Kyberprostor: Nová dimenze geografie Psytrance a informační sítě

Univerzita Karlova v Praze Přírodovědecká fakulta katedra sociální geografie a regionálního rozvoje

Petr Kučera

Kyberprostor: Nová dimenze geografie Psytrance a informační sítě Diplomová práce

Praha 2006 Vedoucí diplomové práce: Doc. RNDr. Luděk Sýkora, Ph.D.

Chtěl bych poděkovat svému školiteli Doc. RNDr. Luďkovi Sýkorovi, Ph.D. za jeho podporu, odborné vedení a péči, kterou mi věnoval. Dále chci poděkovat všem ostatním, kdo mě při mé práci podporovali a dávali cenné připomínky, mezi všemi chci jmenovitě poděkovat své ženě. Dále chci poděkovat všem, kteří mi nezištně poskytli přístup k datům, které spravují.

Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracoval samostatně s použitím odborné literatury a pramenů, jejichž seznam je součástí práce. Souhlasím se zapůjčováním, kopírováním i šířením práce, avšak pouze s uvedením citace zdroje a pro nekomerční účely.

Praha, 10 května 2006

Obsah Seznam obrázků v textu Seznam obrázků v příloze

5 5

Abstract

6

1. 1. 1. 1. 2. 1. 3. 2.

7 9 10 12

Úvod Data Zdroje literatury Struktura práce Oddíl první: Hledání východisek interdisciplinárního přístupu k sociálním sítím v kyberprostoru 2. 1. Sociální sítě 2. 2. Informace 2. 3. Příběh a vazba 2. 4. Hierarchie 2. 5. Vazby a nódy 2. 6. Geografie a kyberprostor 2. 6. 1. Kyberprostor 2. 6. 2. Komunikace v kyberprostoru 2. 6. 3. Geografie 2. 7. Dynamika struktur 2. 8. Vzdálenost 2. 9. Výzkumník a sociální sítě 2. 10. Internet a kyberprostor 3. Oddíl druhý: Psytrance a peer-to-peer sítě 3. 1. Hudba a společnost 3. 2. Historie psytrance 3. 3. Psytrance a společnost 3. 4. Lidé a vztahy v psytrance 3. 5. Psytrance a lokalita 3. 6. Lokalizace festivalu 3. 7. Rituál, prohlubování sociálních vazeb 3. 8. Psytrance ve městě 3. 9. Získávání dat v kyberprostoru 3. 9. 1. Webové portály 3. 9. 2. Webová fóra 3. 9. 3. Předprodeje vstupenek 3. 9. 4. Peer-to-peer sítě 3. 9. 5. Server služeb pro p2p síť 3. 9. 6. Poznámky k metodice použité v mapách 4. Závěr

14 14 18 21 24 27 34 34 36 37 42 45 47 49 53 55 56 59 60 61 66 67 69 70 71 72 73 74 76 78 80

Literatura Wikipedia Webové stránky

83 87 89

Seznam obrázků v textu Obr. 1. 1. 1.: Obr. 1. 1. 2.: Obr. 1. 2.: Obr. 2. 1.:

Schéma hierarchicky uspořádané sítě Schéma rovné sítě Schéma vztahů v kyberprostoru a materiálním prostoru Mapa lokality festivalu Boom 2004

Seznam obrázků v příloze Obr. 1. 3.: Obr. 2. 2.: Obr. 2. 3. 1.: Obr. 2. 3. 2.: Obr. 2. 4. 1.: Obr. 2. 4. 2.: Obr. 2. 4. 3.: Obr. 2. 4. 4.: Obr. 2. 4. 5.: Obr. 2. 5. 1.: Obr. 2. 5. 2.: Obr. 2. 5. 3.: Obr. 2. 5. 4.: Obr. 2. 5. 5.: Obr. 2. 5. 6.: Obr. 2. 6. 1.: Obr. 2. 6. 2.:

Mapa zapojení do kontextu kultury psytrance dle států Návštěvníci webové stránky psyradio.fm Registrovaní uživatelé webového fóra forum.isratrance.com Návštěvníci webové stránky psynews.org Předprodej vstupenek pro festival Boom 1998 Předprodej vstupenek pro festival Transit 2004 Předprodej vstupenek pro festival Rhythms of Peace - Morroco 2005-2006 Předprodej vstupenek pro festival Green Spirit Krabi 2005-2006 Předprodej vstupenek pro festival Soulclipse 2006 Uživatelé sítě ed2k připojení k autorovu počítači; Human Development Index dle sledovaných států Uživatelé sítě ed2k připojení k autorovu počítači; podíl uživatelů Internetu dle sledovaných států Uživatelé sítě ed2k připojení k počítači uživatele Devkoo; Human Development Index dle sledovaných států Uživatelé sítě ed2k připojení k počítači uživatele Devkoo; podíl uživatelů Internetu dle sledovaných států Uživatelé sítě ed2k připojení k počítači uživatele Gizmo; Human Development Index dle sledovaných států Uživatelé sítě ed2k připojení k počítači uživatele Gizmo; podíl uživatelů Internetu dle sledovaných států Aktivita na sledovaném nejmenovaném serveru; Human Development Index dle sledovaných států Aktivita na sledovaném nejmenovaném serveru; podíl uživatelů Internetu dle sledovaných států

5

Abstract This thesis is aimed on better geographical understanding of mechanisms in social networks in cyberspace. Cyberspace as a virtual space is colonized by plenty of settlers who create virtually based communities. Such communities compounded of spatially dispersed personalities build new relationships to material space. There is discussed a matter of contextual bounded social relationships. The social landscape is now composed from a mix of material and non-material substances. Information, context and also a concept of narrative as a living substance of linkage is discussed. A scientist’s approach from inside of social structure is needed to open a view to inner mechanisms of creation and lasting of social structures. There is emphasized a complex view on integral reality due to a method of scale zooming. From the geographical view there are discussed various meanings of concept of distance – from material space distance to more metaphorical distance. Next part of this thesis shows the case of virtual communities existing in context of the psytrance. It shows that the global spread of this cultural phenomenon is based on a wide narrative in context of psychedelic culture. Gatherings of people in the context of the psytrance are shown as rituals refreshing community ties. Such gatherings take place in different localities; it also influences these localities and rebuilds its local geography. Last part of this thesis shows maps of various globally dispersed activities in context of the psytrance. The main focus is to global relationships in peer-to-peer networks. Such maps of networks are compared with maps on Internet usage and Human development indexes based on structural data by the United Nations. This thesis opens a debate on the role of cyberspace in geographical reality. It shows new qualities of communities and community ties in virtual places. It should also connect interdisciplinary approaches in research on social networks with placed emphasis on spatial variables.

6

1. Úvod Téma této diplomové práce nevznikalo naráz. Často se výzkumník zaměřuje nejprve na obecnou problematiku, která ho zaujala a následně hledá objekt, na kterém by mohl tuto problematiku zkoumat. Já jsem v této práci měl nejprve objekt zkoumání a hledal jsem, jak ho vztahovat ke geografickému poznání. Takový možná méně tradiční postup je náročnější, avšak podle mého názoru je dobrodružný a plný překvapení. Ve výsledné podobě se tato práce zaměřuje na zobrazení sociálních sítí v kyberprostoru ve vztahu k časoprostoru, tedy fyzickému prostoru v čase. Téma této práce však vznikalo postupně. Mým prvotním záměrem byla snaha geograficky pojmout oblast kultury1 psytrance2. Psytrance je hudebním směrem v elektronické hudbě. Hudba je repetitivní, ve 4/4 taktu, v tempu nejčastěji kolem 135–145 bpm3 (Easwaran 2004). Současně s hudebním stylem vznikal i komplexnější kulturní a sociální systém psytrance. Dnes je psytrance převážně kulturním fenoménem, nicméně identifikovaným výrazně psytrance jako hudebním stylem. Nebudu zastírat, že jsem v tomto kontextu osobně zainteresován. Psytrance jako kulturní oblast je předmětem mého zájmu zhruba od roku 2000. Účastnil jsem se mnoha „parties“4, setkal jsem se s mnoha lidmi, kteří žili a žijí v kontaktu s tímto kulturním směrem. Poznal jsem mnoho aspektů psytrance nejen z oblasti hudby, ale celkové filosofie, životního stylu. Vždy mě fascinoval nebývalý územní záběr, se kterým jsem se v psytrance setkával. Bylo pro mě velmi zajímavé poznávat, že mnoho lidí po celém světě, z různých národů a kultur, se společně setkává v rámci společných kontextů psytrance a společně vytvoří party. Územní záběr psytrance překonával v mých očích omezení daná kulturou a jazykem. Uvědomil jsem si, že psytrance spojuje lidi z různých kulturních oblastí. Dospěl jsem proto k závěru, že by pro geografa bylo zajímavé zaujmout k sociálně-prostorové struktuře psytrance odborný postoj. Výzkum globálních kulturních vazeb jednotlivců uskutečňovaných mimo jiné pomocí elektronické komunikace byl pro mě něčím novým a neznámým. Vzhledem k tomu, že jsem námět čerpal ze svých osobních poznatků a zážitků, bylo pro mě poměrně náročné toto téma vztahovat ke geografickému poznání, tak jak se s ním v Česku setkáváme. Při 1 Pojem kultura nemusí být úplně adekvátní, implikuje určitý celistvý kulturní systém. V případě psytrance se však setkáváme spíše se zárodkem kultury, který je otevřený i k jiným kulturním obsahům. Psychedelické atributy se dnes promítají do širokých kulturních kruhů a je těžké je omezovat jen na malé kulturní skupiny (Davis 2001). 2 Pojem psytrance vznikl zkrácením pojmu psychedelic trance. Je téměř synonymem pojmu Goa trance. Vysvětlení pojmů je možno vyhledat ve Wikipedii http://en.wikipedia.org/wiki/Psytrance#Psychedelic_ trance_vs_Goa_trance. V českém prostředí je pojem psytrance nejpoužívanější. Budu ho používat i v této práci. 3 BPM (beats per minutes) – údery za minutu. 4 Party (pl. parties) je anglický pojem, který v českém prostředí zdomácněl. Označuje akce spojené s celonočním tancem za doprovodu převážně elektronické hudby. 7

pokusech o uchopení tématu tradičními nástroji geografie, tak jak je znám ze svého studia, jsem nedocházel k uspokojivým výsledkům. Pro zkoumání psytrance například ve vztahu k regionální struktuře, nebo ve vztahu k sídelní hierarchii jsem neměl potřebná data. Začínat tuto problematiku případovou studií v malém prostorovém měřítku jsem nechtěl, lákala mě spíše možnost celkového zarámování problematiky. Uvědomil jsem si, že je nutné svůj pohled rozvinout na interdisciplinární úrovni, ve které se budu pohybovat nejistě, nehledě na možné chyby, pramenící z mělké znalosti oborů ležících mimo záběr geografie. Proto jsem byl nucen si problematiku souvisejících vědních oborů alespoň rámcově nastudovat. Byl jsem odměňován fascinujícími zážitky propojování různých úrovní poznání na cestě k hledání zákonitostí v integrální realitě. Při bližším zkoumání kultury psytrance jsem si uvědomoval, že kultura psytrance není prostorově homogenní strukturou. V prostoru může být rozložení sociálních jednotek psytrance extrémně heterogenní. Při pokusech o bližší prozkoumání jsem docházel k poznání, že psytrance je hlavně sociální sítí. Sociální síť je vytvářena mezilidskými vazbami. Různá pevnost a trvalost vazeb, různá osobní blízkost, různý kontext vazeb, to vše z osobní perspektivy vytváří egocentrickou sociální síť každého z nás (Wellman 1992). Egocentrické sítě z vnější perspektivy vytvářejí složité předivo sociální sítě. Wellman (2001a, b) poukazuje na to, že sociální sítě procházejí procesem integrace, kdy společnost oddělených sociálních skupin přechází do fáze jednotlivců zapojených do široké sociální sítě. Pro geografa může být výzkum sociálních sítí obtížným tématem. Lokalizace sociálních sítí je velmi problematická, neboť v sociálních sítích jsou primárně zapojeni lidé, skrze které se teprve realizuje vztah k místu. Nódy sociálních sítí mohou být v prostoru extrémně rozptýlené, zároveň však vzájemné sociální vazby mezi nódy mohou být velmi pevné. Někdy se však vztah sociální sítě k prostoru uskuteční v plné míře. Bývá tomu při společných setkáních členů sociální sítě. Při setkání se vztah sociální sítě k místu velmi posiluje a místo může získávat značný symbolický význam v kontextu dané sociální sítě. U psytrance bylo pro mě zajímavé pozorovat, jak je sociální síť výrazně prostorově rozptýlena, téměř až geograficky skryta, dokud se nějakým způsobem nemanifestuje v prostoru. Taková manifestace však již nemusí být vůbec geograficky marginální; příkladem je týdenní festival pro tisíce lidí. Taková polarita vztahu k prostoru u sociálních sítí pro mě byla důkazem, že by se geografové měli začít více zajímat o sociální sítě. Zaměřil jsem se tedy na téma sociálních sítí a přístup k jejich zkoumání. Sociální sítě jsou tématem, které vyžaduje interdisciplinární přístup. Vzhledem k důrazu na vazbu, která je klíčovým článkem sociální sítě, musí výzkum začínat od úrovně člověka a jeho mentálních vlastností, tedy doménou psychologie. Dále se posouváme do měřítka skupin, které vyžaduje znalosti z oboru sociologie a sociální antropologie. V této úrovni je také účelné zaměřit se na obsahy sociálních vazeb a zahrnout do svého zkoumání vědy zabývající se pojmem informace (matematika, kybernetika, memetika). Geografie prochází napříč 8

těmito záběry se svým vztahem k prostoru a k umístění, zdůrazňovaným na různých měřítkových úrovních. Již od počátku mě také u psytrance zaujalo jeho spojení s progresivními komunikačními technologiemi. Zaujalo mě, že v sociálních sítích psytrance je ve výrazné míře používán Internet, čímž je dán nástroj pro komunikaci v globálním měřítku. Zajímalo mě, co znamená pro sociální sítě používání tak nových a zajímavých technologií s obrovským využitelným potenciálem. Tak jsem se oklikou dostal k otázce geografického vnímání kyberprostoru. Kyberprostor je něčím naprosto zvláštním a do velké míry současnými geografickými nástroji obtížně pojímatelným. Vytváří virtuální prostory, což jsou vlastně prostory založené na představě, na mentální proměnné. Kyberprostor obsahuje „prostor“ ve svém názvu. Geografie je vědou, která zkoumá prostor. Jak tedy spolu prostor a kyberprostor souvisí? Téma kyberprostoru se v této práci protíná s tématem sociálních sítí. U kyberprostoru s jeho virtualitou a ne-umístěním v materiálním světě může leckomu připadat, že neleží v zorném úhlu geografie. Kyberprostor však není něčím, co by se nacházelo mimo geografickou realitu. V kyberprostoru se uskutečňuje mentální propojení materiálních objektů, které mají vztah k prostoru, který obývají. Informační struktury, myšlenky, názory, které v kyberprostoru vznikají, setkávají se a mísí, jsou silně vztaženy k tělům (lidem), které se v prostoru existenčně realizují. Myslím, že kyberprostor představuje pro geografii oblast, na kterou by se měla více zaměřit a koncepčně budovat model pochopení vztahů virtuálních a materiálních prostorů. Obsah této práce vychází ze spojení koncepčních přístupů k tématům sociálních sítí, informace, příběhu, sociálních struktur, kyberprostoru a geografie. Jde tedy o dosti široký teoretický rámec, ve kterém se v této práci pohybuji. Jsem si vědom zjednodušení, ke kterým musí nutně docházet při pokusech o interdisciplinární přístup. Tato práce by měla sloužit jako základ pro další prohlubování poznání zvolené tématické syntézy.

1. 1. Data Většina dat pro kvantitativní analýzu sociálních sítí jsou v této práci získávána ze záznamů elektronické komunikace v Internetu. V sociálních sítích však kyberprostor není používán jako jediná oblast komunikace; naopak funkčně doplňuje a rozvíjí vývojově starší komunikační prostředky. Pro zkoumání vazeb v kyberprostoru se tedy metodicky nabízí zkoumání jak elektronické komunikace, tak komunikace a chování v materiálním prostoru5. Výhodou záznamu elektronické komunikace je jeho jednoduchost. V elektronické komunikaci záznamy vznikají automaticky a hromadně, protože záznam komunikace bývá na mnoha záchytných bodech komunikace poměrně jednoduše nastavitelný, což pro 5 Nutnost vymezení termínu materiální prostor ( fyzický svět, též používám termín časoprostor) vznikla spolu s používáním termínu kyberprostor. Označuje svět (prostor), který nepatří do kyberprostoru. 9

komunikaci v materiálním prostoru není obvyklé. Dostupná data z institucionálních zdrojů6 vztažená ke kyberprostoru na globální úrovni bývají jen velmi obecná. Většinou se týkají konektivity k Internetu nebo k využívání mobilní komunikace. Takové údaje strukturální povahy nevypovídají dostatečně o stavbě a fungování sociálních sítí v kyberprostoru. V neformálních sociálních sítích, jakými jsou například sociální struktury v kontextu psytrance, jsou velmi neurčité datové zdroje. Na rozdíl od formalizovaných a definovaných pojmů a ukazatelů, se kterými geografie často pracuje, čerpá-li z institucionalizovaných zdrojů, v neformálních strukturách jsou vztahy a pojmy dosti rozvolněné a nejasně vymezené. V oficiálních pramenech zaštiťovaných renomovanými institucemi, ze kterých geograf často čerpá, se o psytrance nic nedozvíme. Je potřeba se tedy pustit do hledání ve zdrojích neoficiálních. Validita zdrojů se pak obtížně ověřuje. Možnou metodou je pak diversifikace zdrojů, čímž se zpřesňuje pohled a omezuje riziko špatné datové základny. Na druhou stranu jsem se s manipulací s neoficiálními daty nesetkal, setkal jsem se spíše s nejasným vymezením proměnných a datových zdrojů. Konkrétní datové zdroje jsou popsány v kapitole 3. 9.

1. 2. Zdroje literatury Zdroje odborné literatury pro téma předkládané práce by se daly rozdělit do dvou skupin. V první skupině by se nacházely geografické zdroje, ze kterých bylo čerpáno intenzivně a s ohledem na nutnou hloubku geografického poznání, ke které bych měl jako student sociální geografie směřovat. Takovými zdroji pro mě byly některé články z geografických časopisů, jako jsou například Geographical Review (Adams 1997, Starrs 1997) nebo Progress in Human Geography (Crang 2003, Poon 2003). Z hledání článků v elektronických databázích geografických časopisů (EBSCO, JSTOR7) jsem dospěl k závěru, že témata jako kyberprostor a sociální sítě nepředstavují v geografii silné pole výzkumu. Významným zdrojem pro poznávání geografických i širších struktur v globálním měřítku pro mě byly publikace Hampla (1971, 1998). V těchto pracích jsem nacházel významná témata a podněty pro moji práci jako zkoumání diferenciace, komplexity, hierarchizace, vztahů konkurence a kooperace apod. Ve vztahu k uspořádáním v globálním rozsahu, kterým jsou sociální sítě psytrance, pro mě byly podnětné i úvahy o míře integrace světových regionů. Ostatně z výsledků měření zobrazených v mapách (viz kapitola 3. 9) je možné nerovnoměrnou integraci světových regiónů poměrně dobře pozorovat. Druhou skupinou zdrojů pro mě byla literatura s negeografickou nebo interdisciplinární 6 Pojmem institucionální zdroj označuji zdroje různých etablovaných institucí. Například OSN, Světová banka, národní statistické úřady, apod. 7 EBSCO na http://www.ebsco.com , JSTOR na http://www.jstor.org/ . 10

tématikou. U takové literatury jsem se ocital v roli málo poučeného a byl jsem nucen poznávat alespoň nejprve samé základy konkrétní problematiky. Významným zdrojem informací o sociálních sítích v kyberprostoru pro mě byly práce profesora Wellmana (1996, 2001a, 2001b), který vede interdisciplinární NetLab8 příslušející k Centru pro urbánní a komunitní studie9 na University of Toronto. Velmi podnětné pro mě byly i práce doktora Saldanhy (2001a, 2001b), který se ve svých pracích soustředil na geografické aspekty psytrance v lokalitě Goa. Podněcoval mě hlavně jeho postmoderní přístup, ve kterém ukazuje geografické i ve zdánlivých maličkostech, nebo ukazuje na možné obecnější tendence na příkladě unikátních jevů. Významná pro mě byla i publikace doktora Capry (2004), ve které se Capra pokouší o syntézu přístupů zdůrazňujících síťové uspořádání reality v různých měřítkových úrovních. Z dalších děl jsem čerpal spíše dílčí základní informace. Svébytným zdrojem a rozcestníkem informací pro mě byla Wikipedia, tedy internetová encyklopedie, kterou je možno editovat. Encyklopedie se nachází pouze na Internetu a neustále se vyvíjí. Tento zdroj vnímám jako velmi zvláštní a pro někoho nejspíše i kontroverzní. Wikipedia je jedinečná ve svém stýkání se vědomostí prostřednictvím editace lidmi, kteří nejsou nijak nuceni prokazovat svou odbornost. Kdo by se ale domníval, že v takové encyklopedii bude nacházet špatné anebo zavádějící informace, které sem budou úmyslně vkládat lidé, kteří chtějí informace svévolně měnit, velmi by se mýlil. Ve Wikipedii naopak kvůli veřejné kontrole nad obsahem jsou špatné informace rychle opravovány. Wikipedia je taky díky své editovatelnosti nejaktuálnějším encyklopedickým zdrojem informací. U informací o jevech na Internetu je myslím Wikipedia nepostradatelná, protože v tištěné literatuře se taková témata objevují často s velkým zpožděním. Zdrojem informací o kultuře psytrance pro mě bylo hledání ve spletitých odkazech v Internetu, několik málo odborných článků (Saldanha 1999, Easwaran 2004, Cole a Hannan 1997, Larkin 2003) a vlastní zkušenosti a poznatky. Mnoho poznatků jsem čerpal z účasti v internetových diskuzích, tedy prostřednictvím aktivního pozorování v samotných komunitách. Při mé snaze o co největší objektivitu, dosahovanou množstvím různých zdrojů, jsem strávil týdny nebo měsíce na Internetu hledáním sebemenších zmínek o psytrance. Tato diplomová práce je z velké části popisná a interpretativní. Jde totiž o první uchopení studované problematiky v kontextu naší geografie. Snažil jsem se však o popis, který by se vymykal jednostrannému pohledu. Pokouším se na téma nepohlížet ze strany dominantního příběhu10, ale naopak chci ukazovat pluralitu přístupů, polaritu názorů z různých stran zapojených společenských struktur (Lees 1999). Narativita práce by měla postihnout kvalitativní hodnocení jevů, které jsou v této práci popisovány. Kvalitativním přístupem se 8 9 . 10

Více informací na http://www.chass.utoronto.ca/~wellman/ . Centre for Urban and Community Studies, více informací na http://www.urbancentre.utoronto.ca/ Též metanarrative, více informací k tomuto konceptu viz Metanarrative ve Wikipedia. 11

vzdáváme objektivního pohledu a realitu předvádíme v kontextu a v kontextech (Čermák 2002, Crang 2003). Kvalitativní výzkum je v této situaci nutným předpokladem obeznámení čtenáře s problematikou, neboť se zabývá problematikou v českých geografických kruzích poměrně neznámou. Kvalitativní přístup v práci se snažím kombinovat s kvantitativním přístupem, ovšem skrze kontextuálně existující data. K takovým datům není možné přistupovat stejně jako k datům pro paradigmaticky objektivní kvantitativní výzkum. Data vypovídají jen ve vztahu k souvislostem příběhu jejich získání (Poon 2003). V závěrečné části práce, která je zaměřena na snahu zobrazit sociální struktury ve vztahu k jejich umístění, se právě na základě kontextu získaných dat snažím nalézat obecné vzorce v globálním geografickém uspořádání.

1. 3. Struktura práce V úvodu prvního oddílu práce se zaměřuji na téma sociálních sítí. Snažím se zachytit vývoj sociálních sítí z vývojového pohledu. Snažím se demonstrovat proces integrace, mizení hranic v prostorovém smyslu a vznik jiných hranic ve smyslu informačním. V další části práce se snažím o diskuzi o pojmu informace. Snažím se tento pojem probrat ve světle různých přístupů dílčích věd, které s pojmem informace operují. Připravuji si tak pole pro výklad principu obsahu sociálních vazeb, kterýžto obsah nazývám příběh. V koncepci příběhu, kterou srovnávám s memetickou koncepcí, zdůrazňuji jeho sdělitelnost. Sdílením společného příběhu odůvodňuji existenci sociálních vazeb, které se zakládají na existenci v mentálních úrovních subjektivní reality. Ukazuji na příkladu rituálu (jako praktiky) a mýtu (jako obsahu), jak je existence vazeb podmíněna jejich znovuuskutečňováním. V následující části práce se snažím pohlížet na struktury sítí z celkového pohledu, založeném na vztahu jejich částí. Snažím se popsat principy hierarchického uspořádání a možnost existence struktury bez hierarchických vztahů. V síti se pak zaměřuji na její stavební kameny, které označuji jako nódy a vazby. Tento abstraktní koncept se snažím aplikovat na sociální sítě a snažím se modelovat vývoj integrace nódů těchto sítí. Předchozí témata mi slouží jako základ pro přechod do jiné úrovně uspořádání, která je založena na spojování v kyberprostoru. V další části práce se snažím o charakteristiku kyberprostoru v kontextu jeho nemateriální podstaty. Na příkladu vývoje komunikačních technologií se snažím manifestovat prostorovou virtualitu mentálních vazeb v kyberprostoru. Na příkladech koncepčních sporů v geografii (nomotetické a ideografické; strukturalismus a voluntarismus) se snažím předvést dualitu reality, která se při zkoumání kyberprostoru může vyjevovat. Dále diskutuji možnosti a problémy přístupů geografie ke zkoumání virtuálních světů (kyberprostoru). Snažím se o podchycení role výzkumníka, což 12

zakládám na kritickém přístupu k představě objektivity poznání. Zobrazuji institucionální vlivy, které předurčují kontexty postoje geografa. V následující části práce se snažím o popsání možnosti integrálního přístupu k realitě. Popisuji model zoomu, který umožňuje výzkumníkovi sledovat realitu na různých měřítkových úrovních. Tuto metodu se snažím ukázat jako cestu k propojování geografie s vědami zabývajícími se jinými měřítkovými úrovněmi reality při zkoumání vlastností uspořádání a vztahů. Dále se soustředím na pojem vzdálenosti, u kterého vnímám různé významy ve vztahu k vývoji různých úrovní reality. Snažím se naznačit, že kromě vzdálenosti planetární, tak jak ji vnímají geografové, nebo vzdálenosti úsilí, tak jak je vnímána například v dopravě, začíná ve zvýšené míře náš svět diferencovat vzdálenost metaforická (pojmy viz Falk, Abler 1980), která se uplatňuje ve virtuálním světě sociálních vazeb. Na závěr této části se snažím popsat problémy při zkoumání sociálních sítí v kyberprostoru ve vztahu k přístupu k informacím a ve vztahu k dynamice struktur. V následující kapitole se snažím popsat fenomén Internetu jako globální sítě. Snažím se zdůraznit pohled na Internet jako na nedeterministický systém. Zároveň se snažím demonstrovat oddělenost informační složky Internetu od jeho fyzického základu. V druhém oddílu práce se zaměřuji konkrétně na sociální síť v kontextu kultury psytrance. Snažím se čtenáře uvést do kontextu této sociální struktury a popsat, jak se uskutečňují vztahy v této struktuře. Snažím se specifikovat, jaké vlastnosti jsou pro tuto sociální strukturu typické a jak se dle těchto vlastností psytrance vztahuje k různým geografickým jevům. Snažím se popsat vztah k lokalitám, kde se lidé setkávají v kontextu psytrance. V těchto lokalitách dochází k zajímavému míšení vazeb různých složek společnosti, což se též snažím zdůraznit. Dále se snažím ukázat, jak se setkávání v kontextu psytrance posouvá do virtuálních prostor, a jak vypadají prostředky, které jsou nositelem virtuálního setkávání. V druhé části druhého oddílu práce popisuji, jak jsem získával data pro zjištění lokalizace aktivit v psytrance. Ukazuji, jak jsou různé druhy zdrojů informací různě vztaženy k osobě výzkumníka a jak ty nejkvalitnější informace bývají bedlivě střeženy těmi, o kom informují. V této části jsou konstruované mapy světa, kde je zobrazováno různé zapojení nódů do sociální sítě v kontextu psytrance a též peer-to-peer (p2p)11 sítí. V této části práce se snažím ověřit předpoklad globálního rozsahu sociální sítě psytrance, ukázat, jaké regiony jsou zapojené a jaké do sítě naopak zapojené nejsou. Tím chci zobrazit vzorce globální diferenciace, pramenící ze reálných sociálních struktur. Tento obraz chci porovnat se vzorci, které jsou prezentovány na základě strukturálních ukazatelů společností.

