modrá vlna Modré střípky
Zlatá svatba
Jubileum
Zdá se, že olomoucká ODS zažívá velmi plodné období:
Letos na svatého Valentýna oslavila neuvěřitelných devadesát let naše členka, paní Božena Zárubová. Narodila se v roce 1915, kdy všude kolem zuřila 1. světová válka, kdy například Edvard Beneš musel jako představitel protihabsburského odboje emigrovat do Paříže, kdy byl uskutečněn první zkušební let celokovového letadla Junkers, kdy byly vyneseny rozsudky smrti nad atentátníky následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este, kdy se narodil novinář a spisovatel Jiří Mucha.
Pavlu Hejtmánkovi se 2. 4. 2005 Narodil syn Tomáš - Blahopřejeme! Ivanu Langerovi se 6. 4. 2005 narodil syn Patrik; jméno bylo zvoleno podle patrona Irska, kde trávili s manželkou loňskou dovolenou - Blahopřejeme! Davidu Kopřivovi, mj. dvornímu fotografovi MS Olomouc - město, se 28. 2. 2005 narodil syn Martin - Blahopřejeme! Markétě Záleské se 23. 4. 2005 narodil syn Samuel - Blahopřejeme! Další potomci našich členů jsou na cestě a budete o nich informováni. Další oslavenci: David Krmášek - 30 let Petr Bačík - 30 let Martin Bendář - 35 let Miroslav Sedlák - 50 let Lenka Holpuchová - 30 let Miloslav Karger - 65 let Mgr. Jan Švec - 40 let 1. ročník oboru politické vědy a mezinárodní vztahy začala studovat na Hradecké univerzitě vedle svých podnikatelských aktivit Petra Míková Markéta Záleská byla se svým manželem nominována v kategorii překlad roku na celostátní literární cenu Magnesia Litera Aleš Skřivánek, gynekolog, radil v několika březnových vydáních pořadu ČT Sama doma ženám v záležitostech své specializace Ceremoniál jako při předávání amerických Oscarů zažil na vlastní kůži náměstek primátora Martin Novotný, když v Paříži jako představitel města Olomouce přebíral v rámci mezinárodní soutěže o výroční cenu federace APAJH, konané pod záštitou prezidenta Jacquese Chiraca, jedno z vítězných ocenění za projekt “ Bezbariérová Olomouc“.
Zpravodaj MS ODS Olomouc- město určen výhradně pro vnitřní potřebu ODS Redakce: Mgr. Markéta Záleská a Martin Novotný. Vychází díky podpoře společnosti INREMA, spol. s r.o. - www.inrema.cz Příspěvky zasílejte na
[email protected]
10
Pochmurná padesátá léta minulého století znamenala pro naši zemi dusivý útlak a represe, halené do roušky budování socialistické vlasti a proklamací o lepších zítřcích. I v této době se odvíjely příběhy obyčejných lidí, kteří měli své sny a touhy, a i když zažili nepříznivou atmosféru na vlastní kůži, nezatrpkli, ale probouzeli se rádi do dalšího dne, protože si vytvořili svůj vlastní svět rodiny a přátel, do nějž nedovolili vstoupit nikomu nepovolanému. 18. 12. 1954 se vzali dva mladí lidé, Dagmar Reinerová, dnes Bromová, a Miloš Brom. K jejich seznámení jako by muselo zákonitě dojít. Osud zavál Budějičáka Miloše do nedalekého Štěpánova, aniž o to usiloval. 9. září 1949 ho StB zatkla za šíření letáků, byl odsouzen na tři roky a narukoval k pétépáckým oddílům do Štěpánova. Tam učil Dagmařin otec, který chodíval do skladů, kde pracoval Miloš. Setkání na autobusové zastávce, kde mezi nimi přeskočila jiskra, patří k těm románovým. Společné zájmy a vzájemná tolerance tvořily pevný základ jejich vztahu, který se loni v prosinci překlenul přes padesátku. Miloš, který zpočátku pracoval ve zlivských hutích, nakonec zakotvil v Solných mlýnech v Olomouci, kde setrval až do důchodu. Dagmar pracovala celý život jako úřed-
nice, nejprve v plánovacím oddělení ASA, kde poznala ještě starého pana Andra, poté ve Feroně. S manželem vychovali dceru Helenu, která je učitelka. V rodové tradici pokračují dvě vnučky. K přírodě a sportu měli oba odjakživa blízko. K srdci jim přirostlo hlavně lyžování, kterému se věnují dodnes. Letos potřetí byli s partou přátel ve francouzských Alpách. Rádi cestují a volný čas tráví na chalupě. V ODS jsou od roku 1992. Podle pana Broma bylo jejich rozhodnutí zcela logické. ODS vnímají jako jedinou skutečně pravicovou stranu, která je pro ně zárukou zachovávání demokratických principů. Dagmar Bromová 7. 9. 1929 Miloš Brom 9. 2. 1931
Paní Zárubová zažila všechny společenské změny, kterými naše země v minulém století prošla, a i když jí někdy nebylo lehko, vše brala tak, jak to život přinášel, s nadhledem a jí vlastním optimismem. Její bohatý a dá se říci i dobrodružný život by vydal za osudy několika lidí. Vystřídala mnoho profesí a každá ji, jak sama říká, bavila. Mnohé asi překvapí, že se svým otcem pracovala v Lidových novinách a jednou z jejích povinností bylo svážet do redakce ze stadionů výsledky sportovních utkání. Pro ženu a v té době dost netypické. Na vlastní kůži si vyzkoušela fungování baťovského systému jako pracovnice k a r t o n á ž k y. O s t a t n ě j a ko z l í n s ko u rodačku ji to nemohlo minout. Odjakživa se ráda pohybovala mezi lidmi, což se jí vyplnilo i v dalších zaměstnáních. Prac o va l a n a l e t i š t i , v o b c h o d ě , j a k o úřednice v Seliku. Ráda vzpomíná na dobu strávenou v pálenici u Hranic. Tam se prý naučila jedno, dát si každé ráno štamprli slivovice. Kdo ví, možná že to je ten pravý recept na její nezdolnou vitalitu. V aktivitách nepolevila ani v důchodu. V době, kdy se jiné její vrstevnice oddávají odpočinku, ona odjela jako au pair do Anglie nebo na plaveckém bazénu učila plavat děti. Její největší zálibou zůstává celoživotně cestování. Mj. navštívila Egypt, Libanon a nějakou dobu pobývala také v Austrálii, kam hodně bývalých baťováků odjelo na důchod a vytvořili tam českou kolonii. Kdybyste ji dnes hledali po ránu doma, budete mít většinou smůlu. Má naplánovaný program na celý den a od jara do podzimu se oddává procházkám a plavání na Poděbradech. Do ODS vstoupila před deseti lety, prý na popud Václava Klause, který na jednom mítinku vyzval přítomné, aby se stali aktivními členy. A protože je opravdu ráda mezi lidmi, uvidíte ji téměř na každé akci. Kolegové z olomoucké ODS ji vnímají jako věčně usměvavou a velmi přátelskou. Při jejím vyprávění člověk tiše žasne nad tou sprškou energie a laskavosti a říká si, jak zajímavý osud tato žena měla a přitom o tom jen málokdo ví. Takže ještě jednou hodně zdraví a spokojenosti!
Tato tiskovina je interním zpravodajem a je určena pouze pro vnitřní potřebu MS ODS Olomouc-město.
modrá vlna
zpravodaj místního sdružení ODS Olomouc - Město
květen 2005
Upozorňujeme vás na nové webové stránky MS Olomouc - město. www.ods.cz/ms.olomouc-mesto Budete o nich podrobně informováni v příštím čísle.
Obraz Stanislava Grosse Jak se z perspektivního mladíka, kterému všichni předpovídali zářnou budoucnost a viděli v něm, bohužel včetně našeho bývalého pana prezidenta, mladou, nadějnou krev české politiky, stal vzor veškeré ignorance a pokrytectví? Inu, jednoduše. Okouzlen vlastním obrazem své neomylnosti a nedostižitelnosti a ve jménu hesla okusit se má všechno, nám v poslední době předvedl celý rejstřík bezskrupulóznosti, lživých tvrzení, manipulací, intrik a podrazů. Bez uzardění potápí ty, jež zprvu hájí, pak před národem sehraje roli do sebe jdoucího kajícníka, který se chce polepšit. Laciná fraška. Mizerný herecký výkon, ale kulisy české kotliny až příliš skutečné. A tak mu studenti přinesli zrcadlo,aby konečně prohlédl. Bylo to ale už s křížkem po funuse. Gross má cosi lepšího než pouhé zrcadlo, má svůj obraz, stejný jako Dorian Gray ze slavného románu Oscara Wildea. Kdepak ukrývá obraz, do nějž se zapisují všechny stopy jeho nemravného chování, se můžeme jen domýšlet. V Kramářově vile, v ústraní barrandovských kopců, v Lidovém domě nebo snad v nevěstinci paní Barkové? Paralela s Wildeovým románem se přímo nabízí. I v tomto příběhu je děj proložen barvitými popisy (kterak naspořit na byt a nekrást hned v několika verzích), karikaturami (kdo by dnes neznal nemajetného, a přesto tak štědrého strýce Vika, ochotného veterináře Roda a paliče Simkaniče) a hlavně pasážemi, plnými paradoxů (zdatný mediální manipulátor zahnaný médii do kouta, do příšeří zadních východů). Leč jak víme, i takový obraz snese jenom něco a povážlivě napnuté plátno začíná mít trhliny. Mnohé z nás by pohled na obraz, na němž se vidíme v nelichotivém světle, naznačujícím, jak to s námi asi dopadne, podnítil k zamyšlení, sebereflexi, pokoře a možná jako u Graye k sebepohrdání. Ne tak u Stanislava Grosse. Ten totiž svůj pokřivený portrét přehlíží a jak to tak vypadá, bude ho vesele ignorovat dál, ať už bude v budoucnu zastávat jakoukoli funkci. Život jako z románu zní na první poslech lákavě. Je-li to však jako v případě českého premiéra „Obraz Doriana Graye,“ už to tak záviděníhodné není. Třeba by ho Stanislav Gross rád vyměnil za jiný. Nabízím příběh Wildeova současníka a krajana z viktoriánské Anglie Roberta Louise Stevensona. Jistě si v jeho „Podivném případu doktora Jekylla a pana Hydea“ najde také své. Markéta Záleská
Místní sněm MS ODS Olomouc - město Ve čtvrtek 10. března se v kongresovém centru ANAG konal místní sněm MS ODS Olomouc - město, jehož se zúčastnilo 100 z celkového počtu 189 členů sdružení, čímž byl sněm usnášení schopný. Předseda Martin Novotný přečetl výroční zprávu, v níž zhodnotil činnost MS v uplynulém roce. Dále přítomné informoval o plánovaných aktivitách na nejbližší období (naleznete v rubrice Připravujeme). Ing. Marek Lach přednesl zprávu o hospodaření MS v roce 2004 i návrh rozpočtu na rok 2005, který byl schválen.
