosty a se znjáimými osobnostmi a každý znova rozechvl, roza pravé tak dddíly vojska a sokolské jednoty. jásal, tolikrát vidén, pece zase znova psobil strhují-* cím dojmem úchvatný hiáj sokolských praponi.

A

>c Obecenstvo pes to, že znaveno zini' i\la rozcházelo, když pešel poslední oddíl poslední vojenská hudba. Prvod u'
se

vinjul

s

musejní ramp^

Den jedinený nejen svým nvht

/

í

vCcmi

li

r.ív.iiTi

N.trotlniliu

I

í

ii-/

cli\au;a

a

hi.>tíirickvin

výziiaincm,


pn

Hradca;:

Po pul tetí hodin odpoledni za\/:i fanfáry Smetanovy „Libuše** z lo^jgie N vadla vstíc presidentovi. Jásav zavznly

\

lu^ini iio

mu

di-

vstíc

kde eský lid ped pl stoletím založil chrám jako vítzný projev své \'le k životu, pomník

z místa,

Umn

—

víry, která hory penáší k ideálu, c bylo vyzdobeno ohromnými Národní divadl prapory spojeneckých národu, nádhern delvorováno ko-

lásky

—

'

i

194

bérci,

záv^y

kami

a

smrky,

barevnými žárovna obou sloupech ped divadlem promén-ny v planoucí pocliodné. Jakmile zavznly fanfáry, ztajil se dech v tisícihlavém zástupu, ekajícím v dojatém tichu. Ale jak objevily a

stuhami.

ovéseaýiiii

Plynové

hoáky

ety obdivuhodného a milovaného esko >Iovensk)é-| ho vojska, kráejícího v triumfu tak sk\ié!e vybojovaném, city obdixu a lásky projevily se nadšeným jásotem. A když míjel koár s presidentem, zvedla se vlna horoucího a nezaix)menuteIného holdu vstíc se

osvoboditeli vlast. Snhová vichice, jež práv v té chvíli zadula plínou silou, smísila se svou prudkou a výbojtnou živelností se stejné prudkým a nespoutaným výš lehem nadšení, obdiMi a lásky. F^vod zahýbá v právo na nábeží a president relpresentant eskoslovenského státu, ocitá se tváí v tvá Hradanm. Vže svatovítské a tžký massiv hradu pod dojmem tohoto djinného okamžiku vyrstá do tragické výše. S této výše Hradaji hledí na prvého presidenta eskoslox-enského státu tisíc let, tisíc let kolotajících v radostí, sláxutrpení, tisíc let, za kterými je dnešek mezníkem a poátkem nové, bohdá a neotesné doby a vlády demokracie. už V strohé a výbojné snhové boui, která práv propukla a která v tento den tak obdivuhodn se stídala s istým slunením Jasem, stanul Hradanm tváí v t\'á muž, který svého národa vyvedl z mnohé hrozivé boue v oslni\ " "'- šastné, svobodné budoucnosti. Za neutuchajícího jásotu a ovací míjel prvod Národní divadlo. Orchestr Národního divadla, zesílený leny eské Fiiharmonie vedle fanfár ze Smetanovy „Libuše** sehrál ízením a v úprav p. kapelníka Za-

—

i

—

vné

vc

—

mrzly národní

hymny ,,Kdc domov mj", 195

,,Na:l

Tatrou

se

blýská^^

provázely

a

,,Hej

Hold

Na krváceli

Slované'*,

jež

zástupy

vroucným

zpvem. u staroméstské

radnice.

místech, kde

v roce 1621 rukou katovou vyeští pánové, jejichž jména ku paméti

vné

kovové desce, uvkán byl president T. G. Masaryk eskou samosprávou. Zástupcové Pramoravhy, hlavního msta r bliky ských uvítali presidi :i nadšené za asistence peetného obecenstva. Dle ptro^jramu oe-. kával se píjezd presidentv v radnici o 3. hod. odpolední, ale již o 9. hodin poaly se plnit chodníky' v}'p(sána

jsou

na

i

i

podej radnice. Starob\ i.lova byla ku slavcna. S ba;konu splý._ nostnímu okamžiku navaly prapory barev spojeneckých stát, pod baH^onem " ka v rámci sn^/í vystaveno poprsí prc zloben qiiiriandami zelení. Portál vstupu a festony z chvojí, ixoplctcnými slovanskou tiiko!orou. í^residium správního sboru mésta Prahy vyŠlo kladeným požadavkm ochotné vstíc a umožnilo vstup ke všem oknm byly již v poledních ka naplnny. Za nejhodiniách do jx» píznivjší asové pohody, za hejivých paprsk sluneních poalo se obecenstvo shromažovati a spolky a korporace aditi. U Me'antridiovy u!ice až k Zc-f lezné zaujaly místo li uitelstva v ele s um« lecky vNTwavenou st u a s nápisy ve slovan-i ských baách: „Zdráv milovaný uiteS eských uitel". K této skupin družily se posluchaky a posluchai paedaLrogií a sted. ško!. Smérem k ulici Celetné vyplovalo prostrans1\í obecenstvo, jemuž tvx>ili špalír vojáci. Malebný pohled poskytovalo roz-i lehlé sousoší Mistra Jana Husi, které v dolejších kom.

'

'

'

i

bu

196

tiurécli, jakoby ožilo lidem, jetiiuž naci hlavami vlályi prapory hitsitské a standarda s nápi-em: ,, Husv lid'*. U tídy Mikulášské zaujaly místo oddíly dorostu skaut, dále smércm k mostu Svat. echa stícdní školy, kdež udržován zvlášté vzorný poádek a kde slavnostní nálada projevována pním slovanských písní a provoláváním slávy Masarykovi a Wilsonovi. U Mikulášského kostela sei^adily se deputace hasiských sbori. Balkon radniní byl peplnn obecenstvem. Pod ním shromáždili se zástupcové okres, méU, obcí a byv. Národních výbor. Pijeli ze vzdálených konin Cech, z Moravy, Slezska a ze Slovenska, aby vzdali hold parnu presidentovi. Dkol poadatel vykonali bezvadn úedníci obce pražské, brati ze Sokola stai

romstského,

špalír txoili voiáci rreších p'iikn

a

oddíl

námoník Vytrvale a trpcuvc scir\a.3 ncprchiccínc zástupy na svých místech ve chvílích, když oblaka pokryla se olovenými mraky a nastala chumelenice. O tvrt na druhou odpolední rozléhaly se zvony na vžích Týnského chrámu a souasn dlové výstely zvstovaly píjezd presidentv nu p.-ažské nádraží. "A za nedlouho již sdlováno zástupm, že prvod se hnul a každá další zpráva sledována s napjetím. Okna všech na námstí Malém i Velkém rázem oživla a poskytovala velmi pvabnoiu složku celkového obrazu. Za husté chumelenice pijeli jízdní Sokolové jako pedvoj, mkolik minut ped tetí hodinou k radnici, s jejíhož balkonu zaznly fanfáry eské Filharmonie, i

dom

ízené L. V. Celanským. Rozsáhlým námstím zabuirácelo volání „Sliávy'^, které po celou dobu prvodu neutuchlo. A projevilo se zvláš ohniv a nadšen, když se objevil presi^ dttiit T. G. Masaryk, po levici maje pedsedu Nár. shro197

:

v ^rtomobilu, kvítím nádhern \yzdobeném. Tisíce rukou mávalo mu v ústrety, tisíoe •máždéní Tomáška, hrdel vzdávalo

mu

vroucí pozdrav. Sta

a sta rukou s

oken mávalo šátky a praporky; byl to úchvatný obra/, slzy radosti vzbující. Le.iíionái tyrstupem doprovázeli automobil presidentv. Ped balkonem automobil zastavL President T. G. Masaryk vystoupil a v postoji vyslechl oslovení pedsedy správního sboru mésta Prahy dra. Pemysla Sámala. Bylo to oslovení srdené, nejvýš vroucné. A když vzpomenul eník pvodu presidentova a prosil ho o lásku pro Pražany, kanuly poslucham bohaté slzy po lících a stkaní nesnadno bylo tlumeno Tacoa :íní dosud nikdy \ í^k\ plného a :tyIo. nikdu iKva/il, tako\ ^ i

ii

)

•

I

Dr.

Pemysl Sámal

oesté f^ahou jsou dvé mUta se s úctou krok každého vérného echa: KráIo\'ský hrad a stará tato radnice Sídlem vlády byJ pvšný hrad, ale srdce národa, to bilo Zde v tchto /Jech! Viiély šté^tí jeho, když z radnice vycházel král Jií z PoJbrad, vidiy ale také úpadek a hanbu národa, když pod nimi proHta byla krev. Dnes smyta je hanba a pout zbavená Praha vítá Vás, pane presidente, ve svém stetKt Když opustil jste nás a šel za svatým cílem svým d volného vyhnanst\'í, my se zatajeným dechem s sporé zprávy o Vás; a muila nás otázka, zda hoJni Vaíi druhové v cizin jsme té obti, kterr" \'' pro nás pinášíte. em, o n^mž Dnes, kdy dílo \ n a kliini ani &níti jsme se n Až projedete tímto živým moem, morem, které nad-

„Na Vaší

ped

nimiž

vítézsié

staví

i

.

193

,

seníni a láskou k až stanete nahoe v

Vám

hro/í

pyšném

i>ei-\'at

sídl-e

vSechriy

liráz^í,

vlády, pohlédjiéte na

Vidím v duchu obraz, který uzíte: M^to v celé své kou/e!iné kráse ped Vámi, sta tisíce zvoa kovovými srdci hovoí k Vá.n o zašlé budoucí sláv, o piljiém, skromném lidu, který do-

Prahu

zpét.

Libiiáinio leží

a i

a praoovat, dovedl vše ztratit, jen ne víru svou est, o jeho vdénosti a lásce, a tu z oka Vašeho vvtryskne sLza pohnutí a oban Tomáš Masaryk, syn prostého kováe, dnes první oban a hlava státu, muž, který pro národ tolik trpé! a pracoval, pizná sám sobe: Pro t^nto dobrý lid, pro tuto svatou píidu, žádná ve svéto není dosti veliká/'

vedl trpét v

sebe

a

i

ob

Boulivým za jedno s utichlo, se

z tisíc hrdel se které tlumoil dr. Sáma\ zejmým pohnutím odvétil ,,

Sláva*'

city,

president

1

i

lid

prohlásil

Kdy/ volání

Masaryk:

„Já vám dekuji! Nebudu vám íkat mnohj. nebo jsem pochopil, co jste pranV Bute jist, že když budu bydleti nahoe (ukazuje k Hradanm), zde dole buH dou mé myšlenky a mé srdce! Vláda demokracie, to bude vláda z lidu, lidem a pro lid !" Nkolik slov, ale jak vroucn psobila! Zástupcové eské samosprávy propukli nadšené vo'ání „Slávy**, hrnuli se k* automobilu a s posvátnou témér úctou dotýkali se rukou presidentových. Ovace nabyly nesmírné srdeného rázu, stupovati nebylo je již možno. A za neutuchajícího jásotu nepehledných zástupu hnul se automobil do Mikulášské tídv, vítán j^a odtamtud!

boulivým volán ímu Rázným pochodem ských ska,

sbor

defilovaly pak za

oddíly eskoslovenského

nekonená armáda Sokol 199

a'

zvuí

vojen-

národního vojprvod zakonily

sLmjiv iliuuLliii

iiiuK.!.,

\'C^»M1C'^

(>bcccii>t\cm iiadé^íiié po-

zdravované. Zvlášt oddíly eskoslovenského národní-. ho vojska vzbudily u obecenstva ohromné nadšení. Zapomenuto svízel dlouhého ekání. Každý byl naplnn radostí, že mohl býti svdkem slavného vítání píresi-.

den ta eskoslovenské republiky. O pl 4. hodiív odpolední minuly poslední rady prvodu starom^itskou radnici a z námstí v nejúpínéjším

poádku

nastal

Vstup na

rozchod.

malostranskou

paJu.

Se schodišt za Cechovým mostem na Letnou otepohled na most, Mikulášskou tídu až k

vírá krásný radnici.

NékoUk

tisíc

í^ražanú

z\o!ilo

výhodnou

tuto

jmy verejšek Na jednom rameni schodišt Hlahol s prapory, na druhém vojenská a sokolská a-isistencc, hojn kroj, a nepkná jinak stO'na, kterou jednou prorve letenský tun^l nebo prkop, byla velmi zamaskována Ale neprokázali tuto službu trpliví di-» váci zadarmo Odmnou mli obraz, s jehož krásou málokterý muže závoditi Snhová vichice rozpTX>stcla na v>7>rázdnném X^cchov most blostný koberec, za nímž se otevírala v mlze, zmkující obrysy i z\'ét^u'vmi svíjící rozlmry, Mikulášská tída se svými tilnami jako lo obrovského chrámu, zurx v pohledu františkánským chrámem jako oltáem. Klenbou byla nízká obloha s tmavými mrany. Rámec hejí roické pímo krásy pro vstup na klassickou pdu malostranskou PruNotl xnolal i zde živekiou boui nadšení. Zablaly se Šátky, rozkývaly se paže na pozdrav, celá strá jakoby ožila a chtla píokroiti blíže. President zno%-u a znovu dkoval a smekaJ. Obecenst\o si ukazuje jmenuje ministry, hádá hosty, ale zejména jásá vstíc tribxiniu

p^n

'

i

200

pr
barvy ,,bleu cie/' iU nebeské druzi t Itálie, jimž italiií vzdala est už tím, že jim vyhradila uniformu svých elitních Alpiinu, ti, kteí pres vsechniy nesnáze zíbudovaíi v Ru-sku pnosliulé družiny dubrovolic. Je to nejvlastnjší dílo presidentovo, soudruzi jeho utrpení i spolutvrci jeho vítzství, jeho dti a on jejich tatíek. A duše národa, tak jasnovidná ve chvílích nadšení, je okamžité uinila svými miláky. Tisíce rukou jim tleskalo, tisíce

formách

mode,

a

baretech

jejich

i

oí

rytmický pohyb jejich et a' tisíce \x^\ voa. Slávu hrdinm, pro néž dosud není /budován ,,vítezíiý oblouk**. A táž duše penesla i ást tchto sympatií na dstojníky dohody, generála Picciona, plukovníka sira Thomasa Montgomery Cuninghama a ovšem hlavn na vlastní dstojníky naše zé zahranií, kteí byli v' ele a po boku svých hoch a svým píkladem, rekovností inteligencí v>'tvoiji z nich vojsko, jež pO boku ákvlýfch armád spo«jen'C| zachraovalo civilisaci, dobývalo vítzství práva a spravedlnosti a osvobodilo vlast ve chvíli, kdy velká Frande osvobodila své dti Alsasko a Lotrinsko! Jsme spojeni hltalo

Na

lalo

zdar!

i

nav>f!>'

v

r»Ped snmovnou. námstí ped snmovnou j

Zamlklé jindy oživlo vera hodinách dopoledních nezvyklým ruchem. Oživení dodávala mu zvlášt I. a 11. setnina 1. pluku stráže svobody, sestávající veskrze z bývalých -Sokol, a její hudební sbor, jež konala tu estnou stráž pod velením bratra prapomíka Agy Hellera. Radostné vzrušení našich hoch bylo ísti v jejich tváích, a jemu dán též v^ýraz zpvem národních písní. již

v

201

bhidova sii^niovní byla \y zdobena pi'd\yory eských barev, s balkonu aad vchodem, zahaleným v zele chvoje, splýval sametový tmavoervený alooin, zdobe-

ný znakem eského h'a, aad nímž s balkomi vlál prapor americký a francouzský Druhý prelní baV>M byl ozdoben prapíjrem an>^lickým a íLiLským. Ped píjezdem presidentovým zaujala cstiiu ,w jenská stráž místo proti prelí snémovnímu Od vchodu do snémo\Tiy rozbíhalo se pak dvoi ch a dWek v pestrých národních krojích z H^ a Kyjovska, odrážejících se od tmavých stejno'vrojú zemských zízetic a strážních zemských dozorc, od er"

i

i

ných

úbor hlouku poslanc, hodnostá

í*o

3.

a letiO;Vé

hodiné p' Nár shruin

novinif

a '

,

i/íii

léli.

^

,

do|mu prvodu a

Byfi zasypání otázkami o

z>'!ášté osobnosti Masar>-kovy. Již tu vžak pijel prvý automobil, z nihož vystoujpil náelník eské Obce Sokolské br Va»níek a police>ní editel Bienerth, hlásící, že prvod se již blíží. Bylo ped pí tvrtou hod. odpoL, když zaznéiy ' veselé zviícy po!»nic, a prvod námé>tí prtiH sttéinovnou. Projevy nadšení sr \'v i vvvrch
'

pe;

'

-

šedou drem saryk v jich

'

i

Kramáem stoupil prvodu do snémovní biKlovy. v

,

it

Ma-

V }ejím prjezde a na schodišti odeh.-álo »v nckolik tklivých výjeN-. Po retech vyhnanství a utrpení v dziné v žaláích rakouských vítali se tu staí pá^i

Mprímným

stiakem ruky pátelským objetím. Nejedná Biza radosti skatmla po lících. Tak zvUHté zdratelé

i

202

vi se fu s páteli vyslance dr. Lev Sychravá, iaž. Miroslav Plessinger-Božinov n vojensky presidentv poboník

Jan ^eba.

Lunch

v

pracovné

pedsedy Národního shromáidéní.

Ve sniémovní pracovn

prcdíicdy

Tomáška

byl pfre-

Masarykovi a nejužší jeho družiné pipraven Umch. Pracovna byla vkusné a útulné vyzdobena palmami. Jídelní stul umístjén pi její zadní sthé, oživené jediným obra/em portrétem presidenta Masaryka. Na stole prosteno šest píboru; pro oberstvení pipraven aj, smetana, ovode, ovocné šávy a zákusky masité, vtšinou však mounó. Alkoholické nápoje vyloueny. Vše vypraveno zce'a jednoduše. President Masidentu

:

pi podéln-é strané stolu u si^ny, po jeho pi stran šíkové francouzsky vyslanec, po generál Píccioni, pi dmhj šíkové strané mél

saryk usedl pravici levici

své

místo

pedseda kovi,

antílický dr.

xMontgoméry ministerský sedel naproti presidentu Masary-

^^enerál

Kramá

;

po levid maje francouzského vyslance. Hostitel se ministrm a hodnostákteí pi lunchu vystídali sv návštvy.

pedseda Tomášek vnoval

m,

Schze Národního shromáždní. Slib

presidenta repoibliky.

Je po 4. hodin. Zasedací sí Národního shromáidní slavnostn ozáena všemi svtíy, lenové, odni

sváteními vycházkovými šaty, posh Méchura ve svém slováckém slavnostním kroji, poblíže s\ých sedadel. V loži všechna místa zaujata representanty a píslušvelitel eských eníky pátelských stát; v první progií italských, generál Piconi, štíhlý, svží,

ad

203

a

ydllVclV

iliiiz.

í^enerál sir

u7iiiC\ a

i\Aii,

y »^ii

\

\cu.C

iiLÍivj

aii^.Jv^KV

Thomas Montgoméry,

vysoká, mohutná potupcové slo ', cj, / a eští

stava; po jejich b aniglití a italští li Zdola zaznél pozdrav il se generál Plccioni ská republika! :

(

okamžiku odvdsvobodná eskostoveii-

Itálií;

A

žije

v

Ruch je jakoby stlumen; všechny ovládá napiatá pozornost pro nastávající déjstvx). RozIt!a sie obé kídla Jevých dvei^í dv'oran\ \ téže vteiné zavládá n ticho. Rychlým, lehkým, kiokem vstupuje dosiu president Masaryk s prtxise<.UHi Tomáškem, provázen *

'

svým vojenským ix>boníkenu vzduchem trojí pozdrav Sláva! ne jíl né

"

"

í/í líi

v

V a

téže \teiné burácí reneíický, v/ruiující, "

presidenta, hustých ú\

'<

^

President Masaryk stanul na tribiuié enické, zakryté tmavoerveným kobercem a okrášlené živými k\iétinam i. Se suverénním klidem rx)/ii!éd! se po dvoané, vyzdol>enc vavíny, palmami a ve'ikými pevéiy ztmavoervcného sametu se stíbrným heraldickým lvem. Ministi a pedseda Národního shromáždní rychle zaujali svoje místa<. Všichni: president Masaryk, pedseda Tomáéek, ministi i lenové N shrom áždní stojí. í^edseda Toma^^. ...dnáší pozdrav presidentu M;isarykovi; mluví srdeni a vroucné, f^reside/it stojí mu tváí v tvá. Slavnostní vzrušení trvá, sesi'ujíc nezaix)menutelnc dojmy chvíle. í^edseJa Tomášek apostrofuje presidenta Masaryka a dohoílové státy za frenetidcých salv boulivého potlesku. Nejmíméji iní zadost svému socialismu, jejž pímo spojuje s národní solidaritou; Némcúm staví nový zHitý most. >

204

Všeobecni,

citu

píznivé pohnutí /.achvívá

v-§«m|i

bytostmi.