11 Peer-to-peer (p2p) sítě jsou strukturami, ve kterých se přímo spojují jednotliví uživatelé a jsou schopni vzájemně sdílet informace (datové soubory). Je více druhů p2p sítí. Viz Peer-to-peer ve Wikipedia. 13

2. Oddíl první: Hledání východisek interdisciplinárního přístupu k sociálním sítím v kyberprostoru 2. 1. Sociální sítě Vztahy lidí, kteří se identifikují s psytrance, vytváří širokou sociální síť. Tato síť je celosvětového rozsahu a můžeme ji a její fungování použít jako model pro širší představu o globálních sítích vztahů. Jak však lze zkoumat sociální sítě? Jaký je vztah sociálních a počítačových sítí? Sociolog Barry Wellman tvrdí, že když lidé komunikují pomocí počítačů, jedná se o sociální síť (Wellman 1996). Sociální sítě jsou jev, který je součástí společenského soužití lidí odedávna, avšak s nástupem ICT12 a hlavně Internetu získal nový rozměr. Sítě mezilidských vztahů se utvářely od počátků lidské kultury, jejich tvary, rozsah a konektivita byla vždy v kontextu soudobých možností. Odehrával-li se dříve život člověka převážně v omezeném geografickém prostoru místní komunity, dalo se mluvit spíše o skupině. Společenská skupina byla hustě prolinkována vztahy uvnitř, rozdíly mezi vnitřními a vnějšími vztahy byly silně vnímány. Hranice skupiny byla zřejmá a překračovat ji bylo něčím nevšedním. Hranici skupiny překračovali jedinci v rolích těch, kdo jsou k tomu pověřeni. Ať už se jednalo o vyjednavače, obchodníka či mladíky namlouvající si nevěsty, byl přechod vztahu vně skupinu silně vnímán a často z tohoto vědomí pramenila i některá ustanovení rituální povahy, která pomáhala identifikovat, kdo je domácí, kdo je cizí a jakému cizímu je povoleno či nepovoleno setrvat. I dnes je v sociálních skupinách silně vnímáno, kdo do skupiny patří a kdo ne. Dnešní skupiny však již nemusí být tak silně teritoriálně identifikované. Skupiny definované na základě teritoria měly hranice prostě někde tam, kde již nebydlel nikdo ze skupiny. Většina funkcí potřebných k životu se soustředila do místa bydliště, nebo se uskutečňovala se silným akcentem vztahu k bydlišti. Skupina se odvozovala od toho, kdo bydlel na území, které skupina vnímala jako vlastní. Výrok, že do skupiny patří ten, kdo žije na území, se kterým se skupina identifikuje a vnímá ho jako vlastní, zní jako definice kruhem. V této definici není zdůrazněn objektivní základ, z něhož by mohla být existence skupiny odvozena. Uvědomíme-li si ale, že se jedná o dynamický vztah, který se neustále znovuuskutečňuje, můžeme vnímat onen kruh jako opětovně se uskutečňující zpětnou vazbu. Takovou zpětnou vazbou se skupina vztahuje i k území a zdrojům obživy na tomto území. Způsob získávání obživy a ochrany zdrojů této obživy zpětně ovlivňuje způsob vnitřního uspořádání (specializace) skupiny. Díky pokročilým metodám získávání zdrojů se skupiny mohly dále funkčně diverzifikovat a vztahovat k větším územním celkům (až na globální úroveň). Zpětné vazby jako prostředek pro samoutváření ohraničených jednotek v sítěmi provázaném prostředí 12

ICT – Informační a komunikační technologie 14

popisuje Capra na příkladech jednodušších než sociálních modelů (Capra 2004). Je nutné si uvědomit, že jediným mechanismem udržitelné existence skupiny je sebeidentifikace jejích členů s onou skupinou. Skupina nemůže fungovat na základě žádných objektivních a nekontextuálních kritérií, leč na základě kontextuálních kritérií vztahů různých subjektů na různých měřítkových úrovních. Proti tomuto pojetí lze namítnout, že skupina může být formována a udržována působením zvnějšku. V takovém případě je identifikace vnucována zvnějšku a je vztahu onoho vnějšího faktoru se členy skupiny, do jaké míry může ovlivnit proces sebeidentifikace členů skupiny. Přestane-li vnější sjednocující síla působit, zpravidla se skupina rozpadne, pokud ovšem její členové nezískali něco, na čem by mohli budovat společnou sebeidentifikaci. Tradičnímu pojetí skupiny dle Wellmana je vlastní, že je skupina v prostoru soustředěna do jednoho místa. Skupina je však jen jeden druh sociální sítě (Wellman 1996). Pro novodobé sociální sítě je charakteristické, že v návaznosti na možné komunikační technologie přestávají být soustředěné do jednoho místa, sociální vztahy mohou fungovat i na dálku. Díky současné ICT je akční rádius těchto vztahů globální a mohou se uskutečňovat bez ohledu na vzdálenost v reálném čase. Charakteristické pro přechodné období 19. a 20. století je narušování vztahů v místních komunitách, rozptýlení členů těchto komunit a oslabování vzájemných vazeb těchto členů komunit. Zároveň se v procesu urbanizace lidé prostorově více koncentrují. Města se svým specifickým uspořádáním a prostorovou dělbou funkcí se jeví jako velmi nevhodné pro vznik místních komunit. Ekonomicky je ceněna prostorová flexibilita, lidé netráví den na jednom místě, ale často ve snaze obsloužit své potřeby cestují do různých lokalit města, kde jsou koncentrovány požadované funkce. Životním prostorem tak není pouze lokalita, kde člověk žije, jako tomu převážně bylo v tradičních společnostech, ale ve městě je životní prostor rozptýlen do všech míst, která v potřebě určitých funkcí člověk potřebuje navštívit. Uskutečňované osobní vztahy jsou ve městě tedy značně místně rozptýlené a oproti tradičnímu venkovskému životu neznamená sousedství nutně i uskutečněný sociální vztah. To, že lidé mohou ve městě udržovat své dosti prostorově rozptýlené vztahy je mimo jiné umožněno soudobým rozvojem komunikační technologie. Bylo by však chybou, kdybychom mezi rozvoj komunikačních technologií a rozptýleným způsobem života vkládali jednostranný kauzální vztah. Obojí je umožněno vždy kromě jiného i díky druhému, obojí existuje díky společnému vzájemnému ovlivňování. V určitém momentu má jedno tendenci vývojově poposunout druhé, avšak v průběhu času se role dynamicky střídají. Město podobně jako sociální skupina není něčím, co by bylo vztahově odděleno od okolí. Vztahově se město realizuje jak ve vztahu k okolí nižšího řádu skrze části, ze kterých se město skládá, tak k entitám stejného řádu jako celek – k ostatním městům. Proč se posunuji měřítkově od jednotlivce, přes skupinu k městu? Jedná-li se nám o vztahy, je 15

nutné se neomezovat jen na vztahy na některých měřítkových úrovní. V integrální realitě probíhají vztahy jak mezi částmi stejných měřítkových úrovní, tak asymetricky mezi částmi různých úrovní. Jsou-li části všech měřítkových úrovní zároveň souhrnem částí menších měřítkových úrovní (snad kromě oné hypotetické nejnižší a nedělitelné úrovně), musíme také uvažovat koncept utváření hranice části a její vztahování se ke světu okolo i k částem uvnitř. Geografie se omezuje na „geografické“ měřítkové úrovně uspořádání. Myslím, že je žádoucí najít metody, jak zkoumat vztahy obecněji, hledat obecné zákonitosti v analogických tendencích v různých měřítkových řádech. Toto hledání vnímám jako výzvu do budoucna, kde vidím jako cíl pochopení vlastností utváření integrální reality. Integrace systémů na mikroúrovni tkání, buněk, molekul a subatomárních částic, ale i na makroúrovni planet a galaxií, by mohla mnohé napovědět i pro principy integrace v „geografických“ měřítcích. Sociální sítě jsou specifickým druhem širších vztahových sítí, kterými je integrální realita provázána. Síť si můžeme představit jako strukturu nódů a vazeb mezi nimi. Typickou vlastností síťového uspořádání reality je platnost integrity nódu jen pro určité měřítkové úrovně. To, co v určité měřítkové úrovni funguje jako nód, se při přechodu do řádovostně nižší měřítkové úrovně stane sítí složenou z řádovostně nižších nódů. Podobně při přechodu do vyšší měřítkové úrovně se určitá část sítě může změnit na samostatný nód. Příkladem takového řádovostního zoomu může být přechod od města jako nódu v krajině ke městu jako síti sociálních institucí, od sociální instituce jako nódu ve městě k sociální instituci jako síti svých členů (lidí), od člověka jako nódu v sociální instituci k člověku jako síti buněk, od buňky jako nódu v lidském těle k buňce jako síti molekul, atd. Nevíme, jestli takový zoom může být konečný, nebo nekonečný, neboť měřítkovou hranici mikro ani makro světa neznáme. Geografie zkoumá jen řádovostně specifické úrovně reality, avšak myslím, že by se měl prohloubit hlubší dialog s ostatními vědami, které zkoumají jiné řádovostní úrovně reality. Pak bude naděje na celkové pochopení geneze a uspořádání integrální reality a tedy na citlivý a odpovědný přístup k manipulaci částmi této reality. Fungování města jako určité sociální entity je založeno na dělbě práce a z toho vyplývající prostorové dělbě funkcí. Přitom současně lidé ve městě více uskutečňují své sociální vazby bez navázanosti na jediné místo. Jejich sociální vazby můžeme chápat spíše jako síť vazeb na určité prostorově rozptýlené funkční nódy. Takovými funkčními nódy mohou být lidé (přátelé, příbuzní, spolupracovníci,…) i instituce (rodina, škola, firma, úřad,…). Ve městech jsme svědky na jedné straně koncentrace lidí v prostoru a na druhé straně disperze blízkých a známých lidí, tj. těch, ve vazbách na něž se uskutečňuje něco, co můžeme nazývat komunita. Tyto dvě protichůdné tendence jsou velmi zajímavé, zvláště zamyslíme-li se nad jevy, které jsou s nimi spojeny. Tím, co stimuluje koncentraci lidí do měst, mohou být výhody z koncentrace, konceptuálně příbuzné s aglomeračními výhodami (Blažek, Uhlíř 2002), které jsou důvodem pro lokalizaci ekonomických subjektů do jednoho prostoru, tedy do měst. Lidé 16

nejčastěji přicházejí do měst hledat práci a nové příležitosti. Pravděpodobnost najít práci je vnímána jako příznivější právě díky oné zvýšené koncentraci ekonomických subjektů ve městech. Jde zde o kvantitativní hledisko, které však vymezuje město kvalitativně vůči jeho okolí. Vazby se vytváří na základě vlastností, které jsou pro obě strany nějakým způsobem tak významné, že stojí za to vazbu vytvářet a udržovat. Díky velké hustotě obyvatel ve městech mizí možnost se sociálně orientovat jen na základě geografické blízkosti. Pokročilá dělba práce a díky tomu vysoká míra koncentrace lidí ve městech nutí klást ve vztazích důraz na kvalitu možné vazby. Vysoká míra mobility lidí ve městě pak umožňuje udržovat v časoprostoru selektivně rozptýlené vztahy (srovnej s Wirth 1938). Nejsilnější vazby jsou ty, které jsou nejdéle a nejintenzivněji pěstovány. Neznamená to, že dlouho pěstované vazby nemohou zaniknout, nebo že intenzivní potkávání musí vyústit v pevnou vazbu. To, jak jsou vazby udržovány, popisuji níže (viz kapitola 2. 3.). To, co zde chci zdůraznit, je, že zdaleka nemáme vzájemně s každým člověkem stejný potenciál pro vznik vazby. Například manželství se uzavírají v naší společnosti nejčastěji mezi lidmi, které mají příbuzný sociální profil (vzdělání, věk, náboženství, hodnoty,…). Vznik trvalejší vazby je něco poměrně neobvyklého a nekaždodenního v našem životě. Zároveň ke vzniku není potřeba často více, než se dostat do kontaktu s tím „potenciálně vhodným“ člověkem. Naopak se sousedem si nemusíme vůbec rozumět, nebo si nejčastěji můžeme být zdvořile lhostejní. Ve městech jsme nuceni si vybírat z mnoha lidí, se kterými lze uskutečnit vazbu. Je pak pravděpodobné, že ti vhodní nebudou soustředěni na jedno místo. Navíc kvalitní sociální vazba je něčím, co lze potvrzovat a znovuuskutečňovat i na dálku. Není to něco, co je závislé na prostorové blízkosti, ale spíše na něčem, čemu bychom mohli říkat informační blízkost. U mezilidské vazby je klíčové, zdali si na sebe vzájemně udržíme kontakt. S rozvojem ICT a s rozšířením Internetu a mobilní komunikace se odhalují jevy, které byly dříve skryty, byť byly implicitně obsaženy i v tehdejší realitě. Takové jevy se odehrávaly jen v malém měřítku, s nízkou intenzitou a jen ve vybraných společenských kruzích. To, že si to často uvědomujeme až ex post, je dáno vlastním principem poznávání. Redukujemeli poznání na jevy podstatné, může nám zákonitě uniknout něco, co se momentálně jeví nepodstatné, avšak časem to získá na důležitosti. Myslím, že to je důležité si uvědomovat ve vztahu k vývojovému pohledu na skutečnost. To, jak se tvorba a existence mezilidských vazeb projevovala ve městě bez Internetu a mobilní telekomunikace disperzí navázaných nódů většinou v rámci města, se s rozvojem ICT projevuje ve větším geografickém rozsahu. V Internetu je najednou možné hledat lidi s podobnými zájmy v mnohem větším souboru populace. Otevřené tématické diskuze na Internetu jsou něčím, co doslova vtahuje lidi z různých geografických lokalit. V případě Internetu vznikají rozličné druhy sociálních sítí. Charakteristické je, že člověk může být členem několika odlišných sociálních sítí zároveň. Podobný potenciál se projevoval již 17

v případě města, kdy je často člověk zapojen do více různých sociálních sítí. Většina takových sítí se ovšem převážnou většinou svých vztahů omezuje na vztahově vymezený prostor města s menšinou vztahů mimo takto vymezené území. Analogicky se v makrogeografii nódy (sub)globálních sociálních sítí koncentrují do hlavních vyspělých jádrových oblastí světa. V konceptu vývoje sociálních sítí je důležitým prvkem postupná ztráta výlučnosti a důležitosti časoprostorových proměnných. Vazby se uskutečňují postupně více na symbolicko-informační úrovni než v závislosti na energeticko-materiálních podmínkách. V dějinách komunikace je patrné, že každá novinka byla převratná v urychlení samotné komunikace. Postupně se zkracoval čas pro komunikační překonání vzdálenosti. Zatímco doprava osob a obecně hmoty má svá omezení a zvýšení rychlosti celého dopravního procesu bývá provázeno nárůstem energetické potřeby, v oblasti komunikace, tedy přenosu informace, se rychlost měnila mnohem progresivněji, a to hlavně od okamžiku, kdy přenos informace přestal být vázán na přenos materiálu. Vynález kódování informace do elektromagnetického vlnění dostalo přenos informace do úrovně reálného času. To znamená, že přenos informace je najednou možno v měřítku naší planety provést takřka okamžitě na jakoukoli vzdálenost. Čas a vzdálenost se najednou staly v informačním přenosu podružnými, významu nabyly kvalitativní ukazatele jako přístup k infrastruktuře, funkčnost spojení, omezování informačního toku, vzdělání, šifrování, apod. Nelze sice říkat, že by se informace zcela osvobodila od materiálně-energetické determinace, neboť energii a materiál stále používáme ke kódování informací, avšak závislost se oslabila a přestala být lineární. Dobře to vidíme na probíhajícím zdokonalování technických možností ukládání dat, kdy, lapidárně řečeno, materiálu potřebného k ukládání dat ve vztahu k množství uložených informací ubývá. Neexistence lineární závislosti objemu hmoty či energie ve vztahu k informaci v čase je již dnes zřejmá (o tom dále v kapitole 2. 10.).

2. 2. Informace Začal jsem zde používat termín informace bez patřičného uvedení. Je to termín, který můžeme kolem sebe slýchat velice často avšak v různých souvislostech. Je zde tedy na místě probrat, jak je pojem informace vnímán v různých oblastech vědy a poznání. Termín informace není jednoduché definovat. Obtíže s definicí pramení nejméně ze tří zdrojů. Prvním zdrojem je spor o samotnou podstatu informace. Naše operování s informacemi je vždy vlastně založeno na operování s různými druhy symbolů a kódovacích nástrojů, které jsou nositeli informace. Pravá podstata informace se jakoby skrývá za těmito nástroji jejího přenosu. Jak vlastně vypadá informace abstrahovaná od svých nosičů? Lepší pochopení může přinést příklad rozlišení mezi pojmy data a informace. Oba pojmy bývají v různých 18

souvislostech vzájemně zaměňovány, což může vést k dojmu, že označují totéž. Avšak „informaci můžeme vnímat jako něco, co víme, kdežto data jako reprezentaci informace“. „Data jsou hrubá fakta“ a „informace pracuje s daty“ (Information. Wikipedia). V informaci jsou data kontextuálně interpretována. Druhý zdroj obtíží je možnost mnoha způsobů interpretace stejného nositele informace (například slova). Jak to, že informace není ukládána kódováním, které používáme například v počítačích? Jak to, že neexistují univerzální způsoby kódování informace, ale naopak je třeba v různých souvislostech totožný význam kódovat jiným způsobem? A proč mohou být stejné kódy nositelem odlišného významu? Třetí zdroj problematického definování pojmu informace pramení ze samotného epistemologického problému, zdali je objektivní skutečnost poznatelná (a je-li tedy možno s ní informačně pracovat). Z toho se odvíjí i ontologická13 otázka po samotné existenci objektivního světa. Kdyby nebyla objektivní skutečnost poznatelná, jak bychom mohli dokázat její existenci? Tento třetí zdroj problémů při pokusech definovat informaci se obrací do světa překračujícího tradiční (a stále současné) vymezení přírodní vědy. Přírodní věda se v současném paradigmatu nezabývá tím, co není možné podepřít kauzálním řetězcem argumentů založeným na objektivním (nebo alespoň konsensuálně jako objektivní vnímaném) základě. Myslím, že z tohoto důvodu není možné tuto otázku začít úspěšně řešit. Uspokojivá obecná teorie informace ještě nebyla formulována (Smart 2002), můžeme se proto pouze podívat, jak pojem informace pojímají různé obory poznání. Filozofické pojímání pojmu informace odkazuje k informaci jako k „obsahu poznaného nebo předpokládaného obrazu skutečnosti“, který je „potenciálně komunikovatelný“ (Kučerová 2005). Dále je zdůrazňován vliv informace přenášející „poznatek o skutečnosti, předmětu nebo jevu“, který je „využitelný pro přizpůsobování se člověka vnějšímu prostředí“ (Cigánik citováno v Kučerová 2005). Toto vnímání pojmu informace je antropocentrické, informace je jevem, který prochází všemi úrovněmi organizace reality, jak vyplývá z obecnější definice: „Informace představuje míru uspořádanosti systémů na rozdíl od entropie, tj. míry neuspořádanosti.“ Informace jako nositel uspořádanosti, organizace, informace jako princip ustavení jevů z chaosu je myslím nejobecnější možné vnímání tohoto pojmu. Komunikační pojetí informace zdůrazňuje podstatu informace ve sdělitelnosti informace mezi alespoň dvěma objekty. Informace je vnímána jako „znakový projev, který má smysl pro komunikátora i příjemce“ (Lamser citováno v Kučerová 2005). Jak zdůrazňuje Brillouin (v Kučerová 2005), uskutečněná komunikace mezi objekty sebou nese „změnu stavu těchto objektů“. Vidíme, že v tomto pojetí je blízko ke mnou používaným termínům vazba a dále i kontext (viz níže). V kybernetickém pojetí informace je rozvíjeno předchozí pojetí. Kybernetika ze své 13 24)

Ontologické je zde použito spíše v metafyzickém než v realistickém smyslu, viz (Hampl 1998a, s.

19

perspektivy zkoumání nerovnovážných systémů v prostředí zdůrazňuje oboustrannost informační výměny a tedy vzájemného aktivního ovlivňování se mezi systémem a prostředím. Jak to popisuje Wiener (in Capra 2004), informace je „název pro obsah toho, co se vymění s vnějším světem, když se mu přizpůsobujeme a působíme na něj svým přizpůsobováním. Proces přijímání a využívání informace je procesem našeho přizpůsobování k nahodilostem vnějšího prostředí a aktivního života v tomto prostředí“. V kybernetickém pojímání informace je zdůrazňován fenomén zpětné vazby (Wiener in Capra 2004), jako dynamického vzájemného oboustranného vztahu. Kauzalita je zde nelineární, opouští se zde myšlenka nezávislých kauzálních řetězců. Co je důležité zdůraznit u kybernetického uchopování pojmu informace, je to, že v této perspektivě není nutno ke vnímání informace vědomé mysli, vzájemné informační vztahování je zobecněno na veškeré nerovnovážné systémy14. Toto hledisko představuje most mezi antropocentrickým pojímáním informace a mezi obecným pojímáním informace jako principem organizace, který snižuje entropii. Matematický přístup abstrahuje informaci jako veličinu, „jejíž hodnota je úměrná zmenšení entropie systému“ (Kučerová 2005). O měření informace se pokoušel Claude Shannon, zůstal však u kvantitativního pojetí informace vztaženého k pravděpodobnosti výběru zprávy ze všech možných zpráv (Claude Elwood Shannon. Wikipedia). Opomíjel samotný smysl informace vnímaný v kontextu člověkem, který je ovšem obtížněji měřitelný. Je ještě třeba věnovat pozornost samotnému kódování a dekódování informace, ke kterému v komunikaci vždy dochází. Přenos samotného smyslu informace bez nutnosti kódování nacházím v okultním konceptu telepatie, který je znám jako přenos myšlenek. K takovému způsobu komunikace však běžně nedochází, proto se musíme zabývat samotným kódováním informace v přenosu. V komunikaci mezi dvěma lidmi je často velmi obtížné sdělit smysl informace tak, aby druhá strana pochopila alespoň základ sdělení. V kódování informace (zážitku, znalosti, poznaného jevu,…) je nutno brát ohled na možné dispozice toho, kdo bude dekódovat komunikační sdělení. Ten kdo dekóduje, opět projevuje snahu pochopit, jak komunikované sdělení bylo zakódováno. Obě strany pracují na základě svých dřívějších vzájemných zkušeností a již proběhnutých komunikací. Pracují v kontextu. Bez znalosti kontextu není možné porozumět komunikaci, porozumění přijde až se vzájemným kontextuálním sladěním. Jedinec nemůže ostatním sdělit informaci bez zahrnutí vnímaného kontextu těchto ostatních do vzájemného kontextu. Informace bez kontextu není pochopitelná a není srozumitelná. Dostaneme-li se do kontaktu s informací, jejíž kontext neznáme, nebude pro nás ničím více než změtí znaků. Je to podobné, jako když je pro nás řeč, které nerozumíme, pouhou změtí zvuků. Informace a kontext jsou důležité pojmy, které ještě dále rozvedu v metafoře příběhu. 14 Nerovnovážné systémy jsou takové systémy, které jsou schopny se díky přísunu energie z okolí udržovat v energetické i organizační nerovnováze vůči okolí (Prigogine in Capra 2004, s. 90). 20

2. 3. Příběh a vazba Příběh je něco, co známe velmi dobře z „obyčejného“ života. Příběhy si lidé vyprávějí rádi, rádi je poslouchají a předávají dále. Příběh známe ve svém životě tak dlouho, že si dobu, kdy jsme slyšeli první příběh většinou ani nepamatujeme. Koncepci příběhu si zde potřebujeme rozvést k dalšímu pochopení problematiky vazeb v sociálních sítích. Pro takové vazby je totiž příběh něčím, co spojuje formu i obsah vazby. Obecnými vlastnostmi příběhu15 je, že interpretuje nějaký aspekt světa, který je historicky a kulturně zakotven, a že příběh je přetvářen lidskou osobností (Narrative. Wikipedia). Z tohoto popisu mohou vyplývat další souvislosti. Pro interpretaci je zapotřebí aktivní činitel, který interpretuje. Zároveň se zde mluví o lidské osobnosti, která příběh přetváří. Lze tedy lidskou osobnost vnímat jako onen aktivní činitel? Jistě ano, ale není to jediný činitel. Zmíněnou historickou a kulturní zakotvenost, ale i zakotvenost z hlediska diferenciace a fragmentace poznání (například sociologie pozoruje a popisuje člověka z jiných aspektů nežli biologie), lze nazvat souhrnně kontext. Kontext příběhu se dynamicky proměňuje a proměny pramení z rozličných vztahování se k veškerým jevům, se kterými příběh přichází do kontaktu. Takovými jevy může být osobnost čtenáře nebo vypravěče příběhu. Co je ale osobnost? Osobnost můžeme chápat jako soubor osobních příběhů (Čermák 2002), které jedinec aktivně vztahuje sám k sobě (Capra 2004, s. 242). Tudíž osobnost můžeme chápat jako kontextuálně zakotvený příběh o příbězích. V naší představě se tak najednou „rozbalí“ síť vztahů jednotlivých příběhů, která se dynamicky strukturuje v našem životě v procesu socializace. Každý příběh vychází kontextuálně ze souboru jiných příběhů a implicitně obsahuje potencialitu se vztahovat k dalším příběhům a tím je ovlivňovat a strukturovat. Klíčovým nositelem příběhů je jazyk se svými pojmy – malými příběhy původu vzniku slov, což zkoumá etymologie. Každá část jazyka je smysluplná jen v kontextu významů a ve vztahu k síti jazyka. Lidská zkušenost je nesdělitelná, pokud se nepodaří ji formulovat a tak kontextuálně vztáhnout k obecnějším zkušenostem, které se v jazyku projevují. V této složité představě vzájemně propojené kontextuální sítě příběhů můžeme nabýt přesvědčení, že jsou to příběhy, co nutně ovládá naše bytí. To, jak je náročné a z pohledu dnešní vědy dokonce nemožné takové přesvědčení potvrdit nebo vyvrátit, je možné ilustrovat na memetické teorii Susan Blackmore (2001a, 2001b). Blackmore vnímá memy jako neurčité informační jednotky, které kolonizují lidské mozky a po vzoru genů v neodarwinistickém paradigmatu, jež určují fyziologickou podobu člověka, memy určují sociopsychologickou podobu člověka (Blackmore 2001a). To, jak bude člověk jednat, je v memetické teorii ponecháno na výsledku soubojů, které vzájemně svádí jak memy v mozku usídlené tak memy právě přicházející. Blackmore ve svém schématu potlačuje vnímání člověka jako aktivního nódu, který aktivně volí, jak nakládat 15

Ve významu, v jakém je používán pojem narrative. 21

s memy. Blackmore tvrdí (2001b), že memy jsou vlastní podstatou našeho já. Lze zde vidět jistou paralelu mezi pojmem mem a příběh (viz výše). Memy i příběhy jsou kreativními mechanismy, které vytvářejí vztah jedince k okolí i k sobě samotnému. Soubor osobních příběhů (nebo memů) je ve vztahu k okolí stále vystaven tlaku na přetváření a vlastnosti okolí se tak mohou do souboru osobních příběhů začleňovat. Osobnost a aktivita jedince pak splývá s aktivitou memů či příběhů. Walter Fisher ve své teorii narativního paradigmatu tvrdí, že veškerá mezilidská komunikace je vyprávěním příběhů a že lidé jsou ze své podstaty vypravěči příběhů (Narrative paradigm. Wikipedia). V jeho pojetí se lidé rozhodují, jak je které příběhy ovlivní. Rozhodují se na základě kontextů svých osobních příběhů, hodnotí koherenci a pravděpodobnost příběhu (což jsou logická kritéria), dále spolehlivost příběhu či výstižnost příběhu (což znamená souhlasnost s jejich vlastními hodnotami, vírou a jejich obecnými zkušenostmi). Jsou-li podmínky kladně splněny, lidé příběhy přijímají a nějakým způsobem je začleňují do příběhů, které tvoří jejich osobní příběh a které dále vyprávějí (Narrative. Wikipedia). Ve Fisherově teorii vnímám jako nejdůležitější myšlenku, že veškerá komunikace je příběhem a příběh není něčím, co stojí samo o sobě, nýbrž je součástí kontextuální sítě. Fisherovi je vytýkáno, že ne veškeré lidské diskurzy jsou příběhy s postavami a dějem (Narrative paradigm. Wikipedia). Myslím, že jde o nepochopení pojmu příběh. To, co vnímáme jako tradiční příběh, vyprávění, z literárního hlediska prózu, je jen jedním z mnoha druhů, jak lidé komunikují. Mluvíme-li v souvislosti s příběhem o veškeré lidské komunikaci, musíme příběh poněkud šířeji definovat. Pro komunikaci je typická právě kontextualita, která vychází ze směsi souvislostí – příběhů. Potom je v komunikaci spřádán nový příběh, který je založen na syntéze významů souvisejících příběhů. V případě pokusů Blackmore definovat mem jako jednotku komunikace narážíme na problém. Blackmore se do její paralely s geny nehodí emoce (Blackmore 2001b). Věcné informace nemáme problém kódovat, ať už se jedná o text, geny nebo jedničky a nuly v počítačích. Taková kódovaná informace je ovšem prostá emocí. Co jsou emoce? Všeobecná teorie emocí ještě nebyla formulována a v psychologii je podstata emocí předmětem sporů (Plháková 2004, s. 431). Emoce jsou ovšem nedílnou součástí lidské komunikace. V příbězích, ať už si pod tímto pojmem představíme cokoli, bývají emoce zahrnuty. Emocionální významy čerpají z kontextů a kontext emocí je neoddělitelně spjat s celkovým kontextem příběhu. Díky této vlastnosti příběhů je můžeme vztahovat k celku verbální i neverbální komunikace. Co je dále nosné v tomto pohledu, je skutečnost, že v příběhu máme co do činění nejen s kontextuálním spojováním mezi lidmi jako aktivními nódy jedné měřítkové úrovně, ale s propojováním i s dalšími úrovněmi uspořádání integrální reality. Příběh je schopen překlenout spor dualismu a monismu v geografii (viz Hampl 1998a, s. 27), neboť v příbězích se jen málokdy objevují sociální a fyzické složky prostředí odděleně. Žádný lidský ani 22

společenský příběh se neobejde bez svého základního vztahování se k základním přírodním složkám reality (fyzická geografie) a žádný příběh vyprávěný člověkem (a myslím, že vyprávění příběhů je vlastnost výlučně lidská) nemůžeme redukovat v jeho kontextech na pouhou fyzickou stránku. V příbězích tak bývá celá geografie a ne její oddělené fyzické a sociální složky. Myslím, že jazyková komunikace je nejkomplexnějším způsobem komunikace, ale jinak je jen jedním z mnoha způsobů komunikace. Existuje mnoho druhů komunikace, kterou používají nižší formy organismů a tyto druhy komunikace jsou v lidské realitě též obsaženy. Z evoluční teorie vyplývá, že člověk ve své historii vývoje obsahuje formy života až do nejnižšího detailu toho, čemu jsme ochotni říkat, že je živé. Tyto evolučně předchozí formy jsou součástí stavby člověka a jejich způsoby komunikace bychom neměli z reality člověka vydělovat. Jen namátkou si vzpomeňme na různé formy komunikace v rámci tkání a orgánů člověka. Taková komunikace je pro život možná důležitější, nežli komunikace mezilidská. I u takové komunikace je možné se domnívat, že kontext je nositelem jejích významů. V mezilidské komunikaci však jazyk tvoří evolučně nejvyšší formu interakce. U příběhů ale nemusíme zůstávat u verbální komunikace. Neverbální komunikace není něco, co stojí samo o sobě, ale naopak je něčím kontextuálně vázaným. Interkulturní rozdíly ve významu gest jsou dobrým příkladem. Kontextualita je společná veškeré inteligentní komunikaci, na jejímž základě se utvářejí sociální vazby. Vnímáme-li ve Fisherově teorii jako základní myšlenku právě onu kontextualitu komunikace, pak můžeme veškerou inteligentní komunikaci přirovnat k vyprávění příběhů, neboť příběhy obsahují kontextualitu ve své definici. Dále je třeba zdůraznit, že veškerá lidská zkušenost je spojena s potencialitou, že bude sdělena. Sdělení (neboli vyprávěný příběh) v sobě obsahuje ono zařazení do kontextu, do kontextu osobního příběhu vypravěče. Jsou-li nějaká konkrétní fakta společným základem zkušenosti, kterou zažívá více lidí, je zde potencialita, že sdělená zkušenost (příběh) spojí vazbou některé ony „zkušené“ lidi. Společná zkušenost, a tedy části osobních příběhů, které jsou společné (ne nutně shodné) všem kdo zažili, je principem, na kterém se uskutečňují sociální (mezilidské) vazby. Společný zážitek je jediným tmelícím prvkem společností. Společný zážitek transcendován do mýtického společného příběhu je základem všech společností. Bez společného příběhu nevznikne žádná vzájemnost. Důkazem jsou mýty a archetypální příběhy, které jsou základy všech společenských zřízení. Avšak vznikem vazby založené na společné zkušenosti sdílené příběhem není nijak předurčeno trvání vazby. Trvání vazby je tvořeno kontinuálním opakovaným sdílením příběhu nebo jeho částí v průběhu času. Každá neobnovovaná vazba, ve které není obnovován společný příběh, postupně zaniká. Ba co víc, mizí a oslabuje se i potenciál společného zážitku pro vznik společného příběhu. Všichni to známe z různých vztahů ve svém životě. Vzpomeňme na známosti z dávných let, které se bez toho, abychom je pěstovali, časem vytrácejí. Naše setkávání s přáteli má často za cíl především občerstvení 23

společného vztahu. To, co společenské vazby obnovuje a občerstvuje je antropology nazýváno rituál (Murphy 1998). V rituálu je symbolicky znovuzakoušena původní zkušenost, od které společnost odvíjí svou identitu. Občerstvuje se tak společný vztah v kontextu společného příběhu – antropology nazývaného mýtus (Murphy 1998). Pro rituál je klíčová plnost zážitku. Zážitek, což je krajně subjektivní fenomén, hraje v rituálu důležitou roli. Domnívám se, že plnost zážitku je důvodem, proč je nutno v komunikaci pěstovat i osobní kontakt a mnohdy nestačí například emailová korespondence. Vazba se rituálním uskutečněním posiluje a pak nějakou dobu „snese“ i méně důsledné zacházení. Po delší době by oslábla a zanikla, kdyby nebyla občerstvena dalším rituálem. Cyklické obnovování vazby není jev, který by byl omezen jen na společenské systémy. Je naopak vlastní veškerým vazbám, které trvají v čase. Žádná vazba není statická, nýbrž je dynamicky znovuobnovována. Platí to i pro vazby, které se nám jako statické jeví, neboť jejich dynamika se odehrává v pro nás obtížněji pozorovatelném prostorovém nebo časovém měřítku. Z toho vyplývá také důležitý příspěvek do debaty, zda je celek něčím více než jen součtem svých částí. Vidíme, že části bez neustále znovuuskutečňovaných vazeb celek nevytvoří, neboť pro celek je charakteristická souvztažnost jeho částí. Společný kontext celku je něčím, co přesahuje rámec částí, které se mohou v tomto kontextu usouvztažňovat. Vraťme se ale zpět k pojmu příběh. Příběh je entitou, která je v naší lidské realitě nositelem vzájemných vazeb, na jejichž základě se uskutečňuje společenství lidí. V tomto konceptu je vidět posun od důrazu na jednotlivce a jeho aktivního konání k důrazu na vazby mezi jednotlivci a na důležitost těchto vazeb v konání jednotlivce. Aktivita nódu tak v této koncepci převážně pramení z osobního příběhu, který byl v průběhu času strukturován během dynamického procesu vzájemného vyprávění a osvojování si příběhů. To, co zůstává uprostřed onoho kokonu osobního příběhu, je vědou nepoznatelné mystické „cosi“, o kterém se dozvídáme z náboženských pramenů a co hledá filosofie jako základ bytí. Toto „cosi“ není objektem zkoumání této práce. Ať ono „cosi“ existuje či ne, budeme muset otázku „Co zbude, odstraníme-li osobní příběh člověka?“ brát jako nezodpovězenou. Tento úvod do chápání pojmu příběh je nezbytný k dalšímu pochopení toho, co nového do naší reality vnáší elektronický virtuální prostor. Vazba a příběh jsou základní pojmy, se kterými budeme operovat během dalšího výkladu.

