*HLAVANOVSKÝ OBČASNÍK * Hlavanovské noviny Denního stacionáře EXODUS č.2 / ročník 2 / květen 2009 • • • • • • • • • • •
Statek Bernard Kurz pečení Z pracovních činností Den otevřených dveří Batikování Plzeňské podzemí Plzeňská ZOO Z pracovních činností Národopisné muzeum NON-HANDICAP Bowling
Statek Bernard - 19. 3. 2009 Na poslední čtvrtek před začátkem jara jsme si naplánovali výlet do Královského Poříčí, konkrétně na statek Bernard, který se nachází nedaleko Sokolova. Na statku je v provozu 7 dílen, které se věnují tradičním řemeslům. Jedná se o Dílnu originálních ručních prací, Bytové doplňky a malířský ateliér, Restaurátorská dílna a půjčovna kol, Krejčovství, Vonné svíce, Pekárna a cukrárna, Vitráže Jitka a Kovárna. Dříve patřily zemědělské pozemky těžebního podniku Britannia, která je pronajímala k obhospodařování. Později přešla k vlastnímu zásobování potravinami. Zemědělské hospodaření se soustřeďovalo do dvora, který byl postaven v tradičním chebském stylu brázděných staveb roku 1922. Komplex budov zahrnoval nejen obytné a správní objekty, ale také stáje pro koně a dobytek, kůlny na stroje a nářadí, stodoly, mlékárnu a kurníky. Vedle statku stojící stodola je o 15 let starší než samotný statek, pochází z roku 1907. Název Bernard vznikl podle jména nedaleko ležícího dolu Bernard. Po roce 1945 bylo hospodářství převzato Falknovskými hnědouhelnými a probíhala na něm soustavná hospodářská činnost. Po roce 1989 byl na statku Bernard provoz živočišné výroby místní uhelné společnosti, který zde měl výkrmnu vepřů. Výkrmnu přemístil podnik na konci roku 1993 do Starého Sedla a objekt statku zůstal poté prázdný a vytrvale chátral. Obec si jej v roce
1994 od dolového podniku pronajala za symbolickou cenu a později ho získala do vlastnictví se záměrem jeho rekonstrukce. Díky rekonstrukci v letech 2005-2006 mohlo na statku Bernard vzniknout centrum tradičních řemesel, které je na dobré cestě stát se významnou regionální pamětihodností a vyhledávaným cílem turistů. Naše prohlídka statku začala v zemědělské expozici, kde jsme se dozvěděli, jak bylo dříve zpracováváno mléko, obilí a mouka, jak probíhala zabijačka nebo jsme si zkusili vymlátit obilí pomocí cepu. Chloubou je sbírka historických kočárů, do kterých jsme se mohli posadit. Druhou částí prohlídky je muzeum, které je zaměřeno na „život na venkově“, součástí je i sbírka motocyklů. Třetí část prohlídky nese název „pocta řemeslům“. Viděli jsme jak se vyrábí porcelán, vyzkoušeli jsme si brnění a dozvěděli jsme se svou výšku v loktech, palcích a pídích. Po prohlídce jsme si mohli prohlédnout všechny dílny již samostatně. Jako tradičně jsme výlet ukončili posezením v tamní cukrárně, kde jsme nabrali síly na zpáteční cestu.
Foto: P. Marek
Kurz pečení - 1. 4. 2009 Mnohé uživatelky by se rády naučily péct, popřípadě se přiučily něčemu novému. Den před akcí Den otevřených dveří terapeutka Kristýna s uživatelkami Eliškou a Veronikou se rozhodly, že upečou jablkový perník. A že se to děvčatům povedlo svědčil prázdný talíř, neboť uživatelům perník velice chutnal.
Recept: JABLEČNÝ PERNÍK 25 dkg cukru 2 celá vejce 2 pol. lžíce kakaa 8 dkg rozpuštěného másla 30 dkg rozstrouhaných jablek 30 dkg polohrubé mouky 1 prášek do pečiva 8 pol. lžic mléka Rozinky, vanilkový cukr /můžeme přidat sekané ořechy/ Všechny ingredience dáme do mísy a důkladně promícháme. Plech s vyšším okrajem vyložíme pečícím papírem a nalijeme těsto. Pečeme ve středně teplé troubě. Hotový perník polijeme čokoládovou polevou, kterou lze koupit hotovou v sáčku. Sáček stačí vložit do vroucí vody. Viz. návod na sáčku s polevou. DOBROU CHUŤ!
