KVĚTEN - MĚSÍC PANNY MARIE, KRÁLOVNY MÁJE

ROČNÍK: V

KVĚTEN 2011 Společný zpravodaj farností Újezd a Horní Lhota. VYDÁVÁ FARNÍ ÚŘAD PRO POTŘEBU SVÝCH FARNÍKŮ.

č. 5

KVĚTEN - MĚSÍC PANNY MARIE, KRÁLOVNY MÁJE Úcta k Panně Marii Matce Boží je nedílnou součástí víry katolického křesťana. Májové pobožnosti k Panně Marii jsou projevem této úcty a lidové zbožnosti. Z májových pobožností letos vyzařuje zvlášť velikonoční radost. Díváme se přitom na Marii, která nejenom stála pod křížem, ale mohla také dospět k víře ve Zmrtvýchvstalého. Maria nám porodila Ježíše, vítěze nad zlem a smrtí. Její mateřství je nejhlubším důvodem, kvůli němuž křesťané už od nejdávnějších dob uctívali Marii. V průběhu dějin církve se toto uctívání vyjadřovalo nejrůznějším způsobem, například modlitbou růžence nebo májovými pobožnostmi. V tomto roce rozjímáme o Panně Marii v církevním roce. Církevní rok je v těsném spojení s Marií, matkou Ježíšovou, bez níž je nemyslitelný. V církevním roce prožíváme dějiny našeho vykoupení. Maria našeho Vykupitele porodila, je tedy v jistém smyslu spoluvykupitelkou světa. Proto se s ní setkáváme ve všech dobách církevního roku: V adventě je jitřenkou ohlašující krásné ráno, bez Marie není možné myslet na vánoce. Vidíme ji pod Ježíšovým křížem, ale i uprostřed apoštolů při seslání Ducha svatého. V liturgickém mezidobí se setkáváme s Marií v evangeliích. Skrze ni, Marii k Ježíšovi.

Život farností č.5

Strana 1 / 21

Májové pobožnosti v květnu : Újezd: Po. - Čt.: 17.30; Pá.: 15.20; Ne.: 17.30 Horní Lhota: Pá. - St.: 17.30; Čt.: 16.00 Drnovice: Po. - So.: 19.00 Slopné: Po. - Ne.: 18.30

APOŠTOLÁT MODLITBY Denní modlitba apoštolátu: Nebeský Otče, kladu před tebe celý dnešní den. Přináším ti v něm své modlitby, práce, radosti i utrpení ve spojení s Ježíšem Kristem, který ve mši sv. neustále zpřítomňuje oběť sebe samého za záchranu světa. Duch svatý, který jej vedl, kéž je i mým průvodcem a vyzbrojí mě silou pro svědectví o tvé lásce. To vše přináším jako svou nepatrnou oběť spolu s Pannou Marií, Matkou našeho Pána a Matkou církve, zvláště na úmysly, které nám předkládá Svatý otec a naši biskupové pro měsíc květen. Úmysl všeobecný: Aby ti, kdo pracují v médiích, ctili pravdu, solidaritu a lidskou důstojnost. Úmysl misijní: Aby Pán pomáhal církvi v Číně vytrvat ve věrnosti evangeliu a růst v jednotě. Úmysl národní: Za všechny pokřtěné, kterým různé důvody brání otevřít se Božímu pozvání, aby nalezli v církvi pochopení, vstřícnou pomoc a laskavé přijetí.:

Z FARNÍCH MATRIK : Do společenství víry jsme skrze svátost křtuv dubnu 2011 přijali: Sabinu Repatou

Loučka

V měsíci dubnu odešli na věčnosta byli pohřbeni: 30. března: Vincenc Váňa Horní Lhota 77

75 let

3. dubna: Alois Daďa Slopné 50

83 let

Život farností č.5

19. dubna: Františka Staňková Vysoké Pole 35

83 let

Strana 2 / 21

Ze života kněze

TY NAŠE KAPLIČKY ČESKÉ Ty naše kapličky u každé vesničky skromně jsou postavené. Kolik je krásy v nich a je to velký hřích, že jsou tak vybílené. Ty naše kapličky české, ty jsou tak hezké, tak hezké… Co je malé, to je hezké. Proto mají lidé raději kapličky než kostely. Nebudu zapírat, že já také. Kapličky bývají útulné, stačí, když přijde pár lidí a hned jsou plné, a vůbec – člověk se v nich cítí dobře. Možná v tom má prsty Panna Maria, které jsou mnohé z nich zasvěcené. Kapličky se líbí i dětem, což je dobré znamení. V naší obci zinicioval opravu jedné a vybral na to pár stovek devítiletý kluk. Jako kněz jsem jich prošel desítky a na všechny rád vzpomínám. Ožívají hlavně v květnu, kdy se v nich nebo před nimi konají májové pobožnosti, které mají své kouzlo a poezii jinde nevídané. Zrovna minulý týden jsme jednu měli. Místní lidé kapličku vyčistili a vyzdobili, děti natrhaly doma na zahrádce pár kytiček do dvou váz na oltáři, babičky jim za to poděkovaly, maminky vynadaly, já jsem přivezl liturgická fidlátka a pár farníků ze sousední vesnice a v šest hodin večer se mohlo začít. Mohlo, ale nezačalo, protože se čekalo asi dvacet minut na paní Nováčkovou, která musela se psem na očkování. To přijali všichni s pochopením jako vážný důvod, kromě její sousedky Vejmelkové, které tento pes zakousl slepici, a třiasedmdesátiletého pana Maříka, jemuž vadilo, že nestihl Večerníček. Pak už začala mše svatá a po ní ještě byla májová. Při kázání jsem hovořil o Panně Marii a o kapličkách, které lidi z lásky k Bohu postavili. Bylo mi docela dobře a ta hodinka, kterou jsme tam prožili, mi připadala téměř jako v nebi. Důležitější ovšem je, jestli tam bylo dobře také lidem, což bohužel nevím, protože to většinou neřeknou. Někdy se to ale dá vytušit třeba z toho, jak zpívají. Tentokrát zpívali velmi živě a pěkně, i když jinou písničku, než kterou hrál varhaník na elektrofonické varhany. Mně to ale moc nevadilo, protože obě zněly k oslavě Boží. Spokojený byl dokonce i pan Mařík, který se svěřil, že se mu líbily zvláště Bavorské litanie, a poprosil mě, jestli bych mohl májovou pobožnost zopakoval v září, až bude mít narozeniny a přijedou jeho zbožní příbuzní z Moravy. Nejdřív jsem mu řekl, že to nepůjde, ale pak jsem dodal, že si to ještě rozmyslím. Než jsme se rozešli domů, přijal jsem ještě pozvání od paní Vejmelkové na večeři. Potěšilo mě, že pozvala rovněž paní Nováčkovou s podmínkou, že dá psovi napřed nažrat, potom mu navlékne náhubek a nakonec ho přiváže pevným řetězem nejméně kilometr od jejího domu. To všechno způsobila jedna májová pobožnost v kapličce na návsi. Už aby bylo to září a měli jsme další. (z postřehů a povídek P. Jiřího Barhoně připravil V. Ulrich)

O včelách a lidech. Může se člověk – pán tvorstva – poučit chováním obyčejného hmyzu? Myslím, že to rozhodně stojí za zvážení. Tak teda například: Když se včela vylíhne, nevylétá hned z úlu pro nektar. Nejdříve je z ní tzv. „mladuška“ a čeká ji spousta práce v úle: krmit včelí larvičky, zpracovat nektar na med, stavět plástve z vosku ... atd, atd. Až si projde všemi těmito zkušenostmi

Život farností č.5

Strana 3 / 21

a stádii vývoje, dospěje a teprve potom vyletí. S čím se má do úlu vrátit zpátky ví díky zkušenostem přesně a je to zaručeně to, co právě včelstvo nejvíce potřebuje. V naší společnosti je ale praxe taková, že často rozhodují uředníci o věcech, které znají jenom teoreticky třeba ze školních lavic. Dokonce nejsou vyjímkou ministři, kteří s rezortem, který spravují, nemají vůbec žádné předchozí zkušenosti. Při vší úctě k našemu školství stále platí moudrost, že je lépe jednou zkusit, než stokrát slyšet a rozhodně by nebylo na škodu aby lidé, kteří rozhodují o rozdělování milionů z veřejných financí nejdříve vyzkoušeli, kolik dá práce vydělat třeba stokorunu. Je docela možné, že se včelí zkušeností nechali inspirovat nám dobře známí pánové Tomáš Baťa a František Čuba. Lidé, kteří byli v jejich podnicích na vedoucích místech se tam museli postupně vypracovat a projít si celý výrobní proces. Znali pak dokonale možnosti i potřeby svého rezortu a i to byl jeden z důvodů, proč jejich firmy vyčnívaly nad ostatními a šlapaly jako hodinky. Pavel Maček pokračování příště

Zamyšlení k článku Maria Mystická Růže Po přečtení článku z minulého Života farnosti se nemůžu ubránit dojmu, že kněží a řeholníci jsou nejhorší lidé pod sluncem.Vždyť kvůli nim pláče i samotná Panna Maria. Díky Bohu za to, že toto zjevení ještě není uznáno Církví, můžeme tedy doufat, že to tak není. Zajímavé je, že nepláče kvůli nám laikům, kteří se kolikrát o život v Pravdě ani nesnažíme. Protože jsem žila nějaký čas v klášteře, můžu vydat svědectví, že tam nežijí dokonalí lidé, mají své chyby jako my, ale všichni se podle svých sil snaží hledat Boha. Nevím, jestli se toto dá říct o nás, kteří žijeme pro své rodiny, práci, majetek a na přemýšlení o Bohu už nám nezbývá čas. Důsledky toho potom vidíme v každodenním životě. Nejhorší na tom je, že potom nevidíme své vlastní chyby, ale spíš chyby těch, kteří nás duchovně vedou a také nejsou dokonalí. Co z toho vyvodíme, je na nás. Mě osobně to vede k poznání, že jen Jediný je dobrý. Společně pak bychom se měli modlit za ty, kteří se ho snaží následovat a mít v úctě jejich zasvěcený život. Honba za různými zjeveními nás neučiní lepšími křesťany, ale když budeme promýšlet život Panny Marie právě v její naprosté obyčejnosti a jednoduchosti, může nás to změnit. Možná toto nám chce říct Církev, která má právo rozhodnout, co je z Ducha svatého a co ne. Kéž bychom se jí dokázali podřídit. Petra Bézová

