Květen 1945 na Moravskobudějovicku

Vyšší odborná škola grafická v Jihlavě

82-43-N/03 Multimediální umělecká tvorba

Teoretická absolventská práce

Květen 1945 na Moravskobudějovicku

Tomáš Melich

Vedoucí práce: MgA. Zdeněk Durdil Oponent práce:

Jihlava, 2015

Multimedia Graphics and Art College in Jihlava

82-43-N/03 Multimedia Art Production

Theses

May 1945 in region of Moravské Budějovice

Tomáš Melich

Mentor : MgA. Zdeněk Durdil Subject Matter Expert :

Jihlava, 2015

Prohlašuji,

že tuto předloženou absolventskou práci jsem vypracoval/a zcela samostatně pod odborným vedením vedoucího práce a uvádím v ní veškeré prameny, kterých jsem použil/a.

Souhlasím s tím, aby moje absolventská práce byla půjčována k studiu v knihovně Vyšší odborné školy grafické v Jihlavě.

Datum:

…………………………………………….. podpis studenta

Uživatel stvrzuje svým podpisem, že tuto práci použil pouze ke studijním účelům a prohlašuje, že ji vždy řádně uvede mezi použitými prameny. Jméno

Instituce

Datum

Podpis

Abstrakt Cílem této práce je tematicky navázat na můj absolventský film Domamil, kde jsem otevřel téma domácího odboje a Druhé světové války na moravskobudějovicku. Jelikož je toto téma pro mě samotného velice důležité, snažil jsem se informace roztroušené po místních kronikách sestavit co nejdetailněji. Při analýzování informací bylo stále zřetelnější, že je potřeba čtenáře obeznámit nejen s odbojem samotným, ale i s děním v táborech obou nepřátelských armád v našem regionu. Práce tedy nabízí komplexní pohled jak na výsadek paraskupiny Spelter a následného vytvoření odbojové sítě, tak i na události, které se touto dobou děly na frontě. V neposlední řadě mi práce ukázala opravdovou tvář odboje, kde statečnost lidí neznala mezí. Doufám tedy, že tuto skutečnost přesunu i na případného čtenáře.

Abstract The main goal of this work is thematically continue in my graduation film called Domamil. There I opened theme of local resistance and the Second Word War in region around Moravské Budějovice. This theme is very important for me so i tryed to summarize all informations about this theme with as much details as it was possible. I decided to inform readers not only about the local resistance but also about what happened in the camps of two opposing arimes in our region. I decided that it is necessarily, becouse readers would not understand context without this informations which I found during the searching for informations. So my in work is complex view on landing paragroup Spelter, on creating a resistance network which followed and also on what is happening on the front line. Last but not least, my work showed the true face of resistance where the bravery of the people doesnt know a limit. I hope that I will transfer this bravery also on potential reader.

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval Paní Boženě Kopcové a její dceři Gabriele Kopcové za jejich čas a ochotu při rozhovoru, za poskytnuté materiály a nasměrování správnou cestou.

Obsah Úvod…………………………………………………………………………………………………….…..………………. 1. Bratislavsko-brněnská operace……………………………………………….………..….………………. 2. Květen 1945 na Znojemsku a Moravskobudějovicku……………………….….………..……….. 2.1 Bezkov…………………………………………………………………………………………..……….…………. 2.2 Olbramkostel…………………………………………………………………..……………..………………… 2.3 Grešlové Mýto, Pavlice………………………………………………..…………………………………….. 2.4 Blížkovice……………………………………………………………….…………………………….…………… 2.5 Jevišovice……………………………………………………………….…………………………………………. 2.6 Hostim……………………………………………………………………………………………………………… 2.7 Myslibořice……………………………………………………………………………………………………….. 2.8 Výčapy………………………………………………………………………………………………………………

3. Osvobození Moravských Budějovic……………………………………………….…………………..……. 3.1 Jaroměřice nad Rokytnou…………………………………………………..………………………………. 3.2 Moravské Budějovice…………………………………………………………..………………….………….

4. Moravskobudějovický odboj v roce 1945…………………………………….………………….…………. 4.1 Výsadek v Protektorátu……………………………………………….…………..…………………………. 4.2 Budování odbojové organizace……………………………………………..……………………………. 4.3 Shozy zbraní……………………………………………………………………….………….…………….……. 4.4 Přepadení ve Vícenicích…………………………………………………….………………………………… 4.5 Přestřelka na lesonické křižovatce a její následky………………………………………………. 4.6 Květen 1945……………………………………………………………………….………………….……………

Závěr……………………………………………………………………………………………….…………………………… Seznam použitých zdrojů………………………………………………………………………………………………. Seznam příloh……………………………………………………………………………………………………………….

