Kostel Narození Panny Marie, Hrušovany

Kostel Narození Panny Marie, Hrušovany

Stavebně historický průzkum 1

Předmět stavebně historického průzkumu - kostel Narození P. Marie Lokace – Kat. území 725188 Hrušovany, obec 565431 Polepy, okres CZ0423 Litoměřice, Číslo rejstříku ÚSKP : 19750/5 2232, vedeno od 3 x 1958 Katastrální registr – Kostel - stp.č.45 o výměře 417 m2 = stavba kostela Narození Panny Marie – nemovitá kulturní památka stojící na stp.č.45 Zvonice - stp.č.44 o výměře 83 m2 - zastavěná plocha = stavba zvonice – nemovitá kulturní památka stojící na stp.č.44 Ohradní zeď - pp.č.44/1 o výměře 900 m2 – ostatní plocha a ost.komunikace (s ohradní zdí) Autoři dokumentu – Mgr. Vojtěch Gössl a Craig Mcgregor BArch MA(Oxon)

2

První část I Úvod Předmětem předkládaného stavebně historického průzkumu je kostel Narození Panny Marie v obci Hrušovany (Litoměřický kraj). Práce si klade za cíl prohloubit znalosti o budově, jež se v minulosti netěšila větší pozornosti, a o které máme překvapivý nedostatek informací, uvážíme-li její výjimečnost a architektonické hledisko. Vzhledem k tomu, že současný majitel hodlá provést na budově zásadní opravy směřující k její záchraně, je rovněž nezbytné shromáždit dostupné prameny a to jak primárního tak sekundárního charakteru a současně provést architektonickou analýzu k zdokumentování současného stavu. Bohužel podobný průzkum nebyl proveden v roce 2001, kdy proběhla kompletní výměna krovu, a tím se promarnila příležitost provést dataci jeho hlavních částí pomocí dendrochronologického výzkumu. Ačkoli se mše v tomto kostele sloužily od 21. ledna 1924 v českém jazyce, poslední bohoslužba, bez ohledu na jazyk (čeština, němčina, latina), zde byla celebrována kolem roku 1955. Od této doby kostel chátral, příliš se nevyužíval, neudržoval a nebyl ani objektem zájmu vandalů a starožitníků a to více jak půl století. Přesto kostel skýtá zajímavou stavební historii do které se promítl jak vývoj kostela a změny během oprav, které sledovaly právě panující stavební sloh, tak i fluktuaci obyvatelstva a změny liturgie, což bylo typické pro mnoho kostelů v České republice. Jeho specifická stavební historie je unikátní odpovědí na sled událostí, které poznamenaly jeho osud.

3

II. Historie kostela První zmínka o Hrušovanech pochází z roku 1271, kdy Přemysl Otakar II. věnoval místní kapli chotětovskému klášteru, jako královský dar. Dá se soudit, že nedlouho poté byl vystavěn kostel, a tak začala jeho pouť časem, během níž prošel dlouhými náboženskými válkami a epidemiemi. Následující výčet událostí zachycuje historii kostela od první zmínky až po současnost. 1271 – poprvé se prameny o Hrušovanech zmiňují v souvislosti s darem místní kaple svatého Gotharda. Přemysl Otakar II. ji věnoval chotětovskému klášteru, který vlastnil vesnici stejně jako blízký kostel sv. Mikuláše v sousední vsi Prachová. Přemyslův dar potvrdil o dva roky později 23. května dokonce i papež Řehoř X. (který na Přemysla o rok později uvalil klatbu). 1312 – kostel v Hrušovanech byl ustanoven jako farní, čímž vzrostla jeho důležitost v kraji, tento status si podržel až do roku 1641. Z této doby je nám rovněž znám místní vikář Jakub pocházející z premonstrátského řádu z opatství v Teplé. 1348 – v Evropě se šíří pandemie dýmějového moru, známého jako černá smrt, a zabijí třetinu populace. Do Čech proniká v následujícím roce, ale oproti zbytku Evropy v menší míře; větší následky měla následující morová rána, jež se objevila v letech 1358 – 63. 1384 – v souvislosti s kostelem v Hrušovanech zmiňují prameny částku 24 českých grošů jako odváděného desátku; kostel v této době již nese jméno Narození Pany Marie. 1408 – poslední zmínka potvrzující příslušnost či bližší spojitost kostela k chotětovskému klášteru; kostel byl zmíněn při podpisu probošta Sulka v Encovanech. Kolem 1411/12 – Balbína označuje místního vikáře jako Husova sympatizanta a nazývá ho táboritou. Na tomto místě je třeba si položit otázku, zda lze tehdejšího vikáře nazývat táboritou, jelikož do založení města Tábora zbývalo ještě devět let. Stejně tak lze nahlížet na tvrzení, že se jednalo extrémního husitu; připomeňme, že v této době nebyl Hus

4

dokonce ani exkomunikován. Je možné, že místní vikář mohl patřit k Husovým příznivcům, ale těžko ho lze označit za táboritu. V pozadí tohoto označení je patrný pohled katolíka žijícího o dvě století později, jenž měl navíc k místům spojených s Pannou Marií blízký vztah. 1420 – v oblasti vesnice došlo k velkým škodám způsobených husity, mimo jiné mělo dojít k zničení vesnice Prachová. Bohužel z pramenů nevyplývá, za jakých událostí k tomu došlo. Připomeňme, že v této době zde žádná významná bitva neproběhla. První významnější bitva byla svedena v tomto roce u Sudoměře poblíž Strakonic a blízká města získali husité až o rok později. Vzhledem k tomu, lze uvažovat o tom, že případné škody by mohly souviset s první křížovou výpravou vedenou králem Zikmundem. Během některé z vedlejších akcí mohlo dojít k vpádu a potyčkám, jež stály za škodami v tomto kraji. 1426 – v tomto roce přestává být zmiňována ves Prachová, která zřejmě zanikla a velká část její obyvatel se přestěhovala do Hrušovan, o čemž svědčí i to, že někteří sedláci z Hrušovan vlastnili pole v této oblasti. V této době již husitské války na plno zasáhly i tuto oblast a mohly způsobit ztráty na životech, migraci a škody na majetku. Připomeňme, že právě v tuto dobu tudy táhla husitská vojska, jež čelila třetí křížové výpravě postupující ze severu, a s níž se vítězně střetla u Ústí nad Labem. 1520 – velká morová rána patřící k jedné z četných epidemií, které zasáhly Čechy v 16. století, zdecimovala místní obyvatelstvo. Po roce 1550 – Hrušovany se stávají majetkem panů z Schönfeldu (Zejdlic z Šenfeldu), jako část dědičného majetku Encovan, který držel po dvacet let v zástavě král Ferdinand I. 1573 – Osvald z Schönfeldu vybudoval a daroval ke kostelu zvonici a s ní i velký zvon ulitý zvonařem Brykcym z Czymberpku. Ve stejné době jako zvon daroval taktéž i cínová křtitelnice. 1580 – Osvald z Schönfeldu upravil a zřejmě i zvětšil kostel. Schönfeld, jenž předtím zastával funkci kancléře Svaté říše římské a vice kancléře císaře Svaté říše římské a českého krále Ferdinanda I., patřil k předním šlechticům v zemi a zřejmě disponoval dostatečnými prostředky k těmto úpravám. 5