Do Regionálního sdružení ODS byli místním sdružením nominováni: RNDr. Ivan Kosatík - předseda RS ODS, Jiří Martinák a Petra Míková - smírčí výbor RS ODS, Mgr. Marcela Hanáková a Hana Kaněčková - kontrolní a revizní komise RS ODS. K zastupování MS Olomouc - město na oblastní sněm, konaný 11. 3. 2005, získalo mandát 38 delegátů. Po skončení sněmu proběhla na témže místě městská konference za účasti ostatních olomouckých sdružení ODS, na níž především členové Rady města Olomouc odpovídaly na dotazy z pléna, týkající se, aktuálních témat. (mz)
Vážení přátelé Budeme velmi rádi, když se s námi budete pravidelně dělit o své příspěvky kaktuálním problémům či kdůležitým, předem avizovaným tématům. Očekáváme vaše postřehy či poznámky ve formě glosy, sloupku, fejetonu, reportáže či jiného krátkého stylistického útvaru s námětem, který podle vašeho mínění zaujme vaše kolegy. Kromě těchto nastíněných možností vám samozřejmě ponecháváme prostor k jiným nápadům, které budou nejenom motivujícím podnětem pro další úvahy nad daným problémem, ale zároveň zprostředkují netradiční pohledy na známá či méně diskutovaná témata. Doufáme, že přivítáte portréty našich členů, jejichž zajímavé životní osudy vám pravděpodobně dosud zůstávaly utajené. Velmi rádi ostatním zprostředkujeme i vaše osobní či profesní úspěchy. Uvítáme i tipy na různé akce odborného
či oddechového charakteru, na nichž se budeme moci dále vzdělávat nebo se mimo politický rámec uvolnit a lépe se poznávat. Pojďme se tedy navzájem obohacovat, vyměňovat a tříbit si své názory na podkladě uveřejněných příspěvků. Modrá vlna je pro vás a váš autorský podíl je pro naplnění jejího záměru, což je především informovat, nezbytný. Stačí mít jen dobrý nápad či potřebu se k něčemu vyjádřit, a můžete začít psát. Mgr. Markéta Záleská
Připravujeme: 20. 5. 2005 Beseda s ing. Vlastimilem Tlustým, stínovým ministrem financí, na téma „Modrá šance pro veřejné finance“ (pořádá RK MK Olomouc ve spolupráci s místním sdružením Olomouc- město) 28. 5. 2005 Dětský den s ODS od 14:00 v parku Flora. Opět jsme připravili spoustu zábavných disciplin se sladkou odměnou a medailemi na závěr pro Vaše ratolesti a jejich malé kamarády 19. 6. 2005 Slunovrat v Holici; druhý ročník loňské úspěšné akce. Pořádá Poslanecká kancelář MUDr. Mgr. Ivana Langera ve spolupráci s místním sdružením Olomouc - město, místním sdružením Uničov a RS Olomouc.
1
modrá vlna Úvaha „Zákon o střetu zájmu je jen smutným odrazem úrovně naší poslanecké sněmovny. Podpořili ho totiž i poslanci, kteří jsou současně členy zastupitelstva města, kraje i sněmovny (RSDr. A. Černý). Osobně jsem projevil radost nad tím, že zodpovídám za Výstaviště Flora Olomouc a.s. svým osobním majetkem, a to konečně zadarmo. Za současného stavu podle tohoto zákona není nikdo z představenstva oprávněný podepsat jakýkoliv smluvní vztah s městem. Nějak si poradíme. Pokud zůstane zákon nezměněn, bude nutné představenstvo obnovit. Mám už tajný typ na manželku jednoho známého politika (Š. G.). Ta bude mít nyní přece jen více volného času.“ Ing. Vladimír Pokorný
Blahopřejeme
Letos na svatého Valentýna oslavila naše členka, paní Božena Zárubová neuvěřitelných devadesát let. více na straně 10
Stanovisko Ministerstva vnitra “Stanovisko Ministerstva vnitra k neslučitelnosti některých funkcí s funkcí člena zastupitelstva obce a zastupitelstva kraje v souvislosti s účinností zákona č. 96/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 238/1992 Sb., o některých opatřeních souvisejících s ochranou veřejného zájmu a o neslučitelnosti některých funkcí (zákon o střetu zájmů), ve znění pozdějších předpisů,” naleznete na internetových stránkách Ministerstva vnitra http://www.mvcr.cz/2003/dokumeny /stanmvnesl_dokument_info.html. Ministerstvo ve stanovisku v podstatě radí, jak lze zákon o střetu zájmů obcházet, a dokládá tak schizofrenii mezi vládními poslanci a ministerstvem, která na (nejen) tomto úřadě panuje. Nebylo by špatné, kdyby obdobné návody, týkající se daní, poskytlo kupříkladu Ministerstvo financí, hned by se nám ty nepopulární poplatky smrskly. (mz)
2
Novela zákona o střetu zájmů
Mistři absurdního dramatu
Dnem 1. března tohoto roku nabyla účinnosti novela zákona o střetu zájmů, publikovaná ve Sbírce zákonů pod číslem 96/2005. Konečná verze zákonné úpravy, která dle svých předkladatelů měla omezit korupci v řadách veřejných funkcionářů a zprůhlednit jejich majetkové poměry, je určitým kompromisem uzavřeným, mezi stranami vládní koalice. Tento kompromis sice adresáty nové právní úpravy ušetřil těch nejhorších výstřelků původního, zcela nepřijatelného návrhu, podle něhož by např. přiznání o výši příjmů a majetku museli podávat i zastupitelé těch nejmenších obcí (dle původních představ Ministerstva spravedlnosti i osoby jim blízké), přesto se však jedná o mimořádně nekvalitní legislativní počin.
Grossova „svatá Trojice“ věřitelů Vik, Rod, Simkanič nepochybně vejde do českých politických dějin. A dost možná i do dějin českého absurdního dramatu, kde se zařadí po bok nejznamenitějším kusům V. Havla.
Nízkou právní kulturu schválené zákonné úpravy dokresluje i neúměrně krátká legisvakanční lhůta novela byla publikována ve Sbírce zákonů 28.2005 a účinnosti nabyla hned následujícího dne. V průběhu schvalování zákona prezident republiky upozornil na významnou vadu v legislativní proceduře, která spočívá v tom, že zákon nebyl řádně schválen Senátem ČR, ačkoliv přijatá právní úprava znamená zásadní změnu volebního zákona. (čl. 40 Ústavy v takovém případě vyžaduje schválení zákona oběma komorami parlamentu). Konečné slovo v otázce platnosti přijetí zákona tak bude mít Ústavní soud. Nejspornějším bodem přijaté novely je stanovení neslučitelnosti funkcí členů obecních a krajských zastupitelstev s funkcí statutárního orgánu všech příspěvkových organizací obcí a krajů. Pokud je tedy zastupitel kterékoliv obce nebo kraje ředitelem či statutárním zástupcem školy, vedoucím kulturního střediska, ředitelem muzea či galerie, ředitelem nemocnice, jejichž zřizovatelem je obec či kraj, nemůže nadále
zastávat obě funkce a je tedy nucen se jedné z nich vzdát. Tato nová zákonná restrikce podstatně omezuje volební právo značné části kvalifikovaných občanů a dle našeho názoru bude mít zcela logicky negativní dopad na personální složení obecních zastupitelstev, zvláště na menších obcích, a to zejména z hlediska odborné úrovně členů obecních a krajských samospráv. Zákonná restrikce se rovněž jeví jako zcela nesystémová, neboť váže neslučitelnost funkcí pouze na právní formu příspěvkové organizace. Pokud tedy obec či kraj zřídí kulturní středisko, nemocnici či jiné obecně prospěšné zařízení ve formě obchodní společnosti či jiné právnické osoby např. obecně prospěšné společnosti čemuž zákonná úprava nebrání, mohou zastupitelé menších obcí zastávat funkci statutárního orgánu bez omezení a u větších obcí či krajů s omezením toliko pro uvolněné zastupitele (zde bez nároku na odměnu). Problematickým se rovněž jeví ustanovení zákona, které zbavuje uvolněného zastupitele kraje či města jeho nároku na
odměnu za výkon funkce člena řídícího či dozorového orgánu právnické osoby, jejímž je obec či kraj zřizovatelem či většinovým vlastníkem. Pro toto omezení skutečně neexistuje žádný rozumný důvod zejména za předpokladu, pokud jsou obě funkce vykonávány řádně a příjmy z těchto činností zveřejněny. Nutno poukázat na fakt, že obce a města pro plnění svých úkolů volí vedle právní formy příspěvkové organizace především formu obchodních společností zejména akciových. Výhody, které skýtá posledně zmíněná právní forma, ostatně dostatečně jasně ukázala transformace krajských nemocnic. Jednou z mnoha výhod fungování obchodních společností je, že členové statutárních orgánů společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti jsou povinni vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře a přitom odpovídají za škodu, kterou způsobí při výkonu svých funkcí celým svým majetkem (viz. ust. § 196a odst. 4 obchodního zákoníku). Zneužití postavení člena statutárního orgánu obchodní společnosti rovněž podléhá trestnímu postihu. V tomto příspěvku poukazujeme toliko na nejkřiklavější vady nové právní úpravy zákona o střetu zájmů. Domníváme se však, že již uvedené příklady dostatečně ilustrují nejen rozpor deklarovaných cílů zákona s jeho negativními dopady na fungování místních samospráv, ale též i chabou úroveň našeho současného zákonodárství. Major & Novák
Novela zákona o střetu zájmů Proti neúměrnému zasahování státu do činnosti stomatologů, s nímž počítá navrhovaná koncepce ministryně zdravotnictví, se ostře stomatologové ohradili. Vadí jim, že by jim by mělo být shora diktováno, jak mají vybavovat své ordinace, kolik mají platit svým zaměstnancům… V takovém případě poukazují na to, že by byli nuceni nepodepsat smlouvy se zdravotními pojišťovnami a tím pádem vybírat většinu plateb přímo od pacientů. Poslední dobou se v médiích ozývají hlasy zubařů, které jsou reakcí na kroky ministerstva zdravotnictví. Co vlastně chceme?! Pokusím se velmi stručně vysvětlit, o co jde a proč že se děsíme. V roce 2006 končí všem soukromým zubním ordinacím smlouvy se zdravotními pojišťovnami. Uzavřeme smlouvy nové? Jaké budou smluvní podmínky pro pacienty a jaké pro provozovatele soukromých ordinací? Všechny dosavadní kroky paní ministryně Emmerové vyhrocují situaci, připravovaná legislativa ohrožuje výkon našeho