Úvod Téma spojené s odbojem a osvobozením Moravskobudějovicka nabídl samotný scénář mého absolventského filmu. Při jeho realizování jsem se pouštěl pořád hlouběji do historie odboje a Druhé světové války a seznamoval se s často neúplnými informacemi bez kontextu. Toto byl hlavní důvod k sepsání mé práce. Budu se proto snažit tyto informacemi rozvést a nabalovat na ně další tak, aby vznikl úplnější obraz o daném tématu. Po přečtení mé absolventské práce by měl mít čtenář přehled nejen o místním odboji, jeho vzniku a akcích, ale celkově také o bojích na jižní Moravě a zejména v moravskobudějovickém regionu od začátku dubna 1945 a následném osvobození Rudou armádou. Této skutečnosti jsem také přizpůsobil osnovu práce a díky tomu si myslím, že nebude zajímavá jen pro čtenáře z našeho regionu, ale i pro ty, kteří se tématy Druhé světové války zabývají hlouběji. Práce začíná historií Bratislavsko-Brněnské operace, a to od průlomu sovětských vojsk u obce Lanžhot až po závěrečné útoky v okolí Znojma na konci dubna 1945. Druhá kapitola líčí osudy jednotlivých vesnic od prolomení obrany u Vladislavi až osvobození nejbližšího okolí Budějovic. Díky kronikám několika obcí jsem mohl vcelku přesně utřídit informace ohledně směrů německých ústupů, míst obrany, bombardování obcí a následného sovětského útoku. Třetí kapitola se věnuje osvobození samotných Moravských Budějovic. Z výpovědí účastníků se mi podařilo složit obraz bombardování našeho města i následného německého ústupu. Tato kapitola také připravuje širší pohled na následující ozbrojené akce odboje. Ve čtvrté kapitole se budu věnovat samotnému odboji. Stručně Vás seznámím s jeho historií, představím některé členy, zmíním se o shozech zbraní i následných bojových akcích. Díky předchozím kapitolám si můžeme tyto události dát do souvislosti s děním na frontě a vidět, jak odboj i prosté občany ovlivňovaly. Pomocníkem při sbírání informací mi byly kroniky vesnic, jejichž přepisy se dostaly na oficiální stránky každé z obcí. V případě dvou obcí jsem využil i detailně vypracované bakalářské a diplomové práce, o kterých mluvím v dané kapitole. Využil jsem také odborné internetové stránky zabývající se Druhou světovou válkou, hlavně k upřesnění detailů. Dalším pomocníkem mi byla kniha Operace Spelter, Lenka-Jih od Vladislava Janíka, což v textu také zmiňuji. Posledním a nejcennějším zdrojem mi byl můj rozhovor s přímou účastnicí místního odboje, paní Boženou Kopcovou a její dcerou Gabrielou Kopcovou, která se problematikou odboje a událostni Druhé světové války v našem regionu zabývá již delší dobu.

