„Protože jsem poznal trýzeň žízně, chtěl bych vykopat studnu, ze které by mohli pít i jiní“ - E.T. Seton
STUDÁNKA Každý, kdo pije tuto vodu, bude opět žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, a stane se v něm pramenem vody tryskající do věčného života - Jan 4,13-15
▌únor- 2015 č. 144 ▌
Panny Marie Lurdské
✙ 11. 2. 2015 – Světový den nemocných
Poselství Lurd Pouť na posvátná místa může být novým duchovním impulsem, obohacením duchovního života či povzbuzením ve víře. Lurdy mohou být místem ztišení, pokoje, modlitby. Poutník si má uvědomit, že ho tam čeká Panna Maria, že ho tam vítá a přijímá.
Jaký význam mají baziliky postavené na místech kdysi tak pustých a prostých? Proč jsou tam zástupy lidí a jaký význam mají procesí? Kdo byla Bernadetta? Bernadetta bylo čtrnáctileté děvče, které neumělo číst ani psát, pocházela z chudé rodiny - mlynáře Františka Soubirouse. Tato rodina bydlela v jednom čase v bývalé věznici - Le cachot. Byla to městská šatlava pro opilce a výtržníky, dlužníky a tuláky. V této kobce žila šestičlenná rodina. Ocitli se tam údajně proto, že zchudlý mlynář Soubirous měl ukrást mouku pro svoji potřebu. Odtud si však Panna Maria vyvolila pomocnici Bernadettu - vpravo, aby sdělila lidem své poselství. Bernadetta svůj úkol plnila věrně. Od 11. února 1858 viděla Bernadetta Pannu Marii ještě 17krát. Poselství, která svěřila Paní Francouzi oslovují Pannu Marii: Notre Dame - Naše Paní - chudé dívce, se dá vyjádřit několika slovy: Modlitba, pokání, růženec, Neposkvrněné Početí…
Obracím na vás, drazí bratři a sestry, kteří trpíte nevyléčitelnými nemocemi a ocitli jste se ve finální fázi. Chci vás vybídnout, abyste rozjímali utrpení Ukřižovaného Krista a ve spojení s ním se obraceli k Otci s naprostou důvěrou v to, že celý život, zejména ten váš, je v jeho rukou. Vězte, že vaše utrpení, spojené s utrpením Kristovým přinese své plody Církvi a světu. Prosím Pána, aby posílil vaši víru v Jeho lásku, zvláště během těžkých zkoušek, kterým čelíte. Věřím, že ať jste kdekoli, naleznete vždycky potřebné povzbuzení a duchovní sílu ve své víře a přiblížíte se tak k Otci života. Církev prostřednictvím svých kněží a svých spolupracovníků vám touží být ku pomoci a stát vám po boku, aby vám v hodině nouze pomáhala a zpřítomňovala láskyplné milosrdenství Krista vůči trpícím.
Nakonec prosím církevní společenství na celém světě, a zejména ta, která se věnují službě nemocným, aby s pomocí Panny Marie, Salus Infirmorum, poskytovala účinné svědectví láskyplné péči Boha, našeho Otce. Kéž Blahoslavená Panna, naše Matka, utěší všechny nemocné a podpoří ty, kteří jako dobří samaritáni dávají svůj život do služeb léčby fyzických i duchovních ran trpících. V duchovním spojení a sjednocen v modlitbě uděluji vám své Apoštolské požehnání jako záruku síly a pokoje v Pánu. Benedikt XVI. Ve Vatikánu 8. prosince 2006, přeložil Milan Glaser
▌Jsem
s tebou
Nikdy nejsi sám. Pokud mně nezaženeš, jsem s tebou. I když mne nevnímáš, jsem zde. Věř v mou vzrušující přítomnost. Kdybys v ni skutečně věřil, tvůj život by byl proměněn. Pamatuj, že není jediné vteřiny, ve které bych na tebe nehleděl, kde bych na tebe nečekal. Duchovní život se příliš komplikuje, je to přece tak jednoduché: milovat a nechat se milovat, zvláště když jeden z těch dvou je Bůh, a když Bůh je Láska. Jsem s tebou. Což jsem s tebou nebyl vždy? - od tvého nejútlejšího dětství, ode dne, kdy ses přijetím křtu stal součástí mne samého? Kolikrát jsem tě k sobě přitahoval!? Jistě, nechal jsem tě jít, jak se to hodilo mému plánu lásky a vykoupení. Někdy po cestách tvrdých a bolestných, ale vždy jsem byl u tebe, vedl jsem tě, a nic ti nescházelo. Každá duše je pro mne jedinečným pokladem. Každá duše má své nenahraditelné poslání v dějinách světa. Vím lépe než kdokoliv jiný, co se hodí pro tvůj život a tvou činnost, aby nesly plody k oslavě mého Otce, ve službě církve, a pro dobro všech lidí, mých bratří. Jsem s tebou v těžkých hodinách, abych tě naučil umrtvení; v temných hodinách, abych tě osvítil; v hodinách světlých, abych tě rozradostnil. Jsem s tebou v hodině modlitby, abych přijal to, co mi nabízíš, a přednesl to Otci. Abych slyšel tvé volání, a dal ti na ni odpověď svého srdce, a zvláště, abych tě v míře, v jaké se mi chceš dát, přitáhl k sobě. Autor: P. Gaston Courtois
Samuel řekl Saulovi: Musím ti oznámit, co mi řekl Hospodin této noci. Odpověděl: Mluv. Samuel tedy promluvil: Ačkoli jsi malý ve svých očích, nejsi hlavou izraelských kmenů? Hospodin tě pomazal za krále nad Izraelem. Hospodin tě poslal na výpravu se slovy: Jdi, vydej k posvátnému zničení hříšné Amalečany a bojuj proti nim až do jejich vyhlazení. Proč jsi tedy neuposlechl Hospodinova hlasu? Vrhl ses na kořist a učinil jsi, co je v Hospodinových očích zlé. Saul řekl Samuelovi: Ale ano, poslechl jsem přece Hospodinův hlas a šel jsem na výpravu, na kterou mě Hospodin poslal: přivedl jsem Agaga, krále Amalečanů, Amalečany jsem však vydal k posvátnému zničení. Lid pak vzal z kořisti brav a skot jako prvotiny posvátné řeže, aby je obětoval Hospodinu, tvému Bohu v Galgale. Samuel odpověděl: Copak má Hospodin stejnou zálibu v celopalech a obětech jako v poslušnosti k jeho hlasu? Poslušnost je lepší než oběti a ochota k ní je víc než tuk beranů. Opravdu, vzpurnost je jako hřích hadačství a vzdor je jako zločin modloslužby. Protože jsi zavrhl Hospodinovo slovo, on tě zavrhl, abys nebyl králem. Z knihy Samuelovy, 1. Sam. ▌Saul
zavržen
▌ Papež
František: jak se má křesťan bránit před vlažností a zkažeností
Křesťan si musí dávat pozor, aby se nestal vlažným, pohodlným nebo zdánlivým. Svatý otec zdůraznil, že křesťané musí neustále odpovídat na Ježíšovu výzvu k obrácení, jinak se z hříšníků stanou zkaženými.