Když pedseda Tomášek skonil, president Masamu pátelsky dojemni podal ruku. Nový potlesk otásá sálem. Po pedsedovi Tomáškovi mhivil siovenský delegát Janoška: prostince, tím tklivéji však dkoval preryk

sidentu Masar^-kovi za osvobození slovenské vetvc enároda. President Masaryk sel k delegfátu Janovi n\ a bratrsky mu podal ruku. te se poselství italského ministerského xiúy Orlanda: minb;tr dr. Zahradník je pedítá v italském oríjiinálc, pedseda Tomášek v eském peklade. V mnohých oddílech je provázeno nadšeným potleskem. Orlandovo poselství oplývá chválou a uznáním eskému národu jeho zahraninímu vojsku. Ale není jen listem lo pozdravu, nýbrž skutenou mezinárodní diplon u listinou: obsahuje pímou, výslovnou, beíTprostrední zpráMi o státní smlouv vojenské, kterou Orlando oficieln sjednal s eskou armádou, v Itálii zízenou pro samostatný, svrchovaný eský stát, s Itálií spiatý mezinárodním bratrstvím. Tak vyhlášena z místa nr.idníhn ir
skéhc

i

pvt

i

p

-

sobem ú radním Smrodatná zásluha cesXycn legu tu prokázána eského národa.

stát

je

úradn; navždy

Vrcholn oprávnn ška

Itálii,

tedy

byl

ui.x

v

o ccsky

iLa:Ji

náleží

do djin

|>.eci^c^;v

loniá-

po zásluze provázený bouí dkovného po-

tlesku.

V

povzneseného nadšení president Masaryk presidentský sl^jb na kratinkou, nejvýstižnjší však formuli vrnosti. Nikdy doies pozdravný potlesk nebyl tak siltný a dlouhý, jako v okamžiku, kdy pre-

složil

jasu

svj

205

!

jemným,

sident Masaryk svoje: slibuji.

ale

zA-uným tónem

vyslovil

Ode dneška je president Masarylc vázán pro eskoslovenskou republiku svjrm slibem ; náš stát má doma osobního pedstavitele své svrchovanosti \'^i ostatním státním celkm. Dneškem dovršeno je djstvo pr\'ní schze Na tyto schze tvoí jednotný rodního shromáždní. ceíek: tehdy sesazena by!a d>-nastie, provolán eskoslovenský svrchovaný stát, dána mu ústavní forma republiky zvolen její president; dnes byl s'ib€ni svým nastolen v hodnost hlavy státu, která zitra o
Ob

i

í^residenl

Jomasek

/anajii

>cnu/i

ve

iKKuny

ii

minut, prohlásiv, že Národní shromá/déní je /p.isobilé platná se usnášeti, promluvil na uvítání presidenta dra Masaryka slavnostní tuto

e:

Pane

presidente

Zpsobem

triumfálním, tak jako dosud jisté ješté nikoho, vítal vás na ct^ste Pnhou e>\ý lid. Jásot set tisíni potásal v/duchcm a a/ sem k nám doléhal jeho oizvifk. Štstí záilo z každého oka, srdce celého národa vám bilo v lístrety. Tak promluvila tam venku k vám duše osvobozeného národa, probu/cná k vdomí vlastní síly své.

A te

pisel mezi nás sem, do staros'avné sín, tolika památných projev, aJe jež nezažila dne slavnjšího nad den dnešní. Pišel jste, abN-ste v}ikonal ústavní povinnost. První vaše cesta po ná\Taúi do vlasti po dloiiíiých letech odlouení vedla jež

vás

byla

jste

svdkem

do NáifodniJio shromáždní. jakožto pedsedovi tohoto zákonodárného sbo-

Mn,

206

dosazeného z moci revoiuce, pipadl nesmírnj estný abych vás pi této píležitosti pozdraWI a uvítal. Když ped pti týdny osvobozený národ prohlásil usnesením tohoto sboru rep'ub'iku a mé! pistoupiti volb presidenta, ani na okani/i(< nikdo nchvl na \ahách, na koho padne volba. Presidentem republiky molil se siaii jcamy niuz: muž, jehož jméno se neslo od úst k ústm po celém národ, Tomáš Masaryk. S jásotem a s dojímavou jednomyslností sbor náš jako doasné dosazené zastupitelstvo národa povilo vás, abyste se stal nositelem! ' unity svobodného národa. tu,

ilkol,

Iv

'

'

í

idná autokracie, jež jako balvan národ, jež na popravištích roku 1621 své vražedné dífo zaala a jež dovršivši zLomnou svoji dráhu p.) 303 letech své vo 'mým zahájením ^ové vátky, aby obtížila svdomí své poslední nejvinou, i v posledním okamžiku pokusila se zase

povký

nás

flaila

I

v krvi udusiti

národ eský.

Ml

v^icrvácet

na bojištích

na šibenicích. Než udeila hodina osudu. Veliká doba našla velkého, celého muže, a tím jste byl vy. Mezi tím, ním odporem ona ást národa, jež zbyla doma, j^a rozvratné dí'o z vnitku naproti strouchrt.i-i f... vjému organismu Rakouska, hlodala v nm, oslabo-^ vála. jej, ochromovala, píslušníci národa za hranicemi cdli smrtící rány z na litvar odsouzený k smrti, v'edli je jednak na lx>jiš1i, jednak ze síní diplomatu a. byl jste to zase vy, jenž duchem staré slavné eské chrabrosti vedl jste bojovníky eskoslOAcnských zahraniních armád stejné na bojištích západu ve Francii Itálii jako na bojištích východu v Rusku a Sibii. Památka tch hndin, kteí za svobodu naši dali i

vní

\

1

ži\oty,

zstane

mizí

našich

z

nátii

navždy svatá, a po

d€jin(.

^ 207

veky

nc\y-'

A

byl jste to vy, jenž souasné nesl na svých bedtíhu práce v kabinetech diplomat. Neznal jste námah cesty, vzdálenosti tisíce ícilometrti neznamenaly pro vás nic. Z Evropy do Ameriky, z Ameriky do Asie -- tak jsme s úžasem sledova'i vás, podle tcleírraických zpráv od jednoho dílu svéta ke dtuhému, skíánéjíce se v duchu ped gigantickou touto prací a žehnajíce vám, aby dílo toto bylo slavn donároda, vršeno. Práce vaše triímifovala, na osvo!

rech

tu

na jeho státní samostatnosti nejvtší po

A vám

ili

ad

pi-

patí dík národa, pední vám ifi^tí jeho láska. To vám dnes hlásal jásot lidu, a to vám zde tlumoíme my. Vítá^nc vás tu, na pud posvcené staletými zápasy. V této síni vecll zápas padá

vám.

v

Rieger a Palacký, tady už ve stoletích pedcháirejících pokoušeli se stavové uhájiti zbytky okleštné samostatnosti státní. A zde stojíme na úpatí a ve stínu siarotilavnýcíi Hradan, bý>aléh() sídla králii, jež stane se teif sídíem presidenta republiky. Minulost si tu podává ruku s pítomností a btidoucností. Slavná minulost s tiiostí

pítomností,

nemén

lomu djin;

1-

jak >

víme

všichni, a

s

"'

Jsme

fi,

jako p

' .

.

budoucna

pe-

n^'" vše, Splnily se

co staro se s Prahou a celým národem. sny a tužby nejlepších synu jeho. Co jása'o ve Smetanoa-^ch aidvordecli, ve fina!e Litniše, o snili Neruda nebo Aleš, to stalo se skutkem. Ne už v cizích službách, ne už zotroen ci/ovládou na svých nohou jako sebevdomý, svobodný len v rodin s\*obodných n.lrod svta stojí tu dnes národ e-V Ale daleko ješt není všecko h Cekají fiás o dovršení cctcho úkoly obrovité. Jde v prvé díla jednáním mírovým. Zde vzpomínáme i N-Sech spolu-

em

—

ad

pracovník

vašich,

které jste s

208

tak

pekvapili jící

oia-

lostí osob shromáždil kolem odtud pozdravy své, zeiména šovi, jenž zstal prozatím od ješt nadále nad naší mladou

Jsme šastni, že zástuípce

zdraviti

vdíme

tolik

za

mžeme

sebe,

a

dnes

posíláme

našemu Eduardu Benenás odlouen, by bdél svobodou.

dnes ve svém stedu poa rekovné Francie, jíž

veíiké, slavné

svou republiku. Stejn horoucn zdra-

víme? pedstavitele

skvlé

Anijlie a

vytrvale

Itálie.

Po-

síláme pozdravy své slavné demokracii zámoské, v jejíž ele Stojí vellíý strážce civilisa<:e a kultury Wilson. A jsme pekonáni radostí, když vidíme dnes ve stedu -vém zástupce bratrských národ slovanských, kteí -

námi

dnes

nesji

stejné

V

práci

stejné utrpení, vítzství.

a

spolené

námi

ovšem nutno s nejvtším Nirod leskoslovensky je dnes po

naší bude

lim pokraov^at.

s

A

slaví

lisi-*

sta-

nebylo jist nahodilé, že v erváncích našeho národního probuzení -tálo trojhvézdí Koilára, Palackého a Safaíka, tak také lakoby píkazem zákon djinných v okamžiku státního sjednocení národa ped tím roztrženého, k' nej-« vyšším úkolm v povolán byl syn jihomoravské >lovac, náš první president. 'ctích

odlíUky

sjednocen.

tak

jako

nm

ješt otázky jiné: pomr obyvatelstva nzemích našicfi k našemu státu byl dosud Fiejasný. Snad nedovedli nmetí krajané dost dobe n\^it ve shroucení Rakouska a ve shroucení svojí nadvlády s povalením militaristické autokracie pruské, bez ohlasu zstalo volání naše z prVé schze tohoto sboru na adresu nmeckých našich krajan. Dnes^ pichází president republiky, povznesený nad každý stín Jsou

meckého

v

i

iiacionální

pedpojatosti.

Zdaž není to okamžik nejadách našich krajan

vhodnjší, aby se pomýšlelo v

209

14

druhé nirodnosti na nezbytnou r^isi dosavadního jich stanoviska ? A vedle otázek liárodnostních jsou tu veliké otázky politické a sodállní. Nový stát bude státem svo-

bodným, pokrokovým, demokratickým.

V tom

je

zá-

ruka jeho rozkvetu a jeho veliké budoucnosti. V tomto sméru pináší n'ám president náš také své veliké poselství demokracie svta. Sodální boue letí dnes také Evropou, tesouc samými základy stát Rev<^ sujícími úijiky váíky válek se trhlina tídních v národech prohloubila; také u nás. A pece zase tnladá republika k svému vybudování a zabezpeení velikosti vy/aduje solidémí práce všech vrstev národa. volá po svém ešení. MlaJedon z i

!

i

i

dou repui iy nid jiné komplikované. Naše republika bude prodchnuta duchem sociální spfravcdlmosti. Vy, pane presidente, vnoval jste nejvtší ást svého životního díla studiu a ešení otázky sociální a vy také uiníte x^še, co píkazy doby od re-

.

,

publiky ekají.

A

v

tomto okamžiku, jehož byk) nám

osudem dopáno se šich déjin

pekonán

a jenž jest

dožíti,

až

do du5e

mv

radostí na

šastným "

na.icm

nenalézajíce slov, jimiž bychom mohli tluto, co dnes naši celou bytost rozechN ívá, podáváme tob, pedrahý presidente náš, naše pýcho a naše nadéje, své ruce Tiskneme té h na prsa svá a voláme dnes, volá s námi celý na eskoslovenský a volá s námi demokracie celého svéta: Nechf žije republika eskoslovenská, nech** fiW kii prvý president Tomáš Masaryk." President dr. Masaryk dé\ujc stiskem ruky pedsedovi Tomáškovi, místopedsedm a ministerskénui

vaším

a

moiti všechno

i

pedsedovi

dm

Kramáovi

a

210

uklájiéje se,

dkuje N4-

rodnímu shroniáždéní za burácející potlesk a provolání slávy", které dlouho neutuchalo po rávérených slovech pedsedových. ,,

Projev

Slovák.

Pedseda Tomášek sdéliuje, že za slovenské leny shromáždní vyžádal si slovo posl. Janoška. Posl. Janoška: Ctné Národní shromáždní! V den, kdy celý sjednocený národ cský spchá radostn vstíc svému šlechetnému osvoboditeli, v den, kdy naše stará Nár.

fnatika Praha vítá svého nekorunovaného, ale tím

ni;i-

historicky památnou chvíli, kdy naše eskoslovenská republika pozdravuje svého pr\'ního presidenta, rate dovoliti, abyciiotn i my, kteí v tomto Národním shromáždní zastupujeme slolejšího

krále,

v

tuto

slavnostní

vtev eskoslovenského národa, pihlásili se skromnému, ale upímnému slovu. Jest to sIovo' srdeného, upímného pozdravu našemu heroickému osvoboditeli, našemu presidentovi; slo^o srdeného pozdra\u tomu, kterému pedevším a nade vše my Slováci máme co dkovati a dekujeme za své vysvobození. My pln luznáváme, že vy máte etné a velké xenskou

ke

píiny

vítati své osvobození, ale zajisté i v> piznáte že my Slováci máme nekonen vtší píiny vítati své osvobození a svého osvoboditele. Nebo vy jste pece byli proti nám šastni, pece jste mli podmínky vývinu národního, ^litického, kulturního hospodáského, kdežto my jsme byli o to všecko oloupeni, my jsme byli zbaveni i práva na život. Ano, mezi malými nevolnými národy byl náš národ slovenský, nejnevolnjší, mezi ubitými byl náš národ nejubitjší. Nuže, ctné shromáždní Národní, když nyní padlo tisícileté jamo s naší šíje, dnes, když pouta naše byl^i uvolnna, dnes, kdy rozvázaly st SNfzky našeho uml-

nám,

i

211

6ovaného rodného jazyka, dne?, když v eskoslovenské nám \'stríc slunce toužené zíaté svo-*

rqDUblice svítí

my pedevším máme píinu našemu

body,

tlumoiti nejvroucnjší

diteli

náš

tento

teba skromnými slovy vyslovujeme, tedy vdnosti ubezpeujeme vás, drahý brate

vroucí cit se slzami náš,

osvobo-

vdnosti. Když

cit

milovaný osvoboditeli, že toho, co

vy

jste

nekonené lásky k nám neiímomou prací uprosted tisíc pekážek a protivenství vykonal, nikdy nezapomeneme. Dokud bude bíti jediné vrné srdce našeho

z

národa pod Tatrami, vždy památka vašeho jména bude k vysoko ctna a x-zpomínána. Úct a lásce k vám památce vašeho jména tnideme uiti naší mládež z pokolení na pokolení. Rate pijati ubezpeení, že se piiníme všemožn, abychom za vaším vznešeným píkladem usilovnou prací ukázali se hýtí hodnými vaší lásky k nám a svobody vámi nám dobyté s[ n'ii < legendárními iny našich eskoslovenských i

ku

Tmito

pocity

vedeni

z

své slovenské a \'stíc: 2iv vás, milovaný abyste mohl dobudovati hloubi

slovanské duše voláme vám báš presidente, Hospodin, tnoluitnou, krásnou budo\n našeho státu, naší re; hiidoMi, ke které /ákladv pevné, tak šastn a 1

111

jste

položil.

Orlandovo

poselství.

I^edseda Národního shromáždní Tomášek sdlil že vzácný host, generál Piccioni, který pišel jako- zástupce Velké Itálie, pinesl s sebou také poselství ministerského pedsedy italského Orlanda. pak,

President poselství

V

v

požádal

originále

in'---^^'^

^-

'

ihradnka,

p^

eslcém peklade posektví

212

to

íBiií:

aby

:

!

(I

Neteba mi

eskému n arod u

fráze na vyjádíoiií veškerého obdivu, naplujícího duši moji, ped neprirovnateliným hrdinstvím, kterým eský národ získal svou samostatnost a svoji svobodu. Tento pocit obdi\u není však

—

abych

Naopak

hledati

ekl

tak

—

jenom pocitem

mým

osobním

pohnutým nadšením pozdrax-uje toto zázrané vzkíšení eského národa, kterýžto národ je skutené hoden obdivu celého civnlásovaného s\ta pro vytrpnou bolest, prolitou krev je

pocitem

celého

lidstva,

jež

s

velkodušné a odvážné vystavil všeu pohan vyvstalá hrdinové, Kesanských pronásledováních muedníci, a povstávají dnes osoby nebo národové, triumfující vítznou mocí a

obéti, se kterými

cko své

bytí;

tak

i

\

ideálu.

Pes dimi s

mohu

chd vzpomenouti v této honkterých událostí, jež vynepomíjející episody k této epopeji eského to

však

oprávnnou

iijí

a

hrdostí

iíšení: události, jichž jsem se zúastnil v hodnosti náelníka italské vlády, ozáen však v srdci celým oním nadšením, s nímž cítím se oprávnn, abych upím-

né a opravdov ské duše.

Dne

21.

stal

se

vrným uumoníkem

velké ital-

dubna podepsal jsem s p!ukovníl<em Stemezi eskoslovenským komitétem a

tánikem smlouvu

italskou vliádou na zízení

eské

legie.

Je-li

tedy vojsko

nejúplnjším, nejskutenjším a nejmocnjším symbolem njakého státu, mám jist právo tvrditi, že italský stát tím poprvé uznal eský stát: stát, který, chtl-li povstati a upevniti se, musil stejn jako Cechy bojovati proti témui potlaovateli s týmiž obtmi za stejn ideály. Toto datum nebylo voleno úmysln, ale znaí narozeniny íma. Náhoda tak doprovázela šastnými píznaky vli muž. Zmínil jsem se tehdy plukovníku

213

Stefánikovi o

významu slavnostního toho dne;

stejné vrhlo v náru jednoho i druhého. Nebyli to dva muži, kteí se objímaM, ale byly to dva národy, byly to Cechy a (talie. Dne 24. kvtna (v tetí výroí války Itálie) byl

pemohlo

|x>hnutí nás

odevzdán prapor

Tak prapor

a

eským utvoeným oddílm

pirvnírfn

— nejposvátnjší

výra/

cti a ne/áv isiosti svojxjprve vlál na rímskén; Itálie postavila pod Kapitolc.n

zem, eský prapor

boílnc

—

na oltái, který nehynoucí památku svých prorok, mucJníkii a svých bojovník. Bylo pro mne velikým štstím a velikou ctí, pozdraviti eskou vlajku p*?! jejím ktu. konaný daleko od ekl jsem tehdy, že tento kest, vlasti, jisté netnohl býti slavnostnjší a vznešenjší, nebo zasvcoval ho Rím a požehnala Itálie na svém oltái, a kmotry byly veliké stíny hrdin našeho \'zkíslunci

na

a

Viktor

šení:

Emanuel

II.,

Josef

Mazziní a Josef Qa-

ribaldi.

brad

— —

cítál jsem to v duší, a všichni zdál se a byl pedzvstí jistého a neklamného \7sledku: výsledku, který pál si všecek (národ v horoucnosti obtí, aby se vyj A vyplnil se Hle, hrdé, heroické, ^.u... ^cchy, jež nikdy nevy hasly, povstaly, ony Cechy, jež Itálie ' lí bratrsky oplakávala v jejích nevy^' a s nimiž nyní bratrsky se raduje v lého vítzst\í. Tento svazek pátelství a lásky, který pres

lni!

se

mnou

cítili

tt)

mocn spojil duše obou nábude vzdorovati asu. Nic neho nebo ro/\'ázati; naopak bude

všechnu vzdálenost tak pxiii,

potrvá

bude moci

silný

seslabiti

a

spolenou snahou, abv v/dvckv

více se

urve \

nova

I

a

sesiloval.

S toutu pátelskému

nui\>ULi

poslání,

vi

pLNiiuu

vírou

snciuji

loinuto

pinášenému italským vojínem 214

v

!

radách

ktrý

esky cli

ješté

V

vojími, blaliopejný bratrský pozdrav, jednou vychází od srdce Itálie k srdd Cech

Rímé, dne 12

prosince 1Q18.

Pedseda Tomišek

Orlando.

pedsedv.

