NAVŠTÍVENÍ PANNY MARIE

 Básnička

CHLUMEČEK 4/2007

NAVŠTÍVENÍ PANNY MARIE Červenec/srpen

4/2007 1. SV. PŘIJÍMÁNÍ

Dnes plodným fíkovníkem sládne krajina horská, zahrada Alžbětina. Dnes neseš s sebou všechny Otčenáše, Panno. Dříve než první večer v liliích polních vzplane, z růžové rosy vzklíčí nové ráno.

FARNÍ VÝLET

NOVÍ DĚLNÍCI

Jsi to Ty, nebudeš přece jiná tam, kde se prostírá tabule Alžbětina, nebudeš jiná v betlémské jeskyni. Tvá píseň přišla, v pravdě je tu – velebí duše Tvá až podnes Hospodina, že v moři vin kapka jsi bez viny, dívenko z Nazaretu. (Rudolf Závodný)

SMYSLNOST?

Chlumeček číslo 4/2007 (Červenec/srpen) Redakce: P. J. Hubálek (oJ), J. Sedlák (JS), M. Zárubová (MZ), M. Doležalová (MD), P. Jirásko (PFJ), T. Urbanová. (TU) Uvítáme vaše příspěvky i pomoc při tvorbě časopisu. Uzávěrka příštího čísla 20.8.2007. Neprodejné. Vydává: Římskokatolická farnost Luže, Komenského 137, tel: 469671110, č.účtu 1142883309/0800, účet na opravu varhan: 1142957339/0800 web: http://www.chlumek.net; e-mail: [email protected]

VOLEJBAL UMÍME

Dvouměsíčník farností Luže a Chroustovice

Zasvěcení v ROKOLI

strana 2

 Úvodník

CHLUMEČEK 4/2007

Začínat, to dovedou všichni, vytrvat dovedou jen svatí. Ať tvoje vytrvalost není jen slepým následkem tvého prvního podnětu, dílem setrvačnosti: ať je promyšlenou vytrvalostí! (Sv. Josemaría Escrivá – Cesta č. 982) Milí přátelé, jsou před námi prázdniny, na které se těší děti, ale i my dospělí, že si trošku odpočineme. Když se ptám naší nejmladší generace, zda se těší na dva měsíce volna, tak mi kladně odpovídají ti, kteří vědí, co je čeká, co je před nimi. Jinými slovy mají určitý program. Alespoň tak se mi to jeví podle reakce žáků, které učím. Ten, kdo neví, co bude dělat, tak třeba řekne, bude to možná nuda. V našich farnostech jsme byli svědky prvního svatého příjímání 17 dětí. Je to určitě důležitý okamžik v životě našich dětí, ale také v životě farnosti a církve. Svět, který je prázdný, bez Boha, právě s Ním dostává smysl a cíl. Bůh dává našemu životu program. Chceme-li ho přijmout, dovedeme-li ho uchopit, pak se náš život stává dobrodružstvím s Bohem. (Uvádí se, že na naší planetě žije 6 miliard lidí, z toho jsou 2 miliardy katolíků a 150 milionů ateistů.) Jsou jistě chvíle, kdy máme pocit, že jsme nepochopeni, nedaří se nám, máme problémy a nevíme, jak z toho ven. Důležitými postavami velikonočních událostí jsou zklamaní lidé. Jsou to například emauzští učedníci (Lk 24,13 – 35). Kdysi byli nadšení a horliví, chtěli s Kristem změnit svět. Ale svět se změnil jim. Kristus prohrál, byl ukřižován. Jakoby byli předobrazem mnoha zklamaných lidí. Asi máme také zkušenost, že jsou chvíle, kdy máme pocit, že Bůh nám je blízko, že ho cítíme na dosah ruky, ale ve chvílích zklamání je to docela jinak. Eucharistie těmto dvěma učedníkům otevřela oči, pochopili, že jim je Pán nesmírně blízko, i když ho nevidí. Kolik lidí na druhé straně bylo pokřtěno a propracovalo se k přijetí sv. přijímání? (Tuším, že se uvádí 50% z počtu pokřtěných v naší diecézi, což je dost málo.) Ale navzdory tomu, kolik z nich později přestalo chodit, protože z různých důvodů nepracovali dál na svém charakteru. Nezapomeňme, že Kristus je světlem našeho života. Vlévá nám do srdce naději, pomáhá nám jako nenápadný pocestný, který zdánlivě neví, o co jde. Tak se nám jeví a někdy se takto díváme na církev. Ale Kristus v ní žije a působí. Zůstaňme mu věrní i ve chvílích dovolené a odpočinku a věřme, že on nás bezpečně dovede k cíli. Váš otec Josef

strana 3

 Otázky a odpovědi

CHLUMEČEK 4/2007

OTÁZKY A ODPOVĚDI PRO KŘESŤANA Žít s Bohem 70. Co je svátost manželství? Svátost manželství je svátost, která posvěcuje manželství pokřtěných věřících křesťanů a dává jim zvláštní milosti pro celoživotní soužití, výchovu dětí a předávání daru křesťanské víry dalšímu pokolení. 71. Kdo uděluje svátost manželství? Svátost manželství si udělují snoubenci navzájem, když před katolickým knězem si navzájem složí slib manželské věrnosti až do smrti. 72. K čemu svátost manželství zavazuje? Svátost manželství zavazuje manžely, aby spolu žili v lásce, věrnosti, svornosti a trpělivosti až do smrti, aby děti, které jim Bůh svěří, dali pokřtít, vychovávali je v katolické víře a vedli k náboženskému životu, aby se zodpovědně starali jak o svoji rodinu a domácnost, tak i o budoucnost svých dětí, aby vděčně a trpělivě dosloužili svým rodičům. 73. Může být katolické manželství rozvedeno? Katolické manželství nemůže být rozvedeno, i když státní moc si osobuje toto právo. Katolické manželství je svátostný svazek, který byl uzavřen před Bohem, a Bůh slíbil skrze církev, že manžely neopustí. Proto, i když nemohou nebo nechtějí spolu žít, nemohou uzavřít nové svátostné manželství. 74. Kdo doplácí na nezodpovědnou rozvodovost manželství? Znevážení nerozlučnosti manželství má za následek: Rozpadání se rodinného života. Děti ztrácejí pohodu domova a jednoho z rodičů. Následuje-li další civilní manželství, uzavírají si tito lidé pomoc nejen milosti posvěcující, ale i pomáhající. 75. Jaké jsou další prostředky k získání milosti? Mimo svátosti získává člověk rozmnožení milosti, nové zásluhy, odpuštění hříchů a trestů, ochranu před pokušením a úklady zlého ducha těmito prostředky: svátostinami, modlitbou, dobrými skutky a kajícími úkony. 76. Co jsou svátostiny? Svátostiny jsou posvátné věci nebo skutky, kterými nám Bůh uděluje duchovní nebo i časnou pomoc. 77. Co míníme slovem svátostina? klanění se a uctívání Nejsvětější svátosti úcta Panny Marie, andělů a svatých žehnání a svěcení biskupem, knězem, rodiči žehnání matky, dětí, nemocných, umírajících žehnání a svěcení míst, kostela, hřbitova, školy, mostu, pramene, polí, domů, lodí, letadel, automobilů žehnání a svěcení liturgických nádob, křížů, obrazů, medailek, prstenů, vody, soli, křídy žehnání domácích zvířat, úrody, potravin. strana 4