1589 – v prosinci umírá Osvald z Schönfeldu a je pochován v kostele (v rakvích zhotovených rovněž zvonařem Brykcym z Cyzymberpku) v rodinné kryptě, po boku své manželky Lukrecie (rozené von Witten), jež zemřela o dva týdny později, a vedle syna Rudolfa tajného luterána (zemřel 1602). 1623 – 23. března byl kostel zkonfiskován králem Ladislavovi Zeidlitz z Schönfeldu, který byl druhým manželem vdovy po Rudolfovi – Lidmila z Schönfeldu a Mitrovic. To nepřímo potvrzuje tajné luteránství Rudolfa a zřejmě i jeho druhé manželky. Ladislav Zeidlitz podporoval české stavovské povstání, jinak by mu nebyl majetek a s ním i kostel konfiskován, avšak svoji podporu stáhl, což mu zachránilo život. Majetek včetně kostela zakoupila Polyxena z Lobkovic za ohromnou částku 71.349 českých grošů. V roce 1631 se Ladislav nakrátko vrátil zpět na své panství díky postupující saské armádě, jeho pobyt se však omezil na tři roky a poté musel znovu emigrovat. 1640 – v listopadu tohoto roku, během poslední fáze Třicetileté války, vyplenili vojáci pod švédským praporem Hrušovany (bellum se ipsum alet). Bylo to v době, kdy švédská vojska zatlačila císařské síly do Čech. Kostel byl částečně poškozen a vypálen, rovněž došlo k dalšímu přílivu utečenců z okolí. 1641 – vikář Jerem. Hireonimus Bielsky byl donucen se vystěhovat zřejmě do Roudnice, sídla Lobkoviců; v úvahu připadá i možnost přestěhování do Hoštky, čemuž by více nasvědčovaly pozdější prameny z roku 1784. 1671 – nad vchodem do kostela byla umístěna pamětní kamenná deska vztahující se zřejmě k roku jeho obnovy (bohužel je ztracena). Toto je uvádí Brosche (Brosche, 1970). 1678 – podle záznamů jsou Hrušovany v této době katolické s převahou německého obyvatelstva, což potvrzuje jak změnu ve složení obyvatelstva, tak i změnu převládajícího vyznání. Po třicetileté válce došlo v Evropě k migraci obyvatelstva, jež se dotkla i Hrušovan. 1756 – na počátku Sedmileté války se v Hrušovanech na čas ubytovali rakouští vojáci. Bylo to v době, kdy rakouská armáda v reakci na pruský vpád do Saska postupovala na sever a obsadila mimo jiné Ústí nad Labem a Děčín. 6

1766 – 24. dubna byly do provozu uvedeny varhany, zbudované Johanem Russem. 1780 – v Hrušovanech byla založena farní škola. 1784 – Kostel spadal pod farního kněze z Hoštky, v Hrušovanech byla zřízena expositura. 1787 – podle záznamů měly Hrušovany 45 domů. 1799 – Císařský dvorní rada Johann Paul von Hojer byl pohřben v místním kostele i se svou ženou. 1819 – škola respektive místní učitel Anton Scheider získal ocenění – vzorná škola a Schneider obdržel cenu přímo od císaře Františka II. 1832 – hřbitov nacházející se kolem kostela byl zrušen a nový vybudován v blízkosti silnice do Encovan. 1833 – podle záznamů se obec sestávala z 46 obytných domů a žilo v ní 245 obyvatel převážně německé národnosti a katolického vyznání. 1835 – Zbytky starého kostela v Prachové byly odstraněny a na místě byla započata stavba nového kostela. 1845 – vážný požár zničil ve vsi 20 obytných domů a 19 stodol. 1847 – další velký požár. 1869 – znovu vybudován kostel na Prachové. 1873 – v Hrušovanech založena škola se třemi třídami. 1874 – otevřena nová škola se čtyřmi třídami. 7

1884 – od tohoto roku mají Hrušovany místní hasičskou jednotku. 1885 – u kostela byla nalezena zinková pamětní deska s věnováním „vznešený a udatný pán Rudolf z Schönfeldu a Encovan“. Erb tvořil dvojitý štít rozdělený do osmi polí s korunou na vrchu, zavřeným hledím, pod ním řetěz s křížem, celek obepjatý dubovou ratolestí a korunován chocholem. 1886 – Lobkovicové prodávají část encovanského panství a lesů. 1924 – 21. ledna odsloužil kněz v kostele českou mši, stalo se tak poprvé od roku 1623. 1930 – podle sčítání obyvatelstva měly Hrušovany 73 obytných domů s 366 obyvateli, z nichž bylo 330 Němců, 34 Čechů a 2 cizinci. Z toho se jich 357 hlásilo ke katolické církvi, 6 k evangelické a 3 k jiné. 1955 – v kostele byla celebrována poslední mše, poté byl kostel opuštěn a zanechán svému osudu – krádežím a úpadku. Po 1970 - hodnotnější součásti vybavení byly přeneseny do místního muzea. Po 2000 – kostela občas využívá a spravuje místní mládežnická organizace „TOM“. 2008 – kostel převeden do soukromého vlastnictví; plánované rozsáhlé opravy.

8

III. Prameny, plány, literatura Prameny týkající se kostela jsou vskutku omezené, a je třeba uvážit, že ani Soupis památek Posvátná místa Království českého od Podlahy neobsahuje Litoměřický kraj. Primární prameny – Místní instituce uchovávají ve svých fondech několik málo nesouvislých farních záznamů. V žitenickém archívu se nachází následující prameny: Farní úřad Hrušovany, který byl „vytvořen“ administrativou katolické církve a obsahuje neúplné farní záznamy z let 1623 – 1626, 1734 – 1785, 1835 – 1940. Další archivní záznamy jsou Velkostatek Encovany a Stavební úřad, jenž jsou prameny vzniklé pod lobkovickou správou a zachycují neúplné účetní knihy kostela z let 1743 – 1839 (sub č. 301) a dále 2 mapy sine dato (sub č. 476). Druhý archiv, který vlastní fondy týkající se Hrušovan, je Státní regionální archiv v Lovosicích, který uchovává dokumenty z let1766 – 1910 týkající se především farních nákladů. Klíčové okamžiky v dějinách kostela, týkající se především stavební historie, bohužel chybí Sekundární prameny, literatura – V případě hrušovanského kostela jsou sekundární prameny velmi důležité a lze je stavět na úroveň primárních, vzhledem k tomu, že obsahují záznamy z dokumentů, které se nedochovaly.

Sommer, Johann Gottlieb, Das Konigreich Böhmem; statistisch-topograhischdargestellt Ertse Band. Leitmeritzer Kreis. Prag 1833, s. 378-9. Sedláček, August, Hrady, Zámky a Tvrze Královstvi Českého, Praha 1923, díl 4., s. 113

9

Luksch, Vincenc, Topographie des Bezirkes und der Stadt Leitmeritz, c. 1920 (nepublikováno), díl 2, s. 134-137. Brosche, Wilfried, Leitmeritz und das Böhmische Mittelgebirge. Heimatbuch über den Kreis Leitmeritz in Böhmen, umfassend die Gerichtsbezirke Leitmeritz, Lobositz, Auscha und Wegstädtl. Fulda 1970, díl l. a 3., s 395-396. Obrazové přílohy jsou fotografie z třicátých let dvacátého století, nedávno získaná pohlednice datovaná 1905. K dnešku nebyly nalezeny další dostupné obrazové materiály. Plány kostela byly vypracovány za laskavé podpory NPÚ a nárysy zpracoval autor sám.