Dík

Boulivé projevy souhlasu, jinezapoinenuteliié poselství ministerského pedsedy slavné Itálie provázeno, jest nejlepším tLuinoníkem citu, jež nis všechny ke spojené Itálii víží. Dkuji jménem našeho národa eskoslovenského za neobyejný dkaz lišky, jež pirojevila našim legiím v krásna slunné Itálii, za vše, co vykonává píro národ náš eskoslovenský a co vyivonala píro spolené ideály svéta, pro svobodu, demokracii, tívilisaci a humanitu. Poselství presidenta Orlanda bude pipojeno k protokolu o dnešní schzi, aby tvoilo jeden z jeho nejskvlejších list a bylo dokladem bratrského spojení národa italského a eského v pítomnosti a bratrské jejich spolupráce ve vší budoucnosti. miž

:

bylo

Slib

presidentv.

Pedseda Tomášek: Pistoupíme nyní k vyízeni jednacího poadu: Ke složení slibu na ústavu presidentem

K

Masarykem. presidentovi:

„Slíbíte

president

jako

repiubliky

eskoslovenské na svou est a svédom í, že budete dbáti blaha republiky a Udu a šetiti zákon.'* President

Masaryk:

^.Slibuji."

První presidentovo poselství. President

Brati hrad,

!

repiibliky

Prosím ab>'ste

vás,

Masaryk

pijte

vyslechli první

215

zítra

:

Dámy o druhé

piresidentovo

a

pánové

hodin na poselství.

Závr. Pedseda Tomášek: Tím je poádek dnešní naši schze vyerpíín. Schze Národního shromáždní budou pes vánoní prázdniny odroeny, den porad píští schze sdlen bude pánm lenm písemn. Schze skonena v b hod. 5 mifi i

Po schzi Národního

shroiiii/uciií.

Rušný obraz 'nilsky ta se diváku po skonení _.i.i ze Nár. shromáždní ped budovou snmovní. Zástupy lidu oekávaly tu odchod úastníku, tch šastných nkolika set, junž bylo popráno prožíti historické okamžiky prvého vkroení presidenta Masaryka do Nár. shromáždní. Neúnavn oekávaly odchod hostí a vytiilkajíc/ch osobností, zvlášt o\šem presidenta samého, a pozdravovali je h!«n'ým pi nav.y na stupování íJo automobilu, jež \^ hrad, kde o 6. hodin pro zvané hosty podáván aj. Inž. Rotnafll odvezl pana presidenta ze í;nmo\Tiv -"*mobilem do Veleslavína, kde sídlí jeho roilina. I

Na hrad. Na 6. hodinu veerní pozvala ministerská rada do svých místností a pijímacích salon na hrad pražském všechny leny Národního shromáždní, eský V v. slovenský svt literární, žurn ** umlecky a vpední zilstupce úr.i mích a korporací decký veejných k rautu na |X>est píjezdu pr^identova Po sla\Tiostním slibu presidentov ve snmovním sále, za nastalho již veera záila všecka okna hlavního traktu hradního, do nhož slavnostní vstup bohat dekorovaný, byl z tetího nádvoí proti katedrále Vítské. Sešlo se tu všecko, co v našem státe i.i.. ,wíu ,..,.. má jméno. >- »— v /m^' a vv---^ i

i

.'.

216

spo(eeiiti(ký.

ada

sá|.'v a

saloiiio,

mezi nimi

sál,

ure-

ný k zasedání ministerské rady, pracovní a reprcsenministerského taní místnosti presidenta repiubliiky pedsedy, práv restaurované a ke svým úelm uzpsobené, byly tak zírove poprvé pístupny širokým kruhm veejnosti. Demokracie svým uznaným výkv^tem ztekla tyto historické sály. i

Svoje hosty pijali tu a pohostila ajem a stuzákuskou pan ministerský pedseda a všichni pres velikou únavu ministi. Po pul osmé dostavil se po cesté pan president Masaryk s obéma dcerai mi a synem, a prodlel skoro hodinu mezi hosty.

denou

—

—

Screnáda na hrade pražském.

Nádvoí hradu jindy v zimuí podveer zmlklá a sesmutn-la vera jevila radostný vzruch. Na tetím z téchto in4dvoí našich Versailles, již pfed pátou hodinou scházely se hlouky tch, kdož chtli pozdra-i viti presidenta Masaryka ješt pi veerní serenád. .Po 6. hod. dostavily se na ríádvoí pvecké jednoty Velké Prahy s „Hlaholem*' v ele;. Pišly s praporem a s etnými, pestrými lampipny. Seadily se kolem dirií^entské tribuny, na níž ujal se ízení sbor dirigent „Hlalioliu", prof. Kika. Jakmile dojel president dío hradu, zahlaholil nádVoím prvý sbor. Na výslpvné pání Masarykovo byl tímto sborem "hivsi ský chorál „Kdož jste boží bojovníci'^ Bylo to poprvé, po tato píse eských revoiucioná XV. stol, ozvala se v místech, která slyšívala až dosud jen hudební projevy monarchisticky loyálních cit. Pak ná-^ sledovaly sbory: Smetanovo „Véno*' a Bendlv „Svoji i

k

svéimu*'.

Ve

chvíli,

kdy president objevil se na ba^

klon, zabouilo mu vstíc tisíce srdených pozdrav vzdal mu hold zpvem „Sláva Tob, a sbor

pvc

217

Slávy synu!*' Opét a oj^t hluné aklamován byl president diékjovati za nadáenc* ovace. Ds éma Uy-m* námi se serenáda zakíonila, byla to eská „Kde domov mj?** a sBovenski ,,Nad Tatrou sa blýská'*, jejichž zvuky velebné mohutné se nesly širým nádvoím. Po slovenské hvmuié president Masaryk zinejm dojat pronesl srdené „Na zdar!**, jež v posluchastvu vy\'da VTérny heslu hlaholskému Zpévem Iv srdci, srdcem k vlasti! velícý

íiucei)

i

:

kun

xcho dne.

máš

O. Masaryk, vrálil se na svátek Tomáše apoštola, svatého positinsty, ducha kritického a v-ícího. Do ulic milující Prahy vezl jej Tomášek. tyi léta a dva dny ped tím odejel president Masaryk za hranice. Cekali jsme ho ve t\Ttek, nevzpomínajíce ani, že bylo to tvrté výroí jeho odie^QdiU}. Rrvní na p
Prvjíí

iiám

char, prvtií v

vbec

vlády

Praire

šest

k smrti odsouzený Kramá. Z eské byk> souzeno rakousko- uherskou

len

ti4 psobili v cizmé; tedy plni pok>\ina stála ,,mimo /ikon'*

justicí,

l^aha veer. Je-Ji

rev:

kbu

PraJia za téchfco

vlajek, svétcl.

uimístjiý na

dra radostným divadlem

ba-

stuh a kroj, stává se za veera pohád-* Ulice jsou slavnostn osvtleny, reflektor,

Petínské íx>7ÍiIedn, vrhá ^loup skvlých

paprsk na Prahu, ukazuje nim v záivé apotheose hlavTié dvé místa obzNlášté nim drahá: Národní di218

vadto

a

Pražský

hrad,

který

na

temném

pozadí,

se

vznosnými \éžemi dómu svatovítského, je snad ze vái^ho nefkrásríéjší, co mže nám kou/Io tohoto oslavného sv-étla darovati, a piripomíná podivuhodný Grekv obraz Toleda. Váckvské namésti za dne, s vlajícími barvami prapor, a svételný obraz Národního divadla a Pražského hradu, pohyblivý živoucí, jásající obra/ dn-e a mlící majestáty téchto krásných staveb, zstanou, vedle ostatních hlubokých dojmu slavného dne, jisté trvalou vzpomínkou všech, kdož se dnes téšilí z „Naiiicbevzetí Prahy**. A okna Pražského hradu' osvé tlena, hrad žije a rýsoije se na obzoru jako svétetný pás, oslava nového života a nové práce, kde díve vidli jsme mléící hrobku, mrtvý, opuštný a /nemetený památník národních déjin.

—

Bez nehod.

Prvod miiiiul bohudíky bez nehody. Na Václavském nám. stiženo bylo pouze 12 osob v tlaenici ne\x)lností. Vážnjší úraz stal se v dome . 33 na Ferdinandové t., kde spadla 1 Slétá uenice Bediška Krejcáilcová s vikýe zpét na pdu a utrpéla otes mozku „Národní Listy" 22. prosince 1^18.

První poselství. Na hrade prai&kéim v nynéjším pijímacím salone ministerského pedsednictva sešli se lenové Národního shromáždéní a zástupci pátelských stát, jimž president eskoslovenské republiky, dr. T. Q. Masaryk, peetl toto poseIst\'í: „Véím já bohu, že po pejití vichic hnvu, híchy našimi na hlavy naše uvedeného, vláda vcí Tvých k Tob zase se na\Tátí, o lide eský, a píro tuto nai

219

"

Tebe ddicem iním všehí) toho, co jsem koti pó pedcích svých byla zddila a pres tžké a nesnadné asy pechovala, nýbrž v emkoliv dobrém skrze práci déji

i

syn mých

boží, rozhojnéní jsem pijala, to :' všecko Tob cu Proroctví-modiitba Komenského vyplnila se doslova; jiá^ národ je svobodný a nezávislý a vstupuje vážen a podepen všeobecnou sympatií do spolenosti a p^

lí

evTop&kých národ. iiiome v pohádce? Tak se ptají pol. tikové všech zemí a sám kladu si ste/nou otázícu; a pece je U> všechno skutená skutenost, výsledek tyletého zá^ polení všech národ svta. Svt rozstoupil se na dva tábory a v hrozném boji /\ íté/ili ti, kteí hájili ideály spravedlnosti zvítzili idealisté, zvítzil duch nad hmotou, právo nad násilím, pravda nad chytráctvím. Centrální mocnosti, vedené 'ii Nmeckem, nad Evropou, domáhaly se píinství nad starým s Asií, Afrikou a to byl prcáni cíl pangermánských politik, oznaovaných hesk)v: Berlín— Ba^niad. Starý, staletý nmecký nápor na \ýchoJ ml býti dovršen koneným ix>dniancním východních národu, v pr\'é radé v,'tr/st\í nnudv 1 slovanských a celý prbh válkv

—

.i

uskuteovaly

panj;;ermanský Podmanní evropského vyciioou oyio oy miu /a následek jxKimíuicní /ápachi a celého starého svta. Ale Nový Svt, Amerika, vystoupila ze své reservy, nahradila umdlené a rozvrácené RusaO a za nedlouho generál Foch diktoval poraženému Nmecku a Ra"v. kousko-f Tlu cie podlehla demokracii, spoívající na zásadách humanitní mraNiiosti. Berlín, Víde, Caihrad, hlásaly rouhavé uení, že jejich státy, ve skutenosti dynastie jsou z boží milosti, ba pímo i

'

'

220

božím zjevením a nástrojem, stát opírající se o militaarmádu prostavn jako ideál proti národnosti,

ristidcou

výboj a panst\'í nad

vídeského Pruství,

svtem

staly se cíiem berlínského,

—

caihradského carsmu

a

rakušáctví

a

džin^^išchanství

imperalismu. nespojovalo se

pouze zempisn; je vniterní shoda a píbuznost tchto tí pežitk stedovké theokracic. Proti ní seskupily se moderní demokracie; demokracie nemilitaristické, hájící ideály humanity. Pruský militarism, armáda vojenských s.iecialist, proražen lido-

vým vojskem, které teprve prbhem války musilo býti organisováno a ve zbnuni cvieno; promýšleni píprava. Nmecka a jeho vypotený útok, neobstály. Spojenci, vrni demokracii, prohlásili dsledn právo všech stát a národ, nejen velkých, nýbrž malých, na samostatnost; president W;lson formuloval vedoucí zásady demokracie, obsažené v americké deklaraci nezávislosti a ve francouzském pToh'ášení \:riv lovka a obana. Revoluce zvítzila nad legitlmistickou ztrnulostí; všecka moc politická ^xnrhází z lidu, aneb jiiki to ekl Lincolin z lidu, lidem a pro lid; a president Wilson prohlásil jakožto cíl války osvobození celého i

:

lidst\^a.

Lidstva

— proti tyem

centrájním

mocnostem;

spojik) se celé lidstvo a jestliže souhlas Tiárod kdysi považován byl za dkaz všech díl svta v této válce jest

dkazem

demokratické pravdy. Pruský militarism

jeho spojenci byli a jsou

My, Cechové

mravn

a

isolov.ini.

nemohli jsme v tumu^ jsme se rozhodnout proti Rakousko-Uhersku a Nmecku a museli jsme vystoupiti, nebo celá naše historie, její obsah a smysl vede nás k mocnostem demokratickým. Vybudování našeho státu a udržení proti nmeckému náporu na východ, naš^e reformace a její ideály, naše utrpení proti-

svtovém

a

Slováci,

boji státi stranou, museli

221

reormaoíího

zpsoben é Habsburky,

zneužívadl^ a své nizké, hmotné osud našeho národa pímo loí;id
násilí,

náboženství

—

ptro

S

Lagarde. Dovolte mné tu, pírátelé, abych podal zprávu o zahraniní innosti. Musím se obmeziti na hlavní body, nebo historie tyleté té práce je dlouhá a mnohoobsažná obmezím se více na vytení zásad, spravující naši prád, než o vyklad jed^ot^ivvch akc^ naší

;

bylo jasno, že nemohu a nesmm seve službách Rakousko-Uherska. í^ravda, s poátku jsem nebyl hned dost rozhodnut k inu, cítil jsem ohromnou zodpovdnost, íX).tal jjcm s rás!edky prohry -— ale naši v a vzdávající se lid', tšících se spoiicnc&n, zK ze slibu ruského \ e a N-úbcc ceý ten aparát vídeského a !>udaj;^>i>Mlio katanství donutily mne k rozhodnutí. Radil jsem se s poetickými páteli jednot'liv, nebo strany byly potlaeny; ziijel jsem si také do Vidné, abych promluvil se seriosními rakouskými ci, co vlastrté od váJcy oekávají, zejména pro pípad vítzství; byl jsem dvakrát v Holandsku, projel meckem a také tam podle možnosti jsem sj hledl informovat. V polovici prosince 101 1 odjel jsem do neutrábí ješt Itálie a potom do Svýcar. Myslil j em, že se ješt pokusím o návrat do Prahy, abych podal získané informace, ale už to nebylo možné. Potom zstal jsem zase v 2enc\'í a na podzim 1915 odebral

Mné samému

trvati

i

•

i

.

Nm-

N-

jsem se nadobro Y>es Paíž do Londýna, odkud mohl

222

jsem dojíždti do Paíže. generál Stefánik, oddaní,

V Paíži vrní

zstali

dr.

Beaeš

a

a vydatní spiolupracov-

Loského roku

v kvtnu musil jsem do Ruska, i^aátkem bezna p(is Sibi zajel do Japonska, z Japonska do Spojených stát, odkudž po sedmi msícícli pobytu, volán naší vládou, vtlaím se níci.

odkud jsem

pc»

tyech

letos

letech jako prxtií president Ce-''^^''^^'ensk€

republiky.

neekaná

Divná, cesta

propai^faní,

cesta kolem svta, ve skutenosti získávání celého svéta spojeneckého a pro nás politický program, jehož

pro naši národní vc podstatnou ástí by to

rozbití

íše

rakousko -uherslcé

isolování Nmecka a donucení, aby koto se spokojilo svou vlastní národní državou. pece bží. Rakousko hvio Nmecka «;i!nou, ale íiké slabou stránkou. Organisovali jsme za hranicemi všechny naše kolonie emigrantské a zahájili promyšlenou propagandu ústní a publicistickou a innost diplomatickou. Ale politika a zejména revoluce není možná bez penz v tom pomohli naši v Americe a v Rusku. Chci zde razn konstatovati, že jsme nevzali od spojehc ani krejcaru zdrazuji to, protože naši odpVcové mluví o ruských, angildcych a jiných penzích. A stejn zde konstatuji, že jsme za celou tu dobu neužili ani jedné nepravdy proti našim nepátelm, ani jedné z tch tak zvaných diplomatických chytrostí tak estný politický boj, tak estná revoluce, smím to íci, sotva kdy a

tím

nen

O

—

d-

—

—

byla pro\"edena. Bylo mi jasno, že nestaí propai^anda, ani revoluce doma, nýbrž že musíme mTti vojsko. ve vojsku Prvé legie vznikly ve Francii a v Rusku; záhy se hlásili dobrovolníci ze všech zemí, z Anglie, Ameriky, Kanady^ Afriky, Austrálie. S poátku to byly oddíly i

223

mak'; ale rostly pílivem ze zajatc. Zejména to platí o Rusku, kde bylo našich zajatc veliké množství. Historie naší armády v Rusku je historií celého Ru^a, alespo se vývoj Ruska obráží ve vývoji naší armády; Stiirmerovský zde mohu jen strun .ci, že starý nž nepál formování veliké armády; také Kerenský s poátku byl proti nám, až poznal, že jeho oensiva do znané míry byla provedena našimi temi pluky a že naši hoši kryli osuJný útk ruské armády. Pjchvalné úsodky o chrabrosti našeho vojska od Brusilova, Alekséjeva a jiných, podobn jako od francouzských a italských autorit vojenských jsou známy. Po mnohých a

m

mnohých pokusech podailo

se zorj^an.sovati celý koríci bez pepínání, že orijanisování této armády za nastalé anarchie a za úplného rozvratu ruské armády je nejlepším svdectvím zralosti nejen našich tisíc mu', nui/ú hoch, ale celého národa, nv voli, to jest znaná repit ást národa. A armáda v Rusku vzrostla letos jarem okolo 50.000 ozibrojených muž, druhých 50.000 bylo pihlášeno. Tuto schopnost oríj^anisaní a národní ukázn5nost pevyšuje pouze hrdinská mysl jejich, jejich Irtskn ke svobod a obtavá vrnost národu Nemohu Vás než popadlým našim žádati, abychom tiše vzdali poctu drahým hochm, našim hrdinm v Rusku, Dobrudži, Francii a Itálii a na soliiské fronte, kteí nám pipravili dnešní památnou schzi a celé naše osvobození a nezapomínejme našich muedník habsburského tisíc a tisíai obtí FtJSk!ého teroru doma a tch li, na ** v Turzaíjetí, tch, kteí nám umírali po lio Ruska, širých pláních n kestanu, všude neschopného starati se o zdraví našich zajatc. Co ^f^-^' ••>zahynulo našich pi útku pes Albánii vy máme po všech válících zemích.

pus

— mohu

tm

tm

—

224

A nemohu

se zdržeti, abych nevyslovil dík a uspoa politickým prostupem Vaším, pátelé, a celého národa, Cech a Slovák: snad úsudek mj, jeinž jsem nebýval vždy dosti spokojen, má jistou váhu, ovšem podám zárove dkaz, že ta „svatá** nespokojenost také neškodí.

chováním

kojení nad

ina tech \frontách, vybonaši svdbodu. Historie naší zahraniní a zejmélna našeho vojska, jeho boj a hrdinhistorie sibiské ajiabase to všechno bude

Naše vojsko, bojující ,

oválo ikce

nám

—

ství,

bohatou výchovnou epopejí pro naše budoucí gene-

Zde mohu shrnouti

race!

A

vedle

vojjska

výsledek.

jen

bojujícího

pracovali

mnozí

moji spolupiracovníoi ve všech více práce bylo pirozené v Rusku dík

—

všem

lenm

pro

Nej-

vzdávám tu Odboky eskoslovenské národní a vzpomínám zejména zemelého

Rusko etnerálního sekretáe

rady

or^anisané

zemích.

jejího,

Jiího

Kliecandy.

Francie uznala prvá v únoru 1916 význam našeho národa pro spojence a Evropu a náš program a uznala pták prvá Zahraniní národiní radu, zídila a vydržovala naši armádu ve Francii a pozdji' i v Rusku, zachovala se k nám opravdu velkomysln. bylía k nésm vždy velmi p/átelská, máme znanou armádu a uzaveli jsme s Itálií ptrvní

Itálie

lam

smlouvu

a dosáhli tím svého uznání: všichni ostatní spojenci obrátih se potom k nám se vší sympatií, uznala nás Anglie, Spojené Státy, Japonsko, Srbsko,

Belgie,

ecko

naped.

Jest pirozeno, že uznání Anglie

a

Kuba.