▌Obrácení
je milost, Boží navštívení Papež toto téma komentoval na základě prvního liturgického čtení z knihy Zj. 3,1-6.14-22 a setkání Ježíše se Zacheem vylíčené v evangeliu Lk 19,1-10. Pán požaduje po laodicejských křesťanech obrácení, protože zvlažněli. Pěstují spiritualitu pohodlnosti a říkají si: Dělám, co mohu, ale jsem klidný a nenechám se někým rozrušit nějakými podivnostmi. Kdo takto žije, usoudil papež, myslí si, že mu nic nechybí: V neděli chodím do kostela, denně se modlím, mám dobrý pocit, jsem v milosti Boží, jsem bohatý a nic nepotřebuji, je mi dobře. Tento duševní stav je hříšný stav, je to duchovní pohodlnost, stav hříchu, zdůraznil papež František. A takovému říká Pán zcela bez servítků: protože jsi vlažný… vyplivnu tě z úst Zj 3,16. Dává mu však také radu, aby se oblékl, protože zpohodlnělí křesťané jsou nazí. ▌Zdánliví
křesťané. Následuje druhá výzva k těm, kteří žijí zdáním, tedy zdánlivým křesťanům, kteří jakoby žijí, ale jsou mrtví. Pán od nich žádá, aby bděli. Zdání je rouškou těchto mrtvých křesťanů a Pán je volá k obrácení. ▌Jsem
dobrý křesťan nebo jen zdánlivý? K jakým křesťanům patřím? Jsem živý uvnitř, mám duchovní život? Vnímám Ducha Svatého, naslouchám Duchu Svatému, postupuji vpřed anebo se mi zdá, že všechno jde dobře, nemám si co vyčítat, mám dobrou rodinu, lidé mne nepomlouvají, nic mi nechybí, svatbu jsem měl v kostele, jsem v milosti Boží, jsem v pohodě… Takové je zdání! Takoví křesťané jsou zdánliví, jsou mrtví. Je třeba hledat život uvnitř, upamatovávat se a bdít, nabýt sil k cestě vpřed. Obrátit se od zdání k realitě, od vlažnosti k horlivosti. ▌Třetí
výzva k obrácení se týká Zachea, vrchního a velmi bohatého celníka, jak podotýká evangelium: Byl jako mnozí jiní vládci, které známe: byl zkažený. Takoví, místo aby sloužili lidu, vykořisťují jej, aby sloužili sobě samým. Ve světě takoví jsou. Lidé je nechtějí. Takovýto člověk nebyl vlažný, nebyl mrtvý, nýbrž ve stavu hnilobného rozkladu. Zkrátka zkažený. Uvnitř však něco vnímal. Říkal si: Tento prorok, který uzdravuje a o kterém říkají, že velmi dobře mluví, mě zajímá a chtěl bych jej vidět. Duch Svatý je chytrý. Zasel setbu zvědavosti a Zacheus, aby Ježíše spatřil, začne si dokonce počínat směšně. Představte si nějakého významného vládce, který je navíc zkorumpovaný, ale rozhodne se vylézt na strom, aby viděl procesí.
▌Zacheus
se nestyděl. Chtěl spatřit Ježíše, působil v něm Duch Svatý. Potom do jeho srdce vstoupilo Boží Slovo a s tímto Slovem přišla radost. Ti pohodlní a zdánliví zapomněli, co je radost, zatímco tento zkorumpovaný člověk ji náhle zakusil. Jeho srdce se změnilo, obrací se. A Zacheus hned slibuje, že vrátí čtyřnásobně to, co ukradl.
▌Křesťané
kapes. Jakmile obrácení dospěje do kapes, je jisté. Existují křesťané, kteří jsou křesťany srdcem? Ano, to jsou všichni. Křesťané duší? Všichni. Křesťanů kapes je však nemnoho. V tomto případě však obrácení nastalo ihned. Je autentické. Zacheus se obrátil. Avšak ti, kteří nechtěli konverzi, nechtěli se obrátit: jakmile to uviděli, reptali a říkali: Vešel jako host k hříšníkovi Lk 19,7. Podle nich se Ježíš pošpinil, ztratil čistotu a musí se očistit, protože vešel do domu hříšníka. ▌Boží
Slovo je schopno změnit všechno. To jsou tři výzvy k obrácení – pokračoval papež - a Ježíš je adresuje vlažným, pohodlným, zdánlivým, těm, kdo se považují za bohaté, ale jsou ubozí, nemají nic a jsou mrtví. Vždycky však mějme odvahu uvěřit v
Boží Slovo a přijmout toto Slovo, které uzdravuje nitro. Velmi vážně přemýšlejme o svém obrácení, protože jedině tak budeme moci postupovat vpřed na cestě křesťanského života. A říká nám, abychom si připomínali Boží Slovo, abychom se na ně upamatovávali, střežili Boží Slovo, řídili se jím a začali nový, obrácený život. mig radiovaticana.cz
┃ Sv. František z Assisi – 15
Radost z Boha bude tvou silou
Jednou podobou svatého Františka z Assisi jsou někteří lidé pohoršeni a podrážděni, jiné uvádí v nadšení: je to František, něžný a nadšený básník přírody. Po pravdě řečeno je František básníkem ve všem všudy. Cokoliv dělá a čím ve své podstatě je, to dokazuje básníka. Jeho básní máme sice málo, ale celý jeho život byl poezií. Ve všech stvořených věcech viděl a poznával svého milovaného Tvůrce. Květiny jsou mu Božími polibky, ptáčkové posly a hlasateli Boží lásky, posly Boha, který miluje. Hindové vidí nějak podobně, když říkají: Brahma, Věčný Jedinečný, tíží kámen, pučí v rostlině, dýchá v živočichu, miluje v člověku. Důvěrné spojení Hindů se světem je velmi krásné. Každému kousíčku vesmíru říká Hind: Ty a jsme paprsky téhož Slunce. Ale mně se zdá, že Františkova láska k vesmíru jde ještě dál, mnohem dál. František nevidí Boha skrze stvoření, on vidí stvořené věci přímo v srdci samého Boha. Buď pochválen, můj Pane, za mého bratra Slunce. Ono je, Nejvyšší, ikonou Tebe a Tvého zjevení… Tvorové, vy jste milostným dopisem mého Boha, který mi dnes píše a posílá. Můj milovaný, můj Pán, vkládá dnes do vás stopu svého génia, svůj podpis, svou signaturu. Vy jste jeho zástupci, ve vás má své vyslance, vy jste jeho zastupitelským vyslanectvím. Kdyby nám stéblo trávy a včela nevyprávěly o něm, nemohly by nás uvést do radostného pohnutí. Spatří-li zamilovaný zapomenutou rukavičku své nejmilejší, rozbuší se mu srdce radostí. Rukavička a její vůně mu připomínají přítomnost té, která je pro něho pramenem osvěžující radosti. Pro jiného je taková rukavička hadříkem, který se hodí do smetí. Františku, nauč nás vnímat tajemnost stvořených věcí!
Na jednom z jihoamerických ostrovů, kde člověk neměl zatím dost času zmasakrovat přírodu, hrával jsem si s bratry delfíny a bratřit rackové přilétali, aby zobali z mých dlaní. Přiznávám se, že méně příchylnosti jsem cítil k bratranci pavoukovi a ještě méně snad k bratrancům štírům. Stan Rougier
Často máme strach z toho, že nás jiní lidé ovládnou, a tak se stáváme agresivními. Agresivita vzniká ze strachu, je reakcí na strach. Všimněte si agresivity v domácnosti. Pokud máme agresivního syna nebo dceru, jejich agresivita je jen důsledkem nebo reakcí na velký strach, že je někdo ovládne. Myslí si, že druzí nemají právo kontrolovat jejich myšlenky a skutky. Takoví lidé se většinou snaží o dominantní postavení a nadvládu.