10

IV. Analýza budovy a) Lokace Obec Hrušovany se rozkládá na 50° 31' 07.01" severní šířky a 50° 31' 07.01" východní délky, ve výšce 262 metrů nad mořem, na okraji malebné roviny, kterou Sommer nazývá blata, což naznačuje původně mokřinatý charakter krajiny. Název Hrušovany vychází bez pochyby ze slova hruška; to ostatně tvrdí

Sommer, jenž tak vykládá etymologii německého názvu

Birnendorf (Hruschowan, Ruschowan). Samotný kostel stojí v nejjižnější části vesnice na okraji starší ze dvou návsí, na které se až do roku 1950 nacházela tůňka. Obec leží asi 2 kilometry jihovýchodně od Encovan (okres Litoměřice, Ústecký kraj), plocha Hrušovan zabírá 299 hektarů, žije zde přibližně 299 obyvatel a v minulosti byla vesnice známá především pro pěstování hrušek, jablek, čočky, chmele, což jsou pro tuto oblast charakteristické plodiny. Nemalý význam měly i lomy na opuku, cihlářskou hlínu a cihlárny, kterých zde bylo několik. Kostel je zdaleka nejstarší budovou v obci. Další velmi staré budovy se nacházejí v jeho těsné blízkosti, z nichž jedna roubená stavba pochází z pozdního 18. století. Místní legendy zmiňují starý ženský klášter, jež se tu měl nacházet, a jehož zbytky měly být viditelné snad ještě v 18. století. Archivní zdroje citované Broschem dokládají několik zničujících požárů v 19. století v letech 1845, 1846 a znovu 1882, nicméně existence roubených staveb, stejně jako vzrostlá lípa před kostelem (pravděpodobně pamětní, zasazená při příležitosti postavení nové severní fasády) naznačuje, že se požáry omezily na severní část obce. Z geologického pohledu se Hrušovany nacházejí na druhohorních usazeninách svrchní křídy (Santon-Turon), které jsou zastoupeny opukou a jílovcem, z něhož se v místních cihlárnách vyráběly cihly a dlaždice. Až do začátku druhé světové války obklopoval kostel ovocný sad sloužící potřebám fary; sad je zde datován od roku 1880. Do dnešní doby si umístění kostela především pak jeho severní průčelí uchovává rurální charakter, jehož skryté kouzlo je umocněno ctihodnou lípou, která tuto stranu zastiňuje a dodává ji na tajemnosti. b) Exteriér i Půdorys Půdorys kostela má spíše tvar čtyřúhelníku, než pro kostely obvyklý tvar kříže. Osa kostela je ve směru východ – západ, s vystupujícím kněžištěm na východě a chrámovou

11

předsíní na západě - loď kostela společně s bočními chrámovými loděmi tvoří zhruba obdélník, sakristie pak vystupuje ze severní strany kněžiště. Loď vychází přímo z kněžiště (tj. bez příčné lodě) a rozšiřuje se do severní a jižní boční lodě, jež jsou stejně dlouhé ale různě široké. Západní vstup (narthex) není umístěn přímo v ose východ – západ a navíc symetrie kněžiště s pěti poli je bez ohledu na nepřesnost zdiva neobvykle a zjevně nakřivo (viz plán), ačkoli se nejedná o příklad záměrného posunutí vůči lodi kostela v souladu se skloněnou hlavou Krista na kříži (typ v Británii známý jako weeping chancel). V případě hrušovanského kostela má kněžiště místo přibližně stejného rozdělení po 45 stupních kolem osy druhé pole větší úhel než třetí, který je o to menší.

ii Zdivo Tak jak je popsáno výše, nachází se vesnice v oblasti s výskytem opuky, slínovce a cihlářské hlíny. Není proto překvapivé, že se zdivo kostela skládá právě z místních materiálů – především opuky (severně od vesnice se doposud nalézá nepoužívaný opukový lom), tu a tam doplněné zdivem z místních cihel a tašek. Na novou střechu kostela byly použité strojově vyráběné červené pálené tašky, které ač ne zcela autentické (kostel kdysi pokrývaly bez pochyby olověné pláty nebo později ručně tvarované tašky podobné těm na zvonici) nejsou v rozporu s místními produkty. Zdivo je zhotoveno z lámaných kamenů položených do řad, to znamená, že kameny byly bez pochyby hrubě přitesány (ne však do tvaru kvádrů) a nebyly pokládány zcela náhodně. Zdi jsou spojeny vápennou maltou a nahozeny několika vrstvami vápenné omítky, přičemž některé nejstarší části zachovávají viditelnou konturu zdiva pod omítkou. iii Průčelí Severní průčelí směřuje k starší z obou návsí a kromě sakristie, která byla postavena dříve, je nejnovější částí kostela. Pravděpodobně byla tato strana navržena v souvislosti s rozvojem severní části obce, jako opožděná obnova škod způsobených plenícím švédským vojskem v listopadu 1641. Tato přestavba zcela jistě nezačala bezprostředně po roce 1641, kdy ke škodám došlo, uvážíme-li potřebu nápravy obrovských škod způsobených válkou a limitované prostředky, jež byly k dispozici. Nezaměnitelný styl, tak typický pro architekty pracující v okolí během 17. století, jako byl například Antonio della Porta (zodpovědný za stavbu lobkovického sídla v Roudnici nad Labem a kostela v blízkých Dolánkách nad Ohří (obr. 3), který má podobné průčelí (obr. 2)) či stavitel Guilio Broggio, je evidentní a ukazuje na opravy v pozdější části 12

17. století. Tento styl je opakováním často užívaného renesančního/manýristického schématu, které se vyvinulo ve Florencii (obr. 4) v půlce 15. století a užívalo se po celé Evropě až do poloviny 18.století. Zde bylo tohoto schématu užito k přestavbě severního vchodu a vlastně tak odporuje ose kostela východ/západ. Boční okna, jež by normálně směřovala nad boční lodě a centrální okna, která běžně směřují nad hlavní loď, jsou zde umístěna nad severní galerií/chórem a schodištěm a reprezentují tak skvěle barokní využití klasických prvků netradičním způsobem. Tři pole, do nichž je průčelí rozdělené, přičemž prostřední je vyšší než postraní křídla, jsou symetricky vztyčena podél svých vertikálních os a uspořádána systémem pilastrů, které mají zalomenou část a kladí a jsou vztyčeny na kamenných soklech. Pilastry a okna směřují jako by do středu, k zaklenuté nice, do níž byla (pravděpodobně jako dar) v roce 1735 umístěna socha (obr. 5) Panny Marie; nika je korunována tympanonem a kladím. Kamenné sokly pilastrů jsou zakončeny římsou cyma recta a jsou osazeny triglyfy. Řada tři oken (obr.6) v prvním patře slouží k osvětlení galerie, přičemž jednotlivá okna jsou orámována štuky ve tvaru zdobeného listový a mušlemi (barokní ne rokoková); třetí okno je však „slepé“(obr. 7), aby umožnilo zakomponování již existující schodiště a dokončilo tak symetrii celého průčelí. Souměrnost celého průčelí dotváří malé okno, jež má podobný tvar jako na západním průčelí, a konečně malé žulou orámované dveře na schodiště k horní galerii. Barokní dveře (obr.8) jsou spíše nenápadné a jako ohraničení je použito motivu tryglifu, zakončeny jsou římsou z opuky. Jižní fasáda má jednoduché uspořádání se třemi okny (obr. 8) z 15. století (dvě stejná okna jsou rovněž na obou koncích boční lodě), s tvarem zahroceného trojlistu, ovšem bez příčného sloupku a kružby. Fragmenty části kružby (obr. 9), tam kde nejsou zakryty omítkou, nicméně jasně poukazují na to, že zde někdy existovala velká okna s kružbou, zřejmě na severním průčelí, jež byla odstraněna či spíše zničena v roce 1641. Zdá se, že jasně viditelná stavební linie (obr. 10) vykresluje původní výšku střechy před přidaným zaklenutím z 16. století. Na jižní straně kněžiště jsou dveře pro kněze s malým kulatým okénkem nad nimi; blíže se jim budeme věnovat v části věnované východnímu průčelí. Západní průčelí v gotickém slohu bývá tradičně nejvíce zdobené, avšak vzhledem k přeorientování kostela v jeho pozdější historii se nedochovalo nic víc než jednoduchá vstupní předsíň (narthex), velké barokní okno přidané k osvětlení galerie (shoduje se s přestavbou severního průčelí) a malé okno v přízemí podobného stylu. Průčelí dále zahrnuje i malé kruhovité okénko osvětlující schodiště a konečně gotické trojlisté okno v jižní boční lodi. 13