2. 4. Hierarchie Hampl (1998a, s. 51) mluví o hierarchickém principu, který se uplatňuje v diferenciaci integrální reality. Tento hierarchický přístup je však spíše vztažen k asymetrické distribuci geografických jevů, než ke vztahům nadřazenosti a podřízenosti. Pro sociální realitu však 24

představuje distribuce moci v hierarchických strukturách typický znak hierarchičnosti. Jak se hierarchický princip uplatňuje v sociálních sítích? Lze hierarchický princip vypozorovat jako nutný princip uspořádání sítí? Pojem hierarchie je spojen s představou pyramidálního uspořádání. Pyramida samotná je častým symbolem pro hierarchické uspořádání. Míra hierarchičnosti uspořádání společnosti je kontroverzním tématem, které provází velkou část lidských dějin. Pro společenskou hierarchii je typický přenos moci, rozhodování, vědění, kontroly, zodpovědnosti směrem k vrcholku pomyslné pyramidy hierarchického uspořádání. Základna pyramidy se vzdává do určité míry autonomie a vzhledem k funkčnosti celku předává část moci výše až k vrcholku pyramidy. Na vrcholku pyramidy se předávaná moc koncentruje a je uplatňována. Podřízenost v hierarchickém uspořádání vidím jako klíčový znak hierarchie. Hierarchičnost se uplatňuje v mnoha organizacích společnosti jako ve firmách, církvích, armádách, politických uskupeních, státech (Hierarchy. Wikipedia). Míra vzdávání se moci ve prospěch nadřízených subjektu v hierarchii může být různá. Čím silněji je hierarchie svázána, tím více moci je předáváno vrcholku pyramidy a tím méně potenciální dynamiky je dovoleno jednotlivým prvkům pyramidy. Problematickým momentem hierarchického uspořádání je právě moc, která je předávána prvkům ve vyšších patrech pyramidy. Vrcholky pyramidy se moci jen neochotně vzdávají a jen velmi neochotně sestupují do nižších pater pyramidy. Cirkulace v hierarchickém uspořádání je zablokována. Dochází pak ke krizím, kdy se při vzniknutí cirkulačního pohybu hroutí a přeměňuje celé hierarchické uspořádání. V modelovém případě hierarchického uspořádání (viz obrázek 1. 1. 1.) vidíme, že moc jednotlivých nódů i šířka jejich vazeb k ostatním nódům s postupem do vyšších pater pyramidy roste. Vazby jsou mezi nerovnocennými nódy asymetrického typu, kdy je jejich jádrem podřízenost a nadřazenost, nebo mezi rovnocennými nódy symetrické, avšak zároveň silně konkurenční. Struktura hierarchií má univerzální uspořádání, které je charakterizované pyramidálností. Mění se obsah předávané moci a architektura konkrétních vazeb v hierarchii. Pyramida může být složena z různých menších pyramid, nebo mít různé specifické odbočky a mimořádnosti. Při narušení vazby (a) nebo nódu (A) se porušuje funkčnost všech podřízených struktur, což zároveň vážně narušuje funkčnost celé hierarchické struktury. Hierarchická struktura klade extrémní nároky na vrcholní partie pyramidy, kde se sbíhají a sčítají všechny vazby ve struktuře. Hrozí přetížení a tedy dysfunkce vrcholku pyramidy.

25

Obr. 1. 1. 1.: Schéma hierarchicky uspořádané sítě

Obr. 1. 1. 2.: Schéma rovné sítě

Formální sociální sítě jsou prakticky vždy hierarchické. Neformální sociální sítě však nutně hierarchické být nemusejí. Nehierarchie by znamenala vzájemnou nenadřazenost jednotlivých v síti spojených nódů. Takový model (viz obrázek 1. 1. 2.) je vždy vystaven hrozbě, že některé nódy se začnou mocensky vymezovat vůči zbytku. Hrozba zavádění hierarchických principů do rovných sítí si žádá stanovení principů, které by tomu zabraňovaly. Takové principy lze ošetřit smluvně, avšak vždy je zde problém s vymáháním smluv. Alespoň v sociálních sítích, kde jsou vzájemné vztahy založené na neformalizované komunikaci, se takový problém zdá neřešitelný. Formalizace komunikace se objevuje v sociálních sítích, které jsou tvořené komponentami ICT. Takové sítě mají přesně vymezený informační protokol a jeho nedodržování vede k nemožnosti být v síti zapojen. Vzájemné vazby nódů sítě jsou rovnocenné. Příkladem rovných nehierarchických sociálních sítí16 jsou p2p sítě. Pro sítě nehierarchického typu platí nemožnost fixace určité struktury, která by vedla k hierarchizaci. Neznamená to nutně, že se všechny nódy sítě chovají stejně a vnášejí do sítě stejně podnětů a tedy energie. Takový scénář není možný, každý nód se chová různě. Avšak dlouhodobá existence p2p sítí dokazuje, že alespoň na poli informací není hierarchický princip nutný. Sítě nehierarchického typu představují extrémně odolné uspořádání vůči narušení zvenčí. Porušení některých vazeb (a) nebo nódů (A) je možno alternovat oklikou přes okolní nódy. Porucha nódu neznamená riziko pro fungování sítě jako celku. Vazby v takové síti se mohou pružně přizpůsobovat potřebnému toku informací a uspořádání páteřních spojení se může přetvářet podle momentální potřeby vzhledem k vytížení sítě. Přetížení selektivních částí sítě lze předejít rozložením náporu do celé sítě. V nehierarchické síti nejsou nastaveny mechanismy moci nad ostatními, vymáhání dodržování pravidel je nemožné bez přechodu k hierarchické struktuře. Nehierarchické struktury jsou odkázány na dobrou vůli svých nódů, které přistupují na pravidla sítě. Mluvíme-li o hierarchii, měli bychom si uvědomovat, jak hodně je naše socializace 16 V pojmu rovné sítě zdůrazňuji rovnocennost nódů. Neznamená to ovšem, že by se nódy v těchto sítích nemohli spojovat v různé celky (nódy) vyššího řádu. Klíčový je koncept dobrovolnosti zapojování, oproti hierarchickému principu, kde působí centrální objekt určitou silou na okolí (Hampl 1998a, s. 51). 26

strukturována v kontextu hierarchických struktur. Naše myšlení a náš jazyk pracují v intencích hierarchizace pojmů do různých nadřazených a podřízených skupin. Často vnímáme obecné jako nadřazené specifickému. Složité jako nadřazené jednoduchému. Proč? Není nadřazenost spojena s uplatňováním moci? Není možné od moci abstrahovat k prostým měřítkovým úrovním? Není užívání moci charakteristické jen pro konkurenční prostředí a naopak v kooperujícím prostředí se nevyskytuje? Takové otázky musí být nutně vznášeny vzhledem ke konceptu hierarchického uspořádání reality. V lidském společenském kontextu bývá distribuce hmoty a energie vždy objektem snahy po kontrole. Hmota a energie je v každém momentě omezená. Narozdíl od informace, kterou můžeme libovolně kopírováním zmnožovat. Informace je sice kódována uspořádáním energeticko-materiálních složek, neplatí ale zdaleka přímá úměra mezi množstvím energie či materiálu a informace (Information. Wikipedia). Konkrétní informace je vždy narozdíl od konkrétní hmoty či energie potenciálně dostupná pro všechny. Hierarchické uspořádání v protipólu k rovným sítím vnáší mnoho otázek do možného uspořádání sociálních sítí a potažmo společnosti. U konceptu rovných sociálních sítí je stále nejasné, za jakých podmínek je možné ho realizovat. Udržet rovnost vztahů v sociální síti bývá nahlíženo jako utopická představa, spojovaná s tragédiemi, které v praxi způsobily sociální pokusy typu stalinského či polpotovského komunismu. V dimenzi sociálních sítí na Internetu se však s rovnými sítěmi můžeme setkat a je namístě vznést otázku, zda je to spíše výjimečný jev týkající se omezené skupiny lidí či náznak nového vývoje v uspořádání sociálních sítí.

2. 5. Vazby a nódy Rovné síti (jejích pověřených součástí) je vlastní organická schopnost udržovat konexe a rychle opravovat či alternovat porušené spoje a přetížené nódy. Z pohledu současného rozvoje Internetu dnes probíhá stále hustší zasíťování nódů. Navíc stále přibývají další nódy a existuje několik alternativních metod jejich propojování (kabel, telefon, bezdrátové, satelitní,…). Alternování porušených spojů je v Internetu běžné a vyplývá ze samotné technologie datového přenosu v Internetu (Packet switching. Wikipedia). Jiným problémem je funkčnost samotných nódů, potažmo uživatelů. V rovných sítích si můžeme všimnout zajímavé vlastnosti. Části sítě (skupiny nódů) se mohou seskupovat do funkčních systémů a stávat se tak jedním nódem vyššího řádu. Seskupení vyššího řádu je více komplexním útvarem. Symbiotickým způsobem se nódy seskupují do autonomnější sítě, která se může ve vztahu k okolí v některých ohledech chovat jako nód. Nód vyššího řádu není nadřazený okolním nódům, je ve svém vztahu k okolním nódům v podstatě pouze jiným nódem. V samotném nódu vyššího řádu mohou být vztahy založené na dobrovolné spolupráci, ne na donucení, i když si samozřejmě 27

dokážeme představit nódy s vnitřní hierarchickou strukturou. Nódy se do nódu vyššího řádu mohou zapojovat pouze pro uskutečnění jedné dílčí funkce, v jiných aspektech mohou zůstávat stále samostatnými nódy. Zkusme si blížeji popsat roli lidí v sociálních sítích. Při grafické konstrukci sociálních sítí lze zobrazit jednotlivé lidi jako nódy (Wellman 1992). Tyto nódy jsou vzájemně různě hustě provázány vazbami, které mohou být různě trvanlivé. Vazbu bychom si neměli představovat jako něco, co existuje. Vazba je spíše něčím, co se uskutečňuje. Sociální vazby mohou být jednorázově uskutečněné, nebo mohou trvat dlouho. Trvání vazeb je podmíněno kontinuálním znovuuskutečňováním (opakováním). Většina vazeb, které v životě uskutečníme je jednorázová. Mnoho lidí ve svém životě potkáme pouze jednou a z uskutečnění takové vazby se většinou neustanoví společné vědomí trvání vazby. Aby vazba nabyla trvalejšího charakteru, sestává se z jednotlivých aktů uskutečňování a společného vědomí trvání, které sdílejí aktéři (nódy) vazby. Je-li nějaká vazba trvalejší, což znamená, že vědomí trvání vazby, podporované opakovaným kontinuálním uskutečňováním vazby, nabude v čase dlouhodobý charakter, mohou lidé společně vytvářet v sociální síti nódy vyššího řádu. Společenstvo lidí, které je v čase dynamicky trvalé, začne působit tedy i jako celek. Vytváří se měřítkově vyšší sociální entita, která v mnoha směrech může působit jako nód sociální sítě. Historicky je v naší kultuře nejtrvalejším takovým nódem vyššího řádu rodina. Rodina své vnitřní vazby mezi členy znovuuskutečňovala složitým systémem rolí, rituálů a mýtů, jednou z klíčových podmínek udržování vazeb byla v historii geografická blízkost. Podobným způsobem byly udržovány i vyšší měřítkové nódy jako komunita, skupina komunit. V historii postupně docházelo k další integraci a tedy vytváření hustší sítě sociálních vazeb. Vznikaly vyšší sociální nódy, vzájemná tvorba vazeb vznikala analogicky i mezi samotnými nódy vyššího měřítka než jedinec. Interakcí komunit vznikala větší sídla, města a státy. Charakteristickým jevem těchto procesů bylo (a stále je), že s postupující integrací a tedy zahušťováním vazeb a vznikáním nódů vyššího měřítkového řádu se oslabovala výlučnost vazeb nižšího řádu. Se vzrůstajícím počtem měřítkových úrovní nódů, v jakých se uskutečňovaly sociální vazby, je kladen i vyšší nárok na celkový objem energie věnované na udržování vazeb všech měřítkových úrovní. Některé vazby nižšího řádu se buď mohly rozpadat, nebo bylo k jejich udržení nutno vyvíjet více úsilí. Docházelo i k prostorové disperzi členů původních společenství (sociálních nódů nižšího měřítka), tudíž bylo udržování původních vazeb náročnější. Uskutečňování vazeb vyššího řádu je však vždy podmiňované současným uskutečňováním vazeb nižšího řádu, od nichž nód měřítkově vyššího řádu odvozuje svou existenci. Redukce na pouhé nódy vyššího řádu může být sice z hlediska poznání účelná, ale musíme mít na paměti, že je ontologicky omezující. To, co vnímáme jako nód na určité měřítkové úrovni, má svou výlučnou důležitost jen díky tomuto našemu konkrétnímu úhlu pohledu a důrazu na vybrané „nódové“ vlastnosti. Změní-li se 28

naše vnímání, například zoomem na nižší měřítkovou úroveň, může vidět nód složený ze sítě menších nódů, které nejsou ve svém významu o nic méně důležité. V takto popsaném principu schází popsat hledisko uplatňované moci. V praxi ne všechny nódy mají stejný zájem na udržování stejných sociálních vazeb. Některé nódy jsou konkrétní podobou distribuce moci v síti privilegovány, některé naopak. Ke svému udržování vazeb potřebují neustálý přísun energie a materiálu, ukazuje se, že rovnou dělbu je snad až nemožné zajistit, kontrola toků energie a materiálu se stává možností ovlivňovat strukturu sociální sítě. Jestliže výše popsaný princip zněl ve svém popisu ideálně v tom, že předpokládal vzájemnou oboustrannou prospěšnost z uskutečňování vazby, tak v historické realitě se uplatňuje skoro výlučně snaha o jednostranné využívání. Nódy často aktivně prostřednictvím vazeb využívají jiné nódy ke svému vlastnímu prospěchu. Takový vztah nemůže tedy být rovnoměrný. V idealistickém pohledu na integraci předpokládaná dobrovolnost pramenící ze vzájemné prospěšnosti integrace implikuje jistou selektivnost tvorby vazeb. Vazby se uskutečňují pouze mezi nódy, kde je oboustranný zájem. V historické realitě se však naopak často uplatňuje ve větší či menší míře podrobování si, tedy jednostranné vnucování vazeb všem, bez ohledu na jejich vůli. Do udržování takových vazeb je pak třeba investovat mnoho energie. V praxi se to potvrzuje existencí různých donucovacích aparátů, které svou existenci podpírají odkazováním na historickou legitimitu, kterou však z pohledu vlády není žádoucí vystavovat zkoušce znovupotvrzování. Jsem si vědom idealizace výše popsaného principu, chci hlavně modelově zobrazit vývoj procesu integrace z pohledu zahušťování vazeb. Další výtka proti popsanému principu může být z pohledu vývojovosti. Například v Marxově teorii historického materialismu, ale i v dalších (de Chardin in Hagerty 2000) přístupech a vysvětleních historického vývoje se předpokládá vývoj od jednodušší fáze společenského uspořádání k vyšší jako žádoucí princip směřující ke konečnému ideálnímu uspořádání. Z takového výkladu můžeme nabýt dojmu, že dějiny jsou sledem fází vývoje k vyšším fázím uspořádání. Historie je však komplikovanější a často se různá uspořádání rozpadají a znovu konstituují, než případně projdou proměnou do vyššího stádia. Různé nódy, tvořené integracemi řádovostně nižších nódů v rámci společenských vazeb, vznikají a zanikají. Mohou se ale udržet a integrovat do měřítkově vyšších celků. U vyšších celků zdůrazňuji „měřítkově vyšší“, neboť se chci vyhnout hodnocení konkrétních měřítkově vyšších fází uspořádání zároveň jako více žádoucích a lepších. Takové hodnocení bych vnímal jako cestu k uplatňování paradigmatu nutnosti moci hierarchických struktur. Celky vyšší komplexnosti nemohou být hodnoceny jako lepší nebo dokonalejší, protože jejich existence je závislá na integraci měřítkově nižších a méně komplexnějších celků. Zdůrazňuji současnou existenci komplexně nižších forem integrace jako základ pro existenci vyšších složitějších forem integrace. Integrací částí v celek se části neztrácejí, ale naopak je zdůrazněna jejich role pro konstituci celku. 29

Popsaný princip je dle mého názoru přínosný v možnosti zobecnění na různé měřítkové úrovně. Tento koncept umožňuje něco, co můžeme nazývat jako metodu řádovostního zoomu, kdy analogicky hledáme uplatňování podobných principů na měřítkově různých úrovních. Představme si lidi a jejich mozky jako nódy ve složité informační síti. Tato představa sítě se může na první pohled podobat síti nervových spojení v mozku. Nódy se dynamicky propojují v uskutečněných vazbách, což si můžeme představit jako analogické k předání signálu. Architektura vazeb sítě se nachází ve stavu neustálých proměn, některé vazby se uskutečňují jen náhodně, některé pravidelně a opakovaně. Teď celý koncept ještě rozšiřme o dimenzi pohybu nódů a o možnost uskutečnit vazbu s libovolně vzdáleným nódem ve stejném čase. Představa sítě se ještě více dynamizuje. Doplňme ještě dimenzi reprodukce nódů, čímž získáme klíč k dlouhodobé časové kontinuitě. Pak se naše představa může rámcově přiblížit k realitě integrující se sociální sítě, ve které žijeme a jsme její součástí. Jak si představit jednotlivce jako nód s jeho vazebnými spojeními k dalším nódům? Při výchově dítěte mají důležitou roli rodiče, kteří jako nódy generačně předávají znalosti, modely chování, způsoby chování apod. Dítě jako vyvíjející se nód postupně přestává být závislé na rodičovské vazbě a spojuje se dalšími vazbami s rozličnými nódy ve svém okolí (spolužáci, kamarádi, lidé z médií, autoři knih, atd.). Dospělý člověk tak žije zapojen ve složité síti vztahů, kterými se informačně propojuje s jinými nódy. Tato síť je ve stavu neustálé proměny, některé vazby vznikají, jiné se zesilují, jiné oslabují a jiné mizí. Celý takový proces se odehrává v myšlenkovém světě a projevuje se ve světě materiálním. ICT jsou pak nástroji komunikace, pomocí kterých je možno překonávat rychle dlouhé vzdálenosti a nódy tak v jejich vztazích přibližovat. Naše sociální sítě jsou díky ICT výrazně rozšířeny v prostoru a mohou dosahovat dlouhých vzdáleností. ICT je tak možno vnímat i jako prodloužené orgány našich těl. Pokračujme v představě lidí-nódů dále. Představme si všechny lidi jako nódy, které mají potenciál se zapojovat do sítí. Jen asi málokterý nód bude úplně odříznutý od sítě. Již výše jsme zmínili, že pro konexe je definující jejich trvanlivost v čase. Uskutečněný informační spoj dává teprve základ do budoucna pro fungující konexi. Existence konexe je podmíněna jejím kontinuálním znovuuskutečňováním. Trvanlivost konexe je tedy dána jejím relativně častým znovuuskutečňováním. Většina lidí (nódů) je zapojena do sítí příbuzných, známých, sousedů, lidí v zaměstnání apod. Na tradiční úrovni (tj. zjednodušeně pojato bez ICT) jsou konexe mezi nódy udržovány společným prožíváním v čase a prostoru. Společné prožívání můžeme chápat jako setkávání se a provazování osobních příběhů ve společně sdíleném významu (kontextu). Typickou ukázkou společného prožitku může být například rodinná oslava, pravidelná páteční návštěva hospody nebo účast na fotbalovém utkání. Virtuální materializace informačního prostoru (Internet) však radikálně mění situaci. Konexe samotné se udržují v elektronickém prostředí mnohem snáze. Vzniká dodatečný 30

prostor, kde je možné se setkávat, ale i skladovat a vyhledávat informace. Osobní vazby v materiálním světě jsou doplňovány vazbami v informačním světě, kde je možno vše archivovat v databázích, ve kterých lze jednoduše vyhledávat. Lze vnímat posun, který se udál od doby, kdy dotyčnou osobu a její osobní informace bylo možno sehnat jen návštěvou v místě častého pobytu osoby (bydliště, zaměstnání, rodiště). S rozvojem poštovních služeb a přidělením formalizovaných adres odpadla nutnost fyzického kontaktu. S telefonizací společnosti se celý proces zrychlil, zjednodušil a zefektivnil. Stačí mít telefonní číslo do místa častého pobytu (bydliště, zaměstnání). Nástup mobilní komunikace oddělil adresu od místa v prostoru spjatého s pobytem osoby a přenesl ji přímo k příslušné osobě. V emailové službě dokonce k přístupu ke svým zprávám, které přicházejí na určenou adresu, lze použít univerzálního nástroje, který tuto službu podporuje, a samotný přístup pak zaručuje pouhá znalost přístupových kódů. Můžeme tak sledovat úplné odloučení identifikace osoby od materiálního prostoru, který osoba zabírá a ve kterém žije. Materiální prostor nahrazuje prostor založený čistě na informacích. Vazby v sociální síti se ve zvýšené míře uskutečňují ve virtuálních prostorech. Nesmíme však podlehnout dojmu, že z našeho pohledu rozvinutější technologie vždy nahrazuje méně rozvinuté technologie. Technologie spolu spíše koexistují. Komunikujeme prostřednictvím osobních setkání, pošty, telefonu, emailu i internetových diskuzí zároveň. Četnost sociálních vazeb jedné osoby (nódu) roste a sociální síť se zahušťuje. V ICT se komunikace posouvá do virtuálního prostoru „kdesi na síti“ (viz kapitola 2. 6. 1.). Z informačního materiálu se staví celé informační komplexy a systémy, které vstupují do komunikace, lze je ke komunikaci využívat a jimi komunikaci modifikovat. Takovými komplexy mohou být různé softwarové aplikace, simulace, hry. V naší představě se tak síť rozrostla do globální rozlohy, pro nódy už není primárně podmiňující, kde se nacházejí (např. měřeno geografickými souřadnicemi), ale jaký mají momentálně přístup (konektivitu) k síti (Internetu). Vstupují tak do hry jiné faktory než v tradičních časoprostorových vazbách. K některým informacím se například nedostaneme, když neznáme heslo-klíč (informaci), byť bychom stáli těsně vedle zdroje požadované informace nebo seděli na druhé straně zeměkoule. Jiné informace pro nás mohou být volně dostupné, ale my nevíme, jak požadovanou informaci získat, jak položit otázku. Nabízí se tak představa, že lidé se umí více či méně pohybovat v informačních sítích a operovat s informacemi v nich uložených. Klíčová je kvalifikace (digital divide, ekonomika založená na informacích, apod.). V představě lidí-nódů zapojujících se do sítí přibývá dimenze Internetu a nódů, které jsou různými způsoby schopné se do Internetu zapojovat. Konexe v Internetu mohou dosahovat až globálního rozsahu. Nódy jsou tak integrovány jak na místní úrovni, tak na úrovni globální. Kulturní oblasti ve virtuálním světě jsou tak strukturami lidí, kteří se virtuálně setkávají. Jejich umístění bývá často v prostoru velmi roztříštěné. Pomocí struktur ve virtuálním světě 31

vzniká základ pro společně sdílené informační kontexty, které můžeme připodobňovat ke společnému vědomí. Nódy prostorově roztříštěné se spojují v integrované celky a ve sdíleném kontextu jsou schopny společně vytvářet a proměňovat realitu a tedy i krajinu. Společenstva z virtuálních prostorů se tak mohou manifestovat i v materiálním světě. Schéma vývoje sociálních vazeb, jejich projevování se a jejich odraz v geografické realitě zobrazuje obrázek 1. 2. Schéma je abstraktním zobrazením mnohorozměrného dynamického procesu, je tudíž značným zjednodušením. Zobrazení vychází z usouvztažněných nódů, které se setkávají ve svých kontextech. Vzniká tak společný vzájemný kontext. Nódy jsou neustále v pohybu, pomocí ICT se mohou setkávat bez ohledu na fyzickou vzdálenost a do společného kontextu se jich může zapojovat velké množství. Na základě společného kontextu se vyvíjí společný příběh, který sebou nese potenciál jako základ vazby nódů. Vznikne-li vazba, je pro její trvání důležité, aby byla cyklicky uskutečňována. Toto znovuuskutečňování se promítá do historie společného příběhu, který se tak modifikuje. Znovuuskutečnění vazby probíhá prostřednictvím setkávání. Takové setkávání může probíhat jak v materiálním prostoru, tak v kyberprostoru. Setkání v materiálním prostoru se odehrává v jedné geografické lokalitě. Naopak v kyberprostoru se mohou setkávat lidé v materiálním prostoru jinak rozptýlení. Setkávání v kyberprostoru může vést k zorganizování setkání v materiálním prostoru. Zapojené osoby pak musí cestovat na místo setkání. Z obrázku je vidět, jak kyberprostor vytváří určitou nadstavbu pro materiální prostor. Děje v kyberprostoru se vztahují k dějům v materiálním prostoru a naopak. Díky kyberprostorové nadstavbě se do sociálních sítí a i do setkávání v materiálním prostoru mohou zapojovat osoby prostorově velmi rozptýlené a sociální síť se tak ve svém záběru v materiálním prostoru může rozkládat na velké ploše.

32

Obr. 1. 2.: Schéma vztahů v kyberprostoru a materiálním prostoru

2. 6. Geografie a kyberprostor Vztah geografie ke zkoumání virtuálních17 prostorů je problematický. Definice předmětu poznání geografie je vázána nejčastěji na krajinnou sféru země (Hampl 1998a, s. 27). Na virtuální prostory se geografie zaměřuje jen výjimečně (Adams 1997, Starrs 1997). Přitom virtuálno je důležitou součástí reality a bezpochyby se jevy v krajině a ve virtuálních prostorách mohou doplňovat a vzájemně ovlivňovat. Myslím, že geografie by si měla existenci ve virtuálním prostoru realizovaných sociálních struktur uvědomovat a ve svém celkovém pohledu je nepřehlížet.

2. 6. 1. Kyberprostor Nejprve se zaměřme na souvislosti pojmu kyberprostor. „Kyberprostor je metaforickou abstrakcí používanou ve filozofii a vědách o výpočetní technice“ (Cyberspace. Wikipedia). Označuje virtuální prostor, ve kterém se mohou setkávat různé bytosti. Kyberprostor se může nacházet jak v počítači, tak v počítačových sítích. Jako jakýsi prakyberprostor můžeme považovat lidský vnitřní svět představ. Ve vnitřním myšlenkovém světě se člověk jako aktivní entita konfrontuje s mnoha (svými) představami, může mu připadat, že je konfrontován s dalšími bytostmi (odrazy bytostí „venku“ nebo čistými imaginacemi). Jako aktivní entita je však ve vnitřním světě v běžných případech osamělý. Je to soukromý kyberprostor. Kyberprostor získává svůj význam jako myšlený prostor pro setkávání. Kyberprostor jako místo pro společné žití a pro vzájemné setkávání je tedy záležitost dosti nová. Již s rozvojem prvních počítačů vznikl potenciál pro vytváření kyberprostoru, dobrým příkladem jsou první počítačové hry, kde se hráč ocitá v umělém světě pravidel hry a počítačem vytvořených postav. Kyberprostor jediného počítače je vlastně „místem“, kde se setkává lidská bytost s elektronickými bytostmi, které mají podstatně méně komplexnější osobnost, která je jen velmi omezeně aktivní. Komunikace je tak výrazně omezena a účelově determinována. Aby se kyberprostor stal místem pro setkávání rovnocenných aktivních a tedy kreativních bytostí (tedy například lidských), je potřeba postavit aparát, kam se bude moci zapojovat více lidí. Řešení se nabízí v podobě vytvoření sítě počítačů. V síti počítačů se mohou spojovat a spolu komunikovat lidské aktivní bytosti. Během let vývoje došlo k tomu, že jednotně komunikující síť se postupně ve svém dosahu globalizuje. Do sítě se zapojovalo více a více lidí a místa jejich setkávání se zvelebovala. Dnes můžeme najít mnoho virtuálních míst pro setkávání lidských bytostí a toto setkávání je pro strukturaci společnosti v podobně důležité jako setkávání tváří v tvář. 17 Virtuální – „není reálné, ale působí jako reálné“ (Virtual. Wikipedia). Je zdůrazněno vnímání virtuálního tak, jako by bylo skutečné. Kyberprostor je tak virtuálním prostorem (je jako skutečný). Jako fenomén je však kyberprostor skutečný. 34

Spory o plnohodnotnost virtuálních světů a komunikačních procesů v nich v porovnání se světem materiálním jsou často nesmiřitelné. Jejich nesmiřitelnost podle mého názoru může pramenit spíše z neporozumění novosti virtuálního potkávání a také z mylné představy, že jeden způsob komunikace je tu, aby nahradil druhý. Ve skutečnosti s přibýváním komunikačních platforem se situace spíše komplikuje a diversifikuje, než že by docházelo k uniformní dominanci toho nejlepšího komunikačního systému. Každý komunikační systém má své výhody a nevýhody, pro různé situace je vhodný jiný komunikační model. Osobní komunikace tváří v tvář si stále i přes spoustu možných komunikačních alternativ udržela svou důležitost. Lidé při komunikaci volí momentálně nejvhodnější médium. Člověk se může s lidmi scházet osobně, používat telefon (mobilní, pevný i internetový), psát SMS, emaily, diskutovat pomocí ICQ, chatů i bavit se v diskusních skupinách na Internetu. Ze všech takových namátkou zmíněných médií komunikace je možné volit podle příhodnosti momentální situace. A to jsem zmínil jen přímou komunikaci, kterou může ještě doplňovat přenos datových souborů různých druhů. Taková diverzita komunikačních propojení je výhodná hlavně kvůli možnosti volit alternativu při nefunkčnosti konkrétní komunikační služby. Zároveň vychází z nabídky konkurujících si technologií, které jsou v informačním světě vyvíjeny (Social software. Wikipedia). Je-li pojem kyberprostoru založen na virtualitě, co tedy znamená virtuální? Virtuální je vnímáno v protikladu k hmotnému (skutečnému). Hmotné v newtonovské perspektivě bývá bráno jako dané, jako pevné, jako nezpochybnitelné, jako objektivní. Virtuální je pojímáno jako něco, co se vztahuje k našim myšlenkám. Víme, že myšlení je nějak spjato s naším tělem, prostřednictvím mozku a dalších orgánů. Je doposud nevyřešenou otázkou, jak se nehmotnost myšlenky vztahuje ke hmotnému základu našeho těla. Otázka vztahu virtuálního a hmotného se přenáší i do oblasti informačních technologií. Na materiálním základu (např. stavba počítače) je přenášena komunikace lidských myšlenek. Naše myšlenky ve spolupráci s informační technologií (hmota) vytvářejí dokonce smysly vnímatelné virtuální prostory, které jsme schopni obydlovat a setkávat se v nich. Jsme schopni si virtuální prostory zobrazovat a vnímat je v analogických pojmech k materiálnímu světu. Virtuální prostory dokážeme vnímat tak, jako kdyby byly reálné. Tím se prakticky pro nás reálnými stávají. Setkáváním ve virtuálních prostorech (v kyberprostoru) se vytvářejí novým způsobem sociální struktury a jejich vazby. Kyberprostor v nejširším chápání je prostor, který je celý stvořen z informací (viz kapitola 2. 2). Nenachází se někde v materiálním prostoru, ale vychází z něho. Kyberprostor je prostorem proto, že ho lidé jako prostor vnímají, že se v kyberprostoru materiální prostory zrcadlí. Je doménou obývání a setkávání různých informačních bytostí v simulaci prostoru. Aktéři pobývání v kyberprostoru jsou založení na hmotném základě, interakce jejich hmoty se však odehrává prostřednictvím interakce jejich informačních složek (myšlenek). Lidská bytost se svou myslí18 je aktivním účastníkem dění v kyberprostoru. Lidskou mysl bych 18

Mysl – souhrn duševních dějů během celého lidského života (Plháková 2004). 35

proto nazval jednotkou kyberprostoru podobným způsobem, jako vnímáme lidskou bytost jako jednotku v časoprostoru. Mysl lidské bytosti vnímám jako součást kyberprostoru, jako jeho aktivující jednotku, z pohledu sociálních sítí můžeme mluvit o nódu.