┃ Strach z ovládnutí druhými
▌Problém
svěřit se. Jsou lidé, kteří mají obrovský strach se svěřit se svými slabostmi, a tak se tváří jako dokonalí jedinci, kteří nikdy nedělají
chyby. Prožívají nedostatek svobody. Podívejte se na svatého Pavla. Neměl žádné problémy napsat v listu Římanům, že se snaží dělat dobro, ale vždycky udělá něco špatného. Podívejte se na svatého Petra. Neměl těžkosti s tím, aby evangelisté psali o jeho hříších a aby se o nich četlo ve všech komunitách a skupinách církve. To jsou svobodní lidé, zatímco lidé plní strachu se snaží působit dojmem dokonalých bytostí. ▌Strach
z neúspěchů. V mnohých z nás je velký strach z pádů a neúspěchů. Jsou lidé, kteří ho skrývají, ale jsou nepřesvědčiví. Jejich pád je zjevný. Každý je vidí v jasném světle, ale oni neustále obhajují svou pozici. To je projevem jejich strachu. Jeho základem je také sebeodmítnutí, obava, že druzí by je mohli vytlačit z piedestalu povýšenost, na kterém stojí. Jak vidíte, mnoho našich reakcí je důsledkem strachu v nás. Výsledkem je, že reagujeme velmi zvláštním způsobem. Jak se ze strachu uzdravit? Na uzdravení ze strachu se můžeme podívat z psychologického a duchovního hlediska. Vysvětlíme si to. ▌ Psychologické
hledisko. Jak je možné uzdravit se ze strachu, když se na něj díváme z psychologického hlediska? Pouze tak, že se mu postavíme čelem. Uvědomme si, že strach je pocit a pocity nelze vysvětlit rozumem. Rozumem si například můžeme zdůvodnit, že myš nikoho nesežere, že myš se bojí nás, ale navzdory tomu se jí bojíme dál. Strach je pocit a nemůžeme ho rozumově obhájit. Rozum i srdce mají svůj vlastní způsob zdůvodňování věcí, ale jsou to paralelní cesty, které se nikdy nesetkají. Jediným způsobem, jak zvítězit nad strachem, je přímo proti němu bojovat. ▌ Jak
se můžeme vyléčit ze svých strachů? Uveďme si příklad strachu z myší. Ze strachu z myší budete uzdraveni tehdy, když dokážete chytit myš do ruky a pohrát si s ní. Ale je to dlouhý proces, trvá velmi dlouho, než se k takovému cíli dopracujete. Je však zapotřebí problém alespoň začít řešit. Začněte tím, že se zahledíte na mrtvou myš, že ji chytíte, dáte ji na lopatu a mrtvou ji vynesete z domu. Udělejte alespoň tolik, že při pohledu na myš nevyskočíte na stůl, ale postavíte se jen na židli. Ale nějak začněte. I když nedosáhnete takového stupně, že byste chytili myš do ruky, alespoň vás nezachvátí panika, když ji uvidíte. ▌Další
příklady: pokud máte strach z letu letadlem, jediný způsob, jak tento strach překonat, je cestovat letadlem. Pokud se bojíte tmy a chcete tento strach překonat, vcházejte do tmavých místností a strach postupně překonáte. Je zapotřebí to dělat postupně, ale je nutné se k problému postavit přímo. Je zbytečné chodit za nějakým člověkem, aby vás přesvědčil. Sice by mohl přesvědčit váš rozum, ale nebude umět přesvědčit vaše srdce. Takto se stavíme k problému strachu z psychologického hlediska: přímo se s ním konfrontujeme. P. Elias Vella, exorcista
┃ Charismatická konference - Brno 2012
To, co dítě prožije v mládí, to v něm je. Jednou třeba přijde chvíle, kdy se rozpomene na to, co jsme doma od rodičů dostali: Jestli dítě rodiče s láskou čekali, jak se za něho modlili, jak ho rodiče měli rádi, co krásného do něho vložili, jak ho maminka s láskou kojila, přebalovala, šeptala mu slova lásky, hladila, otec bral do náručí, jestli se s nim hráli, jak se k němu chovali… To se nemůže ztratit. Co jsme už prožili, je nezapomenutelným a nesmazatelným bohatstvím. Ať už to je s Bohem, nebo s lidmi. Co do našeho života vložili druzí lidé, každý prožitek skutečné lásky a chvíle, kde jsme byli šťastní, to všechno tam je.
▌Zlomový
moment. Otče, zhřešil jsem, nejsem už hoden nazývat se tvým synem! Najednou si začal vážit vztahu k otci. Co by se stalo, kdyby ten syn, když se rozhodl k návratu, nepotkal jako prvního svého otce, ale narazil na staršího bratra - tedy na někoho z nás? To je velmi inspirující. Možná by ten příběh evangelia skončil úplně jinak. Možná by se mu ten starší bratr velkým obloukem vyhnul. Proč? Protože my - starší synové, my novodobí farizeové a zákoníci, zbožní a spravedliví, my máme jednu zvláštní nectnost: lidi škatulkovat. My víme, jak je to správné a pak každému dáme tu jeho přihrádku. Problém je, že nějak třeba máme pravdu, vytříbený kritický vkus, dovedeme analyzovat… Jenomže tím, že člověka zaškatulkujeme, tím jakoby s ním přestaneme počítat jako s člověkem. Už to není pro nás František nebo Josef, nebo Anička, je to bezdomovec, je to skinhead, neznaboh, odpadlík, prostitutka… Toto zaškatulkování nám brání se s tím člověkem setkat jako s člověkem tváří v tvář, a raději se mu vyhneme. Máme ho zařazeného a tím vyřízeného. ▌Já,
v roli staršího bratra. Kdyby toho mladšího potkal někdo z nás, třeba by si na něj počkal a s velikou vnitřní sobělibou radostí by mu řekl všechno, co udělal špatně. Teď je ta chvíle mu to říct: Co si vůbec myslíš? Dovedeš si představit, jak to u nás vypadalo, když jsi odešel? Táta se od té doby vůbec nezasmál. Nastalo tu peklo, celou práci jsem dřel za tebe, ty sis někde užíval… Až tě táta uvidí tak ho raní. Sbal se a odejdi!… Kdyby nebyl tak rázný, možná by mu pomohl k obrácení. My takovým lidem rádi poradíme: že mají jít ke zpovědi, že nemají dělat to, a raději by měli dělat ono, a sledujeme, jestli se skutečně změnili… Neměl bys napřed odčinit to, cos udělal? Dej se trochu do pořádku a pak přijď. Jsem zvědavý, jestli se nám omluvíš. Tím starším bratrem jsme často my, se všemi těmi přístupy, kterými bráníme druhým lidem v přístupu k Božímu Srdci. Naštěstí to bylo jinak. Když byl ještě daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil. Syn mu řekl: Otče, zhřešil jsem proti nebi i proti tobě, nejsem už hoden nazývat se tvým synem. Otec rozkázal svým služebníkům: přineste nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy; přiveďte vykrmené tele, zabijte je; hodujme a buďme veselí, protože tento můj syn byl mrtev a zase žije, ztratil se a je nalezen. A začali se veselit…
┃ Byla jsem satanistkou - svědectví
Udělali mi psychologické vyšetření a stanovili diagnózu paranoidní schizofrenie. Nasadili mi antipsychotika. Stala se ze mě živá mrtvola, ale já věděla, že je stále se mnou, i přes velké dávky léků. Vrátila jsem se do života. A zase to chvíli šlo. Udělala jsem rozhodnutí, že už nikdy nebudu platit svou krví. Rozhodla jsem se vzepřít. A někdy v té době jsem také poprvé pomyslela na Boha. Nejdřív jsem nevěděla, že je to On, říkala jsem nejvyšší bytost a myslela jsem dobro, nějakou sílu, která stojí v opozici k tomu zlému, co mě pronásledoval. Tušila jsem, že je velice mocná, ale jasněji jsem ji nedefinovala. Po půl roce jsem svého démona opět, i přes stále vysoké dávky psychofarmak, začala vídat. A tentokrát i slyšet. Přikazoval mi, posmíval se mi, komentoval mé jednání. Říkal, že nejsem člověk, že mohu ovládat lidi kolem sebe i svět, jen stačí přestat se vzpírat. Nakonec jsem uvěřila, že ovládám počasí a že skrze mě přichází zhouba světa. Že jsem nakažená a musím zemřít. Opět jsem skončila v psychiatrické léčebně. Zvýšili mi dávky