Východní průčelí se skládá z boční části jižní galerie, kněžiště a východního zakončení sakristie. Pokřivená symetrie (viz plánek) je ihned patrná z nerovnoměrného umístění tří pískovcových lomených gotických oken ze 14. století (obr. 11) v druhém, čtvrtém a pátém poli. Třetí pole je bez oken, což vypadá jako původní záměr; vzhledem k tomu, že by bylo příliš malé k umístění okna s kružbou, a tak bylo ponecháno jako „slepé“, i kvůli umístění retabula. V 19. století, přesněji kolem 1880, byla do dvou oken instalována barevná skla, což je spíše na škodu, jelikož si jejich umístění vyžádalo úpravu tvaru a velikosti oken, aby do nich skla pasovala. Venkovní zdi kněžiště jsou takřka až do výše krovu podpírány čtyřmi třístupňovými pilíři (za použití jak nárožních tak čelních). Pilíře podpírající první a druhou zeď jsou částečně spojené se zdivem sakristie, k čemuž je nutné připočíst ještě jeden, který byl zcela zahrnut do stavby sakristie. Malby na fasádě byly předmětem zkoumání odborníka, který konstatoval, že jsou dekorativní a zahrnují falešné červené pilastry. Více detailů je v přiloženém výzkumu. c) Interiér Vstoupíme-li do kostela, jeho interiér ihned změní všechny naše představy, které jsme mohli nabýt při pohledu na severní průčelí. Na první dojem působí interiér takřka byzantsky či románsky ve své prostotě, přímosti a nezdobné jednoduchosti (obr. 13). Podloubí tvořené kruhovou klenbou vytváří v malém prostoru dojem majestátnosti, kterou posiluje světlo z gotických oken. Dekorace, pomineme-li nedokonalé barevné linie, kříže a tečky, takřka úplně chybí, což je velmi nezvyklé i v případě, že peníze limitovaly výzdobu, protože existovalo mnoho způsobů, jak napodobit bohaté detaily a zakončení. V tomto případě se ona jednoduchost jeví jako záměrná a překvapivě to vypadá, že byla obecně respektovaná během pozdějších oprav a přestaveb, a to dokonce i po přidání složité barokní fasády – ještě více se tak potvrzuje předpoklad, že opravy v roce 1671 zahrnuly především fasádu a ne vnitřek. i Přízemí Přízemí se skládá z kněžiště, lodě, severní a jižní bočních lodí, sakristie a západní vstupní předsíně (narthex). Hlavní vchod je ze severu, kromě něho se zde nachází ještě vchod pro kněze z jihu kněžiště. Loď má jednoduchou hvězdicovou klenbou (obr. 14), náhle zakončenou, ne však nevkusně, kulatými oblouky na všech čtyřech stranách. To by mohlo, ač ne definitivně, naznačovat různou dobu stavby lodě a bočních lodí. Pět zhruba čtvercových sloupů nesoucích galerii má původ v dřívější konstrukci lodě z první dekády 13. století. Každý z nich má sokl a abakusové patky ve tvaru jednoduché torusové římsy (obr. 15) 14

z opuky (původně nabarvené sytě zeleně s červeným mramorováním či scagliola), ze kterých vyrůstají segmentované klenuté oblouky. Oblouky na severu a západě podpírají galerii, na jihu jsou vyšší - nacházejí se na stejné úrovni jako oblouky na horní galerii. Každá z bočních lodí stejně tak západní galerie je zaklenuta křížovou klenbou. Jižní boční loď je vyšší vzhledem k absenci galerie, i přes použití různých stavebních prvků jsou obě lodě čistě sladěny v kompaktní celek. Změna ve zdivu je evidentní v jižní boční lodi, kde původní hlavní loď přiléhá k novější konstrukci boční lodě. Kněžiště je typicky položené výše než loď a ohraničuje ho oltářní zábradlí z pískovce ve tvaru čtyřhranných sloupků (obr 16). Zdá se, že dveře pro kněze na jižní straně byly jednoduše přestavěny kolem roku 1670 z původních středověkých (zbudovaných v roce 1384, kdy byla vybudována první fara), jelikož zde není náznak nového zdiva kromě kamenné obruby. Nepravidelné osmiboké kněžiště má klenbu s pískovcovými žebry (obr. 17), které končí v pětibokých krákorcích (obr. 18). Centrální výčnělek se zde již nenachází, ačkoli otvor sloužící k jeho uchycení naznačuje jeho někdejší přítomnost. Neúplné gotické nástěnné malby jsou popsány v provedeném výzkumu, který je přiložen. Třebaže některé fragmenty drapérií by mohly být podobné a stejně staré jako fresky na zámku v Encovanech datované kolem 1570, je oblouk kněžiště zaoblený a má stejnou výšku jako strop kněžiště, což naznačuje, že se nikdy předtím nejednalo o lomený oblouk (pokud by byl lomený oblouk později přestavěn na kulatý, nebyl by v souladu s výškou stropu kněžiště, přičemž zde nejsou viditelné stavební úpravy). Opukové podlahy v kostele jsou velmi homogenní, kromě sakristie, v níž je použita hrušovanská dlaždice, jednotlivé kameny mají velmi rozdílné tvary, takže se zdá, že jde převážně o původní dlažbu z 15. – 16. století. Sakristie se nachází na severní straně kněžiště a pravděpodobně vznikla později přibližně 70 let po vybudování kněžiště. Zvláštností je žebrová klenba sahající od podlahy ke stropu a dvě malá okénka vedoucí na sever a na východ. Kamenem orámované sanktuárium pochází ze stejné doby, má kovová dvířka s károvým vzorem a zdobená paterou (obr. 20). Náhrobním sochám a kamenům se budeme věnovat v sedmé kapitole.