svobodného povolání v podobě státní kurately nad naší veškerou činností, ať už dozorováním všech investic, zaváděním povinných platových tarifů pro zaměstnance, ale především ztrátou možnosti svobodné volby lékaře ze strany pacienta zaváděním povinných obvodů či rajonů. Neutěšená finanční situace v systému veřejného zdravotního pojištění je jistě všeobecně známa. V současnosti dosahují deficity asi 10 miliard korun, do konce roku se předpokládá nárůst až na možných 20 miliard korun. Nedostatek financí v systému způsobuje zpožďování
plateb od zdravotních pojišťoven, které se při velkých deficitech stanou pro provoz ordinací záhubou. Zubařům opravdu nejde o tahání peněz z kapes jejich klientů! Voláme pouze po změně sytému zdravotního pojištění (zdravotní daně) tak, aby se z pacientů stali svobodní uživatelé zdravotnických služeb a ze zdravotnických zařízení dobří hospodáři, což se bohužel nedá říct o některých státních zdravotnických zařízeních, které nakonec z dluhu zachrání „kouzelný proutek“ státu. Že při tom v tichosti zkrachuje privátní zadlužený sektor, to je zřejmě toužebné přání naší „slovutné“ paní ministryně. V konečném důsledku na tyto kroky doplatí náš zatím nic netušící občan pacient a to si jistě žádný soudný zdravotník nemůže přát. MUDr. Jaromíra Banková privátní zubařka
Dětský den s MS ODS Olomouc - město 28. 5. 2005 od 14:00 v parku Flora Spousta zábavných disciplin se sladkou odměnou a medailemi pro Vaše ratolesti a jejich malé kamarády
Odtud patrně pramení shovívavost exprezidenta ke Grossově kauze, kterou předvedl ve svém nedávném rozhlasovém vystoupení. V něm na adresu Grossovy dlužnické aféry poznamenal: „Co on provedl? On si půjčil na byt. Kdekdo si půjčil na byt. On akorát podivně se kroutil a mlžil, když ho vyslýchali, od koho si půjčil.“ V. Havel je jedním z mála českých občanů, kteří svému premiérovi rozumí. Možná je to právě tím, že oceňuje Grossův smysl pro absurdní humor. Anebo tím, že
jej před několika málo lety prohlásil za jednoho z mladých nadějných nositelů nového politického stylu. Při poslechu rozhlasového pořadu s bývalou hlavou státu jsem se opravdu nenudil. Exprezident zde vyslal jasný signál o tom, že se nezměnil ani o píď. Je stále tím Václavem Havlem, který „nestranně“ měří všem stejným metrem. A tak na konto premiérovy kauzy prohlásil i toto: „Jakmile se někdo stane nejpopulárnějším politikem, tak je třeba ho kopnouti do kotníku, ať už něco provedl či nepro-
vedl. To s tím bytem pana premiéra, to mně připadá jako úplná absurdita.“ Že to s kopanci směrem k populárním politikům myslí vážně, exprezident předvedl o pár minut později, kdy se s vervou sobě vlastní pustil do Václava Klause. Nikoli ovšem za jeho současný přístup ke krizi, ale pochopitelně za údajné švýcarské konto, arogantní chování ve funkci premiéra atd. Posluchači tak mohli oprávněně nabýt dojmu, že největším politickým problémem není neprůhledné financování bytu současného premiéra, ale že jsou to události z před více než sedmi let. V. Havel tak bohužel prokázal nejen to, že zůstává prvoligovým autorem absurdního dramatu, nýbrž i to, že nedokáže
Sociální guláš ministra Škromacha Každým rokem se v tomto období setkáváme s již trvalým jevem, kterým je vrcholící nezaměstnanost. Koncem ledna 2005 evidovaly úřady práce v ČR 561,7 tisíce uchazečů o zaměstnání, v únoru došlo k mírnému poklesu na 555 tisíce. Pozitivní je snad v této souvislosti jedině to, že v Olomouckém kraji došlo v průběhu měsíce ledna k největšímu poklesu počtu nezaměstnaných osob, a to o 1293. Otázka je, zda v celkovém objemu počtu uchazečů o zaměstnání lze tento údaj vnímat jako zlepšení. Vládní garnitura pod tlakem neúprosných čísel slibuje zpřísnění podmínek vyplácení dávek sociální péče, což veřejnost i odborné kruhy chápou jako jeden z hlavních důvodů vysoké míry nezaměstnanosti v ČR. Jaké jsou však její konkrétní kroky? Jedním z nich má být zpřísnění zákona o zaměstnanosti, které se týká vyplácení podpory v nezaměstnanosti absolventům škol. Dalo by se říct, že je to krok správným směrem. Opak je však pravdou. Absolventi škol sice od 1. 10. 2004 nemají nárok na podporu v nezaměstnanosti, pokud neodpracují během studia nejméně 1 rok, ale mají nárok na dávky sociální péče z titulu sociální potřebnosti. Ti, kteří dříve pobírali podporu v neza-
městnanosti ve výši 2050,- Kč a o dávky sociální péče již nežádali, zamířili na sociální odbory obecních úřadů, které jim vyplácí dávky sociální péče, jež dle zákona o životním minimu pro jednotlivce činí 4300,-Kč. Je tedy zcela zřejmé, že zde k žádným úsporám nedošlo, výdaje naopak narostly. Dalším z kroků by měl být dlouho připravovaný zákon o hmotné nouzi a sociálním vyloučení, který nyní čeká na svou paragrafovou podobu. Jeho předkladatelé uvádějí, že s jeho účinností dojde k podstatnému zpřísnění výplaty dávek sociální péče a tím i k poklesu nezaměstnanosti. Nehodlám zde dlouze popisovat znění věcného záměru zákona. Domnívám se,
že místo mého komentáře postačí všeříkající vyjádření předkladatele zákona, ministra práce a sociálních věcí, který k tomuto návrhu zákona sdělil, že jeho přijetím nebude ze státních prostředků ušetřena ani koruna a dojde pouze k zastavení stále narůstajících výdajů státního rozpočtu v sociální oblasti. Chtějí snad předkladatelé zákona ušetřit státní prostředky díky nově zaváděné dávce sociální péče, tzv. doplatku na bydlení? Její poskytování bude ležet na bedrech obcí v rámci samostatné působnosti. Dle předkladatelů je nutné obce při poskytování těchto dávek ekonomicky zainteresovat, například vytvářením tzv. levnějšího bydlení. Místo poskytování doplatku na bydlení by potom obce měly nabízet možnost tohoto levnějšího bydlení. Doposud byly dávky sociální péče vypláceny ze státních prostředků a obce nic nenutilo, jak je uvedeno v důvodové zprávě předloženého návrhu, s těmito prostředky nakládat hospodárně. Jednoduše řečeno, stát chce řešení nepopulární problematiky bydlení
názor překročit stín svého největšího politického soka. Dva mistři absurdních her - Stanislav Gross a Václav Havel - si tedy padli do náručí. Kdyby se jednalo jen o divadlo, mohli bychom být hrdí, že tak malá země plodí tolik znamenitých autorů. Jenže ono jde o politickou realitu, v níž jeden z aktérů vystupuje jako ministerský předseda a druhý jako prezident ve výslužbě s morálním kreditem udělovat kdekomu politické rady. A tady přestává veškerá legrace. Víme totiž, kdo jediný bude z této absurdity profitovat… MUDr. Mgr. Ivan Langer Místopředseda ODS
názor přesunout na obce. Ty budou muset, pokud nebudou ochotné platit jak mourovaté doplatky na bydlení ze svých prostředků, řešit problematiku tzv. ,,levnějšího bydlení“. Háček je v tom, že prostředky určené na financování doplatku na bydlení jsou v návrhu zákona řešeny jen okrajově a nejasně. Uvádí se zde, že v rámci rozpočtového určení daní budou obcím přiděleny přibližně 3 miliardy korun. Jak k této částce navrhovatelé došli a jakým způsobem budou prostředky rozdělovány, už uvedeno není. Není ani patrné, co nastane v okamžiku, kdy tyto prostředky budou vyčerpány. O tom, kde, jak a za co obce zajistí tzv. ,,levnější bydlení“, není pro jistotu zmínka vůbec. Je tedy zřejmé, že avizované zastavení stále rostoucích výdajů státního rozpočtu na dávky sociální péče se v tomto kontextu jeví úplně v jiném světle, než předkladatelé uvádějí. Nejjednodušším východiskem je ekonomické zainteresování obcí. Těch se ovšem nikdo neptá, zda-li je toto řešení pro ně přijatelné. Mgr. Roman Dárek
Zvolení členové Oblastního sdružení ODS v odborných komisích Rady Olomouckého kraje a výborech zastupitelstva Olomouckého kraje pro volební období 2004 - 2008 Komise pro legislativu Mgr. Martin Major předseda JUDr. Roman Brnčál
Komise pro životní prostředí Ing. Petr Smital Ing. Zdeněk Vymětal
Komise pro informatiku Bc. Stanislav Vaďura RNDr. Jan Holpuch, PhD. David Kopřiva
Komise pro rodinu a sociální záležitosti Martin Bednář PhDr. Jarmila Frischerová
Komise pro zdravotnictví MUDr. Vítězslav Vavroušek MUDr. Ivo Mareš
Komise pro majetkoprávní záležitosti Jiří Urbášek, DiS. RNDr. Jaroslav Bosák
Komise pro kulturu a památkovou péči Jan Gottwald Radim Schubert Mgr. Vladislav Kvapil
Komise pro dopravu Ing. Jan Ulrich Mgr. Blahoslav Papajk
Komise pro rozvoj cestovního ruchu Djamila Králíková Dalibor Horák Komise pro rozvoj venkova a zemědělství Mgr. Marta Husičková Komise pro mládež a sport Mgr. Marta Vláčilová, předsedkyně Josef Odstrčilík Komise pro prevenci kriminality a drogových závislostí Ing. Rostislav Papajk Jiří Martinák Václav Kamarád
Výbor finanční RNDr. Jaroslav Bosák Doc. RNDr. Jiří Vanžura, CSc. Výbor pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost Mgr. Marta Husičková, předsedkyně Prof. Ing. Jan Hálek, CSc. Mgr. Marcela Hanáková Výbor pro strategický a regionální rozvoj a vnější vztahy Martin Novotný Tučně jsou vyznačeni krajští zastupitelé, podtrženi jsou členové MS Olomouc - město
9
modrá vlna Beseda se stínovým ministrem zemědělství
Rozhovor s náměstkem primátora Martinem Novotným
Regionální klub Mladých konzervativců Olomouc uspořádal ve spolupráci s MS ODS Olomouc- město 15. března besedu z cyklu „Poznejte Modrou šanci“. Jejím hostem byl tentokrát stínový ministr zemědělství a předseda Podvýboru pro rozvoj venkova a zemědělství PS PČR Ing. Jiří Papež.