Nevím, komu

bych dkoval a Spojeaých

Stát, tchto nejvtších spojeneckých mocností, velmi nás posilnilo, jak bylo vidt z chování nepátelského tábora. Spojené Státy poskytly a poskytují nám

225

15

ze svého bohatství vydatnou pomoc a máme od nich urité sliby pro budoucnost. President Wilson sím vnuje naší otázce velikou a upímnou pozornost. Jsnu

jemu a všem spojencm zavázáni vždy poínati; vyjádím naše city

a k

mohou na nás nim nejlépe slo-

vy premiéra dra Kramáe, který mne v pr\'ém rádio, vlásJX)jilo Prahu s Pai^íží, uložil ubezpeit dy a národy spojenecké naií vdností a neochvjnou vrností. Naše Republika zstane na vždy spo-

které

jencm vrnou." Po

oficielním

uznám

samostatnost našeho

doma

to

schválil

a

íí....

národa

svil

.^j,.>j^i.w

a

vládu

jsme

|,.v^iilásili

zídili

Vám

vládu; národ a mn.

Vlastní cíl války a míru je reorganisace východní otázky vbec. Válka byla pokraováním a dovrše-

boj a pokus o rozešení východní otá/ky v širokém slova smyslu. Nmecký nápor na východ jest obrácen proti pásmu menších a malých národ, sídlících mezi Nmci a Rusy, poínajíc od Fin, koníc dole Reky, jest to rada 18 malých národ. Pan germanisté hlásali, že malí národové nemají bu doucnosti, že historie smuje k vybudování velkých stát tento názor je oi\ida nesprávný, nebo od XVIII. století podnes %'znikla celá rada malých státii, imperialistický pokus Napoleonv se nepodail a |)rátak stroskotal im m nmecký, rakousko-uherský i ruský. Malí ji,^. c jsou osvobozeni. ním

.1

:

v

.

Negativní úkol války je dovršen. Evrop nastává úkol positivní, organisovat Východ Evropy a tím Ev-

ropu a lidstvo vbec. Stojíme na prahu aové doby. kdy celé lovenstvo pociuje svoji jednotu. .Náš národ prispcti chce s plným vdomím k usk^ Nlkolepého a vznešeného úkolu svojí "

'

'

>

,

226

že

nirodovt

litiku

ekají

a slibujeme,

novou, tvrí a organisaní pose o takovou politiku poctiv

že

pokusíme. ten, kdo je pánem Cech, |e páO/iiail takto svým zpsobem zvláštní svtové postavení našeho národa. Jsme nejzápadnjší slovanská vtev ve stedu Evropiy a odolali jsme ponémovacímu náporu na východ. Dnešní vítzství umožnila nám naše národní houževnatost a k tomu zem od pírody bohatá. Naše vítzství je také vítzstvím ostatních malví li národ, ohrožovaných Ra-

Bismark ekl, že

nem Evropy:

Nmc

kouskem

a

Nmeckem.

Podobný osud úzkému pátelství

nebezpteí odkazují nás našimi sousedy na východ a resp. na jihovýchode. Navázal jsem za hranicemi se všemi tmito národy, s Poláky, Ukrajinci, Jihoslovany, Ruimuny, Litevd a Lotyši, Finy, Reky a Albánci ipíátelské styky. Pokusili jsme se v Americe o utvoení Unie stedoevropských národ. Bylo zatím získáno dvanáct národ a jednání se slibn rozvíjelo^. Amerika brala o Unii živou úast; vznikla na jejím í^klad zvláštní „Spolenost pro podporu stedoevropských Národ'*, která, doufám, platn pisi>je k velikému snahám President Wilson sám Unji a Jejím dílíu. velmi pál, a její úsilí, prispti k rozešení problému malých národ, našlo u nho živý zájem. k

stejné

a

s

Nemohu te než strun nartnout naše nejbližší Všeobecn eeno chceme se sousedy a blíz-

úkoly.

:

kými národy organisovat styky co nejintimnjší. Sousedé a obdobn djiny odkazují nás k politickému spátelení s Poláky. O tom jsem s vdími muži polskými jednal mnoho; uvažovali jsme dokonce

227

;

o federaci, ale ekli jsme, že v blízké budoucnosti mi každý národ mnoho své zvláštní kon>tniktivfií práce, a ze bude proto lépe, úkoly nekomplikovat; ale vynasnažíme se dospti k dohod hospodái^é a vojenské. Ta bude ovsem ist obranná. (Souhlas.) Jednali jsme také o polské otázce ve Slezsku: dohodí je snadná je to problém, vzhledem k velikým úkolm, které nás ekají, celkem nepatrný. V zájmu nás obou ^n je, aby ka/dý znáš obou byl co

—

m

ovšem

íci,

prav

hranic.

/í zpsob, jímž se nktc zjmocniti našeho ú/x^mí, pokládám za nepípustný (Výborn! í\)tlesk.); naped musíme zcelit území svého státu a pak mžeme dobrovoln pistoupit k o-

že

(Výborné.

I\)tlesk.)

l)(^ufám,

že

Poláci

tím spíše, že jejich píklad mohl by inebezpen nabádat jiné k podobným pokusm proti Polákm Marným. (Souhlas.) Až budou mít Pototo stítfiovisko

láci

svj

stát

schválí

ustálený,

m/e

se

jednat

<xl

státu

k

stáhl T" S Rimiuny jsme praa)\a:j mezi námi (Výborn.) Sám jsem byl v Rumunsku a jednal i s vládou a králem, hlaMi o pipojení naŠí armády k Rumunsku, k nmuž už nepišl Naskytuje se možnost, že bychom byli sousedy. Uherští Rusíni totiž svými pedstaviteli v Americe pedložili nám návrh, že by se stali autonomní ástí našeho státu (Výborn !) stejný návrh máme od ta!\ zvaných karpatských J? Nemel jsem ovšem práva vc ujednat, ale vy^ jsem ochotu k tonuito spojení; niení pochyby, \x)^\\<' /práv, že nusínský lid v Uhrách návrh schválí,.

sku; vyvinulo se

\

).

i

Oekávájm, že Rumuni a Jihoslované se shodnou, zejména v otázce Banátu. Nemusím vykládat, že 228

pomr k Jihoslovamm je nejsrdenjší, s^etný spoknými boji; sousedství s Rumuny umožniš

by nám

•nilo

pímjší

styk.

V

politických kruzích je naprosté

jihoslovanských o nutnosti (Výborné.) spojení.

našich

i

pesvdení

našeho pímého geografického Rakouští Nmci si te žádají toto území; ale dokonce z maarské strany byli jiedávno upozornni, že tam jsou etné chorvatské a slovinské ásti. Na každý zpsob, nemajíce žádných territoriálních spor s Rumuny a Jihoslovauy, snadno se s nimi dohodném o imtimnéjším spojení. Jednal jsem s pedstaviteli obou národ a dohodli jsme se také ekové ústy svých vedoucích lidí, zejména Venizela, schvalují tuto dohodu. :

mezi Jihoslovany a Italy pak by pangermánská „Mittelejunopa'^ byla nahrazena sblížením státu od Baltického more až k Adrii a dále pes Švýcary až k Francii. Byla by to siliná ohrada proti pokud neopiustí svj výbojiný tlak na východ, a zárove ta^ ké ochrana píro Rusko, takto od Pruska oddéíené. A silné Rusko, sjednocené federativn, my všichni a Evropa potebujeme. Rusko prožívá tžkou krisi. Padl neschopný a degenerovaný carism, podobné jako padl carism berlínský a vídeiský; ale revoluce ruská nebyla a není dost tvrí. Rusové nenauili se administraci, a bez administrace není demokracie. Pochybuji, že Rusko bez pomocí spojenc si brzo dovede pomoci. Jestliže se urovnají obtíže

—

a

máme nadji

—

Nmcm,

Nemohu

tyto pllány vyložiti podrobnji, naznauji

smér žádoucího vývoje zahraniní politiky, ale musím tuto skizzu doplniti úvahou o našem pomru

jen k

Nmcm Piokud

a Maarm. pedn béží o

Némce 229

v našich zemích,

je

náš program znám dávno; území obýváme Nmci jest území naše a zstane naším. My jsme vybudovali svj stát, imy jsme jej udrželi, my jej budujeme znova; pál bych si, aby Jiaši Nmci pi tom pracovali s námi to by byla lepší politika než jejich pochybené

—

Pochopuji ovšem, a poítám s tím, že piznávali l)ohužcl pangermánský výbojný program protieský píliš ochotní, ne'pochopili svtovou situaci, byli zpéd prvotními / livými úspchy; naši Nmci se stali obtí aJi> prolhaného Raiíušáctví a krátkozrakých Habsburku Je psychologicky pochopitelno, že te nemile nesou, íe se tak osudn /Jvlama!i, a že jsme mli a máme pravdu úsilí

nynjší.

jsou

v

tžké

situaci;

my.

My jsme vytvoili váš stát: tím se uruje postavení našich kteí pvodn do zem |>rišli jako emigranti a kolonisté. Máme plné pro právo na bohatství našeho území, nezbytného prmysl náš mezi námi. Nechceme anemiV žeme obtovati naše znané menšiny eské v tak zv. nmeckém území. My jsme také pesvdeni, že hospodáský prospch odkíizuje naše nmecké krajany k nám. Závisí na nich, aby se k nám postavili správn. Af si v^Díomenoii, že r. 1861 spolu s námi žádali císa/e, aby se dal korunovati na eského krále. Peji si upímn, abychom' se co nejdíve dohodli. Piiznávám se, nám je tžko zapomenouti, že naši Nmci a Nmei v RaJvousku vbec pijímali nelidské ukrutnosti rakouské a maarské soldatesky bez protestu, nám je Opaku ju

:

Nmc,

státoprávní

i

Nmc

tžko zapomenouti, že naši Nmci dávali nejzuivjší kontingent panger man ismu. Ale pes to je pijmeme rádi, jestli se ro/l ke spolupráci. Nikdo nám

nemže

zazlívati,

•niostech

opatrni,

1

ale

-li

po

ujišuji,

230

trpkých minority v

tolika

že

zkuše-

na§em

budou

požívati úplných národních práv a obrovínoprávnosti. Americká republika ix)djala se radéji obanské války, než by pipustila secessi svého lihu. My nikdy neplipiistíme secessi našeho smíšeného

stálé

anské

severu.

Vybudováním opravdu

správy

máme vhodný prostedek

demokratické samopro rozešení národ* nostní otázky,. Pímoamé rozdéleiní pTo velikooi a zvláštní smíšenost není možné a piroblém není pouzie národnostní, nýbrž taiké a do znané míry sociální. Náš pomér k Nmeckému Rakousku je dán nejen výsledkem války, nýbrž celým naším národním' programem. My pece jsme se spíojiíi s Rakousíkem' a Uhraimi a vytvoili jsme Rakousko. My jsme byli perlou Rakouska. Dokázali jsme takto, že bychom s Némci mohli míti plrátelské soužití. Ale Habsburkové se nám zle odmovali. Nemohu vzpomínat celého našeho boje proti Rakousku. Válka dokázala, že politiika jednostranná

nmecká

a,

maarská

musila

ztroskotat

a ztroskotala.

Neodvratné a na vždy. Dualismus dovšil habsburskou neschopnost a falešnost. Byl to komíplot namíený proti mám v prvé ade. Rakousko a Uhersko staly se organisací násilí, tnásilí menšiny nad izjevlnou vtšinou. Evropa ped válkou si toho nevšímala, ale válkou byla pouena o pravé|m stavu vci, a ízejména plrokoukli ve Francii, Anglii a ve Spojených Státech tu úžasnou faleš Rakouska a maarské politiky, jevící se v etných pokusech oklamati spojence. Propaganda habsburská a maarská byla naším vydatným pomocníkem. Ostatn i Nmci v íši z:kxisili Habsburky na vlastním tle. Nmecko zachránilo Rakousko-Uhersko dvakráte (proti Rusm a proto Italm), ale na konec Víde svého spasitele zradila. Ovšem nemravnost berlínské politiky spoívala ptráv v tom, že se tak úzce spojila s lidmá, jimiž ve svém nitru opovrhovali, ia

^

231

teba Víde

Berlín,

asto a

vedl,

Vidné pjdléha! dost

vlivu

neblaze.

.

Nmcm

mým

raúkolem dávat rakouským dy. Je prirozeno, že spojení našich zemí s Rakouskem zanechalo mnohé, zejména hosp " vztahy. Jest-li

Není

jestli zarakouští Nmci zanechají své p. )sti, budou nechají pangermánských plán, jestli k nám loyábiími a nebudou se míchat do našich záležitostí pak by byly -slušné sousední styky možný, a Rakousko by bylo s to, aby si zachovalo samostatnost. Myslím, že zejména obtížný problém Vídn dal by se

—

ešit nejvhodnji pro

Némce samy. Pi tom

víedou ohledy ina našji velicou minoritu

Náš ix>mr

k

Nmecku

Vkkii

si

podle

ovšem toho,

Zachováme se korrektné;

jakou ono zahájí politicu.

pejeme

upravíme

ás

x-e

aby porážka pruského agressivního mihvítzstvím nmeckého Šdu, aby si nmecký lid z\'ykl uskromniti se na vlastní národní síly, aby zanechal své výbojné politiky výcluKÍní a vnoval si,

tarismu byla

své veliké síly schopnosti jne/inár<xhií organisací ná-

rod

a

vznešenjší

cil,

než

cíl

O

pangermánský.

Tf. Mráii a/ do rokóv jMarfaroch neteba šestdesátých mimilého ^ úU)hu skromnú; ale v tom ase upLitnila sa úrodnos ícli ixnly, a dostali tym pro industriátné asté Rakúska hospodáské) doležitosti; zárove pokusili sa využif Bismarckovaj politiky

'

voi R

Nmecka

na

lou .

i

,

,

má

kapitalísty, vybudovala umelu budovu štátnu, ktorá sa narazom vojny tak shmtila, ako celá umlá stavba Habiburgov. Bolo priamo ncsmyselné, že taký národ, akým sú Maai, smcl tak dlho vykoristovat štyry iiu'

iiároílv,

n;|^icli

Slo\

;'ík<'»\

,

Riisín(')V

;»

liiho»%l()-

ii/

\.lim\.

<.«1\<)UI

\KÍLI

.S|)Kl\Jie,

íWatiillI

/L-

llL\CLÍia

a

re;špektovat slobody inýcli národóv, práv se museli sami brán proti Nemcom politicki ešte |x>as vojínu žili z pwestiže roku 14, ale fale^šnost ich pagandy bola všude prehliednutá a dnes vidia spojenci ciele jasno, že majii právo 'len na svoj i

Maai

:

Maai

bych s^i, aby náš pomér k najskor mohol by upraveny rozumné. Manim arské minority budu požíva všetka obanská práva.

iniárodný

o

k

Maai

š[tát.

bofi

lovkom.

—

Prial

dost krutí, že hovorievalji

my nebudeme

im*

:

oplaca

Slovák nie je zlým; chceme

len, aby Slovensko v plnom rozsahu málo hranice vhodné pro svoj rozkvet. A to platí taká o Rusínoch, hlásících se k nám.

Chci konit. Vím, že nedosáhneme našeho národního programu pouze politikou zahraniní, že musíme hlavn pracovat uvnit. v tom naše politika podle I

Havlíka bude poctivá a ozummá.

V pechodné dob

vynasnažíme se o

zachování

poádku, chceme se vnovat klidné

práci administraní. Podstata demokracie je v administraci a samospráv. Demokracie není panování, nýbrž prací k zabezpeení spravedlnosti. A spravedlnost je matematika humanity.

Zvelebení zemdlství, prmyslu a obchodu musíme vnovat z\Láštní pozornost: nastoupíme novou železniní a komunikaní politiku. Nové svtové pomry, naše spojení se spojenci, nebude jenom pcl.tické, nýbrž i hospodáské. Navázal jsem již styky hosípo^, dáské a finanní s vlivnými initeli v Americe, Anglii pomoc a Francii. Máme zaibezpeenou finanní spojeneckých zemí; Sp»ojené Státy, sám piresideint Wilson, slíbili podp>oru pro nutné zásobování v pe-

233

chcxiné dobé. Vláda již podci.« .^ziíciiii tulio, co poprotože trebujeme; žádali jsme jenom nejnutnjší, víme, že potebují pomoci také druzí. Amerika vydatn pomohla a pomáhá naší armád v Rusku. Americký ervený kíž c^svduje se pímo vzorné. Vláda a finanní kruhové jsou ochotni pomoci nám pjsám jsem zatím umluvil menší pjky, o jekou teba se d;)hoílovat. jichž ústavním Ale lovk a jenom chlebem; uijí vdomili jsme si všichni, že potrebujem'e prevychování. Starost o školu a všecek duševní život vyžaduje uejintensi vnjší pée. A rozumí se, že zákonodárné orodpovídagány musí vytvoit nové, novým jíjcí zákony. Nezdravé rakušáctví musí být dkladn piekonáno, opravdová pe\ýchova nestaí k odstra* není vnjšnosti. Vbec te máme mo/nost mnohé

—

pomrm

posud theoretickc, uplatniti prakticky; vy\'arujme se pekotnosti, máme asu dost, nemusíme mít všechno najednou. Zaneme s nejnutnjším a s tím-, to umo/Jií a usnadní vývoj další, vý\'oj organicky.

plány,

pomry vy/adují pronikavé socii naše íreformy; demokratická rovnost vylur-

Svtové

'

ální

•

•

'

vykoisování a panství tídní. Jsem šasten, že vidím ženy v tomto shromáždní. Vím, že ženy se m^- •-"—'; ....^....,.1 ji,|, nosti jako

mužové.

Doufejme, že ujednání mírová v Paííi nám' rabezí>eí trvalý mír. Tím neodpadl starost o národní zbudovati obranu, naopak musí býti naším úsilím všenár(xiní systém úinné dofensivy. K tomu cíli jest íiáni teba také úsilné jxjlitiky populaní. Jsem ráid, ve vlád máme již ministerstvo zdravotnictví. Zkušenosti dlouhé války nutí pímo k péi o tlo a

že

234

'

;uciia

nucloucicii

sovy se

práv v

Naše armáda ^i,

aby také naši

omii

(^cFicraci.

naší

iucaiy

ru^íícFovy

a

1

yr*

armád osvdily. pál bych mohli brzy pijeti, al»e

z (Francie a Itálie se vrací, hoíši

z:

pekáží vzdálenost

že jako spojenci vážji vci jednostraíin.

k tomti,

Rusica

a technické .>btíže, nehled nemažeme prostupovati v tak Upotebíme vojska k držení

zabezpeení našeho území a poádlvu. Naše vojsko ásti spojenecké armády, a doufáme, že naši separatisté uvdomí si tento ikt a jeho dsledky, plynoucí i

je

/.

jxxlmíinek

pímí.

Nechtl jsem pátelé, podati podrobný program. Pedkládám ptouze nékteré vedoucí zásady žádoucí innosti a pokusil jsem se ve vší strunosti smysl tch hrozných a pece pro nás tak astných zkušeností této, doufejme poslední války. Ten smysl dá se vyjáditi velmi strun: Chceme všichni, jednotlivci i národové, být lidmi politické

zachytiti

Velké obti na životech a statcích iioj..^ iiaiarmo. Dosáhli jsme svého cíle. se vynasnažíme, bychom si ho navždy zabezpeili. Úkol snaJ tžší iiež za války. Všichni obané dobré vle, bez rozdílu stran, náboženství a náiodnosti, mají dánu možnost vybudovati vzorný demokratický stát, jehož il-

Te

kolem bude starati se o zájmy všeho svobodného mosprávného obanstva.

mn

sa-

popejte. Páni poslancové, ješt nkolik slov si sympatie spojenc a respekt odprc svou organisaní dovedností a tím, že jsme dovedli udlat a zachovat poádek. A poádek musíme zachovat i nadále a za všech okolností. V našich zemích nesmí být žádného znásilování, snažn Vás prosím, Získali jsme

235

pátelé, pispívejte, kde kdo mžete, k ukiidiiLiu; nep<jádiky by nám valn uškodily politicky, zejmén Anglie a Amerilva by nepoádky nesly velmi nemik Prosím v tom o Vaši spolupráci velmi snažné. i

Pijel jsem do Prahy provázen

ástí naší zahrajsme to všecko všichni za hranicemi mínili doopravdy až do tch hrdel statk. Jsem jist, že bude celý národ milovat ty nas*. hochy, jako je miluju já. Byl jsem sám antiniilitarista, a neml jsem rád rakouského vojska; ale toto naše vojsko neorganisovali jsme z militaristickych choii tek, nýbrž pro vybojování a udržení svob:)dy mokracie. A pro tuto obranu musíme mít naše voj bude vážným úkolem tch, komu formování jeho tiud^ sveno, vybudovat armádu republikánskou a dcmn^ kratikou. A demokracie ve vojsku, jaJvo vbec, zjedná se pouze odstranním rakušanství, nýbrž pe-

pesvdíte

niní armády;

se, že

i

f

m

rodem ducha. Skonil jsem

Když byl

su,i..v^

presidcfit

a veselé

repubHky peetl toto ^^,.^1spátelených stát a

rozlouil se se zástupci odešel, provázen pozdravy

ství,

Zahraniní Dvanáct náct

—

p'olitik:a

vé

pracovny.

presidenta Masaryka

národ, dvanáct

má tvoit

svátky'

základ novéh

iiejméné dv.i

státu u,

jejž

chce

m

iiské stední E\ Masaryk na místo pai ropy. Místo áry Berlín -Bagdad buduje se linie nová prcijidient

236

od Baltického moe až na Peloponncs, Kréiii, místo širokého eišt germánského vlivu má býi zízena hráz proti dobývanosti, místo nemožnosti možnost, místo násilí spravedlnost.