Slavnost žehnání křížové cesty ve Vysokém Poli Když je na začátek dubna naplánovaná velká akce pod širým nebem, je to vždy velký risk, jak se zachová aprílové počasí. Tou dobou může klidně také ještě sněžit, nebo sníh ležet, nebo silně pršet a taky může být krásně. Dobrý organizátor pak má nachystánu i alternativu. Letos, 10. dubna ve Vysokém Poli však alternativní situace nebyla potřeba, protože Pán viděl dobře, že jde o dílo jemu milé. Z darů obyvatel byla postavena křížová cesta, znázorněná 14-ti monumentálními dřevenými kříži, které provázejí cestu k Vysocké kapli. Jsou jednoduché, ale tady více než kde jinde platí, že v jednoduchosti je krása. Kristus si na Golgotu přece nenesl vyřezávaný kříž s ornamenty.. nesl hrubá prkna, spojená do tvaru kříže.. Život farností č.5

Strana 4 / 21

Na svěcení křížové cesty byl pozván Mons. Josef Hrdlička, pomocný biskup olomoucké arcidiecéze. Jak několikrát vzpomněl ve své homilii, pozvání přijal také kvůli tomu, že zároveň obec Vysoké Pole, stejně jako okolní obce i samotné Vizovice, slaví 750 let od první písemné zmínky o ní ve spiscích vizovického kláštera. Mše svatá byla přichystána v hradisku – místě setkávání obyvatel obce na různých akcích, která i tentokráte splnila svou funkci bezezbytku. Zázemí poskytla blízká hasičská zbrojnice, hasiči a myslivci se také stali hlavními pomocníky organizátorů v přípravě slavnosti. Mše svatá začala za krásného slunečného, ale větrného počasí přivítáním otce biskupa družičkami a starostou obce, který připomněl, proč občané křížovou cestu vytvořili a také význam pro dnešní, ale i příští generace. V homilii Mons. Hrdlička vzpomněl především významné výročí obce, to, že za tři čtvrtiny tisíciletí, kdy se objevila první zmínka o ní, se v této relativně chudé, ale duchovně silné oblasti projevila spousta Boží milosti, že od nás byli někteří mladí muži povoláni ke kněžství, ženy k řeholní službě, oblast je to chudá ve srovnání s jinými, ale mohla by se stát kvasem a příkladem jiným v duchovní činnosti.

Po skončení mše svaté se vydal průvod směrem ke kapli a otec biskup u každého zastavení pronesl světící modlitbu a také slova k připomínce Kristova utrpení. Dlouhý zástup, odhadem kolem 700 poutníků (pro lidi, kteří si netroufali vyjít, jezdil koňský povoz), šel směrem ke Kapli Panny Marie, kde se slavila poslední část liturgie, byla požehnána Cesta zdraví mezi „velkou“ a „vodní“ kaplí a bylo požehnání všem přítomným, ale i budoucím poutníkům, kteří tato místa navštíví. Po skončení slavnosti Život farností č.5

Strana 5 / 21

otec biskup s několika lidmi promluvil a poté odjel koňským spřežením na slavnostní oběd do sálu. Spousta poutníků využila potom ještě krásného slunečného počasí k návštěvě vodní kaple. Prožili jsme 10. dubna ve Vysokém Poli velmi pěknou slavnost, která byla duchovním povzbuzením pro spoustu přítomných a také – nadějným a velkým přínosem pro příští generace v našich obcích. Kéž je těchto 14 křížů povzbuzením pro všechny lidi, kteří pochopí, že velké věci se rodí často v těžkostech, ale že cesta kříže je cestou naděje a především cestou ke Kristu. - VK -

*** Snaž se vejít do pokladnice, kterou máš v sobě, a tak objevíš pokladnici nebes. Neboť obě jsou jedna a tatáž. Podaří-li se ti vejít do jedné z nich, spatříš obě. Žebřík k tomuto království je ukryt v tobě, ve tvé duši. Ignác Syrský

Z pamětní knihy farnosti Újezd IV. Náboženské poměry dle zaznamenání P. Stanislava Gottwalda, faráře a administrátora zdejší farnosti v letech 1971 – 1983 A.D. 1973 Pastorační práce našemu oblíbenému a agilnímu faráři P. Gottwaldovi se i v následujících letech, přes značné obtíže, které mu jeho záměry znesnadňovaly, dařila. Přesto, že např. od postavení berlínské zdi uplynulo 12 let, od invaze vojsk Varšavské smlouvy 5 let, od Stalinovy smrti 20 let, a od historického XX. sjezdu KSČ 17 let. Mohlo tomu tak být i díky právě v tomto roce – 1973 zahájené Helsinské konferenci o bezpečnosti a spolupráci v Evropě – KBSE. Její účastnické státy vyzývaly v souladu s přáním obyvatel – tedy i věřících k respektování lidských práv a požadovaly svobodu pohybu, osob i myšlenek a obnovení dialogu od Atlantiku po Ural. Konference dala impuls k odzbrojování, pohybu informací a k ideologické destabilizaci východní Evropy roku 1989. Přes veškeré dary, jež komunisté církvi nabízeli, byly otrávené. Vedle milostivého ponechání velmi omezeného prostoru pro pastorační činnost mezi ně patřilo zejména hmotné zajištění církve za situace, kdy stát konfiskoval nebo jednoduše zabral největší část církevního majetku, mezi čímž nečinil valného rozdílu a na právní stránku věci komunisté dbali pramálo. Hmotné zabezpečování spočívalo v poskytování platu, příp. důchodu kněžím, kteří měli státní souhlas a k údržbě církevních památek, částečně na náklady vydávání katolických knih či periodik. Nebyla v tom žádná velká štědrost, platy duchovních byly hluboce pod celostátním mzdovým průměrem, rozpočty na údržbu a opravy kostelů byly značně omezené a katolický tisk měl striktně limitované náklady, navíc strohá cenzura bedlivě sledovala obsah knih a časopisů a ty si komunisté přáli mít: jako víry dobré nanejvýš pro nevzdělané, neuvědomělé nebo staré lidi. Totalitní vládci nezakázali sbírky v kostelích a ani přijímání mešních stipendií. V oblastech živé víry se vybíralo vždy dosti finančních prostředků na údržbu far a kostelů, nadto věřící často přiložili ruku k dílu. Síly nebyly neomezené, v oblasti Sudet bylo mnoho církevních památek v havarijním stavu. Komunisté svépomocným akcím na záchranu památek nebránili, nedovolovali stavět nové svatyně, neusilovali o zboření těch, které již stály. Mohli takto do čerstvě opravených kostelů vodit návštěvníky z ciziny

Život farností č.5

Strana 6 / 21

(popřípadě se chlubit cizím peřím ve formě tvrzení, že o udržování církevních památek se stará výhradně stát), předvádět jim je jako další doklad toho, že v ČSSR vládne dokonalá náboženská svoboda ... V tomto výše citovaném roce byly provedeny tyto práce: 6 osvětlení křížové cesty v kostele nákladem 2 000 Kčs, práci provedli bří Raškové zdarma. Topení v sakristii (akumulační kamna za 5 500 Kčs – práce bří Raškové zdarma. Topení v celém kostele provedly komunální služby Kroměříž, obnosem asi 75 000 Kčs. Kabel od transformátoru ke kostelu položili brigádníci z celé farnosti (72 mužů přišlo na práci – kabel v délce asi 300 m). Oplocení celé zahrady kolem fary nákladem 15 000 Kčs. Práci udělali muži z farnosti. Vysázeno asi 50 ks stromků – 1 500 Kčs. Uzavřena smlouva po dlouhých jednáních s n. p. Varhany Krnov na rekonstrukci našich varhan. Práce by měly být skončeny do července 1974 za plánovaný obnos 600 000 Kčs. Natřena střecha kostela (3x – obnosem 12 000 Kčs), opravena kaple ve Vysokém Poli (omítka, vymalováno – vše brigádnicky, jen materiál zaplacen, cca 2 500 Kčs). Duchovní záležitosti: sezdáno 30 párů, pokřtěno 88 dětí, zemřelo 55 osob. Do výuky náboženství přihlášeno přesně jako loni 377 dětí. První svaté přijímání nebylo. Pokladní zpráva: příjmy 516 819, vydání 438 416; měsíční sbírky 112 531 Kčs, poutníci 3 816 Kčs, jubilanti 2 695 + 7 613. Počet sv. přijímání cca 23 000. A.D. 1974 Rekonstrukce presbytáře a hlavního oltáře. Dle rozhodnutí II. Vatikánského koncilu bylo stanoveno po instrukci věřících a souhlasu farní rady (10 proti 2 – nesouhlasili, místní p. J. Jordán a F. Machů) provést rekonstrukci presbytáře a hl. oltáře. Návrh pořídil arch. Ludvík Kolek z Brna. V červenci byl pracně zakoupen bílý mramor v ceně 40 000 Kč v Bílovicích u Blanska. Dosavadní oltář rozebral p. Snášel z Chropyně. Ten měl vykonat celou práci. Po rozebrání však onemocněl a musel nastoupit dlouhé léčení. Zůstali jsme bez vedení. Navíc místní naprosto bojkotovali práce, nikdo nepomohl – jen farníci ze Slopného, Loučky a občas z Drnovic. Mramorářské práce dělal místní občan p. Martin Hollý. Ač to předtím nikdy neprováděl, podařilo se mu vše dobře. Při sundávání menzy ze starého oltáře se stal „malér“ – menza praskla v jedné třetině. Zavezli jsme ji do Kroměříže zařezat a předali jsme ji do kostela do Chropyně, odkud jsme dovezli jinou menzu, pocházející z kostela sv. Josefa od Salesiánů z Ostravy z kararského mramoru. Výtvarnou část presbytáře navrhl akademický mistr Peňáz, provedl mistr Hugo Verbický z Gottwaldova. Oltář byl benedikován při biřmování 6.10.1974 otcem biskupem Josefem Vranou. Dle úsudku „rozumných lidí“ se dílo povedlo. Administrátor při pracích konal nádenické a zednické práce pro nedostatek pochopení místních farníků. Rada pro nástupce: „Jen nic neodstraňovat z kostela, jinak nebudeš našim přítelem!“ Poznal jsem z celé záležitosti tvrdou konzervatičnost zdejšího lidu, který si velmi váží „dědictví otců“, ale zároveň i jejich omezenost. Po dokončení díla vlna nelibosti umlká, lid si zvyká a jen ojediněle doznívá jakási nelibost. 6. října 1974 bylo ve farnosti sv. biřmování (otec biskup Vrana za pomoci kancléře P. Trtílka z Olomouce). Otec biskup posvětil nový oltář, pochválil dílo i pracovníky a udělil biřmování 475 biřmovancům (z toho 100 cizím). Slavnost byla pěkná a důstojná. Biřmování bylo v neděli při hrubé a odpoledne ve 14.30 (při mši sv.). Mgr.Vladimír Měřínský (pokračování příště)