2. 6. 2. Komunikace v kyberprostoru Abychom pochopili, jak komunikace utváří vazby v kyberprostoru, zaměřme se blížeji na vývoj komunikačních médií. Zpočátku byly komunikační prostor a vzdálenost velmi těsně spjaty s dimenzemi času a prostoru. Spjatost byla tak těsná, že bylo obtížné si uvědomit, že v komunikaci jde především o informační vazby lidí a jejich myslí a ne jen o vysílání signálů (kouřový signál, hlas, dotek, apod.). Signál je pouze způsob kódování a jako takový je zaměnitelný za jakýkoli jiný, který má potenciál sdělit stejnou informaci. Základy kyberprostoru tak byly položeny od počátku komunikace, jen byly skryty v časoprostorových determinantách technologické historie. Komunikace u lidí postupně překonávala větší a větší vzdálenosti za kratší čas. S rozvojem elektronicky založené komunikace se signál šíří rychlostí elektromagnetických vln, to znamená v reálném čase. Pokrytím určité trasy technologií (kabel, vysílač-přijímač,…) jednorázově překonáváme i vzdálenost. Představme si prostý dialog dvou osob tváří v tvář. Pro zjednodušení budeme uvažovat pouze hlasovou a tělesnou neverbální komunikaci. Podle tradičního psychologického modelu zde máme dva mozky, které komunikují přes soustavu složitých vysílacích orgánů, přijímacích orgánů a zpracovávacího aparátu a vytvářejí si své mentální reprezentace. Mezi oběma osobami probíhá vlnění vzduchu (hlas) a pohyb a výrazy osob jsou také opticky zpracovávány. Tato představa je neoddělitelně spjata s energeticko-materiálním prostorem (aby bylo vidět a slyšet) a komunikace je zdánlivě lokalizována do takového prostoru. Dnes si ale můžeme představit též hypotetickou situaci, kdy tento dialog je elektronicky kódován a hlas i obraz je přenášen třeba přes polovinu zeměkoule. Kam pak dialog lokalizujeme? Můžeme ho lokalizovat někam na doprostřed přenosové linky, nebo na celou linku přenosu, ale to, co se na lince materiálně nachází, není nic než informace zakódovaná v elektrickém signálu. Podobně v prvním případě komunikace tváří v tvář je informace zakódovaná do vzduchového vlnění a do proudu fotonů. Kam můžeme tedy dialog skutečně lokalizovat? I podle tradičního modelu dialogu jsou komunikujícími subjekty dvě lidské mysli, které jsou nějakým nepoznaným způsobem vyjádřeny energeticko-materiálně v jejich mozcích a potažmo tělech. Dvě komunikující mysli jsou skutečnými aktivními nódy komunikace. Komunikující mysli si tak vytvářejí jakési společné představy, které sdílejí v jakémsi virtuálním prostoru mezi sebou. Aby byly představy oběma lidem vzájemně srozumitelné, je zapotřebí je kódovat nějakým konsensuálním způsobem. Podstata tohoto způsobu je pro komunikaci vedlejší. Důležité je, aby byla oboustranně srozumitelná. 36

Představa virtuálního prostoru představ je asi dosti náročná. Dnes je to ale jednodušší, neboť materializaci virtuálního světa představ nacházíme dnes v podobě konceptu kyberprostoru. Netvrdím, že virtuální prostor představ a kyberprostor je to samé. Tvrdím ale, že virtuální prostor představ se na základě energeticko-materiálního uspořádání stává v kyberprostoru něčím, co můžeme vnímat a dále s tím pracovat. Kyberprostor je přímým důsledkem existence virtuálního světa představ, který je v kyberprostoru zviditelňován. Je důležité zdůraznit to, že kyberprostor se jako dimenze zapojuje do existujících sociálních sítí. Kyberprostor má potenciál přenášet sociální vazby. Kyberprostor je dimenzionální nástavbou a alternativou k sociálním sítím již dříve existujícím v časoprostoru. Z toho plyne, že kyberprostor svým rozvojem dává příležitost pro další diverzifikaci sociálních sítích, jejich zahušťování a rozprostírání v časoprostoru, s velkou mírou nezávislosti na časoprostorových determinantách. Dále je třeba zdůraznit, že lidé se zapojují do sociálních sítí na základě individuálních kvalit, proces zapojení je ve společnosti dosti selektivní. V kyberprostoru se vytvářejí, mění a stimulují vazby sociálních sítí selektivně, a to jak geograficky selektivně, tak sociálně selektivně19. To se budu snažit zobrazit v druhé části této práce.

2. 6. 3. Geografie Geografie je tradičně svázána s energeticko-materiální podstatou světa, krajiny. Ač definice zaměření geografie není jednotná (Hampl 1971, s. 24, Hampl 1998, s. 27), je pro geografii klíčovou perspektivou vztahování jevů k veličinám prostoru a času. V průběhu 20. století se v geografii mimo jiné uplatňovaly různé myšlenkové proudy a názory na vztah societárních celků (člověk, skupina, firma, město, apod.) a prostorového uspořádání. Z původních názorů o determinaci lokalizace societárních složek působením fyzickogeografických proměnných (geografický determinismus – in Hampl 1998, s. 25) se postupně přešlo ke zkoumání aktivních složek vzájemného ovlivňování se společnosti a prostředí (Pavlínek 1993). Geografie se potýká s několika dualitami názorů a náhledů. Jedním ze základních sporů v geografii je zaměření geografie na sledování jedinečného nebo univerzálního. Otázka zní, zdali je účelné zobecňovat, nebo zda se realita manifestuje v jedinečnosti každého detailu20. Hledání vzorců v uspořádání geografické reality je lákavé pro svůj příslib poznání hlubších zákonitostí struktur, které by bylo možné obecně aplikovat a podle nich realitu hlouběji pochopit a tedy snad i předpovídat. Poznání zákonitostí diferenciace geografické 19 Populárním je termín digital divide. Je to mentálně-společenský předěl mezi těmi, kdo používají počítače a těmi, kdo je nepoužívají (Digital divide. Wikipedia). 20 Během 50. a 60. let 20. století spolu s tzv. kvantitativní revolucí se v geografii etabloval názor, že vše je možné matematicky modelovat a tedy sofistikovaně spočítat a najít obecné zákonitosti. Později byl tento přístup pro své odlidštění podroben silné kritice ze strany nově se rodících směrů – radikální geografie, humanistická geografie, ale i teorie strukturace, realismu a postmoderních přístupů (Pavlínek 1993). 37

reality se však musí zakládat na poznání hlubších vzorců reality integrální a překonat nerovnoměrnost vědeckého poznání nakloněného více k poznávání parciálních stránek reality (Hampl 1998a). Zkoumání vzorců ve své generalizaci může vést k dominanci a potlačování významu výjimečností. Zaměříme-li se příliš na vzorce21 v určité měřítkové úrovni, podřizujeme těmto vzorcům uspořádání i v dalších měřítkových úrovních reality, ve kterých se ale mohou uplatňovat odlišné vzorce diferenciace. Pro zkoumání diferenciace integrální reality je klíčové poznat vztahy vzorců v různých úrovních komplexity, nejlépe ve všech úrovních. Obecné poznání se však potýká s problémy integrace vědění a propojení dialogu mezi různými vědeckými disciplínami. Hledání vzorců pouze v omezených měřítkových úrovních reality nutně musí skončit na velmi obecné rovině pouhých tendencí a v takové rovině není možno aplikovat vzorce na konkrétní realitu, která je vždy integrální22. Naopak lpěním na jedinečnosti částí ve vztahování se k vyšším měřítkovým úrovním reality se rozpadá a zamlžuje koncepce vzorců těchto vyšších měřítkových úrovní reality. V integrální realitě jsou prokazatelně nějaké obecné vzorce přítomny23. V této práci budou zkoumány různé jedinečné záznamy reality, které přesto budou ukazovat společné tendence, tedy určité regionální vzorce (neboli teritoriální struktury). Nachází-li se měřítkové zaměření geografie zhruba v rozmezí měřítkových úrovní planetačlověk, s akcentovaným vztahem k prostorovému uspořádání, je zapotřebí se v rámci tohoto vymezení zaměřit nejen na prostorové aspekty vztahů společenských celků. S rozvojem ICT se totiž právě vztahy societárních celků oddělují od prostorových determinant. Vztahy manifestující se v prostoru zůstávají, avšak jsou doplňovány i vztahy v kyberprostoru. Bez akcentace vztahů v kyberprostoru by se geografické poznání ochudilo o jednu dimenzi celkového uspořádání vztahů, které vytváří vztah společnosti ke krajině. V sociálních sítích kyberprostoru jsou pozorovatelné jak vzorce, tak důležitost jedinečného. Vzorce se uplatňují v měřítkách různých societárních celků, ale zároveň se vztahují k jak geografickým, tak i k ostatním měřítkovým úrovním reality. Sociální sítě v kyberprostoru silně propojují měřítko individua a jeho lokality s globálností vztahů. Úrovně regionů, států a nadregionálních úrovní mají pro vytváření sociálních struktur v kyberprostoru až sekundární význam. Projevují se v především v dispozicích vystavěné fyzické architektury sítí nebo například v informační vzdělanosti obyvatel. Pro samotné zapojování se individuí do sociálních sítí však mají výrazný význam individuální pohnutky, které mohou vycházet z mnohem subtilnějších úrovní reality, tvořených kontexty různých sociálních vztahů. Druhým výrazným sporem je dualita strukturalismus a voluntarismus, který geografie 21 Vzorce (patterns) vnímám jako hlubší vlastnost vnitřního dynamického uspořádání. 22 Důkazem nechť jsou lokalizační teorie (Christaller 1933, Lösch 1940 in Hampl 1998a) nebo RankSize Rule (About.com 2006), které přes svou nespornou kvalitu ukazují jen na obecné tendence v uspořádání krajiny, které jsou v praxi skryty ve změti ostatních vlivů různých úrovní. 23 Například vzory statistického rozložení – normálního rozložení pro vlastnosti různých ucelených jednotek (elementů) a asymetrické rozložení pro rozmístění jevů v systémech (Hampl 1998a, s. 45).. 38

přebírá od sociálních věd. K vzájemnému přibližování geografie a sociálních věd docházelo ve 20. století hlavně od konce 70. let (Hampl 1998a, s. 26). Názory na význam strukturalistického i voluntaristického pojetí v geografii mají své zastánce a uplatňovaly se s různým důrazem v geografických myšlenkových proudech a školách24. Určitého sjednocení se tato dualita dočkala v koncepci teorie strukturace a dále i v realistickém pojetí geografie (Pavlínek 1993, s. 18–20). Pochopení vzájemných vlivů prostředí na subjekt a jeho aktivní působení na prostředí je náročnou výzvou. Hrozí zde sklouznutí k přílišné popisnosti vzájemných vztahů subjektu a prostředí. Pro zkoumání vzájemných vztahů jedince a prostředí se jeví užitečný koncept sítě vztahů, kdy subjekt i objekt mají potenciál se oboustranně vzájemně ovlivňovat. Toto ovlivňování je nutné pro sebeidentifikaci subjektu, která je možná pouze ve vztahu k prostředí. V případě sociálních sítí v kyberprostoru můžeme vidět křehké napětí mezi voluntaristickou aktivitou subjektu a strukturací subjektu prostřednictvím vazeb. Vše, co můžeme v kyberprostoru spatřit, někdo vytvořil a průběžně vytváří. Jeho práce je však stále korigována strukturálními vztahy, kterým se může (ale nemusí) chtít podřizovat. Mnohé úspěšné projekty v kyberprostoru se zakládají na citlivé práci se zpětnými vazbami, které dává prostředí a podle kterých je projekt „optimalizován“25. V postmoderní geografii vnímám jako velmi nosné téma relativizaci zdánlivě pevných a na kulturně-subjektivním poznání založených generalizací. Můžeme tak zkoumat principy samotného poznání a podstaty vztahu jedince ke společnosti a šířeji ke světu. Relativizace zaběhlých přístupů a norem nemusí být pro výzkumníka příjemným procesem. Může zasahovat až do samé podstaty naší osobnosti, která má tendenci si udržovat pevnou integritu a tedy souhlasnost vlastních názorů s poznanou realitou. Zde se může vytvářet silná psychická bariéra, která brání šíření a přijímání nových koncepcí vědy jako celku. Vnímání virtuálních prostorů bývá tradičně přenecháváno psychologii. Některé aspekty psychických proměnných jsou postupně zkoumány i z geografického hlediska. Především význam mentálních procesů pro chování různých aktivních prvků v prostoru. Tak je mysl jednotlivce ve vztahu k prostředí a k vnímání prostředí předmětem zkoumání behaviorální a humanistické geografie. Behaviorální geografové upírají pozornost na mentální reprezentace prostorového uspořádání a psychické reakce ve vztahu k prostředí. V behaviorální geografii je vidět snahu objektivně interpretovat a měřit, jak lidé vnímají prostředí (Pavlínek 1993, s. 14). Strategičtí plánovači tak mohou pracovat s pojmy jako veřejné mínění, motivace, rozhodování, tvorba komunity, identifikace osobnosti s lokalitou a podobně. V humanistické geografii se pokračuje ještě dále k pochopení psychologie objektů. 24 Například radikální geografie z marxistického hlediska tvrdí, že člověk je determinován strukturou ekonomické základny a souvisejícími ekonomickými mechanismy. Naopak humanismus zdůrazňuje aktivní pozici člověka a příliš abstrahuje od širších sociálních struktur (Pavlínek 1993, s. 18). 25 Konstrukce softwaru založená na myšlence Open Source ponechává volně otevřený kód, kterým je naprogramován software. Je tak možno příslušný produkt libovolně dále zdokonalovat. Samozřejmostí bývá komunikace vývojářů z uživateli, která představuje zpětnou smyčku pro zdokonalování softwaru. 39

Výzkumník se snaží jakožto subjekt přejmout a tedy co nejvěrněji interpretovat myšlenkový svět zkoumaných objektů. Tato metoda je velmi blízká k empirické práci sociálních antropologů (Murphy 1998), její slabostí je praktická rezignace na hledání pravidelností na vyšších než detailně poznaných měřítkových úrovních. Virtuální světy jsou však jakoby velmi špatně generalizovatelnými. Vzorce lze ve virtuálních prostorech snadno najít, avšak zároveň je vždy zřetelně důležitá individuální aktivita societárních subjektů. Už samotná společenská i prostorová selektivnost zapojování se aktérů do virtuálním prostorem tvořených sociálních sítí je určitým vzorcem. Můžeme poměrně lehce měřit například míru konektivity k jednotlivým službám v kyberprostoru, ale to nám nic neřekne o tom, jakým způsobem tyto služby aktéři využívají, jaké konexe se skutečně vytvářejí. Kvantitativní výzkum v kyberprostoru nám může dát přesnou představu o strukturálních aspektech uspořádání kyberprostoru, avšak nic se nedozvíme o obsahu vazeb, který je vlastně nosným prvkem samotného vznikání a udržování sociálních sítí. Naproti tomu v kvalitativním výzkumu v kyberprostoru si silně uvědomujeme nemožnost objektivního sledování. Neustále rostoucí a proměňující se množství informací v kyberprostoru nás nutí třídit a vybírat si. Orientace je možná jen vztahováním se ke kontextům informací. Jiné informace jsou dostupné až těm, kdo se začlení do sociálních sítí s jejich kontexty. Za takových podmínek je vlastně objektivní práce s informacemi velmi obtížná. Odhlédnutím od kontextů, které je potřeba pro abstraktní vytvoření „nezávislého pozorovatele“, není kyberprostor ničím, čemu by bylo možno porozumět. Bez třídění a informací dle kontextů, dle sdílených subjektivních preferencí se není možné v informacích dostatečně orientovat. Vlastní kontext osoby pozorovatele není možno považovat za objektivní kontext. V postmoderním vědeckém paradigmatu je silně akcentována potřeba rezignace na objektivitu a naopak uvědomování si vlastní sociální strukturovanosti a tedy svým způsobem samozřejmé předpojatosti. Virtuální prostory, při své podstatě vazeb nemanifestujících se pouze v časoprostoru, leží jakoby mimo předmět geografického zkoumání. Když se geografie snaží vymezovat vůči sociálním vědám důrazem na energeticko-materiální složky v časoprostoru (krajinu), unikají jí ty principy, které se nacházejí v nemateriální oblasti vědomí a vzájemných vazeb jednotek vědomí, které také pohánějí a stimulují změny v krajině. Krajinnou sféru Země můžeme vnímat i skrze samotné bytosti, které ji aktivně přeměňují a jsou s ní v dynamickém vzájemně se ovlivňujícím vztahu, skrze lidi. Ptáme-li se, jak lidé spoluutvářejí společenské struktury, které se uplatňují při tvorbě antropogenních krajinných prvků, nemůžeme virtuální svět opomenout. Je složité postihnout niterné pochody myslí, které mohou mít potenciál se silně projevovat v přetváření krajiny. Jestliže činnost lidí ve velké míře záleží na komunikaci a nehmotných myšlenkových strukturách a procesech lidí, pak nemůžeme opomenout zkoumat kyberprostor, ve kterém se tyto nehmotné jevy viditelně manifestují. Kontext sociálních struktur znamená sdílené příběhy, které mají tendenci se v prostoru skrze své nositele, lidi, zhmotňovat. Lidská kreativita v prostoru je silně svázána s příběhy, 40

které výrazně modelují formu právě této kreativity. Geografie je ve své širší definici chápána jako komplexní věda (Hampl 1998) zastřešující a spojující dílčí vědy v důrazu na jejich vzájemné vazby v krajině a v realitě. Proto by geografie měla zaujmout postoj i ke zkoumání jevů v kyberprostoru. Pokud je geografie věda zaměřená na vztahy částí v uspořádání a na struktury uspořádání, tak by nová kvalita utváření organizačních struktur v kyberprostoru neměla ujít její pozornosti. Geografie má často tendenci příliš upínat pozornost na instituce, které se nejsilněji projevují v přeměňování krajiny. Takové instituce bývají většinou v souladu s mocenskou strukturou správy území. Dá se říci, že v geografii je často upřednostňována kreativita shora. Možná je to dáno tím, že geograf může mít pocit, že on je tím, kdo ví nejlépe, jak uspořádávat jevy v krajině. Výsledkem bývá tíhnutí geografů k tvorbě politik, které se přímo podílejí na přeměně krajiny. Naopak je v geografii velmi opomíjen potenciál řízení a kreativity zdola. Jako by geograf při uvědomění si těžké předpověditelnosti a vůbec malé možnosti aktivní profesní účasti v takových institucích rezignoval na zdůrazňování jejich důležitosti. Instituce spojené s mocí státu si přivlastňují jakousi vyšší legitimitu kreativity a řízení. Legitimita státu a jeho institucí se zakládá na historických příbězích o vzniku a tedy nutnosti existence státu. Trvání státu se zakládá na opětovném potvrzování a zdůvodňování jeho existence ve vztahu k historii. Stát se tak stává po čase nepružnou a do jisté míry těžkopádnou institucí, čímž se odlišuje od institucí vznikajících zdola. Instituce vznikající ve společnosti odzdola naopak mohou být zaměřeny účelově, díky zaměření na konkrétní cíl si nemusí nutně budovat širší identitu, která by vyžadovala plnou integraci členů instituce „zdola“. Při ztrátě svého opodstatnění nic nebrání takové instituci se pružně přetvářet či zanikat. V kyberprostoru můžeme také vysledovat obojí druhy institucí. Prezentují se zde tradiční hierarchicky řízené instituce, které se konstituovaly již dříve v „předinternetové“ době. Ale mnohem zajímavější je samoutváření se čistě kyberprostorových institucí (např. diskuzní fóra, wikistránky, blogy,…). V takových institucích může být pro geografa náročné se vyznat, neboť jejich odraz v časoprostoru není primární a tedy zřejmý, ale naopak se uskutečňuje zprostředkovaně, sekundárně, v sítích mnoha různých významů. Pro instituce vznikající v kyberprostoru je často charakteristická prostorová roztříštěnost lokalizace jejich aktérů. Geograf je tak konfrontován s opravdu dynamickými strukturami namísto relativně statických mocensky hierarchických institucí. Taková nejednoznačnost institucí v kyberprostoru může být pro výzkumníka zdrojem znepokojení. Nový přístup v geografii musí svou pozornost rovnoměrně zaměřovat jak na energetickomateriální vztahy, uspořádání a procesy, tak na informační aspekty vztahů, uspořádání a procesů a vytvořit teoretickou syntézu obého. Musí v části svého poznání rezignovat na empirickou ověřitelnost. Dynamické struktury sociálních sítí jsou neopakovatelné a proměnlivé. Jakákoli snaha o zachycení stavu je vstupováním do vztahů sítě a tedy změna uspořádání sítě. Je potřeba nacházet novou metodiku zkoumání dynamických sítí. 41

Je potřeba akcentovat kontexty, které umožní orientaci a nacházení obecnějších vzorců. Jde o jisté nacházení objektivních jevů skrze subjektivitu. V této práci se pokusím pracovat ze subjektivního pohledu, podmíněného širšími aspekty kultury, ve které žiji. Přitom bych se chtěl svým popisem dobrat širších souvislostí, popsat některé obecnější vzorce.

2. 7. Dynamika struktur Jevy v prostoru vykazují velmi různou dynamiku ve vztahu k času. Geologické procesy mohou trvat miliony let a z lidské perspektivy tak můžeme dynamiku takových procesů zanedbat a strukturu redukovat na statickou. Jiné procesy se ale odehrávají v kratších časových horizontech, u těch nejdynamičtějších jevů se pohybujeme v dimenzi okamžiku. Jak tedy geograficky postihovat ty jevy, které jsou velmi dynamické? U takových jevů si nevystačíme s popisem umístění, geografické polohy, neboť taková proměnná by v případě velmi dynamických jevů byla jen záznamem momentální polohy, asi tak jako u fotografie. Statický záznam dynamických procesů je výřezem z reality těchto procesů, ze kterého nelze odvozovat ani minulost ani budoucnost procesů. Pro takové odvozování je potřeba poznat souvislosti, pravidelnosti v dynamice, tendence. Je zapotřebí delšího sledování: důraz je kladen kromě samotného objektu (jevu, procesu) i na souvislosti a vazby objektu. V takovém pozorování se náhle pozornost tříští mnoha směry dle různých vazeb a souvislostí. V geografii v průběhu 20. století můžeme pozorovat snahy o abstrakci jevů na pouhé prostorové vazby (Hampl 1998a), kde jsou určujícími proměnnými vzdálenosti jevů a jejich pozice v hierarchii dle kvantity koncentrace prostorových jevů. Takový přístup byl později kritizován mimo jiné právě pro svou redukci lidských a přírodních jevů na prostorové vzorce. Takové pojetí geografie úplně odhlíželo od kontextů jevů a jedinečnosti jevů. Na druhé straně přílišné zdůrazňování unikátnosti a neopakovatelnosti jevů v geografické realitě (Pavlínek 1993) vede k náhledu, kterému unikají univerzálnější souvislosti a opakovatelnosti. Realita může být v detailu vždy odlišná a přesto vytvářet opakovaně jevy podobných vlastností. Opakovatelné jevy a univerzální uspořádání se vytvářejí v kontextu jedinečných podmínek a neopakovatelných jevů. Tento zdánlivě nesmyslný výrok si můžeme prakticky ověřovat v mnoha případech. Stačí jen zmínit město, které je vždy jiné, složené z jiných lidských individualit a nachází se vždy v jiné krajině, avšak vykazuje některé univerzální znaky, jež nám dovolují zobecňovat a poznat jev zvaný město a určovat různé charakteristické znaky města. Přitom se však nedaří vytvořit jednoduchou a přesnou definici toho, co je městem a co není (Sýkora 1998). V geografickém poznání se často pohybujeme v různých měřítkových úrovních, přičemž abstrahujeme od měřítkových úrovní ostatních. Tak na určité úrovni je město nódem 42

v regionu, na jiné shlukem čtvrtí. Zoomem v různých měřítkových úrovních geografie se nám obraz reality výrazně proměňuje a může se zamlžovat rozeznávání toho, co je důležité. Přitom jednotlivé měřítkové plány, jejichž vydělení je ovšem též abstrakcí, jsou vzájemně provázány vazbami souvislostí různé síly a důležitosti. V takové situaci se už geograf, chtěje poznat pravou podstatu jevů v prostoru, musí začít zabývat problémem i z druhé strany. Musí se zaměřit na samotného aktéra pozorování, sám na sebe. Ve svém vlastním případě je totiž nejlépe schopen postihnout kontextualitu vazeb v realitě. Jeho osoba jako středobod soukromého vesmíru je schopna usouvztažňovat jevy k sobě samému a tak částečně vnímat i kontexty jevů samotných. Ve skutečnosti se geograf pozorovatel nemůže usouvztažňování jevů sama k sobě vyhnout. Tento fakt je výrazně akcentován v postmoderním paradigmatu vědecké práce. Poznání světa kolem nás je podle mého názoru pevně spjato s poznáním sama sebe. Tím se vědy o vnějších objektech dostávají velmi blízko vědám o objektech vnitřních. Myslím, že takového přibližování by se geografie neměla obávat, ale naopak tuto výzvu pojmout jako krok ke sblížení v rámci širších předmětových okruhů vědy a tedy kvalitnějšímu poznávání reality. Dynamické jevy se mohou při zoomu do jiné měřítkové úrovně stávat více statickými, trvalejšími v čase. Příkladem může být právě město, které se jeví staticky ve vztahu k dynamickým pohybům jeho obyvatel a jejich činností. A toto stejné město se může jevit ve svých proměnách v jiném časovém horizontu dynamickým ve vztahu ke statičtější sídelní struktuře v regionu. Zkoumáme-li dynamické jevy v prostoru, bývá náročné postihnout proces v jeho vývoji, natož vývoj procesu předpovědět. Většinou se snažíme zachytit sérii statických pozorování v čase a z jejich vzájemného vztahu vyvodit i to, co se dělo v mezičasech mezi statickými pozorováními a jaká je tedy obecnější tendence vývoje procesu. Tento postup má výhodu, že lze v určitém okamžiku zachytit poměrně pestrý a bohatý záznam reality. Dynamika procesu se ale pouze vyvozuje ze změn vycházejících z porovnání měření uskutečněných ve statických okamžicích. Na druhé straně je možné sledovat přímo dynamické procesy v kontextu jejich změny. Při takovém sledování je však často nutné z důvodu rozsáhlosti sledování rezignovat na šíři pohledu a zaměřit se na užší pohled. Takové sledování pak při induktivním postupu vyvozování obecnějších tendencí jevů opět pracuje s velkou hladinou nepřesnosti. Při provádění sledování elektronické komunikace se do určité míry překonává náročnost sledování dynamických jevů v širším záběru. Elektronická datová stopa, kterou procesy mediované prostřednictvím ICT zanechávají, poskytuje velmi přesný záznam selektivně sledovaných parametrů jevů. Záběr dynamického sledování tak lze rozšířit a při využívání výkonné výpočetní techniky i poměrně pružně vyhodnocovat. Věda tak má v rukou postup, kterým lze teoreticky zkoumat a hodnotit veškerou změnu a pohyb, který lze elektronicky zaznamenat. 43

Elektronickou stopu může zanechávat vše, co je elektronicky zpracováváno, u elektronické komunikace je dnes již záznam logů často samozřejmostí. Nadšení, že věda konečně má v rukou účinný nástroj zaznamenávání sociální reality, však nemusí být na místě. Informace tím, že existuje, není nutně i každému dostupná. Lidé mají tendenci informace chránit. Spolu se snadnějšími metodami záznamu informace je nutné ochranu dat zesilovat. Co může být u sociálních sítí pro geografa matoucí je jejich neustálá změna. V sociálních sítích probíhají kontakty a šíří se různé signály. Vazby v sociálních sítích mají potřebu se rituálně obnovovat, bez obnovy v čase ztrácejí svou pevnost a mizí. Pro geografa může být ten neustálý složitý pohyb zdrojem znepokojení. Mnohem jednodušeji se zkoumají stabilní struktury, ať už stabilita znamená nehybnost nebo stálý (i rutinní) pohyb (např. proud). V praxi nejsou žádné struktury úplně stabilní. Hodnoty strukturálních ukazatelů se ale často mění pozvolně. Geograf pak může zkoumat tyto změny v čase. Relativní strukturální stálost ale bývá v jiných měřítkových úrovních téhož jevu založena na pohybu. Příkladem může být opět město, jehož trvání je založeno na neustálé výměně energie, materiálu i pohybu lidských činností. Pohyb jako základ relativně stabilních struktur znamená, že nelze privilegovat při výzkumu statické prvky před dynamickými. Sociální sítě dneška se rychle proměňují a jejich dosah se posouvá na nejvyšší měřítkové úrovně. Sociální sítě s globálním dosahem jsou s určitostí něčím, co se odráží v geografickém uspořádání společnosti. Struktury, které se vyhýbají měřítkovým úrovním regionu, státu, ale rovnou vycházejí z úrovně individua a dosahují globálního záběru, dávají geografům podnět, aby se zaměřili více na usouvztažňování aktérů v prostoru a vymanili se ze zaběhlého schématu hierarchických úrovní s ústřední rolí států a jejich vlád. Vztahy lidí v kyberprostoru se oddělují od vztahování se k prostoru v materiálním smyslu. Prostor v kyberprostoru je virtuální a jako takový je založen na konsensuálním vnímání a ne na materiálním základě. Sociální vztahy v kyberprostoru se mnohem více „územně“ identifikují s virtuálními prostory, tedy informačními strukturami, sdílenými v kontextech myšlení virtuálně umístěných entit. Virtuální prostory tak od materiálních územních charakteristik svou existenci mohou například pouze metaforicky odvozovat (Adams 1997), rozhodně z nich přímo nevycházejí. Zdánlivé „neumístění“ jevů v kyberprostoru souvisí s určitým nomádským pohledem na svět, kdy se jedinec nachází spíše ve středu svých osobních souřadnic světa, který se k němu vztahuje, nežli v síti objektivizovaných souřadnic (například zeměpisných). Tento nomádský přístup je aktem svobodného sebeumístění a popírá tak moc jiných struktur, které si osobují vytvářet a popisovat prostor. Geografové, kteří často pracují v kontextu státních politik vůči nakládání s prostorem, si možná příliš zvykli na určité dané a na pozorovateli tudíž nezávislé uspořádání světa. Struktury v kyberprostoru v zásadě povolují každému konstrukci jeho vlastních prostorů a vytváření vlastních souřadnic reality. Kyberprostor je definován vzájemnými vztahy v tomto virtuálním prostoru. Vzdálenost je definována informační blízkostí, tedy komplikovaností 44

vzájemného usouvztažnění jevů. Čím více nódů je třeba propojit pro uskutečnění kontaktu, tím je vzdálenost vyšší (viz metaforická vzdálenost v kapitole 2. 8.). Vztahy v kyberprostoru, které jakoby se uskutečňovaly mimo materiální svět, jsou vzhledem k materiální podstatě aktérů těchto vazeb (lidí) potenciálně důležité pro dění v krajině podobně jako jiné vazby v materiálním světě. Vznikají společenstva lidí, které upevňují vzájemné vazby. Ve sdíleném kontextu, ve kterém sociální síť ve virtuálním prostoru existuje, je etablována skupina lidí spojených na základě určitých informací či myšlenek. Skupiny lidí, které sdílejí společný kontext ve virtuálních prostorech, se v dnešních dnech teprve utvářejí. Donedávna bývaly doménou úzkého vzorku společnosti specifických sociálních charakteristik (mladí, vzdělaní, majetní, apod.). Šíře zapojení společnosti do sociálních sítí v kyberprostoru však roste spolu s růstem počtu internetových připojení a zlepšováním kvality těchto připojení a obecně s rozšiřováním ICT. S růstem významu sociálních vazeb uskutečňovaných pomocí ICT a s růstem významu samotných sociálních uskupení založených na kontextuálních znalostech se bude měnit i širší uspořádání geografické reality a geografického poznání.