 Slovníček cizích slov

CHLUMEČEK 4/2007

 Svatí a jejich atributy

SLOVNÍČEK CIZÍCH SLOV - HNUTÍ

SVATÍ A JEJICH ATRIBUTY

Církevní hnutí a komunity – fenomén současné církve, většinou laická společenství snažící se o prohloubení křesťanského života, charakteristická určitou spiritualitou

Sv. Benedikt, 11.7. Narodil se kolem roku 480 v Nursii, pocházel z drobné šlechty. Studoval v Římě práva, ale znechucen rozmařilým životem hlavního města, odešel do horského městysu Enfide a odtud ještě dál do hor, kde přijal z rukou mnicha řečeného Říman řeholní hábit. Od té doby žil jako poustevník v jeskyni poblíž Subiaca, a když se kolem něho seskupili žáci, rozhodl se, že založí klášterní obec. Roku 529 se usadil s malou skupinou mnichů v Kampánii ve staré pevnosti Monte Cassino, kde zbudoval klášter, který se pak stal centrem náboženské kultury. Tam napsal zakladatel benediktinského řádu i svou Reguli, která měla na pozdější vývoj řeholního života rozhodující vliv a učinila z autora otce západního mnišství. Benedikt požádal těsně před smrtí své mnichy, aby ho dovedli do chrámu, a tam, podpírán jimi, s rukama rozepjatýma k nebi, zemřel roku 547. Je patronem Evropy a Západu. Atributy: pohár s hadem nebo krkavcem.

Komunita Blahoslavenství Společenství Blahoslavenství založil v roce 1973 bratr Efraim (Gérard Croissant), ženatý, stálý jáhen, spolu se svou manželkou Jo. Patří mezi tzv. nové komunity, které vznikaly po II. Vatikánském koncilu v katolické církvi. Jako první přijal společenství do své diecézi kardinál Robert Coffy, arcibiskup v Albi (jižní Francie) a v roce 1979 schválil první stanovy. Společenství má kanonický statut Sdružení křesťanů (Christefidelium consociatio) biskupského práva. Sdružuje lidi všech životních stavů: manželské páry s dětmi, bratry a sestry, kteří zasvětili svůj život Bohu a žijí v celibátě, jáhny a kněze, kteří žijí společně, scházejí se k modlitbě, ke čtení a studiu Božího slova, ke slavení liturgie a eucharistie. Život společenství je především kontemplativní, v centru stojí každodenní eucharistická adorace. Základním prvkem spirituality je modlitební život v duchu Karmelu a snaha o neustálou modlitbu. Ve spiritualitě je hluboce zakořeněné úsilí předjímat Boží království již tady na zemi skrze modlitbu chvály, krásu liturgie a bratrský život. Pro společenství je též typická otevřenost k charismatickým darům Ducha svatého a účast na obnově církve. Zvláštní místo zaujímá uvědomování si a oživování židovských kořenů naší víry, z toho vychází modlitba za jednotu křesťanů. Společenství klade důraz na život chudoby, zvláště tím, že žije v naprosté odevzdanosti do Prozřetelnosti, a tak se otvírá nejrůznějším formám bídy dnešního světa. Podstatnou částí spirituality je i zasvěcení se Marii v duchu sv. Ludvíka M. Grigniona z Monfortu. Po prvních 8 letech existence společenství zesílilo modlitbou, eucharistií a společným životem, otevřelo se požadavkům a potřebám okolí, došlo k dalším zakládáním a rozvinuli se různé formy apoštolátu a evangelizace. Dnes má společenství 75 domů ve Francii (25 domů), v západní a střední Evropě (v České republice vznikl dům v roce 1991 a na Slovensku v roce 1997) zemích východu, Africe, Latinské Americe, Severní Americe, Oceánii a v Asii., a má přibližně 1 200 členů, z čehož jednu třetinu tvoří manželské páry. Společenství se svým praktickým životem snaží odpovídat na výzvu encykliky Redemptoris misio (čl. 51) a stávat se "výchozím bodem pro novou společnost, která bude vytvářet civilizaci lásky. takováto společenství se aktivně účastní života farnosti a zůstávají stále ve spojení s místní církví". Pružná forma povolání umožňuje reagovat na potřeby a očekávání církve. Společenství dává k dispozici veškeré své duchovní bohatství, vlastní liturgii a všechno své úsilí a samo se obohacuje aktivitou a inkulturací na různých místech. Kontaktní adresa: Komunita Blahoslavenství, Dolany 24, 783 16, tel. 068 / 916 129 (PFJ) strana 5

strana 6

CHLUMEČEK 4/2007

Sv. Kajetán, 7.8. Narodil se roku 1480 ve Vicenze. Vystudoval v Padově práva a jako doktor byl apoštolským protokolářem v Římě; knězem se stal až později. Všechen svůj volný čas věnoval modlitbě a návštěvě nemocnice. Když se po několikaletém pobytu ve svém rodném městě vrátil do Říma, založil se svým přítelem Janem Petrem Caraffou, budoucím papežem Pavlem IV., kongregaci řeholních kleriků, kteří měli žít v chudobě a sloužit náboženskému vzdělání kněžstva i lidu; oni oba se zřekli všeho jmění. Podle diecéze, kde byl Caraffa biskupem, se členové kongregace jmenovali theatinové; říkalo se jim také kajetáni. Když roku 1527 němečtí a španělští žoldnéři zpustošili Řím, byl zničen i jejich dům, ale jim se podařilo uprchnout do Benátek a tam v práci pokračovat. Poslední léta strávil Kajetán v Neapoli, kde roku 1547 po životě plném lásky k bližním zemřel. Po jeho smrti se theatinové rychle rozšířili i do sousedních zemí. (PFJ)

Pane Bože, co mám dě lat?

CHLUMEČEK 4/2007

Pane Bože, co mám dě lat?