ŽIVOT A POSLÁNÍ KŘESŤANŮ V CÍRKVI A VE SVĚTĚ Závěrečný dokument Plenárního sněmu katolické církve v ČR Sněmovní text č. 8 (pokračování) Při koncipování tohoto příspěvku mně byl nabídnut zpravodaj Křesťanská mezinárodní solidarita – CSI č. 2/2011, z něhož se dovídám, že v daleké východní Indii v Imphalu zemřel náš významný a obětavý misionář P. Jan Med SDB ve věku 95 let, který zasvětil svůj život lidem žijícím v tamních nelehkých podmínkách. Na sklonku svého života posílá otec Med důležité poselství pro své „věrné Čechy“, v němž mj. píše, že 21. století musí být stoletím lásky. Evropa se musí obnovit. Zase se musí začít všechno od začátku. Dále se zde dovídáme, o pronásledování křesťanů ve světě (jakoby toho nebylo dost za dvou Život farností č.5

Strana 7 / 21

předchozích totalitních režimů 20. stol.), na což reagoval ve svém novoročním projevu Benedikt XVI. slovy: „Skutečný pokoj je třeba vytvářet obranou náboženské svobody.“ Chci tímto připomenout v březnovém čísle našeho farního listu citovaného P. Dietricha Bonhofera, který již v roce 1945 v koncentračním táboře v Dachau před svou smrtí napsal prorocká slova: „Jdeme vstříc nenáboženské době ... (ne jak bylo neúmyslně napsáno náboženské době ...) Prosím tímto čtenáře za omluvu. A jak je patrné z výše citovaného úvodu, jsou to slova pravdivá. I Svatý otec jim dává za pravdu slovy svého novoročního projevu, když v jeho závěru říká: „Chtěl bych na závěr mocně zdůraznit, že náboženství nepředstavuje pro společnost žádný problém, není faktorem znepokojení či konfliktu. Chtěl bych opakovat, že církev neusiluje o privilegia, ani nechce zasahovat do oblastí, které nejsou vlastní jejímu poslání, nýbrž jednoduše plnit toto své poslání svobodně.“ Život současné církve a úsilí nástupců „papeže-pastýře“ dává za pravdu, že o několik let později bude konstatováno, že Jan XXIII. postupoval při organizaci koncilu s určitým empirismem, aniž by předvídal jak bude dlouhý a jak komplexní problémy s sebou přinese. Je skutečností, že se vědomě uchýlil k nástroji, jímž byl koncil, aby dosáhl aspoň toho, že uvede v pohyb proces reformy, jehož zahájení pomocí prostředků, které má papež normálně k dispozici, si lze těžko představit. Jan XXIII. se snaží rozvázat jazyky a otevřít ústa, vrátit církvi možnost, aby promluvila, zatímco za Pia XII. hovořil pouze papež. Myšlenkové proudy a všemožné aspirace se vynořují z podzemní církve a ukazují se v plném denním světle, aby se podílely na přepracování oficiální nauky. Díky Roncallimu – který se v minulosti stal obětí Římem rozpoutané kampaně proti modernismu – je skoncováno s nedotknutelností určitého systému vzešlému ze scholastiky, z protireformace a z velmi centralistické katolické restaurace 19. stol., jenž pokračoval v antimodernistické reakci počátku 20. stol. A teologie nebyla jedinou oblastí, kde Jan XXIII. „otevřel okna“, aby do poněkud zatuchlé církevní budovy mohl proudit svěží vzduch. Papežovy postoje uvolnily velmi podstatně napjatou atmosféru ve vztazích mezi katolickou církví a ostatními profesemi. Křesťané, kteří spolu dříve komunikovali pouze polemickými spisy, jejichž vzájemné styky se vyznačovaly v nejlepším případě chladnou zdvořilostí a kteří spolupracovali nanejvýš při řešení problémů, jež se netýkaly náboženství, nyní začali nacházet společnou řeč. Jan XXIII. dával příklad a otevřel vatikánské „brány“ hostům, jejichž setkání s papežem bylo dříve nemyslitelné, tzn. hodnostářům nekatolických církví např. přijetí canterburského arcibiskupa G. F. Fishera. Systematicky se o kontakty s křesťany jiných vyznání začal starat téhož roku ustavený Sekretariát pro jednotu křesťanů. Cesta na koncil byla nekatolickým pozorovatelům otevřena. Podobně se Jan XXIII. snažil i o zlepšení poměru mezi katolickou církví a židovstvím. Encyklikou Mater et magistra rozšiřuje učení svých předchůdců. Všímá si mimo jiné problémů zemědělství, bídy, hladu a analfabetismu nevyvinutých zemí spojenou s nezbytností na ni reagovat pomocí, jež nebude přinášet „ekonomickou“ kolonizaci těchto zemí. Rozhodl, že nunciové mají mít vždy hodnost arcibiskupa a dle vídeňské konvence z r. 1961 je nuncius stálým doyenem diplomatického sboru dle specifik ustanovení. Koncil byl zahájen 11.10.1962 za účasti 7 patriarchů, 80 kardinálů, 1 619 sídelních arcibiskupů, 975 pomocných biskupů s hlasovacím právem, 97 generálních představených řeholních řádů a kongregací, 42 laických auditorů a 400 teologů. V inaugurační řeči vyznačil směr: „Církev dává dnes přednost tomu, užívat spíš léku milosrdenství než přísnosti. Má za to, že může spíš odpovědět potřebám dneška tím, že prokáže platnost své nauky, než bude-li cokoli odsuzovat. Potvrdil pozitivní záměry koncilu – návrat k pastýřské dimenzi církve, dialog s moderním člověkem a současnou kulturou, příspěvek k budování „nového řádu lidských vztahů“ a „jednoty lidského rodu“ prostřednictvím široké ekumenické angažovanosti a práce ve prospěch světového míru. Závětí Jana XXIII. byla encyklika Pacem in terris z 11/4 1963. V ní prohlásil, že nelze nikdy mluvit o „spravedlivé válce“ a vyloučil, že by v atomovém věku mohla být válka použita jako nástroj spravedlnosti, vyslovil se pro spolupráci křesťanů i nekřesťanů, jež může přispět k zachování míru, zdůraznil zásadu, podle níž je pro církev mír povinně absolutně nutným cílem. Poznamenal do svého deníku: Žehnám všem národům a nikomu neodnímám svou důvěru. Zdrojem lidské důvěry starého papeže byla hluboká metafyzická víra a jeho postoje vzbuzovaly všeobecné sympatie. Ztělesňoval naději a ta nikoho neurážela, proto zemřel oplakáván věřícími i nevěřícími. Přechodný papež Jan XXIII. zajistil přechod církve do budoucnosti. Sit Vobis terra levis! Mgr.Vladimír Měřínský (pokračování příště) Život farností č.5

Strana 8 / 21

Pořad bohoslužeb v květnu 2011 – farnost Újezd 7.00 Új.: 1. května : Neděle 2. neděle velikonoční Sv. Josefa, Dělníka

8.15 Sl.: 9.40 Új.: 11.00 Dr.:

2. května : Pondělí Sv. Atanáše, biskupa a učitele církve

17.35 Új.:

17.35 Új.: 3. května : Úterý 19.00 Dr.: Sv. Filipa a Jakuba, apoštolů 4. května : Středa 17.35 Új.: Sv. Floriána 18.30 Sl.: 17.35 Új.: 5. května : Čtvrtek Ferie 6. května : Pátek Sv. Jana Sarkandra, kněze a mučedníka

19.00 Dr.: 15.20 Új.: 18.30 Sl.: 6.30 Új.:

7. května : Sobota Ferie

6.00 Lo.: 7.00 Új.:

8. května : Neděle 3. neděle velikonoční

8.15 Sl.: 9.40 Új.: 11.00 Dr.:

9. května : Pondělí Ferie

17.35 Új.: 17.35 Új.:

10. května : Úterý Ferie

19.00 Dr.: 17.35 Új.:

11. května : Středa Ferie

Život farností č.5

18.30 Sl.:

Za + Josefa Kráčalíka, rodiče, ochranu a Boží pomoc pro živou rodinu Ke cti svatého Floriána za živé a + hasiče ze Slopného Za + Františka Zvonka, jeho + rodiče, tři bratry, snachu Evu a duše v očistci Za + Jana Častulíka (výroční mše sv.) Za + Františka Hovězáka, dvoje rodiče, bratra s manželkou, švagrovou Olgu a dar zdraví pro celou živou rodinu Za + Ladislava Saba a Boží požehnání pro živou rodinu Za + Marii a Jana Pavelkovy, jejich rodiče, dva bratry, švagra, švagrovou, zetě Františka Zichu a Josefa Kořenka, duše v očisti, pomoc a Boží ochranu pro živé rodiny Za rodiče Hlavičkovy, Machů a živé rodiny Za + Františka Váňu, rodiče z obou stran, duše v očistci, dar zdraví a Boží požehnání pro živou rodinu Za + Františka Fojtů, zetě Josefa, dva bratry, švagrové, jejich rodiče a Boží požehnání pro živé rodiny Za rodiče Běloňovy, dceru, syny, snachu, zetě, vnuky, duše v očistci, dar zdraví a Boží požehnání pro živou rodinu Za + Marii Hlavičkou, rodiče, sourozence, švagrovou Františku, dar zdraví a Boží požehnání pro živou rodinu Za + Ludmilu Šustkovu, rodiče Šustkovy, dar zdraví a Boží požehnání pro celou živou rodinu Za + rodiče a prarodiče Ambruzovy, + zetě Petra, nemocnou osobu a Boží ochranu pro živou rodinu Za Františka Bartoše, rodiče, Aloise Buriánka a Boží požehnání pro živou rodinu Za + Marii a Františka Machů, jejich rodiče, rodiče Šimákovy, děti, manžely Rošťanské a dar zdraví pro živou rodinu Za + manžela, syna, rodiče Zvonkovy, Fiodorovy, stařečky z obou stran a Boží ochranu pro živé rodiny Za + Ludmilu Kamenčákovu (nedožitých 90 let), jejího manžela Josefa, dceru Vlastu (nedožitých 70 let), rodiče Šimonů, Frýželkovy a dar zdraví pro živou rodinu Za Františka Matošku, manželku, rodiče z obou stran, Karla Slabiňáka, Františka Anderse, duše v očistci a Boží požehnání pro živé rodiny Za + rodiče Rumanovy, + děti, + rodinu a Boží ochranu pro živé rodiny Za rodiče Mozgvovy, děti, rodiče, duše v očistci a Boží ochranu pro živou rodinu Za + Josefa Ovesného, rodiče, syna Josefa, duše v očistci, ochranu a pomoc Panny Marie pro živou rodinu Za + Ladislava Marcaníka, dar zdraví a Boží ochranu pro živou rodinu Za + Františka Polácha, jeho rodiče, sestru Jaroslavu, rodinu Kovářovu a Boží požehnání pro živou rodinu Strana 9 / 21