1. Bratislavsko-brněnská operace Pro detailnější pohled na boje na Znojemsku je třeba ve stručnosti popsat celkovou situaci na frontě, a to již od vstupu na jižní Moravu. Už 16. března zahajuje vojsko 2. a 3. ukrajinského frontu postup na Vídeň a Bratislavu, přičemž na rakouské území vstupuje 30. března a 4. dubna je osvobozena Bratislava. Pro přímý útok na jižní Moravu je klíčové střetnutí u obce Lanžhot ležící asi 5 kilometrů jihovýchodně od Břeclavi, proto se na něj zaměřím trochu detailněji. Pozdě večer, 5. dubna je proveden letecký útok na lanžhotské nádraží. Sovětské stíhačky IL-2 pokračují v náletech až do druhého dne. Němečtí ženisté 6. dubna ničí všechny mosty před Moravu. Průlom se ale daří již v noci z 6. na 7. dubna, kdy sovětští kozáci obsazují trosky železničního mostu ve směru Brodská. Ženisté stavějí pontonový most a vytváří se předmostí. Tou dobou systematicky ostřelují německé dělostřelecké baterie z Hodonína slovenskou stranu. Rusové odpovídají a celý 7. duben je Lanžhot a okolí pod palbou. Do útoku se přidává i letectvo. Následující den, 8. dubna je z Břeclavi přisunuta k Lanžhotu jednotka Volkssturmu, 21. Policejní pluk SS doplněný dalšími bojeschopnými složkami jako byli SD a Gestapo. Celý den se obě strany navzájem ostřelují, zejména dělostřelectvem. V pondělí 9. dubna se kozákům podaří obsadit lužní les, který je obránci již týden zatopen a následující den v noci i postavení na vyvýšeninách severněji od Lanžhota, čímž vytlačují Němce k říčce Kyjovka, která je v té době prakticky na okraji obce. Do 10. dubna se sovětským ženistům a donuceným slovenským občanům daří postavit celkem 6 pontonových mostů a je možné do útoku poslat i několik lehkých tanků. Den nato jsou před hlavním útokem přichystány i zbylé jezdecké divize generálporučíka Plijeva a zejména tanky. Letecké údery na obec pokračují při ztrátě jednoho IL-2. Dne 11. dubna jsou již při hlavním útoku sověti podporováni tanky a samohybnými děly, útočící v přímém směru po silnici. Odpoledne se daří německé obránce vytlačit ze středu obce, ale boje zpomalí posily v podobě 503. praporu těžkých tanků, přesunutého z Rakouska Jednalo se o 13 strojů Tiger II. Tanky byly poschovávané ve stodolách a vyjížděli jen ke střelbě, tudíž bylo pro sovětské dělostřelectvo obtížnější zaměřit cíle, čímž také vzrostl počet poškozených, či úplně zničených domů. Nicméně po ztrátě jednoho Tigeru se protiútok zastavil a sověti obec obsadili. Pěchota se stáhla do Kostice a zbylé tanky do Břeclavi. Sovětské ztráty činily zhruba 1500 mužů, místní obyvatelé ale mluví dokonce o 3000 mrtvých. Dále 15 tanků a na 2000 koní. Němci ztratili v okolí Lanžhota 2000 mužů a jeden těžký tank. Zahynulo 80 místních obyvatel a zničeno bylo okolo 250 domů. Fakt, že obec měla za války 924 domů a více než polovina byla zničena, vypovídá o zuřivém charakteru bojů.