Nebo

germánská Mitteleuropa byla nemožností a Nemožností pedevším mravní. Sblíženi hospodáské ve válce koulovaných stát musilo být sjednáváno za zavenými dvemi, národ se nesmet nikdo ptát, kde pišel ke slovu lid nebo jeho jednotli\ é vrstvy, nikdy se nenašlo politické /.astupitelstv nebo korporace, jež by jednomyslné se vyslovila ve prospch všenémeckého projektu. Rakousko-uherští prbyla

násilím.

ty

ped

konkurencí íšsko-nmedvou v bulharský prmysl si stžoval, že má být zardousen sevemjší soutží již ve svých ix)átcích, íšsko-nmecké zemdéiství prohlašovalo, že nelze pootevít dvee konkurenci uherské a balkánské. Stední Evropu necht! vlastn nikdo, vyjma íšskoiimeck.' exponenty všenmecké. A cestou k ní bylo a mohlo být jen nlsilí. Také bylo. Jednání o stední Evropu omezovalo se na to, že Nmecko prost pedkládalo úet a žádalo kategoricky za jeho zaplacení. myslníci se tásli

ade obor,

celé

Mitteleuropa mela být dle vle svých tvrc koalicí vítz. Chapadla všennieckého krakena se roztahovala šíe a šíe, aby strhla na sebe víc a více, mluvilo se již

o

Belgii,

Holandsku, Lucemburskti a Švýcarsku. Koa-

vítz. A jakých vítz. Stát, jež hlásaly ne již, že moc pemáhá právo, nýbrž že je na svt jen jedno právo, právo silnrišíht). To byla germáinská Mittellice

europa.

A

proti

té

staví

stát, kteí vyšli v \

jších orgií

mod

náš

dob

president

nejhoršího

do svta, aby 237

koalici násilí,

(hledali

národ

a

nejstrašli-

právo, a

kteí

je našli.

Stát, které jakýmkoli <xlchvleníni se od smrby podkopávaly základ své existence, v prasinvslu bv iie/ávalv vétev, na niž se po-

nice práva vém slova saaily.

Neime

si illusí o píští hospodái^ské situaci svtové. né. Všecky státy pinesly válce obti veliké, ba ku, V oboru zemdlství prmyslu. Ni'
i

až na Poloponncs, shledáme, že tu má veškerá produkce suroviny státu jednoho hojná odbytišt ve státech druhých. Rozumí se samo sebou, že bude teba zvláštních specialisovaných úmluv, ale ty budou wpaoat jinak než úmluvy o Mitteleurop. Jde ovšem nejen o to, jde o zízení hráze, tiráže opevnné proti píboji všenmectví. Jak je tomu dlouho, co se hlásalo v Nmecku, že mír, jenž by nezachoval celistvost íše nmecké, bude pouhým i

pím-

ím?

2e Nmci budou jen íhat na vhodný okamžik, že budou zbrojit a cviit vojáky potafjí, jaKO ped rokem 1814 a 1815. O jejich taktice nás pouila válka dostaten. Naped se šlo vždycky na malé a slabé, (^tok Nmecka by smoval jist proti Polsku nebo nám. Ale poznali všichni tito národové, že nesmí pak ekat s obranou druzí, až padne jeden. Vojenská (i ím již n.ihoda ryze defensi\Tií, president ^' znail cestu. A ovšcfu k vojenje teba lo, dcni iiu vojska. Rj a obranného. Ale také u. .., aého a .^..:...no. I pro to pivezl nám Masaryk vzorek: naši zahraniní armádu. '

Karel

Mei

ve ^Xenkovu' 25, prosince í9is.

238

:

Naše V

prvétn

pražském dne

ep»u

r

svém

blikánsk

poselství,

á

armáda.

pedneseném na hrad

21. prosince 1918, vysItoWI se náš president

též o vojenské stránce i o vojenských úkolech naší republiky. A tu pra\il mezi jiným

„Byl jsem sám antimilitarista a nemel jsem rád rakouského vojska; ale toto naše vojsko neorganisovali jsme z militaristických choutek, nýbrž pro vybojování a udržení svobody a demokracie. A pwo tuto obranu musíme míti naše vojsko bude vážným úkolem téch, komu formování jeho bude sveno, vybuQOvati armádu republikánskou a demokratickou." ;

Slova

tato,

ekl bych, musí znamenati

i

novou

eského

socialismu v nazírání na vojenství i militarlsm. Je teba promluviti zde ihned, ponvadž v poslední dob vyskvilo se v nkterých našich listech zcela odlišné, ba protichdiu' nazírání na eské vojsko zejména v Rujako instituce vbec a jeho úkoly sku - j^ožto ásti vojska sp>ojeneckho, zvlášt. orientaci

—

My

práv jako socialisté, byli jsme antiAvšak dnes musíme si zvlášt uvdomiti, že mli jsme stále ped sebou militarism pnišáckého všichni,

militaristy.

rakušáckého kaiserismu a ruského carismu, že mitento byl nástrojem a oporou fxanu jících dynastií, imperialismu a kapitalismu, a že býti vojákem a sloužiti tmto mocnostem, znamenalo otroctví. Souasná válka provedla revoluci i v militarismu. Anglická a americká armáda vznikla jako vojsko lidové, organisované ve chvílích nebezpeí a útok se strany mocností kaiseristických. Vojsko ono nešlo dobývat, pokoovat a zotroovat jiné národy, nýbrž na jeho praporech skvlo se heslo svobody národ všech. Okol a

litarism

239

vojáka je píšerný,

zoiroovat, úkol jeho je však jde-li osvobozovat. Zde je voják totéž, jako revolucioná: Prolévá svou krev a klade svj život za ideály, za duševní hmotné statky, za svobodu, za blaho a pokoj svých bratí, svého národa lidstva. Proto voják jest proklínán jako žoldvelikým

vznešený

a

jde-Li

svatý,

i

i

a podmanitel, ale je ctén, veleben a nezištný hrdina a jako osvoboditel.

pustošitel oslavován jako nér,

—

Tak

vznikla také armáda naše naši legionái: Jako národní lidové vojsko, jako armáda dobrovolnÍK, herou a osvoboditel. V daleké džine, jako válení zajatci, kteí unikli již jednou smrti, shledávají se a - formacemi orgfanisují se optn jako armáda nová duchem svým a dobrovolné, pro ideu, pro svobodu národa svého národ spojených vrliají se znovu v náru smrti a na oltá svobody kladou své životy. To je jinaký militarism Pro armádu takovou nelze ani použít slova „militarism'* To je obnova voj 2ižkových a Prokopových, proniknutých jejich duchem a válících jejich zápalem, nadšením a hrdinstvím za svobodu národa a vlasti. Duch družný, kamarádský, bratrský a pi tom káze vzorná, ocelová, nerozbomá. Tmito v! ni vyzbrojena, rozšíila tato nevelká naše annán jmésvou po celém svt a tím no neznámého národa našeho. A vedle jména a slávy dobývala mu statk nejvyšších a nejsvtlejších státní sanu^tatnost, sebeurení, svobodu.

—

i

i

!

:

i

i

naše armáda, vzniklá z legioná, a z této "'« naše nábýti \ rodní, republikánské Otázka a deni vojenská je otázkou specificky mezinárodní: Vidli jsme, jak pod tlakem pruského militarismu byly nuceny všechny státy zbrojit a rozšiovat své armády. A vidélí 1

o

jest

a kol této

armády má

'

*

>.

240

iiioMiii piu^MiK) iiii ilai isiiiti l)viy Aiil;Íí<^ /L- |)()ti Amerika nuceny takka pres noc vydti|pati armády, ktcrc dosud nemly. Evropa byla by rozdrcena a podmanna hohenzollernskými bodáky a Amerika bezprostreun ohrožena, kdyby byly proti této píšerné a záludné moc« nepostavily moc stejného zaízení, ale jinakého ducha. Pokud byl a bude na zemi stát nebo národ, který chystá úklady druhým, dotud ti druzí /trívíMií fi> musí m}^liti na obranu, 'po p\pr\{li'' jsiiif,

a

i

rušitele

a

iikladníka.

K tomu

slouží armády defensivní. Jejich úkonárod ped útokem z vní a býti také záštitou získaných svobod uvnit. Vojsko našeho státu bude vojskem republikánským a demokratickým a bude hájiti a udržovati republiku a demokracii.

lem

je

cíli

hájiti

Mluví se o svazu národ, o odzbrojení o poslední To jsou veliké otázky a problémy mezinárodní a zcela jist nebudou vyízeny njak definitivn na nadcházející mírové konferenci. Tím mén ovšem mže problémy tyto ešiti kterýkoli stát nebo národ sám a pro sebe. Je jisto, že mezinárodní mírová konference, jako pikne a potvrdí uritá práva našeho národa válce.

a na&'

A

tyto

republiky, tak také pidlí budou i rázu vojeniského.

urité povinnosti. Proto my, socáaliiH

jí

nemžeme v této chvíli volati do vlastních ad nároaa „pry s militarismem !" ponvadž by to znamenalo „pry s naší hrdinskou, republikánskou a demokrat ifckou armádou*' a ponvadž by to bylo dnes velikou frází, heslem rozkladným a nebezpeným. Naším úkolem nyní je vykati ešení mezinárodního a pracovati na vybudování a zachování naší armády republikánské a demokratické, na venek i uvnit, v níž sloužil by každý hoch s pocity povinnosti k národu, sté,

—

241

16

!

jtpublicc a demokracii, se svobodným obanem,

bemenem

v

ííí/,

i

jaixv>

voják

cítil

by

v níž služba nebyla by mu a ošklivostí, nýbrž estnou povinností, vy-

s láskou. Aby tak mohlo být, musí býti umožnino celou organisací armády, bratrským pomrem podízeného k pedstavenému, ovšem pi zachování nutné kázné, náležitým upravením hmotných pomir vojáka, výchovou duševní ve smyslu pravé de-

konávanou

mokracie.

Když

jeli jsme napyrcti presidentu Masarykovi, sejsme se díve na hranicích s oddílem legioná, vracejících se z Itálie. Bujaí hoši, plni lásky a oddanosti k svaté véd národa. „Nepjdeme dom, dokud vše nevyidíme a nespoádáme. Díve na Slovensko a pak, až bude vše zajištno a uspoádáno, teprve do našich domov, k našim drahým dtem, ženám, rodim!*' Tak miuWli. Nelze se ubrániti: Zrak zamlží se slzami pod xTiitním pohnutím. Taková je láska a oddanost tchto našich hrdin k národu a vlasti. Takovíto synové jsou národa chloubou dnes, a záštitou pro budoucnost. Takovou musí zstati naše armáda. Milovala národ až k smrti, národ bude mihrdinm mrtvým loval ji. Vdéná, nehynoucí sláva hrdinm živým Josef Hudec v plzeské ,Nové Dob' 2). prosince 10 IS.

tkali

pam

—

iPiTázidenit

Masaryk esWosIovienskému vojsku.

Neohrozit elná viera v slobodu, rovnosf a spraveživená v nás tými najušlachtilejšími tradídami našich predkov, priviedla náš eskoslovenský národ k rozhiodujúcej chvíli v jeho dlhom zápase. Rakúsk)CH livosf,

242

Uhorsko, dávno Nnieckom zotroené pati už len neslávnej historii ludstva; imperialistické Nmecko, založené na násilí ide v ústrety svojinu zaslúženému trestu. Spolcným silám vášiny národov podailo sa pe-

moci pangermánskú výbojnosf. eskoslovenský národ hrdý, že pochopil význam tohoto záptasu a postavil sa hned na stranu Spojencov. Podiel, ktorý sme pri-i je

víazstvu demokracie, hod aj nebol z 'najvá-í úinný vliv na rozhodnutic, ako to Spojenci vani uznávajú. Mý sme dali Rakúsko-Uhorsku smrtelnú ránu, bez nás Rakúsko-Uhorsko nemohlo existovaf. My boli sme hotoví priniesf obete a boli sme pesvdení, že prorocké slova Komenského sa vyplnia. Niet teraz asu, aby sme súdili, komu pináleží najvášia zásluha jasné nám je vŠetkým, že len spoleným úsilím celého národa mohíi sme dosiahnuf ví^ fazstvo. Dobrovolník, prinášajúci v obef svoj živof, tak, ako matka uiíiierajúca hladom so svojimi efmi, vykonali svoju povinnos. eskoslovenský stát nie je už len krásným snom, ale skutonosfou. Táto skutonost, stavia nás ped nov, azda ešt ažšiu úlohu: musíme zbudovaf pri^ kladnu demokratickú správu v našom novozrodenom státe. Sloboda nakládá nám veDcú zodpovednosf bez^ žistnej práce pre celý národ a ludstvo. Vy, bratia dobrovolníci eskorslovenskej armády dali ste svdectvo toho, že nás národ vie i v najažších okolnostiach sústavne práova f. Vaše skutky sú nám niesli

ších,

nial

:

i

zárukou, že sloboda, vykúpená tiež ažkou cenou, nezahynie, ale že bude ešte posilnná a v radoch slo^ bodných, demokratických a pokrokových národov národ nás zaujme miesto estné Vy, bratia, ktori ste bojovali na francúzskom a talianskom fronte, budete nové úlohy doma. Vaši bratia dobrovolníci v Ru^kjuj a |n'a

ma

243

pe

majú ešt fažšie povinnosti,

Sibii inožu

hn domov vráti. Ale touto obefou

síciu

našeho

zabúdamc na

národa

na

Bute

istí, že Spojenci vydržat do konc

síte

sa

ii<

zosihiíte po-

Nekomfercncii. pracujeme pe vás. Rusku Mu*vám

inierovej

myslíme na

vás,

Ictoré

vás,

i^omn/n

i

T. O. Masaryjk.

Prešpurské ,Robotnicke Noviny*

19.

prosince 19 íS.

Jménem

nul/ik- s\V ethické ujímá se president Míusaryk správy našich nás všecli jist jej provází; ale to vcí. Láska a nestaí, musíme spolupracovat v jeho duchu. Pedavším nutno si uvdomit, že ve svtové válce byl por <>/cn materialism, jak státní tak » círke\^í, nán> xý. tiái^ký, liberalistidcý a zejména tak zv. h Toho mly by pamthvy bjí^ti i nasQ strany politické, af zastupují pdu, kapitál i práci Národní hospority

dvra

'

'

i

dáství nesmí nám

b3rti

národním náboženstvím; '

tická diferenciace dle

konána

intj^^rací

statk

'

býti

!

dhickou, so

>

poli-

pe-

pravého

bohatství pravdy a lásky, které má na mysli Plato na míst zpedu zmínjiém bohatství, kterého užíváním neubývá, nýbrž pibývá. Clvvíle nadšení, když vítali v, ji/ nás v tomto duchu jsme svého presidenta •

iiie tisíce rukou do výšo pozdvižených, nekižujících se však, nýbrž vesms souhlasné k jednomu bodu v nekonenu smujících. Ano, odtud pišlo naše osvobození; ano, tím smrem nutno stále a úsiln dále pi*ací3vati Je to smr k jedinému pev-

sjednotila

a spojila;

ví

,

!

nému

Tvxin

^ '^


:

k

^Národu'

244

mravnímu 19,

ideálu

prosince 1918

Sotva kdy ktcry panovník / boží milosti byl oekáván s city tak vroucími, s jakými oekává osv^oboený národ esk<:)8lovenský návrat svéhio prvního presidenta T. O. Masaryka ze tyletého vyhtianství. Vzpomínáme-li dob, kdy Masaryk byl v Cechách neuznáván, píxiezríván a nenávidn, nedovedeme ani dobe pochopit, jaikým zázrakem se stalo, že mu nyní celý ná-

rod jásá vstíc jaiko svému miláku. Masaryk neml nikdy vlastností, jimiž se píze širokých vrstev snadno získává. Anatolc France jednou napsal: „Tento lovk bude míti vždycky dav na své stran. Jest si jím( jisjt, jako vesmírem. A to se davu líbí; dav žádá tvrzení, ne dikaz. Dkazy ho matou a uvádjí v rozpaky. Dav je prostý a chápe prosté. Není mu teba povídat co a jak, nýbrž jen ano nebo ne". Masaryk vždy povídal co a jak, nikdy nechtl jen strhovat, nýbrž vždy uil, dokazoval a pesvdoval. Veliké kouzlo jeho osobnosti nemlo strhující síly populárního tribuna lidu a proto podmaovala si jen duchy kultivovanjší. Massy za ním nestály vlastn nikdy, nebo drastické pro-« stedky demagogické byly Masarykovi vždy cizí. Veliká koncepce jeho politiky kladla dokonce tak veliké na chápavost jeho stoupenc a ctitel, že [x>žadavky nkdy jim se zdálo, že jeho politika je spíše vdou,, než umním. Až pišla válka. Tu Masaryk teprve zjevil se národu ve své pravé podob a velikosti, jako jeho štít a pavéza. za války sice byli mezi námi jednotlivci malé víry, kteí ininost Masarykovu za hranicemi nedoceovali, po pípad i podceovali, avšak národ v celku instinktivn pochopil, že dílo Masarykovo dobré jest a s dvrou pímo dtirmou oekával jeho výsledky. Dozrály v plod plnjší a krásnjší, než i

i

1

tém

jej

mohla nejsmlejší nadje vysnít. ^Rozhle*

245

20. prosince 1918.

•Preiidcntc uil jste národ po tricítiletí demokraticky myslit. Osvobodil jste jej lvím podílem geniální své vle. Nauil jste jej také demokraticky a rozhodn jednat v pravý as a te uren jste Prozetelností, stát se nejenom spolubudovatelem míru, ale prvým zákonodárcem a udržovatelem spravedlivého jeho života. hrdinným fkem, jenž pechází práv do budoi a naše vdná srdce jsou plna obdivu pro tu minulost a dalšího pání do budoucna, abyste naši mladou Republiku uvidl co nejdíve zabezpeenou, pevnou, ^kvétající a spravedlivou ke všem bez rozdílu, k prád a k píli všech dobrých pracovník. Jste

i

z minulosti

i

Až pikroíte k nové setb jako první spolupracovník ve všech otázkách národního b\ií, svte ji celému národu, aby ji dobe opatroval a nestával se nikdv netrplivým ped dobrou sklizní. Láska

Vás triumfáln vítá, zsta Vás na každém kroku. A tak se hodným prostedníkem me/i vlí ná-

národa, která

s

Vámi statež

stále a provázej

roda a

štdrým milosrdenstvím božím.

\i(\y

Antonín Sova v ^Národu*

Djiny dávají nám

bki^i*

2t.

^^ nii)uin.ív>

prosince wis.