2. 8. Vzdálenost Pro geografii je jedním z klíčových pojmů vzdálenost. Na vzájemné vzdálenosti v prostoru a na náročnosti vzdálenosti překonávat jsou založeny různé teorie lokalizace jevů. Falk a Abler (1980) se ve své eseji snaží specifikovat různé druhy vzdálenosti. Mluví o vzdálenosti planetární (globe), která je stále daná a je vyjádřena v jednotkách délky. Jako jiný druh vzdálenosti zmiňují vzdálenost úsilí (effort), která je daná energií, jež je potřeba na překonání vzdálenosti. S technologickým rozvojem se účinnost a rychlost přepravy zvyšuje. Za stejnou cenu lze přepravovat větší množství a rychleji. Vzdálenost úsilí se tak během 20. století snižovala. Třetí druh vzdálenosti Falk a Abler (1980) označují jako vzdálenost metaforickou (methaforical). Ta ukazuje na četnost a význam kontaktů mezi dvěmi místy. Blíží se tak jistým způsobem tomu, co já v této práci nazývám uskutečněním vazby. Díky tomu, že je metaforická vzdálenost závislá i na četnosti opakování, je zde zahrnuta i perspektiva obnovování vazby jejím znovuuskutečňováním. Jak se tyto vzdálenosti jeví v perspektivě Internetu? Jaká je planetární vzdálenost mezi dvěma lidmi sedícími u počítačů připojených k Internetu? Na to není lehká odpověď. Vzdálenost jejich těl v tradičním pojetí toho, co je tělo je daná. Je přesně tolik délkových jednotek, kolik je vzdálenost jejich vzájemné polohy udané geografickými souřadnicemi. Avšak oba mohou vnímat, že vzdálenost jejich myslí je nulová, lépe řečeno jejich mysli mohou být v interakci v reálném čase, tudíž vnímáme takovou vzdálenost jako velmi malou. Podobně nám může připadat při telefonickém rozhovoru, že ten, s kým mluvíme, 45

stojí hned vedle nás. Ačkoli z materiálního pohledu se zdá jasné, že dojem nehraje roli a jasně se změří vzdálenost těl, v důsledcích řešíme situaci tak, jako bychom opravdu měli partnera na dosah ruky. Geografická realita našich vztahů se tak utváří ne podle toho, jak jsou od sebe vzdálena naše těla, ale podle toho jak mohou interagovat naše mysli. Důkazem pro takové tvrzení může být například lokalizace nadnárodních korporací, kdy řízení firmy může být koncentrováno do jednoho místa a přitom efektivně řídit pobočky po celém světě tak, jako by bylo přítomno v každé konkrétní pobočce. Vzdálenost úsilí je také na Internetu velmi malá. Přenos elektromagnetického signálu není něčím příliš energeticky náročným, spotřeba počítačů, která může být relativně významná, s rozvojem technologií klesá. S paušální cenou širokopásmového26 internetového připojení klesá vlastně vzdálenost úsilí na nulu, nebo zůstává paušální bez ohledu na uskutečněný přenos. To, co je naopak u koncepce vzdálenosti Falka a Ablera (1980) pro ICT nosné je metaforická vzdálenost. Vzdálenost daná kvalitou uskutečňovaného a udržovaného kontaktu se ve svém konceptu dá označit jako faktor příslušnosti k sociální síti. S koncentrací osídlení do měst se sociální vazby přesunuly ze vztahu „door-to-door“ ke vztahu „place-toplace“ a „person-to-person“ (Wellman 1996, 2001). Vznikla tak v té době vnímaná jako paradoxní a odcizující situace, kdy lidé lépe znali někoho, kdo bydlí na druhém konci města nebo v jiném městě, než svého souseda. S Internetem se tato paradoxnost ještě prohloubila, neboť můžeme důvěrně znát i někoho na druhém konci světa a navíc se k tomu ani není nutno materiálně setkat. Metaforická vzdálenost k osobě tisíce kilometrů vzdálené může být menší, než k osobě, vedle které právě stojíme, nebo k osobě, která bydlí mnoho let ve stejném domě jen o několik pater výše než my. Metaforická vzdálenost je právě ukazatelem zapojení. Mediálně slavný pojem „digital divide“ je vlastně obrovská metaforická vzdálenost mezi lidmi připojenými a nepřipojenými k Internetu. A uvědomíme-li si, že práce s informačními technologiemi vyžaduje dobrou znalost různých postupů a osvojení si vlastně nových způsobů řešení problémů, je pak vlastně metaforická vzdálenost vzdáleností kontextuální. Kontext je pak úzce spjat s kulturním povědomím, takže není divu, že jde o vzdálenost kulturní. Lidé zapojení do kontextu psytrance stojí často (i když to vůbec není nutno, stačí jen zachytit tu nosnou informaci) na „znalé“ straně digital divide.

26 Širokopásmové připojení k Internetu (Broadband Internet access) je připojení o rychlosti minimálně 256 kbit/s (Broadband Internet access. Wikipedia). 46

2. 9. Výzkumník a sociální sítě Sociální jevy, jako například v této práci zkoumaná kultura psytrance, bylo v době před rozšířením elektronické komunikace možné zkoumat jen z částečných pohledů vstupováním do kontextu kultury. Takovým vstupováním do kontextu je například metoda dlouhodobého sledování a spolužití, kterou se vědec snaží do hloubky pochytit motivy a dynamismy malých lidských společenstev. Omezení na malá společenstva je způsobeno existencí určité hranice, která existuje pro zapamatování si jednotlivých charakterů osob ve společenstvu. Výzkumník používající metodu dlouhodobého sledování sociálních skupin v jejich prostředí si potřebuje jednotlivé osoby zapamatovat, poznat jejich různé role a statusy a kulturní zvyklosti k tomu, aby se pokusil rozšifrovat jejich vzájemné vztahy v sociální skupině. Úspěšným sledováním lze do hloubky poznat část kulturní reality sociálního společenstva27. V sociální geografii je patrné napětí mezi dvěma přístupy ke sledování lidských aktivit. Na jedné straně je tu velká tradice sledování strukturálních znaků skupin společnosti, na druhé straně stojí sledování kontextů osobního života a vztahu jednotlivce k prostředí. Sledování vztahů jednotlivce k prostředí bývá natolik složité a bohaté, že jej vlastně nikdy nelze úplně završit. Vztahy se proměňují a jejich vývoj pozorujeme v další „časové“ dimenzi vztahů. Při sledování velkých skupin lidí složitost roste exponenciálně. S každým novým členem skupiny přibývají jak jeho vztahy k okolí, tak ale i jeho vztahy k dalším členům skupiny, vztahy členů skupiny k novému členu a také se mění celkový vztah skupiny k prostředí. Je pak jasné, že při sledování velkých skupin lidí je snazší sledovat strukturální charakteristiky, než reálné uspořádání vztahů. Strukturální znaky sociální skupiny nám dávají velice abstraktní povědomí o vlastnostech skupiny. Můžeme nahlédnout strukturálních diferenciací ve skupině, ale nemůžeme vidět skutečné uspořádání skupiny. Při strukturálním pohledu dostáváme údaje o vlastnostech jednotlivců, nebo formalizovaných jednotek (např. rodina, domácnost, stát apod.), avšak bez dvojstranného vzájemného poznání souvislosti vazby k dalším jednotkám či prostředí. S rozvojem kyberprostoru se však situace rapidně mění. Vztahy lidí jsou realizovány pomocí elektronických přenašečů, kde je možné zachytávat veškerou historii dění. Logy28 elektronické komunikace jsou vyčerpávajícími databázemi sledovaných proměnných všech uskutečněných vazeb. Najednou jsou k dispozici podrobné záznamy vazeb, které je možno vyhodnocovat. Takové záznamy jsou dobrými podklady pro sledování jak strukturálních proměnných, tak i vlastností kontextuálních vazeb. Záznamy logů jsou dnes velkým společenským tématem, neboť kontrola velkých kvant informací může představovat obrovskou moc. Není 27 Což je empirická metoda, která je hojně používána v sociální a kulturní antropologii (Murphy 1998). V geografii ji využívá například humanistická geografie (Pavlínek 1993). 28 Logy jsou záznamem elektronické aktivity. Pojem je používán hlavně v souvislosti s logy na serverech. V této práci je používán obecněji jako jakýkoli elektronický záznam. 47

divu, že s tím, jak jsou pro vědce a jeho zkoumání takové informace cenné, roste i náročnost jak takové informace získávat. Je charakteristické, že abyste takové cenné informace mohli získat, je důležitý osobní vztah, jakési zaručení bezpečnosti a důvěryhodnosti. Pozorovatel se tak dostává do světa složitých a dlouhodobě vytvářených vazeb, které jsou velmi křehké a zranitelné. Tak jako antropolog zkoumající svéráznou sociální skupinu si musí u sledovaných vybudovat vztah důvěry, aby mohl získat informace „zevnitř“ (Murphy 1998), tak i výzkumník v kyberprostoru se může dostat k logům jen tak, že je schopen se důvěryhodně zaručit za jejich férové použití. Svět kyberprostoru může působit jako anonymní velkoměsto, kde bloudíte po anonymních ulicích webových prezentací a reklamy. Abyste se však dostali dovnitř, do domů, komunit uzavřených hesly, ve kterých se může pohybovat jen ten, kdo je důvěryhodný, musíte si budovat kvalitní osobní vazby. Dostane-li se výzkumník k logům, bude pravděpodobně vázán nějakým důvěrným slibem, že je použije jen pro svůj výzkum a že je nepředá třetí straně. Výzkumník se tak dostává do světa, ve kterém nelze být objektivní. Informace, se kterými operuje, jsou kontextuálně vztaženy k jeho osobě, ve vztahu k dalším osobám a veřejnosti jsou tyto informace skryty. Důvěryhodnost výzkumu se tak opírá pouze o výzkumníkovu osobu a ke kontextu, ve kterém jeho osoba působí. Výzkumník při své práci používá spíše žurnalistické metody, při kterých je praxí tajit zdroje a pracovat s utajenými (a tedy neověřitelnými) informacemi. Jak pak v takové situaci může být práce výzkumníka široce uznána? Jak pak může vůbec být uznána mimo okruh těch, kdo si jsou schopni informace ověřit? Jak je zde ve vztahu k široké veřejnosti splněn požadavek na informační objektivitu? Ve světě opevněných informací je ještě zřetelnější, jakou moc poskytuje znalost. Vědění znamená i možnost ovládat, informace přetvářet a využívat ke svým účelům (Foucault citováno ve Spargo 2001). Vědění a nevědění jsou kontextuálními hodnotami, podle kterých se diferencují lidské společnosti. Geografické poznání často směřuje k přímým aplikacím vědění, využívání vědění k politickým a mocenským účelům. Z tohoto směru může pramenit nedůvěra v poskytování informací geografickým výzkumníkům. Systémové problémy práce s informacemi by si jistě zasloužily podrobnější práci osvětlující změny, se kterými se výzkumník ve světě „informační společnosti“ potýká.

48

2. 10. Internet a kyberprostor Samotné slovo Internet můžeme přeložit jako „vnější síť“ nebo „mezisíť“. Je zde patrný odkaz k termínu intranet, který se používá pro označení sítě „uvnitř“ (například uvnitř instituce nebo komunity). Intranet vytváří spojující síť skupiny a tato síť je viditelně oddělena od dalších sítí. Intranet má definované uživatele, tedy ty, co patří „dovnitř“. Naproti tomu Internet je síť „venku“, síť která spojuje velký počet sítí a potažmo uživatelů tam někde vně. Ve většině případů je intranet zároveň připojen i ven do sítě Internet, ale vždy zůstává jasně oddělen a je obvyklé, že správce intranetu může ovlivňovat, jaký obsah Internetu „projde“ dovnitř do intranetu. Internet teoreticky můžeme vnímat v globální úrovni jako intranet naší planety. Je dobré ještě zdůraznit, že Internet na rozdíl od pojmu intranet je názvem jedné konkrétní sítě29. Nejviditelnějším komponentem počítačové sítě, viděno z materiální perspektivy, jsou fyzické komponenty sítě (linky, počítače, servery,…). Stavba sítě je záležitost veskrze technická, vytvoření kvalitní architektury sítě je podmínkou pro kvalitní spojení. Sociální vztahy v síti jsou umístěny jakoby „nad“ fyzickou strukturu sítě a nejsou na fyzické struktuře sítě závislé. Architekturou sítí se zabývá mnoho lidí a proto v představách, co je síť a jaké struktury vytváří, výrazně převažuje optika fyzických sítí (Dodge 2004, Dodge, Kitchin 1999). Já bych se chtěl zaměřit na sociální náhled na sítě. Jde o sociální vztahy, které jsou v sítích vytvářeny. Slovo sociální může být v tomto kontextu poněkud zavádějící, neboť může odkazovat ke strukturálním sociálním znakům skupin. Mně však jde o primární vztahy člověk-člověk, na kterých je stavěn i vztah člověk-skupina či skupina-skupina, které jsou v různých formách odvěkým základem lidských kultur. Jde o vztahy, které vnímám jako aktivní základy potenciální komunity. Potenciál vzniku společenství je v uskutečnění těchto vztahů implicitně přítomen. Určitou nezávislost sociálních sítí na fyzické stavbě sítě lze ilustrovat jednoduchým příkladem. Připojení dvou lidí ze vzdálených míst (například z jiných zemí, nebo světadílů) neprobíhá vždy stejným způsobem. Laicky řečeno, zpráva je při přenosu zakódována a může být rozdělena na malé části, které jsou individuálně směřovány sítí, podle toho, jak jsou komponenty sítě vytíženy. Výsledně je zpráva opět složena v celek tam, kam byla směřována, tedy u příjemce (Packet switching. Wikipedia). Víme, že tatáž zpráva bude s velkou pravděpodobností pokaždé přenesena po jiných linkách a tedy podle jiných geografických souřadnic. Z fyzického pohledu je tedy každé poslání zprávy po síti jedinečné a neopakovatelné. Z informačního pohledu je však možno uvedenou zprávu posílat stále znovu se stejným výsledkem. Jiným příkladem jsou peer-to-peer (p2p) sítě. Jedná se o výměnné sítě, které jsou založeny 29 Počítačové sítě jsou nazývány jmény, psáno s velkými písmeny. Internet je natolik rozšířeným pojmem, že se na tuto jeho vlastnost zapomíná a píše se často s malým počátečním písmenem. 49

na uskutečněném spojení skupiny uživatelů bez ohledu na jejich geografickou polohu, ale naopak s důrazem na obsah dat. V takto propojené síti uživatelé sdílejí svoje data, to znamená, že umožňují dalším účastníkům sítě přístup k některým datům na svém počítači (často to bývá podmínkou pro zapojení). V p2p síti tedy vzniká komunitní struktura, která ovšem fyzicky používá linky Internetu. I když je p2p síť spojena v Internetu a tudíž fyzicky existuje v Internetu, jiní uživatelé Internetu díky tomuto samotnému faktu nemusí mít automaticky právo se do sítě připojit. Mohou tak učinit až když mají k dispozici dostatek informací (např. kam se připojit, pomocí jakého programu apod.). Z uvedených příkladů je vidět, že sociální vazby uskutečněné v Internetu mohou být nezávislé na fyzickém základu propojení. Jsou sice uskutečňovány v rámci určité fyzické stavby, ale nejsou jí determinovány. Sociální vazby sice využívají fyzickou stavbu sítě a jejich konexí a je jasné, že se sociální sítě nemohou uskutečňovat bez základu daného vlastnostmi fyzické stavby sítě. Na druhou stranu kreativita uskutečňování sociálních vazeb, v mezích daných fyzickou strukturou sítě, není ničím omezena. Nemůžeme tedy mluvit o determinaci (tedy předpověditelnosti) sociální struktury fyzickou stavbou sítě. U dvou počítačů spojených jedním datovým kabelem jistě bude vždy komunikace probíhat jedinou cestou a bude na existenci tohoto kabelu bezpodmínečně závislá. Představíme-li si ale tyto dva počítače, které jsou zároveň spojeny i jinými způsoby, bude pro samotné informační spojení existovat více alternativ, ze kterých bude možno vybírat vzhledem k momentální maximální výhodnosti. Z toho lze vyvodit zákon, že datový přenos z bodu A do bodu B je tím méně fyzicky determinován, čím existuje více alternativ propojení bodů A a B. Pak z toho vyplývá, že determinace fyzického průběhu datového signálu s množstvím alternativních tras klesá. Tedy signál v síti se nechová deterministicky, ale spíše kontextuálně. To pro datové sítě znamená, že fyzická cesta signálu je podmíněna celkovými momentálními kvalitativními proměnnými sítě. Internet je do velké míry postavem hierarchicky. To vyplývá i z faktu, že zpočátku byla hybatelem stavby sítí armáda (www.livinginternet.com). Zjednodušená fyzická struktura Internetu je zhruba takováto: Váš počítač (nebo vaše vnitřní síť) je připojen k serveru providera (tj. k centrálnímu počítači poskytovatele připojení). Provider se připojuje zpravidla k některým menším páteřním linkám, které jsou svedeny k nadnárodním providerům, kteří spravují mezinárodní páteřní linky Internetu. Po páteřních linkách se data dostanou do lokality příjemce a opět jsou distribuovány do nižších úrovní až k samotnému příjemci. Stupňů může být více nebo i méně, charakter je ale vždy hierarchický od „tenkých“ linek k „tlustým“ linkám páteřním. V Internetu se ovšem uskutečňuje mnohem více druhů přenosu informací. Zmíněný nejjednodušší případ přenosu datového signálu v síti z místa A do místa B odpovídá například funkci pingu; to je test poslání malého objemu dat do cílového počítače a zpět, měří se doba odezvy (Ping. Wikipedia). Již jednoduché poslání emailu je mnohem komplikovanějším procesem, neboť zde jsou zapojeni do hry ještě poskytovatelé vaší emailového služby se 50

svými servery a se svým vlastním kódováním dat. U zmiňovaných p2p sítí, kterých je ovšem mnoho druhů, je jednou z používaných struktur připojení mechanismus, kdy se jakožto uživatel připojujete k serveru. Zde jsou uloženy informace o datech, která sdílejí další uživatelé připojení k tomuto serveru a server vás spojí s uživatelem, který vlastní data, která vyžadujete. Příkladem může být služba Direct Connect (Direct Connect (file sharing). Wikipedia) nebo BitTorrent (BitTorrent. Wikipedia). Nechci zde vyjmenovávat druhy přenosu dat v Internetu, použité technologie a strukturální znaky použité architektury (více např. na http://www.livinginternet.com). Chci především zdůraznit komplikovanou dynamickou strukturu sítě sociálních vztahů, jejíž některé vlastnosti jsou do velké míry nezávislé na časoprostorových souřadnicích. Jedním z rysů sociálních vazeb, které se v kyberprostoru uskutečňují je něco, co lze analogicky přirovnat k dělbě práce ve společnosti. Sociální vazby a jistá komunitní příslušnost v kyberprostoru se u jedince diverzifikují podle utilitárních požadavků podobně jako v procesu dělby práce ve společnosti (mám na mysli analogii primární dělby práce v komunitě, kdy dělba práce pramení ze základních rysů jedinců, například silní budou dělat těžkou práci a slabí se specializují na práci podle svých sil a schopností). Tato utilitárnost je patrná v širokém spektru používaných komunikačních protokolů, který každý je lépe vhodný k určitému účelu, kdežto k jiným účelům je méně vhodný nebo úplně nevhodný. Podobně se pak diverzifikují i samotné činnosti uživatelů, kteří používají různé sociální vazby k různým účelům. Typickým příkladem utilitární diverzifikace ve společnosti je používání telefonu versus posílání emailů. Telefon je vhodný například k domluvení schůzky s určitým člověkem, svoláváme-li ale hromadnou schůzku mnoha lidí, pak je vhodnější použít email a na telefon odkázat například pouze v případě nejasností. Lidé, kteří nepoužívají email, tedy budou v případě hromadné schůzky obtížněji kontaktovatelní, jinými slovy jedná o sociální strukturaci podle vztahu k technologii. Abychom si ještě více uvědomili, jak může probíhat utilitární diverzifikace společenských vazeb, musíme se více zaměřit na lidi, pro které je práce s počítačem všednodenní záležitostí. Takový modelový případ člověka se připojuje do diskuzních skupin zaobírajících se tématy, která ho zajímají, připojuje se do p2p sítí, kde jsou nejlépe dostupné soubory, které ho zajímají (v každých p2p sítích můžeme najít jiné druhy dat), při problémech s počítačem si vyhledává weby nebo diskuzní skupiny, kde už někdo řešil podobný problém, může se zapojit do herní komunity s jeho oblíbenou hrou, nebo se třeba interaktivně zapojit do tvorby své oblíbené kapely. Vidíme, že s každým jednotlivým tématem se člověk může zapojit do jiné lidmi vytvořené struktury, kde bude hrát odlišnou roli. Ačkoli zde nemusí nutně probíhat verbální komunikace (například v p2p síti poskytujete data někomu, koho vůbec neznáte a ani ho poznat kvůli přenosu dat nepotřebujete), tedy dalo by se říci, že se netvoří sociální vazba. Avšak i v takových případech se sociální vazba přinejmenším může vytvořit. Ačkoli se nutně nevytváří pevná sociální vazba (například přátelství), každý 51

kdo se za nějakým konkrétním účelem zapojí do podobné struktury, minimálně poznává prostředí, které je pro každého připojeného v alespoň základních charakteristikách identické. Sdílí tedy společnou představu o prostředí, která je založená na stejném podkladu jako představa všech lidí, kteří se připojí. Tato představa se jistě odráží v osobním příběhu jednotlivce, který má tak malou část společnou s dalšími jednotlivci, kteří sdílí představu na podobném základě. U takové sdílené představy je nutné se zamyslet nad jejím sociálně strukturujícím potenciálem. Potenciál, který znamená možnost, že v příhodné situaci, kdy bude umožněno vzniknutí silnější sociální vazby, bude se tato vazba zakládat právě na obsahu sdílené představy. Vždyť i mnohem tradičnější sociální struktury jsou založeny na sdíleném systému představ. Typickým příkladem takových tradičních struktur může být stát, národ, nebo politická strana. Výsledným rysem tohoto procesu, který se zde snažím popsat, je příslušnost k množství rozličných sociálních skupin. Tato identita je založena na utilitárních principech, a tedy lze říci, že naše sociální vazby se utilitárně diverzifikují. Podobnou diferenciaci lze pozorovat v procesu urbanizace, kdy se lidé stěhovali z venkovského prostředí a přijímali modely chování vlastní uspořádání města. Na venkově byly sociální vazby založeny především na vztahu k půdě, k lokalitě, k rodině. Sdílený příběh, který vytváří identitu člověka, byl téměř výlučně omezen na malý prostor maximálně několika sídel. S přechodem do města vstupují do hry u lidí vazby mnohem více založené na utilitárních faktorech jako zaměstnání, škola, sociální skupina apod. Není to tak, že by předchozí strukturující vazby byly úplně potlačeny nebo nahrazeny, jedná se spíše o diverzifikaci, kdy původní souvislosti jsou doplňovány o souvislosti další a tak může být jejich jednotlivý vliv v celku oslaben (Park 1925 citováno v Sýkora 1998). Jak tedy pojmenovat tuto zvláštní ambivalenci podstaty fyzických a sociálních vazeb v kyberprostoru? A lze ji vůbec vnímat a pracovat s ní? Je důležitá pro náš svět, nebo je to jen zvláštnost ukrytá a uzavřená někde uvnitř něčeho nazvaného Internet? Zvláštní vlastnost sítě, která, ač složená z materiálních komponentů, se ve svých informačních strukturách podřizuje i jiným než materiálním zákonům, se dotýká prastarých otázek o vztahu ducha a hmoty. Jistou paralelu můžeme vidět i k moderní otázce po vztahu mysli a mozku. Nemyslím, že bych v této práci tento spor rozřešil, avšak chtěl bych alespoň přispět svým pohledem k této nanejvýš zajímavé problematice.

52

3. Oddíl druhý: Psytrance a peer-to-peer sítě Historie je minulost v současnosti. Minulost, která se přenáší do současnosti čtením (interpretací) děl, ve kterých autoři interpretují příběhy minulosti. Příběhy jsou spředenou sítí událostí a přidaných kontextů. Události se neřadí za sebou jako šňůra korálků, jak máme občas tendenci si myslet. Události se dějí a jejich ovlivnění se jako vlny na vodě šíří realitou. Dějí se jiné události a ze sítě souvztažných příčin a následků se dá splétat příběh, který selektivně povyšuje nějaké vazby na ty hlavní. Čteme-li interpretaci minulosti v historickém pojednání, čteme nejen něco o minulosti, čteme i autora s veškerým jeho názorem, hodnotami, kulturou. Autor nechává skrze sebe jako nód proudit významy událostí a pohledy na ně. Tak můžeme minulost nahlížet prostřednictvím osobností autorů-vypravěčů. Když budete číst moje vyprávění, nemyslete si, že vidíte minulost. Vidíte mě, autory, od kterých jsem čerpal, autory, od kterých čerpali oni, a někde v dálce vidíme samotné události, tak jak je vnímali jejich účastníci. Při hledání zdrojů pro moje geografické vyprávění o psytrance jsem čerpal z velké části ze zdrojů na Internetu. U takových zdrojů vnímám jejich zvláštní kontext, ve kterém se nacházejí. Většina z nich je psána v jakémsi nadšení, které člověk může zažívat, píše-li o něčem, o čemž si myslí, že je to nové. Vzhledem k tomu, že psytrance se jen pomalu přesouvá ze stavu anomie30 do stavu kanonizovaného a tedy zachyceného, ustaveného, historizovaného (Maffesoli 2002), pak ještě není pevně ukotvena ona kanonizovaná interpretace, která vyvolává pocit vědoucnosti objektivity. Náznak takové historizované interpretace však již můžeme nalézat. Porovnáme-li zdroje, které se na Internetu objevují (např. Castle (?), Gav, Anoebis (?), Cole, Hannan (1997), Davis 2004, Psychedelic trance. Wikipedia, Goa trance music. Wikipedia), nalezneme jakousi zvláštní uzavřenost, která se projevuje vzájemným odkazováním zdrojů. Rozplétámeli předivo odkazů, můžeme nacházet zamlžené zkušenostní zdroje takovýchto interpretací. Překvapivě pak je základem historie jen několik málo interview, vyjádřených názorů, článků, pojednání, která se pak replikují dalšími pracemi, které z nich čerpají a různě je kombinují a doplňují. Výsledný obraz pak může dávat pocit nějakého pověřeného vhledu skutečnosti a může se zastírat jeho subjektivita. Je opravdu fascinující nahlédnout samostrukturující se proces vzniku příběhu. Vzniká hlavní příběh a ten vytváří historii. Je mnoho zážitků, zkušeností, událostí, které se do hlavního příběhu nedostaly, popřípadě živoří v některém malém příběhu skrývajícího se v různých strukturách lidské intimity. Dokonce je nutné si uvědomit, že takové ztracené příběhy kdysi utvářely naprostou většinu reality minulého. Proto i se samotným hlavním příběhem bychom měli pracovat pouze jako s metaforou minulosti. S metaforou, která 30 Jako anomii označuje Maffesoli chaos doprovázející vznikání. Naopak etablované a již vzniklé označuje jako kanonizované (Maffesoli 2002). 53

zvláštním způsobem dokázala zachytit mnoho a díky tomu asi zvítězila i v konkurenci dalších příběhů. Ovšem je to pouze metafora a ne opravdová nekonečně složitá minulá přítomnost. V další rovině však také čerpám ze svých vlastních niterných zkušeností. Jsem v pozici „insidera“31, který pouze svým pokusem plně se stát součástí zkoumaného, může nahlédnout do něčeho, co se zákonitě z vnějšku jeví jinak. Jsem si vědom výhod i nevýhod takového postupu. V minulých geografických zkoumáních bývala upřednostňována metoda sledování zvnějšku. Ovšem pohled zvnějšku je sledováním událostí, často bez pochopení jejich kontextu. Můžeme měřit měřitelné vztahy mezi událostmi (nódy), avšak je potřeba si uvědomit, že měříme především vztahy mezi sebou (pozorovatelem) a událostmi. Vzájemné vztahy mezi událostmi (nódy) jsou z vnějšku zastřené. Dokonce i rezignací na vnější pozorování a vnořením se do kontextu sledovaného se zastření pouze zjasňuje, ale jen těžko se úplně vyjasní. Autobiografické vyprávění nám může dát velmi dobrou představu o kontextu událostí, avšak při takové velmi přiblížené perspektivě se ztrácí celkovost a mizí srovnání důležitosti některých událostí pro jiné perspektivy než je ta konkrétní autobiografická. V tomto textu nechci zastírat subjektivitu mého pozorování. Jsem vnořen do kontextu a ztrácí se mi do určité míry nadhled i přes veškeré snahy o opak. Ve svém sledování se nutně dopouštím chyby, při které přikládám větší význam událostem, na jejichž kontext jsem zaměřen, než ostatním událostem (srov. Plháková 2004, s. 152–153). V tomto vyprávění se chci z geografické perspektivy dotknout toku příběhů, které vytvářely vazby v realitě sociálních sítí a jejichž prostřednictvím se vazby uskutečňovaly. Chci v tomto vyprávění postihnout přechod v technologii vytváření vazeb, díky kterému se tento příběh možná vůbec dnes může vyprávět. Příběh psytrance se odehrává v době globální integrace částí společnosti, v době zahušťování vazeb a boomu technologií, na nichž se vazby uskutečňují. Začátky příběhu směřují do 60. let 20. století, do období bouřlivého rozvoje fenoménů jako hromadná letecká doprava, televize, první počítače, množství nových objevů, sociálních pnutí, výrazných společenských změn. Obecně jsou 60. léta vnímána v euro-americké perspektivě jako období změn. A dnešek jako dočasný závěr příběhu? Probíhají takové změny, v jejichž perspektivě se změny v 60. letech mohou jevit jako velmi malé. Svět je stále více spojován sítěmi vztahů. Přes média silně působící symbolická společenská realita přesahuje společenskou realitu vnímanou jinými cestami. Jsme svědky rozvoje nového robustního komunikačního kanálu – Internetu. Sociální sítě se velmi proměňují ve svém uspořádání a čas a prostor ztrácejí své determinující vlastnosti. Příběh psytrance tak může určitým způsobem odrážet obecnější témata. Můžeme v něm spatřovat obrazy změn, které se dějí v širším společenském měřítku. Napadá mě přitom otázka, zda je vůbec možné proměny reality na přelomu tisíciletí 31

Tedy toho, kdo se na jev dívá zevnitř. 54

přiblížit jinak, než vyprávěním příběhů. Napadá mě, jaký příběh si o této době budou vyprávět lidé za pár generací? A jaký příběh o přelomu tisíciletí budeme vyprávět my?

3. 1. Hudba a společnost Pojem psytrance může označovat pouze hudební styl, nebo se šířeji váže k označení kulturního fenoménu. Zvykli jsme si vnímat hudební styly jako něco, co je výsledkem hudebních preferencí posluchače. Jako něco, co si posluchač vybere z dostupné palety hudebních stylů. Alespoň takový dojem můžeme nabýt v hudebních prodejnách s jejich regály označenými jmenovkami jednotlivých hudebních stylů. Můžeme vnímat hudební styly jen jako označení druhu sortimentu, určeného ke konzumaci. Hudba jako komodita ke konzumaci je však prvek historicky poměrně nový. Plně se do takové podoby vlastně mohl rozvinout až se vznikem a rozvojem metod záznamu hudby. Do té doby byla hudba spojena výlučně s živou produkcí. Muzikant pak byl osobou, která komunikuje s publikem, osobou, která se snaží při každém vystoupení přesvědčit posluchače o kvalitě své hudby. Kvalita hudby subjektivně vnímaná posluchačem se jen z části odvíjela od kvality produkce. Důležitou doménou hudby je i zprostředkovávání, vyjadřování a sdílení emocí. Emoce jsou něco těžko uchopitelného a měřitelného, avšak všudypřítomného. Jsou tím, co nám podtrhuje autenticitu zážitku, jsou odpovědné za naše rozhodování (Damasio 2000 citováno v Plháková 2004, s. 393). Naše pocity přináležitosti, identity, vztahu apod. jsou klíčovými pro naše vztahy k realitě a i ke geografické realitě. Hudba jako katalyzátor emocí tak má potenciál se podílet na utváření a proměnách kulturních vzorců, které se projevují v prostoru. Hudba může být něčím, pomocí čehož se kultura definuje, upevňuje a i rituálně znovuuskutečňuje. Hudba jako nositel emocí a neverbálních poselství může být silným prostředkem pro vyjádření příslušnosti. Hudba samotná je spojovacím prvkem mnoha společenských hromadných akcí. Hudba emocionálně spojuje jednotlivé lidské bytosti ve společnost. Všimněme si, že hudba je mimo jiné obsahy přítomna většině shromáždění a společenských rituálů. Společná artikulace hudby (produkováním hudby, zpěvem, tancem i poslechem) vytváří pocit společného sdílení okamžiku. Vytváří společný příběh a kontext, podpořené sdílenými emocemi, které se dají do hudby snadno vkládat a hudbou vyjadřovat. Hudba je médiem pro tvorbu společenských vazeb (Brookman 2001). Psytrance jako hudební styl je spojen s širšími kulturními vzorci. Kultura ve významu umění se úzce váže ke kultuře v širokém pojetí zahrnujícím celkový způsob života (Murphy 1998).