a přidali další lék. Rok jsem za cenu obrovského vypětí a značného vyčerpání žila. Pomalu jsem opět začala volat Boha. Tentokrát už pro mě existoval velice konkrétně, i když jsem Ho neznala. Věděla jsem, že ten, co mě pronásleduje, je démon nebo satan sám, vzpomněla jsem si na smlouvu a říkala jsem si, že jediný, kdo něco zmůže, je Bůh. A On mě uslyšel. Na podzim se v mém životě objevil kluk, křesťan. Začala jsem číst Písmo a chodit do kostela. Tak nějak to připlulo jako ta nejsamozřejmější věc, i když jsem se hodně bála a sama bych to nikdy nedokázala. A začala jsem pomalu chápat. Chápat, že jsem si celou tu dobu pod pojem křesťanství dosazovala něco jiného, než tam skutečně patří. Otevíralo se přede mnou něco nového, ale ještě nebyl čas, abych zvítězila. Stále jsem byla příliš uzavřená a chtěla to dokázat vlastními silami. Spiritualita a upřímný zápal pro víru mi připadal směšný. Nicméně hledala jsem. A zároveň s tím jsem přestávala brát léky. A pak přišel poslední útok. Silnější než všechny předchozí. Satan mě ovládl. Zamkla jsem se v bytě, spolykala spoustu léků, zapila je flaškou vodky a upadla do jiné reality. Viděla jsem věci pokrouceně, dostala jsem se úplně mimo sebe. Zcela jsem ztratila kontakt se světem. Neusnula jsem, neupadla do bezvědomí, jen jsem vnímala něco jiného. Nakonec musela policie vyrazit dveře mého bytu. Našli mě vyčerpanou až do krajnosti v přestavěném bytě s modřinami po celém těle. Bojovala jsem s ďáblem, utíkala před ním a bránila se mu, ale to oni nevěděli. A tak jsem skončila naposledy v Bohnicích. Tři dny na kapačkách, neschopná vnímat a mluvit. A zase léky a nálepka duševní nemoci. Viděla jsem ho, slyšela, byl se mnou a bránil mi v kontaktu s Bohem. Mluvil mými ústy. Zmítala jsem se mezi přesvědčením, že mám schizofrenii, a vědomím, že ten démon je skutečný. Přišly za mnou kamarádky, modlily se se mnou a modlily se za mě. Měla jsem světlé chvilky, kdy jsem cítila, že to mohu s Boží pomocí zvládnout, a pak propady, kdy jsem si připadala navždy ztracená, zatracená. Dokončení příště, ze stránek P. V. Kodeta
┃ Dopis sestry Pavly
Dopis nemocným - únor 2013
Drazí nemocní! Teď v zimě se asi jen málokdy dostaneme ven a málokdo nás navštíví, takže máme více času k zamýšlení. Konkrétně to znamená, abychom si prohloubili a upevnili svou víru! Jsem si jista, že přitom teď ani tak nemyslíme na sebe, ale především na své drahé. My věříme v Boha a důvěřujeme, že nás Pán neopustí. Ale co oni, věří vůbec? Můžeme jim nějak pomoci? Na naše řeči nedají, to víme. Tu pomůže jen vroucí modlitba a příklad. O tom příkladu svědčí nejlépe lidé světa. I když tvrdí, že v Boha nevěří, na každém svátku vydělávají ohromné peníze! Třeba na sv. Valentina. Přesto, že o něm nic nevědí, média z něj udělala patrona milenců a zisky jen rostou. A co o něm víme my? V knize Naše Světla z roku 1947 od P. Rudolfa Schikory se uvádí, že jako římský kněz byl pro svou lásku a dobročinnost velmi oblíben, a to i u pohanů. Byl proto za císaře Klaudia pronásledován. Když slepá dívka, sloužící u soudce Astoria po modlitbě sv. Valentina opět viděla, soudce Astorius uvěřil a stal se křesťanem. To ovšem pohany tak rozlítilo, že Valentina přepadli a r. 269 sťali. Vidíme tedy, že láska a dobrota tohoto svatého mučedníka, ale i jeho veliká statečnost a pevnost ve víře může být opravdu krásným vzorem a příkladem i zamilovaným.
Nedávno jsem kdesi četla dojemnou báseň jedné americké dívky o lásce: Věci, které jsi neudělal. Určitě si také řeknete, že je jako stvořena právě pro svátek sv. Valentina. Pamatuješ se na den, kdy jsem si půjčila tvé nové auto a rozbila ho? - Myslela jsem si, že mě zabiješ, ale tys to neudělal A pamatuješ, jak jsem tě táhla na pláž a ty jsi říkal, že bude pršet, a pršelo. Myslela jsem si, že mi to budeš vyčítat: Vždyť jsem to říkal. - Ale tys to neudělal Pamatuješ, jak jsem se vyzývavě bavila s jinými kluky, abys žárlil? A tys žárlil. Myslela jsem, že mě necháš, ale tys to neudělal Pamatuješ, jak jsem jednou vyklopila dort i s jahodami na kobereček tvého auta? Myslela jsem, že mi jednu vrazíš, ale tys to neudělal A pamatuješ, jak jsem ti zapomněla říct, že na tu slavnost máme přijít ve večerních šatech a tys přišel jen v džínách? Myslela jsem, že mě opustíš, ale tys to neudělal Je tolik věcí, které jsi neudělal. Naopak, měl jsi se mnou trpělivost, měl jsi mě rád, chránil jsi mně. Je tolik věcí, za které jsem tě chtěla prosit o odpuštění, kdyby ses vrátil z Vietnamu. - Ale ty ses nevrátil… Moji drazí, možná že by i tato báseň mohla být pro nás v nastávající postní době dobrým zrcadlem ke zpytování svědomí a pomocí k větší dobrotě a laskavosti. Moc Vás zdravím! Sestra Pavla. Převzato z Proglasu, vložila Magda H.
┃ Nesoustředěnost při modlitbě není tragédie
Někteří lidé si připadají jako velcí hříšníci, a dokonce se zpovídají z toho, že se jim při modlitbě rozbíhají myšlenky. Zda je to skutečně provinění, jak proti tomu bojovat a jak se v dnešní hektické době dokázat ztišit, jsme se zeptali karmelitána P. Vojtěcha Kodeta.
Když nám občas při modlitbě uteče myšlenka, není to žádná tragédie. Zkušenost s tím má každý člověk, který se modlí - říká P. Vojtěch Kodet. Připomíná, že svatá Terezie z Avily tyto myšlenky přirovnává k mouchám, které krouží kolem naší hlavy a kterých je třeba si nevšímat. Je ale důležité rozlišit vědomou a nevědomou roztržitost. Když vědomě pouštím do modlitby věci, které tam nepatří, jedná se o hřích. Je to něco, za co nesu odpovědnost, říká P. Kodet. ◩ Jak ale člověk pozná, jestli je jeho roztržitost vědomá, nebo nevědomá?
Nejdůležitější je, aby se člověk modlit skutečně chtěl, aby si našel na Boha čas a chtěl s ním být. Terezie z Avily ve svém životopise mj. napsala, že modlitba je přátelské setkání o samotě s tím, o němž vím, že mne miluje. A když se s někým setkáme takhle tváří v tvář, může nás sice ledacos napadnout, ale většinou jsme soustředěni na rozhovor. Když nám myšlenky přece jen odejdou, uvědomíme si to a vrátíme se zpátky. Všechny střelné modlitby, které konáme během dne, mají smysl jen tehdy, když má člověk skutečně vyhrazený čas na setkání s Pánem - říká Vojtěch Kodet. ◩ Příčinou naší nesoustředěnosti je především rozlítanost a snaha zvládat mnoho
věcí najednou.
Žijeme ve vypětí mnoha povinností a ztrácíme pokoj. A pokud nemáme pokoj v srdci, není možné se modlit. Proto je tak důležité, abychom se - když máme chvíli čas - naučili ztišit. Podstatné je, abychom vždy do modlitby vstupovali v osobním vztahu, bez obyčejného memorování textu. Při delší modlitbě je dobré vzít si k ruce Písmo nebo jinou duchovní četbu, která pomůže udržet myšlenky. Ze všeho nejdůležitější je ale uvědomovat si přítomnost Boží a vstupovat do ní. A právě tomu se musíme učit, to nepřijde samo, vybízí Vojtěch Kodet. rozmlouvala Kateřina Beščecová
▌Pohled!. Jak je důležitý! Kolik věcí lze vyjádřit pohledem! Sympatie, povzbuzení,
soucit, lásku, ale také výčitku, závist, pýchu a dokonce nenávist. Často pohled říká víc než slova anebo říká to, co slova nedovedou nebo se neodvažují říci, pronesl během modlitby růžence v říjnu roku 2013 papež František a pokračoval: Na koho hledí Panna Maria? Hledí na nás všechny, na každého z nás. A jak na nás hledí? Hledí na nás jako Matka: něžně, milosrdně, laskavě. Tak se dívala na svého Syna Ježíše ve všech chvílích jeho života. Jsme-li znaveni, sklíčeni, zdrceni problémy, hleďme na Marii, vnímejme její pohled, který říká našemu srdci: Do toho, dítě, budu ti oporou! Matka Boží nás dobře zná. Je Matkou, která dobře ví, co jsou naše radosti i naše těžkosti, naše naděje a naše zklamání. Když pociťujeme tíži svých slabostí, svých hříchů, hleďme na Marii, která říká našemu srdci: Vstaň, jdi k mému Synu Ježíši, v něm dojdeš přijetí milosrdenství i nové síly pro pokračování v cestě. ▌Co je život?. Život je šance - využij ji
✙ Život je krása - obdivuj ji ✙ Život je blaženost - užívej ji ✙ Život je sen - uskutečni ho ✙ Život je výzva - přijmi ji ✙ Život je povinnost - naplň ji ✙ Život je hra - hrej ji ✙ Život je bohatství - ochraňuj ho ✙ Život je láska - potěš se s ní ✙ Život je záhada - pronikni ji ✙ Život je slib - splň ho ✙ Život je smutek - překonej ho ✙ Život je hymna - zpívej ji ✙ Život je boj - přijmi ho ✙ Život je Matka Tereza štěstí - zasluž si ho ✙ Život je život - žij ho!