CHLUMEČEK 4/2007

PRŮBĚH

PANE BOŽE, CO MÁM DĚLAT? ANEB MANUÁL PRO ČLOVĚKA, KTERÝ SI V KOSTELE PŘIPADÁ JAKO ALENKA V ŘÍŠI DIVŮ MOHU BÝT POKŘTĚN JAKO DOSPĚLÝ? Samozřejmě. I kdybyste byl stařec či stařenka a zatoužili byste být pokřtěni, tak i na smrtelné posteli vás kněz může pokřtít. Na druhou stranu nemusíte být nutně stařec a nemusíte čekat na smrtelnou postel. Jestliže toužíte být blíž Pánu Bohu, tak neváhejte a zeptejte se kteréhokoli věřícího. Nebo jděte rovnou na faru. Nemusíte si připravovat, co řeknete. Jen, že chcete být pokřtěn. Když se křtí malé děti, víru jim mají nejen životem, ale i slovem předat rodiče. Vám bude předána během období, které může být různě dlouhé. Od šesti měsíců do dvou let. Přijmout křest totiž znamená přijmout křesťanský styl života. Křest není vyvrcholením náboženského života člověka. Je teprve začátkem úžasné a dobrodružné cesty života s Bohem. Mluvím z vlastní zkušenosti a zkušeností mnoha lidí, kteří křest přijali jako dospělí. Gratuluji vám, jestliže jste se pro křest rozhodli. Vytrvejte, i přes nějakou tu bolest, například když vám někdo z křesťanů nedá dobrý příklad. Na druhé straně existuje mnoho lidí, kteří jsou hodni následování. Křesťanský život se neomezuje na pár omezenců. Být pokřtěn neznamená být fanatikem. Fanatismus je sebevraždou rozumu. Křest nezbavuje člověka jeho existenciálních otázek. Naopak je probouzí. Také jsem si myslel, že „z každého náboženství kousek, ale fanatikem se nestanu“. A byl jsem mile potěšen, když jsem potkal v křesťanech normální lidi. MŠE Mše, jinak nazývaná Eucharistie, Večeře Páně, Lámání chleba, Nejsvětější oběť nebo Liturgie, je pro věřící křesťany středem a vrcholem společného vztahu k Bohu (modlitbou). Křesťané věří, že během tohoto obřadu se setkávají s Ježíšem v jeho slově a přijímají jeho tělo a někdy i krev. Mše je zpřítomněním Poslední večeře Ježíše s učedníky, než za nás zemřel na kříži. Je to zároveň rituální večeře, kde věřící sdílí jeden chléb a zároveň je to obětní rituál, při kterém se věřící spolu s chlebem a vínem učí odevzdat Bohu sebe sama. Průběh mše se během staletí proměňoval, i když to podstatné vždy zůstávalo: Přijímání Krista v podobě chleba a vína proměněného v tělo a krev. Věřící mají tento obřad ve velké úctě. Mše svaté se mohou zúčastňovat každý den a především v neděli, kterou si připomínají jako „den Páně“. Den, kdy Ježíš vstal z mrtvých. Slavení mše se pro ně stává inspirací pro život. Je školou lásky, protože si mohou uvědomit, že jsou postaveni doprostřed vztahů, že kolem sebe mají „bratry a sestry“, syny a dcery Boží, kteří často na tom jsou v životě hůř jak oni. Proměněnému tělu Ježíše, tak zvané eucharistii, prokazují katoličtí křesťané úctu i mimo mši. Například, když ji uchovávají ve svatostánku kostelů nebo se modlí před vystavenou eucharistií při tak zvané adoraci (od latinského „klanět se“).

strana 7

Mše se skládá ze čtyř částí. Vstupní obřady, bohoslužba slova, bohoslužba oběti a závěrečné obřady. Vstupní obřady připravují člověka na pozorné naslouchání Božího slova a přijímání těla Kristova. Začínají pohledem do sebe sama. Účastníci si mají uvědomit, kdo vlastně jsou. Mají také prosit o vnitřní očistu. Kdo je může očistit? Bůh. K němu volají zvoláním „Pane, smiluj se“ nebo řeckým „Kyrie eleison“. O slavnostech vyjadřují svou radost ve chvalozpěvu „Sláva na výsostech Bohu“, latinsky „Gloria in excelsis Deo“. Kněz uzavírá tuto část modlitbou. Lidé si sedají, aby mohli naslouchat čtení z Bible, a tak začíná druhá část. Nazývá se bohoslužba slova. V neděli a různé slavnosti se čtou celkem tři úryvky z Bible. Mezi prvním a druhým je vložen žalm, který je rozdělen na sloky. Refrén je dobré si zapamatovat a zpívat ho spolu s ostatními. První čtení většinou bývá ze Starého zákona, druhé čtení je z Nového zákona. Vyvrcholením bohoslužby slova je předčítání z evangelia. Evangelium čte vždy jáhen nebo v jeho nepřítomnosti kněz. Po čtení z evangelia kněz káže. Bohoslužba slova se uzavírá vyznáním víry, latinsky „Credo“ a modlitbou věřících, tak zvanými přímluvami. Na ty se obvykle odpovídá: „Prosíme tě, vyslyš nás“. Někdy může být i jiná odpověď. Třetí část je asi nejhutnější. Věřící přinášejí dary chleba a vína. Je to gesto, ke kterému se můžete připojit symbolicky i vy, když spolu s dary položíte na oltář své problémy, smutky i radosti. To vše bude Bohem přijato a proměněno. Kněz s ministranty připraví oltář. Rozloží na něm takový ubrousek, položí kalich a misku s chlebem, nalije víno. Pak děkuje Bohu za divy, které pro nás koná. Jeho slova přerušuje zpěv „Svatý“, latinsky „Sanctus“. Po tomto zpěvu si lidé většinou klekají, což signalizuje, že se bude dít něco důležitého. Kněz totiž proměňuje chléb a víno v tělo a krev Ježíše Krista. Chápu, že je to nepochopitelné, ale křesťané si připomínají příkaz Ježíše, který řekl: „Toto je moje tělo... Toto je kalich mé krve... to konejte na mou památku“. Odtud křesťané věří, že se tak skutečně děje a účast na tomto tajemství, nebo chcete-li zázraku, je pro ně velkou životní posilou. Když kněz promění víno v krev, vyzve lidi, aby vyznali tajemství víry, latinsky se to řekne „Mysterium fidei“. Následují prosby za živé i zemřelé, za církev, za svět, ukončené někdy slavnostním „Amen“. Toto hebrejské slovo, které zakončuje každou modlitbu znamená: „Staň se“, „Věřím v to, co říká“. Lidé se pomodlí modlitbu, kterou křesťany naučil Ježíš, modlitbu „Otče náš“. Ta je sice nadívaná, ale nese s sebou vnitřní dynamiku. Po modlitbě Otčenáše si věřící předávají pozdrav pokoje. Přejí si: „Pokoj s tebou.“ Můžete přát i „Pokoj vám“, „Pokoj tobě“. Je to přání pokoje trochu rozdílného, než jak ho běžně chápeme. Je vzato z hebrejského „šalom“. A vyjadřuje souhrn veškeré představitelné blaženosti, maximálního životního štěstí, souhrn veškerého dobra, které jsme s to přijmout. Hezký pozdrav, že? Po pozdravení pokoje lidé zpívají zpěv „Beránku Boží“, latinsky „Agnus Dei“. Rozdílí se přijímání, umyje se nádobí a kněz zakončí bohoslužbu oběti modlitbou. Poslední část je lapidární: krátká „oznámení“, jinak řečené „ohlášky“ a závěrečné požehnání. Propuštění shromážděného lidu pronáší jáhen nebo kněz: „Jděte ve jménu Páně.“ Mše končí a věřící jdou přijaté dary zúrodnit.