.Ma>ai>í\a

/a

prvního presidenta republiky. Když uprchl v prosinci roku 1914 z Prahy a zaal svoji agitaci v cizin, bylo skuten málo tch, kteí s ním ^uhlasití, bylo ješt méné tch, kteí se z odprc dívjších stali ctiteli a obdivovateli. Mluvnne si upímn. Nejen innost Masarykova, ale celá akce eskoslovenských legií, všecka práce tch drobných pracovník zahraniních, mla velmi málo stoupenc, ba možno spíše íci, bylo více téch, kteí s útrpností se dívali na šílenství na-

246

šich mladých lidí v Rusku, Francii a Itálii a kteí povážlivé kývali hlavami co z toho pojde Teprve šest po vstupu Ameriky do války, kdy fwal být :

msc cítn

tlak

!

americké intervence,

poali

mnozí doufati

v dobrý výsledek práce onéch obtavých. Není hanbou uznati tato fakta. My byli desorientováni, kdežto oni vdli podrobné systém angliické a francouzské války, vidli, že vše jde dle správných výpot oni byli pesvdeni o tom, co my si jem páli a o jsme snili. A práv ta okolnost, že hlavou národa, prvním presidentem eskoslovenské republiky stává se muž, který byl až do doby nejnovjší málo oblíben a mél vždy více odprc než stoupenc, jest prismatem, jímž se ;

em

musíme na naše vnitrní souasné djiny dívati. Zapomenouti starých spor a sjednotiti se v plodné práci! Naše dÍNijší rozdíly obanské a názorové nesmí se vyrovnávati jen ped osobou Masarykovou, nýbrž v celém našem politickém' život. Náš cíl jest jeden, spolený silná íše eskoslovenská. By i cesty rzných politických stran nešly sbíhav, nesmí se kižovati. :

Mladoboleslavský „Jizeran" 21. prosince 1918,

eskoslovenský národ dosáhl úplné samostatnosti historických svých hranicích, prostírajících se od Tater až po Šumavu. Jak o tom snili nejvtší optimisté a nadšenci, tak uskuteuje se témti v klidu a poádku v

všude obdivovaném novodobý eskoslovenský stát. Co po tisíc let bylo rozdvojeno, spojilío se dnes na sp|ot-i

lénou cestu do dalších století. Ve vysokém vku rozhodl se Masaryk vše obtovati pro svj národ. Opustil domov, rodinu, vzdal se všeho, jenom aby uchopiti se mohl práce pro eský národ. A za ním zvolna povstávali

jednotlivci,

pak družiny, pak celé legie tch,

247

kteí totéž po jeho píkladu chtli udlati na váleném. Za Masarykem povstávali oni mstitelé,

poli ktcíí

záhy poali uvádieti v úžas a obdiv celý svét, radili se pod jeho povelem a hlasem hrdinové, kteí šli odhoolané do boje jen s jedinou myšlenkou, aby zachránili a osvobodili svoji vklást. A jim duchem v ele všude byl Masaryk. Všude on byl první, všude pracoval, pipravoval, povzbuzoval, podiícoval neúnavn, bez ohledu na svj vysoký vék jako orel, který |x>J€dnou se vzepjal k výšinám, k nimž díve jen toužebné vzhledal. Jak šastni jsme v C. Budjovicích, že my o, /a hraprvní mohli jsme uvítati vojsko " nicemi tak udatn si poínající a lio národa šíící, jak šastni jsme, že my první mohli jsme uvítati prof.

'

..i-.-íi.y tvíirce našeho státu, uskiit«'''"í*"i'- .,-.:;, denta Masaryka! eskobudjovický Jiías Lidu" 23, prosince i,

omáš

,^,v^c;_

li^iS.

it\ ii.iNnii \(ui«.i'iii. .sinU" }m) in./. prorokem, diplomatem, vojevdcem, nikdo jiný nebyl by dovedl iiti ty tisíce rozptýlené, je pesvditi a nad, k vyhla7X)vacímu boji, nikdo jiný nemohl zíditi ty slavné eské legie ze zajatc uštvaných a vysílených. To mohl uiniti pouze on, veliký vdce a filosof, který prorockým zrakem pronikal celou naši budoucnost a na poslání své po celá desítiletí se soustavn pipravoval! To víme a chápeme dnes všichni a proto jsme se na nho tolik i

on nemohl

Mu.-^*ii_>/\

i

býti

:

se píchod jeho událostí lií >u, útriumfujícího svými svrchem spchy. Odešel jako psanec z vlasti, kde rakouská kultura vztýila pro nho šit>enici a persekuovala trpící jeho rodinu, a pišel, po tyech letech plodné, ale i tšili,

proto

stal

píchodem vítze,

248

iianiáhavé a iirpuinél práce, jako vítie/ a prvrií president republiky.

milované své

Olomoucký „Pozor" 20. prosince

1918,

Vdný, osvobozený eský národ pipravil v sobotu minulý týden svému prvnímu presidentu a hlavním bojovníkm za národní a státní osvobození pivítání, jakého se nedostává králm a císam. Jásot a pozdravy milion eského lidu letly mu vstíc a v Praze jeho uvítání súastnili se statisíce Cech. Nedlní denní peplnny

listy

saryk práce,

roda.

President Maeského lidu. Muž védy a nesrovnatelného obtování za zájmy náPed lety napsal Arnošt Denis, že poet tako-

si

muž

vých

jsou

líením

slavnosti.

zasloužil tuto lásku a úctu

Komenský

v

eském národ,

jako byl Hus, CheJický,

uzaven

a do jich- kruhu dávno již mohUi jsme zaazovat piro. Masaryka a jeho význam v budoucnosti, zejména v oceování jeho innosti exulantské, za války velmi ješt vzrostla a zastíní i mnohé velké muže eské minulosti. Nejvtší djinné události pro eský národ daly národu našemu velkého

a

Palacký,

není

a nalezly národ na výši doby. To pochopil eský pochopil nesmírný význam svého osvobození a "proto ta velkolepá manifestace eské demokracie sobotního dne. Nyní heslem národa musí se stát heslo presidentovo: „Znovu do práce!** Kladenská „Svoboda" 24. prosince 1918.

muže lid,

ty

Po vykonané

Masaryk se práci plných let do vlasti. Není v djinách našich události ani pibližn takového významu, a musíme si doznati, ani muže podobné velikosti. Návrat Masarykv znamená novou dobu pro náš národ a možno íci, že tímto dnem

vrací

249

eský národ vlastn poíná teprve žíti svj život, zcela svj. Povede tento svj život za vdcovství Masarvka, který svj národ do toho života uvedl. I to bylo od jakživa cílem Masarykovým všecko jeho psobení v letech minulých neslo se k tomu, aby eský národ vedl život kulturní, moderní, pokrokový. Masaryk to byl, který neustával pouovat eský národ, jak nutno žíti. V té usilovné práci Masaryk neustával pres ohromnéj obtíže, pres všecky pekážky, které se mu vyskytly, vyskytnouti musily, ponvadž pi tomto svém uení Masaryk neznal ohled a mkkosti. Dnes poznáváme teprve, pro T. G. Masaryk od prNtíího svého vystoupení v naší veejnosti chtl opravovat, zlepšovat, pro vytýkal a káral, pro bojoval, pro se rval: chtl, aby \' '"i eský národ ve spolenosti kulturních se dopracoval pro všechny pípady \ pijde cokoliv. Dnes vyrstá i pedváIX)stavení, lená jeho innost reformátorská, tolik potíraná a tolik odmítaná, o ohromný kus významu do výšky. Jist tenkrát nemohl Mat dnešek: ale chtl, aby náš národ p lavil, tebas ujamený a nesvobodný, do ptrvní* rady národ kulturních a jisté dnes jako jeho milovaný vdce jen v této pední jej chce zachovat. 2e nám osud takového uitele daro:

'

'

'i

.

a

"^^

ad

val,

uitele, který nikdy nczjial že nám osud daroval muže, ki,

který znal

•

jen

demokraticky prost konat a vykonat svj v éjinách tak ídký úkol — to zvyšuje dnes v den jeho návratu naše radosti, lidi,

naši

blaženost,

a!

náš jásot.

^eská Svoboda"

První president jím tvrcem. Národ,

' c

21, prosince 19 Í8.

venské republiky \^x jcí

250

již

víru v

i

je-

možnost po-

svobody a hledající stále beizradn>ji na postranvýchod z beznadijné politické bezmocnosti, stojí dnes svoboden na celém svém uzemí i^prosted perofcující se stední Evropy, jediný pevný ostrov uprosted roizvratu, zdravé jádro nového stedoevropského poádku. Svét, který neznal tohoto národa ped tymi lety a který odmítal všecky jeho nároky, pokud o vbec vdél, zahrnuje jej nyní láskou úctou pomocí a skládá na úkoly nejodpovdnjší, ale také nejestnijší ze všech, že snad ješté žádný národ v djinách neocitl se tak rázem u nejvyšší své mety, jak liticko

ních

cestách

nm

i

i

jsme se stali my z najkouské národnosti, z majetku habsburkského svéenství, svobodnou, demokratickou národní republikou. Není to pehánní, je to skutenost: Tvrce tohoto nesmírného díla je nejvtší vítz v eských djinách. ^Prost/ovský Rozhled"

V tchto

chvílích

zní

hlavní

18, prosince 19 ts.

msto

republiky

já-

sotem statisíc. Prapory vlají. Srdce se dmou Tomáši G. Masarykovi vstíc. Kdo je tento muž, že ulice pražské nestaí pojmout muže a ženy, Cechy a Slováky, dlníky, emeslníky, úedníky a vojáky, pozdravující jeho triumfální píchod hromovým jásotem štstí? Syn slováckého dlníka. Student, spisovatel, filosof. Demokrat, syn pravdy, jež byla mu nade všecko. Obrazoborec ve jménu nového, istého života. Syn národa pokoeného, jehož neotrávila hokost tyleté zkoušky, ^idl násilí a pochopil: V té chvíli, kdy ev krví opilé soldatesky nmecké stoupá až k nebi, hodina spravedlnosti pichází. Sla, zvolna a on ji volal svým magnetisujícím zrakem. Sel do ciziny, enil, psal, trpl, organisoval, mluvil s vládci svobodných demokracií zá-

—

^

251

nejtžších, kdy Jtémecké hord v pesvdil je, že Svoboda národa eskoslovenského je jednou z prvních podmínek vítzství. Z New Yorku vrací se do Prahy. Celý svt ho vítá, pozdravuje v ném Tvrce a Vítze, Pedstavitele lidstva. Králové, presidenti republik a dlníci podávají mu ruce. Vrátil se ten, jenž nemožné uinil skuteností nejskutenjší. Snesl na zem nebe, zniil zlo. Chrám eské svobody, který zrušil krutý Osud rukama lélsti, lži a násilí, postavil Masaryk znovu ve tech tech. Dnes vítá Praha, Cechy, Morava, Slezsko a Slovensko svého Vdce. í^evedl lid svj do zem zaslíbeni. Zavázal nás na vjky k vdnosti, síle, pravd a lásce. Je mezi námi. Jsme s ním. V/duch nad Cccliami je 'e plny jeho díla. Vrací se. pln jeho jména. N První mezi rovné. N Cech mezi svobotlné Cechy. Pišel den, jenž se nevrátí již nikdy. Deji, jehož národ náš nikdy nezažil. í> L"- c. ,.r^rn,'|T,|, |>adnícli

a

\

lioditiách

tloukly na brány Paíže,

'

*

.

svému presidentu. Roudnický ^Podipan'

My

21. prosince i918.

íiklhmiuji \ vdiiíme našemu ci-smiuu lovku Masarykovi, že jeho pi ním národu našemu dostane se estného místa v hÍ2»toiii lovenstva; jemu jsme zavázáni nesmírnými díky, že pro národ náš získal ve svt tolik úcty, obdivu a ' 'lo národa stal respektu, že z porobeného a národ svta se spojenec nejvtších a nejki. a že piinním jich a vlastní silou svou dosáhl své svobody. Jak jinak utváiil by se osud národa našeho, nebýti Masaryka? Nikdy nemže býti z-apomenuto, že byl to právi Masaryk, jenž jeden z jpnních pronesl požadavek pipojení Slovenska k zemím eským a že

d

eskému

—

i

252

'

.

kta pracoval k vybudování JihDslavic a nc/apointná na v bouích se nyní zmítající Ru&ko. Masaryk pi oslav výroí svých šedesátých narozenin prohlásil: „Moje dosavadní práce byla posud pouze úvodem" a již tehdy niJ /jsí sebou tak veliké iny, že jinému by byly dostaily. Masarykovi však byly jen úvodem, skvlým úvodem k další, úspchem korunované práci, o které prohlásil vojákm eskoslovenským v cizin: „V pí3

.

.

tomto boji národ Cechové musí si býti vdomi svtového svého poslání. Žádáme svobodu a samostatnost svého národa, stejnt jako žádáme svobodu a 'samostatnost Polák a Jihoslovan a všech kulturních a uvdomélých národ vbec. Bojujeme za svobodnou Evropu, svobodné lidstvo! To je náš program eský, náš program demokratický. My chceme neod\islost eskoslovenského státu. Já pro svoji osobu si peji, aby to byl stát republikánský." Tehdy promliuvil ze srdce svého lidu, který s nadšením jej postavil v elo své republiky. Ant.

Žalud

v

plzeském ^eském Denníku"

21.

prosince 1918.

Vzpomínáme si jist všichini na onen výjev, jaik o ped nedlouhým asem obšírné noviny vypravovaly: rakouský zahraniní ministr Czemín pozval si k sob zástupce vídeské obce, ne volené zástupce rakouských národ v delegacích, a tmto vídeským zástupcm podával situaní, obraz o rakousko-uherské monarchii. Slovy lživými a podvodnými^ v jakých si vždy libovala rakouská diplomacie, vykreslil bodrým Vídeákm, z nichž jist dobrá polovika nemla o politice valného pontí, na jakých pevných základech je vybudována tato monarchie. Nechyblo zdraznní, že všechny útoky nepátelské odrazí se o pevnou hrad-

nm

253

hu naší íše a vrnou pomoc obtavých spojenc. Ale pi tom nezapomnl ukázati, jak za hranicemi pracují „podvratní živlové" i>roti jednotné stavb staroslavné íšeajak usiluje o rozbití habsburského císaství. Jmenoval jako pedního takového nepítele Rakouska ,, bídného, niemného Masar>iía" a lo\-k si jist pedstaví

tento

posunk opovržení a nenávisti, s jakým vrhal eský renegát, jenž potupil památku hrdinných

pedk, svá pídavná jména proti zahraninímu bojovníku. Jist chtl tímto opovržením vypáliti cejch velezrády v elo Masarykovi a tak odvrátiti od nho „vrné a dynasticky smýšlející Cechy, aby s nimi usiloval o novou pestavbu Rakouska se starým násilím ' "' ' a starou zpupnou '<>u. A hle: dnes jest jmen:iadto stejn slovanskými národy, jako estnéjší ástkou i

'

Nm-

c

samých, je dávným zvukem bez životného obsahu, je ošklivým snem', z íihož jsme se probudili k jasnému svtlu dne, jest pr >u minulostí; kdežto jméno

onoho

„bídn:'h(t

budoucností

:\

iJho"

.Mnsarvka

ic

silou,

je

vítézstvím

^Moravskoslezsky Denník"

<'.

/v

pr. y.-:c

Masaryk doufal, .- .^ podaí ., vybuRakousko, pracoval loyáln pro n. Snažil se V o to, aby Rakousko zmnilo svoji politiku ba!' Jeho zasáhnutí do velczrádného procesu v a do Fried juncova procesu ve Vídni, jsou dosud známy. R. 1912 chtl zprostedkovat ve sporu rakouskosrbském a byl poslán poloú edn od hr. Aehrenthala k Pašiovi, který se prostednictvím Masarykovým nabídl pijet do Vídn net)o do Pešti, aby tu projednána byla otázka pístupu Srbska k moi. Víde odmítla. PoJcud

.

dovat

'

254

Od

té doby byl Masaryk picss cdccii, ze dojde k válce ekal ji stále. Masaryk poznal Víde za kulisami a pesvdil se, že hledá svoji spásu v hesle: rozdl a panuj a že za tímto heslem vrhla se slep do války, davši se bezvoln do služeb nmecko-macfarského imperialismu. Když r. 1915 opustil Rakousko: a pes Itálii pibyl do Curychu, prohlásil dle lánku „N. Z. Z." ~ že vzdoj- své dívjší práci pro Rakousko zahájil agitaci proti nému. Pravil: „eský národ musí zstat v oposid proti Vídni, ježto se s ním zloinn zahrává. Af prohráme nebo výhrám e, musíme býti pro ideály spravedlnosti a práva, ježto jen tak se nás budou

a

-

ve Vídni báti a dají nám ústupky, a to i v pípad prohrané války. Národ, který by nyní si poínal nevolnicky, byl by v pípade vítzství centrálních velmocí, odsunut stranou. Národ, který se nelekne bojovat za svá práva, ani v tomto pípad nebude zdolán, jeho mravní síla bude ho chránit. Národ bez ideál po ztracené válce však zahyne.^* To byla pak smrnice celé práce pro národ konané po dobu války za hranicemi. Na této cest vytrval, af štstí válené kolísalo v tu neb onu stranu. Výsledek války dal mu za pravdu. A proto dnes vítá ho celý národ na triumfální cest na Hradany jako pedního budovatele své samostatnosti a prvého presidenta své republiky. Není nikoho v národ, kdo by se k tomuto uvítání v národ nepipojoval.

Olomoucký „Našinec"

tyi

29. prosince 19 18,

velezrádcem, a psancem aby svým nastoupením úadu presidenta republiky dovršil naše osvobození. Národ eskoslovenský vítá jej radostným jásotem a s oddanou dvrou i nadjí netrpUv^, jist, že jako presiléta

a nyní vrací se

byl zloincem,

do

vlasti,

255

!

:

^nw^^uc ,^j i.ci^c/i^énýiiii píaby ovoce a krásy své svobody v raiie dosti a pokoji mohl užíti. Zajimv s cea IX^ky k nalým národem jak pocity úcty, m šemu presidentovi, tak i nadji a dávém k nmu po tlcnt

ša>liií:

/viam^

<.

boji a úskalími,

'

i

i

celou budoucnost. Ne jako devotní poddaní, ale jako svobodní obané velkému svému NTidci a bratru voláme / upímného srdce na uvítanou: Nechf dlouho nám žije president Masaryk Dr, E. Lány v ^Kolínských Listech" 2t. prosince 19í8,

My, véící

katolíci -— lid

i

klcrus

v

plném sjed-

nocení a v nadšeném souhlase se k národní práci hlásíme a nabízíme vší upímností svých srdcí a \'' své velké, hlulx)ké a isté lásky k otcinc dobe, že heslo našeho pT\*ního presidenta „vláda s lidem a pro lid** zméni úo samých /ákladú posavadní naše sociální pomry, pochopujeme pln, že bude museti padnouti mnohé, co se zdálo ne/mnitelným a ncrozborným uznáváme rádi, že k tomu všemu bude teba silného odhodlání, svorného spolupsobení a nesobecké, ušlechtilé velkodušnosti a hlásíme se už pedem o lví svj na tom všem podíl a chceme státi v prvních adách všude tam. kde pjde o dobro lidu, o zmírnní sociální bídy af hmotné i mravní a pedevším kde pjde o to, aby plných a stejných práv obanských dostalo se každému a všem. - K této spolené práci volá nás ve svém ix>seMví pr\'ní náš president slovy: „Všichni obané dobré vle, bez rozdílu stran, náboženství a národnosti, mají dánu možnost vybudovat vzorný demokratický stát, jehož úkolem bude Btarati se o peájmy vašeho svx)bodného, samosprávnéJio i

*.

256

obanstva." Vítáme

ta

zovat, jak plné jsme jim

a chceme skutky dokaporozumli. Co po-o sebe chce-

slova

nejsou výsady, ne privilegia, ne veliký majetek rukou jednotlivých osob soustedný a v jejich osobní prospch místo k prospchu celé církve užívaný

me,

v

—

neztenené právo, své slavné, tisíciletié Credo svobodné vlasti svobodné smli

plné,

tle

a neponišené ve \yznávat, dle žít,

cel?

nho

vávat

nm

v

všechno rodinné

a

svoje dítky dávat vychoštstí na pevné

nm

svojie

/iikládat.

Opat Závora I

„echu"

v

25. prosince

W/8.

Svtovým názorem

není ovšem Masaryk náš, stalo dopuštní Božího, ale zstane naším vzoem opravdové práce a na tomto poli se jist najdeme dobe si porozumíme. Proto jej ješt jednou vele ítámc a ke svorné práci s ním se pihlašujeme, nás

-e !

i

\

tak

z

pání, uiniti z národa našeho Boží! I píchod našeho prvého presidenta ped svátky vánoními není nahodilý, je \ vysloveno velké poslání naše, které nepestal tlumoiti Masaryk: Obrome se mravn a to upímn! jedno

druží

opravdové

vroucí

dlníky

nm

Kromcižský

S

„Pozorovatel'* 20. prosince I91S.

vakou plným srdcom

vka, lebo sme; si

vdomi,

vítáme

ím

i

my

on pre nás

Slováci Masaje. Celý pre-

u nás stal, to vykúpenie z poroby, z malosti len jemu akujeme. On vybojoval pre nás slobodu, nešetriac svojho zdravia, na pohodlie nedbajúc, odobral si poas vojny do cudzozemska, aby ko diplomat zastával náš národ, aby ako organisátor \

rat,

ktorý sa

prtmia

a

257

,7

organisoval eskoslovensko legie v Rusku, Fraricúzsku Taliansku a ohromná práca, ktom tam vykonal, korunovaná bola plným úspchem. Svojou reou nadclmul našich vojakov, že sa stali z ukonanych zajatcov velkí a vysokým vzdláním pohrdinovia, svojiin umem dailo sa mu prtsvedci Wilsona o spravedlnosti nai

požiadavok a o krutej nadvlád Némcov a Manad námi. Stal sa dovrným priatelom Wilsono/ n^ovým a váženým mužom u všetkých ti )Ch niatoch, jeho slova našlo uznanie v ii svtových politiko v. Tak sa nám dnes vraaa do svojej vlasti ako velký vífaz, on vybudoval, bude viesf alej. Celý eskoslovenský národ cíti srdecnú vaku šich

arov

•

'

o

i

isia a velkú lásku oproti svojmu oslolK>ditelovi, nivi, niože by teda dovera v nnm. ako k pic prvtmi* to úradníkovi, kt<> fMiblike zastává úlohu -

Trnavské ^Siovensko' JH prosince 1918.