Po průlomu u Břeclavi je 503. tankový prapor přesunut k Zisterdorfu v Rakousku k obraně tamních ropných polí. U Břeclavi zůstaly dva Tigery v záloze a při obraně 13. dubna tu zničili na 16 sovětských tanků. Závěrečný útok na Břeclav proběhl 17. Dubna, kdy bylo město osvobozeno. Obě strany přišly o zhruba 70 mužů a zahynulo i 33 civilistů. Stejný den padl i zmíněný Zisterdorf a nacisté přišli o další zásoby benzínu. Poté se německé jednotky stahují z rakouského území a drží pozice na řece Dyji, zhruba na původní prvorepublikové hranici. V sektoru Znojmo-Laa-Staatz útok zajišťovala 6. gardová armáda, znovu přidělená od 16. Dubna k 2. Ukrajinskému frontu. Byla ale odražena 6. a 25. Pancéřovou divizí a nemalý podíl zde měl opět 503. prapor FH2. Byl proto navrhnut plán obejít Staatz zprava ve směru Rothenseehof-Hrabětice-Hrušovany nad Jevišovkou. Významný bod zde byla malá osada Travní dvůr a přilehlý most přes řeku Dyji. Osada Travní dvůr se nachází dva a půl kilometru východně od obce Hrabětice. V brzkých ranních hodinách 21. dubna, kryti hustou mlhou, zahajují Sověti postup k mostu a osadě. Projíždějí necelé tři kilometry východně od městečka Hevlín, mezi samotami Ruhhof a Rothenseehof. Útok se rozvíjel hladce a brzy se podařilo zdecimovat překvapené velitelství 13. Pancéřové divize. Díky špatnému počasí ale nedorazila do oblasti potřebná sovětská vojska v podobě námořní pěchoty a tak tanky a pěchota musely kolem 9. hodiny dopolední, po odpálení mostu německými ženisty, utvořit okolo osady kruhovou obranu. Večer byla navíc oblast ostřelována německým dělostřelectvem, přisunutým do obce Hrabětice. Do oblasti Alt-Prerau, východně od Travního dvora Němci dále posílají 6 samohybných děl, nejspíše StuG III nebo StuG IV. Útoku se zúčastňuje i 503. prapor těžkých tanků, umístěný na statku Mitterhof. Šlo o tři stroje, které z vikýře statku naváděl k palbě velitel jednotky kapitána JUDr. Nordewin von Diest-Körber. Využívaly nepřímé střelby přes horizont ve směru Hrabětice-Alt-Prerau. Přesto ale Sověti odráželi jeden německý útok za druhým, přičemž ztrácejí 5 tanků, 8 samohybných děl SU- 76 a SU 100. V noci 22. dubna se podařilo za cenu těžkých ztrát probojovat z německého obklíčení. Štáb nakonec rozhodl 6. gardovou armádu přeskupit a vyslat do útoku proti Brnu. Fronta tak v prostoru Laa- Nový Přerov zůstala víceméně neměnná až do 7. Května a to i díky uměle rozvodněné Dyji, způsobené vypuštěním přehrady ve Vranově nad Dyjí 23. dubna. Německé velení přesouvá 6. pancéřovou divizi přes Moravský Krumlov k obraně Brna a její místo zaujala elitní 44. Pěší divize zvaná Hoch- und Deutschmeister. Když 25. dubna začíná po leteckých útocích v noci z 22. na 23 dubna finální útok na Brno, velení Ferdinanda Schörnera si uvědomuje vzniklé nebezpečí v podobě sovětského útoku z Brna směrem na Jihlavu. Obsazení Jihlavy by znamenalo znemožnění ústupu k Američanům v jižních Čechách. Přesunuje proto po železnici 503. těžký tankový prapor do vesnice Suchohrdly u Vlasatic, kde zničil velké množství sovětských a rumunských tanků. Jedna z teorií uvádí, že právě zde byl 28. dubna zasažen tank německého tankového esa Kurta Knispela. Byl se zraněním vytažen z tanku a převezen do polního lazaretu FH ve vesnici Vrbovec 5 kilometrů jižně od Znojma. Druhá strana se přiklání k zásahu knispelova tanku v okolí vesnice Stronsdorf jižně od Laa an der Thaya. Později je ale objeven záznam z deníku

velitele jednotky kapitána Nordewinda von Diest-Körbera, který uvádí, že u Vlasatic ztrácí dva tanky, z nichž jednomu velí seržant Knispel, druhému seržant Skoda. Obě teorie ale zmiňují, že tankista podlehl svým zraněním ještě ten den, 28. Dubna 1945 ve Vrbovci, kde byl Kurt následně pochován společně s dalšími německými vojáky. Ten den zničil svůj poslední 168. tank. Jeho ostatky se podařilo historikům najít a identifikovat až v roce 2013, kdy byl následně převezen na vojenský hřbitov v Brně. Po 30. Dubnu měl tankový oddíl už jen 12 bojeschopných tanků a bránil se až do 7. května 1945, kdy byl nařízen ústup směrem na Moravské Budějovice, čemuž se budu věnovat v další kapitole.