(Z knihy P. Petr Šabaka: Pane Bože, co mám dělat? Pokračování příště) strana 8

 Z naší knihovny

CHLUMEČEK 4/2007

ANI Ň - jak chránit své srdce před smyslností Joshua Harris "Tuto knížku jsem napsal jak pro muže, tak pro ženy. Proč??? Protože chtíč není jen mužský problém. Je to lidský problém. Chtíč ničí naše vztahy, okrádá nás o duchovní zápal a zanechává nás pusté a prázdné. Ale pravdou je, že ty ani já nemusíme zůstávat v bludném kruhu viny a studu. Bůh nás povolává k vysoké laťce: nedat "ani ň" sexuální nemorálnosti. Nabízí nám vše, co potřebujeme k tomu, abychom tento požadavek proměnili ve skutečnost.........." Zaujalo mne: "Někteří lidé mají nesprávný dojem, že Bůh je proti sexu. Ale On se vyjadřuje zcela jasně pro sex!!! Vymyslel ho. Je to úžasná myšlenka - sex plný vášně byl Boží nápad. Sex neuvádí Boha do rozpaků. V Bibli je oslava čistého sexu v manželství věnována jedna celá kniha, Píseň písní. Být sexuální bytostí se sexuálními touhami, znamená žít životem člověka stvořeného podle Božího obrazu. Boží bezhříšný Syn, který dokonale poslouchal Otcovy příkazy o čistotě a který nikdy nedopřál místo smyslné žádosti, byl skrz naskrz člověkem. To znamená, že Ježíš byl sexuální lidská bytost. Bůh se při Kristově vtělení ničemu nevyhnul. Bůh se stal jedním z nás. Stal se živou bytostí, která dýchá, potí se, po něčem touží a něco cítí. Ježíš nebyl žádným neživým polomužem. Prožíval sexuální touhy. Oceňoval krásu žen. Všímal si ji. Byl skutečně mužem.... a nic z toho nebylo hříšné. Není nic špatného, když si povšimneme přitažlivého člověka. Ale je špatné, když jej svlékáme očima nebo když si představujeme, jaké by to s ním bylo v posteli. Sexuální myšlenka, která tě napadne, není ještě nutně smyslnou žádostí, ale pokud ji živíme a zabýváme se jí, může se jí rychle stát. Vzrušení z představy sexuálního života v manželství není hřích, ale když ho nebudeme mírnit trpělivostí a zdrženlivostí, můžeme se poskvrnit smyslným chtíčem. Bůh nás nezachraňuje jen z hříchu. Zachraňuje nás také pro život v lásce, radosti, pokoji, trpělivosti, dobrotě a sebeovládání. Ano, chce to oběť. A proto nás na druhé straně této oběti čeká svoboda a opravdová rozkoš....... Kdyby v nás nepracovala Boží milost a neproměňovala nás, jsme všichni zvířata. Chtíč je založen na stejné lži - že najdeme uspokojení mimo Boha...... Jedině Bůh nám může poskytnout trvalé potěšení a že pouze On dokáže uspokojit naši touhu po důvěrnosti.... strana 9

 Z naší knihovny

CHLUMEČEK 4/2007

Svět se vzdal manželství a závazku pro životní styl prázdných známostí. Neřiď se modelem světa. Usiluj o Boží dar manželství. Bůh nám dal manželství k našemu dobru.... Bůh nám nedal manželství jako ústupek sexuální touze, dal nám ho pro její zaopatření. Je sice pravda, že sexuální důvěrnost neodstraní chtíč, ale Bůh nám dal manželství proto, aby nás chránil před pokušením podlehnout smilstvu a hříchu. Pokud tě přemáhá žár, volá tě Bůh do manželství. Připrav se!!! Přestaň se dívat na sebe a usiluj o obětavost, lásku, odpovědnost, nesobeckost a manželský sex, který oslavuje Boha. Pamatuj, že tě Bůh nevolá k oběti pro oběť samou. Volá tě skrze ni. Na rubu oběti čeká nevýslovná krása a nepopsatelná radost. Není to lehké, ale stojí to za to.... A tak vítej ve vytrvalostním boji. Vítej v tajemství toho, jak zemřít sám sobě a najít skutečný život. Vítej v radosti a svobodě, kterou dává svatost..........." Také vás ta knížka tak dostala???!!! Já jsem ji zvládla přečíst za jeden deštivý večer, což se mi někdy stává poměrně často, ale přesto mám pocit, že právě tato knížka, byť ne příliš obsáhlá (což je pro mnohé spíše výhodou ), je dosti výjimečná. Pojednává totiž o věcech, o kterých se v církvi hovoří jen jakoby mimochodem, někdy decentně, ale spíš skoro vůbec. Jakoby se pořád všichni tak nějak ostýcháme. Ten, kdo se neostýchá, je naše většinová společnost, která žije jen jednodušším pochopením sexuality, bez hlubších souvislostí, a toto pojetí nám vnucuje. Hodně lidí, mladých i starších, o tom již příliš nepřemýšlí, prostě jdou s dobou a s davem. Tato kniha se snaží jít proti proudu. Snaží se zaujmout a oslovit zejména mladé lidi, kteří mnohdy tápou a teprve hledají svou cestu a místo v životě. Ukazuje, že se dá žít i jinak a přesto, nebo možná právě proto, být šťastný......... "Tvoje nejhorší dny nejsou nikdy tak zlé, aby ses dostal mimo dosah Boží milosti. A Tvoje nejlepší dny nejsou nikdy tak dobré, abys Boží milost nepotřeboval." (Lenka Urbanová)

strana 10

 Z naší knihovny

CHLUMEČEK 4/2007

NA MINUTU S L. KUBÍČKEM - ZAPALUJI?

 Ohlasy – Farní výlet

CHLUMEČEK 4/2007

FARNÍ VÝJEZD (SOBOTA 5. 5.)

Z exercicií P.L.Kubíčka vybrala MUDr. Marie Svatošová Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří vydalo celou řadu útlých knížeček, které jsou bohaté na myšlenky s duchovní tématikou významných osobností. Jednou z nich je i tato publikace. Nejlépe je si knížečku přečíst celou, je obohacením možná i získáním nových zkušeností pro každého z nás. Pro ukázku jsem vybrala některé myšlenky. - Kontakt s Duchem svatým: Na otázku neodpovídáme zbrkle, ale chviličku se zamyslíme, zkontaktujeme se s Duchem svatým a požádáme ho o konkrétní radu. - Dar bázně Boží: Láska a bázeň Boží patří k sobě. Má-li někdo někoho rád, bojí se ho ztratit. Bojí se mu způsobit bolest. Je nutné vyprošovat dar bázně Boží sobě i těm, kteří v tom nemají jasno. - O poslušnosti: Jakou radost musí mít Bůh, když v dnešním světě se najde hrstka poslušných, kteří chápou, že poslušnost není omezení, ale kvalita, typická vlastnost synovství Božího. - Blahoslavení tiší: „Radujte se“ – to je příkaz Kristův. „Chci, aby moje radost byla ve vás.“ Kdo je naplněn pokojem tak, že ho kolem sebe šíří, nemůže být nervózní a vzteklý. Je nakažlivě radostný. - Beránkova moudrost: Všechno v přírodě zapadá do sebe. Např. lidské geny – je tam miliony kombinací a jen jedna je schopna života. Je to náhoda? A my místo abychom vzdávali díky a chválu Bohu, chlubíme se vlastními úspěchy. Již první lidé měli smysl pro krásu a pro účelnost. - S kým mluvím: Aby byla modlitba tím, čím má být, je nutné představit si, s kým rozmlouvám. Pán mi pozorně naslouchá, ale také čeká, že občas udělám pomlku a pustím ho ke slovu. Bůh s námi chce hovořit všude i tam, kde to není hezké, mezi lidmi, kteří se uráží. Tam musíme odprošovat a hříchy neutralizovat střelnými modlitbami. - Miluji-li Boha, pak všechno, i to nepříjemné a těžké mi napomáhá k dobrému. Jakmile to přijmu, nutně změním svůj postoj ke světu. Láska není záležitost citů, ale vůle. Uvědomím-li si to, nebude v mém životě žádné místo pro strach. (MZ)