Prác! To

jest

Masarykv

houževnaté, krapracoval za hranicemi a pí

„Tším

Celý život práce Pracoval doma, ozdrav první vlád

život.

vytrvale,

-

^

Vámi!" na práci s pracoval pro sx^j národ a svou Ješt cestou vlast ve WashinjTfton, kde byl hlavním rádcem WilA zde nesonovým v Londýn, v Paíži i v - jak se tvrdí pracoval pouze pro národ svj, nýbrž - také pro dobré sousedské spolužití Ital s Jihostovany. Národ pipra\il Masarykovi velkolepé pivítání, celý národ vysílá mu svj pozdrav a svj dík do Prahy, kam vjel jako vítz, oslavovaný a milovaný. eskosk)venskf zní:

se

dom

ím.

;

258

Všecko obtoval náš drahý Masaryk národu vlast, sebe. Nebo niiél-li pod meem Germánstva národ náš, nezáleželo mu více na život. [Procestoval celou Evropu a dlal apoštola svém*u lidu. Pesvdoval Angliany, Francouze Rusy, že jest nutno zabíti nejen hydru nmeckého militariismu, ale :

rodinu /hynouti

i

i

skálu, v níž se drak teutonský ukrývá — habshurskj Rakousko. A to se mu zdailo mrou nejvyšší. PoniQCÍ našich hrdinných legioná, jež zorgani-

rozbít

zoval,

i

podailo se mu Rakousko

vyhnat.

A únt^

osvobozené

vlasti

Co

republiky ... tluševní

rozbíti a Habsburky se tedy náš hrdina vrací do milované,

jako první president eskoslovenské v cizin zažil svízel, kolik vytrpl

nmecký

trýzn, když vidl

postup

k

Moskvi

Paíži, to lze si snadno pedstaviti. A pece nadje a víra v konenú vítzství práva a spravedlnosti ho nikdy neopustila a nedala mu upadnouti v zoufalství. A tato úžasná energie duševní vedla Masaryka až k úplnému vítzství, k uskutenní jeho nejsmlejších sn a tužeb. Dnes vjíždí do Prahy jako triumf átor, vítáii jásotem osvobozeného národa svého, dnes usídlí ho národ na Hradanech, v bývalém sídle eských král Nebude korunovaným králem eskýin' nebude sedti na zlatém trn, nýbrž v srdcích národa, jejž osvobodil. Ne, Masarykovi by ani nesvdila zlatá koruna královská s ostatními klenoty korunovaI

vdný

.

ními,

.

.

nebo Masaryk

je demokrat až do kostí. Brnnská ^Rovnost" 21. prosince

1918.

vzpuiiiLiniiL- owuusi, \ Mcuiii jííine žili ped tymi lety. Byli skeptici, kteí pouhé pomyšlení na samostatnost národa a pouhé slovo odboje považovali za bláznovství a kteí nejhorlivjší oddanost RakouL-

259

sku považovali za národní poWnnost. Byli jiní, jejichž srdce lháti nemohla, ale jejichž víru zabíjela strašná moc svírající celý národ okovy a obrnná p«st neznající únavy. Bylo tisíce slaboch a opatrník, jimž scházela odvaha. Ale byli také vérící a odvá/ní. Fantaste a šílenci, chcete-li. Riskovali všechno, co bylo za nimi, nasazovali životy a naplnni myšlenkou svobody svého národa, vyšli vel<^zrádci a sbhové, aby ji vyrvali z krvavého chaosu temných a stvoili zápasem a obétmi, jejichž jevištm byl celý svét a všechny vá-

dn

lené

fronty. Ne, tohoto fakta nebude lze nikdy smaSamostatnost eského státu pijímá národ vskutku z rukou tch, kdo méli víru hoící jako vcný ohe a kdo se nebáli žíti tak, jak srdce nutilo. Z mkou hrdin, jcjirh/ inruiiím i skuteným vdcem byl Masaryk.

zati:

Vídeské ^Dlnické Listy

21. prosince i9IS.

President profesor doktor Tomáš Masaryk pináší slavné svtové potvrzení našeho úplného národního osvobození. Víme už msíce, že okovy naše jsou ro/T a zaizujeme se dle toho také už znenáhla všil ale dokud náš Vítz, víte/ duchem silou, neostavil svého vjezdu do matee eských mést, jevilo se vše jako njak nehotové, nedostavné, nedovršené. Nyní konen, sjezdiv pro naši vc v pravim sk)va smyslu všechny svta kraje a psobiv jxro ni u všech kulturních ohnisk, \Tací se pokryt vavínem slávy dom, konat dík) míru, pro nž psobením svým zahraniním pdu naši osvobodil a Aíypfi), takže vjvdávati nadále utšené ovoce tisíccronásobnt. S nadšením jej vítá naše Praha, všechen nás národ, všichni lidé dobré vle pejíce jemu i osvobozené vlasti, aby ustavující a základní periodu její mla-

nám

i

,

mže vdným

260

ói volnosli vznešeným duchem svým vedJ ke svtlým metám všelikého dobrobviu ve znamení onoho ryzího lidství, kterc v uplynulém gigantickúnii zápase vífczn pot ek) hydru nejorganisovanéjšího barbarství. Muž v areopagu yšeho k-ultumího svta už drahn let uznaný a krátce pired válkou veiedílem o Rusku se proslavivší Masaryk jako druhý, ale šastný Komenský vedl za hranicemi spravedlivou vc našeho národa a vlasti od dnú blohorských porobené a dal do její služeb všecky vzácni mohutnosti své bytosti, svého vzdlání mozsrdeného. A co zvlášt my za pední zákového i

sluhu

mu mimo

to

pokládámle,

n-erozlucn

pipjal v

osvobozovacím poslání svém ke vci státu eského Slovensko naše, od pádu Velké Moravy pode jhem sveepé hordy úpící, s korunou eskou širou kolébkii slovanské kultury kesanské vymanil z pout cizáckých a organicky všechnu vlast eskoslovenskou vadil do sféry nejvtší kulturní aliance svta. Zroi

i

zen tak íkajíc v predhradí Slovenska, vystihl od mladil životní význam jeho ipro národ eský a v rozhodující vítezjié dob požehnaného života také jej Hymnická píse slovenská vždy zazvoní

Moravská Orlice"

Un,

cele uplatnil.

slávu

Masa-

21. prosince 1918.

(M)ia/win>rec a niitel všech jalových se jako nejvtší autorita, národem pímo mysticky ctná a uznávaná, jejíž každé slovq je bráiio jako zástava, s níž se jde na život a na smrt. On jako filosof a vdátor jel jako voják armády, s ješt nekterou vyhrál jako žádný generál ve vyhrál. A zrovna po tyech letech, ktesré na každém autorit,

\LiiKv

vrátil

svt

261

: ;

zanechaly stopy prožitých úzkostí, vractl a samozejmostí, jako by byl odea jakoby to, oo vykonal, býjel teprve pedevírem valo hravým výletem mladíka a nikoli osudovým zápasem TOletého starce. Jen jedenkrát vidli jsme, jak slzy si osušil. To bylo pi dojemnýdh slovech mistra Jiráska Jinak od prvního vstoupení na pAdu vlasti ukázal se všem tak klidným a tak neochvéjné porouejícím každjmu citovému pohnutí a tak proste a slavnostn od prvního okam/iku si vdomým |x>\inínosti prvního obana republiky, jímž je, /e to budilo úžas. A byly chvíle, kdy nií oko nedovedlo se ubránit slzám to když vjíždl MiLSiirykv vlak neslyšené do Wikonova nádraží a / venr dunla dla a hudba tiŠe, tiše hrála Kde domov mj; to bylo, když v nádražní dvoané poprvé stanula vysoká postava Masarykova,. tváí z

nás

lehkostí, bodrostí

v tvá shromáždným zástupcm škol, spisovatelstva, sokolstva a vojska a když jsme si u\vd()mili, že Masaryk jen trochu sešedivl a zhubnul a že jinak sríí písloveným svým zdravhn a jasem celé své povahy

to bylo, když ix)prve jsme po dlouhých letech slyšeli zase jeho slovo, ostré jako nž a prosté jako ten chléb a sl, kterým ho vítali; to bylo, když ped jeho vozem triumfátora šlo popn é v pevném svazku eskoslovenskii vojsko / Francie, vojáci, kteí etou oestu uprostetl šílen rozjasnných dav takka nezamžikali, vojáci, o jichž vojenské a národní morálce bude si muset naše veejnost uiniti teprve správnou pedstavu; to bylo, když Václavské námstí objevilo se /r;ikm prvodu jako jediný boulivý oceán hlas, barev, hudby, nakupených a pi tom tliscipliiiovaných lidových mas, na stechách, ba kupolích tmjo se to lidmi; to byk), když za Národním divadlem Masarykovi vysvitla za jasnélio ánt linie pra/vk-^fio hradiv •'•**'' .%.>*'' '»/»".,.

262

A

/Nlášt to hyk) v Naroiiímii ^hrnnia/ucni, Kde vykonal první svou iieílní povinnost.

pi\

sident

A.

Klima

,,

I

v

„Lidových Novinách" 22. prosince lOlS.

s ni c

t<J

II

a

kopeku../^

Masarvk piohlaMl jnujKiii iiai\>Ua iia-^j V dob, kdy byly vyhlídky nA vftyství dohody nejisté, v dob, kdy se zdálo, že celá Evropa propadne v podnící organisované brutality Nmecka a ^eho spojenc, eští dobrovolníci v Ru^icu a na Sibii nastavili své hrudi proti pívalu tohoto uílsilí v nmecké period temna, kdy se shroutilo Rusko a kdy se zdálo, že celý východ propadne intrikám nmeckého macchiavelismu. Némecký, rakouský a turecký nápor se zlomil, když byl na vrcholu své moci a spojenci nez>apomínají obtavosti národa eského, který byl ochoten dáti své všechno pro vítzství Prct^idcJil

.stanovisko ve sv^étové válce.

ii
a

práva.

dnešní \\/ti.mi ,\i-i>.ii kox.i xjc/du «.l(^ eskoslovenského státu a návratu našich dobrých hoch / halie, který dokumentuje úzkou souvislost našeho iiánoda s národy dohody a pipomíná- novou odpovtonost a nové úkoly, které jsou tím na náš naro vrozeny. Státy dohodv tím manifestují svou neobmezenou dvru ve zdatnost eskoslovenského národa a jest na nás, abychom dokázali, že dovedeme mnohem více, než od nás oekává, jak to ekl náš president ve svém krátkém proslovu k dstojníkm eskoslovenské armády ve Francii: „Jsme te na kopeku, jest te-

To

ba,

jest

abvchom

\

se

tam

udrželi".

:63

MasaryJv

a

spisovatelé.

Ludvík XIV. se vyslovil, že uspoádaný deseti sip(isovatelii až dost, a z nich pak ješt

I

I c;. I

1 1 1

ti

as od

asu

poslal njakého do baštily. Staré Rakousko bylo po stránce eské slovesné kultury ješt skromnjší a bylo by nejradji vidlo, kdybychom byli zmizeli se svta všichni. Krom snad Vrchlického nebylo jedmébo z nás, jenž by b\'\ býval njak za svou innost uznán a pravidlo bylo, že ím kdo z eských spisovatel b>l

na

charakternjší, tím emožluté oi zíraly chUa podezíravji. My to nesli ne snad jenom lehce, nýbrž jako samozejmost a až na malé výjimky spisovatcl-úredník, není z nás žijících básník, kdo bv se byl kdy poskvrnil njakým tím „Františkem Josefem'*. néji

—

mlo

však pravdu my mu nejen nenenávidli a stáli jsme proti ntnu. Nám byla Víde cizí, Habsburkové, lidsky nazíráni, nejvýš lepší alpští foti, v poUtickéni a národnim smysl vétící správné, když vidli v nás rebely. Nestalo se, že by jediný z nás, eských básník, kierý byl hoden toho jmiéna, byl kdy napsal o nich s>Tnpatjcké slovo, kdežto chladu a šleh bylo vždyckv dost. Rozešli jsme se také s nimi beze slz a oo /a nimi v rozlouení zi>lo, nebylo práv psáno do památníku.

Rakousko

sloužili,

my

je

i

Nové doby tvrce

a

mu/ pedstavil

se

nám

vSak

zcela jinak. Sám spisovatel, byf i védetiký, zabýval se náš nynjší president vždycky rád krásným písemnictvím, a jsou toho doklady v jeho dílech, stejn *jak<» v jeho menších láncích a kritikách. P(x1í\tk>, jak víi-

bec vdci vítzné dohody jsou vesms p:i té stránce v^-splí, a af je to Lloyd Oeor^e, jenž v mládí psal verst if sk\iJý eník Clémenceau, af Wilson, všecky pio-

264

i

jevy jejich jsou vždy dokladem vysoké kultury slovesu i a vclkí úcty k myšlence a k výrazu. Sám 'Masaryk téinér první sIioNX), jež pronesl, adresoval spdsovatelTn a vy-

co jsme nikdy od hlavy našeho státu nesi odepíti, abych je tu neopakoval. „Jsem potšen, že jsem vítán spisovatelem, který

slovil v nfém,

slyšeli

;

nemohu

s politiky jeni predsta\itelem eského nároJá vás, básníky, jako tvrce vždy pokládal za vyslovovatele vle národní. Vy máte nemenší zásluhu o uskutenní v\iknutých cíl, než my, politití pracovníci a proto chceme s vámi dále pracovat. Bude v tom mnoho nu^'ur hude to pohádka, ale |x>Ii.íí1!<

zárove

da.

i

<

skutenosti." Díky, vrelj aiKy za toto uznání, za toto pochopuji a

docenéní nás.

My

vdli, kdo Masarykem

k

nim pi-

my

se ze srdce již tšili na nj. Malí politikové z profese, kterým se zdáme jenom pisálky, zde slyší, cože jest spisovatel podíl, a teba že jsme daleci toho, abychom chtli jinak spolupsobiti, než myšlenkou a slovem, pece jen to právo bylo nám dnes piznáno a my ši je udržíme. Je to ostatn právo našeho života, naší duše, našeho ducha, našich schop*ností: v síle a v ryzosti citu, v pravd a ve vzletu myšlenky, v kráhe dechu a výrazu vyslovovati ,,\'li národa", jak \vsfi/ii to o nás ekl Masaryk. chází, a

Jaroslav Hilbert ve „Venkovu'* 25. prosince

19 íH.

Prvé chvíe na cesiké pdé. Nezapomenutelný dojem rozechvl nitra jist v§ech uca^tník vítání presidenta dra. Masaryka na malé naší pohraniní stanice Horní í3vori st— eský Herstág, kdvž o 1. hodin po poledni vjíždla tam dne 20. t. m. 265

-

lokomotivu,

%^.>v^r\<»,

w>

wi>i<>w'iti,

slavnostn oddychující, jako by

zlxižka,

^1, ,.*.!, a.

jak.-i

vdoma,

kolio že nám to z iak daleka piváží, jako by si by!a jista tím že nevze nám vskutku nikoho menšího, než hlavu lašeho státu, suveréna naší mladiké cskosk)vensk<é republiky. A za ní 18 voz železniních, 603 tun vážícíchi, z ási

byla

obsazených naším eskoslovenským vojskem aáxodním jak z Itálie, tak Francie, dle toho také ve vkusfrancouzských nebo italných vojenských krojích ských, dále s prvodem presidentovým a také rznými potebami, jež naloženy v posledních tech ná-

sti

i

bu

kladních

vozech.

jsme ve skupin úastník. \ i;:. presidentv, p. Jan Masaryk. 21anícené, s lesknoucn se okem pohlíží na blížící se lokomotivu, nikou prctírá elo a upímn se piznává: „Nejsem již pece mal> Vždy jsem hoch, ale vte, jsem silné rozrušen .. Stáli

.

otce a sestru se vyrušovat

4 z

." a již /<-•• nevidél napjatého sledování vlaku. léta

!

.

.

i-^U

i

Vojenská hudba spustila naši národní hMiinu „Ka^ zvuky, jimiž jsme byli takka odchováni, jež psobily na naši diiši již ode dávna hlubokým, povznášejícím dojmem, ješté více zvyšovalv obrovitost djinné chvíle, ješt více rozechvívaly nitro jednoho každého, a krev hrnula se do tváí, mocné bušila ve spáncích v oekávání onoho okamžiku, kdy prvý president naší eskoslovenské republiky, president Osvob(HÍitel celého našeho eskoslovenského ^národa vstoupí na posvátnou pdu naŠí drahé eské zem. Majestátn, /volna, zvolouka jede již lokomotiva

domov mj?** Velebné

/clením N-énená, z oken dalších voz vyhlížejí zdravé, mladé tváe našich eskoslovenských vojín národních, a \ blézkosti naší zastavuje salonní \\ii otužilé,

266

jeho prvodu a posléze presidenta samotného. Vlak ješt nestál, ale dvée jsou již oteveny u vozu, v nich se objevuje dáina v cestovním zimním úboru, rozveselených oí, roztoužené mává pravicí, jako by chtla nkoho jí objati ale již mladiký Jan vykriknCj stejn plá radost byla v tom výkiku, odskoí od naší skupinky a již je na stupátku a u sestrou. \ chodu vozu, a objímá se horoucni se svojí Byla to dcera presidentova, pí. Olga Masarykova. /

,

i

—

hudba hraje již druhou .NÍoku president dr. Masaryk sestupuje s vozw, za ním ostatní lemjvé jeho prvodu. V jeho vzezení nemohli jsme nalézti žádné /mny. Tak jsme ho mli píležitost posledn ped .4 roky shlédnouti bylo to ve známé vídeské kavárn ,, Central'* po jeho návratu, z Holandska a ped odjezdem, nyní. Ani tuším, do setkali jsme se s ním , vous a vlas nezdál se nám, jak tvrdili nkteí, šedivjším, než tenkráte, nic, záúné zmny, ano snad Zatím vlak

národní hymny,

zastavil,

a

íma —

i

— —

dnes hyl obliej jeho prozáen zejmou raoostí, spokojeností, kdežto tenkráte, když u nás osoboval si áditi marastický Franz Josef se smekou zarytých nepátel našeho národa, si v ní byl po eské krvi prahnoucí bý-\'alý arcivév<xla Bedich, anebo jeho dirigent Conrad Hoetzendorf s ostatními, zraila se v až

na jednu

:

a

tehdy - poslance

tvái a

jist

v té

chvíli

již

dra.

vdomí

Masaryka tžká obrovité

úlohy,

starost již

na

sebe pijímal!

A

Habsburci pry, Rakousko pry a zde svobodná, volná eská zem, istý, jasný vzduchy a proto oko našeho presidenta beze chmur, záivé, radostné, vdomé vykonané práce olbímí, jaké není dnes?''!

jest jen

i

v

djinách rovné. 267

"

nmu

Mluví k pedseda správní komise Franta, pak ministr železnic dr. Zahradník. Kiidne pohlíží, naslouchá, tak klidn-, se svatým klidem, jako loNiék nejistšího svédomí; ekne nkolik slov, ale každé má svj význam svou váhu, a obsafieni jsou si skorém všecka stejná: „Udélali jsme svou svakou povinnost, ale s prací nejsme u konce. Práce, mnoho práoe, a zase práce bude teba a všichni musíme '' pracovati Je

zemské

vítán. dr.

,

A ze ímc. Celý

peživí*,

ii

i

kÍ\.