ii Galerie Přístup na galerii je z venku po jednoduchém spirálovitém schodišti (obr. 21), jehož jednotlivé stupně jsou protaženy do centrálního nosného sloupu. Ke stavbě bylo použito výhradně opuky a pravděpodobně ho lze datovat do fáze přestaveb započatých v pozdním 16. století Schönfeldy. Na horní galerii se napojuje v severozápadním rohu a pokračuje dále do 15

podkroví; ve středu se nachází malé kulaté osvětlovací okénko. Galerie opisuje nad arkádou tvar písmene L (obr. 22) na severozápadní straně budovy, na podlaze je dlažba stejná jako v sakristii z „hrušovanské dlaždice“ a je obehnána solidním parapetem zakončeným opukou. Galerie protíná v horní části třetí oblouk na západním konci jižní boční lodě, bez pokusu o uzavření tohoto prostoru, což vypadá spíše jako záměr než opomenutí - tento prostor pravděpodobně nebyl zazděn, aby se jím mohl šířit zvuk. Barokní okna, dvě na sever (s třetím „slepým“ na schodiště) a jedním na západ, jsou jednoduchá křídlová okna s doširoka rozevřeným hlubokým ostěním. Vzhledem k vnitřku nejsou okna osově souměrná, na rozdíl od vnějšku, což podporuje domněnku, že zde před barokními opravami včetně přestaveb, které následovaly po škodách vzniklých během Třicetileté války, existovala v nějaké formě starší okna. iii Dveře Hlavní vstup ze severu je malý, opatřený barokním pískovcovým portálem a kazetovými dřevěnými dveřmi s jejichš původním zámkem ve tvaru draka (srovnej se zámky na kostele v Dolánkách od della Porty (obr. 3). Na severní straně se nachází rovněž malý kamenem orámovaný vstup zajišťující z venku přístup na galerii. Dveře pocházející z doby stavby galerie a později byly zahrnuty do přestavby severního průčelí. Těžké, masivní dveře do vstupní předsíně (obr. 23) jsou starší, z pozdního 15. či počátku 16. století a jsou opatřeny kovovým řemínkovým vzorem typickým pro toto období. Dveře do sakristie a kněžiště jsou nejspíše z 18. či 19. století a není potřeba se jim obsáhle věnovat, zřejmě souvisí s tehdejšími opravami.

iv Okna Pět pískovcových oken z 15. století (obr. 26) v jižní boční lodi bylo popsáno výše. Stále jsou v nich zachovány pozůstatky několika šestiúhelných olovnatých skel z přelomu 17. a 18. století. Stejně tak jsou zbytky těchto skel ve dvou malých kruhových okénkách (obr.27) a na některých místech i v nepropracovaných dvoukřídlých oknech z 19. století. Lomená okna v kněžišti, z nichž každé je umístěno různě vysoko, byla mírně zmenšena kvůli umístění nevzhledných barevných skel z 19. století, která se nacházejí ve velmi špatném stavu. Dvoukřídlá okna na galerii stejně jako dvě malá okna pod klenbou galerie jsou popsána výše.

16

v Krypta Ačkoli můžeme v kostele najít několik náhrobních desek (viz část VI. Hodnotné detaily), jediná podzemní krypta je ta, jež náleží rodině Schönfeldů. Jedná se o malou podzemní místnost (obr. 29) v jižní boční lodi, do které se vchází po pětistupňovém schodišti, jehož kamenná obruba původně nesla náhrobní desku, která je nyní rozlomena na tři části (pravděpodobně během švédského plenění). Místnost má valenou klenbu, podlahu z místních dlaždic a není o nic větší než k umístění 4 úzkých rakví, které v ní spočívají. vi Vybavení a doplňky Zdá se, že nejbohatší části vybavení, které v kostele byly, pocházely z doby vlastnictví Schönfeldů a shořely či byly ukradeny plenícími švédskými vojsky v roce 1640. Dokladem tohoto požáru jsou jasně viditelné stopy pod novějšími vrstvami malby (viz. expertíza akad, mal. Anny Svobodové) a na dřevěných součástech kolem výklenku na bohoslužebné nádobí v kněžišti. Zda se zde nacházela Piscina (kamenná výlevka) či Sedilia (zdobená kamenná sedadla) nevíme, jelikož se po nich nezachovala ani stopa. V současné době jediným vybavením kostela je několik nezajímavých kostelních lavic v neogotickém stylu z 19. století, (obr. 30), pár spojených zpovědnic, vše z doby kdy došlo k instalaci barevných oken, a tři oltáře (obr. 31) taktéž z této doby. Budova fary by tak připadala přesně do období, z něhož pochází toto vybavení. Do doby než byl přenesen na nezjištěné místo, se zde nacházel gotický dřevěný triptych svaté rodiny datovaný kolem 1500 a renovovaný 1612; dále byla v kostele malá cínová křtitelnice z roku 1522. Starší barokní kazatelna je ze 17. století (stávající náleží k výbavě z 19. století), zachovala se z ní pouze ozvučná deska, nabarvená na bílou a šedou s pozlacenými akantovými ozdobami.

d) Konstrukce krovu Konstrukce sedlové střechy vede k domněnce, že pochází z doby oprav a přestaveb v roce 1670. Avšak skutečnost, že kamenné schodiště vede bez přerušení až do podkroví, by mohla naznačovat, že průčelí mohlo být sedlové. Dokonce z doby přestaveb započatých Osvaldem z Schönfeldu na konci 16. století. Pokud by se to prokázalo, že tomu tak je, znamenalo by to, že Schönfeld nevybudoval schodiště, jakkoli to může znít divně, což by dále muselo znamenat, že nepostavil ani galerii ani jižní boční loď a jeho úpravy nebyly vůbec rozsáhlé. Spíše to však vypadá, že gotická stavba původně nesla valbovou střechu pokrývající loď a kněžiště a později byla rozšířena i nad dostavěné boční lodě. 17

Během celkové rekonstrukce provedené v roce 2001 došlo k výměně původního krovu, který byl odstraněn bez provedení potřebného průzkumu a lze tak pouze litovat, že tím byla ztracena možnost získat cenné informace.

e) Kampanila Kampanila (volně stojící zvonice) byla podle dostupných archivních pramenů vybudována v roce 1573 (obr. 32). Stejně jako v případě kostela tvoří zdivo místní opuka, přičemž jednotlivé kameny jsou položené v řadách, spojené vápennou maltou a nahozené jednoduchou omítkou se „selským sgrafitem“, které je doposud viditelné. Výzkum rovněž odhalil, podobně jako u kostela, falešné červené pilastry. Ke zvonu se přicházelo po krytém venkovním schodišti, které sahá do prostřední úrovně stavby, odkud mezi konstrukcí pro zvon stoupá krátké dřevěné siderické schodiště k otevřenému krovu. Kampanila má na všech čtyřech stranách pískovcová renesanční okna, z nichž severní a jižní (obr. 34) jsou dvojitá s prostředním sloupkem a západní a východní jednoduchá bez dělení. Jehlanovitá střecha je korunována malou bujarou, pozlacenou, měděnou vlaječkou. Zajímavý zvon, ulitý mistrem zvonařem, byl před několika lety odstraněn a zvonice tak zůstává, bohužel, bez svého původního účelu. Ve dvojici klenutých místností v přízemí se nachází kostnice, do níž byly přeneseny v roce 1835 lidské ostatky ze zrušeného hřbitova, který se rozkládal u kostela. f) Hřbitovní zeď Kostel na západě a jihu obklopuje asi 2,2 metru vysoká zeď, kterou je možné datovat do pozdního 17. století, ale stejně tak mohla být postavena jako nové ohraničení kostela v době, kdy byl zrušen hřbitov. Nemáme však mapy, jež by toto přesvědčivě prokázaly. Ke stavbě zdi bylo použito opukového kamene a její vršek kryje hrušovanská dlaždice. Zeď má pravidelné výklenky podél vnitřní strany, které pravděpodobně uchovávaly pohřební výbavu jako například urny či sochy. V prvním výklenku se nachází náhrobní kámen s datem 1624 a na severním konci, u kostela, nesou dva sloupy tepanou kovovou bránu (obr. 36).