▌Sdílet s lidmi okolo nás chuť do života.. - Čtyři podněty, jak být solí země - 1/2
Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena?- Mt 5, 13. Být solí země je Boží dar, který chceme s radostí přijmout. Tím, že budeme solí země, můžeme předávat chuť do života. A když pracujeme na tom, aby život těch, kteří nám byli svěřeni, byl krásnější, dostává náš život smysl. Jestliže čelíme velkému množství překážek a ptáme se sami sebe: Proč se ještě snažit?, měli bychom si připomenout, že už malé množství soli může dát chuť. Skrze modlitbu se učíme pohlížet na sebe, jak se na nás dívá Bůh. On vidí naše dary, naše schopnosti. Neztratit chuť znamená angažovat se tělem i duší a důvěřovat Božím darům v nás. Hledejme, co nás i ostatní podněcuje k růstu a vede k naplnění. Druhý podnět: Angažovat se pro smíření Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem - Mt 5, 23–24. V nás všech je touha žít společně jako jedna lidská rodina. Nestane se to ale samo od sebe, a to ani v rodině, ani mezi přáteli, v našich městech a vesnicích nebo mezi národy.
Pokud křesťané žijí ve smíření, stávají se znamením uprostřed lidstva, které se snaží o vlastní jednotu. Jsou situace, kdy je smíření naléhavé. Abychom se pro něj mohli angažovat, musíme porozumět strachům, které svazují ostatní v předsudcích. Měli bychom si taky uvědomit, že druzí proti nám mohou něco mít. Evangelium nás volá, abychom kolem sebe nešířili zášť zděděnou z minulosti a nepředávali ji další generaci. Odvažme se podněcovat setkání mezi lidmi, kteří nesdílejí stejné názory, stejný způsob života nebo náboženství, kdo nepocházejí ze stejné kultury nebo sociálního prostředí. Poznávejme se vzájemně, zvěme jeden druhého na návštěvu. Mějme odvahu požádat o odpuštění a odpustit. Bratr Alois, Praha 2015, dokončení příště ▌ Největší duchovní nebezpečí podle kardinála Meisnera:. Různí lidé samozřejmě
čelí různým nebezpečím. Nicméně bych řekl, že největším nebezpečím pro lidi odjakživa je, že se postaví na místo Boha a sami určují, co je dobré a co špatné. Tím převracejí svět vzhůru nohama a ztrácejí víru. Pak si třeba řeknou, že mohou sami libovolně nakládat s embryi nebo zabíjet nemocné lidi. Jde o plod nevíry. Nevěřící, který nevzývá Boha jako nejvyšší moc, ho udělá sám ze sebe. To je smrtelné nebezpečí. Ale není nijak nové. Boha ze sebe udělali už Hitler i Stalin - a miliony lidí kvůli tomu přišly o život. ▌Ježíš nás stále vyhlíží.
Bůh vyvíjí nesrovnatelně velké úsilí: Tolik se s námi chce setkat. Ve své lásce se ničím nedává odradit: Nechává si plivat do tváře, snáší od nás posměšky, nebrání se ranám, přitom všem nás miluje. I když my se od něj často odvracíme, on na nás stále hledí s láskou a trpělivě čeká, že se snad k němu přece jen obrátíme. Někdy se k Bohu obracím málo, nacházím si málo času na modlitbu, na to, abych byla s ním. On mi to nevyčítá, ale můj život bez něj je vždy prázdný, a Boží blízkost mi schází. Proto se do nich v modlitbě vždy vracím. Když jsem se tak jednou, jako marnotratná dcera vracela, byla jsem připravena na výčitky, které bych si jistě zasloužila: Kde jsi celé dny, že ke mně nepřicházíš? Co děláš místo toho? Teď konej pokání! Ale namísto výčitek se mi dostalo jen laskavých slov: Očekávám tě, stále čekám, kdy ke mně přijdeš, abych tě mohl obejmout a obdarovat. Vždyť já tě mám rád, miluji tě! Kateřina Brichcínová, Proglas **
5x SMS do života: o vztazích
**
**
Nikdy nevíš, jak dlouho budeš mít možnost trávit čas s druhým člověkem. Proto každý okamžik projevuj druhému lásku tak, jak nejlépe umíš.
Kritičnost a nesnášenlivost jsou cestou k samotě.
O třetí osobě v její nepřítomnosti hovoř jen dobře a odmítej naslouchat pomluvám.
Kdo neumí odpouštět, anebo si myslí, že odpouštění nepotřebuje, ten je na tom stejně uboze jako ten, kdo v odpuštění nedoufá.
Nejdůležitější vlastností pro tvůj život na světě: vděčnost, pokora, laskavost a odpuštění.
JP
2.2.- svátek Uvedení Páně do chrámu * 5.2.- památka sv. Agáty, panny a mučednice * 6.2.- památka sv. Pavla Mikiho a druhů, mučedníků * 10.2.- památka sv. Scholastiky, panny * 18.2.- Popeleční středa, den přísného postu. Mše svaté ** ** ** Ne/1.2.- za ženy farnosti Vatikán. Prefektura papežského St/4.2.- za† Antonína Molka, děti, rodiče a souroz. domu zveřejnila údaje o počtu Pá/6.2.- za† rodiče Krčkovy, děti, duše v očistci účastníků na bohoslužbách, a živou rodinu generálních a zvláštních audiencích Ne/8.2.- na poděkování P. Bohu za dožité roky s a nedělních promluvách před prosbou o přímluvu a ochranu Matky Boží modlitbou Anděl Páně konaných ve St/11.2.- za† manželku a rodiče Zahradníkovy Vatikánu. V loňském roku jich bylo Ne/15.2.-za rodiče Sochorovy, dceru Anežku, zetě celkem 5 916 800. Každoroční statiOtu, živou rodinu a duše v očistci stika se provádí na základě počtu St/18.2.- za vlažné křesťany a za obrácení hříšníků objednaných a vydaných vstupenek Ne/22.2.-za rodiče, jejich rodiče, bratra a živ. rod. na bohoslužby, generální a zvláštní St/25.2.- na poděkování za dožité roky a živou rod. audience. Počty účastníků ▍z Liturgického kalendáře ▍
nedělních setkání s papežem před modlitbou Anděl Páně jsou dány ✙ Pořad bohoslužeb: Neděle: 10:30 hStředa: 17 h. pouze odhadem. Generálních První pátek v měsíci: 18:00 hod. 1/2 hod. přede audiencí se během roku 2014 účamší sv. je příležitost ke svátosti smíření - zpověď. stnilo 1 199 000 věřících, zvláštních audiencí 567 tisíc a papežských bohoslužeb 1110700 věřících. Nedělních vystoupení papeže před modlitbou Anděl Páně se v průběhu roku 2014 účastnilo 3 040 000 lidí. nejvíce poutníků proudilo na Svatopetrské náměstí v měsících dubnu (205 000) a květnu (195 000), vyplývá mig, radiovaticana ze statistiky. **
**
**
Čína prý nadále povede dialog se Svatým stolcem.