Ku Mě Ra KJ On

Ov

Pe Ku

MJ

ŠF

An ZvV ŠF MJ

On Ku

MJ

12. května : Čtvrtek

17.35 Új.:

Sv. Nerea a Achillea; 19.00 Dr.: sv. Pankráce, mučedníka

13. května : Pátek Panny Marie Fatimské

15.20 Új.: 18.30 Sl.:

14. května : Sobota 6.30 Új.: Svátek sv. Matěje, apoštola 11.00 Uj.: 16.00 Lo.: 15. května : Neděle 4. neděle velikonoční

7.00 Új.: 8.15 Sl.: 9.40 Új.: 11.00 Dr.:

16. května: Pondělí Sv. Jana 17.35 Új.: Nepomuckého, kněze a mučedníka 17. května : Úterý 17.35 Új.: Ferie 19.00 Dr.: 18. května : Středa Sv. Jana I., papeže a mučedníka

17.35 Új.: 18.30 Sl.: 17.35 Új.:

19. května : Čtvrtek Ferie 20. května : Pátek Sv. Klementa Marie Hofbauera, kněze 21. května : Sobota Ferie

19.00 Dr.: 17.35 Új.: 18.30 Sl.: 6.30 Új.: 16.00 Lo.: 7.00 Új.:

22. května : Neděle 5. neděle velikonoční Život farností č.5

8.15 Sl.:

Za živou a + rodinu Častulíkovu, dva syny, dva švagry, duše v očistci a dar zdraví pro živé rodiny Za + rodiče Machů, vnuka, rodiče Zichovy, jejich + děti, zemřelé stařečky z obou stran, dar zdraví a Boží požehnání pro živou rodinu Za + Jana Černobilu, + rodiče a sourozence, syna Petra, duše v očistci a Boží ochranu pro živé rodiny Za rodiče Kozubíkovy, Mlýnkovy, syna a Boží požehnání pro živou rodinu Za rodiče a prarodiče Zvonkovy, duše v očistci, dar zdraví a Boží ochranu pro živou rodinu Na poděkování Pánu Bohu za přijatá dobrodiní v šedesáti letech společného života v manželství Za + Františka Fojtíka, + snachu a duše v očistci Za + Zdenku Polčákovu, rodinu Polčákovu, Bělaškovu¨ a dar zdraví pro živou rodinu Za farníky Za + Františka Kořénka, rodiče, bratra, švagry, S.M. Rosinu a dary Ducha svatého pro živé rodiny Za živé a + hasiče z Drnovic Za + Vladimíra Zichu, dceru Leničku, rodiče Zichovy, Andělu Drábkovu, nemocnou osobu a dar zdraví pro živou rodinu Za + Stanislava Barcucha, rodiče Barcuchovy, švagra, duše v očistci, ochranu a Boží pomoc pro živou rodinu Za + Josefa Častulíka, syna Josefa, dvoje rodiče a Boží pomoc pro živou rodinu Za + Františka a Františku Rošťanské, rodiče Kamenčákovy a jejich děti Za + rodiče Chmelovy, syna Antonína, vnučku Irenu, + příbuzenstvo, duše v očistci a živou rodinu Za Josefa a Josefku Machů, rodiče z obou stran, Miroslava Machů, Antonína Novotného, duše v očistci a dar zdraví pro živou rodinu Za + rodiče Štěpáníkovy, Trčkovy, syna Karla, manžele Slovákovy a dar zdraví pro živou rodinu Za manžela Vladimíra, rodiče z obou stran, švagry, švagrovou, synovce, Boží pomoc a ochranu pro živou rodinu Za Marii a Františka Kozubíkovy, bratra Josefa a dar zdraví pro živou rodinu Za Milana Špotáka a jeho rodiče Za + Jana Kozubíka, jeho rodiče, dar zdraví a Boží požehnání pro živou rodinu Za Františka Machů, jeho rodiče, stařečky z obou stran, duše v očistci a Boží ochranu pro živou rodinu Za + Zdeňka Machů, rodiče Kozubíkovy, Machů a živou rodinu Strana 10 / 21

Pe

Ra

Mě

Ma Pe Ov On

On

Ov

Pe

Am

An

Pe

Ku Mě

Pouť včelařů na Sv. Hostýně

9.40 Új.: 11.00 Dr.:

23. května: Pondělí 17.35 Új.: Ferie 17.35 Új.: 24. května : Úterý Ferie 19.00 Dr.: 17.35 Új.: 25. května : Středa Ferie

18.30 Sl.: 17.35 Új.:

26. května : Čtvrtek Sv. Filipa Neriho, 19.00 Dr.: kněze 27. května : Pátek 15.20 Új.: Sv. Augustina z Canterbury 18.30 Sl.: 28. května : Sobota 6.30 Új.: Ferie 16.00 Lo.: 29. května : Neděle 6. neděle velikonoční

7.00 Új.: 8.15 Sl.: 9.40 Új.: 11.00 Dr.:

30. května: Pondělí Ferie 17.35 Új.: 31. května : Úterý Navštívení Panny Marie

Život farností č.5

17.35 Új.: 19.00 Dr.:

Za farníky Za Františku Stružkovu, jejího manžela, + rodinu a Boží požehnání pro živé rodiny

Am KJ

On Za + Stanislava Zvonka, rodiče z obou stran, sourozence, duše v očistci, dar zdraví a Boží ochranu pro živou rodinu Za živou a + rodinu Machů, dceru Annu, dva švagry, duše v Ov očistci a dar zdraví pro živé rodiny Za rodiče Barcůchovy, rodinu Novákovu a Sýkorovu, duše v očisti a dar zdraví pro živou rodinu Za + rodiče Pomykalovy s prosbou o Boží požehnání Pe pro živou rodinu Na poděkování Pánu Boha za přijaté dary a milosti, za + Karla Váňu, jeho + maminku Annu, duše v očistci, živou a + rodinu Váňovu a Kořénkovu Za + rodiče Machů, jejich sourozence, syna Františka ŠF s manželkou, prarodiče Machů, duše v očistci a Boží požehnání pro živou rodinu Za Jana a Marii Barcuchovy, syna Stanislava, dva vnuky a Boží požehnání pro živou rodinu Za Josefa Maliňáka, vnučku Renatku, duše v očistci MJ a pomoc Ducha svatého pro živou rodinu Za + rodiče Kučerovy, dvě sestry, švagry a Petra Černocha Za + manžele Machů, Kralovičovy, Svobodníkovy, duše Mě v očistci a živou rodinu Za Aloise Bobála, dvoje rodiče, zetě a dar zdraví pro živou rodinu Za + Františku Hlavičkovu (výroční mše sv.) Za farníky Za + Marii a Karla Barcuchovy, jejich rodiče a sourozence Za + Jana a Marii Pavelkovy, jejich rodiče, dva zetě, dva bratry, švagrovou a dary Ducha svatého pro živé rodiny

Ma Pe Ov On On

Za živou a + rodinu Mačkovu Za + rodiče Lysákovy, duše v očistci a dar zdraví pro živou rodinu Za + Jana Barcucha, děti, + rodinu Zvonkovu, Barcuchovu a Boží ochranu pro živou rodinu

Strana 11 / 21

Am

Pořad bohoslužeb v květnu 2011 – farnost Horní Lhota 1. května : Neděle 2. neděle velikonoční

6.55 9.30

Sv. Josefa, Dělníka

2. května : Pondělí Sv. Atanáše 5. května : Čtvrtek Ferie 6. května : Pátek Sv. Jana Sarkandra, kněze a mučedníka 7. května : Sobota Ferie 8. května : Neděle 3.neděle velikonoční 9. května : Pondělí Ferie 12. května : Čtvrtek

17.00

Za + rodiče Annu a Aloise Váňovy, rodiče z obou stran a duše v očistci Za + Emila Vodičku, jeho rodiče, rodinu Mikuláškovu, bratra Františka a Boží požehnání pro živou rodinu Sehradice: Za Jana a Ludmilu Majzlíkovy, rodiče z obou stran, duše v očistci, dar zdraví a Boží požehnání pro celou živou rodinu

16.00

Za + Adolfa a Jiřinu Václavíkovy , živou a + rodinu

17.45

Za + Břetislava Navrátila, + syna Pavla, dvoje rodiče, s prosbou o Boží ochranu a dary Ducha svatého pro živé rodiny Za + rodiče Malyškovy, Voltnerovy, Slávku a celou živou rodinu

17.45 6.55 9.30 16.30

Za Marii a Květoslava Nášelovy, rodiče, celou živou a + rodinu Za členy hasičského sboru z Horní Lhoty, Dolní Lhoty a Sehradic ke cti sv. Floriána Sehradice: Za farníky a účastníky bohoslužeb (výroční)

16.00

Obsazeno /P. Kryštof/

14. května : Sobota Svátek sv. Matěje 15. května : Neděle 4. neděle velikonoční 16. května : Pondělí

17.45

Za + Milana Žáčka a živou rodinu

Sv. Jana Nepomuckého,

17.00

Sehradice: Za zdraví a Boží požehnání dětí s rodinami

17.00 16.00

Mše sv. a Mariánské večeřadlo P. Stříž Za + Františka Polácha, sestru Jaroslavu, celou živou a + rodinu Poláchovu Za Boženu Majzlíkovu, Josefa Demla, rodiče, celou živou a + rodinu Za + Marii a Bohuslava Maňasovy, jejich rodiče, ochranu a Boží požehnání pro živé rodiny Za + Josefa Šimoníka, jeho rodiče, duše v očistci, ochranu a Boží pomoc pro živé rodiny Sehradice: Za dar zdraví, Boží ochranu a dary Ducha svatého pro rodinu Fiodorovu a Záhorovskou

