K APLE P ANNY M ARIE B OLESTNÉ V P ODMOLÍ - S TAVEBNĚHISTORICKÉ POSOUZENÍ - S TRATIGRAFICKÝ PRŮZKUM POVRCHOVÝCH ÚPRAV INTERIÉRU
- N ÁVRH OBNOVY INTERIÉRU
2009
Tento elaborát v žádném případě nenahrazuje odborné vyjádření či závazné stanovisko orgánů státní památkové péče dle zákona č. 20/87Sb. ve znění pozdějších předpisů.
I. Lokalizace památky 1. Kraj/ Okres: Jihomoravský/ Znojmo 2. Obec: Podmolí 3. Adresa: ul./nám. č.: --č. parcely: 63/2
4. Bližší určení místa popisem: v centru obce na návsi 5. Název objektu: Kaple Panny Marie Bolestné 6. Rejstříkové číslo objektu v ÚSKP: 23757/7-6670
II. Údaje o památce 1. Autor (okruh, dílna): --2. Sloh/ datování: pozdní baroko/ 1753; sondované malby cca 70. léta 18. století
III. Údaje o akci 1. Vlastník: Obec Podmolí 2. Investor: Obec Podmolí 3. Autoři průzkumu: ak. mal. Václav Holoubek, PhDr. Karel Maráz, Ph.D., Mgr. Martin Číhalík, www.cihalik.cz
IV. Úvod Předmětem průzkumů je drobná sakrální stavba – kaple Panny Marie Bolestné situovaná na návsi obce Podmolí v blízkosti Znojma. Architektura jednoduchých barokních forem je novostavbou z roku 1753 provedenou z fundace louckého kláštera, do jehož panství ves původně patřila1. Předložený materiál je zaměřen na tři základní části. První je stavebněhistorické posouzení – průzkum především archivních fondů s komparací poznání na místě samém s tím, že stavební podstata je vcelku jasná a zřejmá. Nová poznání jsou tak převážně spjata s vybavením interiéru a jeho úpravami. Druhou částí je stratigrafický průzkum povrchových úprav, interpretace jeho výsledků vyúsťující v návrh na restaurování. Vzhledem k chybějícímu zaměření není součástí stavebněhistorického průzkumu grafická část, což u jednofázové stavby není zásadní překážkou.
1
V 17. století zde žilo 20 poddanských rodin, které odváděly i vinný desátek. K louckému panství náležela 2 města, dvě městské části, 32 obcí, 13 dvorů, 10 ovčáren, 16 sýpek. Koláčková, I.: Rušení klášterů za Josefa II. na příkladu tišnovského a louckého kláštera. FF MU Bakalářská práce 2007.
V. Stavební historie Popis - exteriér Kaple je téměř přesně orientovaná s hlavní osou západ – východ, tedy hlavním oltářem k východu. Její základní půdorys vychází z protáhlého osmihranu, kdy západní vstupní průčelí tvoří široká stěna, boční dvě zalomené kratší s delší prostřední stěnou a východní část uzavírá apsida. Celou stavbu obíhá sokl a stěny jsou včetně apsidy členěny lezénovými rámy. Západní průčelí dominuje celé stavbě. V ose je sokl a lezénový rám přerušen portálem hlavního vstupu s představenými dvěma schodovými stupni. Kamenné profilované pravoúhlé ostění má zvýrazněné patky a uši, ve vrcholu je zakončeno hladkým klenákem, ke kterému z každé strany přiléhá voluta vycházející z profilu lišty. Na klenáku leží erbovní kartuš kláštera zasahující až do oválného (na délku položeného) okna s širokou hladkou šambránou s tenkou lištou. Okno je zaskleno čirým sklem – šestihrany v olověné vitrážové síti. Kovářsky zpracovaný rám sleduje tvar okna a dělí jej křížem na čtyři části. Průčelí vrcholí trojúhelníkovým štítem posazeným na jednoduché fabionové korunní římse a čtyřbokou zvoničkou s výraznou jehlanovou stříškou se zkosenými rohy ukončenou křížem. Ve štítu je v ose