Foto: P. Marek
Z pracovní činnosti Filcování Filcování neboli plstění patří mezi tradiční techniky, jejichž popularita v poslední době opět vzkvétá. Tuto činnost si oblíbila zejména Eliška Fáberová. Tvoří plstěné obrázky nebo filcovaná vajíčka. Obrázky vznikají položením podkladového materiálu na molitan či polystyren a jehlou se vpichuje po vrstvách ovčí rouno. Výsledný obrázek se poté strhne z podkladu. Vajíčka vznikají obdobně, pouze s tím rozdílem, že vlnu vpichujeme přímo do polystyrenu, kde již zůstává.
Den otevřených dveří - 2. 4. 2009 Dalším pro nás velmi významným dnem byl čtvrtek 2.4.2009, kdy se v našem stacionáři konal Den otevřených dveří spojený s prodejní velikonoční výstavou. Tato akce se již stala jarní tradicí. Výrobků byla spousta, nabízeli jsme košíčky a ošatky z pedigu, textilní výrobky a bytové doplňky, pomůcky do kuchyně a různé velikonoční a jarní dekorace. Začátek byl opět stanoven na osmou hodinu ranní. Den předem naše uživatelky Eliška a Veronika spolu s terapeutkou Kristýnou upekly jablečný perník, který nabízely příchozím. Mimochodem, byl výborný. Radost z výrobků měli nejen naši autoři, ale i zájemci, kteří nakupovali především košíčky, polštáře, velikonoční dekorace i koberce. Všichni chválili zručnost a pečlivost našich uživatelů. Slunečný den přilákal hodně návštěvníků. Výrobky se prodávali jedna radost, panovala dobrá nálada, a to bylo naším cílem. Každý takový úspěch je pro nás impulsem do další práce a tvorby. Děkujeme za zájem a těšíme na další setkání.
Batikování - 7. 4. 2009 Batika je i v dnešní době stále oblíbenou technikou. Nejkrásnější na batice je, že i když máme představu o tom, jak by měl konečný výtvor vypadat, ne vždy se tak stane. V Evropě zaznamenala batika značného rozmachu v 18. stol. Kouzlení a tvoření s batikou rozvíjí naši fantazii, přináší uvolnění a také skvělou náladu. Tak tomu bylo i v našem zařízení. Uživatelky Eliška a Gábina si vyzkoušely základní techniku tzv. vyvazovanou. Tato technika funguje na principu vyvazování míst, do kterých při barvení nepronikne barva. To znamená, že to, co vyvážeme, zůstane neobarvené, nebo bude mít barvu původního podkladu. Uživatelka Martina zvolila voskovou batiku. V tomto případě plocha, která je zakryta voskem, zůstane též neobarvená. Uživatelka Gábina batikovala halenky a zástěru, které sama šila. Paní Martina začala pracovat na ubrusu. Všichni s těší na další kurz batikování.
Postřeh Jaro Stromy rostou a kvetou a dělají se různé kvítky a voní a já k tomu ráda čichám, proto je mi to příjemné. Jsou i bílé a ty tak nevoní jako ty růžové. Pod stromem se můžou lidé políbit. Venku kvete louka a rostou pampelišky, fialky, macešky, konvalinky, zvonky, tulipány. Ráda cítím tu voňavou vůni, když jdu ven s Máťou. Růže růžové, žluté i červené krásně voní, až skoro kýchnu. V růžích je pyl, který včelky jí a dělají z toho med. Včelky se musí nechat na pokoji, protože mám ráda med, nesmí se jim ubližovat, vyhýbat se vosám, pozor na ně,
nehýbat, když stojíme a pohneme se, tak nám dá žihadlo a bude to hrozně bolet. Na jaře se rodí mláďátka, telata, hříbata, kuřata, kachny, housátka…. (autor: Veronika Pechová)
Plzeňské podzemí - 5. a 15 4. 2009 Plzeňské historické podzemí je zajímavé již tím, že měří téměř 18 km. Prohlídkový okruh je dlouhý 800 metrů. Od letošního dubna se vstupuje do podzemí z budovy Pivovarského muzea. Průvodce nás seznámil s historií a s funkcí podzemí, jakým způsobem vznikalo, shlédli jsme zajímavé archeologické nálezy. Díky exponátům, které byly nalezeny v zasypaných studních, jsme pronikli do středověku a seznámili se s každodenním životem našich předků. Je to labyrint chodeb, sklepů a studní, který byl budován od 14. století. Prohlídka končila ve vodárenské věži a opět jsme vyšli v budově Pivovarského muzea.