Se vstupem do Evropské unie získala Česká republika nejen možnost spolupodílet se na utváření unijní politiky, ale taktéž možnost využívat finančních zdrojů EU ve formě poskytovaných dotací. Jak možnost čerpání dotací hodnotíte Vy z pozice představitele samosprávy? Před obcemi a regiony České republiky se pro několik následujících let otevírá možnost získat prostředky z Evropské unie v řádu stovek milionů až miliard korun, které mohou pomoci uskutečnit zásadní, zejména infrastrukturní investice, které by si jinak tyto subjekty samosprávy nemohly z vlastních zdrojů dovolit realizovat. Toto „okno příležitosti“ bude však otevřeno pouze několik let, a to do uskutečnění další vlny rozšíření EU, protože lze očekávat, že po tomto rozšíření se naše země dostane z hlediska ekonomických ukazatelů nad průměr zemí EU a přestane tak být objektem strukturální pomoci. Je na nás, jak efektivně a racionálně tuto příležitost využijeme. Každá mince má navíc samozřejmě dvě strany. Někdo by mohl např. podlehnout mýtu, že evropské dotace zlepší zdraví českých veřejných financí na obecní či krajské úrovni: vždyť nám někdo věnuje prostředky na pokrytí části našich nákladů, čili ušetříme. To je však iluze, neboť evropské dotace jsou dimenzovány na tak objemově velké projekty, že samotné uhrazení vlastního podílu města na těchto projektech je výraznou zátěží pro obecní rozpočty. Obrazně řečeno, je to často o tom, že vám někdo věnuje dvě třetiny na automobil, který si nejen nemůžete dovolit koupit celý ze svého, ale i ta zbývající třetina je na hraně vašich možností. Při racionálním posouzení všech pro a proti se však jasně
Na setkání se členy MK a ODS i odbornou veřejností představil Ing. Papež svůj resortní program „ Venkov - šance pro všechny“, ale hlavně odpovídal na řadu dotazů z publika. Ty se mj. týkaly problematiky EU ve vztahu k soukromým zemědělcům, privatizace Českých lesů, rodinného podnikání na zemědělské půdě apod. Následovala již tradičně večeře s odbornou veřejností, a to jak se soukromými zemědělci, tak i se členy Komise pro rozvoj venkova a země-dělství při Olomouckém kraji. Ing. Papež hodnotil tuto akci velmi příznivě a projevil zájem o další spolupráci s RK MK Olomouc, která by měla pokračovat celodenní návštěvou v našem regionu, připravovanou na podzim tohoto roku. O jejím termínu Vás budeme samozřejmě včas informovat. David Dohnal místopředseda RK MK Olomouc
Byli jsme při tom Místní sdružení ODS Olomouc - město ve spolupráci s Regionálním klubem Mladých konzervativců Olomouc uspořádalo 1. dubna pro své členy, sympatizanty a studenty VŠ zájezd do Parlamentu ČR. Náš program v Praze jsme započali prohlídkou historické části budovy Valdštejnského paláce na Malé Straně, kde dnes sídlí Senát Parlamentu ČR. Po absolvování nezbytné bezpečnostní prohlídky jsme si prošli renesanční prostory budovy, které jsou zčásti přístupné veřejnosti a zčásti slouží pro reprezentační a administrativní účely Senátu. S průvodkyní jsme absolvovali exkurz do doby Albrechta z Valdštejna, českého šlechtice a stavitele tohoto velkolepého sídla. Měli jsme možnost obdivovat nádheru nizozemských a italských tapisérií i palácový inventář Rytířského sálu a Valdštejnovy pracovny. Poté jsme se přesunuli do mnohem modernějších prostor, do bývalé palácové konírny, sloužící po rozsáhlé rekonstrukci jako zasedací sál Senátu. Valená klenba s lunetami a vnitřní vybavení zasedacího sálu tvoří důstojný prostor pro jednání jednaosmdesáti senátorek a senátorů. Prohlídku Senátu jsme zakončili ve Valdštejnské zahradě s překrásnou salou terrenou, grottou s umělými krápníky, voliérou a umělým rybníkem s ostrovem. Po prohlídce horní komory jsme se přesunuli do komory dolní. Před budovou Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
8
„Okno příležitostí“ pro získání dotací bude otevřeno pouze několik let
nás uvítal její místopředseda Ivan Langer. Situace, která v ten den ve sněmovně panovala, byla více než neobvyklá. Shodou okolností jsme se ocitli přímo uprostřed dění, kdy se rozhodovalo o bytí či nebytí vlády Stanislava Grosse. Za laskavého přispění pana doktora Langera a jeho asistentky jsme se na galerii, která byla v tu chvíli zaplněna diváky z řad široké veřejnosti, mohli účastnit napínavého jednání o návrhu poslanců ODS na vyslovení nedůvěry socialistické vládě. Na galerii nás přišel pozdravit i předseda ODS Mirek Topolánek, který se však vzhledem k vážnosti situace nemohl zdržet delší dobu. Jednání probíhalo ve velmi vypjaté atmosféře. Celá sněmovna, včetně přítomné veřejnosti a novinářů, poslouchala projev poslance Kováčika a s napětím očekávala, jaký postoj zaujme k vládní krizi poslanecký klub KSČM. Jak hlasování o nedůvěře vládě dopadlo, víme nakonec všichni. Přes poněkud neradostný výsledek hlasování byla naše návštěva sněmovny skvělou příležitostí poznat na vlastní oči, jak funguje jedna
přikláním k postoji snažit se v soutěži o evropské zdroje co nejlépe uspět. Ze strategického pohledu máme totiž před sebou možnost realizovat za několik let investice, na které bychom jinak akumulovaly prostředky po dobu mnoha desetiletí. Např. v Olomouci ODS v poslední komunální kampani razila heslo investovat každý rok alespoň sto milionů korun do okrajových částí města. V rámci projektů realizovaných ve spolupráci s EU v nejbližších letech tyto investice ve skutečnosti dosáhnou ročně až půl miliardy. Zkusme říct občanům těchto městských částí, netrpělivě čekajících na rekonstrukci či vybudování technické infrastruktury, že tuto příležitost nevyužijeme. Objevují se i protichůdné názory, především ze strany pravicových politiků, které považují čerpání dotací za chybné, protože upřednostňují někoho na úkor druhého. Jak se tento pohled odráží v samotné komunální politice? Rozlišme dva pohledy na tento problém, které se navzájem nevylučují, naopak. Na jedné straně jako reprezentant pravicové strany sdílím náš globální hodnotový pohled na princip přerozdělování zdrojů v ekonomice prostřednictvím veřejných rozpočtů a fondů. Tyto prostředky se samozřejmě vždy nejprve odeberou těm, kteří jsou schopni je generovat, a ve velkém množství (možná i ve většině) případů jsou do ekonomiky zpětně alokovány způsobem mnohem méně efektivním, než kdybychom je u jejích původních tvůrců ponechali. Na celém procesu se samozřejmě „cestou“ přiživí rozsáhlá armáda byrokracie, které je rozhodovací proces svěřen. V tomto směru platí „Nihil novi sub sole“, tento
princip dokonale popsal již před 150 lety Frédéric Bastiat ve slavném eseji „Co je vidět a co není vidět“. Je vidět to, co z veřejných peněz vznikne, není vidět, co zmizí cestou a zejména to, jak efektivně zdroje mohli využít jejich původní držitelé (včetně většího veřejného efektu jejich zdánlivě utilitárního konání). Připusťme však zároveň, že popsaný systém je (bohužel!) ekonomicko-politickou realitou naší části světa, tj. Evropy. Bylo by naprosto pošetilé fanfarónsky rezignovat na účast v soutěži o tyto veřejné zdroje s odkazem na náš celkový hodnotový postoj. Taková rezignace by se spíše než zásadovosti podobala pubertálnímu gestu. Představme si situaci, kdy v rámci grantového systému lze soutěžit o mnohasetmilionové zdroje na rekonstrukci některého segmentu obecní infrastruktury (doprava, cestovní ruch, technická infrastruktura) a např. město Olomouc by na tuto možnost nereflektovalo. Jediným výsledkem by bylo, že zdroje budou umístěny v jiném městě a my bychom postupně ztráceli dech na poli vzájemné konkurence se srovnatelnými městy u nás i v zahraničí. Je tedy potřeba na jedné straně politicky pracovat ve prospěch postupné změny celkového evropského ekonomického a politického klimatu, což je úkolem nejen pro naši vládu (tedy spíše tu budoucí), diplomacii či zástupce v Evropském parlamentu, ale i pro každého z nás, např. při příležitosti hlasování o Evropské ústavě, která po mém soudu povede jen k dalšímu zabetonování stávajícího eurosocialismu a ke ztížení možnosti vykročit v Evropě směrem „napravo“. Zároveň je však potřeba co nejúspěšněji soutěžit o podíl na těchto dotacích, protože s každým existujícím zdrojem bychom měli nakládat co nejhospodárněji s cílem posilování naší konku-
Neblahý účinek dotací pro české firmy Nedávno jsem se na setkání pravicových politiků setkal s názorem, že veřejná investice by měla být posuzována podle toho, kolik korun dotací na jednu investovanou korunu z vlastních zdrojů přinese. Překvapilo mě, že se s tímto názorem ztotožnila většina přítomných.
z nejdůležitějších institucí naší země, a možná i trochu nahlédnout do zákulisí fungování základních ústavních mechanismů parlamentní demokracie. Naši návštěvu Prahy jsme zakončili krátkou individuální prohlídkou hlavního města. Ještě jednou se sluší poděkovat panu poslanci Langerovi a jeho spolupracovníkům za všestrannou pomoc při organizaci programu zájezdu. Tato naše exkur-
ze do parlamentních institucí nebyla jistě poslední a ti, co se jí nemohli zúčastnit, budou mít další možnost seznámit se s historií a činností našeho parlamentu. Osobně se domnívám, že pro mnohé z nás byla návštěva Poslanecké sněmovny v tak politicky vyostřené době jedním z nejzajímavějších zážitků. Za organizační tým MartinTomeš předseda RK MK Olomouc
Já jsem se proti tomu ohradil, avšak neměl jsem bohužel připravenou dostatečně promyšlenou a ucelenou argumentaci. Využívám tudíž tuto možnost k objasnění svého stanoviska. Výše dotací získaných od EU nebo našeho státu nemůže být pro komunálního politika pravicového zaměření cílem a smyslem veřejné práce, neboť by tím byl přímo popřen princip samostatnosti a svobody občana a jeho chování. Dotace, jakkoli jsou v komunální politice chápány pozitivně, je potřeba vnímat jako nutné zlo!!! Dotace jsou v podstatě „půjčkou“, kterou je třeba vrátit, ať už do státního rozpočtu ČR nebo do rozpočtu EU. Jenom naivní člověk si může myslet, že v dnešním světě lze něco získat zadarmo. Ba právě na-
opak, věci, které se zdají být zadarmo, se nakonec prodraží nejvíc. Veřejný investor, využívající dotace, zpravidla neužívá tyto dodatečné prostředky stejně rozvážně a je sváděn k nehospodárnosti, což se samozřejmě negativně projeví v okamžiku, když jsou dotace vyčerpány. Investor je nucen další svoje nároky řešit při nedostatku peněz, avšak s podstatně vyššími nároky, než měl před přijetím dotací. V tomto smyslu jsou dotace spíše danajským darem pro každého svobodného občana. Z širšího pohledu je nepochybně šťastnější člověk, který si v potu tváře svůj denní chléb vydobyl a zasloužil /byť by to byla jen tvrdá skýva/ než ten, který k tomu svému přišel bezpracně.