Ptáte se, jaké to bylo??? Měli jste tam být ! Ne, vážně, bylo to moc pěkný. Už poměrně dost brzy ráno (což je relativní pojem, asi jak pro koho) jsme čekali před farou na dva autobusy, které nás měly zavést až do cíle naší cesty - a těch cílů bylo hned několik. Nejdříve jsme zakotvili v ohromném kostele v Jaroměři (tam to náš pan farář velice dobře zná), kde jsme měli krásnou mši sv. Obdrželi jsme také oficiální pozvání do krypty, která se nachází pod kostelem a která je normálně přístupná pouze jednou do roka, ale nás tam kupodivu pustili! Byl to docela zážitek, asi pro všechny, neboť "čím jste vy, byli jsme i my, a čím jsme my, budete i vy..." Určitě se tam líbilo i dětem, některé se dokonce obávaly, aby něco nechytly (viď, Péťo ). Raději jsme pak odjeli do Josefova na vojenskou pevnost, kde jsme se rozdělili na dvě skupiny, které nezávisle na sobě bloudily po temných chodbách pevnosti. V té naší skupince průběžně někteří stíhali i různě strašit a zhasínat světla (nebudu raději jmenovat, stejně všichni vědí). Poté jsme se vydali zase zpátky do Jaroměře, kde jsme se na (neplánovaně) delší dobu zdrželi v místní restauraci - měli pro zájezd naší katolické farnosti docela nekřesťanské ceny. Byli jsem sice nasyceni, ale už se značným zpožděním jsme vyrazili na Kuks, kde jsme stihli jenom takovou speciální zkrácenou verzi prohlídky (někteří to vzdali a počkali raději pod kopcem, protože jsme to skutečně vzali úprkem). Na samém závěru naší cesty nás čekal klášter v Broumově, který má své kouzlo a všechny si jistě zcela podmanil. Znaveni, ale jinak naprosto spokojeni jsme vyrazili zpátky k domovům. Bylo to fajn a děkuji všem, kteří se o to, aby to bylo fajn, postarali (vzkaz pro paní Doležalovou - chyběla jste nám tam!!!) – tak příště!!! (Lenka Urbanová)

Důvěřovat proti všem předpokladům. Tak jako Abraham. Čím je situace beznadějnější, tím víc je třeba věřit Bohu, jedině Bohu. Budeme-li skutečně věřit, Bůh zde najde onu „desítku spravedlivých“ a zachrání svět. Jakým způsobem, to nechme na něm. To není naše starost. Totéž slibuje i Panna Maria ve Fatimě. Od nás žádá a očekává modlitbu a pokání. Byla by škoda v takové osudové chvíli zůstat k jejím výzvám neteční. strana 11

strana 12

 Ohlasy – První svaté přijímání

CHLUMEČEK 4/2007

PRVNÍ SVATÉ PŘIJÍMÁNÍ

 Ohlasy – Koncert

CHLUMEČEK 4/2007

KONCERT DUCHOVNÍ HUDBY V PODLAŽICÍCH

Můj zážitek z prvního svatého příjímání je, jak jsem přijal Pána Ježíše v podobě chleba a vína. Také se mi líbila pěkná atmosféra při mši svaté, zvláště když jsme rozsvěceli svíce od paškálu. Jirka Nejvíc se mi líbilo, jak mě maminka krásně ustrojila, učesala a ozdobila. Připadala jsem si jako nevěsta. Lucka Moc se mi líbilo, jak nám zpěváci a zpěvačky zazpívali, chtělo se mi zpívat s nimi, ale měla jsem dost práce s voskem, který mně kapal na ruku. Kristýna Moji rodiče mě hezky na první svaté přijímáíní připravovali, devět dní předem se za to modlili novénu a hned první den se stal zázrak: naučil jsem se říkat „ř“. Matouš Byl to ještě lepší zážitek, než když s dědou sedíme na posedu a čekáme na kance. Vojta Pěkná byla svatá zpověď, hodně jsem se na ni připravoval a potom jsem se cítil lehounký jak pírko.

Dne 12.5. se konal v Podlažicích v kostele Sv. Markéty koncert duchovní hudby, kde jsme mohli slyšet skladby od J. S. Bacha, W. A. Mozarta a dalších. Těm, kterým tento koncert unikl, se pokusím celou akci trochu přiblížit. Když jsme dorazili na parkovací plácek před kostelem, zjistili jsme, že se zde sjelo tolik hudby chtivých posluchačů, že téměř nebylo kde zaparkovat. Když se nám to díky talentu řidiče podařilo, vystoupili jsme a vydali se rozkvetlou loukou po vyšlapané cestičce směrem k velmi pěkně opravenému kostelu sv. Markéty, který stojí uprostřed. Vstoupili jsme dovnitř a protože koncert již začal, rychle jsme obsadili jedny z posledních míst a zaposlouchali se do zvuku varhan a zpěvu dvou studentek Pardubické konzervatoře. Konkrétně Pavly Klepeštové a její spolužačky, které na varhany doprovázel pan varhaník Pošvář, který tamní varhany vlastnoručně sestavil. Nemalou část jejich repertoáru tvořily skladby v latině a aby i méně zdatní latiníci rozuměli zpívanému textu, součástí tištěného programu byl i překlad do češtiny. Výborná to pomůcka, která jistě umocnila zážitek z celého koncertu. Až příště zahlédnete plakátek s pozváním na koncert v Podlažicích, určitě neváhejte a vyražte. (TU)

MÁJOVÁ POBOŽNOST V BĚLÉ Stalo se již tradicí, že v měsíci Panny Marie se koná májová pobožnost i v Bělé. V krásný sluncem prozářený nedělní podvečer se tak sešlo několik desítek lidí, spolu s otcem Josefem Hubálkem, abychom písněmi, modlitbami a básněmi vzdali úctu u kříže s Ježíšem Kristem ozdobeného plastikami Panny Marie. Pan Mikan zarecitoval svoji báseň a zazpíval píseň, paní Kovářová všechny přítomné opět obdarovala výbornými koláčky. Je to moc hezké a bohulibé, že se tato tradice stále udržuje, že se sousedé chtějí takto scházet, přivítat mezi sebou svého duchovního a v krásné přírodě spočinout s Pannou Marií v místě, kde si občané jdoucí kolem kříže denně připomínají nesmírnou lásku Ježíše Krista. (MZ)

strana 13

strana 14

 Ohlasy – Boží Tělo

CHLUMEČEK 4/2007

SLAVNOST TĚLA A KRVE PÁNĚ

 Ohlasy – Pouť v Rokoli

CHLUMEČEK 4/2007

ROKOLE

Lužští farníci slavili tuto slavnost na Chlumečku v neděli 10. června. Všichni příchozí byli potěšeni pohledem na vkusnou výzdobu schodiště i interiéru chrámu a hlavně na malé družičky v bělostných šatičkách, které maminky hezky načesaly a přichystaly s nimi košíčky plné okvětních lístečků voňavých květinek. Slavnostní mše svatá byla zakončena průvodem po části ambitu, kdy otec Josef nesl Pána Ježíše v Nejsvětější svátosti oltářní a malá děvčátka jim zdobila cestu kytičkami. V boční kapli pronesl pan farář přímluvy za nás farníky, farní rodiny, město, úrodu. Na závěr jsme spočinuli před vystavenou Svátostí oltářní a poklonili se Pánu Ježíši při společné adoraci. A jak vlastně vznikla tato slavnost Božího těla? V r. 1263 se udál v Bolezně zázrak. Kněz Petr z Prahy se vydal do Říma za papežem Urbanem IV., aby mu pomohl pochopit přítomnost Krista v eucharistii. Cestou se stal svědkem toho, jak se při proměňování hostie zbrotila krví a potřísnila purifikatorium a korporál. Kněz navštívil papeže a ten rok poté ustanovil svátek Božího těla. (MZ)