Toto prohlášení zaznělo z úst mluvčího čínského ministerstva zahraničí Qin Ganga. Jednalo se o odpověď na otázky novinářů ohledně toho, že papež odmítl přijmout dalajlámu. Čína se „upřímně“ snaží o zlepšení vztahů s Vatikánem, řekl mluvčí čínského ministerstva zahraničí Qin Gang na tiskové konferenci. V reakci na dotaz ohledně rozhodnutí papeže Františka nepřijmout dalajlámu na audienci Qin řekl, že si Čína „všímá“ postoje Svatého stolce. Dále pak řekl, že „Čína nadále povede konstruktivní dialog se Svatým stolcem“. A „doufáme, že Vatikán o to bude usilovat společně s Čínou, aby se obě strany setkaly na půli cesty ke zlepšení bilaterálních vztahů“, dodal Qin. Čína nemá dvě církve, jak stále tvrdí mnozí komentátoři. Téměř všichni biskupové jsou v jednotě s Římem, i ti, kteří byli dříve vysvěceni bez papežského mandátu. Velkým problémem nyní je dosažení dohody o postupu při jmenování biskupů. Na to tiskové středisko Svatého stolce upřesnilo, že ačkoli papež František chová velkou „úctu“ k představiteli tibetských buddhistů, nepřijme jej ani žádného z dalších nositelů Nobelovy ceny při audienci. Nedošlo k žádné papežské audienci s dalajlámou, protože jak on sám uvedl: „Vatikánští představitelé tvrdí, že to není možné, protože by to mohlo způsobit nepříjemnosti.“ Slovem „nepříjemnosti“ zjevně narážel na vztahy Svatého stolce s čínskou vládou, které se v současné době dostávají do velmi delikátní a vlastně rozhodující fáze. Zdá se, že se v posledních týdnech Čína snaží o dohodu s Vatikánem a signalizuje ochotu k dialogu. Vatins, RC Monitor
Francie. V západofrancouzském městě Roche-Sur-Yon úřady zakázaly vystavit na náměstí jesličky. Prý jde o náboženský symbol, a to je v rozporu s náboženskou neutralitou státu. Senátor Bruno Retailleau k tomu dodává: Jesličky se zakazují, ale pařížský starosta se každoročně u příležitosti ramadánu setkává se zástupci muslimů. Fronda
5. ledna přišla na pozvání katechetky paní Hany Radoňové do kostela 3ceti členná skupina dětí naší školy, s ředitelkou a dvěma učitelkami. Katechetka Hana všechny seznámila nejprve slovním výkladem s událostmi o narození Páně. Poté přítomní zhlédli kreslený animovaný film na stejné téma. Po skončení jsme zapěli za doprovodu varhan, které uvedl do chodu Ladislav Radoň, píseň: Narodil se Kristus Pán. Jako v mnoha jiných vesnicích či městech vyšly do ulic Tříkrálové skupinky s doprovodem, tak tomu bylo i v naší vesnici. Počasí 10. ledna však koledníkům příliš nepřálo. Lucie Poláchová proměnila tří bílé na tři černé krále. S obavou jsme pak jen čekali, zda drobný deštík nespláchne černou barvu, a nevyjde tak najevo, že černí nejsou čistokrevní černoši, ale naši bílí, proměnění v černé, kteří svou tvář propůjčili na víc jak tři hodiny pro kolednickou akci. Nemilosrdný déšť promočil jak královské korunky, tak i rochetky. Nevím, zda jsem plně oprávněn všem naším koledníkům poděkovat za jejich oběť a také všem dárcům. Děkujeme i paní Marii Černé za vyprání deštěm promáčených rochetek. Děkujeme i Adélce Geržové, která sehnala několik malých koledníků. Na jednom citátu se čte, že: co nic nestojí, za nic nestojí. Doufám, že k pomyslným díkům se připojí i někteří další sympatizanti této dobročinné akce. fch Zajímavostí o slavnosti Zjevení Páně. Na horní veřej dveří se píše požehnanou křídou
znamení sestávající ze tří písmen, K+M+B, a nový letopočet. V lidovém pojetí panuje názor, že jde o iniciály svatých tří králů, Kašpara, Melichara a Baltazara. Ve skutečnosti je to však zkratka latinského požehnání: Christus mansionem benedicat - tj.: Ať Kristus požehná tomuto domu. Trojí znamení křížků je na dveřích tohoto domu jako pečeť. Jsou-li dveře zapečetěny, nemohou dovnitř proniknout mocnosti zla. .Krátce z loňské statistiky:.
V naší farnosti bylo v loňském roce pokřtěno 1 dítě: Ondřej Sochora - v r. 2013 5 dětí; v roce 2012 2 děti. Svatba v loňském roce u nás nebyla. Také v r. 2012 nebyla svatba, v r. 2012 - 1 svatba. V loňském roce jsme se rozloučili: Marie Straková *1927 Ludmila Šírová *1926 Jindřich Král *1927 Zdenka Straková *1934 Františka Juráňová *1931 Ludvík Straka *1926. K prvnímu svatému přijímání nepřistoupilo v loňském roku žádné dítě.
První ekumenické setkání proběhlo v našem kostele 13. ledna, odkud je i snímek. Homilii pronesl vsetínský děkan P. František Král. Stává se již tradicí, že mezi přítomnými probíhají sbírky na pomoc na vybrané cíle. Na tomto setkání se vybralo 2 701kč a peníze poslouží na léčbu Eboly. Po skončení bohoslužby připravily naše ženy/slečny pro ekumenické hosty občerstvení. Díky vám! Díky také za občerstvení při dalších dvou setkáních!! ✙
✙
✙
Druhé ekumenické setkání proběhlo 20. 1. v modlitebně ČCE v Pozděchově. Homilii na tomto setkání přednesl P. Jindřich Peřina. Při sbírce, která byla určena na pomoc nevidomým, se vybralo 3265Kč. ✙
✙
✙
Třetí ekumenické setkání proběhlo 27. 1. v katolickém kostele v Pozděchově. Homili na tomto posledním setkání měla paní farářka Jiřina Kovářová. Výtěžek sbírky na tomto ekumenickém setkání nebyl po uzavření tohoto měsíčníku dosud známý. ✙
✙
✙
✙ Pius XI. v encyklice z roku 1937 napsal: Nestačí být pouze součástí Kristovy církve. Je potřeba být jejím živým údem, v duchu a v pravdě. Jedině tak můžeme dnešnímu lidstvu ukázat, že „sůl země“ se nezkazila, že kvas křesťanství neztratil sílu, ale je naopak schopný být nositelem duchovní obnovy pro lidi dneška, zmítaného pochybnostmi a omyly.