í»iii>»ti>i\

jriín..
í^vivív.,

»

».

zjev jeho dotvrzuje pravdi\x)st toho, co praví, a pedem Zxijišuje, že slova bude následovati i o duševTií nemkivé in. 2ádné ochabkjsti, ani fysicf»cc není pozorovati, z každého pohybu, z každého sk>va vyzírá silná, železná N-le pracovati, bez pestávky, be/ oddechu pracovati, jako by na jeho osobé n<á>yk> ani

—

známek njakého stáí, známek všech téch strádán' prožít

i<'^

nnisil

/.<

švíHov

;'•

útrap,

všeho

rvfrfW^f

i>rixf;íf

v:ílk\'

viti, že ped vámi stoji staec téiiii nám, že se nezmnil ne snad od 4 rok, ak: od chvíle, kdy popné jsme ho spatili v Clcmentinu, pednášejícího prak-tickou fik>sofii nkdy ped IS lety! Nelze ani viti! Nelze

aiii

59lctý, zdá se

myšknkv o tort, co fysické ch, oo president pekonal v y u>u byl se nacestoval, skorém celý globu^ , \ K jev, pak zas ve Vladivostoku, a zase v Americe, Anglii, Francii, Itálii, a to vše? v krátké dob, a a> duševní námahy pestál, co duševních útrap vyzaplakal, trpl, vždy se vyprávlo, jak hoce když opouštl po bolševickém obratu v Rusku Kijev, tane-li vám to na m>'sli, a vidíte-li presidenta A jdou-li vám hlavou

námahy

*

,

,

i

pomrn

i

v^

268

:

Masaryka jedna

ped

a táž

sebou, vru, že téiko viti, /e

je

to

osoba!

fysicky, ilý, o vše se zajímaJe sv-ží duševn vše sladující, vše ve své duši obsahující. A stejný pi další jízdé. Se zájmem sklání se ke vše/síává mu, jeho laskavému, vlídnému oku neujde nic. Na cesté po eské páé zastavuje vlak také v Holko>€ Rímové. Zase hudba, školní dítky mávají praporky, s nimi vétšinou jen matky, babiky, vše volá i

jící,

i

—

mnoha oích

,^láva*',

ve

nadšení.

í^resident

stojí

zrímie

i

slzu

radostí,

oteveného okna,

u

slzu

rozjas-

nným

zrakem sleduje školní drobotijiu, vychýlí se a jednu dívenku mávající italským praporicem „Odkud pak máš, dvátko, ten praporeek?" Malinká odpovídá, že ho dostala od legioná, když

osloví

je

vítala.

„Tož ukaž praporek také panu generálovi,'* ukazuje president na blízké okno, u né-hož je generál Piccione. Kterýsi zízenec železniní již bere robátko do náruí, zvedá k oknu

a

malinká mává praporkem

italskému generálu, jenž vesele jí kyne riikou. A v Kamenném D jezde také zastavuje vlak na malou chvilenku. President opt vyhlíží z okna, sleduje se zájmem vstíc mu jásající dítky, a jakési holiky poblíže stojící se táže: „Jak pak se to zde jmenuje?** Malinká se upejpá, ale pak srdnat zvolá: „Fjantiška...!" Snad myslela, že president ptá se ji po jménu jejím, ale když rozhlaholí se smích okolo stojících, ervená se a stydí. A ve Vesel í-Mezimostí vítají presidenta dví malinké družiky s velikou k>'ticí. Stojí na pódiu a nev^í, jak kytici podat. President }de k nim, promluví déi jsou šastny. nkolik laskavých slov, pohladí,

—

269

o každého jeví president zájem, o vše. Kardetailem dává na jevo, že je velikán duchem, velikán srdcem. A dobe jisté vystihl presidenta dra. Masaryka bývalý posl. Vacek, když ho ve Vesel Í-Me7imostí zdravil a uvedl, ž)e v n-ni jsou spojeny vlastnosti tí našich velikán: Husa, 2ižky a Komenského. V néni je sk)uena Husova láska ku pravdé, ZižJcova orvojenská a Komenského víra, že správa vécí ;^^anisact národa vrátí se do jeho rukou. jtéUž se vrátila, a president Adasaryk pijci, ... /' její pevzal do svých osvédených rukou. Královho uvítala, a celý ská Praha po /ásiu/e K " iný, je spokojený, proeskoslovenský národ je ti tože je svj a protože ví, že jeho véc je v dobrých rukou, v rukou Masarykových... \iio,

el) in

*

,

'

\

Lad. Tvaržek ve

„

Venkovu"

25.

prosince

První presidejit eskoslovenské rejHibliky po tyletém exsilu jest ve vlasti. Jeho odchod ncncpodobal se útku psance, na jehož elo vtiskla rakouská vláda stigma velezrádce nejvtšího slohu. Víde, ix)kud byla residenoiím místem císaství, neustále proskribovala jeho jméno, ministr císaského domu nalezl pro tohoto velikána

Jen eská

s

'

'

'

iii

atribut

„ubohý

lou válku pro

-

a

bídný**.

obtavého svého

úžasem sledovala jeho zahraniní ;?iganpodkopávalo základy Rakousko-Uherska. innost „velezrádcova** se zdaila. Dnes „velezrájdi^** její repuMasaryk jest už ve své vlasti jako p vyhnance a

s

tické dílo, jež

t

blikánské ústavy. A návrat jeho byl u ii>ované'jší slavností eskoslovenských vlastí, svátkem celého národa, svátkem, jehož posvcení provedla Praha ipsobem, proti nmuž pozadu zstávají triumfátorské vjeJKly

270

ímských Caesar pod vít/nými oblouky. Vdéný národ nemohl jinak než tak-to pijmout svého osvoboditele, nemohl ani za kterým už nic

nadšení trysklo stupném, za

to, že jeho netií

dál...

„Videskv Dennik"

Piznáváni \yíiil všechny

rád.

Necítím

21.

prosince 19 IS.

schopnosti, abych které velkolepým pi-

dosti

mohutné dojmy,

vítáním presidenta Masar}'1ía v srdd našeho národa, stiroslavne Praze, vryly se hluboko do duše. Neiianhiiii se jjsl slabost, k-terou piznávám: Není péra, není úst, která by dovedla vylíiti, není pívlastku, k-terý by dovedl vyjáditi všechno to, co jsme dnes v Praze vidéili, slyšeli a cítili. Praha a s ní celý národ slavil dnes svj nejkrásnjší, nr a nejsvéjší téjší den od provolání Jiího Po -kého za krále eského. Vítala prvnílio presidenta svobodné republiky eskoslovenské, ve kterém byl uskutenn staletý sen našeho národa. Nebyla to oficielní slavnost, chladná, obadná a nucená, jakých Praha bývala svdkem, když ji navštívil pedstavitel bývalé státní svrchovanosti. Dnes se otevela srdce celého eského národa, aby jásala vstíc svému osvoboditeli, muži, který Jieúnavnou a obtavou prací za hranicemi, bystrostí svého velkého a nezlomného ducha položil spolu se svými páteli a s junáky eskoslovenské národní armády základ k našemu samostatnému životu státnímu. \

„Moravsko- Slezský Denník"

22.

prosince 19 18.

President Masaryk uvítán byl v Praze celým národem, jak toho jeho význam zasluhoval. Nejen Masaryk, ale i s ním vracející se svoboda vzníti lia milionový zástup eského lidu, v Praze shromáždiný, jenž v osob

271

Masarykové

vid-l

symbol nového svého

žití.

Do

krá-

na Hradanech, v sdlc Pemyslovc, jež od dob Jiího z Podfebrad mlo dzí vládce, vstiw pujt prostý lovk, demokrat, aby se ujal vlády eskycJi vécí. Národ náš došel uiikutenní nejvyšších svýdi tužeb a sjíi. 28. ríien zlomil okovy, ve dnu sv. Tomáée ujímá se vedení osvobozeného eského státu vdce jeho a pináší mu poselství, že úsilí nármi.i nepeno pátelskou cizinou, jeho práva jsou / ena a záleží jen na n«m, aby svou prací a \Tiitrni ukázn.éností zabezpeil si svou šastnou budoucnost, kterou mu pipravili nejlepší jeho synové pátelé v ciziné. ^Moravská Orlice* 24. prosince

lovského hradu

i

Maiví

J».

jniM.uUl

lífj^ii.uil

N

liií>i\,ij

.iii\

ir^.|luC

se za takových okolností, nadšení a oslav, v se vytváel návrat Masarykv do vlasti. Dlouho

vracel jaki'

oekáván pijel konené

Od

jamendho m*

m. do Ces.

Budjovic.

do tohoto, do

nedávTia u-

20.

hranic naší republiky až

t.

'

*

'

' !

'

Masaryk

ví-

tán s nevídán in. Rovnfcž tak celou cestou do i^rahy; a v máti našich mést vvvrcholil návrat Masarykv v triumfální vjezd, pedslihující obrazotvornost nejsméJejší. První slova, která náš pn^sident na své vlasti pronesl, jsou píznaf^ píx> ducha, s jakým Masaryk hleilí na pocty, jemu

pd

prokazované. Pravil .,Vše, oo jsme podnikli, eho jsme jsme skutenou prací. jsme dosáhli, též udržíme, doplníme a zdokonalíme. Ceká ní^ ješté mnoho práce, ale \\s^ práce tší, a já kaŽdélK) :

eho

dosáhli, dosáhli

k

ní

zvu,

nebo

je

nám všem spolená." V nkolika

slovech obrovský program pro celý národ a pro kaž-' "ivctšíhn k nejmetišímu. Nužt, i!?ho )(xlnot!i\"-

272

!

do práce pro /dar naší obrozené, osvobozeiié

všichni vlasti

Brnnský ^Nový Lid*

Jak bydlí

pouze

mimoádným

napsal

o mém sám

od

let,

ví,

president Masaryk.

a žije

Na Masarykovi pece jen dstojné,

23. prosince 1918.

obdivují všichni jeho prosté, ale klidné vystupování, jež vlastní jest

„Rozený suverén!" znal Masaryka už nebyla u nho nauena.

osobnostem.

nm.

Idst

že tato vlastnost

—

Kdo

„Syn koího** vždy choval se tak, jakoby vyrostl mezi tmi, kteí ídí svét. V tom práv vézek) zvlá&tní kouzk) jeho osobnosti. Masaryk lišil se vždy od svého

—

V

jeho chování nebylo nikdy nic pemrštného, nadbyteného, ale také nic plazivho a poníženého. Už jako docent imponoval svý^ vystupováním kde komu. Pevaha jeho ducha po této stránce pln se uplatovala. A jakým býval díve, jest dnes Nemohl republice dostati se lepší president než jím jest Masaryk. Kde dnes bydlí Masaryk ? ptají se mnozí. Na pražském hrad! zní odpov. Ne však v místnostech, které jsou pro nho ureny, nýbrž zatím v |X)kojích, jež pipraveny byly pro ministra zahraniního, Beneše. Jeho komnaty jsou nad representaoními salony a pestavují se a znovu opravují. Než dány budou úpln do poádku, uplyne nkolik msíc. President Masaryk jest muž jak povdomo vysoce stídmý. Pravý abstinent. Nepije nijakého alkoholu, ale nepije ani vody. 2íze uhasíná pouze kompJoty. Také nekouí náš president. Málo spí a za to ustavin pracuje. A pes to je ve svém stáí osmašedesáti let ku podivu svží a pedí v tom okolí.

i

i

.

.

.

—

—

—

—

—

—

273

ohledu mnohého mladíka. Masaryk není hovorjiý. Mkivi málo, ale co ekne, má své jádro. I v žertu neekn€ — y/tty jalové a prázdné. Vášniv miluje legionáe. Od mládí pstoval tlocvik a zdravý sport. Ješt dnes jezdí na koni. Však ho záhy v Praze uvidíme jako

znamenitého jezdce. ^Venkov'

25.

prosince 1918,

Pijel do Prahy rozjásané a slavnostní. Národ pisvému pr\'cmu presidentu, vyšlému z lidu, uvítání tak radostné, a skvélé, že vjezd císa a král byl oproti tomuto niím. President zstal stejným. Mhiví pinost a lidov. Zádmá fráse, židaá formáknost. Syn pinosítého eského lovka se v njm nezape. Nehkdá slov a proto pímo heje svojí i: ti. Chápe A v i*koi svj úkol a svoje postavení ryze dt se od néj jinak nedalo ani oekávat. pravil

Olomoucko- Prostjovský ^Htas Lidu'

2i, prosince 1918,

Proessor Eki Prager Marthcmatik und PoUtik. schreibt luis: Prof. Masaryk hal in seiner Botschaft dic Wendung g^cbraucht: Die Gerechtigkeit ist die Mathcmatik der Humanitát. Dicscr Ausspruch des Prásidentcfi erinnert niich an das seine Wort des bedeutciiden Mathcmatikers Josef Pctzval Dic Musik ist die Math<matik des Geistcs. Das AndenkeJi an Petzval, der durch scinc umfangreichen Berechnungen von Linsen die Portrátphotographie emióglichte, ehrte die Wiener XJxú:

vcrsilát

durch

ein

Denkmal

in

den

^Bohemia*

kovi

Arkaden. 25,

prosince 1918,

Vycházejí a ch>'stají se íúznc knížky o Masary— mela by se také sestasit knížka „Masaryk v

274

úsugIoj svých ro
nmu

odprci, které pirovedou OfC moji pívrženci, nýbrž historikové, a ovšetnl bude to dkaz, jaká na sklonku devatenáctého století u nás byla kultura'*. Jind. Vodák

v

Xeské

Stráži' {is. 37.

r.

1918.)

Munv

jed stíkal orgán „Prkopník Svopresidentu Masarykovi, toho ukázkou je zpsob psaní z 2. srpna letošního roku, tedy ped 4 miésíci; „Ne, onnetoužil jako všichni {piámové v Národní rad po revoluci a socialismu, nýbrž po blahobytu. Na to dostával peníze od ukrajinské, francouzské a a'ng'Iicike buržoasie a též od ukrajinsko -berlínské rady. Všem

Jaký

body"

pK)

chtJ se zavditi a dokázal nikdo

Ameriky strem,

co ješt nedokázal to, Utekl Masaryk, utekl do a odtud do Francie, aby se stal Quartiermei*-

Sloužil

aby

tem pánm.

nevidél,

jak

bratrské

ruské

a

eské

síly

nebude moci déle sloužiti pánm, kteí mu sypali peníze na ponížené nedstojné služby. Bál se, že by mu obecenstvo za jeho skutky dalo zaslouženou odmnu, která ho ješt nemine/* Veer k tomu podotýká: Muna je dosud na svobod a Právo Lidu píše o ném jako o nešastném psajici a ubohém lozmírají. Slzí, že

rkv.

k

^Lidové Noviny"

21.

prosince 1918,

Náš nejslavnjší legioná T. O. Masaryk pichází zcela jinému, než který opustil na poátku

Ftárodu

války. My ho vítáme, my jásáme nejen proto, co pro nás vykonal, ale také pro to, co nám pináší. Pichází k nim jako muž, k nmjuž celý národ mlá pftnou djft-

275

vru. A tu

nemžeme

nevzpomenouti, jak krásný byl

pomcj eské sociální demokracie k Masarykovi. estnou vzpomínku tu musíme pipsati eské sociální demokracii, která plné pochopila politický význam Masarykv, když mu dopomohla k poslaneckému mandátu tím, že proti nému nepostavila svého kandidáta. Pychnovskv -Posel Z Podboi :i. prosince 19IS.

Vítáme Masaryka, ponvadž pi vyvíjeni se polimyšlenky uchoval si jedno, eho je nám vŠem teba, nejvýše teba v samostatném stát eskoslovenskc*m: pevný charakter. Politik mže se mýlit, myšlenka blouditi je-li tu charakter, nelekejme se omylu ani bludu. Škola skutenosti vychová i politika i mytické

:

slitele

už

:

prvopoátení nedostatek

ale

nikdo

charakteru

nikdy

nenahradí. Viktor

Dyk

v

^Národu"

JíK

prosince 1918.

Masaryk vjíždí do Pahy jako národní hrdina a osvoboditel své ujamené vlasti. ÍVof. dr. T. O. Masana a úcty v ^národ ryk požíval po d<^^ítile'tí zMin' svét. Než Madaleko za hranicemi ve v/v. saryk ml tíké své odp6roe ve vlastním národe, í^ipomínáme to v tchto radostných a slavnostních okamžicích jeho návratu nikoli proto, abychom oživovali vzpomínky na doby vnitních zápas kulturních a ix)litických v eském národ, nýbrž z té píiny, ponvadž práv nyní býti nade všecky pochybnosti každému jasným, že Masaryk pi vŠem, af hlásal tu i

i

—

i

mže

neb onu z^adu svého uení, vždy jednal z pohnutek ve snaze prospt svému národu.

ušlechtilých,

^Vídenský Denník'

276

22.

prosince 19 íS,

Rejstík. Bohemia

XU.] 122

(21.

[25. XII.]

274

ech

40(20.

(18. XII.)

114, 115

XII.)

(21.

XII.]

112

(25. XII.)

256

eská Stráž 275 eská Svoboda (21. eské Slovo (17. XII.

XIl.j

Listy (21. XII.) 259

Loskot

13

79 Moravskoslezský

Na domácí pud 155 Na hranicích republiky 276 Národní Politika

Forster dr.

276 Vilém 21

Franta

158

dr.

Hais-Týnecký

Herben

dr.

Hudec

145.

264

247

(24. XII.]

Našinec

[8.

XII.)

Xll.)

9

(15.

72

(20. XII.)

(21.

XIL) 77,

(19. XII.)

254

Nová Doba (25. Xll.) 242 Novák dr. Arne 126 Nový Lid (23. XII.) 272

242

Janoška posl. 211

Obrtel Fr. 137

Jonáš K. 125 Jizeran 246

Orlando 213 Pelant Karel 99, 103

Journal de Débats

(8.

XII.)

5

Plat presidenta 71

Podbradské Noviny

Klíma A. 261

Meí

(15. a 18. Xll.)

XII) 45, (21. Xll.) 118,

90, 91

86

Kolínské Listy

68

155. 244, 246,

36, 79, 93, 107

Jan 72

(23. XII.)

Jos.

(20.

121

274 Itálie

XII]

Národní Listy XII) 55 (17.

Jos. 46. 48

JarosUv

Hlas Lidu

(19.

21, (18.

Heinrich Arnošt 17 Hilbert

Denník

XII) 253 (22. Xll) 271

Dubrovská Tereza 93 9,

Xll.) 17 [22.

S.

J.

Národ

Viktor

100

275

dr. Fr.

Machar

)

XII) 260

271

(24. Xll.l

Drtina Fr. 77

Dyk

(20. XII (21

Lány dr. E 255 Lidové Noviny (17. XII.J 261,

249 veernik] 49 (18. XH. veerník) 44 (20. XII,) 92, 93 (21. XII.) 115 eský Denik (21. XII.) 252

Dlnické

Mladá Republika Moravská Orlice

(21. XII

Karel 146, 236

]

2ó5

(20. XII.)

110

Podipan

(21. XII.)

251

Posel z

Podhoí

Pozorovatel

[21. XII

(20. XII.]

]

276

Pozor (17. XII.] 11,46 (20. XII] Prager Abendblatt [20. XII ] 39, 105

Pragcr Tagblatt

Právo Lidu (20. XII

]

[

(21. XII

18. XII.

J

veerník] Pražák Fr. 92

M9

veerník] 27

21, 65, 67, 71

XII.

30,

[20.

103, 151

250

[24. Xll]

Salda

X

]

258 XII] 257

Selské Listy [21. XII (18.

]

Socialistické Listy [20. XII.| 106

F.

Temps Toman

249

140

Xll] 8

(8.

Karel 155

Triumfální cesta Prahou 169

Tvaržek

Veer

Ladislav 265

[17. XII.j

99.

J

Venkov

(17

125, 126, (25.

První poselství 219 de Quirielle Pierrc 5 Robotnlcké Noviny 242 Rovnost [21. Xll] 259 Rozhled (20. XII 245

Sonino 88

Svoboda

XII

Pípravy k uvítání v Praze 50 Prostjovský Rozhled (18. XII J

Slovensko

Sova Ant. 24 Stern dr. Evžen 108

257

13,

46,48,(20.

103

50

(21.

XILJ

140,

145,

146

Xll] 137,

X\l] 236 (25.

Xll.) 264,

265, 273

Veselý Vít 115

Vídeský Denník

(24. XJI.) 270,

276

Vodák Jindich 275

V pedveer píjezdu de Wetter Karel 118

Zahradník dr. 160 Zavoral opat 562

93

NAVRA PRESIDENTA MASARYKA

DO VLASTI VYSLO jako

IV.

SVAZEK

ESKOSLOVENSKÉ REVOLUCE

kterouíd!

a

VYDAVA

STANISLAV MINAlK

SMÍCHOV TICHA TITULNÍ LIST

VYTISKL V

A

O.

9

OBALKA V.H.BRUNNERA

JANÁEK

BEZNU

V

1920

PRAZE

Wl

I

I

fy.

"?%>»»*..

'^'^.

o

in