ZOO Plzeň - 16. 4. 2009 Nádherné jarní počasí nás vylákalo opět do přírody, respektive do Zoologické zahrady v Plzni. Naše návštěva nebyla první a zdaleka ne poslední. Všichni se těšili na zvířata a nově narozená mláďata i na příjemnou procházku zahradou. Počasí nám přálo celý den, což nám zvedlo náladu. Zoo v západočeské metropoli vznikla již v roce 1926 v městské části Doudlevce blízko centra města. Od roku 1963 působí v současném areálu na Lochotíně, kde se v roce 1981 sloučila se sousední botanickou zahradou. Členitý přírodní areál má rozlohu 21 ha a od roku 1996 je intenzivně přetvářen na zoogeografický biopark. Prohlídku jsme
začali jako obvykle u klokanů, pokračovali jsme přes šimpanzy a makaky, tropickým pavilonem k dravcům, kam jsme se poté vrátili na ukázku sokolnictví konanou v tamním amfiteátru. Profesionálním sokolníkem byl Milan Zaleš, který v roce 1987 složil sokolnickou zkoušku. Dravce předvádí již od roku 1993. Od roku 2006 působí v Zoologické a botanické zahradě. V současné době vlastní cca 35 exemplářů. V minulosti mezi jeho klenoty patřil i největší dravec na světě kondor velký (Andský). Ukázky výcviku a sokolnictví byly velmi zajímavé, zábavné i poučné. Všichni napjatě sledovali krásné dravce, kteří se po hlavě vrhali na kořist i do vody. Rozhodně doporučujeme. Po ukázce jsme se opět vydali na procházku zahradou, naše kroky směřovaly k nedávno otevřené expozici Česká řeka. Bylo zajímavé sledovat štiku i kapry z blízkosti 5 cm. Naší pozornosti nemohla uniknout ani vydra, která dováděla ve vodě a schovávala se naším očím. Procházka zahradou opět nezklamala. Značně unaveni, ale plni dojmů a s dobrou náladou jsme pomalu pokračovali k východu. Pokud plánujete výlet do plzeňské Zoo, nezapomeňte na nově narozená mláďata ovcí, koz a prasat na statku Lüfnerka.
použití nebo trvalé, hrubé či opracované, levné i drahé. Mohou být velké, robustní a hrubé nebo jemné a delikátní, zdobené nebo vyplétané do podoby krajky. Košíkářství se stalo tak důležitou součástí života, že materiál, z něhož se košíky vyráběly, se začal používat jako platidlo. Zmínky o prvním pěstování vrby pochází z dvanáctého století. Farmy byly úspěšně a hojně využívány až do devatenáctého století, kdy toto řemeslo utrpělo hluboký úpadek. Košíkářství nám připomíná rukodělnou práci prvotních řemeslníků. Díky nesourodé povaze materiálu se košíkářské výrobky nikdy nezačaly vyrábět strojově. Některé rukodělné obaly přetrvaly dokonce až do dnešní doby a slouží jako záruka vysoké kvality a jedinečnosti daného výrobku.Každý, kdo chce začít s výrobou košíků, ať už pro radost nebo užitek, a chce pracovat opravdu dokonale, se musí smířit s tím, že tomuto umění musí věnovat spoustu času. Materiál Orobinec, sláma, rafie (vyrábí se z listů palmy pocházející z Madagaskaru), ratan (dovážen z Jihovýchodní Asie), vrba (Salix trianda), pedig. Pedig je přírodní materiál, který se dováží ze subtropického pásma. Jedná se o vzdušné kořeny palmy Calamus rotang. Jejich vnitřní dužina zbavená pevné lesklé kůry se nazývá pedig. Pro účely pletení je to ideální materiál. Velmi rychle absorbuje vodu, a tím se stane velmi pružným. Práce s ním je jednodušší než s jinými materiály a první úspěchy při práci přesvědčí i úplného začátečníka. Jeho výhodou je i délka prutů, která umožňuje využít pestrou škálu vzorů a náročnější druhy výpletů.
Foto: P. Marek
Z pracovní činnosti Košíkářská dílna Proutěné zboží bylo používáno pro jakýkoliv myslitelný důvod: jako nádoby pro sklizeň a skladování, pro nošení a táhnutí, jako kolébka, pro bydlení a na sezení, pro cestování nebo podávání jídla - a dokonce vody. Košíkáři vyráběli potřeby pro šermíře i pro rybáře, pro lovce i pro krejčí. Košíky byly na jedno
Pletení pedigových košíčků / p. J. Hodková a P. Marek
Národopisné muzeum - 21. 4. Národopisné muzeum Plzeňska bylo poprvé otevřeno v roce 1915. V roce 1948 se samostatné muzeum stalo jedním z oddělení Západočeského muzea v Plzni. Zakladatel muzea, Ladislav Lábek, se snažil vedle dokumentace života na venkově také mapovat způsob života ve městě, což v etnografii počátku 20. stol. představovalo nový prvek. Sbírky se proto vyznačují širokým záběrem a obsahují přes 76 tisíc kulturně historických a národopisných předmětů, dokumentujících všední i sváteční život našich předků ve sledované oblasti města Plzně, jejího venkova a případně v některých oborech zasahují i do dalších míst západních Čech. Rozsáhlá expozice se nachází ve dvou historických domech - Chotěšovském a Gerlachovském na náměstí Republiky.