✙ .Pastýřský list pro první neděli postní 2015. Drazí bratři a sestry, do doby postní jsme vstoupili s pohledem na Pána Ježíše, který prožil čtyřicet dní na poušti, vítězně zvládal pokušení a pak začal hlásat Boží evangelium: Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu. (Mk 1,15) Může nás napadnout: My přece věříme, proto jsme tady. Jak máme uvěřit evangeliu? Co se od nás ještě očekává? Apoštol Jan, učedník, který byl nejvnímavější pro Ježíšovu lásku, nám po své zkušenosti říká: Nemilujte svět, ani to, co je ve světě. Jestli někdo miluje svět, není v něm Otcova láska. Vždyť všechno, co je ve světě: žádost těla, žádost očí a honosný způsob života, není z Otce, ale ze světa. (1 Jan 2,15–16). Jakže, my nemáme milovat svět, když sám Bůh miluje svět? Tentýž Jan přece píše: Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. (Jan 3,16) Ano, Bůh miluje svět, a proto ho chce zachrá-nit. Buduje v něm Boží království, které má jiné myšlení a jinou kulturu než svět propadlý hříchu. On nenutí, jen zve do svého království, ale upozorňuje, že svět pomíjí, že na věky zůstává jen ten, kdo koná to, co chce Bůh (1 Jan 2,17). Základním zákonem Božího království je láska, která hledá dobro druhého, která se nebojí ani oběti. Ježíš sám ukazuje hodnotu každého člověka, když se narodí jako chudý, když učí, že co uděláme jednomu z nejposlednějších, děláme jemu, když jako mistr umývá svým učedníkům nohy, když blahoslaví chudé a tiché, lačnící a žíznící po spravedlnosti, milosrdné, čistého srdce a tvůrce pokoje, ba i ty, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, či křivě obviňováni a očerňováni od těch, kteří nepřijali kulturu Božího království. Kdo uvěřil evangeliu, má kulturu odlišnou od světa, který se žene za honosným životem a řídí se jen žádostmi těla. My žijeme ve světě, ale ze světa nejsme, když nás jeho vyvolení ze světa vyprostilo. (srov. Jan 15,19) Drazí bratři a sestry, postní doba má pro nás být dobou intenzivního učení a procvičování Kristova myšlení a jeho kultury. Nebojme se lišit se od světa a od jeho kultury spějící k zániku, jako to udělal Noe se svou rodinou, když se zachránili uposlechnutím Božího příkazu vstoupit do archy, kterou si měli postavit. Boží království se přiblížilo, my jsme do něj byli přijati už křtem, ale musíme do něho vstupovat denně svým rozhodováním myslet a jednat jako Boží děti. Připomeňme si, co papež František neúnavně opakuje, že kritiky, klepy, závisti, žárlivosti, rivalita jsou postoje, které nemají právo obývat naše domy. To může být důležité téma pro naše postní snažení. Pro mnohé je největším pokušitelem k hříchu internet, který však může být skvělým služebníkem, když se umí dobře užívat, když nezačne člověka ovládat, když mu nekrade příliš mnoho času. K těžkému hříchu mohou vést nemravnosti, i když jsou jen na obrazovce. Hltání špatných zpráv z jakýchkoliv zdrojů a jejich předávání dál může být nejen projevem hříšné zvědavosti, ale i službou nepříteli Božího království, které se buduje hlásáním radostné zvěsti evangelia. Radost z násilí či hrubá zábava, kdy těší ošklivost a baví zloba, neodpovídají kultuře Božího království. Takovými věcmi je správné pohrdat a říkat si: „K vyšším věcem jsem se narodil.“ Postní doba je nejen vhodným časem pro uvědomění si hříšných pout, zlozvyků a chyb,
které je třeba odevzdat Božímu milosrdenství ve zpovědi, ale je to i příležitost k procvičování pevné vůle potřebné k vítězství nad pokušeními a k růstu v dobrém, k budování ctnosti. Katechismus říká, že ctnost je trvalá a pevná dispozice konat dobro (KKC 1733). Získat trvalou a pevnou dispozici není snadné a vyžaduje to soustavnou výchovu i sebevýchovu. Ctnost nestačí propagovat, je třeba ji nacvičit. Nejlepší a nejpůsobivější reklamou ctnosti je sám člověk žijící tuto ctnost přitažlivě. K vybudování ctnosti je důležitá motivace, ale ekonomická nestačí. Je nutné si ctnost oblíbit a probudit v sobě touhu dosáhnout jí. Zkušení duchovní vůdcové radívali: Když tě trápí slabost, posiluj vůli. Když tě ohrožuje pokušení, utíkej před ním. Když tě spoutává hříšný zlozvyk, bojuj za svou svobodu. Až se zlozvyku zbavíš, procvičuj ctnost, která je jeho opakem. Bratři a sestry, vezměme letošní postní dobu jako duchovní cvičení. Kdo cvičíte nějaký sport nebo hudbu, víte, že za jednou se nedá nic naučit a o tréningu jen mluvit, to nepomůže, ale vytrvalým cvikem se dá dojít ke skvělým výsledkům. Přeji Vám hodně vytrvalosti v duchovním procvičování, které nemusíte dělat jen sami. Společné snažení třeba v rodině či s přáteli může hodně povzbudit. Svatý Pavel nám radí: Musíte vytrvat ve víře, opřeni o pevné základy a nesmíte se nechat odvrátit od naděje, kterou vám přineslo evangelium. (Kol 1,23a) A nezapomeňme, Boží království je blízko! Naději každému z Vás vyprošuje Váš
arcibiskup Jan **
**
**
❁ Seminář - Jak mít vztah, který vydrží – 14. února 2015 Nadační fond CREDO Vás zve při příležitosti Národního týdne manželství na seminář Jak mít vztah, který vydrží. Program se uskuteční v sobotu 14. února 2015 od 10.00 do 16.30 hodin v Aule Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Seminář povedou manželé Irena a Petr Smékalovi. Párům přednáší již několik let na manželských setkáních v rámci programu YMCA. Vedou semináře komunikačních dovedností a osobnostního rozvoje. Nově provozují vlastní manželskou poradnu ve Zlíně. Jejich přednášky jsou inspirující a do vztahů přinášejí nové podněty. Vychovávají spolu čtyři děti. Součástí programu bude také projekce filmu o manželství, slavnostní raut a focení párů. Rodičům nabízíme možnost hlídání dětí od 4 let v omezeném počtu. Přihlašovat se můžete prostřednictvím registračního formuláře do středy 11. února. Prosíme, neodkládejte přihlášení na poslední chvíli, kapacita sálu není velká. Více informací o programu a tématech naleznete na přiloženém plakátku, který je na nástěnce, a také na internetových stránkách www.manzelstvivezline.cz. Využijte tuto příležitost k obnově a posílení vašeho vztahu. Všichni víme, že dobré manželství není samozřejmostí a je třeba o něj pečovat. Těšíme se na vás.
▌ Papežův
katalog kuriálních nemocí ke společnému zpytování svědomí
Papež František představil seznam patnácti chorob či pokušení, které oslabují naši službu Pánu – pokračování: 4. Čtvrtou nemocí je přepjaté plánování a funkcionářství. Dochází k tomu, když apoštol všechno puntičkářsky plánuje a věří, že vytvořením dokonalého plánu se věci skutečně pohnou, přičemž se stává účetním či komercialistou. Dobře vše připravit je nezbytné, ale vystříhat se přitom pokušení chtít obsáhnout a pilotovat svobodu Ducha svatého, která zůstává vždycky větší, štědřejší než jakékoli lidské plánování (srov. Jan 3,8). Tato choroba propuká, poněvadž „je vždy snadnější a pohodlnější uvelebit se ve vlastních statických a neměnných pozicích. Ve skutečnosti církev prokazuje věrnost Duchu svatému do té míry, do jaké si nečiní nárok Jej řídit a ochočit. Duch svatý je svěžestí, fantazií a novostí.“ 5. Pátou nemocí je špatná koordinace. Nastává, když se oslabuje společenství mezi jednotlivými údy, tělo ztrácí svoji harmonickou funkčnost a ukázněnost a stává se orchestrem produkujícím hluk, protože jednotlivé údy nespolupracují a neprožívají ducha společenství a týmu. Když noha říká ruce „nepotřebuji tě“ anebo ruka hlavě „poroučím já“ působí to rozpaky a pohoršení. 