prolomeno širší obdélné okno se segmentovým zakončením. Zvonička je členěna zhruba v 1/3 výšky kordonovou římsou a lezénovými rámy. V horní části je na každé straně prolomeno okénko kasulového tvaru s tenkou obíhající lištou a klenákem ve vrcholu. Zakončena je jednoduchou korunní římsou. V portále jsou osazeny dvoukřídlé dřevěné svlakové dveře s vnějším kovovým plátováním. V obou křídlech zhruba ve 2/3 výšky jsou čtvercová okénka krytá ozdobnou, kovářsky zpracovanou mřížkou (tenké pruty vycházející ze středu dvou protilehlých stran a vracející se ve tvaru voluty zpět do rohu a dotýkající se boční strany, střed bočních stran je propojen kovovou lištou a volutové pruty jsou k ní připevněny prstencem). Zámek je původní krabicový. Boční severní a jižní strana Identické části tvoří vždy kratší krajní zkosená stěna a delší prostřední. Krajní jsou hladké bez oken členěny pouze lezénovým rámem. Prostřední mají prolomená oválná okna stejná jako na západním průčelí, včetně šambrány a způsobu zasklení. U obou oken je vždy jedna čtvrtina otevíravá. Východní strana Půlkruhově ukončená hladká plocha s lezénovým rámem v ose na výšku situované slepé oválné okno s totožnou šambránou jako u ostatních oken. Střecha Krov nebyl v době průzkumu přístupný. Střecha je krytá pálenou taškou – bobrovkou ve vrcholu nad oltářem s kovovým křížem. Nad apsidou ve střeše kamenné vikýřové okno – na výšku posazený ovál s jednoduchou profilací, římsou a klenákem, nesoucím vytesaný letopočet 1753. zastřešení zvoničky je plechové.
Interiér Půdorys interiéru je oválný. Jižní a severní stěny jsou pod okny prolomeny slepými nikami – iluze zazděných vchodů se segmentovým zaklenutím. Nad nimi ve stejné šířce hluboké špalety oken, stejně je prolomena i západní strana se vstupem. Plochy stěn jsou architektonicky rozděleny obíhajícím soklem a pilastry zakončenými římsovými hlavicemi zvýrazněnými v profilované římse obíhající nad okny. Prostor je zaklenut plackou se zvýrazněnými pasy navazujícími na pilastry a ukončenými v zrcadlovém rámu v centru klenby. Apsida je klenuta konchou. Architektonické členění je zdůrazněno malbou, kdy povrch pilastrů imituje červený mramor, stěny mezi pilastry rozčleňují zrcadla z tenkých linek. Pasy klenby zvýrazňují vpadlá iluzivní zrcadla a růžice, plochy rámování a vegetabilní dekor. V centrálním oválném zrcadle je figurální malba Hospodina na oblacích neseného andílky a holubice Ducha svatého. Pohledově pravý andílek drží v levé ruce nad hlavou zemský glób. Uprostřed malby je otvor se závěsem a lampu na věčné světlo. V ploše klenby nad vchodem jsou otvory pro táhla ke zvonu. Protější plocha klenby je zdobena iluzivní kartuší s motivem beránka Božího. Malba konchy navazuje na utrpení Krista – andílci na oblacích a v sluneční záři nesou Arma Christi – nástroje umučení (kříž s nápisem INRI, trnovou korunu, kůl a důtky, kladivo s hřeby, nádobu s octem). Kompozici doplňují okřídlené andílčí hlavy. Sarkofágová oltářní menza stojí uvnitř apsidy a na ní podstavec s kamennou sochou horizontální Piety – kopie milostné sochy Panny Marie Šaštínské. Korunovaná Panna Marie s modrým pláštěm a červeným šatem drží na klíně bezvládné tělo korunovaného Krista oděného do bederní roušky s nohama a