Z mezinárodního pohledu lze říci, že poskytování dotací je vlastně nejefektivnější metoda kolonizace jiných států. Konkrétním příkladem je potravinová a lékařská pomoc pro rozvojové země Afriky, jejímž výsledkem je přelidnění tohoto kontinentu, nezvladatelné epidemie a daleko větší závislost na rozvinutém světě než dříve. Právě naopak vysoké finanční závazky, reparace a zničené vlastní hospodářství Německa a Japonska bylo východiskem pro postupný růst a obrovskou nadprodukci, díky níž dnes tyto dvě země kolonizují zbytek světa a v mnohém tak uskutečňují cíle národního socialismu třicátých let 20. století. Realita v naší zemi je taková, že tam, kam putují dotace, jsou podmínky veřejných soutěží nastaveny tak, že s převahou vyhrávají zahraniční koncerny. Tyto společnosti však samy zakázky nerealizují, ale rozprodají je okleštěné pod úroveň přímých nákladů českým firmám a ještě ne-
renceschopnosti. Toto je též většinový postoj ODS k otázce evropských fondů a já jej považuji za správný a logický, není v něm žádná hodnotová schizofrenie. Co bylo pro Vás rozhodující při výběru projektů, ucházejících se o dotace EU? Vždy jde o kombinaci dvou faktorů: 1. priorit politické reprezentace, které jsou odrazem programového prohlášení koalice a dlouhodobých strategických záměrů rozvoje města a 2. faktických možností, vyplývajících z obsahu konkrétních dotačních programů, které jsou v určitém období k dispozici. Pro obce v České republice je to nový terén a musíme se za pochodu učit nejen „řemeslu“ zpracovávání europrojektů, nýbrž třeba i umění mezi nabízenými dotačními programy v delším horizontu strategicky vybírat s výhledem na to, že v budoucnosti mohou existovat nové, neméně zajímavé dotační tituly. Ukázalo se, že Olomouc byla na možnosti předstupních i postupních programů velmi dobře připravena, protože jsme, stručně řečeno, dosud uspěli se všemi projekty, které byly podány. Jako ekonomický náměstek musím připojit komentář, že je v tuto chvíli na čase zvolnit tempo a zamyslet se nad prioritami pro další léta, abychom, obrazně řečeno, nevystříleli všechny náboje hned v první fázi bitvy. Věřím, že se kromě projektů, zkvalitňujících infrastrukturu a veřejné služby, podaří realizovat i záměry, které přímo zvýší ekonomický potenciál našeho města, třeba v oblastech sofistikovaných výrob s vysokou přidanou hodnotou či rozvoje cestovního ruchu. To však závisí zejména na tom, jaké typy dotačních programů budou v nejbližších letech vypsány. pokračování na str. 6
názor solidně platí. Toto devastuje liberální podnikatelské prostředí, které se tak slibně rozvíjelo počátkem devadesátých let. Závěrem se naskýtá otázka, zda vůbec jakoukoli dotaci akceptovat?! Dle mého názoru nikoli, pokud je schopna si vlastní ekonomika poradit sama. Pouze v případě živelných pohrom a jiných nepředvídatelných dějů, a to pouze pomálu a v co nejkratší době. Neboť ďáblovo kvítko v podobě dobrého bydla zotročuje svobodné lidi mnohem rychleji než největší nouze. Jak by tedy měla být posuzována veřejná investice? Podobně jako každá jiná investice, podle toho, jaký efekt přinese na vynaloženou korunu a jak rychle se splatí. Každého zřejmě hned napadne, že jsou veřejné investice, které se nikdy nevrátí a nesplatí, ale to už jsme u problematiky netržních, neliberálních a dotovaných cen a to už je téma na další úvahu. Ing. Marek Lach
3
modrá vlna Černému trhu s nájemními byty musí zamezit stát
Postřehy z liberálního Holandska
Nízké „regulované - stropové“ nájemné, za něž jsou pronajímány nájemní byty, vede k tomu, že jejich poptávka stoupá. Tento nárůst však nemůže být uspokojen, protože počet požadovaných bytů převyšuje nejen množství, které jsou pronajímatelé ochotni nabízet, ale i množství, které by bylo k dispozici při původní rovnovážné ceně.
Po překročení či spíše nepřekročení hranice mezi Německem a Nizozemím si uvědomíte, že přijíždíte do země, která je jiná než ty, které znáte. Dýchne zde na Vás liberalizmus pro nás až nepředstavitelný, někde nepochopitelný, ale je jen na každém, jak dalece bude chtít tuto zajímavou zemi plnou paradoxů poznat.
Výsledkem stávající situace je nedostatek bytů na trhu s nájemními byty, který povede k tomu, že nájemní byty jakožto „vzácný statek“ začnou být přerozdělovány mezi domácnosti na základě „necenových“ kritérií, která sice mohou mít primárně sociální charakter (např. pořadníky na byty podle sociální potřebnosti), ale která jsou v důsledku deficitu bytů dříve nebo později zatlačena do pozadí nejrůznějšími „nelegálními mechanismy“. Výsledkem je černý trh s byty, na němž se obchoduje s právem užívat nedostatkové zboží, tj. užívat byt s regulovaným nájemným. Negativní dopady tohoto vývoje pocítí v konečném důsledku právě ty skupiny domácností, jež měly být původně předmětem ochrany, zejména ta část, která bydlení na trhu
teprve hledá. Stávající administrativní opatření, reagující na tzv. „selhání trhu”, nepřinášejí v podmínkách pokračující regulace nájemného očekávaný efekt. Jsou příliš nákladná i obtížně kontrolovatelná a vynutitelná. Vysoká, tudíž těžko uspokojitelná poptávka po bytech s regulovaným nájemným „nutí“ mnohé domácnosti, které skutečně potřebují bydlet, k tomu, že se poohlížejí po bydlení na volném trhu. Tady je výše nájemného vlivem panující poptávky vytlačována vzhůru. Vysoké nájemné si však může dovolit hradit jen málo domácností. Je jich rozhodně méně než těch, který by mohly platit smluvní nájemné v původní rovnovážné výši. Výše popsaná situace se týká nájemního bydlení v České republice, kde vedle se-
be existují dva relativně samostatné trhy s nájemními byty. První regulovaný deformovanou maximální cenou - je deficitní a druhý - volný- je pro mnoho potenciálních nájemců finančně nedostupný. Důsledkem tohoto nepříznivého stavu je rozsáhlý černý trh. Nedostatkové zboží je předmětem nezdaněného pronajímání „regulovaných” bytů za tržní nájemné, přičemž tento nezdaněný příjem v řádu miliard korun ročně je těmito nájemci spotřebováván mimo daňové odvody a mimo zpětné investice do nájemního bytového fondu. To je také jeden z důvodů, proč obce svůj bytový fond privatizují. Pro města s vysokým rozdílem obou hladin je černý trh typický tj. „levné regulované“ byty jsou „načerno“ pronajímány nebo podnajímány za volné tržní nájemné. Na základě dotazníkového šetření Ministerstva pro místní rozvoj u 300 největších obcí, v jejichž majetku se nachází naprostá většina nájemních bytů, 215 obcí potvrdilo existenci černého trhu v nájem-
ním sektoru na svém území a 44 obcí označilo vliv černého trhu s nájemními byty jako citlivý. Na dotaz, jaké kroky v tomto ohledu obce od státu očekávají, uvedlo 215 obcí, že stát by měl připravit nový zákonný rámec (zákon o nájemném, občanský zákoník, sociální příspěvky apod.), který by danou situaci vyřešil. Závěrem lze říci, že deregulace nájemného by přispěla nejen k rozběhnutí „trhu s byty“, ale odstranila by i další negativní jevy současného nájemního bydlení, jako je např. výše citovaný černý trh. Každopádně platí, že současná vláda svou nečinností přispívá k celkové špatné situaci v oblasti nájemního bydlení. Pokud se má bytová politika státu konečně rozhýbat, je nanejvýš nutné, aby stát učinil rozhodující kroky v oblasti deregulace nájmů. Z podkladů MMR pro časopis Modrá vlna zpracovala PhDr. Marcela Hanáková, místopředsedkyně MS ODS Olomouc - město
Několik poznámek k privatizaci městského majetku V prosinci roku 2003 jsme stáli na počátku privatizačního procesu. Tehdy bylo naším úkolem zahájit privatizaci 191 městských domů se 3 359 byty. Nyní, v prvních měsících roku 2005, již prošlo schválením v zastupitelstvu města celkem 115 domů s 1838 bytovými a 80 nebytovými jednotkami. Dá se tedy říci, že na počátku druhé půle našeho funkčního období na radnici jsme úkol, který jsme si vytýčili v tomto volebním období, splnili již z poloviny. V prodeji domů a bytů jednoznačně převládá prodej po jednotkách. Ačkoliv se jedná o časově a administrativně nejnáročnější způsob prodeje, výhodou je, že nový majitel se stává vlastníkem konkrétní nemovitosti a rozhodování spoluvlastníků o společných částech domu je podrobně upraveno zákonem. Naprostá většina nájemníků, kteří jsou osloveni s nabídkou prodeje domu, případně bytu, mají o koupi zájem. Ve chvíli, kdy nájemníci svůj zájem písemně potvrdí, je nutné zpracovat podklady pro prodej domu, rozdělit dům na jednotky v prohlášení vlastníka, schválit způsob
prodeje v zastupitelstvu města, zavkladovat prohlášení vlastníka do katastru nemovitostí, prověřit případné dlužníky, vyzvat kupující k podpisu kupní smlouvy (ze zákona činí lhůta na podpis smlouvy max. 6 měsíců) a vyčkat, až smlouvu kupující podepíše (max. 3 měsíce). Po zaplacení kupní ceny je posledním úkonem v procesu prodeje opětovné zavkladování každé kupní smlouvy do katastru nemovitostí. Samozřejmě, že výše uvedený dlouhý výčet jednotlivých úkonů se neobejde bez určitých problémů. Svou roli hraje i lidský faktor a chybovost v podkladech.