Sv. Nerea a Achillea;

17. května : Úterý Ferie 19. května : Čtvrtek Ferie 21. května : Sobota Ferie 22. května : Neděle 5. neděle velikonoční

6.55 9.30

17.45 6.55 9.30

23. května : Pondělí Ferie 26. května : Čtvrtek

17.00

Sv. Filipa Neriho, kněze

16.00 17.45

28. května : Sobota Ferie 29. května : Neděle 6. neděle velikonoční 30. května : Pondělí Ferie

Život farností č.5

6.55 9.30 17.00

Za + rodiče Mottlovy, duše v očistci a Boží ochranu pro živou rodinu Za + Annu Majerikovu (1. výročí úmrtí), manžela a dceru

Za + rodiče Marii a Františka Sanytrákovy z Horní Lhoty Obsazeno /P. Kryštof/ Za + Petra Zábojníka, + rodinu Zábojníkovu, Pytlovu, dar zdraví a Boží ochranu pro celou živou rodinu Za děti prvokomunikanty a jejich rodiče Sehradice: Za rodinu Idesovu, Bačovu, celý rod a duše v očistci

Strana 12 / 21

Rozhovor pro farní měsíčník:

s P A V L E M B A L D Í N S K Ý M, laickým misionářem v Tanzanii

Slovo misionář má své místo ve slovníku každého z nás. S misionáři jsme se možná už někdy setkali, jejich činnost si vybavujeme na základě přečtených knih, možná shlédnutého filmu ... Ale do jaké míry se realita shoduje s našimi představami? Jak ve skutečnosti vypadá taková misijní práce v oblasti tisíců kilometrů vzdálených, kde jsou naprosto jiné životní podmínky, jiná mentalita lidí, jiné zvyklosti? O tom ví moc dobře manželé Mirjam a Pavel Baldínští. Ráda bych je v úvodu alespoň velmi stručně představila: manželé Baldínští jsou zakladateli neziskové organizace Misijní banka ubožáků se sídlem v Praze na Smíchově. Tam taky bydlí. Tedy – pokud zrovna nejsou na cestách, jejichž cílem bývá osvěta české společnosti zaměřená na okolní svět, na to, že ne všude je samozřejmé najíst se podle potřeby, zajít k lékaři, mít práci, posílat děti do školy, napít se čisté vody ... Nabízejí nám poznávání jiných národů a především dávají podněty nejen k přemýšlení, ale i ke konkrétní pomoci, a tím i šanci být lidštějšími ve smyslu vnímání potřeb druhých. Dělají to formou přednášek, které jsou osobním svědectvím, vystupují v rozhlase i televizi, píší články, nevyhýbají se diskusím ... a přitom shánějí finanční prostředky, bez nichž by v Africe těžko mohli něco udělat. Když říkám v Africe, mám tím přesněji na mysli Tanzánii, ležící na jejím východním pobřeží, resp. jižní Tanzánii, oblast Mbozi West, kde vybudovali misijní rozvojovou stanici. Ve snaze zmírnit těžkou, často bezvýchodnou situaci tamních obyvatel nasadili všechen svůj elán, své schopnosti, síly, pomoc druhých lidí. Cokoliv dělají, staví na důvěře v Boha, bez něhož nemá smysl nic podnikat. Základem jejich misijně rozvojového úsilí je morální růst mladých Afričanů. Je nezbytné, aby tito lidé poznávali svoje možnosti a těch pak dovedli využívat v péči o sebe i svoji rodinu, aby získali využitelné vzdělání a řemeslo či jinou profesi, která by byla schopna jejich rodiny uživit. Tak se také postupně naučí přebírat odpovědnost za svoji budoucnost. Misijní banka ubožáků – dost neobvyklé spojení tří slov ... Název MBU vznikl zcela spontánně. Význam slova misijní je jasně dán posláním, které chce člověk jako křesťan uskutečnit ve vztahu k těm, kteří potřebují naši pomoc. Bankou ubožáků rozumíme depozitář či úschovnu dobrých skutků ve prospěch těch ubohých, tzn. těch, kteří jsou pro svoji životní mizérii ve zvláštní péči u Boha = ubožáci. Z hlediska současné společnosti a jejich stereotypů myšlení se spojení slov Banka a Ubožáci k sobě absolutně nehodí. Pro posluchače v něm cosi neladí, protože slovo banka si lidé podvědomě spojují jen s ukládáním peněz a s prosperitou. Že je to však také často jinak a že existují i banky orgánové, potravinové, krevní apod. už zapomínají (viz leták MBU). Z hlediska fundraisingových pravidel, jak přesvědčovat sponzory, aby na aktivity vašeho občanského sdružení přispěli a která jsou většinou založena na psychologickém hodnocení partnerské protistrany, se tento zdánlivý protimluv ukazuje být skvělou výhodou. Potenciální sponzor je obvykle zaujat značně neobvyklým názvem (= slovním spojením) sdružení a řekne si: „Co se za tou ptákovinou skrývá? Čím se ti snílci zabývají?“ No, a většinou je vyhráno, protože přilákat zájem eventuálního sponzora je základním požadavkem odborných publikací o fundraisingu – tedy umění, jak získat sponzory. To ale zde mluvíme o lidech většinou nevěřících, kteří mají na starosti sponzoring u různých organizací včetně těch nadnárodních. Samozřejmě v křesťanském prostředí dárcovství jednotlivců i organizací funguje jinak. Zde automaticky předpokládáme, že lidé mají jasno v otázkách milosrdenství a osobní spoluodpovědnosti za své bližní (i ty nejvzdálenější), které patří k lásce jako základnímu postoji před Bohem. První pokusy Vaší misijní činnosti začínají někde na konci 60. let minulého století. Jak se (z)rodí myšlenka stát se misionářem – navíc, když je člověku teprve devatenáct a přitom žije v totalitním režimu, kde slovo misionář málem patří k těm zakázaným? Obvykle je běžné, že mladý člověk neplánuje stát se doživotně misionářem, protože je právě nově a šťastně ženat (v našem případě rok 1967). Až časem, v jakémsi retro pohledu nazpět, a to většinou na vrcholu svých sil (u nás 39 let) si vlivem okolností začne dávat věci do souvislostí a lépe chápat, jak je Život farností č.5

Strana 13 / 21

Bohem veden, vyučován a připravován pro úkoly se kterými se momentálně potýká a ještě potýkat bude. Ve dvaceti (1968) jste spolu s kamarády na výletě do Itálie za stejně mladými Italy, kteří se chtějí jako křesťané kamarádit i přes hranice států a nedávnou nevlídnost režimů. Nic netušíte o tom, že jste byli vyzváni ke spolupráci z Československa, protože kdysi kardinál Beran dal podnět k založení kněžského odpočinkového domu v Livornu, a to pro české uprchlé studenty bohosloví v Římě. Že z těchto míst vyšla první iniciativa kontaktovat mladé věřící lidi v ČSR (roky 1967-1968). Bohužel jste však museli čekat, až pomine doba tzv. normalizace, kdy jste opět vycestovali do Itálie, a tam se chystali na vlastní cestu do Afriky. Kdy to bylo prvně a jaké byly Vaše začátky? Ano, pak spadla normalizační klec na desítky let a zvedla se až v roce 1989. Je vám 41 a máte touhu vidět konečně svět. Poznat, jak lidé jinde ve světě žijí. Chcete se učit novým věcem i jazykům. Věříte, že na vás kdesi potřební lidé čekají. Máte vyzkoušeno, že Bůh při vás vždycky stojí a povede vás. Chcete založit vlastní Home Care (Domácí péče) službu. Nemáte peníze, a tak si domluvíte pobyt a práci v Kanadě u podobné organizace. Nejdříve ale jedete na svatořečení Anežky do Říma a cestou se stavíte v Livornu u starých přátel. Tam se totálně změní vaše původní cíle. Jejich organizace CMSR pomáhá v Africe a vás taková práce maximálně oslovuje. Oni souhlasí, ale žádají nejprve vyškolení v Itálii. Souhlasíte a začínáte se učit italsky a více pilujete angličtinu. Nastává pobyt v Itálii nejprve bez rodiny. Doma zůstává Mirjam a děti (?) od 17 – 25 let. Příprava na Afriku má trvat tři roky, ale netrvá. Personální okolnosti si vás v Africe okamžitě vyžadují (1991). Děti doma souhlasí s odjezdem rodičů do Afriky, který začíná tříměsíčním kurzem jazyka Kiswahili. Pak následuje vlastní práce v multi-sektoriálním projektu. Máte denně na starosti 205 lidí odlišné kultury a tedy i myšlení a zvyků, 200 ha polností, 55 kusů dobytka, 3 nákladní vozy, 2 Toyoty, traktor, budovy, sklady, garáže. Jste sami dva, neumíte pořádně místní jazyk a máte před sebou milion povinností, které jistě přinesou milion starostí. V tu dobu neexistují ještě mobily, internet, mail. Telefon a nespolehlivý fax jsou 70 km daleko, lékař také. Žijete daleko v buši mezi domorodci Wagogo a Wasukuma. Naštěstí finance obstarávají Italové. Není snadné je ale v těch dobách dopravit až do vašich rukou. Pouze jedenkrát ročně, a to o Vánocích se vracíte do Evropy k dětem. Po třech letech práci zakončíte a vracíte se vyléčeni z původních iluzí. Už víte, že taková práce má smysl, ale nelze ji řídit od „zeleného stolu“ v Itálii. Poznali jste africkou kulturu zevnitř a pochopili (alespoň si to myslíte J), co má smysl dělat a jak, ale také čemu se klidně můžete vyhnout jako zbytečnému. Cítíte v sobě povinnost, nasbírané zkušenosti zúročit. V zájmu pomoci strádajícím nejlépe ve vlastní misijní stanici. Tam, kam si vás Duch sv. příště dovede… … a ještě malé intermezzo navíc, ale bez konce: Máme zkušenosti z mnoha dosud vystřídaných zaměstnání, mnohaleté práce a aktivit (pašování knih a zpráv z domova pro pomáhající zahraničí, rozmnožování a rozvoz samizdatu, balíčková pomoc misiím v cizině, ale i studia teologie (6 let) v podzemní církvi (P. Mádr - morálka, P. Zvěřina - ekléziologie, mariologie, P. Liška (pozdější česko-budějovický biskup - Nový zákon) a jiní). Mezitím práce. Jako řidič nákladního vozu budujete v Praze Metro trasa C (1972), jindy zase řidič autobusu MHD, pak napíšete „Podnět pracujících“ u Dopravního podniku Praha – autobusy a uspořádáte podpisovou akci (rok 1980). Dvě stovky pražských řidičů Podnět podepíší, ale vy schováte před policií jejich seznamy, protože nechcete, aby pod tlakem bezpečnosti své podpisy odvolávali. Policie a StB si to ovšem vyloží jako „Zakládání odborů po polském vzoru“, (v sousedním Polsku je právě aktivní Solidarita a naši papaláši jsou z ní divocí, protože se instinktivně bojí revoluční infekce, která by je smetla z jejich režimních postů) a protože se vás snaží zbrkle „odstřelit“, tak vás obviní z „poškozování zájmů republiky v zahraničí“ a z „organizovaného teroru“ (…chtěli jste sypat písek do převodovek autobusů MHD a ohrozit tak výrobní možnosti pracujících). Aby vás vyděsili i varovali, a vy jste pak dala pokoj a také zalezla domů, tak vás vyhodí okamžitě z práce (vánoce 1980). Navrch vás obviní z rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Rázem jste bez práce. Tak dáte svého zaměstnavatele k soudu a žádáte vrátit pracovní pozici řidiče autobusu a ušlý zisk. Než se to vyřeší, pracujete skoro na černo jako brigádník. Díky kamarádům chodíte denně - ale kolem půlnoci – uklízet chodby a kanceláře na Přírodovědecké fakultě na Karlově. Mezitím s maximální opatrností dál studujete teologii a rozvracíte režim zdola. Váš dům je denně StBáky hlídán motorizovanou hlídkou, takže se stále musíte konspirativně chovat, aby druzí Život farností č.5