pravou rukou opřenýma o podstavec. Šat Panny Marie zdobený po celé délce řetězy s přívěsky srdcí a medailonů. Dlažba je šamotová s kobercovým dekorem. Součástí vybavení jsou jednoduché dřevěné lavice s hladkými bočnicemi, skříň, kopie Pražského Jezulátka ve vitríně, zlacené svícny, sochy a obrazy Nejsvětějšího srdce Páně a Panny Marie, svaté Maří Magdalény, reliéf Panny Marie s Ježíškem. Archivní průzkum2 Jak již bylo uvedeno v úvodu je kaple Panny Marie Bolestné pozdně barokní novostavbou, provedenou na náklady louckého kláštera premonstrátů v roce 1753, o čemž nás informuje i rytý letopočet na kamenném vikýřovém okně. Kapli nechal postavit opat Hermenegilt Mayer3, který inicioval v roce 1745 přestavbu celého 2
Co se týče konkrétních archiválií, bylo v prostudovaných pramenech, viz níže, nalezeno minimum konkrétních informací. 3 Narozen 14. srpna 1705 v Bratislavě, farář v Prosiměřicích, zvolen opatem 22. září 1745, zemřel 2. dubna 1764 (MZA Brno, Cerroniho sbírka II, s. 94, č. 287). E 57 Premostráti Louka, i. č. D 48, kart. 12 Zápis o volbě Hermenegilda Mayera (psáno Maara) za opata louckého, dále i.č. 496, sig. D 49 kart.
kláštera. Pravděpodobně jeho původ ovlivnil ikonografický program a vybavení kaple s pietou dle vzoru Šaštínské poutní sochy. Dalším významným datem, pouze ovšem pro úpravu interiéru, je letopočet 1852 uvedený i na klenbě, kdy nákladem obce byla celá kaple renovovaná a pořízeny nové lavice. Celkem obnova stála 600 zlatých. V roce 1784 po zrušení louckého kláštera se Podmolí stalo součástí panství Kravsko a s ním zároveň spadalo pod Náboženský fond. Roku 1798 bylo společně s Kravskem prodáno hraběti Aloisi Ugartovi za 79.426 zlatých, ten obec ještě téhož roku prodal zpět fondu za 45.000 zlatých a byla spojena s Loukou4. Tam zůstalo Podmolí až do 1. května 1871, kdy byla za 195.000 zlatých prodána knížeti Auersperkovi. K roku 1804 je dochován inventář kaple5, který uvádí: - 4 nová mešní roucha - 1 kalich pozlacený měděný a 1 patena - 1 zdobená patena a bursa - 1 oltářní pult - 1 nový misál - 1 kabát - 2 černé suknice pro ministranty - 3 extra stoly - 2 páry konvic a šálků (koflíků) - 1 oltářní koberec (látka) - 2 evangeliáře - 2 modlitební knížky - 1 oltářní zvonek - 1 věžní zvon (rekvírovaný v roce 1942) - 1 lampa - 2 olověné svícny - 2 dřevěné svícny
12, volba nového opata Mayra, jeho potvrzení, i.č. 1328, sig. Q 42f, kart. 43. Korespondence louckého opata Mayera 1745-1760. Norbert Řehoř Korber: Sacri et canonici Ordinis Praemonstratensis... „XLII. Hermenegild Maier. Uherského národa, přijal vládu 22. září 1745. Zvelebil hospodářství, s nemalým nákladem začal se stavbou nové klášterní budovy. Brzkou, avšak nikoliv nevčasnou smrtí skončil běh života – ještě ráno sloužil mši, večer byl zasažen mrtvicí (apoplexií), když ležel v modlitbách před obrazem Ukřižovaného. Zemřel 2. dubna 1764.“ Převzato z Fiala, P.: Genius sine spiritu. Reflexe josefínské doby v rukopise Norberta Řehoř Korbera. www.rmm.cz 4 Největší zbytek původních statků – panství Louka mělo 14 obcí. Koláčková, I.: Rušení klášterů za Josefa II. na příkladu tišnovského a louckého kláštera. FF MU Bakalářská práce 2007. 5 SOA Znojmo, F-50, Farní úřad Lukov (1754) 1859-1947, i. č. 10, k. 2.