Velmi důležité jsou v procesu prodeje např. správné provedení výměry bytové jednotky a její popis, rychlost vyřešení majetkoprávních vztahů k pozemkům, rychlost realizace požadovaných stavebních úprav a rekolaudací atd. Další průtahy způsobují samotní kupující. Sem patří např. požadavky na změny v prohlášení vlastníka až po jeho zavkladování na katastru nemovitostí (zejména požadavky na dodatečné zahrnutí plochy sklepa do podlahové plochy bytu či požadavky na přičlenění různých prostor ze společných částí domu k bytu). Dále se jedná o požadavky na změny v počtu kupujících až po schválení v zastupitelstvu města (zejména jde o rozšiřování či zužování okruhu kupujících). Nemalým problémem je i nesouhlas kupujících s výší kupní ceny a s tím související nutnost nového znaleckého ocenění domu. V případě, že se nám podaří všechny výše zmíněné požadavky vyřešit a dům je
připraven k prodeji, může se vyskytnout faktor, který prodej nejen zbrzdí, ale přímo zastaví, a to je existence dluhů kupujícího u statutárního města Olomouce. V té chvíli se prodej dle platných pravidel prodeje zcela zablokuje, a dokud nejsou dluhy uhrazeny, kupujícímu nemůže být předložena kupní smlouva k podpisu. Je tedy zřejmé jaké problémy se v rámci privatizačního procesu vyskytují, avšak my se je snažíme co nejrychleji a co nejlépe řešit. Někdy nám však nastalé objektivní potíže či setrvávání kupujících na svých postojích zcela znemožní nemovitost prodat. Našim cílem přesto zůstává prodat co nejvíce bytů do konce tohoto volebního období tak, abychom naplnili náš volební program. PhDr. Marcela Hanáková, místopředsedkyně MS ODS Olomouc - město
Z praxe
Přinášíme foto z výletu OS ODS na Jižní Moravu (Buchlov, Buchlovice, Velehrad, Blatnice), který se uskutečnil v sobotu 14. května.
4
V případě udání o nepovoleném podnájmu požádá bytový úsek Správy nemovitostí Olomouc neprodleně písemně provozně-technický úsek o provedení místního šetření v udaném místě. Pokud se udání potvrdí, bytový úsek předá celou záležitost na právní oddělení, které ji pak znovu šetří, předvolává sousedy k výslechu, shání další důkazní materiály, apod. Poté je na poradě vedení Správy nemovitostí Olomouc rozhodnuto, zda bude podána žaloba či ne (např.pokud není dostatek důkazů, sousedé odmítají svědčit u soudu, apod.)
Holandsko je skutečně zajímavá země. Je zde povolená euthanasie a lehké drogy. Hlavním městem je Amsterdam, ale vláda i královna sídlí v Haagu. Rovněž celostátní televize má své ústřední sídlo mimo hlavní město. Národními barvami jsou bílá, červená a modrá, ale všichni uctívají oranžovou, na paměť Viléma Oranžského, který byl vůdcem Holanďanů proti španělské nadvládě. A aby toho nebylo málo, tak Vilém Oranžský nebyl Holanďan, ale pocházel z Německa. Zajímavostí je také název země. Oficiálně zní Nizozemí, ale nesetkáte se zde s nikým, kdo by řekl své zemi jinak než Holland (Holandsko). Dokonce i suvenýry, pohlednice a obaly výrobků nesou označení Made in Holland. Chtěl bych Vám v následujících řádcích tuto zemi přiblížit, a proto se s Vámi rád podělím o zážitky ze své stáže v jedné z největších bank v Nizozemí, v bance Rabobank. Stáž probíhala na pobočce ve městě Ede, asi deset kilometrů od Veenendaalu, který se nachází na půli cesty mezi Utrechtem a Arnhemem a kde jsem byl ubytovaný v rodinném penzionu. Banka pracuje na principu regionální samostatnosti a vesměs si veškeré záležitosti spravuje sama. Na mnou navštívené pobočce pracuje asi 140 zaměstnanců, kteří jsou rozděleni do několika oddělení. Oddělení pojištění, hypoték, leasingu, akcií, risk managementu a péče o klienty. Pracovní doba je 8 a půl hodiny, kdy zaměstnanci banky pracují v jednom kalendářním měsíci pouze sedmnáct dní, z toho tři týdny mají čtyřdenní pracovní týden a v pátek mají volno. Čtvrtý týden je pětidenní. Obden bý-
vá porada, na níž se probírá postup jednotlivých operací u každého z klientů. Návštěvu jednoho takového klienta jsem zažil. Jednalo se o místního farmáře, takzvaného boera (volně přeloženo rolníka), kdy pracovník banky naservíroval tomuto člověku přesně to, co chce a potřebuje banka. Vypadalo to, jako kdyby mu přinesl hamburger a nařídil mu ho sníst. Sledování a prověřování finanční situace, ve které se klient nachází, jestli se nerozvedl, nezemřel mu partner, s nímž podniká, nedostal výpověď z podnikatelských prostor apod., je běžnou samozřejmostí. Díky tomu má tato banka velmi málo rizikových případů. Když jsem se doptával zaměstnanců, skoro všichni říkali, že ze svých zhruba 140 klientů, které má každý na starosti, jsou asi jen 3 až 4 rizikoví. Banka investuje do svého rozvoje, což se promítá nejen do snížení nákladů, ale také do určitého odlidštění ve vztahu k zákazníkovi, například v případech, kdy jsou na pobočkách rušeny pokladny a likvidatury a jsou nahrazovány peněžními automaty, kde si lidé mohou své peníze nejenom vybrat, ale i rozměnit. Dle sdělení několika místních lidí, s nimiž jsem měl možnost mluvit, s tím moc spokojeni nejsou. Jinak v bance panovala přátelská atmosféra a kolegialita. Bylo to například patrné při obědě, kde se sešli všichni zaměstnanci včetně šéfů a probírali spolu pracovní a osobní záležitosti. Potom si někteří zašli zahrát stolní tenis, který byl k dispozici přímo v prostorách banky. A jak to tak v Holandsku chodí, i Rabobanka má své zvláštnosti. Má dvě sídla, jedno v Utrechtu a druhé v Eindhovenu.
V čele nestojí generální ředitel, jako je tomu například u nás, ale pětičlenná rada, která je vrcholným orgánem. Vznik banky se datuje do předminulého století, kdy v Nizozemí působily dvě banky, které se spojily v padesátých letech 20. století. Jedna se sídlem v Utrechtu se zabývala komerčním bankovnictvím a jmenovala se Raiffeisenbank, druhá, takzvaná Boerenleenbank se sídlem v Eindhovenu financováním zemědělství. Spojením prvních dvou písmen názvů obou bank vznikla Rabobanka. Veenendaal, kde jsem pobýval, je poměrně mladé město, vybudované na rašeliništích. Najdete zde řadu moderních obchodů a průmyslových podniků, některé z nich jsem navštívil, jako například: AXA STENMAN INDUSTRIES N.V., HENDRIKS engineering a machinery nebo G.J van Schoonhoven. Ve městě je mnoho cyklistických stezek, skoro každý
chodník má vyznačené místo pro kola a hodně lidí používá kolo jako dopravní prostředek. Nachází se zde mnoho pěkných rodinných domů s upravenými zahrádkami, které se táhnou daleko za město. Lidé jsou slušní a ochotní, nějaká přátelská vřelost se zde však nenosí, vše jakoby zapadalo do jisté stereotypní nudy a uniformity. Jistě je velmi sympatické, jak mnoho je v pravicovém Nizozemí, a ve Veenendaalu zvlášť, zprostředkovatelen práce, a všechny se poměrně dobře uživí. Tyto agentury nabízejí velmi mnoho zajímavých pracovních příležitostí a rekvalifikací. Snad také proto je v celém Nizozemí přibližně jen 3 až 4% nezaměstnaných. Většina lidí, s nimiž se v Holandsku bavíte, Vám řekne, že kdo si skutečně hledá práci, tak ji najde. Mohu jen potvrdit, že je to pravda. Ing.Tomáš Sýkora
Mladí konzervativci Olomouc Mladí konzervativci se i v roce 2005 ubírají cestou prosazování pravicových myšlenek mezi mladými lidmi a širokou veřejností v olomouckém regionu. S novým vedením, které bylo zvoleno na lednovém Regionálním sněmu MK (Martin Tomeš - předseda RKMK, David Dohnal - místopředseda RKMK), pokračujeme v organizování seminářů, besed a zajímavých sportovních a společenských akcí. Naším trvalým cílem je snaha vzbudit ve svém okolí a zvláště u mladé generace zájem o správu věcí veřejných v našem městě a v regionu. Jedním ze stěžejních projektů RK MK v Olomouci je cyklus „Poznejte Modrou šanci“, kdy do Olomouce a jeho okolí zveme „ministry stínové vlády“, aby představili široké veřejnosti svůj program a vizi dalšího směřování svého resortu. Tento cyklus také svědčí o úzké a přínosné spolupráci olomouckých Mladých konzervativců s ODS. V minulosti k nám zavítali ing. Martin Říman, Miroslava Němcová, stínový předseda vlády a předseda ODS Mirek Topolánek
a další. Před nedávnem to byl stínový ministr zemědělství Ing. Papež. Tyto diskusní semináře se setkaly s pozitivním ohlasem jak u členů ODS, tak u o l o m o u c k é v e ř e j n o s t i . Po z i t i v n í hodnocení nás velmi těší a již teď pro vás připravujeme další zajímavá setkání se stínovými ministry, tentokrát s Ing. Vlastimilem Tlustým (finance) a RNDr. Walterem Bartošem (školství). Z dalších osobností ODS přijal naše pozvání poslanec Marek Benda, který do
Olomouce přijel 28. dubna. O přesných termínech budete předem informování emailem či na stránkách Modré vlny. Jedním z dalších projektů, určených pro studující mládež, je projekt Generace 21. Chtěli bychom v rámci diskusních semi-nářů se zajímavými osobnostmi a odbor-níky oslovit studenty středních škol s aktuálními tématy, jako jsou n a p ř í k l a d B e n e š o v y d e k r e t y, Ro l e Ústavního soudu, „ Evropská ústava“ a mnoho dalších. Chceme mladým lidem umožnit, aby na své otázky dostávali odpovědi. Chceme, aby nastupující mladá generace, byla generací aktivních, zvídavých a pracovitých lidí. Kdo ví, možná se z některých našich mladých posluchačů stanou aktivní účastníci olomouckého veřejného dění. V tomto roce budeme pokračovat i v pořádání happeningových akcí, jako je Den daňo-
vé svobody, a samozřejmě je naplánován fotbalový či bowlingový turnaj. Toto byl jen základní přehled aktivit RK MK, další informace o činnosti RK MK Olomouc najdete na našich internetových stránkách: www.konzervativci.cz/olomouc . Rád prozradím, že tyto stránky čeká v polovině dubna nová podoba, která, jak organizační tým doufá, přinese mnoho tipů na zajímavé akce, odkazů a zbrusu čerstvých informací o činnosti RK MK. Regionální klub Mladých konzervativců Olomouc se tedy i roce 2005 bude snažit přispět k většímu zapojení mladých lidí do politického života v našem městě a regionu a aktivně tak přispívat k šíření a prosazování pravicových hodnot. Martin Tomeš předseda RK MK Olomouc
7
modrá vlna
modrá vlna