strana 15

Dne 16.5.2007 proběhla celostátní schönstattská pouť v Rokoli u Nového Města nad Metují u příležitosti 10. výročí vysvěcení kapličky „Betlém“, která je srdcem schönstattské rodiny v ČR. Přesné datum tohoto výročí je 19.7.2007. V 10 hodin začínala mše svatá, které předcházel průvod s putovními svatyňkami, které nesli zástupci okruhů z celé naší země. Mše svatá se konala před kapličkou na louce. Zúčastnilo se mnoho kněží nakloněných Schönstattu a spolupracujících s ním, včetně otce Zdeňka Králíka a Ladislava Štefka, kteří se starají o rodiny, mládež a maminky. Tito by už brzo měli být uvolněni jen do služeb schönstattského hnutí v naší zemi. Po mši svaté nám měli co říct také zástupci rodin, maminek, mládeže. Mimo hlavní program proběhlo po mši svaté také „zasvěcení P. Marii“ přímo v kapličce Betlém. Zasvětilo se při něm 7 maminek, z toho 1 z Luže. Tyto maminky se rozhodly svůj život odevzdat do rukou Panny Marie. absolvovaly více či méně dlouhou přípravu, aby tady uzavřely „ÚMLUVU LÁSKY S PANNOU MARIÍ“, kterou umožňuje schönstattské hnutí založené otcem Kentenichem, jenž tuto úmluvu uzavřel jako první se skupinkou chlapců na začátku minulého století. V této úmluvě jde o to, že člověk se daruje P. Marii se vším, co k němu patří a ona se daruje jemu. Motto „nic bez tebe (Marie), nic bez nás“, maminky mají své hlavní motto „být jako živá monstrance“. Toto zasvěcení vedl otec Ladislav Štefek a maminky podporovala sestra Mariina Kristýna, vedoucí všech maminek Růžena Jurečková a vedoucí maminek v Čechách Mirka Wajserová. Bylo to krásné a naplněné Božími milostmi. Mezitím pro ostatní poutníky bylo připraveno občerstvení (káva, čaj, buchty) za domem sester Mariiných, které se o to s pomocí maminek postaraly. Sestřičky dělaly všemožné přípravy této akce. Pro děti bylo připraveno vystoupení kouzelníka. Ve 3 hodiny pak byla adorace před kapličkou na louce a ve 4 hodiny koncert manželů Radových v kostele. Před adorací byly ještě dvě přednášky o zkušenostech se Schönstattem a o putovních svatyňkách. Celé toto místo v Rokoli na mě vždy působilo dobře, jako domov. A dozvěděla jsem se, že to není náhoda, protože kaplička Betlém má dávat tento dar => DOMOV. A kdo chtěl být třeba o samotě, měl možnost si v lese projít křížovou cestu. Několik rodin s dětmi z naší farnosti se této pouti zúčastnilo a myslím, že to byl pěkný výlet pro rodiče i pro děti, ale i pěkný duchovní zážitek. (Jana Vodvárková) strana 16

 Ohlasy – Svěcení kněží

CHLUMEČEK 4/2007

Články – V práci a vědění...

CHLUMEČEK 4/2007

DIECÉZE MÁ NOVÉ DĚLNÍKY NA ŽEŇ BOŽÍ

V PRÁCI A VĚDĚNÍ JE NAŠE SPASENÍ!

V sobotu 9. června se v naší diecézi odehrávalo velké tajemství a to tajemství kněžství. Čtyři muži přijali z rukou diecézního biskupa Dominika kněžské svěcení. Dva z nich jsou nám, můžeme říci, tak trochu nejbližší: Filip Janák bude kaplanovat v nedaleké Skutči a Josef Roušar patří svojí rodnou farností k blízké Proseči. Oba dva muži měli další týden své primiční mše svaté ve svých rodných farnostech, ze kterých se vydávají na obdělávání Božích úradků. Filip prožíval svoji primiční mši svatou v sobotu v Červeném Kostelci. Toto město dalo v posledních letech mnoho dělníků na vinici Páně. Já jsem se této primiční mše svaté ještě s otcem Josefem účastnil a obdivoval jsem, s jakou důvěrou v pomoc darů Ducha Svatého tento novokněz vstupoval na vinici Páně. Jeho první mše svatá se nesla v duchu Svatodušního večeřadla, ve kterém apoštolové očekávali dary Ducha Svatého. I my jsme společně s tímto novoknězem mohli vstoupit do večeřadla k načerpání těchto darů. Celá slavnost se nesla v atmosféře díků a posvátna. Nikdo z nás nemůže docenit posvátnost kněžského svěcení, až jednou toto doceníme, tak si uvědomíme, kdo je kněz. V neděli se konala primiční mše svatá v nedaleké Proseči, kde Josef Roušar přinášel svoji první mši svatou ve své rodné farnosti. Tato mše svatá se nesla v duchu děkování za kněžské povolání. V tento den také otec Mazura řekl, že právě ten jeden jediný muž, který se hlásí do semináře za naší diecézi, je z jeho farnosti. Z mnoha stran neustále slyšíme, že je nedostatek kněží, ale musíme si položit ruku na srdce: dokážeme docenit kněžství? Jakmile dokážeme toto docenit, můžeme prosit Pána o nové dělníky na žeň Boží. Pak teprve budeme prosit a dostaneme. (Petr Čapek)