VI. Stratigrafický průzkum povrchových úprav Součástí zadání bylo i provedení stratigrafického sondážního průzkumu za účelem zjištění starších povrchových úprav. Prakticky v celém interiéru byla nalezena starší barevná vrstva navazující na iluzivní retabulum s figurálními motivy. Výrazně odlišná je i barevnost architektonického členění a kompozice figurálních maleb na klenbách. Uměleckohistorický exkurz Sondy naznačují přítomnost iluzivní malované dekorace navazující na analogii s na Znojemsku poměrně rozšířenými malovanými oltářními retabuly. Celkový rozsah maleb a jejich podobu, prozatím neznáme. Loučtí premonstráti nechali iluzivní retabula namalovat např. v poutním kostele v Lechovicích (1725-1726), jistým vrcholem jsou pak iluzivní oltáře vyhotovené Johannem Lucasem Krackerem v premonstrátském klášterním kostele v Nové Říši. Popularita tohoto typu malované dekorace na Znojemsku vrcholí v třetí čtvrtině 18. století v díle Josefa Winterhaldera ml., přičemž autorství tohoto malíře můžeme jistě vyloučit. Pro komparaci se zdají vhodnější iluzivní retabula vytvořená v drobných kaplích nacházejících se na vranovském panství – Čížov, Onšov, Lančov. Po případném celkovém odkrytí malby bude možné korigovat případnou dataci, tedy zda spadá do první poloviny padesátých let 18. století, či jestli vznikla až v rozmezí šedesátých a sedmdesátých let 18. století. Řemeslné provedení, umocněné pozdějšími zásahy do malby zkresluje jejich celkový charakter. Pokud by bylo možné malby časově zařadit do sedmdesátých let, nabízí se možnost autorství znojemského malíře Vojtěcha Raddy, který zhotovoval jak závěsná plátna, tak nástěnné malby (kostel sv. Antonína Paduánského na Hradišti sv. Hypolita; nezachovaná výzdoba znojemské kapucínské knihovny a další). Sám spolupracoval také s Josefem Winterhalderem ml. (Přibyslavice), takže byl velmi dobře obeznámen s jeho tvorbou, kterou dokázal v rámci svých možností dále rozmělňovat.6 Záměr restaurování Průzkumem byla zjištěna rozsáhle zachovaná malířská vrstva z 18. století, nejpozději ze 70. let. Poškozena je v podstatě pouze v místech, kde došlo k narušení omítek vzlínající vlhkostí. Výzdoba ikonograficky navazuje na oltář a vytváří jeho iluzivní retabulum s návazností na architektonické členění stěn a klenby. Návrh restaurátorské obnovy spočívá v plošném mechanickém odkryvu původní vrstvy a jejího restaurování. Poškozená místa bude nutné rekonstruovat, což při pravidelném architektonickém členění bude možné a u figur budou připraveny kresebné návrhy rekonstrukcí. Postup prací - aktuální průzkum vlhkosti a zasolení zdiva a omítek, neutralizace solí - postupný odkryv v celé ploše stěn a klenby - odstranění přemalby figurálních scén v klenbách 6
Za konzultaci děkujeme Mgr. Tomáši Valešovi z FF MU Brno.