Strana 14 / 21

nebyli ohroženi. Naučíte to také své školou povinné dětičky. Vaše nucená nezaměstnanost trvá téměř rok. V roce 1981 s Boží pomocí soud vyhráváte smírem. Zbavujete se všech křivých obvinění a policie je stahuje – nebyli schopni prokázat vám vinu. Co zůstalo ve vašem kádrovém materiálu nevíte, ale furiantsky na to kašlete. Cítíte, že „…když je Bůh s vámi, kdo proti vám…“ Právě jste se přesvědčila, že Bůh vás ze všeho vytáhl. Zvažujete, čím se živit dál? Cítíte, že konečně nastala příležitost jít do zdravotnictví a pomáhat lidem. Začnete jako sanitář na ORL, hlavní sestra vám nechce povolit večerní studium zdravotní školy, ale také nechce vysvětlit proč. Vy ale víte, že špitální kádrovák má reference od StB a ty ve váš prospěch asi moc nemluví…Začnete pracovat na sále ORL, kde se nedostává instrumentářek. Jdete znovu zatlačit na hlavní sestru , ať vás pustí do večerního studia. Všichni na oddělení ORL pro vaše cíle důležití (tzn. primář i vrchní sestra) se za vás přimlouvají. Hlavní sestra sice nerada, ale nakonec studium povoluje. Tvrdohlavě s vámi bojuje a trvá na vašem slibu, že až získáte diplom zdravotní sestry, přejdete pět let pracovat na chirurgii na odd. ambulantní traumatologie. V zápalu boje – asi z vyčerpání s takovým zarputilým mezkem – si ale svoje vítězství zcela zapomene nechat písemně potvrdit. V tu dobu se tetelím štěstím a tiše doufám, že jsem ji otrávil tak, že se mě bude s chutí vyhýbat a snad se ani neporadí s podnikovým právníkem. Za šest let jí tak diletantskou chybu přijdu připomenout, protože jsem sám měl zájem jít se něco na traumatologii naučit, ale závazek na pět let mi zcela nevyhovoval. Chtěl jsem se zaměřit na geriatrii a gerontologické pacienty v terénu některého ze zdravotnických obvodů Prahy 5. Tak jsem byl i velmi těžko sledovatelný policií. Pro práci v podzemní církvi to byly zcela ideální podmínky. Mnoho jsem se od staroušků naučil. Měl jsem čas je poslouchat. Nemusel jsem nikam spěchat. To byla dobrá příprava na vlastní stáří, ve kterém už lítám, ani nevím jak. Skoro bych přísahal, že je to nedávno, co mi bylo dvacet. Před měsícem ale přišli „nějací blázni, co určitě propadali ve škole z počtů“, že prý se mnou oslaví 63 roků od narození J… Ale abych to téma dotáhl: Takže potom celých 5 let vstáváte už v 5 ráno. Nejprve uklízíte ve špitále, potom přejdete na operační sál nebo lůžkovém oddělení a po práci odcházíte večerně pilně studovat „zdrávku“. Sedíte ve třídě jako jediný chlap (35 let) mezi samými holkami, což bylo mimochodem fajn. Jsou totiž ve věku vašich dětí a dají vám nahlížet do svého pubertálního světa, a to je doma výchovně využitelné. Vy je oplátkou učíte zdolat latinskou gramatiku. Mezi tím se stále angažujete v aktivitách podzemní i nadzemní (oficiální) církve. Policie si vás stále hlídá jako teroristu J. Máte přece u nich flastr. Kdykoliv něco někde vybuchlo (kupř. OV KSČ v Č. Budějovicích) přijeli mě ex post sebrat. Druhý den mě zase pustili. Mohl bych jako Švejk vyprávět bezpočet komických příhod, které jsme s nimi prožili až do roku 1989. V listopadu poslední z nich… ... bezesporu další významná, ač ne vždy plánována a chtěná, součást příprav na Vaše budoucí poslání. Inu – Pán Bůh nás většinou hodně překvapuje, jaké prostředky si k tomu vybírá. Ale přejděme k samotné Africe – prý kdo jednou podlehne jejímu kouzlu, víc už jí neodolá ... Ano, Afrika má skutečně svůj půvab. Jak by také ne, když ji vytvořili ruce Boží, že? Nicméně v ní pobývat asi opravdu není dáno každému. Zažil jsem lidi, kteří tam přijeli kupř. na svatební cestu a nedostali se pro nemoci ani ven z Dar es Salaamu. Vy jste se ale dál dostali. Mnohem dál. Čím učarovala Afrika Vám? Kdysi jsem obdivoval téměř stoickou trpělivost Afričanů, kteří nám nenadávají, když v autě projíždíme vesnicemi a strašně se při tom práší. Oni se usmívají a radostně mávají. Časem jsem pochopil, že pro ně prach nic neznamená. O čistotu oděvu u nich opravdu nejde. To, co si osobně dodneška vychutnávám, jsou ale vztahy s lidmi a přátelství. Kdysi jsem se velmi nerad vzdával svých dětí, protože jsem toužil vidět, jak vyrůstají. Jak se mění na puberťáky a ty pak na dospělou mládež. To mi dost mrzelo, ale ve prospěch Afričanů jsem to Bohu nabídl jako osobní oběť. Mnohonásobně mi to bylo ale vráceno, protože všechny ty malé černé dětičky mi už několikrát vyrostly před očima a člověk k nim cítí za ta společná léta opravdu rodinná pouta. K této zkušenosti patří i africké podávání a držení rukou. V africké kultuře se mohou – pokud se nevidí vysloveně poprvé - dva dospělí chlapi i chlapci či děvčata a ženy držet dlouho za ruce (nebo i tak společně chodit na veřejnosti) a nikoho ani nenapadne je obvinit z čehokoliv. Je to výraz přátelství. Když k nám chodí prosebníci (obou pohlaví a všech věků) rád využívám této zkušenosti. Je zcela běžné a pro Život farností č.5

Strana 15 / 21

mne stále fascinující, že to tak funguje i při setkání s černými řádovými sestrami. Chodí k nám do misijní stanice také manželka posledního existujícího náčelníka, který ještě žije. Bibi Sofie je těžká astmatička asi 80 let stará. Ta se ke mě maminkovsky i „přišmajchluje“, a to i na veřejnosti. Přesně tak, jako to dělala i moje maminka. Vidím v jejím chování potvrzení Ježíšůva příslibu. Když se ho učedníci ptali, co dostanou výměnou za to, co všechno pro Něho opustili. On jim odpověděl, že … stokrát více sester a bratří, domů atd…atd. Samozřejmě, že si pořád musíte mýt ruce a myslet na všechna ta exotická onemocnění a úporné kožní plísně, AIDS, TBC, trachomy apod. Mirjam se svojí porušenou imunitou po malárii musí být v Africe extrémně opatrná. Koneckonců je to pro ni obtíž i v evropských podmínkách…V Africe jí jde ale bez přehánění o život. Obdivuji její odvahu a vytrvalost. Takže jednoznačně lidé. Jací jsou? Afričani? Tanzanijci? Jsou přátelští. Velice otevření a srdeční. Okamžitě připravení kdekoliv a s kýmkoliv si popovídat o čemkoliv. Od fotbalu přes politiku až k víře. Vůbec nechápou, že existují lidé bez víry. V ateismus jako takový nevěří pro své silně zakořeněné animistické kořeny. Není absolutně možné jim na veřejnosti vyčinit, natožpak sprostě vynadat. To považují za veliké ponížení. To se týká samozřejmě i pracovních věcí. V praxi to znamená, že pokud nějaký problém existuje, je třeba ho řešit v soukromí a hlavně pomocí nějakého kontrastního příkladu (podobně jako podobenství), aby pochopili, kde se stala chyba a jaký má v souvislostech význam. Ideální je pokud to dovedete podat veselým tónem s lehoučkou neurážející ironií, kdy se na konci oba jako partneři zasmějete. Jakýkoliv tlak a netrpělivost je chyba, ale i potenciální ohrožení a nebezpečí pro vaši osobu. Jsou velmi dobří znalci přírody a jedů, které se nerozpakují použít. Kdo to neumí, má možnost se nechat obsloužit šamanem (mchawi). Ty jedy používají skoro profesionálně. Jedům dávají vždy přednost především proto, že jakýkoliv násilný a tedy evidentně zjistitelný čin se musí nahlásit policii. Tomu se zásadně všichni domorodci vyhýbají. V oblasti, kde působíte – v Mbozi West, konkrétně ve vesnici Kamsamba, jste založili misijní stanici Allamano Agape. Co znamená agape asi víme, ale proč Allamano? A jak vlastně taková misijní stanice vypadá? Bl. Giuseppe Allamano je italský zakladatel Institutu misionářů a misionářek Consolata (IMC) z Turína. Mladší vrstevník a dokonce příbuzensky spojený s Donem Boskem. Ten IMC založil a první misionáři odjeli do Afriky (Kenya a Tanganika) v roce 1905. Po porážce německých kolonistů a jejich vyhnání z Tanganiky včetně misionářů (benediktýni), povolali vítězní Britové na jejich místo IMC. Nám byla od začátku sympatická jejich svobodná a radostná a hlavně přátelská a vstřícná spiritualita, proto jsme symbolicky kooptovali do názvu misijní stanice jméno Allamano ve spojení s Agape jako cílem lidského (nota bene křesťanského) celoživotního usilování. Tak vznikla naše cenná dlouholetá přátelství s Italy, od kterých jsme se rádi učili. Oni zase nahlas vyznali, že si naší práce váží a velice obdivují houževnatost a vytrvalost, se kterou realizujeme svá předsevzetí. Není pro nás větší a důležitější ocenění než od těchto „pionýrů Boží lásky“. Dokonce i náš současný diecézní černý pan biskup E. Chengula (diecéze Mbeya) je jedním z nich. Tím máme jeho plnou důvěru, i když jsme jurisdikčně podřízeni jeho pravomoci. Jinak struktura misijní stanice je velmi jednoduchá. Patří do ní především budova k našemu bydlení, přípravě jídla, přespávání a ubytování několika hostí a místnosti k pracovním jednáním s pomocníky a hosty. Pak potřebujeme dva sklady. Jeden na materiál a těžké pracovní nářadí. Druhý trochu větší na úrodu, kterou si k nám domorodci po sklizních před místními zloději ukládají. Vedle skladů je prostor na dílenské práce a výuku řemesel učňů tzn. truhlařina tesařina, zedničina, instalatérské práce, servis a opravy auta včetně píchnutých pneumatik, výroba skruží, krejčovství pro děvčata i kluky. V případě velkých sešlostí se toto místo dá využívat i ke stolování hostů, ale i schůzování různých místních spolků kupř. starších žen (od 40-60), tanečních a zpěváckých skupin (mládež), modlitební družiny Srdce Ježíšova apod. Časem potřebujeme postavit montážní jámu s rampou, ale také chceme kino pro děti i dospělé, protože slouží skvěle k osvětě domorodců, kteří téměř nečtou. Pár lidí sice poslouchá rozhlas, ale barevný promítaný obraz vydá za hodiny mluvení. Také nosím v hlavě místo, které by místním nabídlo Život farností č.5