18

V Stavební vývoj a morfologie Jakákoli analýza předpokládaného stavebního vývoje stavby – kromě toho zdokumentovaného a známého – založená na metodě nedestruktivního průzkumu či intervenční metodě musí nutně zahrnout úvahy a odborné dedukce. Rovněž je nutné vzít na zřetel, že stavby s dlouhou historií byly často zvětšovány, upravovány, měnily průčelí a dokonce mohly být zmenšovány. Při identifikaci klíčových dat z historie budovy je možné předpokládat, že zásadní architektonické změny a přestavby mohou být dány do logické souvislosti s událostmi, jako jsou válečné škody či přírodní pohromy, změny a úpravy v souladu s panujícím slohem, změnou vlastníka či zásadní změnou v liturgii. Pokud by jsme začali analyzovat všechny možné domněnky a brát v úvahu relevantní události zaznamenané v pramenech, bylo by možné na jejich základě vypracovat několik možných variant vývoje, s ohledem na historii budovy během sedmi století. V případě našeho kostela by však takový přístup určitě přinesl více nových otázek, než kolik bych jich vyřešil. Nejpravděpodobněji se tak jeví následující možnost stavebního vývoje hrušovanského kostela. Základní kámen kostela byl položen před rokem 1312, vzhledem k skutečnosti, že v tuto dobu je kostel veden jako farní. Jeho uspořádání bylo prosté s kněžištěm a lodí v ose, bez bočních lodí a sakristie. Sakristie pochází z pozdější doby, jelikož do ní zasahuje nejméně jeden z opěrných pilířů již stojícího kněžiště. V průběhu husitských válek došlo k zničení kostela ve vsi Prachová, čímž vznikla praktická potřeba většího kostela v této oblasti – vstupní předsíň a jižní boční loď by mohly představovat odpověď na potřebu pojmout větší počet věřících. Jižní boční loď musela být postavena ještě před tím, než kostel získal Osvald z Schönfeldu, vzhledem ke dvěma navzájem se podporujícím faktům. Za prve, okna jsou prokazatelně z předchozího období (gotická trojlistá okna bez dělícího sloupku a kružby), a za druhé, tak významný šlechtic, jakým Osvald Schönfeld vskutku byl, by nezískal kostel bez toho, aby do něj nezakomponoval soukromou pohřební kapli – jeho náhrobek je v kostele postaven před oknem – jistě by neinvestovalo přestavby kostela, aniž by zde vybudoval prostor pro svůj pomník. Stejně tak by Schönfeld jako přední dvořan v království (zastával pozici vice-kancléře českého království a rady v římské říši) zanechal svůj „otisk“ na budově v souladu s tehdejším 19

převládajícím slohem, zejména pokud v téže době budoval nový zámek na svém encovanském panství. Konstrukce a styl klenby v obou bočních lodí jsou natolik podobné, že pravděpodobně byly postaveny zároveň a lze je tak připsat Schönfeldovi, společně s galerií a přístupovým schodištěm. Podobně asi upravil, v souladu s tehdejším převažujícím renesančním stylem, střechu budovy, aby ji uvedl v soulad s novou klenbou a změnil ji z valbové na jehlanovitou nebo na sedlovou se štítem na sever. Jak zmiňuje Brosche, kostel přišel o farní status v roce 1641. To s největší pravděpodobností zapříčinily rozsáhlé škody způsobené vojáky švédské armády. Devastace touto válkou byla tak obrovská a dalekosáhlá, že opravy škod nemohly započít v krátké době po jejím skončení. K největšímu poškození zřejmě došlo na severní straně kostela (strana, kde se rozrůstala vesnice), zatímco jižní boční loď, sakristie a hlavní loď zůstaly bez většího poškození. V neposlední řadě je potřeba zmínit rok 1735, uváděný jako datum přestavby severního průčelí. V historii kostela ani vesnice není žádná událost ani epizoda, která by potvrzovala toto tvrzení. Na základě slohu a zmínky u Broscheho o pamětní desce s datem 1671, se zdá pravděpodobnější, že k přestavbě došlo dříve. Podle toho je následující vývoj kostela načrtnut ve shodě s prameny, nalezenými daty a architektonickými fázemi kostela, jež jsou pravděpodobně důležité v jeho stavební morfologii: Ranné 14. století – 1312, Johann Gottfried Sommer uvádí v roce 1833, že v letech 1312 – 1641 měly Hrušovany vlastní faru, z čehož je možné usuzovat, že kostel v tuto dobu již stál; tedy jeho jádro, k němuž přibyly pozdější boční přístavby. Kněžiště se žebrovou klenbou, výklenek na bohoslužebné nádobí a východní hrobka pocházejí z této doby. Pozdní 14. století – 1384, v tomto roce je v souvislosti s kostelem zmíněn desátek ve výši 24 českých grošů a stavba fary (samozřejmě ne té stávající). Tehdy mohla být rovněž postavena sakristie, jež musela vzniknout později než hlavní budova, protože nejméně jeden z podpěrných pilířů kněžiště je zakomponován do zdiva sakristie. Po roce 1420 – po zničení kostela svatého Mikuláše v blízké Prachové během husitských válek došlo k přesunutí fary do Hrušovan a to mohlo vést k zvětšení kostela –

20

pravděpodobně o jižní boční loď a možná i o severní. Hvězdicová klenba nad boční lodí odpovídá tehdejší době, ačkoli by stejně tak mohla poukazovat na schönfeldské období. Po roce 1550 – Osvald z Schönfeldu v roce 1573 zakoupil a započal s úpravami kostela a vsi. Postavil rovněž kampanilu, která časově spadá do stejného období jako přestavba jeho sídla v Encovanech. Schönfeld nemohl vybudovat jižní boční loď, protože je nepravděpodobné, že by tak mocný aristokrat zakoupil kostel a nerozšířil ho rovněž se zřetelem na pohřební kapli pro svoji rodinou hrobku. Klenba, schodiště na galerii a možná i hvězdicová klenba lodi, spadají do tohoto období, přestože slohově jsou poněkud anachronické a více náleží do předchozího století a stylu. 1589 – Osvald z Schönfeldu umírá a je pohřben se svojí manželkou Lukrécií do vlastní krypty v jižní boční lodi. Velký náhrobní pomník na východním konci lodě zakryl gotické trojlisté okno. 26.3. 1623 – Polyxena z Lobkovic zakoupila kostel a pozemky, po té co královský majestát zkonfiskoval tento majetek Ladislavovi z Schönfeldu (byl protestantem), manželovi Lidislavy druhé vdovy po Rudolfovi z Schönfeldu. Kostel nenese lobkovickou heraldickou výzdobu. 6.11. 1640 – vyplenění a vypálení obce a okolí Švédy. Zničena byla fara a částečně i kostel (nástěnné malby na jižní straně kostela z této doby přečkaly). 1641 – od tohoto data není kostel veden jako farní. Důvodem byl s největší pravděpodobností značný úbytek obyvatelstva v okolí. 1671 – nad vchodem byla umístěna pamětní deska (již neexistující), kterou však zmiňuje Brosche jako památku na opravu a přestavbu kostela. To se vší pravděpodobností dokládá přestavbu severního průčelí v souvislosti s rozvojem vesnice v tomto směru a dlouhodobou potřebou oprav škod způsobených v roce 1640. Škody z roku 1640 se nemohly dotknout jižní boční lodě, jelikož zde nejsou patrné změny, ani tu není hvězdicová klenba. Severní a západní galerie jsou ve shodném stylu, s žebrovou klenbou a kulatými renesančními oblouky. Schodiště muselo být vybudováno ve stejnou dobu, aby poskytlo přístup na galerii.