Autorem tohoto výroku je F.L.Rieger, přední český politik 19. století. Tímto heslem se řídila většina pokrokářů, kteří kladli rovnítko mezi slova pokrok a vývoj života k lepšímu na naší planetě. Až do první světové války věřili, že ve 20.století bude ráj na Zemi. Jak to dopadlo, víme i my a někteří z vlastní zkušenosti. Jako doklad uvedu kronikářský zápis z kalendáře na rok 1877. Podle tehdejšího zvyku bylo v kalendáriu volné místo na zajímavé poznámky. Třeba o třetí lužské pouti, zvané švestková, se píše mimo jiné: „Dne 8.9 ráno ti, kdož si nepospíšili se sklizní ovsa, uviděli panáky zapadané sněhem." Sám jsem podobnou událost za osmdesát let nezažil a zmiňuji se o tom proto, abychom se příliš nedivili současným meteorologickým extrémům. Nám však jde o následující zprávu, kterou podává patrně místní pokrokář: „Dne 29.9. jsem doprovodil svého syna Václava do Josefova, kde nastoupil vojenskou službu, aby se bohužel učil umění zabíjeti své bližní. Pevně však věřím, že ve století příštím bude možno spatřiti veškeré vražedné nástroje toliko v museu!“ Zvláštní shodou okolností jsem téměř ve stejný den, avšak o 70 let později narukoval do Josefova i já, ovšem bez tatínkova doprovodu a bez naivních iluzí. Přestože Evropa, kromě Balkánu, prožívá asi nejdelší období bez válek, obavy z budoucnosti nejsou plané. Titanizmus babylonských věží a touha po moci obsažená v ďábelském hadím našeptávání „budete jako bohové" je v lidech hříšně zakořeněna. Proto je s podivem, že tak moudrý muž, jako byl J. Werich, dobře obeznámený s prvními stránkami Písma sv., nepochopil, že zákaz jíst ze stromu poznání Dobrého a Zlého není namířen proti lidskému rozumu, ale proti lidské pýše rozhodovat o osudech světa a stavět se na místo Stvořitele. Potvrzují to slova v jeho knížce Hovorů, kde říká: „To jsem radši z Ráje vyhnanej, než bych tam zvostal blbe]!" - Vždyť rozum je taky dar Boží, stejně jako třeba talent. Známe rčení, myšlené ovsem většinou jako fráze: „To je umělec od pánaboha!" Kolik vědců, taky "od Pána Boha" a nejen z oboru medicíny, zachránilo svými realizovanými poznatky mnoho lidských životů. A jen zpozdilý člověk se může vzpírat např. transfuzi krve. Avšak i zde platí pokora před Božími tajemstvími, která nelze beztrestně nerespektovat. Před časem jeden známý prohlásil, že nepotřebuje Boha, protože se řídí svým svědomim. Namítl jsem, že Hitler, Stalin a jim podobní se také řídili svým svědomím a byli přesvědčeni, že konají dílo lidstvu prospěšné. Začal jsem citátem a podobně končím, jenže slovy moudrých. Akademik Charvát ještě za totality vydal tiskem pojednání o své práci. Předmluvu napsal jakýsi polovzdělanec, který s neskrývanou útrpností konstatoval, že tvrzení soudruha akademika jsou už překonána a problémy vyřešeny. Moudrý a skromný vědec odpověděl lakonicky: „Komu je všechno jasné, má o starost míň! "

strana 17

strana 18

Články – Vzácná perla Chrudimska

CHLUMEČEK 4/2007

Politolog Bohumil Doležál v časopise Český Bratr č. 13/06 v polemice o Masarykově názoru, že křesťanství je „učení", nekompromisně prohlásil: „Jaképak učení? Ježíš Kristus je náš Spasitel a křesťanství je zjevené!“ Kéž bychom měli takových politologů a intelektuálů víc! (V. Šinkora)

VZÁCNÁ PERLA CHRUDIMSKA Sotva stačíme vnímat, jak rychle plyne náš pozemský život a čas. Než to někdy pochopíme, rok je pryč. Zvolna nám již nastává léto a s tím i různé události, k nimž se řadí mimo jiné cyklus těch nádherných poutí u Panny Marie ustavičné pomoci na Chrudimsku. Moje paměť sahá daleko do minulosti, kdy coby školák jsem poprvé shlédl tento skvost. S přibývajícími lety jsem začal tuto skutečnost i Mariánský kult vnímat víc a víc hlouběji. Ne jen to, ale snažit se pochopit i hloubku víry – dar mých dobrých rodičů, pochopit její hodnoty, seč mi rozum a touha dovolovaly. Vždy mně i mnoho návštěvníků ať z blízka či z dáli jistě naplňovalo i toto místo určitým pocitem duchovna. Velmi mne zarazilo, když před časem si jeden poutník postěžoval tehdejšímu duchovnímu otci Hejčlovi, že již ty poutě nejsou takové, jako byly dřív. Jak jsem předeslal, nejen já, ale i vy další pamatujete těch poutí mnoho, nemohu tedy souhlasit s tímto poutníkem a uvažoval jsem, v čem hledat nedostatek. Vždy byla svatyně nejen přeplněna věřícími a kolik zde bylo vysloveno proseb a díků, to ví jenom svatá Panna Maria a Všemohoucí. Že je tomu tak i nadále, máme všichni upřímnou radost z hojných návštěv a účasti věřících. Vždy si odnášíme mnohé z darů mešní oběti i hodnotných promluv. Jsou sem mimo stálého duchovního otce zváni dobří kazatelé a slovem Božím dokáži promluvit do duší nám poutníkům. Připomínají hlavně to, že tu nemáme žít zbytečně, ale držet se pevného cíle, jímž je Bůh. Umíme vůbec pochopit, jaký skvost nám tu zanechala minulost? Važme si toho a buďme vděčni, dokud nám to zdraví dovoluje, že na ten náš Chlumek, hlavně my vzdálenější, můžeme také putovat. Vždyť máme stále za co prosit a děkovat. I ten Chlumek se právem řadí mezi skvosty, co jsou hojně rozsety po naší krásné vlasti. Prosíme, Panno Maria ustavičné pomoci, neopouštěj nás, buď nám dobrou Matkou v kadý čas. (Jiří Mikan) strana 19

Články – Jak se žito milovalo

CHLUMEČEK 4/2007

JAK SE ŽITO MILOVALO... V nedělním odpoledni, kdy jaro bylo již v poslední fázi - doba, kdy v přírodě do krásy všecko se mění a slunko si pomalu k západu cestu razí, tu šel jsem právě kol žitného lánu zahleděn v jeho nádherný klas, lán, jehož konec - v nedohlednu. Ten klas, byl zdoben droboučkým květem, to právě předvoj zrání čas... Vždyť přece žně - snoubí se s létem - krásou se pyšnil ten žitný klas. Jak jsem tak zvolna - polní cestou šel, snad, abych svou chůzí ten žita pyl nesetřel, vždyť ani lístek se nepohnul, jen skřivan vysoko nad polem krásně pěl. Tak vlídně v té chvílí v srdci bylo, což srdci libě lahodilo... Však pojednou - co to? Žito se zvolna zavlnilo snad pělo píseň - jak děva roztoužená, tu kvítek za kvítkem - ku vzletu vábilo. V té chvíli, spatřil jsem právě div divoucí, když dalo se v pohyb to žito kvetoucí. Jak hejno drobounkých motýlků vzlétlo náhle spanilým letem, tak ladně míchal se nad lánem květ s květem... V úchvatu dívám se, dívám, jak by té nádhery bylo málo - vždyť právě - v té chvíli žito se milovalo, aby klas ve žních - bohatě zrna dal ze zrna mouky k užitku na chleba nasypal, by toho chleba, nebylo nikdy málo, jakým že zázrakem se to vše dálo? A jak to okvětí zvolna nad lánem vzlétlo, tak si zas na klas - zvolna sedlo. Ach, jak ta příroda - jakou že moc to má, že všemu kolem - na každém kroku, v hojnosti lásku rozdává. Ten Tvůrce mocný - světa Pán, měl by být za vše, co stvořil, měl by být ctěn a milován. On též i nám hojně dobra naměřil. Už proto, že všemu, co na zemi byl pevný řád dán, vždyť v ničem - co třeba - pro nás nešetřil. A že ten vzácný jev v mé mysli zůstal, tak jsem tu baladu, i k tomu žitu z úcty napsal. (Jiří Mikan)

strana 20

 Ohlasy z kůru (pro náctileté)