První část představuje vývojovou řadu měšťanských interiérů, tj. nábytek a interiérové doplňky, portréty a drobný inventář z období gotiky, renesance, baroka, empíru, biedermeieru a první třetiny 20. století. Exponáty jsou velmi cennou kolekcí předmětů denní potřeby, dokreslující všední život v plzeňských měšťanských domácnostech. Druhá část je věnována životu lidu na venkově a tvoří ji dvě lidové světnice zařízené nábytkem charakteristickým pro oblast Plzeňska, expozice krojů z plzeňského regionu, ukázky lidového stavitelství a expozice prezentující zvyky a tradice venkovského lidu v 19. a na počátku 20. století. Zpestřením pak mohou být dvě menší expozice ukazující městskou černou kuchyni z první třetiny 19. století a secesní lékárnu s ukázkami nejen
profesionálního, ale také lidového lékařství. (zdroj: www.zcm.cz) NON - HANDICAP - 23. 4. Výstava NON-HANDICAP se specializuje na zdravotně postižené osoby a různé druhy handicapů. Snaží se napomáhat a překonávat tyto handicapy. Každoročně se stává místem setkání výrobců, dovozců, prodejců pomůcek pro zdravotně postižené a dobrovolných organizací, kteří je potřebují a užívají na jedné straně; a na straně druhé těmi, kteří hradí, podepisují a schvalují jejich používání. Také zde můžete vidět různé chráněné dílny a jejich výrobky. Na výlet do Prahy jsme se všichni moc těšili. Cesta autobusem utekla jako voda a za chvíli už jsme stáli před výstavištěm v našem hlavním městě. Vydali jsme se směrem k budově, kde se veletrh pořádal. Více než kompenzační pomůcky byly naším cílem výrobky chráněných dílen a stacionářů. Bohužel, letos jich bylo jako šafránu, což nás trochu zklamalo. I EXODUS měl mezi nimi své místo. Některé zaujali vodící psi, různé testy a zkoušky nabízených pomůcek nebo právě výrobky dílen. Celý den se povedl, až na počasí, které se na nás mračilo. Příští rok se opět na veletrh pojedeme podívat, jen budeme doufat, že výrobků handicapovaných občanů bude alespoň dvakrát tolik.
Foto: J. Tesařová
Bowling - 30. 4. Poslední den v dubnu jsme si šli opět "změřit" síly na bowling. Většina našich uživatelů udivovala svými výkony. A není se čemu divit, protože mnozí chodí hrát ve svém volnu. Též se chystáme na petanque a stolní tenis.
Tvaroh ušleháme s moučkovým cukrem a natřeme na zchladlý perník. Džus podle chuti přisladíme a uvaříme v něm pudink. Mírně zchladlý natřeme na tvaroh a dáme ztuhnout do lednice. Nejlépe je konzumovat druhý den, kdy perník zvláční. DOBROU CHUŤ!
Foto: J. Tesařová
Kurz pečení - 13. 5. Protože naši uživatelé rádi mlsají, upekla Eliška Fáberová s Martinem Huclem vynikající perník. Všem chutnal, těšíme se na další dobroty. Vylepšený perník Suroviny Těsto: • 2 hrníčky polohrubé mouky • 1 hrníček cukru krupice • 2 lžíce kakaa • 1 prášek do perníku • 2 celá vejce • 1/2 hrnku oleje • 1 hrnek mléka Náplň • 2 tvarohy • cukr moučka dle chuti Poleva • 2 hrnky pomerančového džusu • 1 vanilkový pudink • trocha cukru krupice Příprava Mouku smícháme s cukrem, kakaem a kypřícím práškem do perníku. Přidáme vejce, olej a mléko a umícháme dohlídka. Těsto vlijeme na plech vyložený pečícím papírem a pečeme při teplotě 180 °C cca 30 minut.
Foto: K. Lavičková
Výtvarný kurz Každé úterý se mohou naši uživatelé zúčastnit výtvarného kurzu pod odborným vedením p. Jitky Šmolíkové. Zkoušejí různé techniky jakými jsou např. malba, kresba, linoryt, koláže… Ale též malování na sklo, dekorace kraslic, batika. Malují a kreslí vodovými barvami, temperami, uhlem, tužkou, křídami.
Obrázek ledňáčka malovala uživatelka Gábina Šornová suchou křídou. Držte nám všem palce, neboť 22.5. a 23.5. soutěžíme na 17. národní Abilympiádě v Pardubicích. DĚKUJEME!