21

Stratigrafie prokázala uhlík, který se zde pravděpodobně usadil v důsledku spálení dřeva, například kostelních lavic nebo jiného dřevěného vybavení. Původní vzhled (pravděpodobně modifikovaný) můžeme spojit s Antoniem della Portou, který v této době pracoval pro Lobkovice na přestavbě jejich sídla v Roudnici nad Labem a rovněž upravoval kostel v sousedních Encovanech; podobně prováděl menší úpravy na kostelech v místním regionu například sv. Jilí v Dolánkách nad Ohří. Oltářní zábradlí, nika a pravděpodobně hřbitovní zeď pocházejí rovněž z této doby. 1735 – na kostel, respektive na západní průčelí byla do horní niky pod tympanon přidána stojící socha Panny Marie, pravděpodobně se jednalo o dar. Přesto se nedá tvrdit, že by se datum na podstavci sochy shodovalo s rokem přestavby západního průčelí, jež vykazuje mnoho znaků slohu z dřívějšího období, jako například trojúhelníkové reliéfy, tak typické pro Gullia Broggiu (pro srovnání Kostel všech svatých v Litoměřicích) či Antonia della Portu (viz kostel sv. Jilí v Dolánkách na Ohří). 1814 – položena nová střecha, pravděpodobně současně se stavbou přilehlé školy. 1835 - přilehlý hřbitov byl zrušen a na jiném místě zřízen nový, současně došlo k zbudování kostnice v přízemí kampanily. 1880 – Přidání barevných oken do druhého (Kristus) a do čtvrtého pole (Marie), později byly připsány uměleckému sklenáři Řehořákovi, zároveň s tím došlo v okolí kostela k řadě menších nedoložených úprav. V této době byla rovněž postavena nová fara, což by mohlo znamenat další menší úpravy, které však na budově kostela zásadně nic neměnily. 1920 – malá zvonička nad kněžištěm dostala v této době nový tvar, který se však liší od stávajícího, takže se dá těžko určit, zda byla přestavěna v tomto roce nebo dříve. 2001 – výměna střechy – pravděpodobně druhá za posledních sto let (viz archivní fotografie, na nichž je střecha s vikýřem a bez něj).

22

VI. Hodnotné detaily a prvky, stručné umělecké zhodnocení kostela Mezi pozoruhodnosti kostela patří zejména náhrobní sochy Osvalda z Schönfeldu a jeho ženy Lukrécie (rozené von Witten), umístěné na východní stěně jižní boční lodi (obr 36). Pískovcový reliéf ve vybraném renesančním stylu s malou edikulou orámovanou sloupky, řemínkovým vzorem a kladím zobrazuje klečící pár naproti sobě – Osvald z Schönfeldu má úplný pancíř s královskými znaky, meč, váčkovitý poklopec a helmu u nohou, Lukrécie je oblečena do úplných šatů s vysokým límcem. Jejich znázorněni je velmi věrné. Celek je korunován kamenným reliéfem zobrazujím Krista na Olivetské hoře. Úplný vršek monumentu, na němž stál Mojžíš a svatý Jan Křtitel, bohužel chybí. Celá práce má původ zřejmě v Sasku, konkrétně v Pirně, odkud Schönfeldové pocházeli. V kryptě pod náhrobkem se nacházejí tři cínové rakve Osvalda, Lukrecie a jejich syna Rudolfa opatřené pamětními destičkami a podepsané jejich tvůrcem - Brykcy Zwonarz z Cymperku – který zhotovil o šestnáct let dříve v roce 1573 (obr. 37) zvony pro kampanilu. Po každé straně Schönfeldova památníku jsou dva náhrobní kameny. Pravý – reliéf dítěte datovaný 1596 s následujícím nápisem: Positus in tumulo Albini Samiel…. Anno Dni 1596 Qui fueras fili Adamo so/lamen Adame Post Christeum tua jam hic mol/liter ossa cubant Sed tamen in coelo te/cum solamen hababeo Namque fide justo vi/ta besta patet oCtobris triNa bIs septeMquVe InsVper hora oCCVVIt IVnIor fIOIVs eCCe tVVs Levý – reliéf muže s hlavou na polštáři datovaný 1607 (obr. 38) s následujícím věnováním: Jan Strnicky syn Kneze Ada/ma Bilskyho umrzel/ 11. dne m syce srbna/ leta Panie MDCVII. Conditus in tumulo hoc/ nune Rite qiesco Joannes / Filius Adami tum quoque ma/tris sine. Sed tandem tumulo sur/gam laetanter ab isto / Factus in aetherea sede /superstar eoro. Na druhém konci jižní boční lodě se nachází náhrobní kámen c. a k. dvorního rady Johanna Paula von Hojer a jeho ženy.

23

V prostřední části jižní boční lodě jsou dva nečitelné náhrobní kameny s erby (je možné, že pod jedním z nich by mohly spočívat ostatky Lidislavy). V kněžišti lze nalézt náhrobní kámen datovaný 15??, na němž je patrný evangelický kalich, avšak jinak je nečitelný. Stručné umělecké zhodnocení kostela Pokud máme zhodnotit kostel z uměleckého hlediska, je třeba vzít na zřetel, že se jedná o farní kostel a celá stavba odráží tento fakt, což ovšem neznamená, že kromě toho není na budově nic zajímavého a svým způsobem unikátního. Celkově budova nabízí návštěvníkovi architektonickou výstižnost a kontrast, přičemž působí více než jako pouhá sbírka detailů a to ji činí ještě více zajímavou. Navzdory rozdílnosti období, během nichž se kostel měnil z relativně jednoduchého gotického farního kostela, přes změny dané válkou a změnami vlastnictví, harmonie budovy zůstala zachována jako svědectví kontinuity slohů. Dojem z bohatého, do detailů provedeného, ranně barokního průčelí sice vybízí k představě majestátného interiéru, ale teprve po vstupu komplexní prostor dotváří opravdový půvab a charakter této budovy. Ve zdejším kraji jsou gotické farní kostely s bočními loděmi, galerií a kampanilou vskutku raritou, což spolu s výše zmíněnými zvláštnostmi a pouze částečně upraveným zasazením, dává kostelu vysokou uměleckou hodnotu a činí ho hodným pozornosti.