2. Květen 1945 na Znojemsku a Moravskobudějovicku 2. května 1945 a v Berlíně právě kapitulují poslední němečtí obránci. Tento den se také vzdávají zbylé nacistické jednotky v severní Itálii. Ve střední a severní Moravě dál pokračují sovětské útoky ve směru na Prahu. Jižní Morava je ale stále v rukou německé armády Mitte, která nadále drží nápor 2. Ukrajinského frontu a tím umožňuje zbylým jednotkám ústup přes Jihlavu k americkým liniím. V prvních květnových dnech se územní situace na Znojemsku nijak neměnila a německé jednotky dále držely linii Ernstbrunn -Laa an der Thaya-Nový Přerov-NovosedlyPohořelice. Zde se do německých protiútoků zapojovala vedle FH-2 a 25. Pancéřové divize i 211. Divize pancéřových granátníků 357 pěší divize. Sovětské letectvo nepřestávalo podnikat údery na dopravu a ústupové cesty. K orientaci používala například i věž božického penzionu Maria Hilf. První veliké bombardování zažilo Znojmo již 19. dubna v noci kolem desáté hodiny, kdy je budova nádraží zasažena devíti bombami. Většina zdrojů uvádí, že nálet provedla americká armáda. Do konce války zažije Znojmo ještě několik náletů. Poslední a nejtragičtější přichází 7. května 1945, kdy je sovětským letectvem znovu rozmetáno vlakové nádraží a přilehlé okolí. Další nálety sovětského letectva směřují zejména na vlaková nádraží v celém kraji a znemožňují Němcům stahování techniky po železnici. 23. dubna likviduje sovětské letectvo vlak s pohonnými hmotami v Božicích, kde bylo zasaženo i několik domů v okolí. Situace se obrací 7. května, kdy je linie konečně prolomena a sověti postupují na Moravské Budějovice. Touto dobou už proudí k americkým liniím v okolí Českých Budějovic většina týlových jednotek společně s německými civilisty. Za sebou nechávají ustupující kolony jen zdržovací oddíly. Toho dne ráno dochází k poslední velké tankové bitvě v okolí Miroslavi. Byly sem staženy všechny dostupné německé tanky. Sovětská 6. gardová tanková armáda při průlomu ztrácí přes 30 tanků, ale posunuje frontu k Želeticím. Vzdušnou podporu jim poskytuje 136. letecká bitevní divize podléhající 3. ukrajinskému frontu se stíhačkami IL-2 a A20. Tento den 5. a 17. letecká armáda vykonala na dva tisíce bojových vzletů. Zbytky německých jednotek drží Miroslav až do večera 7. května. Následně dostane 503. těžký tankový prapor rozkaz ke stažení k Třeboni. Ve Vlasaticích ještě stihne sestřelit flakem ráže 20mm sovětský letoun IL-2, který se zřítí uprostřed obce a piloti zahynou. Z deníku 136. bitevní divize známe i jména sestřelených pilotů a to podporučík Kravcov a jeho zadní střelec, vojín Čertov. Jednotka 503. Tankového praporu se dává do pohybu a další záznam z deníku velitele Körbera uvádí, že ráno 8. května 1945 projíždí jednotka vesnicí Ctidružice, ležící 8 kilometrů jihovýchodně od Moravských Budějovic, odkud pokračovali na Blížkovice a Jemnici dál do Čech. Tam však dorazili s pouhými 2 tanky Tiger II.

Druhý den ráno, 8. května se ve Vlasaticích objevují první sovětské jednotky. Systematicky jsou dále bombardovány vesnice v okolí, jako například barokní kostel v Lechovicích, kde táboří německá armáda. Obec je osvobozena okolo 11 hodiny dopolední. To už jsou průzkumné oddíly necelých deset kilometrů od západního předměstí Znojma. Posledním bojové stanoviště německé armády je hlášeno v hájovně Kocábka severně od Znojma, které bylo zcela osvobozeno až 8. května po čtvrté hodině odpolední. Souběžně s útokem na Miroslav je také silně bombardován Moravský Krumlov, který leží deset kilometrů severně od dané obce. Bombardování inicioval jeden z občanů, který předal sovětskému velení informaci o německých tancích ve městě. Sovětské letectvo se také již od počátku května zaměřuje na železnici Znojmo-Moravské Budějovice, čímž přerušuje efektivnější evakuaci po železnici. Celou situaci v prostoru mezi Znojmem a Moravskými Budějovicemi v květnu 1945 si můžeme představit díky záznamům v kronikách z několika obcí. Jde o vesnice Bezkov, Grešlové Mýto, Olbramkostel a Blížkovice, které díky blízkosti železniční tratě i silnice Znojmo-Moravské Budějovice, vcelku přesně popisují jak bombardování trati, tak i ústupy Němců směrem na Jemnici. Další velice hezky a detailně sepsané paměti poskytuje městečko Jevišovice, a nedaleká vesnice Hostim. Severněji se pak nachází obec Myslibořice a Výčapy, které vypovídají o situaci okolo Jaroměřic nad Rokytnou. Pojďme si tedy květnové události těchto vesnic projít podrobněji.