55

3. 2. Historie psytrance Historikové psytrance (např. Castle (?), Gav, Anoebis (?), Cole, Hannan (1997), Davis 2004, Perplex 2001) se odkazují k indické provincii Goa jako k místu, kde psytrance vznikl. Je třeba říci, že psytrance je novější název, dříve se pro tento typ hudby používalo označení Goa trance. Je zde zřetelný zájem odlišovat se od mainstreamového trance, který bývá ze strany lidí žijících v kontextu psytrance odmítán, ne-li opovrhován32. Indická provincie Goa se na konci 60. let stala oblíbeným cílem hlavně amerických hippies. S trochou nadsázky byla Indie v hippies kruzích místem, kam je potřeba jet, chceli člověk poznat pravou podstatu života. Strávit období listopad až březen v teplém klimatu Goa se pro mnoho lidí stalo způsobem života. V Goa na Anjuna Beach se postupně někteří hippies začali usazovat a žít. Goa nabízelo teplé klima, nádherné pláže, na indické poměry tolerantní obyvatelstvo (Goa bylo téměř 450 let až do roku 1961 portugalskou kolonií), levné živobytí, tolerantní přístup k užívání drog, hlavně marihuany a hašiše (Saldanha 1999, Larkin 2003), návaznost na indické myšlení a kulturu. V Goa se tak vytvořilo zajímavé soužití místních lidí a lidí hlavně euroamerického původu a trvá s mnohými změnami dodnes. Goa jako prostorem se specifickým uspořádáním a procesy (i jako heterotopií) se zabývá ve svých pracích Arun Saldanha (Saldanha 2000a, 2000c, 2001b). Je důležité, že popisovaný fenomén se soustřeďoval na poměrně malé území v Goa, jedná se o lokality, které rozhodně nejsou z pohledu místních lidí v Goa dominantní. V průběhu 70. let po ústupu módnosti hippies v USA a v Evropě v Goa zůstala žít malá populace hippies. Tradicí se stalo konání Full Moon Parties, tedy parties konaných v dnech úplňku. Full Moon Parties se konaly podle určitého schématu, který je dnes společným základem psytrance parties, ale i techno parties a dalších podobných akcí. Časové schéma party je s menšími odchylkami zhruba následující: party začíná po soumraku, jejím vyvrcholením je východ slunce a končí v pozdních dopoledních hodinách. Na původních Full Moon Parties v průběhu 60. až 80. let se hrál převážně psychedelický rock, reggae a podobné soudobé hudební styly (Cole, Hannan 1997). Někdy během začátku 80. let se v souvislosti s raným rozvojem elektronické hudby začala proměňovat i hudba hraná na Full Moon Parties v Goa. Míšením psychedelických motivů s elektronickou hudbou vznikal nový hudební styl, který byl později pojmenován jako Goa trance, ještě později se změnil název na Psychedelic trance, zkráceně psytrance. Do Goa každoročně přijížděli turisté33 z vyspělých zemí, kteří zde vyhledávali uvolněné ovzduší s odkazy k hippie kultuře. Vrcholem roku bývala několikadenní novoroční party. 32 Přehled složité problematiky stylů elektronické hudby včetně hudebních ukázek je možno nahlédnout v Ishkur’s Guide to Electronic Music v. 2.5. 33 Je potřeba si uvědomit různé možné významy pojmu turismus. Zde se jedná převážně o turisty označované často jako backpackers (baťůžkáři). To je velký rozdíl od turistů, kteří dominují Goa dnes – turisté přijíždějící s cestovními kancelářemi, bydlící v hotelu (k problematice viz BBC 2000, Saldanha 2001a, Zubair 2003). 56

Strávit příchod nového roku na plážích s palmami je lákavé, tak se mnoho lidí každoročně vracelo a znovu zažívalo atmosféru Goa. Tato každoroční výměna mezi Goa a místy ve vyspělých zemích byla klíčová pro přenos informací a vůbec pro vznik psytrance. Do Goa na jedné straně proudili lidé, kteří byli v kontaktu s novým technologickým vývojem, s novými nástroji a postupy pro tvorbu elektronické hudby a s novými nahrávkami. V Goa pak ti samí lidé vzájemně sdíleli své poznatky, pouštěli hudbu na parties a upravovali ji tak, aby co nejvíce odpovídala nárokům psychedelické tradice tance v transu a dlouhotrvajících parties. Z Goa opět hudba a postupy proudily zpět do míst ve vyspělých zemích. Lokality vyspělých zemí, odkud lidé odjížděli do Goa, kam se zase vraceli a kde se spolu mimo Goa setkávali, se z počátku nacházely převážně ve světových metropolích rozvinutých států. Můžeme se ptát, co způsobuje, že nejprogresivnější fenomény se nejprve šíří horizontálně po světových metropolích. A právě témata jako psychedelie, elektronika, nejnovější technologie a nové hudební postupy jsou v té době progresivními tématy, která vycházejí z kreativní koncentrace lidí a jejich schopností v těch největších městech světa. K rozšíření přispívá poměrně velká míra výměny lidí při různých druzích cestování mezi velkoměsty. Také ekonomická koncentrace finančních toků do velkoměst se stává prostředkem, který dovoluje potomkům nejbohatších lidí v průběhu rané dospělosti cestovat po celém světě. Takové cestování „na zkušenou“ je ideálním médiem šíření progresivních informací. Šíření inovací vázaných na obyvatele tak v prostoru probíhá podle hierarchického vzorce (Blažek, Uhlíř 2002, s. 170). Ray Castle v Cole a Hannan (Cole, Hannan 1997) mluví o ose Tokio – Goa – Amsterdam, po které probíhala cirkulace osob i informací v době rozvoje kultury psytrance. Postupně se konání specifických psytrance parties rozšiřovalo právě do světových velkoměst. Na konci 80. let se konaly místní psytrance parties například v Londýně, německých urbanizovaných regionech, ve Švýcarsku, Skandinávii, Japonsku, Austrálii. Do Česka psytrance dorazil se zpožděním zhruba v roce 1998–9 (Perplex, Cymoon 2002). I zde se aktivita nejdříve koncentrovala ve velkých městech – v Praze a v Ostravě. Postupně psytrance pronikalo i do dalších menších měst – Brno, Liberec, Plzeň. Vzhledem k selektivitě vazeb v sociálních sítích psytrance podobně selektivně pronikl i do územních lokalit nižšího řádu. Doposud ale v Česku u psytrance nedošlo k takovému plošnému rozšíření jako například u stylů house nebo free techno34 (více v Eskadr 2005a, 2005b, T-man 2001). Cestování za parties do odlehlých exotických lokalit a návrat zpět domů do velkoměsta se stalo ideálním prostředkem dynamického přenášení informací a vytváření kontextu sociálních sítí. Lidé se tak setkávali na globální úrovni a neustálé sdílení a míšení kontextů spolu s pocitem něčeho nového v globální perspektivě způsobovalo vznikání kulturních vzorců, které se výrazně vymaňovaly ze státního a národního kulturního kontextu. Během 34 House a jeho různé odnože je poměrně často hrán na velkých komerčních parties. Jako free techno označuji souhrnně paletu techno stylů, které bývají hrané na freeparties (Free tekno. Wikipedia). 57

90. let, v období největšího boomu psytrance se party konaly v různých exotických lokalitách například v Thajsku, Indii, Nepálu, jižní Africe, Mexiku. Ustanovovaly se tradiční lokality pro pobyt turistů s alternativními přístupy k životnímu stylu, hledajících psychedelické a spirituální zážitky, pocity opravdové svobody, party, extázi a možnost kolektivně sdílet zážitky z psychedelických drog. Jedním z takových nejznámějších míst je například právě Goa, dalšími jsou dnes Thajský Koh Phangan35, australská Byron Bay36. Oblíbenými místy jsou také různé lokality s velmi starou historií dávných zaniklých civilizací. Existuje samozřejmě mnoho dalších menších míst, informace o nich se šíří v sociálních sítích lidí zapojených do kontextu psytrance. Psytrance postupně zažíval svůj rozvoj ve všech zemích, kde pro to bylo vhodné společenské prostředí. Tak se do dneška záběr psytrance rozprostřel takřka celosvětově. V době vznikání a ustanovování se psytrance byly hlavním prostředkem informačního přenosu sociální sítě. Výborným prostředím pro sdílení informací byly právě lokality konání vícedenních parties, kde se setkávali lidé z různých míst světa. Popsané šíření psytrance ve vztahu lokalit pro parties (Goa) a světových metropolí se uskutečňovalo především osobními styky, které v té době byly zjednodušeny díky rozvoji dálkové, a tedy hlavně letecké, dopravy. Komunikační technologie (telefon, pošta) vhodně funkčně doplňovaly komunikaci mezi vzdálenými lokalitami. Jejich pomocí se udržovat a zahušťovat intenzitu kontaktů v sociálních sítích. Potenciál a význam komunikace se výrazně zvyšuje s příchodem elektronické komunikace – hlavně emailu a Internetu. V průběhu 90. let se výrazným nástrojem šíření informací o psytrance stal právě Internet. Lidé, kteří spolu doposud mohli kolektivně komunikovat jenom na společných parties, se najednou mohli v podstatě kontinuálně stýkat online. Vznikly první mailing listy a webové diskuze, kde se bylo možno skupinově setkávat a hromadně zažívat kontakt ne nepodobný setkávání v materiálním světě. Na webových stránkách začaly být uveřejňovány informace o chystaných parties. Sociální vazby v kontextu psytrance tak byly Internetem výrazně podpořeny a jejich udržování usnadněno. Psytrance, který dosahoval globálnosti skladbou účastníků parties a záběrem na lokality po celém světě, dostal další impulz a prostor pro šíření globálního vědomí sounáležitosti. Dnes je Internet prostředkem pro komunikaci mezi tvůrci i publikem psytrance, pro organizaci a promotion festivalů, pro předprodeje vstupenek na festivaly, prodej hudebních alb, pro prezentace umělců, pro archivaci různých informačních materiálů, tedy pro uchovávání vědění. 35 Koh Phangan je ostrov v Thajsku, na kterém je celý rok povoleno provozovat hlasitou hudbu v nočních hodinách. Stal se tak místem, kde se konají dlouhé parties a je oblíbenou turistickou destinací mladých lidí z celého světa (Ko Pha Ngan. Wikipedia). 36 Byron Bay na východním pobřeží Nového jižního Walesu v Austrálii. Je oblíbeným centrem alternativního způsobu života, směřují sem turisté z celého světa. V průběhu roku se zde konají kulturní události a parties všeho druhu (Gibson, Connell 2003). 58

3. 3. Psytrance a společnost Ve všech aspektech kultury psytrance lze rozpoznat určitou nedůvěru vůči ustaveným společenským strukturám. Tato nedůvěra vychází z tradičních názorů obvyklých v psychedelické kultuře. Šířeji to souvisí s touhou po osvobozování se a seberealizaci, která bývá obvyklá mezi mladými lidmi. S postupujícím přibližováním některých proudů psytrance k mainstreamovým schématům se však tato nedůvěra ztrácí. V kultuře psytrance je stále obvyklá snaha po samosprávě věcí a po nezávislosti. Můžeme to dobře vidět například u hudebních labelů psytrance, které takřka nepoužívají systému distribuce mainstreamové hudby37 uplatňované velkými hudebními vydavatelstvími38. U psytrance sice není tak patrná touha po nezávislosti jako například u free techno scény (Free tekno. Wikipedia) nebo v anarchistických kulturních proudech, avšak ani lidé spojení s psytrance se při organizaci svých akcí neodkazují na velké promotérské firmy, ale spíše si zajišťují většinu služeb sami, nebo kontraktují služby menších firem. Výrazným diskutovaným tématem je prodej přes Internet, ve kterém je možno velmi snižovat náklady na zprostředkovatelské služby (Jankowski 2005). Na druhou stranu jsou dnes často využívány výhody služeb některých globálních firem, hlavně z oblasti letecké dopravy, přepravy zásilek, elektronických plateb, ale i například potravinářství. Jak charakterizovat společenské prostředí příhodné pro rozvoj psytrance? Podle mapy (viz obrázek 1. 3. v příloze) dnešního rozšíření psytrance se můžeme pokusit specifikovat společné předpoklady, které jsou typické pro země, kde je psytrance rozšířen. Zkusil jsem tyto předpoklady shrnout do následujících bodů: Psytrance publikum je rozšířeno v zemích 1) s demokratickým zřízením. 2) s praxí ochrany práv jednotlivce. 3) s uspokojující ekonomickou situací. 4) politicky stabilních. Psytrance publikum naopak nebývá v zemích 1) s autoritativním režimem. 2) s rigidním tradičním společenským zřízením. 3) s velkou mírou chudoby. 4) s válkou, nepokoji, výraznou politickou nestabilitou. To se vztahuje i k zemím, kde se mohou konat festivaly (vícedenní parties). Psytrance festivaly se totiž konají i v zemích, kde není téměř žádné domácí psytrance publikum. Takovým případem bylo zpočátku i Goa. Během doby se ale publikum utváří, nejprve pasivní, 37 Například na adrese http://www.magnetbox.com/riaa/ si můžete ověřit, zda se psytrancoví interpreti nechávají zatupovat globálními korporacemi pro ochranu autorských práv. 38 Vlastnictví na globálním trhu s hudebními nosiči je dnes silně koncentrováno. Na trhu se podílí jen několik hudebních vydavatelství. Jedná se o Warner EMI Music, BMG Entertainment (Bertelsmann), Universal Music (Seagram) a Sony Music Entertainment (Welch 2000). 59

které pouze nasává atmosféru a podivnost toho, čeho je svědkem, časem pravděpodobně i publikum, které aktivně vytváří parties. Pro země, kde není psytrance publikum, ale kde je možné uskutečnit festival, jsou určujícími podmínkami hlavně dostupnost potřebné infrastruktury a nepřítomnost nepřátelské atmosféry ze strany mocenských složek země.

3. 4. Lidé a vztahy v psytrance Mluvíme-li o publiku, musíme si uvědomit, že u psytrance je tendence rozmazávat rozdělení na producenty a konzumenty, naopak je žádoucí být jako účastník party i jejím aktivním tvůrcem. Spojuje se s tím i odkaz k modernímu tribalismu, kdy společné uskutečňování party je právě oním spojujícím prvkem a zážitkem svobody. Určité souvislosti zde jsou i s hnutím DIY (Do It Yourself viz DIY Ethic. Wikipedia). Jak bylo již výše naznačeno, šíření psytrance probíhalo v globálním měřítku v tendencích charakteristických pro hierarchické vzorce šíření inovací. Hovořím o tendencích, neboť vztahy v sociálních sítích mohou být velmi nahodilé a tedy vytvářet mnoho speciálních případů, které nesednou do obecného vzorce. Prvním cílem byly světové metropole v zemích, které splňují podmínky vytyčené výše. Postupně se šíření dostávalo do dalších světových měst a do měst nižšího řádu v zemích, kde se nacházejí ony světové metropole. Dalším krokem by bylo šíření v příslušné zemi, které směřuje do nižších regionálních úrovní. Vzhledem k souvislostem s postmaterialistickým způsobem života, který bývá více charakteristický pro lidi s urbánním způsobem života (Nickens 2004), je šíření psytrance do nižších řádovostních úrovní v území omezeno. Difúze neprobíhá rovnoměrně, naopak je tvořeno jedinečnými sociálními vazbami v příslušných sociálních sítích. Nerovnoměrnost je i v rozložení podle věku, neboť těmi, kdo se do psytrance zapojují, jsou v okamžiku zapojování nejčastěji mladí dospělí lidé bez závazků, tedy zhruba ve věku 18–3039. Z pohledu socioekonomického statusu jsou proponenty psytrance lidé s dobrým vzděláním, jejich rodina pochází nejčastěji z majetnější střední nebo vyšší vrstvy (Peril, Chan 1998). Lidé aktivní v psytrance mohou být charakterizováni postmaterialistickým světonázorem. To je důležitá proměnná, která se vztahuje k niternému vnímání sama sebe. Psychedelickým postupům je vlastní pronikání do hlubin osobnosti, dekonstrukce osobnosti a hledání principů vztahů jevů a věcí. To se ostře odlišuje od osobního přístupu v materialistické rovině, kdy si jedinec svou osobnost posiluje, používá svou mysl k ovlivňování a manipulování s jevy a věcmi. V kontextu psytrance upřednostňované hodnoty jsou součástí příběhu, který tvoří kontext kultury. Právě tento kontext spojuje lidi v různých zemích a z různých kultur, kteří 39 Tento věkový rozptyl je pouze přibližný. Zakládá se na mém vlastním pozorování. Navíc postupem času stárnou ti, kteří se k psytrance dostali dříve, a jejich vztah pravděpodobně bude nějakým způsobem dlouhodobě přetrvávat. 60

jsou schopni se skupinově spojovat právě v rámci sdíleného kontextu. Konání parties, způsoby práce s tělem a myslí, různé spirituální souvislosti, to vše pramení z příběhů, které vytvářejí společné povědomí v psytrance.

3. 5. Psytrance a lokalita Jaký je vztah kultury s globálním dosahem ke konkrétním místům? Jak se tento vztah vytvářel? Psytrance, který je spojen s konáním parties, je tak spojen i s konkrétní lokalitou a vytváří určitá schémata pro obývání lokalit. Zastavme se nejdříve u parties pod širým nebem, které vycházejí z Full Moon Parties pořádaných v Goa v průběhu 60. až 80. let. Budu takové parties nazývat festival, i když nutně nemusí být velkého rozsahu, jak bychom z pojmu festival mohli vyvozovat. Festivaly se tradičně zaměřují na místa, které lidé vnímají jako krásné, je kladen důraz na pocit panenské přírody. Takovým místem pro festival může být pláž, louka, les, kopec, údolí, břeh jezera apod. Příroda je zde vnímána v idylickém smyslu jako něco, s čímž jsou lidé harmonicky spojeni. Konáním festivalu v přírodní lokalitě se pak uskutečňuje symbolické spojení s přírodou, přiznání sounáležitosti se všemi přírodními složkami planety (Sylk 2002, McAteer 2002). Důraz je však kromě přírody kladen i na vyspělé technologie, pomocí kterých se kontakt s přírodou může uskutečňovat. Festival tak je v ideálním pojetí něčím, co se do přírodního prostředí začleňuje, spíše než násilně proniká. Odráží se to pak ve zdůrazňování odpovědného přístupu k lokalitě. Bývá snaha o co nejmenší narušení prostředí, aby po skončení festivalu bylo místo uklizeno a co nejméně narušeno. Je jasné, že praxe se ideálu přibližuje jen velmi obtížně a excesy mohou být časté. Uspořádat velký festival (např. pro 10 000 lidí) tak je poměrně náročnou logistickou operací. Působení na okolí při velkém počtu účastníků je velké. Je otázkou komunikace s místními autoritami v oblasti, aby nebyl festival místními lidmi vnímán jako negativní zásah do jejich prostředí. Spolupráce se někdy daří ke vzájemné spokojenosti místních lidí, pořadatelů i účastníků festivalu, naskytnou se ale i případy, kdy po nepříjemné zkušenosti místní lidé zabrání opětovnému konání festivalu (Pierre (?)). Většinou však bývá v zájmu pořadatelů festivalu, aby se festival mohl opakovat (třeba napřesrok), a tedy dospět ke shodě s místním obyvatelstvem. Samotná lokalita festivalu se vytváří až v souvislosti s konáním party. V podstatě „na zelené louce“ vyroste místo, kde pobývá několik dní mnoho lidí. Je potřeba zajistit potřebnou infrastrukturu a realizovat celou party tak, jak je očekávána. Arun Saldanha (Saldanha 2001a) popisuje detailně, jak vypadá typická party v Goa. Základní schéma ale zůstává podobné nejen v Goa, ale i u parties na jiných místech ve světě.

61

Ústředním místem je Main stage40, kde se odehrávají hlavní vystoupení a performance. Někde stranou ruchu bývá ještě Chill-out stage, kde se hraje klidná odpočinková hudba. Kulturní prostor doplňují galerie, promítací plátna pro projekci filmů, prostory pro různé workshopy. Veřejný prostor je dále členěn bary, čajovnami, různými občerstveními a restauracemi. Plynule to vše přechází do stanových městeček, kde můžeme najít jednotlivé stany i velké uskupení stanů větších skupin účastníků festivalu. Sociální infrastrukturu plní zdroje vody, sprchy, toalety. To vše vzniká na pouhých několik dní a po skončení festivalu opět mizí. Příklad uspořádání festivalové lokality viz obrázek 2. 1.

Obr. 2. 1.: Mapa lokality festivalu Boom 2004 Zdroj: Boom 1998, http://www.boomfestival.org

40 Záměrně pojmy označující festivalové lokality nepřekládám, neboť se ani v praxi většinou nepřekládají. 62

Komfortnost služeb záleží na místě konání, velikosti akce, přístupu pořadatelů a zvyklostech návštěvníků festivalu. Některé festivaly mohou být zařízeny hodně jednoduše, kdy se spoléhá na aktivity samotných návštěvníků. Některé (hlavně evropské a americké) festivaly nabízí plný komfort včetně například internetového připojení a přidružené nabídky specializovaných cestovních kanceláří. Je opravdu zajímavé sledovat vznik takové festivalové lokality. Pořadatelé většinou vyberou a určí základní prostorové dispozice festivalu. Avšak stále dost velká část prostorového uspořádání je ponechána na libovůli návštěvníků. To se týká hlavně stavby stanů. Můžeme být svědky i toho, kdy si návštěvníci vlastními silami sestaví zvukovou aparaturu a vytvoří tak vlastní stage festivalu. Festival se tak stává z části organickým prostředím, kde se uskutečňuje jak kontakt jednotlivců, tak skupinový akt společného záměru a sdílení společné zkušenosti. Festival je heterotopií (Saldanha 2000a, Spargo 2001), kde se dějí zvláštní neobvyklé věci, lidé se k sobě navzájem chovají a komunikují jinak než v obvyklém občanském styku. Obvyklé normy společnosti jsou rozmělněny a lidé mohou zažívat stavy osvobození od svázanosti svou pozicí a rolí ve společnosti. Taková heterotopie je však dočasná a po čase je ukončena návratem zpět do společnosti. Po čase se však znovu objevuje. Heterotopie je charakteristická výjimečností své existence vůči všednímu. Pro existenci heterotopie je nutné, aby její existence byla vnímána ze strany většinové společnosti. Většinová společnost tak jakoby uzavírá něco deviantního do určitého kontextu místa a času, aby se to neobjevovalo v místě a času všedním. Koncept heterotopie tak vlastně vyžaduje určitou segregaci ze strany většinové společnosti. Symbolické oddělení všedního (normálního, řádného) a deviantního (nenormálního, mimořádného) posiluje integritu společnosti a jejích norem, které tak vlastně je náhle možné k něčemu (heterotopii) vztahovat. Ovšem za strany proponentů společensky deviantního je koncept heterotopie něčím svazujícím. Dává sice určitý prostor, kde je deviantní dovoleno, ale zároveň je v tomto prostoru deviantní uvězněno vnější mocí. Koncept heterotopie jako etablování deviantního ve společnosti je ve vztahu s konceptem Dočasné autonomní zóny (Temporary Autonomous Zone – TAZ) (Bey 2004). V konceptu TAZ je projev deviantního artikulací svobody a zážitkem svobody. V tomto konceptu je kladen důraz na kontextuální míjení se s většinovou společností. Jádrem myšlenky TAZ je uskutečnění deviantního až do té doby, než toto uskutečňování pronikne do vědomí většinové společnosti. V okamžiku, kdy je většinová společnost připravena zasáhnout už TAZ neexistuje, neboť byla dobrovolně svými účastníky rozpuštěna, aby se za čas zformovala na jiném místě. Koncept TAZ je tak aktivním projevem svobody ve vztahu ke svazujícím normám většinové společnosti, koncept heterotopie je pasivním výsledkem nutnosti společenského usměrňování deviantního chování a jeho oddělování od „řádného“ a tím artikulací toho, co je „řádné“. V praxi se uplatňují oba koncepty zároveň. Ústupky směrem k heterotopii jsou nutné 63

pro udržení kontinuity festivalu v místě a času. Vnesení řádu si nutí upravení vztahu k většinové společnosti. Takový řád, který je základem ustanovení heterotopie, je založen na vzájemném konsenzu účastníků festivalu i většinové společnosti. Naopak TAZ je výrazem ne-řádu, projevem svobody a vznikání. Koncept TAZ je vlastně touhou po trvalém zážitku vznikání, po trvalé „jinakosti“ (angl. otherness). Koncepce TAZ je spojena se vznikáním, svobodou, koncepce heterotopie se dotýká etablování, uzákonění, vnesením organizace. Kontrast lidské potřeby svobody na jedné straně a potřeby řádu na straně druhé je dynamickou polaritou, která je jádrem společenského dění. Je-li jeden pól této polarity výrazně upřednostňován, způsobuje to ve společenské realitě napětí, které se zákonitě musí projevovat. V případě psytrance festivalů je patrná snaha po vyváženém přístupu aktivního projevu a zážitku svobody na jedné straně a citlivém umístění festivalu tak, aby co nejméně narušoval všední život „obyčejných“ lidí. Samozřejmě to není pravidlem, ale spíše ideálním přístupem, který se daří s různým stupněm (ne)úspěšnosti realizovat. Z tohoto pohledu stojí za pozornost vztah mocenských složek států ke konání festivalů. Festivaly jednoduše nikdy nemohou striktně splňovat normy, jejichž dodržování mocenské složky mají vymáhat. Ať už se to týká užívání drog, překračování norem hluku, koncentrace lidí, nekonvenčního chování, převrácení řádu dne a noci. Festival je mimořádnou událostí, která staví běh věcí do jiného světla. „Jiné“, které bývá zdůrazňováno při rituálu, se přímo vymezuje vůči všednímu. Systém norem, na kterém je vystavěno společenské zřízení naopak vychází z všedního, vše „jiné“ vztahuje k všednímu, jakožto měřítku. Při festivalu však probíhá i opačný proces, kdy se norma převrací, „jiné“ se stává základem, ke kterému se vztahuje všední. Je zde symbolicky prožívána a uskutečňována skrytá povaha všedního, které však vždy vzniklo skrze „jiné“ (Maffesoli 2002, s. 70). Proto je vztah mocenských složek společnosti ke konání festivalů, které přímo nepodporují jejich úhel pohledu, alespoň problematický. Mocenské složky se k festivalům staví různě. Nejliberálnějším přístupem je praktická dočasná legalizace způsobů chování, které jindy legální nejsou. Takový přístup zaujímá policie ve vztahu k psytrance festivalům například v Portugalsku, Velké Británii nebo v Thajsku41. Tolerantní politika vlastně v souladu s poselstvím festivalu povoluje něco, co není povoleno ve všedních dnech. Podobný přístup uplatňují mocenské složky takřka pravidelně pro akce, které jsou většinové a v určitém souladu se společenským paradigmatem a nejsou v přímém nesouladu s akty podporujícími integritu mocenského uspořádání. Je však namístě zdůraznit, že jistota, daná určitou mírou legalizace, může působit i jako vhodné prostředí pro koncentraci těch, kteří se momentálně legalizovanými činnostmi zabývají i mimo období a území legalizace, tedy kriminálně. Příkladem může být prodej drog ve velkém organizovanými kriminálními skupinami. Návštěvníci festivalu pak mohou působení takových organizovaných skupin vnímat jako nežádoucí a nepříjemné. 41

Viz výše zmíněný Thajský ostrov Koh Phangan (Ko Pha Ngan. Wikipedia) 64

Ve většině států mocenské složky uplatňují postoj, kdy tolerují festivaly, avšak jsou ochotny zasáhnout, překročí-li porušování norem nějakou imaginární hranici. Takovou hranicí může pro mocenské složky představovat míra excesů, ale třeba i tlak finanční lobby. Pokud hrozí mocenským složkám ztráta dobré image, potom jsou ochotny provést nějakou akci42. Akce může být pouze demonstrativní, nebo může celý festival opravdu ukončit. V některých případech se část veřejného mínění proti festivalům může postavit natolik silně, že jsou prosazeny nějaké omezující normy. V případě Goa byl uzákoněn zákaz hlasité hudební produkce po 22 hodině. Výsledkem je složitý systém uplácení policejních složek, aby tolerovaly party například alespoň do dopoledních hodin (Saldanha 2001a). Festival je tak událostí, která propojuje lidi rozličných zájmů. Jsou zde návštěvníci, kteří chtějí tančit a zažít festival, organizátoři, kteří chtějí uspořádat akci a vydělat si, hudebníci a DJové, kteří si chtějí užít uznání (a také dostat zaplaceno), dealeři drog, kteří chtějí prodat své zboží, místní obyvatelé, kteří si chtějí na pořádání festivalu přivydělat, policisté, kteří chtějí udržet pořádek (a případně dostat úplatek), osobnosti, které chtějí na přednáškách a workshopech šířit své myšlenky, další lidé, kteří si přijeli na festival vydělat nějaké peníze – provozovatelé barů, čajoven a restaurací, taxikáři a cestovní kanceláře, dopravní a zásilkové služby, letecké společnosti, hudební vydavatelství, prodejci oblečení a dalšího festivalového sortimentu. Výčet není asi úplný, ale je širší, než jak to popisuje Saldanha ve své studii o parties v Goa (Saldanha 2001b). Během času se psytrance etabloval a vytvořila se široká síť lidí, kteří se podílejí na chodu celé kultury s jejími charakteristickými akcemi. Festival je tak událostí, kdy se dostávají do kontaktu různí lidé a skupiny lidí, sdílejí společný prostor po určitý čas. Festival je vlastně objektem příběhu, který je univerzálním prvkem pro všechny „malé“ příběhy jednotlivých účastníků. Na omezeném prostoru se uskutečňuje jak sdílení různých informací, tak jakési skupinové sdílení společného zážitku. Na festivalu se tak vytváří nebo znovuvytváří vazby i potenciální vazby, které spřádají složitou síť nódů v kontextu festivalu. Vazby mohou být například jedinec-jedinec, jedinec-skupina, skupina-skupina. Kontext vazby je pak tvořen událostí (spíše však různě individuálním předivem událostí) v čase a prostoru. Lokalita získává ve vědomí účastníků festivalu nový význam, který se může diametrálně lišit od významů přisuzovaných místu jinými lidmi, z jiných kontextuálních skupin (např. místní lidé, obchodníci, policie, lidé, kteří se pouze o festivalu doslechli, atd.). Význam je přisuzován velmi subjektivně, avšak na základě událostí, které byly vnímány současně mnoha lidmi. Místo je tak vlastně obrazně zatíženo mnoha novými významy (hlavně pokud se stane místem konání festivalu poprvé). Získává symbolický rozměr a je ve sdíleném vědomí účastníků odlišeno od jiných (i když třeba vzhledově velmi příbuzných) míst. Lokalita a čas festivalu se tak posouvá ve vnímání zúčastněných lidí do roviny, která by byla jen velmi těžce objektivně zachytitelná. Je-li festival konán pravidelně v určitou dobu 42 Známý je zásah řecké policie proti festivalu na ostrově Samothraki (viz např. Yoyo 2003), nebo zásah české policie proti festivalu CzechTek (iDnes.cz 2005). 65

na určitém místě, vytváří se tak silný význam místa. Ačkoli místo může po většinu roku vypadat velmi obyčejně, snad jen z některými pozůstatky stop konání velké akce, jeho význam ve vědomí zúčastněných je dán právě oněmi několika výjimečnými dny, kdy se na místě konal festival.