6. Šestou nemocí je duchovní Alzheimer, tedy zapomenutí na „dějiny spásy“, osobní dějiny s Pánem, na „první lásku“ (Zj 2,4). Jde o postupný úpadek duchovních schopností, který dříve či později způsobí člověku vážný handicap, takže není schopen konat žádnou autonomní aktivitu a žije ve stavu absolutní závislosti na svých často imaginárních pohledech. Vidíme to na těch, kteří zapomněli na svoje setkání s Pánem; na těch, kteří postrádají deuteronomický smysl života; na těch, kteří kompletně závisejí na svojí přítomnosti, na svých vášních, rozmarech a mániích; na těch, kteří kolem sebe budují bariéry a zvyky a stávají se stále více otroky idolů, které si vyrobili vlastníma rukama. Člověk se Ježíše ptá, jestli je málo těch, kteří budou spaseni: Bude mnoho lidí zavrženo? A co ti naši kamarádi, kteří nechodí do kostela, kteří jsou tak trochu mimo víru, co oni? Nedostanou se do nebe, nebudou tam s námi? Ježíš vůbec nedává odpověď na otázku: kolik lidí bude spaseno? Ježíš jakoby tu otázku obrátil do naší řeči: Neřešte složité, teologické a filozofické disputace o tom, jestli bude moc nebo málo lidí spasených, ale starejte se o to, abyste vy došli spásy. Chce to totiž nějakou námahu, abyste nebyli překvapení… Ježíšovi vůbec nejde o to, aby nás strašil, ale chce nám jasně říci, abychom jednou nebyli překvapeni. Možná nás Ježíš chce jakoby vyprovokovat, abychom pochopili, že křesťanství není o tom, kolik dobrého uděláme, kolik se toho pomodlíme, ale že křesťanství je o něčem jiném. Křesťanství není o nějaké jistotě: dejte si pozor, říká Ježíš, abyste si v určitém okamžiku svého života neřekli: teď už to mám jisté, teď jsem pochopil, teď už se do toho nebe určitě dostanu. Právě to může být naše past. Je hodně křesťanů kolem nás, kterým na první pohled není co vytknout. Chodí do kostela, zpovídají se třeba i každý první pátek, dodržují desatero, tak, jak má být. Ale máme pocit, že tam něco není v pořádku, že tam něco chybí. Možná to jsou lidé, kteří si myslí, že už to všechno mají v cajchu, že to nebe mají jisté, a že až zaklepou na nebeskou bránu, tak se tam s různými ovacemi projdou po červeném koberci… A Ježíš jakoby říkal: pozor na to! ▌Naše
past
▌ Nikdy
si nemyslete, že už máte nebe jisté. Nebe se nezískává za to, že budu přesně naplňovat určitá přikázání, že přesně udělám to, co mám dělat: že budu navenek OK. Nebe je dar, znamená skočit do Boží náruče, skočit tam jako hříšník, jako člověk, který si uvědomuje, že má hodně másla na hlavě, že udělal hodně chyb v životě, že není dokonalý, že jenom s Boží milostí se může vrhnout do Boží náruče. Tenhle postoj si musíme udržet po celý zbytek života. Je naše velké pokušení, říct si: už jsem dobrý křesťan, už vím, už chápu, už je to ono, protože v té chvíli, kdybychom zaklepali na nebeskou bránu, možná by nám řekl Pán: běžte pryč, neznám vás! V tom nebe nespočívá. Nebe opravdu znamená, být si opravdu vědom toho, jaké mám i nedobré vlastnosti, jak můžu ublížit, jak můžu šlápnout vedle, a uvědomit si, že je to všechno s Boží milosti, Boží dar, že mne Bůh přijímá i s mými hříchy, i s tím špatným, a jen tak můžu skočit do Boží náruče. Snažme se stále bojovat, až do konce našeho vydechnutí, bojovat o správný postoj k víře, abychom si příliš nezakládali na svých dobrých skutcích, na tom, kým jsme a co už jsme udělali, ale aby v nás byl neustále postoj pokory: Bože, přijmi mně jako hříšného člověka. Dej mi sílu a díky za to, že mně chceš vzít k sobě.
Přeji všem, aby naše pády a šlápnutí vedle, různé prohřešky v životě, nás vedly k pokoře. A jestli se nám to povede, pak můžeme hovořit o tom, čemu se říká šťastná vina. Kéž nás kříž, který třeba zrovna zakoušíme, vede k větší důvěře v Boha a k Z homilie na TV NOE 29.10.2014 většímu přijetí Božího milosrdenství…
❁ Pouť zamilovaných. Láska je dar pro druhého. Proto zveme všechny mladé páry, snoubence, manžele, mladší či starší, na Pouť zamilovaných, abychom za tento velký dar poděkovali. Uskuteční se 14. února od 14 hodin, během Národního týdne manželství, v chrámě Očišťování Panny Marie v Dubu nad Moravou. Kromě mše svaté (slaví P. Karel Skočovský) v poutním kostele (najdete v něm také oltář sv. Valentina) na vás čeká zajímavý doprovodný program a nebude chybět ani pochoutka z místní skvělé farní kuchyně. Pouť pořádá tradičně Centrum pro rodinu Olomouc. ❁ Malá pouť za velké věci. Zveme všechny na pravidelnou pouť za víru v našich rodinách, která se uskuteční 8. března. Povede od katedrály sv. Václava v Olomouci do baziliky Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku u Olomouce. Cesta je dlouhá cca 8 km a jde zhruba o 2 hodiny chůze. Podle svých fyzických sil a možností se můžete k pouti přidat: ve 12:45 - 13:00 hod. před katedrálou sv. Václava (odchod ve 13 hod.) nebo cca ve 14:30 hod. pod kopcem v Samotiškách (zde je také možné sednout na bus a vyvézt se nahoru) nebo v 15 hod. na mši sv. v bazilice na Svatém Kopečku. Další pouť bude v neděli 12. dubna. Bližší informace jsou na www.rodinnyzivot.cz, mailu:
[email protected] nebo na tel. 587 405 251. ❁ Víkendová duchovní obnova pro seniory. Duchovní obnova pro seniory se bude konat ve dnech 27. až 29. března na Velehradě. Její součástí budou přednášky zaměřené na „radosti a starosti" stáří, rodinné vztahy, vztah k Bohu a prohloubení duchovního života. Během víkendu bude opět příležitost ke společným modlitbám, rozjímání, adoraci, mši sv., svátosti smíření, popř. i svátosti pomazání nemocných a k rozhovoru s knězem a s lektorkami. Přihlásit se můžete telefonicky nebo písemně na adrese: Marie Budínová, Prostřední 437,765 02 Otrokovice, tel.: 608 407 141. Bližší převzato z Farní zpravodaj Vizovice, leden 2015 informace najdete na www.rodinnyzivot.cz
Jaké jsou symptomy hráčství? U návykových a impulsivních poruch jsou tyto tři základní znaky: 1. Neschopnost odolat impulsu, pokušení, přestože dotyčný ví, že jeho jednání je nežádoucí. 2. Napětí, předcházející tomuto patologickému jednání, které dotyčný nedokáže snížit jinak, než tak, že začne hrát. 3. Hraní je spojeno s pocitem uspokojení, které provází pocit vzrušení, jehož intenzita je přímo úměrná výši hazardu a riziku ztráty. Další varovné signály: • silné zaujetí hráčstvím • člověk hraje častěji a hazardní hra mu zabírá čas, který by mohl trávit mnohem užitečněji a příjemněji • potřeba hrát se stále většími částkami peněz z důvodu silného vzrušení • opakované neúspěšné snahy kontrolovat hru, přerušit ji, vzdát se hraní • neklid, podráždění při pokusu hru přerušit • hraní jako způsob útěku od problémů • po prohře peněz se vrací, aby je znovu získal • krádeže, podvody, nelegální činy za účelem získání peněz • zanedbávání školy, práce, rodiny, přátel a zájmů • lži členům rodiny a konflikty v rodině • ztráta přátel a zaměstnání • půjčky, zadlužení • ztráta sebedůvěry • úzkosti, deprese, spánkové poruchy • jedná se o podobné znaky, jaké najdeme v definici závislosti na psychoaktivních látkách • oproti patologičskému hráčství gambling u hráčství a sázkařství zůstává sebekontrola ještě zachována zachranny-kruh.cz
Juro, už viděls někdy létající talíře? - Jo, asi měsíc po svatbě Ten fotograf byl fakt pohotový. Stihl zmáčknout spoušť v okamžiku, kdy měla moje žena zavřenou pusu Mezi vězni: čoveče, prý má být tento rok velmi horký - Tak to mám smůlu. Mám být zrovna propuštěn a nemám rád horka. Raději ještě zůstanu tady ve chládku Vězeň: psal jsem mzdy na fingované pracovníky a teď si za to vybírám pětiletou dovolenou Už sis umyl nohy, Tome? - Počkej, mami, já se podívám Tati, je ten inkoust moc drahý? - Není, proč? - Tak proč se tak maminka rozčilovala, když jsem ho vylil na koberec? Sousede, to je od Vás pěkné, že jste vyřídil své paní lázeňskou péči - Ani nevíte, sousede, jak jsem to potřeboval Říkala jste, že si nemůžete dovolit jet na dovolenou, jak to, že taková změna? - Věc se má tak, paní zvědavá, že mému muži při fotbale zlomili nohu a tak jsme dostali 20 tisíc - Tak tomu říkám štěstí.