Strana 16 / 21

fotografování nebo i filmování o které velmi stojí především mladí lidé, svatebčané, rodiny…Využití je velmi široké. Nepůjde o kšeft, ale o radost a směnu v duchu něco za něco. Stále ve smyslu dobré vůle k vzájemnosti a partnerství. Hned po příletu do Mbozi jste narazili na hlavní problém – nedostatek kvalitní vody, nebo spíš jakékoliv vody. A od toho se odvíjí Váš přednostní úkol ... (?) Náš první a hlavní úkol je rozvoj africké rodiny se vším, co k tomu v souvislostech patří. Tak jsme to kdysi prezentovali našemu biskupovi. Ano, voda je úkol, který si jako důležitý koleduje o řešení. Stejně tak je pro nás důležité, ale i vzdělání mladé populace. Lze je klidně postavit na roveň s významem vody pro život domorodců. Nelze ale pro vodu zapomínat na lidi, pro které ji chceme získávat. Biblicky řečeno: Člověk tu není pro sobotu, ale sobota pro člověka. Negramotný člověk je pohroma pro jakoukoliv budoucnost. Tedy i africkou. Vzdělání jsou základní potřebné informace, aby i domorodci rozuměli svému životu v souvislostech. To je alfa a omega všeho bytí a konání včetně vazeb na Boha A to přesto, že biblické dějiny znají tzv. nevzdělané svaté osoby. Jim ovšem nechyběl Duch sv., který nahradil nedostatek vzdělání. Na takové výjimečné zkušenosti se ale nedá stavět rozvoj běžné občanské společnosti v Africe, o kterou nám jde. Lapidárně řečeno: Dejte blbci do ruky studnu, vodovod, prostě cokoliv, brzo jej zničí nebo nechá zničit druhé. Nebude jej chránit, opravovat, šetrně používat atd. Dáte-li mu (porodí-li) dítě, brzy mu zemře, protože zanedbá vše, co se zanedbat dá. Mladé Afričanky k nám s umírajícími dětmi přicházejí hledat pomoc obvykle až v jejich terminálním stádiu, když se nedá už vůbec nic dělat. Neznají totiž ohrožení svých dětí. Rizika, kterým je zbytečně vystavují. Podobně je to i s AIDSem. Položme si otázku: Proč je jím Afrika tak pandemicky zasažená? Odpověď: Lidé si vůbec nepřipouští, že by je něco ohrožovalo. Nemají informace. A pokud mají, nehledají v nich souvislosti především pro sebe!!! Záběr Vaší činnosti je natolik rozsáhlý, že jej pochopitelně nejde jen tak celý zachytit. Zkuste nám aspoň přiblížit, jakým způsobem se třeba v Tanzanii hledá ta voda a jak probíhá proces, než se dostane ke spotřebě. Hledat vodu můžete několika způsoby. Při každém z nich se využívají možnosti, které jsou k dispozici ve zkoumané lokalitě. Ty jsou dány hydrogeologickými okolnostmi, které vyžadují jistou zkušenost, která vám je dovolí shromáždit a následně vyhodnotit. Zkušenost hydrogeologa je to nejcennější, co může vést k úspěchu. Dokud však studna není vyvrtána nebo vyhloubena kupř. kopáním, nebudete mít jistotu, že tam, kde jste určili (ať vy nebo expert), skutečně voda bude nalezena. Vždy půjde jen o odhad možnosti. Důležitá je krajina a její konfigurace, porosty a jejich svěžest a schopnost držet vodu, množství srážek během roku, kvalita a složení podloží, do kterého voda stéká a zatéká, musíte se ptát na zkušenosti domorodců s vodou v místě. Hodně nám pomáhají pohledy z družice tzn. nafotografované satelitní snímky. Ideální je, pokud se tak stalo v období dešťů. Pro nás je paradoxní, že v Tanzánii máte zákonem zakázáno hledat vlastními prostředky vodu. Musíme o to žádat vládní firmu a jí takový průzkum tzv. survey také zaplatit. Vrtat ji už pak můžeme. Je jasné, že ideální je kombinovat všechny postupy. Nicméně ani tak nemáte žádnou hmatatelnou jistotu. Všechna rizika nákladů nesete vy. Když se voda nenajde: Pole sana, bwana. Siku nyingine…Je nám líto, pane. Tak zase někdy jindy… Průzkum i vrty se platí vždy dopředu. Výsledkem průzkumu jsou jen papíry (byť jsou výsledné grafy sestavené počítačem), které mají hodnotu pouze orientační. Když ve výsledku získáte za 180.000,- Kč a více pouze suchou díru do země (80 m. hlubokou), je to jen a jen vaše riziko. Firmy vaši ztrátu s vámi nesdílí. Proč také, oni přece docela slušně vydělali. Vám zůstane jen vztek a oči pro pláč… Kromě mnoha dalších křiklavých problémů je tady i velký počet osiřelých dětí ... Těm se věnujeme v Adopci na dálku, která je především tématem vzdělání a přijatelně prožitého dětství a mládí, na které by měly děti rády vzpomínat. Je to vzácný čas jejich formace, kdy především sirotci jsou ve velké nevýhodě, protože si na ně každý dovolí. Nejčastěji jsou využívání k těžké polní a domácí práci. Věřím, že kdo neudělal opravdovou zkušenost s tímto světem nám nepochopitelného a nepředstavitelného strádání, nemůže být schopen si ani zdaleka vybavit, co znamená ztráta všech civilizačních vymožeností, Život farností č.5