3. 6. Lokalizace festivalu Jak pak tedy geograficky přistupovat k uspořádání velkého festivalu v určité lokalitě? Jsou zde nějaké geografické lokalizační faktory? Určitě ano. Avšak nejsou jediným podmiňujícím prvkem. Lokalizace festivalu záleží jak na výběru vhodného místa, je tedy v závislosti na geografických podmínkách. Záleží tak ale i velkou částí na sociálním kontextu a práci jednotlivců. Zkusme si popsat, jaké geografické podmínky musí splňovat lokalita pro umístění festivalu. • Možnost zavedení infrastruktury – v podstatě stačí země s relativně stabilními socioekonomickými podmínkami. Z pohledu pořadatele se jedná o něco na způsob investiční akce, takže je nutno vybírat v zemích, kde je možno bezpečně investovat. • Jistota ze strany mocenských složek – je potřeba mít relativní jistotu, že mocenské složky proti festivalu nezakročí. • Pěkná přírodní lokalita – dosti subjektivní podmínka, místo by mělo být v přírodní lokalitě, což vylučuje znečištěné lokality a též města kvůli jejich převaze antropogenních složek v krajině • Odlehlost místa – je nutno z praktických důvodů, aby hlasitá hudba v noci příliš nerušila místní obyvatelstvo • Klimaticky vlídná lokalita – aby lidé mohli spát ve stanech a aby v noci nebyla přílišná zima • Možná doprava na místo – je potřeba návštěvníkům zajistit možnost se pohodlně dopravit na místo • Cenová hladina v zemi, kde se lokalita nachází – vítané jsou „levné“ země Takové geografické podmínky i v dnešní době může splňovat mnoho míst, avšak jen někde, se festival opravdu uskuteční. Jsou totiž ve hře i různé proměnné, založené na čistě osobních postojích jednotlivců. • Sympatie publika k pořadateli – pořadatel se špatnou pověstí jen těžko uspěje • Tradice konání podobných festivalů na konkrétním místě • Historie lokality – festivaly se mohou konat spíše na místech s bohatou a dávnou historií • Časová omezení – koordinace, aby se velké festivaly v blízkém regionu nekonaly současně, ale spíše na sebe navazovaly • Pohodlnost návštěvníků – může odradit od výpravy na náročněji dostupný festival 66

• Možnost přivézt drogy na místo festivalu – pokud by návštěvníky festivalu při příchodu prohledávala protidrogová policie, mnoho z nich by si návštěvu festivalu rozmyslelo • Subjektivní dojem o lákavosti lokality – protíná se s konsensuálně vnímanými přírodními krásami • Pozvání určitých umělců a DJů – sympatie k různým uměleckým okruhům jsou různé • Cena vstupenky – měla by být adekvátní k nabídce To jsou podmíněnosti, které jsem ze své pozice schopen pojmenovat. Mohou být i další, které mi zůstaly skryty. Chci spíše ukázat, že některé lokalizační podmínky jsou velmi geografické, a tedy by teoreticky bylo možné na mapě vyznačit vhodnost lokality. Jiné podmínky jsou však více psychosociální a většina z podmínek by se v různých aspektech dala zařadit do obou skupin. Lokalizační faktory tak přesahují rámec geografie a naopak vyžadují ve svém pojetí kombinaci geografie se sociálními vědami v kvalitativním posuzování kontextu. Nelze nezmínit i určitou nejistotu, která takové poznání provází. Jak se vyznat ve složitě spřádaných a dynamicky se proměňujících sociálních vazbách? Z takové nejistoty pramení podle mého názoru i nervozita mocenských složek, když jsou svědky shromáždění tisíců lidí z různých zemí bez zjevné široké propagace. Informace se v sociálních sítích může šířit velmi efektivně ale i selektivně. Často je třeba znát kontext, aby bylo informaci vůbec porozuměno. Informace je tak pro náhodného posluchače mimo síť kódovaná, tedy nesrozumitelná. Šířením kontextuální informace se vlastně uskutečňuje propojení samotné sociální sítě. Ten, kdo pochopí kontext, se vlastně stává nódem v síti. Kromě kontextu a různých norem v tomto kontextu může vlastně sociální síť být poměrně otevřenou strukturou. Záleží však právě na obsahu onoho kontextu, je-li otevřenost jeho součástí nebo není.

3. 7. Rituál, prohlubování sociálních vazeb Je však potřeba zdůraznit, že i kultura psytrance je zařazena do širšího rámce elektronické hudby a hlavně kultury pořádání parties. Parties s elektronickou hudbou je potřeba vnímat i v kontextu jiných hromadných akcí. Princip setkání a společného zážitku mají společný s dalšími kulturními, ale třeba i sportovními, událostmi. Společný zážitek, sdílení opakovaného zážitku, který je nějakým způsobem formalizován, vytváření identity s kulturou, která z konání hromadných akcí vychází a v konáních hromadných akcí znovuprožívá svůj ustavující příběh. To jsou společné znaky, které odkazují k rituálu jakožto tvůrčímu principu společnosti. Rituál a mýtus jsou společným principem, který vytváří společnosti všech kultur a hodnotových směrů. Ne samotný rituál, ale obsah mýtu, který je rituálem zpřítomňován je určující pro charakter kultury. 67

Odlišné kultury uskutečňují odlišné rituály. Z pozice konkrétní kultury může být rituální chování jiné kulturní skupiny málo pochopitelné a cizí. Z pohledu všedních rituálů naší společnosti (například sledování večerních zpráv, novoroční oslavy, sledování sportovních událostí, posezení v hospodě, atd.) může být jiný rituál (tanec do umdlení, užívání psychedelických prostředků, apod.) vnímán jako něco nepochopitelného, nebo dokonce i škodlivého. Z toho pak pramení různé spory a sváry, při kterých jde vlastně spíše o kulturní nedorozumění, než o racionální při. Vazby a kontext spojený s psytrance, to vše posilované a obnovované rituálem vytváří širší kulturní kontext, který se vlastně vztahuje k celkové kultuře, ve které člověk žije. V síti vzájemných vztahů, ve které žijeme, se spojujeme zároveň s mnoha nódy. Takovým nódem může být věc, osoba, médium, skupina osob. Spojení probíhá na bázi kontextu, informace, kultury. Bylo by krátkozraké vnímat psytrance jako kulturu, do které je aktér zahrnut a která ho plně pojme. Barry Wellman ve svých pracích o změnách v utváření sociálních sítí mluví o přechodu od vztahů person-to-person ke vztahu role-to-role (Wellman 2000, 2001b). Přesun v uskutečňování vztahu od důrazu na celou osobnost (osobu) k důrazu na pouze část osobnosti – rolí, Wellman (2000) předvídá do budoucnosti. Ovšem Wellmanova budoucnost se již v současnosti může projevovat v určitých náznacích. Ve vztazích roleto-role jde o určitou diverzifikaci osobnosti do různých druhů vztahů. V předchozím textu (kapitola 2. 10.) jsem se zmiňoval o utilitární diverzifikaci, kdy je identita jednotlivce rozdrobena do různých sociálních sítí. Jinak řečeno se jedná o to, že do sociální vazby není nutné dávat celou svou osobnost v celé její komplexnosti, ale do vztahu je vnášena jen jedna z mnoha rolí. Jak Wellman trefně podotýká „Kdo kromě členů domácnosti se bude zajímat o celou (celistvou) osobu?“(Wellman 2000). Pro psytrance parties je typické, že se lidé mohou pokoušet rituálně očistit od nánosů společenských rolí a hledají své vnitřní a autentické já. Paradoxně tak vlastně mohou hrát roli „otevřeného“ člověka. Naopak do party se mnohdy lidé snaží nevnášet své osobní příběhy a role například ze zaměstnání, školy, rodiny. S rozvojem Internetu jako nástroje komunikace se sociální vztahy uskutečňují i ve virtuálním světě, sociální sítě se zahušťují a mají větší (globální) dosah. Lidé zapojení do kultury psytrance Internet využívají v hojné míře. Po Internetu se z pohledu podoby vazby mohou uskutečňovat různé druhy komunikace. Je dobré se nejprve zaměřit na hledisko vzájemného vztahu komunikujících nódů. Rozlišme si synchronní a asynchronní komunikaci, tedy uskutečňování vazby. Pro synchronní komunikaci je typická komunikační rovnoprávnost, tj. něco jako rozhovor. Patří sem email, internetové diskuze, chat, ICQ, IRC, Skype apod. U asynchronních typů komunikace se jedná více o jednostrannou prezentaci, druhá strana buď neodpovídá, nebo odpovídá jiným, tj. nerovnocenným způsobem. Zde jsou typickým příkladem webové stránky. Na jedné straně stojí provozovatel, který prezentuje obsah své stránky, na druhé 68

straně jsou jednotlivci, kteří si obsah čtou. U klasické webové stránky jsou uživatelé ve většině pouze v pasivní roli a mají jen omezenou možnost interakce s provozovatelem webové stránky či komunikace spolu navzájem. Takové rozdělení však může působit poněkud zavádějícím dojmem, neboť oba přístupy se v komunikaci různě doplňují a v zásadě jde jen o specializovaná technická řešení. Na webových stránkách můžete s tvůrcem komunikovat například vyplněním předloženého formuláře, nebo napsat na uveřejněnou emailovou adresu a klidně i zatelefonovat na uvedený kontakt. Různými vhodnými kombinacemi technologií se pak komunikace a interakce na Internetu svou autentičností blíží komunikaci v materiálním světě. Pro psytrance bývá ostatně jako pro mnohé další sociální sítě působící na Internetu typickým způsobem komunikace jak prezentace informací na webových stránkách, tak diskuze jednotlivých lidí. Vzniká tak jakási virtuální blízkost, pocit kontinuálnějšího sdílení zkušenosti s dalšími podobnými lidmi. Rituál se tak ve svém uskutečňování neomezuje na samotnou party, ale jeho intence se dostávají i do mezičasu mezi parties – do vazeb na Internetu. Může pak vznikat sociální síť, která je zároveň v prostoru globálně rozprostřená. Vzniká prostorová struktura, která je však do velké míry spojena pouze v informační dimenzi. Je to něco, co je tradičními geografickými postupy nepojmenovatelné, neboť většina kauzálních vzorců se zde neprojevuje v prostoru, ale v kyberprostoru.

3. 8. Psytrance ve městě Kromě festivalů, které bývají většinou v přírodních lokalitách pod širým nebem, se konají i psytrance parties v klubech ve městech. Lidé, kteří tvoří kulturu psytrance, pocházejí často z urbánního prostředí, hlavně tedy co se týče městského způsobu života, který dnes již nutně nemusí být pouze doménou samotného území města. Pořádání parties pod širým nebem je v zemích mírného pásu možné jen v teplých částech roku. Aby byla držena kontinuita setkávání, konají se ve městech parties v klubech. Parties v klubech bývají většinou menšího rozsahu než festivaly a trváním bývají omezeny na jednu noc. Na parties v klubech se tak setkávají lidé na menších měřítkových úrovních, než na festivalech. Zatímco na festival jsou lidé často ochotni cestovat přes velké vzdálenosti, parties v klubech bývají především lokální či regionální záležitostí. Obecně se dá říci, že parties v klubech jsou v evropských zemích častější, než festivaly. Společenský kontakt na party je frekventovanější a tedy vztahy mohou být více trvalejší. Party pomáhají vytvářet společenské sítě lokálního či regionálního rozsahu. Kluby tak představují mikrolokality města, kde se v určitém kontextu mohou setkávat lidé opakovaně a poměrně často. Hudební styly ve městě a kluby, kde je produkce určitých hudebních stylů preferována, vytvářejí paletu kontextů, která do určité míry stratifikuje zapojené části společnosti. 69

Preferencí určitého hudebního stylu, či přímo příslušností k fanouškům takového hudebního stylu se vytvářejí určité hranice ve společnosti. Hudbu pak můžeme vnímat jako jeden z principů, na jehož základě se sociálně a kulturně heterogenizuje urbánní společnost. Psytrance party v klubu je místem, kde se v urbánním prostředí setkávají lidé zapojení do společného kulturního kontextu. Zároveň se však zapojují i do kontextu, který je sdílen ve své základní formě globálně. Party tak může být aktem, při kterém se obnovuje kontext vazby ke společenství v tomto kontextu. Klub bývá ve městském prostředí ustavenou heterotopií. Vztah mocenských složek ke klubům bývá též často velmi problematický. Mocenským složkám na jedné straně vyhovuje, že nenormální projevy jsou soustřeďovány do omezených prostor. Vědomí, že mocenské složky vědí, kam se nenormální chování koncentruje, jim dává pocit kontroly. Vědění znamená moc (Knowledge is Power. Wikipedia). Na druhé straně však mocenské složky společnosti musí v „obyčejných“ občanech udržovat pocit, že proti nenormálnímu chování bojují a potírají ho. Ze strany lidí, kteří navštěvují parties v klubu, je žádán pocit, že jejich chování je svobodné a nezávislé. To jim prostředí heterotopie ve svém areálu umožňuje. Jakýkoli střet s mocenskými složkami v území heterotopie je vnímán jako hrubé porušení jejich svobody. Vzniká tak křehká rovnováha protichůdných postojů, které se ale uplatňují jinak v rámci různých vzájemně vymezených prostorů. Podobnou rovnováhu můžeme najít jak na lokální úrovni, tak v úrovni globální. Jakoby společnost, ve které je zákonitě obsaženo normální i nenormální chování byla nucena v rámci udržení své hodnotové integrity vytvářet zvláštní areály v prostoru a čase, kde platí odlišné normy. Vazby v kyberprostoru plynule doplňují vazby, které jsou realizovány v materiálním světě (Gibson 1998). Typickým příkladem může být pravidelné setkávání jednou týdně na party a v průběhu týdne v internetové diskuzi. Takto se vlastně kontinuálně setkávání odehrává i během mezičasů mezi setkáními v materiálním světě. Umožňuje to zvyšovat míru kontinuity, a tedy síly, společenských vazeb. Společenská síť se tak posiluje a vazby během mezičasů tolik „nevyprchávají“.

3. 9. Získávání dat v kyberprostoru V této práci bylo mou snahou získat data o zapojení lidí z různých míst světa do sociálních sítí kultury psytrance. Snažil jsem se tedy získat data o regionu účastníků zapojených do globálních sociálních sítí v kontextu psytrance. Je zapotřebí zdůraznit, že data o regionu uživatelů Internetu lze získat z jejich IP adresy, což je zjednodušeně řečeno vlastně identifikační adresa jejich počítače přidělená poskytovatelem internetového připojení. Přes jednu IP adresu může do Internetu vstupovat 70

více různých lidí ze stejného počítače, nebo i z různých počítačů přes internetovou bránu s jedním IP. Identifikace státu dle IP adresy však většinou odpovídá skutečnému umístění počítače. Je též potřeba mít na paměti omezení, které u IP adres představuje sledování spíše jednotlivých počítačů či jednotlivých počítačových sítí při záznamu elektronické stopy pohybu v Internetu a ne osob, které se prostřednictvím počítače do Internetu připojují.

3. 9. 1. Webové portály Na Internetu lze u některých webových stránek získat data o návštěvnosti dle regiónů. Snažil jsem se tedy oslovit provozovatele takových stránek, zda by mi neposkytli souhrnnou statistiku přístupů na jejich webové stránky podle států. Oslovil jsem několik webových stránek, zabývajících se informováním o psytrance scéně a stránky, které se specializují na prodej hudebních nosičů s psytrance jako hudebním stylem. Ze strany těchto velkých webových portálů jsem se však nesetkal s kladnou reakcí. Dávám si to do souvislosti s tím, že pro zmíněné portály jsem se jevil jako jakási anonymní osoba, požadující informace. Nemohl jsem nijak zaručit, že použiji informace určitým způsobem, nebyl nikdo, kdo by se za mě mohl u provozovatelů webových portálů zaručit. Z instituce obchodního tajemství mi tedy nikdo neodpověděl. Kdybych podobný dotaz směřoval na nějakou firmu z libovolného zaměření podnikání, pravděpodobně bych dopadl stejně. Navíc, i kdybych nějaké informace dostal, neměl bych ze své strany žádnou záruku o jejich hodnověrnosti. Nemohl bych si ověřit, zda informace jsou produktem statistického oddělení firmy, nebo oddělení pro styk s veřejností, které mívá jako primární úkol budovat dobrý image firmy. U těch webových stránek, kde mi provozovatelé vyšli vstříc, jsem z informací vyvodil, že záběr konkrétní webové stránky je do jisté míry vztažen k lokalitě umístění (psyradio. fm) Stránky psyradio.fm jsou podle poskytnuté statistiky navštěvovány především lidmi z regionu jejich geografického umístění – z Německa. Dále je vidět obecně velká dominance přístupů ze střední a západní Evropy. Rozšíření do dalších zemích je pak poměrně rovnoměrné (viz obrázek 2. 2. v příloze). Přístupy na tyto stránky ukazují, že kontext umístění může hrát i v kyberprostoru určitou roli. Webové stránky navíc z pohledu komunikace představují asymetrické komunikační medium. U provozování internetového rádia je asymetričnost komunikace možná ještě zvýrazněna, neboť provozovatel prezentuje své rozhlasové vysílání a webová stránka je pouze místo pro naladění vysílání. U webové stránky bývá obsah a lokalizace zveřejňovaných informací důležitým lokalizačním parametrem pro samotné přístupy na stránku. Nesmíme též opomenout určující roli jazyka, kterým se webová stránka prezentuje. Jazyk silně předjímá, z jakých zemí se uživatelé budou nejspíše a nejčastěji připojovat. Angličtina jako aspirant na globální jazyk je poněkud výjimečná tím, že je na Internetu často používána jako univerzální jazyk a web psaný anglicky nemusí být nutně směřován jen k uživatelům z anglicky mluvících 71

zemí. Přesto i u takových stránek můžeme zaznamenávat zvýšenou aktivitu rodilých anglických mluvčích v porovnání s ostatními lidmi vstupujícími na webovou stránku.

3. 9. 2. Webová fóra Lepší případ pro sledování sociálních vazeb ve virtuálních prostorech jsou interaktivnější prostory na Internetu. Fóra na Internetu jsou dobrým příkladem symetrické komunikace uživatelů. Získal jsem informace o lokalizaci uživatelů jednoho webového fóra, které je umístěno v Izraeli (forum.isratrance.com). Jako takové ho nejvíce navštěvují nejvíce právě lidé z Izraele. Zde je potenciál globálního záběru podstatně vyšší, komunita je ale výrazně vztažena svými sociálními vazbami k lidem z jedné země, je to ukázka sociální sítě s jedním výrazným nódem v prostoru, ale s globálním dosahem. U tohoto internetového fóra však byla lokalizace vyžadována jednorázově při registraci, nebyla nijak ověřována, uživatel pouze vybíral ze seznamu. Tudíž se jedná jen o velmi hrubý údaj. Zajímavý je velký podíl uživatelů, kteří jako lokalizaci uvedli Indii. To si lze vysvětlit oblibou hlavně Goa, ale i celé Indie, jako místa pro trávení volného času a účast na parties. Fórum isratrance.com je jedním z globálních center komunikace v kyberprostoru a jako takové má široký globální dosah (viz obrázek 2. 3. 1. v příloze). U jiného webového fóra www.psynews.org je patrná nižší míra jeho lokálního ukotvení. Do fóra se nejčastějí připojují lidé z euro-americké oblasti, poměrně výrazně je zastoupeno Japonsko a Austrálie. Zde jsem datově vycházel z uveřejněných statistik provozovatele webového prostoru, které byly vztaženy k dlouhému časovému období přístupů od 29. března 2001 do 20. listopadu 2005. U těchto statistik si však nejsem jist jejich validitou, neboť mi data připadají příliš podhodnocena. Přesto si ale dovolím informace představit v mapě na obrázku 2. 3. 2 v příloze. U statistik přístupu k webovým stránkám je obecně problematické, že většinou je velmi těžké se dopátrat, jak byly konstruovány. Časové období sledování bývá zveřejněno jen někdy. Nebývá jasné, zda se jedná o jednorázový přístup, či agregaci přístupů na různé jednotlivé stránky webu (hits). Nebývá ani jasné, jak je operováno s opakovaným přístupem ze stejné IP adresy během různých dnů, zda je počítán každý přístup jako nový přistupující uživatel, nebo jestli je rozeznáváno, že se jedná pravděpodobně o stejného člověka. Metodika konstrukce statistiky bývá uvedena jen někdy. Proto datům statistik uveřejněných přístupů na webové stránky nevěnuji ve své práci příliš prostoru.

72

3. 9. 3. Předprodeje vstupenek Dalším zdrojem lokalizace činností spjatých s psytrance je umístění předprodejů vstupenek na velké psytrance festivaly. Prodej vstupenek na festivaly psytrance je charakteristický svým založením na sociálních vazbách. Organizátoři festivalů spoléhají na komunikační technologie od telefonu po Internet. Sítě předprodejních nódů nebývají založené na práci agentur, jako tomu bývá u předprodejů mainstreamových hudebních akcí. Nejčastěji se organizátor festivalu snaží najít různé osoby z různých zemí, které se k prodeji vstupenek propůjčí. Kontakt je založen na osobním styku. Na své internetové stránky pak organizátor umístí seznam možných kontaktů předprodeje podle zemí. Často jsou také distribuovány letáky po místech, kde se mohou vyskytovat potenciální zájemci o účast na festivalu (kluby, obchody, festivaly, apod.). Je tak možno zřídit předprodej za minimálních nákladů s velmi širokým rozsahem. Předání vstupenek pak probíhá právě na základě uvedeného kontaktu. Kontakty v zemích, kde není psytrance příliš rozšířen, bývají často na konkrétní osobu, se kterou je třeba se spojit. V zemích, kde má již psytrance delší tradici, bývají kontakty zpravidla na některé obchody s psytrance tématikou. Takové obchody se často nacházejí ve velkých městech. V případě, že je uvedeno pevné místo, kde lze zakoupit vstupenky, máme k dispozici přímý údaj o lokalizaci předprodeje. Ty pak jsou ve zvýšené míře umístěny do velkých měst, někdy se ale naopak najdou překvapivě malá města, kde z nějakého důvodu je dost lidí se vztahem k psytrance a tedy je zde i umístěn předprodej. Poslední dobou roste u předprodejů podíl prodeje vstupenek přímo přes Internet. Tím tedy postupně může mizet aktuálnost tohoto zdroje informací o lokalizaci činností spojených s psytrance. Je-li z pohledu vývoje metod zajišťování předprodeje možné stanovit pořadí osobní kontakt – místo – internetový prodej, tak je vidět, že vztah ke konkrétnímu místu je silný pouze ve střední vývojové fázi. Různé země se nacházejí v různých fázích vývoje psytrance komunity. Ze seznamu předprodejů by tedy bylo možno zkoumat šíři zapojení příslušné země do sociálních sítí psytrance. V uvedených mapách vybraných předprodejů psytrance festivalů (viz obrázky 2. 4. v příloze) můžeme vidět pozoruhodný globální záběr psytrance festivalů. Jsou zde patrná etablovaná centra psytrance, kde je možno nalézt pravidelně předprodeje téměř na každý festival. Jmenujme hlavně Antverpy, Grenoble, Kodaň, Hamburg, Atény, Amsterodam, Budapešť, Tel Aviv, Milán, Tokio, Mexico City, Moskva, Barcelona, Londýn, New York, San Francisco (není seřazeno dle významu).

73

3. 9. 4. Peer-to-peer sítě Dalším možným zdrojem dat o lokalizaci lidí zapojených do kultury psytrance jsou p2p sítě43. Sítě p2p bývají výrazně funkčně decentralizované. Spojuje se v nich velké množství uživatelů, propojení je však individuálně založené. Decentralizace p2p sítě ovšem závisí na samotné architektuře této sítě. Některé sítě jsou závislé na řízení spojení pomocí serverů, které tak představují potenciálně bohatou databázi informací o připojených klientech. Data z takových serverů jsem se získat nepokoušel. Vzhledem k hrozbě stíhání ze strany úřadů pro nelegálnost části obsahu, jehož sdílení servery umožňují, předpokládám, že by získání dat o připojených klientech bylo velmi náročné. Oproti tomu decentralizovaná architektura p2p sítí se obejde úplně bez serverů, respektive funkce serveru se částečně přenáší na každý jednotlivý počítač. Informace o uživatelích, přes které se spojení uskutečňuje, pak bývají zašifrované a jejich získání je velmi obtížné44. Kultura psytrance využívá přirozeně i p2p kanály sociálních vazeb. Materiály jsou sdíleny přes takové sítě: existuje kvalitní infrastruktura internetového vydávání materiálů pro sdílení v p2p sítích. Některé programy pro zapojení se do p2p sítí umožňují zobrazení lokality uživatelů, od kterých požadujete data, nebo naopak oni požadují data od vás. Je možno potom dostat seznam připojených uživatelů podle jejich umístění. Tito uživatelé budou vybráni v kontextu vašeho počítače, tedy k datům, která sdílíte a která požadujete stahovat. Při požadavku orientace na psytrance kulturu lze dostat přehled uživatelů, kteří též sdílí, nebo požadují psytrance hudbu. Mapa lokací tak vychází z osobního kontextu, ze vztahu, v jakém se uživatel nachází vzhledem k p2p síti. Vzhledem ke globálnosti sítě a algoritmům stavby připojení je spojení skutečně celosvětové. Z toho se pak je možno dozvědět informace o prostorových proměnných specifického segmentu lidí zapojených do psytrance kultury, který představují ti, kdo sdílí psytrance na Internetu. Já jsem se pokusil o monitorování šíře vazeb v jedné z p2p sítí. Tím, co mě zajímalo, bylo zjistit, z jakých států jsou lidé, se kterými sdílím data. Jak už jsem řekl výše, tak sdílením dat vzniká potenciál zesílení sociální vazby, zajímalo mě tedy, kam až může sahat potenciál reálně uskutečňovaných vazeb, které mohu ze svého počítače realizovat. Je na místě říci, že ti, jejichž umístění jsem sledoval, byli jen koncovými nódy, se kterými jsem byl propojen. Ve svém sledování jsem používal síť propojenou decentralizovaně přes jednotlivé uživatele. Pro uživatele je architektura propojení neviditelná, uživatel pouze může vidět, kdo sdílí požadovaný materiál, nebo komu on sám ze svého počítače materiál poskytuje. Při svém sledování jsem v období mezi 27. 1. 2006 a 12. 3. 2006 provedl pět různých 43 Při svém výzkumu jsem se zaměřil na ed2k síť (eDonkey network. Wikipedia). Vybral jsem si ji kvůli možnosti sledovat lokalitu připojených uživatelů. 44 V případě elektronické komunikace si nikdy nemůžeme být úplnou nemožností určitého jevu. Píšili „velmi obtížné“, znamená to, že nevím o tom, že by to bylo možné. 74

měření počtů uživatelů, se kterými jsem byl propojen, dle států, kde uživatelé právě pobývali. Podařilo se mi získat i jednorázová měření od dvou různých uživatelů z jiných evropských zemí (ID45 Devkoo – Nizozemsko a ID Gizmo – Švýcarsko). Na mapách (viz obrázky 2. 4. v příloze) na první pohled zaujme, že jsou si velmi podobné. V šedých oblastech, které určuji konkrétně z mého měření, se téměř nerealizují žádné konexe ani v případě obou ostatních uživatelů. Poměrně dobře se tak ukazuje míra zapojenosti jednotlivých regionů do p2p sítí. Časový posun v jednoltivých regionech nehraje výraznou roli, neboť mnoho uživatelů má své počítače zapnuté nepřetržitě. V předkládaných mapách jsem se snažil též zobrazit vybrané strukturální charakteristiky, aby bylo vidět, jak má měření korespondují s oficiálními institucionálními údaji o uživatelích Internetu a o míře vyspělosti společnosti. Použil jsem ukazatele Human Development Index (HDI), který je agregátním ukazatelem, který používá OSN (UN Development Programme 2005). HDI agreguje ukazatele naděje na dožití, míry vzdělanosti (gramotnost a školní docházku) a HDP na obyvatele. Druhým ukazatelem byl údaj o podílu obyvatel užívajících Internet. Z porovnání plyne, že do p2p sítí jsou nejvíce zapojeny země, které jsou svobodné a ekonomicky vyspělé. Dále pak v mapách zaujme poměrně dobré připojení Latinské Ameriky vzhledem k nepříliš vysokým hodnotám ukazatelů. U Spojených států bychom mohli očekávat vyšší počty připojení vzhledem k vysoké míře a dlouhé tradici používání Internetu. Lze to zdůvodnit kampaněmi proti používání p2p sítí ve vztahu k nelegálnímu šíření dat. Naopak si všimněme, že mezi nepřipojenými státy jsou i některé státy s poměrně slušnými životními podmínkami (státy Perského zálivu, Jihoafrická republika). V mapách však jednoznačně dominuje zapojení evropských zemí, což mimo jiné přičítám důvodu geografické blízkosti s místy měření. Bylo by zajímavé podobné mapy zkonstruovat i pro připojení z míst na jiných kontinentech, než je Evropa. Výsledné mapy mohou dát dobrou představu o rozsahu p2p sítí, který je skutečně globální. Uskutečněné vztahy jsou však přísně selektivní. Uskutečňují se na základě sdílených kontextů. V tomto případě je to kontext, ve kterém se uživatelé rozhodli používat konkrétní p2p síť, nejsilnějším kontextem je obsah materiálů, které uživatelé sdílí a vyhledávají. Pro sociální geografii je takové uspořádání něčím, co by ze strukturálních ukazatelů nemohlo být vůbec rozpoznatelné. Metoda, kterou jsem zde použil je založena na osobním sledování, tedy výsledky vypovídají výrazně i o mé osobě, toho jsem si vědom. Výběr materiálů byl vztažen k mým kulturním zájmům, odpovědí na to je právě konkrétní síť, která je zde zobrazena. Kdybych udělal jiný výběr materiálů, síť by dozajista vypadala jinak. Přesto díky více různým měřením, které jsou zde zobrazena, jsou prostorové vzorce zapojení velmi podobné. Při takovém sledování nesmíme zapomínat, že to, co sledujeme, je jen malá část celé sítě. Je to taková část, která je vztažena k momentálnímu připojení uživatelů, jejich sdíleným 45

Pojem ID je zde používán pro označení uživatele (entity), který používá nějakou přezdívku. 75

kontextům, algoritmům programu, konkrétnímu momentálnímu vztahu průchodnosti a vytížení sítě, nebo i legálním problémům pro užívání p2p sítí v různých zemích. Situace se neustále dynamicky mění a uzpůsobuje se optimální funkčnosti. V souladu s Wellmanovým konceptem role-to-role sociálních vztahů (Wellman 2001b) je nutné si uvědomit, že přes p2p sítě se uskutečňuje utilitárně velmi úzce zaměřený sociální kontakt. Výměna materiálů (převážně hudby, filmů a softwaru) je poměrně specifickou lidskou činností. V takovém sociálním kontaktu se tak uplatňuje často pouze úzká sociální role. Neznamená to ovšem, že by uskutečněná vazba, byť tématicky úzce zaměřená, neznamenala potenciál pro rozvoj širšího obsahu vazby. Protože je ale lidská kapacita pro obhospodařování sociálních vazeb omezená, projeví se takový potenciál ale zpravidla jen výjimečně. Údaje, které zde prezentuji, jsou okamžikovým záznamem situace. Přesto z podobnosti výsledků různých měření můžeme odhadovat charakteristiky celé sítě, můžeme odhadovat, jak se taková sociální síť selektivně rozprostírá v prostoru. Z map je vidět rozšíření tohoto druhu sociálních sítí poměrně přesně. Je zajímavé si všimnout šedých oblastí v mapách, které se do těchto sítí naopak vůbec nezapojují. Tyto oblasti se buď nezapojují do kultury psytrance, nebo vůbec do p2p sítí. Vidíme, že šedé nezapojené oblasti se nacházejí v zemích, které vykazují alespoň jednu z již výše uvedených charakteristik (kapitola 3. 3.): chudoba, politická nestabilita, autoritativní politický režim, rigidně tradiční společenské uspořádání. Tyto oblasti jsou jen minimálně zapojené do celosvětových informačních sítí. Lidé z těchto zemí se takřka nezapojují do sociálních sítí mediovaných ICT. Tyto oblasti bychom mohli s určitým zjednodušením identifikovat s Afrikou, islámskými zeměmi a zeměmi Středního východu a některými zeměmi Jihovýchodní Asie. Obecně je technologie p2p z etického hlediska velmi problematická. V p2p sítích se volně kopírují materiály tak, že autor nemá nad kopírováním žádnou kontrolu. Podrobná geografická analýza informací ve vztahu k instituci autorských práv, a tedy k umělému omezování přístupu k informacím, by mohla být velmi zajímavá.