CHLUMEČEK 4/2007

♪♫♫♪♫♪♫♫♪ ♫♪♫♫♪♫♪♫♫♪♫♪ ♫♫♪♫♪♫ ♫♪♫♪♫♫♪♫♪♫♫♪♫ ♪♫♫♪♫♪♫♪♫♫♪♫

VIKARIÁTNÍ TURNAJ VE VOLEJBALE V sobotu dne 23.6. v Luži v areálu léčebny se sešlo několik sportovních nadšenců, aby se vzájemně utkali ve Vikariátním turnaji ve volejbale. Turnaje se zúčastnilo celkem pět soutěžních týmů. Přijechaly dva týmy z Chrudimi, tým z Kameniček, prosečský tým a náš lužský tým. Chrudimské týmy si vedly v zápasech poměrně dobře, ale pravděpodobně vzhledem k nízkému věkovému a vzrůstovému průměru se jim medaili získat nepodařilo. Dík jim rozhodně patří za vytvoření skvělé atmosféry, o kterou se postaraly jejich půvabné roztleskávačky (holky, děkujem!). Prosečský tým, složený ze sourozenců Sodomkových, byl silným soupeřem. Zejména bych vyzdvihla jejich skvělou týmovou sehranost a věčný úsměv na rtech i ve chvílích, kdy se jim právě nedařilo. V závěru se jim podařilo získat bronzovou medaili (zelená fidorka na špagátě ). Náš lužský tým se skládal z Miloše Záruby (našeho šéfíka), Tomáše z Proseče (výborného smečaře), Lenky Dopitové (týmové povzbuzovačky), Davida Frencla (skvělého bagristu), Honzy Brázdy ( ýborného skokana alias Pipi Dlouhé punčochy) a Terezy Urbanové (to aby nás bylo 6 ). Náš hvězdný tým vybojoval stříbrnou medaili (modrá fidorka). Nejlepším týmem tohoto turnaje byl tým z Kameniček. Byli nefalšovanými favority souboje, přijeli opravdu vytrénovaní a skvěle sehraní. V případě početního nedostatku nějakého týmu se ochotně přidali a tým doplnili. První místo si vskutku zasloužili (jakou dostali fidorku bohužel nevím ), získali pěkné ceny v podobě obalů na CD. Vrcholem celého turnaje byla informace, že tři nejlepší týmy postupují do mezivikariátního turnaje ve volejbale, který se uskuteční pravděpodobně v listopadu ve Skutči. Závěrem chci poděkovat všem, kteří se podíleli na organizaci tohoto skvělého turnaje. Díky také všem zúčastněným sportovcům za výbornou hru. Snad se nikomu z Vás nehoní hlavou cosi ve smyslu "sportem ku trvalé invaliditě" a příští rok si turnaj rádi zopakujete. Sportu zdar! (TU) strana 21

 Ahoj holky a kluci

CHLUMEČEK 4/2007

Ahoj děcka, taky se těšíte na prázdniny tak jako já? Nemůžu se dočkat, až skončí škola a prázdniny se rozeběhnou ve vší parádě! Tajenka z minulého čísla zní LETNICE, tento svátek se slaví 50. den Velikonoc. Výhercům gratuluji:

Karel Štverák Hroubovice Lucie Študentová Střemošice Filip Štverák Hroubovice („dvojnásobné štístko“) Pro ty, na které se štěstí tentokrát neusmálo, tu mám lesní bludiště. Úkolem je dostat se od kořenů ( šipka ) až nahoru do domečku.

strana 22

 Ahoj holky a kluci

CHLUMEČEK 4/2007

 Informace

CHLUMEČEK 4/2007

Kdyby Vám o prázdninách, někdy až bude zataženo, chybělo sluníčko, zkuste si ho samy vyrobit. Hotové sluníčko můžete někomu darovat, určitě mu udělá radost. SLUNÍČKO Na žlutou čtvrtku si kružítkem narýsujeme kruh o průměru 9,5 cm a vystřihneme. Potom si na žlutý papír narýsujeme 10 pruhů 16 cm dlouhých a 1 cm širokých a také vystřihneme. Na žlutý kruh si tužkou naznačíme oči, nos a pusu a obtáhneme černým fixem. Připravíme si proužky – každý pevně natočíme na tužku a hned rozbalíme. Takto připravené proužky nalepíme na sluníčko, nakonec ještě přilepíme na zadní stranu provázek (papírovým proužkem, nebo samolepkou či průhlednou lepenkou). Můžeme ozdobit barevnými korálky. Hotová sluníčka můžeme zavěsit na záclony, nebo nástěnku atp. Pomůcky: žlutá čtvrtka, žlutý barevný papír, nůžky, lepidlo, pravítko, kružítko, tenký černý fix, obyčejná tužka, provázek, popř. barevné korálky. !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Prázdninový pobyt dětí v Knířově Cesta kolem světa se světovými dny mládeže Kdy? 15.7. – 20.7. 2007 Kde? na faře v Knířově u Vysokého Mýta Za kolik? předběžná cena 500kč Další informace můžete získat u Lenky Zárubové, Barči Brázdové nebo Terezy Urbanové. !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Prázdniny plné sluníčka a legrace Vám přeje

 Chlumecké poutě: První pouť: neděle 1.7.2007, mše svaté v 8:00, v 9:30 a v 11:00, požehnání ve 14:30. Slavnost Nanebevzetí P. Marie: středa 15.8.2007, mše svatá ve 20:00. Druhá pouť: neděle 19.8.2007, mše svaté v 8:00, v 9:30 a v 11:00, požehnání ve 14:30. Třetí pouť: neděle 9.9.2007, mše svaté v 8:00, v 9:30 a v 11:00, požehnání ve 14:30. Svatováclavská pouť: pátek 28.9.2007, mše svatá v 10:00.  Prázdninový pobyt dětí aneb Cesta kolem světa se světovými dny mládeže: 15.7.2007 – 20.7.2007 fara Knířov u Vysokého Mýta. Přihlášky do 8.7.2007 přijímají Lenka Zárubová, Barča Brázdová nebo Tereza Urbanová. Předběžná cena 500,- Kč.  Celostátní setkání mládeže: 13.8. - 19.8.2007 Tábor. Celostátní setkání mládeže je akce, která se opakuje přibližně jednou za 3-5 let. V Táboře se čeká kolem 5000 mladých věřících lidí, zejména ve věku 16-21 let. Setkání je ale koncipováno už pro 14leté a horní hranice není omezená - připravuje se speciální program i pro vysokoškoláky a starší. Informace a přihlášky na http://www.tabor2007.signaly.cz.  Zájezd do Medjugorje s cestovní kanceláří AVETOUR Jiří Chválek z Dobrušky v termínu 25.8. - 31.8.2007. Cena: 1900,- Kč doprava, 25 € ubytovnání, strava vlastní. Zálohu 1000,- Kč je třeba zaplatit co nejdříve Lence Zárubové.  Farní víkend v Rokytnici nad Jizerou: čtvrtek 20.9. - neděle 23.9.2007, hlaste se u Lenky Zárubové.  Výzva rubriky Vyslyšené prosby: Prosíme všechny čtenáře našeho časopisu, aby se s námi podělili o své vyslyšené prosby do stejnojmenné rubriky. Příběhy posílejte nejlépe e-mailem na adresu [email protected], nebo poštou na adresu ŘKC Luže, Komenského 137, 538 54 Luže. Děkujeme. „Není moudré odpočinek odkládat na dobu, kdy na něj budeme mít čas, protože ten budeme mít až v hrobě. A do něj bychom se paradoxně mohli dostat předčasně právě proto, že jsme potřebu odpočinku dlouhodobě podceňovali.“ (Marie Svatošová) Příjemné prožití prázdnin a dovolených všem čtenářům ze srdce přeje redakce!

Vaše Barunka :o) strana 23

strana 24