Ne evropské ústavě Téma návrhu Smlouvy o Ústavě pro Evropu, neboli jednoduše návrhu evropské ústavy, je den ze dne aktuálnější. ODS stojí na straně odpůrců tohoto nejnovějšího vynálezu euronadšenců. Přestože evropská ústava „vyniká“ podobně jako již platné smluvní základy Evropské unie značnou složitostí, pokusím se alespoň částečně ukázat, že postoj ODS je více než oprávněný. Pro následující úvahy bude vhodné si vymezit pojem státní suverenity. Stát je suverénní, jestliže jeho moc je nezávislá na jiné moci, na území státu je jedinou působící mocí a ve svém působení není zvenčí omezována. Vedle toho se státní moc z hlediska působení navenek i dovnitř státu řídí uzavřenými mezinárodními smlouvami. Za další významný znak suverenity státu považuji možnost nezávisle organizovat vojenské síly za účelem obrany proti vnějším hrozbám. S tím je úzce spojena i potřeba státu být suverénem v obranném plánování. Přirozeně i v této oblasti státy dobrovolně uzavírají aliance a koordinují své kroky, příkladem může být naše členství v NATO. Smluvní základy Evropské unie se do dnešní podoby vyvíjely již od 50. let minulého století podepsáním Římských smluv, přijetím Jednotného evropského aktu v polovině 80. let a Smlouvy o Evropské unii (tzv. Maastrichtské smlouvy) počátkem 90. let. Následovalo přijetí Amsterodamské smlouvy a nakonec smlouvy z Nice, která umožnila rozšíření Evropské unie, mj. i o Českou republiku. V roce 2001 se v belgickém Laekenu uskutečnil summit Evropské unie (setkání členských států, tehdy ještě bez České republiky, na nejvyšší úrovni), který přijal Laekenskou deklaraci, zakládající tzv. Konvent. Úkolem tohoto zvláštního uskupení bylo diskutovat o budoucnosti Evropské unie a navrhnout možnosti vývoje evropské integrace, které budou následně pro-jednány na mezivládní konferenci členských zemí. Jednání Konventu autoritativně a manipulativně řídil bývalý francouzský prezident Valéry Giscard d'Estaing. Manipulativnost Konventu přiměla nakonec našeho zástupce Jana Zahradila, aby jej v červnu 2003 na protest opustil. I přes to, že to úkolem Konventu přímo nebylo, vyprodukoval tento sbor návrh další mezinárodní smlouvy - návrh evropské ústavy. Důsledkem přijetí každé z výše uvedených smluv bylo odevzdání části pravomocí na nadstátní úroveň, na Evropskou unii. Tím docházelo k určitému omezování suverenity členských zemí. Vždy se tak však dělo pouze v otázkách vnitřního trhu, uskutečňování tzv. čtyř základních svobod, tj. volného pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu a v dalších víceméně věcných otázkách. Maastrichtská smlouva zavedla pojem společné zahraniční a bezpečnostní politiky, kde však v otázkách vojenství a obrany doposud při rozhodování platí zásada jednomyslnosti. Jestliže jeden členský stát ústy svého
ministra vysloví nesouhlas, rozhodnutí nemůže být přijato. Evropská ústava sice neruší potřebu jednomyslnosti při rozhodování. Rady ministrů v otázkách společné zahraniční a bezpečnostní politiky, ale zavádí funkci ministra zahraničních věcí Unie, který už nemusí být jmenován jednomyslně. K jeho jmenování postačí tzv. kvalifikovaná většina (tento pojem si vysvětlíme níže, prozatím postačí, pokud budeme vědět, že to neznamená potřebu přijetí všemi hlasy). Evropská ústava říká, že ministr zahraničních věcí Unie „vede společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Unie… a provádí ji jako zmocněnec Rady (ministrů). Stejně jedná i v oblasti společné bezpečnostní a obranné politiky.“ Ministr zahraničních věcí Unie dle evropské ústavy „zajišťuje provádění evropských rozhodnutí, přijatých Evropskou radou a Radou (ministrů)... Zastupuje Unii v záležitostech společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Jménem Unie vede politický dialog se třetími stranami...“ Zůstává otázkou, jak může jedna osoba v sobě koncentrovat zájem České republiky a například Portugalska nebo Malty? Nebo něco jako národní zájem již nemá existovat? Nelze pominout, že Unie má ctít „rovnost členských států před Ústavou a jejich národní identitu “ , avšak o suverenitě či národním zájmu v ev ropské ústavě není ani slovo. Evropská ústava dále říká, že „Unie má právní subjektivitu“, že „ Ústava a právo přijímané orgány Unie při výkonu jí svěřených pravomocí mají přednost před právem členských států“ a že „Členské státy učiní veškerá vhodná obecná i zvláštní opatření k plnění závazků, které vyplývají z Ústavy nebo jsou důsledkem činnosti orgánů Unie“. Tato a další ustanovení návrhu evropské ústavy zřetelně vypovídají o tom, že jejím přijetím by Evropská unie získala znaky suverénního státu. Moc vytvá řená Evropskou unií by byla nezávislá na jiné moci, díky právní subjektivitě by Unie mohla uzavírat mezinárodní smlouvy, prostřednictvím unijního ministra zahraničních věcí by se stala samostatným aktérem na mezinárod ním poli a na své úrovni by byla tato moc jediná působící směrem dovnitř, neboť členské státy by byly zcela podřízeny. Evropská unie by se tak výrazně posunula k jakémusi nadstátu nebo superstátu. Vedle toho všeho evropská ústava zavádí symboliku Unie, jako vlajku, hymnu a unijní svátek. Evropská ústava je tak dalším krůčkem k salámo-
vou metodou prováděné nenápadné federalizaci Evropy, v níž hlavní slovo mají mít velké státy, zejména Francie a Německo. Naše slovo v klíčové Radě ministrů by navíc díky evropské ústavě oslabilo z dnešních 3,7 % na 2,2 %. Po s t o j e ř a d y s t á t ů E v r o p s k é u n i e , zejména Francie a Německa, ke krizi v Iráku a následnému vojenskému zásahu spojenců pod vedením USA j a s n ě u k á z a l y, k u d y b y s e u b í ra l a činnost ministra zahraničních věcí Unie. Evropskými „kuloáry“ se proslýchá, že tuto funkci by mohl zastávat Joschka Fischer, ministr zahraničí Německa a někdejší levicový radikál. Dnešní Evropská unie je prodchnuta rudozeleným antiamerikanismem, což začíná být hazard se světovou bezpečnostní situací, tolik závislou na společné vůli demokratických mocností bránit šíření zbraní hromadného ničení mezi teroristy. Evropská ústava by byla dalším krokem k oslabení euroatlantické vazby a vojenské emancipaci Evropské unie jako nadstátního celku, tentokrát již s vlastní právní subjektivitou. Z textu evropské ústavy je dobře patrné, že její autoři a zastánci chtějí pokračovat v nenápadném zeslabování významu NATO vytvářením paralelních struktur a dalšími cestami. Evropská ústava také říká, že „Členské státy usnadňují Unii plnění jejích úkolů a zdrží se všech opatření, jež by mohla ohrozit dosažení cílů Unie“. Jaké jsou to cíle? Mimo jiné má být cílem Unie usilovat o „udržitelný rozvoj Evropy, založený na vyvá ženém hospodářském růstu“ a o „vysoce konkurenceschopné sociálně tržní hospodářství, směřující k plné zaměstnanosti a společenskému pokroku s vy sokým stupněm ochrany a zlep šování kvality životního prostředí“. Cílem Unie rovněž má být „Bojovat proti sociálnímu vyloučení“ a podporovat „sociální spravedlnost“ . Každý pravicově orientovaný člověk, každý podnikatel a vůbec každý, kdo chápe elementární zákonitosti ekonomiky, po prvním přečtení těchto cílů vidí, že cílem Unie má být socialismus. Zvláště kuriózní je usilovat o sociálně tržní hospodářství, směřující k plné zaměstnanosti a společenskému pokroku. Je to protimluv a krystalický socialismus. Mají-li se členské státy zdržet všech opatření, která by mohla dosažení takových cílů ohrozit, a je-li právo Unie (je-hož prostřednictvím má Unie dosahovat svých cílů) nadřazeno právu členských s tátů, pak mnohé kroky z programu ODS budou potenciálním porušováním Unijního práva a jako takové budou problematicky, zda-li vůbec, proveditelné. Jestliže řídicí orgán nějaké mezinárodní organizace rozhoduje jednomyslně, pak je zaručeno, že žádné rozhodnutí nemůže být přijato proti vůli jakéhokoliv členského státu. V některých případech klí-
Z Čech až na pupek světa čový orgán Evropské unie, Rada ministrů, rozhoduje jednomyslně. V řadě případů však hlasuje většinou a zejména tzv. kvalifikovanou většinou, což v současné době znamená, že k přijetí návrhu je potřeba alespoň 72 % hlasů členských států, které zároveň zastupují alespoň 62 % obyvatelstva zemí Unie. Evropská ústava by snížila počet hlasů potřebných při hlasování kvalifikovanou většinou pro přijetí návrhu na 55 % a počet těmito hlasy zároveň zastoupených obyvatel by mírně zvýšila na 65 %. Kvalifikovanou většinou by se ani po přijetí evropské ústavy nerozhodovalo ve všech oblastech politiky, ale například v případě podnětů od ministra zahraničních věcí Unie ano. Každý stát má v současné době dle své velikosti přiděleno v Radě ministrů více hlasů. Hlasy jsou však rozděleny tak, že přesně neodpovídají počtu obyvatel. Například Česká republika má 12 hlasů, což odpovídá 3,7 % všech hlasů, Německo s Francií mají po 29 hlasech, tedy po 9 % atd. Celkový počet hlasů je v současné době 321, z toho potřebná kvalifikovaná většina je 232 hlasů neboli oněch již zmíněných 72 %. Velké země tak mají méně hlasů, než by odpovídalo jejich populaci, malé země jsou naopak zvýhodněny. Evropská ústava v podstatě navrhuje, aby hlasy byly členům Rady ministrů přiděleny přesně podle počtu obyvatel. Každý stát má totiž mít jen jeden hlas a současně má platit, že státy vyslovující se pro návrh musí dohromady zastupovat alespoň 65 % obyvatel Unie. Tím by lidnatému Německu vzrostla jeho hlasovací síla ze současných 9 % na 18,1 % a Francii z 9 % na 13,5 %, avšak České republice by její hlasovací síla klesla z již zmíněných 3,7 % na 2,2 %. Kromě Německa, Francie, Velké Británie, Itálie, Španělska a Polska by si všechny ostatní země, včetně České republiky, pohoršily. Mimoto, pokud by evropská ústava vstoupila v platnost, pak by Německo s Francií a Belgií a ještě jednou větší zemí získaly blokační menšinu. Mohly by blokovat přijetí (i zrušení) čehokoliv. Takové uskupení zemí (profederalistických) by pak mělo značný nátlakový potenciál. Vidíme-li, že evropská ústava by Evropskou unii výrazně posunula k evropskému superstrátu, že by znamenala další centralizaci moci na unijní úrovni, že by vedla k dalším omezením suverenity členských států a že by znamenala oslabení naší pozice v Evropské unii, je třeba tento dokument jasně odmítnout. Evropská ústava se neomezuje pouze na rozdělení moci jako například česká národní ústava, ale je dokumentem s politickou orientací, a to silně levicovou. I proto ji odmítněme. Robert Kotzian předseda Občanského konzervativního klubu, asistent europoslance Petra Duchoně.