3. 9. 5. Server služeb pro p2p síť Možná nejúplnějším a nejkvalitnějším zdrojem dat o elektronické stopě komunikace pomocí ICT jsou logy z centrálních propojovacích nódů. Takové nódy představují křižovatky, kde se protíná veškerá komunikace části sítě, a tedy jsou zde pohromadě záznamy o této komunikaci. Mně se podařilo získat logy z centrálního serveru služby komunitního sdílení psytrance hudby v p2p síti. Jde o webovou stránku, kde si lidé vyměňují informace o nových sdílených psytrance hudebních novinkách. Zároveň je zde podporováno i komunitní fórum. 76

Vzhledem k tomuto zdroji dat jsem však v pozici, kdy mohu poskytovat omezený rozsah informací o svém zdroji. Výměnou za data jsem se zaručil, že název svého zdroje uchovám v tajnosti, nebudu ho zde tedy zmiňovat. Zpracovával jsem logy komunikace za měsíc leden 2006 s úmyslem zmapovat lokalizaci těch, kdo se na server připojují. Díky možnosti nahlédnout přímo do logů ze serveru jsem měl k dispozici nejen seznam IP adres, které se k serveru připojovaly, ale též přímo kvantitativní údaje o aktivitě těch, kdo se z těchto IP adres připojovali. Aktivitu lze měřit počtem kliků (hits) a tedy přístupů na jednotlivé stránky webového portálu. Takové údaje jsou pro geografa velmi kvalitním zdrojem informací, ze kterých je možno vyvozovat, jak velký záběr daný informační nód má. Aktivita samozřejmě může mít kvalitativně velmi rozdílný obsah. Uskutečněné sociální vazby zde mohou být pasivní, tedy může se jednat o pouhou konzumaci obsahu portálu. Uživatel ale má i příležitost se do komunity aktivně zapojovat, přispívat do ní a diskutovat v ní. Výsledky uskutečněných připojení přes zmíněný server jsou velmi zajímavé. Ze všech metod sběru dat pokládám tento zdroj za nejkomplexnější ve vztahu k pohledu na mapovaný prostor. Z pohledu zdroje dat mizí faktor umístění pozorování, největší váhu tak získávají informační kontextuální proměnné. Mapy (viz obrázky 2. 6. v příloze) zkonstruované na základě informací z tohoto zdroje vykazují ze všech provedených sledování nejširší územní záběr. Myslím si, že podávají velmi komplexní informace o lokalizaci nódů globální sociální sítě v kontextu psytrance. Jeden bod na mapě odpovídá 1000 hits. Na mapách jsou opět zobrazeny i údaje o HDI a podílu uživatelů Internetu (UN Development Programme 2005) tak, jak byly použity v mapách výše. Je tak opět možno porovnat, zdali se připojení realizuje i v šedých (nepřipojených) oblastech. Vzhledem k poměrně stálé globální struktuře vycházející ze všech měření, si můžeme udělat dobrou představu, kudy zhruba prochází globální digital divide v měřítku států. Je potřeba explicitně zmínit případ Izraele, který vychází z měření v p2p sítích jako jednoznačně země s nejvyšší mírou zapojení. Vzhledem k jeho malé rozloze to však v mapě není zřetelné. Opět je vidět zvýšená míra zapojení zemí Latinské Ameriky. Konexe se ve sledovaném měsíci uskutečnily i do mnohých z pohledu rozvinutých zemí periferních lokalit. V mapě tyto lokality nejsou vyznačeny, neboť šlo řádově o desítky hits. Je těžké stanovit, zda se jednalo o lidi v těchto místech žijící, nebo zda tyto záznamy je třeba přičíst na vrub dočasnému pobytu někoho z rozvinutých zemí. Jak už bylo zmíněno, IP adresa referuje k příslušnému počítači a ne k osobám, které se do Internetu připojují.

77

3. 9. 6. Poznámky k metodice použité v mapách Ve všech mapách používám metodu hustoty teček způsobem, který není správný. Tečky jsou pouze náhodně rozmístěné v rámci států. Podle mých předpokladů by měly vykazovat jistou koncentraci do metropolitních areálů, nebo do areálů s vysokou mírou hustoty obyvatel. Sebraná data jsou však pouze v detailu států. Přesto jsem tuto zobrazovací metodu vyhodnotil z možných jako nejlepší. Je v ní zdůrazněno, že sociální sítě jsou vystavěné selektivně na jednotlivých nódech, které se spojují. Tečky v mapách by tak měly představovat jednotlivé nódy sítě. Kdybych použil metodu kartogramů, přecházel bych příliš k metodě sledování prostřednictvím strukturálních dat, která je podle mého názoru v případě sociálních sítí zavádějící. Z celospolečenského pohledu představují lidé zapojení do kontextu kultury psytrance jen velmi úzký (a tedy možná vnímaný jako marginální) sociální segment. Přitom vytváří sociální sítě na nejvyšších měřítkových úrovních. Metoda prostých zaznamenaných kvant v mapách by naopak vůbec nezobrazovala relativní dimenzi dat. Ve výsledném zobrazení jsou kvantity relativně vztaženy alespoň k rozloze státu. Je to o mnoho méně přesnější, než kdybychom je vztahovali k počtu obyvatel. Doporučuji tedy mapy číst s důrazem na 1) hustotu obyvatel v zobrazovaných státech. 2) lokalizací hustě (nebo naopak řídce) obydlených oblastí. U každého podobného sledování pracujeme se svébytnou sociální sítí, jejíž vlastnosti jsou unikátní. Musíme si uvědomit, že různým sledováním postihujeme selektivně jinou skupinu nódů z celkové sítě v kontextu psytrance. Různé nódy sítě používají různé druhy vazebné interakce. Někdo vztahy může zakládat pouze na osobních kontaktech v materiálním světě, někdo jiný se například pouze zajímá o hudbu a dále se do sociální sítě nezapojuje. Postihnout měřením celou sociální síť by bylo možné jen v případě pořízení kompletních záznamů o veškeré komunikaci v kontextu sítě, taková data však zatím nebývají k dispozici. Teoretickou existenci totálních záznamů elektronicky přenášené komunikace si však již dokážeme představit. Vzhledem k Wellmanově koncepci role-to-role sociálních vztahů (Wellman 2001b) užívá každý nód (jedinec, skupina, apod.) svým připojením do sociální sítě v kontextu psytrance jen část svých osobních rolí. Takové role mohou být u jednoho nódů jiné ve vztazích k různým sociálním skupinám, kterých může být nód zároveň členem. Jednotlivec-nód tak většinou v dnešní společnosti představuje spojnici mezi několika různými sociálními sítěmi, v každé takové síti vystupuje v poněkud jiné roli. Sledujeme-li chování nódů sociální sítě, neznamená to, že bychom zároveň sledovali komplexní chování lidí, do těchto sítí zapojených. Sledujeme jen aspekty role relevantní pro sociální síť. 78

Dalším jevem, který je potřeba si uvědomovat, je dynamická struktura sociální sítě. Ve velkých a otevřených sociálních sítích je prakticky vždy někdo nový, kdo si svou roli a tedy vztah k síti buduje, zároveň jsou i nódy, jejichž vztah k sociální síti se pomalu vytrácí a nebude-li obnoven, vytratí se docela.

79

4. Závěr Tato práce má ukázat, jak v dnešním světě vznikají sociální útvary, které se z tradičního geografického pohledu mohou zdát marginální. V minulosti existovaly také sociální vazby s velkým územním rozsahem, avšak byly doménou jen omezeného množství lidí. S rozvojem komunikačních nástrojů se podíl takto zapojené společnosti zvyšoval a zapojení se zjednodušovalo. V minulosti byly vzdálené sociální vztahy záležitostí formálně určených skupin lidí (např. obchodní cestující, emigranti, politici, apod.). Dnes se možnosti zapojování do vzdálených sociálních vztahů otevřeli širokému spektru lidí. Přitom kvalita zapojení může být velmi rozdílná a vztahy v sociálních sítích velmi různě kvalitní. To jsou drobné nuance, které nelze postřehnout z vnějšku zkoumáním strukturálních ukazatelů (např. přístup k Internetu, používání počítače, znalost programovacího jazyka, apod.). Při shodných strukturálních ukazatelích, které bývají často velmi hrubě specifikované, se mohou reálně projevovat velmi odlišné kvality zapojení do různých sociálních sítí. Strukturální ukazatele, na kterých je založeno mnoho z politických akcí státu, jsou na postižení vztahů v sociálních tělesech příliš hrubá. Je pak na místě si klást otázku, zda tedy takové politické přístupy nekladou sociálním vazbám spíše překážky, než aby jim pomáhaly. V této diplomové práci jsem čtenáře provedl spletí souvislostí, se kterých se skládá mozaika poznání o fungování sociálních sítí v kyberprostoru, ale s odrazem na děje v globálním materiálním prostoru. V prvním oddíle práce jsem čtenáře seznámil se širokou paletou východisek pro geografickou a interdisciplinární práci se sociálními sítěmi v kyberprostoru. Byla zmíněna hlediska sociálních sítí z pohledu uskutečňování vazeb, jejichž zdroj nazývám kontext. Kontext vnímám jako strukturu souvislostí příběhů, které chápu jako informační jednotky, pomocí kterých se vazby uskutečňují a upevňují. Ukázal jsem zde, jak kyberprostor kvalitativně překračuje dosavadní vymezení domény geografie. Zdůrazňuji, že geografie jako obor poznání potřebuje ke kyberprostoru zaujmout konceptuální stanovisko, aby jevy v kyberprostoru mohla zahrnout do objektu svého zkoumání. Významnou pozici v této práci též přikládám diskuzi o pozici výzkumníka při jeho zkoumání sociálních struktur. V souvislosti s postmoderním důrazem na pluralitu pohledů a rozrušování dominantních příběhů bylo ukázáno, že výzkumník se při výzkumu sociálních sítí do těchto sítí musí pro získání konkrétnějších údajů sám zapojovat a rezignovat tak na svou objektivní pozici. V popisech historie a souvislostí psytrance, jak je rozvíjeno v druhém oddíle práce, jsem se pokusil zobrazit složitý svět souvislostí, ve kterém lze na aktivity v kontextu psytrance pohlížet. Provedl jsem pokus o analýzu vztahů k prostoru v mikroměřítku setkávání na akcích spojených s psytrance. Festivaly i menší parties vytvářejí zvláštní prostory, kde se 80

uskutečňuje a materializuje vztah části sociální sítě k místu. Podobným způsobem je však možno se setkávat i v kyberprostoru. Toto doplňování se kyberprostoru a materiálního prostoru vnímám jako most ke geografii, který by měl posloužit jako prostředek k pochopení vzájemných vztahů virtuálních a materiálních prostorů. Dále bylo demonstrováno, že mohou existovat sociální struktury, které mají globální rozsah a přitom leží převážně mimo mainstreamovou realitu. Na příkladu psytrance a p2p sítí zde bylo ukázáno, jak rozvoj technologií umožnil širší prostorový záběr vznikání sociálních sítí. Jak v sociálních sítích je pro uskutečňování vazeb důležitý kontext a příběh, který kontext obsahuje. V provedených měřeních bylo v globálním měřítku zobrazeno zapojení lidí z jednotlivých států do globálních sociálních sítí psytrance. Z výsledků lze vyvozovat obecné závěry o míře zapojení společností do neformálních sociálních struktur v kyberprostoru. Měření zapojení do sociálních sítí v kyberprostoru dle států ve svých tendencích rámcově korespondují se strukturálními ukazateli konstruovanými OSN, i když vycházejí z podstatně jiné metodiky. Jisté odlišnosti můžeme najít například v míře zapojení zemí Latinské Ameriky, Spojených států. Sociální útvary, které se v poslední době rozvíjejí a jejichž projevy můžeme pozorovat v kyberprostoru, nejsou obecně v principech svého fungování nové. Uvědomujme si, že v menších měřítkách byli obsažené i v realitě minulosti. To, co je nové, je nebývalá prostorová disperze a dynamika jednotek sociálních útvarů. S vyšším měřítkovým záběrem je možné, že vznikají i nové kvalitativní hodnoty. Ukázkou jsou právě p2p sítě, které nově umožňují personalizované a decentralizované propojování lidí. S elektronickými médii informačního přenosu se také projevuje fenomén archivovatelnosti vyčerpávajících informací o všech elektronicky přenášených událostech. Databáze logů se stávají objektem kontroly různých skupin společnosti. Boj o kontrolu nad informacemi hýbe společenským děním. Softwarové patenty, povinná archivace logů veškeré komunikace, elektronické osobní průkazy a podobná obecně známá aktuální témata jsou jen pověstným vrcholkem ledovce v boji o vládu nad informacemi a tedy věděním. Informace oddělená od prostorových a časových determinant se stává klíčovou proměnnou ovlivňující stále větší měrou společenské dění. Informace jako substance vytvářených kontextů, na kterých se uskutečňují společenské vazby, je diferencujícím principem společnosti. Geografové by v kontextu těchto změn měli přemýšlet, jak tyto změny ovlivní jejich přístup ke zkoumání dění v prostoru. Měli by do rámce svého zkoumání zařadit i dění v kyberprostoru, které je neoddělitelně spjato s děním v materiálním prostoru. U předkládané diplomové práce pokládám za nejpřínosnější samotné otevření témat kyberprostoru, sociálních vazeb a informačních sítí z perspektivy geografie. V práci jsou zmíněna mnohá východiska, ze kterých je podle mého názoru důležité při práci s uvedeným tématem vycházet. Proto nepovažuji za těžiště práce výzkum a měření, ale hlavně diskuzi v teoretické části práce. 81

Domnívám se, že tato diplomová práce by měla sloužit jako zdroj orientace v poměrně složité problematice pozice geografie v interdisciplinárním přístupu, který je při zkoumání sociálních sítí třeba uplatňovat. Nechť tedy čtenář přistupuje k práci kriticky a ve své kritice ať rozvíjí oblasti poznání, které zde byly podle jeho názoru zmíněny nedostatečně nebo nepřesně.

82

Literatura • About.com (2006): Primate Cities, The Law of the Primate City and the Rank-Size Rule, http://geography.about.com/od/urbaneconomicgeography/a/primatecities.htm (19. 4. 2006) • ADAMS, P. C. (1997): Cyberspace and Virtual Places. Geographical Review, 87, č. 2, s. 155–171. • BBC News (1999): Goa millennium beach party banned. http://news.bbc.co.uk/2/hi/south_asia/577259.stm (16. 4. 2006). • BBC News (2000): Goa shuns backpackers. http://news.bbc.co.uk/2/hi/south_asia/978530.stm (16. 4. 2006). • BEY, H. (2004): Dočasná autonomní zóna. Tranzit, Praha, 88 s., anglicky http://www.t0.or.at/hakimbey/taz/taz3a.htm#labelTAZ (16. 4. 2006). • BLACKMORE, S. (2001a): Evolution and Memes: The human brain as a selective imitation device. Cybernetics and Systems, 32, č. 1, s. 225–255, http://www.susanblackmore.co.uk/cas01.html (16. 4. 2006). • BLACKMORE, S. (2001b): Teorie memů : kultura a její evoluce. Portál, Praha, 302 s. • BLAŽEK, J., UHLÍŘ, D. (2002): Teorie regionálního rozvoje. Univerzita Karlova v Praze, Karolinum, Praha, 211 s. • BROOKMAN, CH. (2001): "Forever Young": Consumption and Evolving Neo-tribes in the Sydney Rave Scene. Bakalářská práce, Division of geography, University of Sydney, http://www.cia.com.au/peril/youth/brookman.pdf (16. 4. 2006). • CAPRA, F. (2004): Tkáň života. Nová syntéza mysli a hmoty. Academia, Praha, 290 s. • CASTLE, R.: Psychotropic trance. http://www.spraci.com/djs/rayc.htm (16. 4. 2006). • COLE, F., HANNAN, M. (1997): Goa Trance: A Psykotropic Trip Through Tribedelic Transcapes. http://www.scu.edu.au/schools/arts/music/staff/mh/goa.html (16. 4. 2006). • CRANG, M. (2003): Qualitative methods touchy, feely, looksee. Progress in Human Geography, 27, č. 4, s. 494–504. • ČERMÁK, I. (2002): Myslet narativně (kvalitativní výzkum „on the road“). In: Čermák, I., Miovský M. (eds): Sborník z konference Kvalitativní výzkum ve vědách o člověku na prahu třetího tisíciletí. Psychologický ústav AV ČR, Brno, Nakladatelství Albert, s. 11–25, http://www.rorschach.cz/clanky/narativ.htm (16. 4. 2006). • DAVIS, E. (2001): Psychedelic Culture: One or Many? TRIP Magazine (tripzine.com), http://www.techgnosis.com/index_mindstates.html (16. 4. 2006). • DAVIS, E. (2004): Hedonic Tantra. http://www.techgnosis.com/hedonic.html (16. 4. 2006). • DODGE, M. (2004): An Atlas of Cyberspaces, http://www.cybergeography.org/atlas/atlas.html (16. 4. 2006).

83

• DODGE, M., KITCHIN, R. (1999): Mapping the Network Society. Paper from The Association of American Geographers 95th Annual Meeting, 23–27th March 1999, Honolulu, Hawaii, http://www.casa.ucl.ac.uk/martin/aag99.pdf (16. 4. 2006). • EASWARAN, K. (2004): Psytrance and the Spirituality of Electronics. http://www.ocf.berkeley.edu/~easwaran/papers/psytrance.html (16. 4. 2006). • ESKADR (2005a): Booyone ...na kus řeči. Psytrance.cz, http://www.psytrance.cz/clanek.php?ret=mg&pos=17&id=725 (16. 4. 2006). • ESKADR (2005b): Sonic Distortion ...na kus řeči. Psytrance.cz, http://www.psytrance.cz/clanek.php?ret=mg&pos=17&id=727 (16. 4. 2006). • FALK, T., ABLER, R. (1980): Intercommunications, Distance, and Geographical Theory. Geografiska Annaler. Series B, Human Geography, 62, č. 2, s. 59–67 • GAV, ANOEBIS: What Is Goa? http://hem.passagen.se/ovegrov/whatisgoa.html (16. 4. 2006). • GIBSON, CH. (1998): Subversive Sites – Rave Culture, Empowerment and the Internet. http://www.cia.com.au/peril/youth/chris1.pdf (16. 4. 2006). • GIBSON, CH., CONNELL, J. (2003): ‘Bongo Fury’: Tourism, music and cultural economy at Byron Bay, Australia. Tijdschrift voor Economische en Sociale Geografie, 94, č. 2, s. 164–187. • HAGERTY, L. (2000): The Spirit of the Internet, http://www.matrixmasters.com/spirit/html/html.html (16. 4. 2006). • HAMPL, M. (1971): Teorie komplexity a diferenciace světa se zvláštním zřetelem na diferenciaci geografickou. Univerzita Karlova, Praha, 183 s. • HAMPL, M. (1998): Realita, společnost a geografická organizace: Hledání integrálního řádu. DemoArt, Praha, 110 s. • HLAVÁČ, I. : Michel Foucault – Vědění a moc. http://www.phil.muni.cz/fil/studenti/foucault.html (16. 4. 2006). • IDNES.CZ (2005): SPECIÁL: CzechTek 2005. http://zpravy.idnes.cz/prilohy.asp?r=prilohy&c=A050801_131133_domaci_kot (21. 4. 2006) • Ishkur's Guide to Electronic Music v. 2.5, http://www.ishkur.com/music/# (16. 4. 2006). • JANKOWSKI, S. (2005a): The Future of Music Distribution. http://www.zuvuya.net/raveon/mat_futureofmusic.asp (16. 4. 2006). • JANKOWSKI, S. (ed) (2005b): Trancers Guide to the Galaxy 2005, Mushroom Media e. k., Hamburg, 64 s., ukázky www.trancersguide.com . • KUČEROVÁ, H. (2005): Definice informace. Data – informace – znalosti. http://info.sks.cz/users/ku/UIS/inform1.htm (16. 4. 2006).

84

• LARKIN, CH. B. (2003): Turn on, Tune in, and Trance out. The Exploration of Entheogens and the Emergence of a Global Techno-shamanic Ritual. Magisterská práce, Lewis and Clark College, Portland, 55 s., http://www.goagil.com/Larkin%20Thesis.pdf (16. 4. 2006). • LEES, L. (1999): Critical geography and the opening up of the academy: lessons from real life’ attempts. Area, 31, č. 4, s. 377–383. • MAFFESOLI, M. (2002): O nomádství. Prostor, Praha, 270 s. • McATEER, M. B. (2002): “Redefining the Ancient Tribal Ritual for the 21st Century:” Goa Gil and the Trance Dance Experience. Bakalářská práce, The Division of Philosophy, Religion, and Psychology, Reed College, Portland, http://www.goagil.com/thesis.html (16. 4. 2006). • MURPHY, R. F. (1998): Úvod do kulturní a sociální antropologie. Sociologické nakladatelství, Praha, 267 s. • NICKENS, B. H. (2004): Postmaterialism and Democracy: What Does the Postmaterialist Value Shift Mean for Democracy? Magisterská práce, Virginia Polytechnic Institute and State University, http://scholar.lib.vt.edu/theses/available/etd-05082004-115347/unrestricted/ NickensThesis.pdf (16. 4. 2006). • PAVLÍNEK, P. (1993): Angloamerická geografie ve dvacátém století. In: Sýkora, L. (ed.): Teoretické přístupy a vybrané problémy v současné geografii. Univerzita Karlova, PřF, Praha, s. 9–29. • PERIL, Y., CHAN, S. (1998): Music(ology) Needs A Context – Reinterpreting Goa Trance. Perfect Beat, 3, č. 4, http://www.cia.com.au/peril/youth/sebbook.pdf (16. 4. 2006). • PERPLEX (2001): Psychedelic a Goa trance. Psytrance.cz , http://www.psytrance.cz/clanek.php?ret=mg&pos=31&id=53 (16. 4. 2006). • PERPLEX, CYMOON (2002): Historie psytrance v České republice. Psytrance.cz, http://www.psytrance.cz/clanek.php?ret=mg&pos=97&id=222 (16. 4. 2006). • PIERRE: Party Canceled: MidSummerNight Gathering. http://www.puregoa.de/szene/index.html (16. 4. 2006). • PLHÁKOVÁ, A. (2004): Učebnice obecné psychologie. Academia, Praha, 472 s. • POON, J. P. H. (2003): Quantitative methods: producing quantitative methods narratives. Progress in Human Geography, 27, č. 6, s. 753–762. • SALDANHA, A. (1999): Goa trance in Goa. Presented at the 10th Annual IASPM International Conference, University of Technology, Sydney, 9–13 July 1999, http://cal.ulb.ac.be/~jteurlin/Publications/Arunsydney.html (16. 4. 2006). • SALDANHA, A. (2000a): Anjuna as Post-structural Space. http://cal.ulb.ac.be/~jteurlin/Publications/thinking6.doc (16. 4. 2006).

85

• SALDANHA, A. (2000b): Fear and loathing in Goa – tourism and Goan society. UNESCO Courier, July 2000, http://www.findarticles.com/p/articles/mi_m1310/is_2000_July/ai_63845111 (16. 4. 2006). • SALDANHA, A. (2000c): Power, nation and postcolonial resistance: Geographies of the tourism critique in Goa. Presented at Session ‘Power and contemporary modernities’, ‘Power and knowledge’, Crossroads in Cultural Studies International Conference, Birmingham, 21–25 June 2000, http://cal.ulb.ac.be/~jteurlin/Publications/ArunBirmingham.html (16. 4. 2006). • SALDANHA, A. (2001a): Disorganisation and the postcolonial politics of silence in Goa. Presented at the Session ‘Social theory and discourse’, The International Social Theory Consortium, Second Annual Conference, Brighton, 5–8 July 2001, http://homepages.vub.ac.be/%7Ejteurlin/Publications/Sussex/Arunsussex.pdf (16. 4. 2006). • SALDANHA, A. (2001b): Music-Bodies-Politics. Geographies of psychedelic rave culture in Goa. Presented at the ‘Sonic geographies’ session, 93rd Annual Meeting of the American Association of Geographers, New York, 27 to 2 March 2001, http://cal.ulb.ac.be/~jteurlin/Publications/Arun-music-bodies-politics.doc (16. 4. 2006). • SMART, J. (2002): MEST and MESTI Concepts. http://www.accelerationwatch.com/mest.html (17. 4. 2006) • SPARGO, T. (2001): Foucault a teorie podivného. Triton, Praha, 73 s. • STARRS, P. F. (1997): The Sacred, the Regional, and the Digital. Geographical Review, 87, č. 2, s. 193–218. • SÝKORA, L. (1998): Geografie města, texty k přednáškám. http://www.natur.cuni.cz/~sykora/kurzy/gm_text.htm (19. 4. 2006) • SYLK (2002): Thoughts on Doofing. http://www.australiens.net/features/12/ (16. 4. 2006). • T-MAN (2001): Interview s Perplexem / Hedonix. Psytrance.cz, http://www.psytrance.cz/clanek.php?ret=mg&pos=113&id=106 (16. 4. 2006). • United Nations Development Programme: Human development report 2005, http://hdr.undp.org/statistics/data/indicators.cfm?x=125&y=1&z=1 (16. 4. 2006). • WELCH, M. (2000): Up and Away: AOL's Balooning Size Leaves the Southland Sitting Pretty. The Zone News, http://www.mattwelch.com/ZoneSave/AOL.htm (16. 4. 2006). • WELLMAN, B. (1992): How to Use SAS to Study Egocentric Networks. Cultural Anthropology Methods Bulletin, 4, June, s. 6–12, http://www.chass.utoronto.ca/~wellman/publications/sas/sas.pdf (17. 4. 2006) • WELLMAN, B. (2000): Changing Connectivity: A Future History of Y2.03K. Sociological Research Online (www.socresonline.org.uk), http://www.socresonline.org.uk/4/4/wellman.html (9. 2. 2006). 86

• WELLMAN, B. (2001a): Computer Networks As Social Networks. Science Magazine, č. 293, s. 2031–2034, http://www.chass.utoronto.ca/~wellman/publications/science/science.pdf (9. 2. 2006). • WELLMAN, B. (2001b): Physical Place and CyberPlace: The Rise of Personalized Networking, http://www.chass.utoronto.ca/~wellman/publications/individualism/ijurr3a1.htm (9. 2. 2006). • WELLMAN, B. a kol. (1996): Computer Networks As Social Networks: Collaborative Work, Telework, and Virtual Community. Annual Review of Sociology, č.22, s. 213–38, http://www.chass.utoronto.ca/~wellman/publications/computernetworks/ computernetworks2.pdf (9. 2. 2006). • WIRTH, L. (1938): Urbanism as a way of life. In: Le Gates, T., Stout, F. (1996), The City Reader, s. 189, zkrácené na http://www.natur.cuni.cz/~sykora/dok/gm/wirth.rtf (8. 5. 2006). • www.livinginternet.com : ARPANET – The First Internet, http://www.livinginternet.com/i/ii_arpanet.htm (19. 4. 2006) • YOYO (2003): Samothraki Dance Festival. 2003, Strength in Masses. chaishop.com, http://www.chaishop.com/divers/frameset2.lasso?text1/r/sam03.htm (21. 4. 2006) • ZUBAIR, A. (2003): Hippie legacy lingers in Goa. BBC, http://news.bbc.co.uk/2/hi/south_asia/3083178.stm (16. 4. 2006).

Wikipedia • BitTorrent. Wikipedia, the free encyclopedia, http://en.wikipedia.org/wiki/BitTorrent (21. 4. 2006) • Broadband Internet access. Wikipedia, the free encyclopedia, http://en.wikipedia.org/wiki/Broadband_Internet_access (16. 4. 2006). • Claude Elwood Shannon. Wikipedia, the free encyclopedia, http://en.wikipedia.org/wiki/Claude_Shannon (16. 4. 2006). • Cyberspace. Wikipedia, the free encyclopedia, http://en.wikipedia.org/wiki/Cyberspace (19. 4. 2006) • Digital divide. Wikipedia, the free encyclopedia, http://en.wikipedia.org/wiki/Digital_divide (16. 4. 2006). • Direct Connect (file sharing). Wikipedia, the free encyclopedia, http://en.wikipedia.org/wiki/Direct_connect_file-sharing_application (21. 4 2006) • DIY Ethic. Wikipedia, the free encyclopedia, http://en.wikipedia.org/wiki/DIY_ethic (16. 4. 2006).

87

• eDonkey network. Wikipedia, the free encyclopedia, http://en.wikipedia.org/wiki/EDonkey_network (21. 4. 2006) • Email. Wikipedia, the free encyclopedia, http://en.wikipedia.org/wiki/Email (19. 4. 2006). • Free tekno. Wikipedia, the free encyclopedia, http://en.wikipedia.org/wiki/Free_tekno (19. 4. 2006). • Goa trance music. Wikipedia, the free encyclopedia, http://en.wikipedia.org/wiki/Goa_trance (16. 4. 2006). • Hierarchy. Wikipedia, the free encyclopedia, http://en.wikipedia.org/wiki/Hierarchy (17. 4. 2006) • Information. Wikipedia, the free encyclopedia, http://en.wikipedia.org/wiki/Information (16. 4. 2006). • Kademlia. Wikipedia, the free encyclopedia, http://en.wikipedia.org/wiki/Kademlia (16. 4. 2006). • Knowledge is Power. Wikipedia, the free encyclopedia, http://en.wikipedia.org/wiki/Scientia_potentia_est (17. 4. 2006) • Ko Pha Ngan. Wikipedia, the free encyclopedia, http://en.wikipedia.org/wiki/Ko_Pha_Ngan (19. 4. 2006). • Metanarrative. Wikipedia, the free encyclopedia, http://en.wikipedia.org/wiki/Metanarratives (17. 4. 2006) • Narrative paradigm. Wikipedia, the free encyclopedia, http://en.wikipedia.org/wiki/Narrative_paradigm (16. 4. 2006). • Narrative. Wikipedia, the free encyclopedia, http://en.wikipedia.org/wiki/Narrative (16. 4. 2006). • Packet switching. Wikipedia, the free encyclopedia, http://en.wikipedia.org/wiki/Packet_switching (16. 4. 2006). • Peer-to-peer. Wikipedia, the free encyclopedia, http://en.wikipedia.org/wiki/P2p (21. 4. 2006) • Ping. Wikipedia, the free encyclopedia, http://en.wikipedia.org/wiki/Ping (19. 4. 2006) • Postmaterialism. Wikipedia, the free encyclopedia, http://en.wikipedia.org/wiki/Postmaterialism (16. 4. 2006). • Psychedelic trance. Wikipedia, the free encyclopedia, http://en.wikipedia.org/wiki/Psychedelic_trance (16. 4. 2006). • Social software. Wikipedia, the free encyclopedia, http://en.wikipedia.org/wiki/Social_software (16. 4. 2006) • Virtual. Wikipedia, the free encyclopedia, http://en.wikipedia.org/wiki/Virtual (8. 5. 2006)

88

Webové stránky • Boom 1998, http://www.boomfestival.org/archiv/boom98/index.html (16. 4. 2006). • Green Spirit Krabi 2005, http://www.hotel-krabi.com/greenspirit//html/ticketorder/ticketorder.htm (16. 4. 2006). • RIAA Radar, http://www.magnetbox.com/riaa/ (16. 4. 2006). • Rythms of Peace 2005, http://www.rhythmsofpeace.net/home.php (16. 4. 2006). • Soulclipse 2006, http://www.soulclipse.com/ (16. 4. 2006). • Transit Festival 2004, http://www.transitfestival.com/index_main.html (16. 4. 2006). • http://forum.isratrance.com • http://chaishop.com • http://psynews.org • http://psyradio.fm

89