24

VII. Návrh na využití budovy a prohlášení k památkové péči V době, kdy se provádí stavebně historický průzkum, je kostel převeden do soukromého vlastnictví. Zde je možné zmínit podobné případy z Evropy, kde k takovým převodům rovněž dochází. Například v Británii se kostel převede do fondu nadbytečných kostelů, pokud je prohlášen za nepotřebný, a následně se rozhoduje o jeho dalším využití – kostel je buď prodán do soukromých rukou nebo předán k veřejnému využití, zřídka je rozhodnuto o demolici (více k této problematice např. http://www.english-heritage.org.uk/server/show/nav.1059). Podobný problém s nadbytečnými kostely se rovněž řeší v Německu, kde například ve spolkové zemi Severní Porýní – Vestfálsko došlo v diecézi Essen k předání asi sta kostelů k novému využití (pro srovnání např.: Underhill, William; Levis, Geriant, Remodeling the Churches: As European worship steadily declines, many grand old buildings have fallen into disuse. What should become of them?, http://www.newsweek.com/id/42958/page/1.) Vzhledem k tomu, že již došlo k předání kostela soukromému majiteli, není jeho využití nadále otázkou (níže je přiloženo vyjádření nového vlastníka s jeho záměry). Můžeme ještě dodat, že kostel byl nabídnut za symbolickou cenu jedné koruny místní samosprávě, která ho odmítla převzít. Nicméně otázka využití nadbytečných církevních staveb ve státě, kde se nachází tolik krásných avšak nevyužívaných a chátrajících kostelů, což je důsledek jak dlouhé doby totality tak i současným úpadkem víry, je stále aktuální a je třeba se jí zabývat. Každý nový způsob využití by měl být zvážen v kontextu toho, jak jsou zamýšlené změny citlivé, zda jsou změny dobře odůvodněny z pohledu památkové péče a provedené úpravy bude možné případně vrátit zpět. Idea využít takovou budovu jako obytnou je poměrně častá a autoři se o ní domnívají, že je více konzistentní s původní ideou božího domu, než využití ke komerčním zájmům. Záměrem, s nímž jsem získal kostel Narození Panny Marie číslo rejstříku 5-2232, je jeho obnova a využití jako architektonického studia a obytného prostoru. Mým cílem je provést tuto renovaci s co nejmenším negativním dopadem na integritu stávající budovy, jak jen to bude možné. Nepředpokládám žádné venkovní úpravy ve smyslu přístavků, rozšiřování či přestavby, které by zásadním způsobem měnily tradiční charakter budovy. Stejně tak nejsou mým záměrem vnitřní přestavby, naopak hodlám využít stávající uspořádání zásadněji nezměněné. Základní vybavení odpovídající

25

současným životním standardům, jako je koupelna/WC, ložnice, vytápění, a kuchyň, bude vybudováno ve stávajících a nerozdělených prostorách.

26

VIII. Škody a negativní aspekty Budova se naštěstí vyhnula mnoha deformacím v 19. a 20. století, změnám pochybného stylu a vkusu – jediným takovým případem jsou dvě barevná okna v druhém a čtvrtém poli kněžiště, jejichž instalace si vyžádala zmenšení otvorů za použití betonu(dokonce je možné, že okna pocházela odjinud a byla přenesena). Zasazení kostela v obci, ač stále pitoreskně umístěného na starší ze dvou návsí, poškodila během komunismu stavba nevzhledného sila na chmel na západě. Chátrání během posledních padesáti let způsobené nedostatkem pozornosti a údržby, je pak jinou věcí. Stav kostela se dá označit jako ucházející, k čemuž přispěla i oprava střechy v roce 2001, která zabránila zhoršení stavu kleneb, jež jsou vcelku zachovalé. Střešní tašky, třebaže nejsou zcela vhodné, nejsou v úplném rozporu s tím, co by bylo dodáno v minulosti z místních zdrojů, tj. výše zmiňovaná „hrušovanská taška“. Můžeme pouze litovat, že doposud existující vybavení historicky hodnotné bylo odebráno, tj. gotický oltář a schönfeldská křtitelnice. Pokusy vedoucí k odhalení jeho umístění podle soupisu z roku 1980 k ničemu nevedly, a tak lze pouze doufat, že bude nalezeno v některém z menších muzeí a neskončilo na mezinárodním černém trhu.

27

II. Část Obrazové přílohy Katastrální mapa

Historická mapa z roku 1834

28

Historické fotografie (1930)

Pohled ze severu

29

Pohled z jihu

30

Pohled na kampanilu ze severu

31

Pohled od fary (východ)

32

Další historické fotografie z doby před rokem 1930

Kampanila ze severu (2)

33

Pohlednice, známka z roku 1905

34

Současné zasazení budovy krajině

35

Plány Přízemí

36

První patro, galerie a klenby

37

Systém krovu kostela

38

Průřezy Severní strana budovy – měřítko 1:100

39

Jižní strana budovy – měřítko 1:100

40

Východní strana budovy – měřítko 1:100

41

Západní strana budovy – měřítko 1:100

42

Stavební vývoj budovy

Tmavě červená – I gotika 1300 – 1350 Světle červená – II gotika 1370 – 1400 Růžová – III gotika 1420 – 1450 Modrá – renesance 1550 – 1590 Béžová – baroko 1670 – 1740

43

Obrazové přílohy k textu

Obrázek 1, obec Hrušovany

44

Obrázek 2, geologická mapa Hrušovan

45

Obrázek 3, kostel v blízkých Dolánkách nad Ohří od Antonia Della Porty

46

Obrázek 4, kostel v San Donato, Bagnoregio, Itálie – 1524

47

Obrázek 5, socha Panny Marie datována 1735

48

Obrázek 6, detail štuků na severní fasádě

49

Obrázek 6 ii, další detail štuků

50

Obrázek 7, „slepé“ okno na severním průčelí dokončující její symetrii

51

Obrázek 8, dveře – severní průčelí

52

Obrázek 9, řada oken na východním průčelí

53

Obrázek 10, jasně rozeznatelná stavební linie ve zdivu

Obrázek 11, okna s lomeným obloukem v kněžišti

54

Obrázek 12, pilíře inkorporované do zdiva sakristie

Obrázek 13, interiér 55

Obrázek 14, Hvězdicová klenba lodi

Obrázek 15, torusové římsy na sloupech 56

Obrázek 16, oltářní zábradlí

Obrázek 17, detail žebrové klenby v kněžišti

57

Obrázek 18, krákorcové zakončení žebrové klenby

58

Obrázek 19, oblouk kněžiště

Obrázek 20, sanktuárium v sakristii

59

Obrázek 21, schodiště na galerii ze severního průčelí

60

Obrázek 22, galerie nad arkádou

Obrázek 23, zakončení západní části galerie nad jižní boční lodí 61

Obrázek 24, okno na galerii

Obrázek 25, dveře ve vstupní předsíni (narthex)

62

Obrázek 26, trojlisté okno v jižní boční lodi

Obrázek 27, kruhovité okénko v kněžišti

63

Obrázek 28, nepoškozená část barevného okna v kněžišti z 19. století

Obrázek 29, vstup do krypty v jižní boční lodi

64

Obrázek 30, původní vybavení z 19. Století, odstraněno v roce 2008

Obrázek 31 i, hlavní oltář

65

Obrázek 31 ii, oltář Panny Marie v lodi

Obrázek 31 iii, oltář svatého Antonína Padovského v jižní boční lodi 66

Obrázek 32, Kampanila

Obrázek 33, otevřené trámoví ve zvonici 67

Obrázek 34, dělené renesanční okno ve zvonici

Obrázek 35, kostnice v přízemí zvonice

68

Obrázek 36 i, železná brána ze severu

Obrázek 36 ii, brána a sloupy 69

Obrázek 37, pohřební sousoší Osvalda a Lukrecie von Schönfeld 1589

70

Obrázek 37 ii, vrchní část sousoší zobrazující Krista na Olivetské hoře

71

Obrázek 38 i, rakev zhotovená zvonařem Brykzym z Czymperku 1589

Obrázek 38 ii, detail rakve Lukreci von Schönfeld

72

Obrázek 39, náhrobek 1607

73

Západ slunce nad Hrušovany

74

75