5
V prosinci loňského roku jsem využila pozvání poslance Evropského parlamentu za ODS Petra Duchoně a zúčastnila jsem se zájezdu do Štrasburku, spojeného s prohlídkou budovy Evropského parlamentu a budovy Evropského soudu pro lidská práva. Při té příležitosti jsem měla možnost sledovat i část parlamentního zasedání. Přiznám se, že po návratu mě ještě dlouho pronásledovaly trpké pocity a ještě větší pochybnosti o smyslu této instituce. Budova Evropského parlamentu ve Š t ra s b u r k u n a m n e v ž d y p ů s o b i l a dojmem architektonického zázraku. Monumentální stavba ze skla a oceli, obklopená ze tří stran vodou, má tvar nedokončeného, neuzavřeného válce. Symbolizuje tak otevřenost EU vůči novým členským zemím. Když jsem však stála na jejím nádvoří, evokovala ve mně něco zcela jiného. Malost. Pocit kajícníka, nacházejícího se v lodi obrovské katedrály. Vzhlížela jsem zcela nepatrná vzhůru a snažila se spočítat všechna ta třpytící se, prosklená patra a okna, a vybavit si všechny ty kanceláře, psací stoly a židle, počítače a monitory, internetové přípojky a tiskárny, rychlovarné konvice, lejstra a úředníky. A samozřejmě i ty vynaložené mzdové náklady. Netušila jsem, že Evropský parlament slouží také jako turistický stánek. Nekonečně dlouhý had výprav z členských zemí EU se pomalu sunul k detekčním rámům, kde jsme my Češi, ač konečně na řadě, museli ustoupit a dát přednost německé a francouzské výpravě. Pocit občana druhé kategorie ze mne dodnes nevyprchal. Šokovala mě neochota personálu hovořit jinak než francouzsky i jeho neomalenost. Francouzsky nerozumím, ani když
na mě někdo křičí a gestikuluje. Mediální masáž Vladimíra Špidly ohledně jeho znalostí angličtiny je zbytečná, opravdu se s ní v EP neuplatní. V šatně se nám šatnářka jala zabavovat fotoaparáty, protože na naši výpravu jich prý máme „příliš mnoho“. Až teprve odvážná účastnice výpravy, (jediná hovořila francouzsky), je pro nás uhájila. Chtěla totiž vidět příslušný předpis a přesně vyčíslit, co znamená „příliš mnoho“. Dva čeští „turističtí průvodci“, zaměstnaní u Evropského parlamentu jen pro tyto účely, nás obeznámili s údaji o EP, které jsme mohli vyčíst i z přiložených brožur, a celkem nepřesvědčivě zodpověděli několik našich dotazů. Světlým zážitkem bylo setkaní s poslancem za ODS Petrem Duchoněm, který nám prezentoval práci parlamentu daleko fundovaněji, za což mu dodatečně upřímně děkuji. V jednacím sále je zakázáno fotit. Důvodem je, cituji: „aby nebyl šířen špatný dojem z práce Evropského parlamentu.“ Obavy naprosto opodstatněné, neboť jednací sál většinou zeje až na dva, tři osamocené jedince prázdnotou. Poslanci mají totiž možnost sledovat zasedání v přímém přenosu na obrazovkách ve svých kancelářích. Bylo by jistě zajímavé vědět, zda je kontrolováno, že tomu tak
skutečně je. Povinností poslance je zúčastnit se hlasování vždy v jednací dny, tj. úterý, středa a čtvrtek, od 12 do 13.30 hodin. Sotva jsme vstoupili do jednacího sálu a stihli si nasadit sluchátka se simultánním překladem, hlasovalo se o způsobu uskladnění semene skotu v Evropské unii. Hlasuje se aklamací a odhaduje se optická většina, hlasy se nesčítají, takže vše jde jako na drátkách. Jedině, kdyby některý z poslanců vznesl protest, hlasování se opakuje, tentokrát elektronicky. V době naší návštěvy v parlamentu vystoupila jako host ukrajinská novinářka, neboť na Ukrajině právě probíhala Oranžová revoluce. Převzala ocenění Evropského parlamentu a začala sugestivně líčit nesvobodu ukrajinských novinářů, přičemž žádala o vysláni pozorovatelů EU. V půli slova byla vytleskána, skončil jí totiž časový limit. Polský poslanec za krajně pravicovou stranu Liga polskich rodzin bušil pěstí do pultíku a požadoval, aby bylo okamžitě vyšetřeno, kdo ukradl jejich národní vlaječku z předsálí a tím poškodil polské národní zájmy v Evropské unii. Předsedající mu přislíbil důkladné vyšetření a co nejpřísnější potrestání viníka, zatímco já jsem hledala po kapsách drobné. Vlaječku za 3 eura totiž prodávají ji v parlamentním stánku se suvenýry. Je chvályhodné, že poslanci Evropského parlamentu za ODS měli při zasedání stoprocentní účast. Zkontrolovala jsem si je podle zasedacího pořádku. Dojmem naprostého anachronismu působili poslíčci, kteří poslancům nosí
v průběhu zasedání obřadně na podnose písemnosti. Oděni do klasicistního fraku a s masivním řetězem kolem krku vyhlíželi, obklopeni moderním vybavením a technikou 21. století, poněkud komicky. Nebo snad surrealisticky? Obědem v poslanecké jídelně naše exkurze skončila (kuře, těstoviny, zeleninový salát, moučník, minerálka) a bylo to v pravý čas. Architekt prosklené budovy EP totiž zjevně podcenil tepelnou izolaci a v kuloárech se chladem srážel dech. Jednou za měsíc se všechny poslanecké kanceláře sbalí, uloží papíry a notebooky do plechového kufru a zvláštní vlak plný komisařů, poslanců, asistentů a úředníků vyrazí na šestihodinovou jízdu do Bruselu, aby ani ten nepřišel zkrátka. Skleněný válec ve Štrasburku na tři týdny osiří, a to vše za peníze nás, evropských daňových poplatníků. Ani nesporné krásy a sváteční atmosféra předvánočního Štrasburku mě neodradí od toho, abych vyslovila důrazné NE evropské ústavě. Viděla jsem celou evropskou byrokratickou mašinérii a její nesmyslnost na vlastní oči. Už chápu, proč poslanci Evropského parlamentu za ODS vždy zásadně hlasují pro rozšiřování EU. Je to dobrá taktika. Musíme ten mamutí a neřiditelný kolos nahlodat zevnitř! Jedna rada na závěr - všechny spory se raději pokuste řešit dohodou! Soudní řízení u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku trvá, pokud jde všechno hladce, 3 roky, v nejhorším případě 12, ale v průměru 5 let… Petra Míková
„Okno příležitostí“ pro získání dotací bude otevřeno pouze několik let Rozhovor s náměstkem primátora Martinem Novotným S jakými projekty tedy Město Olomouc v žádostech o dotace uspělo? K největším dosud úspěšným projektům patří rozsáhlá rekonstrukce stokové sítě města Olomouce, která by měla výrazně přispět ke zkvalitnění naší technické infrastruktury či projekt rozvoje městské hromadné dopravy v Olomouci, zkvalitňující vozový park, technické zázemí a plynulost MHD. Uspěl např. též projekt střediska ekologické výchovy Sluňákov (zde mám vážné pochybnosti) či projekt rozvoje informačních technologií, orientovaný zejména na dostupnost internetu pro sociální skupiny, které doposud obtížně využívají tento nejmodernější prostředek elektronické komunikace. Některé další projekty byly smluvně potvrzeny před několika týdny. V jakém rozsahu a v jakém časovém horizontu má být městská kanalizační síť rekonstruována? Pokryjí získané finanční prostředky z EU celou plánovanou rekonstrukci?
6
Evropská unie přispívá vždy pouze na část nákladů projektu, podmínkou je spoluúčast města. V rámci různých dotačních programů se tento podíl EU může lišit. Např. celkový náklad obou etap projektu rekonstrukce stokové sítě města Olomouce přesáhne 1,7 miliardy Kč (jde o největší investiční záměr minimálně v polistopadové historii Olomouce) a zdroje Evropské unie se na této gigantické investici podílejí přibližně z poloviny. Realizace projektu by měla znamenat komplexní obnovu stokové sítě v mnoha okrajových částech města (např. Slavonín, Nedvězí, Hejčín-Řepčín, Topolany, Chomoutov) a rekonstrukci či vybudování mnoha páteřních kanalizačních sběračů na celém území Olomouce. První etapa již probíhá a celý záměr by měl být završen do roku 2008. Je navíc spojen s řadou doprovodných vodárenských investic, z nichž nejvýznamnější je zkapacitnění a technické zdokonalení olomoucké čistírny odpadních vod, která tak dostojí novým přísným normám.
Co konkrétně přinese druhý schválený dotovaný projekt rozvoje MHD olomouckým občanům? Tento projekt v celkovém objemu 210 mil. Kč (75 % z EU) se skládá z několika částí. Tou nejviditelnější bude nákup tří nových nízkopodlažních tramvají (cena jedné takové tramvaje se pohybuje mezi 30 a 40 mil. Kč). V posledních letech neexistovaly pro tuto oblast výhodné dotační tituly státu a nákup moderních tramvají pro Olomouc musel být na delší dobu pozastaven. Nyní tedy pokračujeme v úsilí o modernizaci vozového parku Dopravního podniku. Nízkopodlažní tramvaje zároveň představují další příspěvek do programu Bezbariérová Olomouc, který nedávno získal prestižní ocenění v Paříži a jehož cílem je postupná eliminace dopravních, technologických a komunikačních bariér, které komplikují život zejména našim hendikepovaným spoluobčanům. Zároveň bude na nejdůležitějších křižovatkách ve městě zaveden elektronický systém priority městské hromadné dopravy. Křižo-
dokončení ze strany 3 vatky budou schopny identifikovat blížící se vozidlo MHD a upravit řízení provozu světelnou signalizací tak, aby průjezd těmito křižovatkami byl co nejplynulejší. Nejvýznamnější zastávky MHD ve městě získají charakter tzv. inteligentních zastávek s komplexním systémem informačních a doplňkových služeb pro cestující. Nezapomeňme na menší projekty, které EU podpoří. Můžete nám o nich říct něco bližšího? Rád bych podrobněji zmínil alespoň jednu z dopravních investic. Jde o propojovací komunikaci ulic U panelárny a Roháče z Dubé, která by měla ulehčit dlouhodobě problematickou dopravní situaci, v důsledku přilehlé průmyslové zóny (celkový náklad 28 mil Kč). Z dalších projektů mohu uvést průmyslovou zónu Šlechtitelů, rekonstrukci komunikací a inženýrských sítí v areálu bývalých kasáren Prokopa Holého (v rámci celkové rekonverze bývalých vojenských areálů) či záměr obnovy olomouckých historických parků.