Strana 17 / 21

co znamená přijít sem, společně sdílet tu mizérii a hledat řešení, jak z ní ven.Ano, to je to, co mě na práci Baldínských především zaujalo: nejenom bídu vidět, cítit s těmi, kterých se bezprostředně dotýká, ale i schopnost pro ně něco dělat, dokonce vyrazit přímo do terénu – ne jako cestovatelé, ne jako dobrodruzi, nýbrž jako misionáři, kde v jejich pastoraci dostává Boží láska úplně konkrétní podobu. Která z těch našich evropských „samozřejmostí“ Vám nejvíce v Africe chybí, na co jste si tam museli hlavně zvykat, co bylo nejtěžší přijmout? Většinou vám chybí vaši přátelé, děti a vnuci, kteří rychle vyrůstají před očima, a člověk si rád s nimi vychutnává každou příležitost, kdy se učí chodit, mluvit, mudrovat atd. Druhým nedostatkem je jídlo na které jste si doma zvykli a pohodlí, se kterým se dá doma rychle a dobře zhotovit. Lahvové pivo - pokud vůbec je - se pije pouze teplé. V Africe nesmíte ani na vteřinu zapomenout kam šlapete (hadi, škorpióni, jedovaté housenky), co pijete, čeho se dotýkáte (trachomy, žloutenka), kdo na vás zblízka mluví a prská do všech stran (rizika kapénkové infekce, meningitis aj.), co kolem vás lítá, bzučí a bodá, (komár Anofeles a malárie). Všechno se horkem superrychle kazí, takže musíte vařit beze zbytků, aby se to hned snědlo. Jinak riskujete lehčí i těžší otravu. Jednou jsem se tak vyřadil z provozu na celý týden jen proto, že jsem snědl polévku, kterou jsem si schoval z večera. Já rád solím, a tak mi vůbec ráno nepřišla nijak zvlášť slaná, ale ouha. Naštěstí se s tím můj organizmus vyrovnal, ale tři dny jsem ležel jako Lazar a zbytek týdne mě museli domorodci obskakovat, jak mi bylo šoufl. Jinak to, co nejhůře v Africe (a nejen tam) snáším, je lidská hloupost spojená s mezkovitostí a namyšleností funkcionáře v úřadu, se kterou se stále setkávám. Do nebe volající blbost je vysilující překážka mojí energie a optimismu. Prostě někdy je jako hora k neslezení. Nevzdělaným neznalost rádi prominete, ale nadutec na úřadě nebo v sebepitomější funkci, mě dovede stále vytočit do otáček. Když se řekne Tanzanie, vybaví se nám úchvatná africká divočina s krásnými národními parky a přírodními rezervacemi, ale i nebezpečím, které v sobě může skrývat dravá zvěř, různý hmyz, krokodýli, možná zločinecké gangy ... I když jste to již částečně nastínil, jaká další rizika hrozí při Vaší práci především? Pár rizik jsem už vyjmenoval; nemoci, různá havět a vlastní neopatrnost. Jedno ale nebylo zmíněno a tím je nezbytnost cestování. Pokud jste ve městě a na hlavních cestách, jezdí proti vám spousta nákladních vraků a autobusů, které řídí mladí kluci. Opojeni rychlostí svého obrovitého vozu mají pocit, že jim všichni musí uhnout z cesty, když se řítí v zatáčkách a vyjíždějí až na krajnici do protisměru. Běda, když za volantem nepředvídáte. Často je lepší zastavit a nechat takového cvoka proletět zatáčku, než se s ním v ní potkat. Obzvlášť je to „napínavé“ , když musíte projíždět horami a pod vámi jsou hluboké strže a koryta řek plná krokodýlů…Inu, je třeba hledět před sebe a nikoliv pod sebe. Silniční nehody jsou na tom málu tanzanijských asfaltových silnic téměř vždycky s mrtvými a požárem jednoho nebo obou vraků. Dalším rizikem jsou stálé hrozby přepadů na silnicích ozbrojenými lupiči. Často jimi bývají „dřívější profíci“, (policie, vojáci), kteří byli propuštěni z činných sborů. Vy ale stále musíte převážet nemalé peníze do vnitrozemí - do buše – abyste mohla platit lidem práce, které pro realizaci různých aktivit misie je třeba vykonat. Jezdíte tedy „na víru“, protože to ani jinak nejde zařídit. Jedenáct let nám to sice zatím vychází, ale pokaždé se před cestou s takovým rizikem musíte vnitřně vyrovnat. Osobně je člověk ochoten podstoupit lecjaké ohrožení, ale své milé toho přirozeně chcete uchránit. V podstatě už za pár dnů znovu odlétáte na misie. Na jak dlouho a co taková příprava vyžaduje. A vůbec, chce se Vám ? Ne, nechce. To říkám naprosto na rovinu. Vedeme dvanáct let s MBU schizofrenní život. Když jsme zde, musíme se přemlouvat k odjezdu, protože vše musíte doma a v práci zajistit, více či méně přerušit nebo dokončit a zakonzervovat. Zde začíná i vaše postupné mentální přeladění na jinou, tzn. africkokulturní frekvenci nejbližších tří až čtyř měsíců, a to včetně zajištění návratu. Nejméně tři měsíce před datem odletu už musíte začít plánovat a zařizovat vše, co budete potřebovat a co nelze v Tanzánii sehnat. (očkování, peníze, doklady, letenky, léky, dárky, vhodné oblečení = za tepla odletíte a za zimy se vrátíte aj.).

Život farností č.5

Strana 18 / 21

To samé, ale v „modrém“ nás čeká i při pobytu v Africe. Když se už konečně zadaptujete na jejich podmínky a práce začne „klapat“, musíte začít hlídat čas odletu na letence v 1.000 km vzdáleném Dar es Salaamu a přesně (nicméně s jistou mírou tolerance) naplánovat cestu zpět, která nám trvá téměř týden. Jsou to opět stovky drobných a důležitých povinností, které musíte před odjezdem z každého bodu trasy Kamsamba - Mbeya - Iringa - Morogoro - Dar es Salaam (200-450-600-550-200 km) splnit. Všechno je třeba vyprat, zabalit a uskladnit i zabezpečit proti nenechavcům. Tolik dalších otázek mám ještě na jazyku ... Jenže to nejde. Z kapacitních důvodů našeho farního časopisu to prostě není možné. Za nevšední povídání panu Pavlu Baldínskému pro tuto chvíli moc děkuji a pro ty, koho zaujalo, mám dobrou zprávu: mohou se setkat nejen s ním, ale i s jeho manželkou paní Mirjam „naživo“, a sice přímo v Újezdě v pátek 13. května v 16.30 hodin ve zdejším kinosále. Osobně se už hodně těším na setkání s milými hosty, kteří toho mají ještě tolik co říct. Nabídnou nám další zajímavosti o Africe, které se sem nevešly a o své vlastní práci v této části pro nás tak vzdáleného a exotického světa. Mnohé je zachyceno na videu, které budeme moci uvidět, mají spousty osobních zážitků, znají lidské příběhy, jejichž naslouchání bere dech... H. Martincová

Život farností č.5

Strana 19 / 21

JMÉNA Z KANCIONÁLU (pokračování)

Prof. PhDr. Jiří Sehnal, CSc. (1931) Hudební historik a organolog, narozen 15. února 1931 v Radslavicích (u Přerova). V letech 1942 až 1950 navštěvoval reálné gymnázium v Přerově, současně klavír a hudební teorii u hudebního pedagoga a skladatele Karla Maříka. Po maturitě studoval hudební vědu a estetiku na Filosofické fakultě Palackého univerzity v Olomouci (u Roberta Smetany, Josefa Schrei-bera a Bohumila Markalouse), promovaný historik na základě disertační práce Starý český kontrapunkt instrumentální (1955). Od 1. 8. 1955 nastoupil do oddělení katalogizace Univerzitní knihovny v Olomouci, současně spravoval tehdejší pobočku této knihovny v Kroměříži a začal se věnovat soupisu a průzkumu tamních památek. Na pedagogickém oddělení hudební školy v Olomouci vyučoval harmonii (1955-1956). V letech 1958 až 1964 pracoval jako knihovník Výzkumného ústavu zelinářského ČSAZV v Olomouci. V roce 1964 nastoupil do oddělení dějin hudby Moravského (zemského) muzea v Brně, kde do roku 1978 odborným asistentem, v letech 1978 až 1994 vedoucím oddělení. Titul PhDr. získal v roce 1967, CSc. 1970. Jako externí pedagog působil od roku 1990 na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, v roce 1992 se zde habilitoval v oboru muzikologie, v roce 1997 jmenován profesorem Masarykovy univerzity. Od roku 1995 až do současnosti externě vyučuje na Katedře muzikologie Filozofické fakulty Palackého univerzity v Olomouci. Sehnalův vědecký zájem se zaměřuje zejména na dějiny hudby 17. a 18. století se zvláštním zřetelem k Moravě a ke kapelám olomouckých biskupů, na dějiny varhan (zejména na Moravě) a na katolickou chrámovou hudbu v 17. až 19. století. Během svého života aktivně působí v celé řadě vědeckých a společenských organizací (i zahraničních) a aktivně publikuje. V Kancionálu jsou uvedeny jeho varhanní doprovody k 5 písním. Schneider – Trnavský Mikuláš (1881-1958) Narodil se 24.5.1881 v Trnavě. Po studiu na gymnáziu v Trnavě odchází studovat spolu s budoucím skladatelem Zoltánem Kodálym na Královskou hudební akadémii do Budapešti aby se zde věnoval studiu hudby. Tam se rozhodl studovat kompozici u profesora Koesslera. Další dva roky studuje ve Vídni na Konzervatoři pro hudbu a výtvarné uměníe u profesora Paula Grädenera a klavír, varhany a skladbu. Ve Vídni skládal svoje první slovenské skladby. Na radu četných přátel odchází do Prahy završit studium skladby. Kompozici studoval u prof. Steckera a varhany u prof. J. Kličky. Velmi ho tehdy postihla smrt A. Dvořáka, kterého obdivoval a doufal, že se dostane do jeho třídy. Od r. 1909 se usadil v Trnavě natrvalo, kde byl regenschorim při chrámu sv. Mikuláše. Později působil jako prof. hudby v učitelském ústavu v Trnavě. V roku 1933 za zásluhy na poli cirkevní hudby mu papež Pius XI. udělil titul Rytíř řádu sv. Řehoře, v roce 1948 by vyznamenaný státní cenou a v roku 1956 se stal národním umělcem. 28. května 1958 v plné tvůrčí práci v Trnavě umírá ve věku 77 let. Hlavní oblastí jeho tvorby byly písně (cykly Slzy a úsmevy, Zo srdca, Piesne o matke), v nichž spojil romantickou tradici s intonacemi lidových písní, které upravoval. Dále autor sborů, komorních skladeb, orchestrálních děl (symfonická báseň Pribinov slub), duchovní a jiné hudby. Napsal vzpomínkovou knihu Úsmevy a slzy. V roce 1936 uspořádal skvělé dílo - "Jednotný katolícky spevník", ve kterém sjednotil zpěv lidových duchovních písní na Slovensku a který nemá v rámci střední Evropy obdobu. Obsahuje více než 500 písní, ze kterých 226 je autorských. O jeho kvalitě JKS svědčí skutečnost, že se na Slovensku používá dodnes a v r. 1987 bylo vytištěno již jeho 56. vydání Do Kancionálu byla zařazena jeho mešní píseň Ty jsi, Pane, v každém chrámě. Připravil František Čech (pokračování)

Život farností č.5

Strana 20 / 21

Zprávy a informace V pátek 13. května v 16.30 bude v kinosále v Újezdě přednáška manželů Baldinských, kteří se věnují misijní práci v Tanzánii. Podrobnosti na plakátku a ve vývěskách kostelů. Připravujeme pro děti prázdninový tábor na faře ve dnech 11. až 15. července. Potřebovali bychom vědět od rodičů dopředu, zda bude o tento tábor zájem. Jedná se o denní setkání s programem od 8.30 do asi 15.00 hodin. Oběd bude pro děti zajištěn. Prosím, abyste nám nahlásili zájem buď telefonicky nebo emailem na čísla a adresy uvedené ve farním věstníku, nebo P. Janovi osobně. Příprava rodičů, jejichž děti půjdou k prvnímu svatému přijímání bude místo 9.5 až v pondělí 16.5, v 18.30 v Újezdě na faře a v úterý 17.5. v Drnovicích až 18.15. Ostatní termíny zůstávají beze změny. Nové telefonní číslo na faru do Újezdu: 731619849 vhodné použít při volání z mobilního telefonu Tmobile.

SKUPINY ÚKLIDU V kostelích újezdské farnosti v květnu 2011: _______________________________________________

Dat. : Újezd : Drnovice : Slopné : ________________________________

Život farností č.5

7.5.:

1.

7.

10.

14.5.: 21.5.:

2. 3.

8. 9.

11. 12.

28.5:

4.

10.

13.

Strana 21 / 21