- dočištění originální malby a revize jejího celkového stavu - injektáže prasklin - omítková oprava poškozených míst a příprava štukového podkladu pro rekonstrukce (dle odvlhčení zdiva), struktura nových omítek bude vycházet z vizuální struktury dochovaného originálu - malířské retuše originálu a rekonstrukce chybějících míst - závěrečná fixáž - průběžná dokumentace a doplňování průzkumu, zpracování restaurátorské zprávy - průběžné konzultace s orgány státní památkové péče Materiály - vápenné omítky a štuk - injektáže prasklin Tecno Edile Toscna – Calxnova - dispergované vápno -- fixáže barevných vrstev – Primal AC 35 - retuše přírodními pigmenty pojenými Primalem AC 35, barvy Maimeri - závěrečná fixáž Primal AC 35
VIII. Studované prameny a literatura Prameny SOA Znojmo Archiv obce Podmolí: Kronika obce Podmolí K – 1 293 F – 50 Farní úřad Lukov (1754) 1859-1947: (č. 10 inventář kaple z roku 1804), povýšení na faru (kart. 2) MZA Brno E 57 Premonstráti Louka, i. č. D 48, kart. 12 B 15 Místodržitelství. Církevní oddělení starší 1786-1880:
i.č. 262-266 Zrušení a správa klášterů, normálie (1770-1879) i. č. 263 (konkrétně na léta 1786-1802), i.č. 346-350 Zrušení kláštera premonstrátů ve Znojmě, i.č. 457, sig. 8 Zřizování far 1859 (č. 12001), i.č. 492, sig. 8/3 Rušení far a kostelů Znojemský kraj (1786-1792), i. č. 493, sig. 8/3 1793-1867, i. č. 562, sig. 9/2 výkazy o stavbách kostelů, far ad. 1849-1852, i.č.596, sig. 9/2, sig. B 59 Louka u Znojma 1807-1861 sig. L 48 Lukov 1797-1874 i.č. 759 Zřízení náboženského fondu, odkazy, rozpočty ad. i. č. 958, sig. 12/2 Přestavba kostelů a far 1786 ad. i. č. 993, sig. 12/2 totéž 1848-1857, i. č. 1000 ad. kostelní účty
B 15b Místostodržitelství církevní oddělení mladší 1881/1918: materiály z let 1919 -1928 vyčleněny k B 46 Zemskému úřadu. sig. 7/7, i. č. 181 Prodej a směny v držení náboženského fondu 1884-1903, i.č. 183, sig. 7/10 Kostely náboženského fondu – zařízení: akta: 183 a (léta 1881-1900). Literatura Fiala, P.: Genius sine spiritu. Reflexe josefínské doby v rukopise Norberta Řehoř Korbera. www.rmm.cz Koláčková, I.: Rušení klášterů za Josefa II. na příkladu tišnovského a louckého kláštera. FF MU Bakalářská práce 2007. Peřinka, F. V.: Vastivěda moravská II. místopis Znojemský okres. Brno 1914 Wolný, G.: Kirchliche Topographie von Mähren meist nach Urkunden und Handschriften. II. Brünner Diöcese. III. Band. Brünn 1860
IX. Dokumentace Dobová dokumentace
Josefínské mapování 1764 – 1768. Kaple znázorněna uprostřed obce jako větší církevní stavba s věží.
Indikační skica Stabilního katastru 1824. Kaple zobrazena pouze jako symbol církevní stavby, bez bližších detailů.
Situační plán pro přestavbu domu pana A. Fučíka v Podmolí č. 27. Detail s kaplí. 1928. SOA Znojmo, Archiv obce Podmolí. Dokumentace současného stavu a sondáže 1-8 – exteriér kaple 9 – 17 – interiér kaple 18 – 23 – sondážní průzkum na vrstvu původní dekorativní malby
dokumentace
Podmolí, kaple Panny Maie Bolestné
1
2
3
4
5
6
dokumentace
Podmolí, kaple Panny Maie Bolestné
7
8
9
10
11
12
dokumentace
Podmolí, kaple Panny Maie Bolestné
13
14
15
16
17
18
dokumentace
Podmolí, kaple Panny Maie Bolestné
19
20
22
23
21