2.1 Bezkov. Obec se nachází asi 7 kilometrů západně od centra Znojma. Kronikářem obce je v té době místní ředitel školy Alois Ochman. Jeho líčení nebudu citovat, ale vyberu dle mého nejzásadnější události, které nám podají obrázek o postupech obou armád. V zápisech se Ochman zmiňuje, že se první německé jednotky objevili v sousedních Citonicích už 25. dubna 1945. Myslím si, že v téhle době šlo o druhořadé jednotky a různá opravárenská a zásobovací družstva. Samotný Bezkov je díky šťastnému položení komunikací mimo trasy větších německých konvojů, které míří na západ přes Citonice-Vranov, nebo spodnější cestou Mašovice-Podmolí. V této době je také stále častěji poslouchán zahraniční rozhlas z Moskvy a Londýna, samozřejmě nelegálně. Lidé si také připravují úkryty a schovávají nejrůznější cennosti. Kopalo se v okolí i v obci samotné. O velikonocích roku 1945 se do obce přesunula německá jednotka řezníků, která se usadila ve zdejší škole. Každý den si sem přijížděly vozy z fronty pro maso a salámy uzené na dvoře školy. O jejich veliteli prozradili jeho podřízení místním, že v Rusku znásilňoval dívky a poté je střílel. Ruská letadla v té době často podnikala průzkumné i bojové lety. Dne 7. května 1945 byl proveden nálet na Mramotice a Citonice. V Citonicích byl zabit místní žák František Pahr a

dva koně. Při průletu nad Bezkovem na ně střílela jednotka řezníků z kulometů. Palba vycházela i z nedalekých Mašovic, což se pro ně stalo osudné. Letadla palbu opětovala a zahynuli zde dva občané Josef Pokorný a Lucie Matulová. Druhý den ráno letadla opět napadla německé jednotky, tentokrát ale na volném prostranství za vesnicí. V noci ze 7. Na 8. května opustila obci jednotka řezníků a valí se tudy i jednotky z předních linií. V Citonicích jsou také přesně o půlnoci odpáleny dva mosty. Rány byly tak mohutné, že probudily všechny obyvatele Bezkova. 8. května ráno stálo jihozápadně od obce 8 těžkých děl, které se dávají na ústup k Vranovu. Poslední německá jednotka projíždí obcí na obrněném transportéru, vybaveným dvěma kulomety odpoledne, kdy vyhodili na silnici u Citonic sváženou munici. Zastavují na návsi a ptají se občanů na cestu. Jde o jednotku SS. Touto dobou je také v nedalekém Olbramkostele zapálen vlak s náboji, jež rozmetá celé nádraží. Sovětská armáda pochoduje Mašovicemi odpoledne, Kasárnami v sedm večer a v noci okolo jedenácté i Citonicemi. Alois Ochman ještě dodává, že při postupu na Vranov nad Dyjí, kde měli němci odevzdat zbraně, dochází ještě ten večer v obci Lesná k přestřelce. Padlo zde několik rudoarmějců. Přestřelka je zaznamenána i v Horním Břečkově, kde několik dní leží na kraji obce mrtvola německého vojáka. Většina obyvatel Bezkova prožije den osvobození na velkolepém pohřbu Františka Pahra.

2.2 Olbramkostel. Malá vesnička leží asi sedmnáct kilometrů jihovýchodně od Moravských Budějovic. Součástí obce je i vlaková stanice vzdálená jeden a půl kilometru na jihovýchod. Jako směrodatný zdroj informací zde využívám diplomovou práci Mgr. Blanky Veselé z roku 2013, archivované na stránkách Masarykovy univerzity. Opět nebudu citovat, ale vyberu pouze důležité informace pro posun práce. Od 1. května 1945 byl Olbramkostel zcela obsazen německou armádou. V důsledku toho byla vesnice bombardována letectvem. Vojáci se skrývali v prostoru zvaném Palírna a sadu Habřina. Zabito bylo jen málo vojáků. Zranění byli naloženi a jednotky odtáhly. Navečer 8. května přišli další němečtí vojáci. Ze záznamu bezkovské kroniky můžeme říci, že tou dobou byli rusové necelých šest kilometrů jižně v přímém postupu na Vranov nad Dyjí v okolí Citonic až Horního Břečkova. V té době byly také letecky rozhazovány letáky o kapitulaci. O té většina německých vojáků dosud nevěděla. V práci se uvádí, že tyto jednotky prchali od již zmíněné Miroslavi. Jak již víme, večer ještě podpálí vlak s municí, skladiště i celou nádražní budovu. Na druhé straně v kraveckém lese také sváženou munici. Poslední němci opouští obec okolo desáté hodiny večerní, kdy už v obci hlídkují členové Revolučního národního výboru. Tahle informace mě přivádí ke stránkám obce Kravsko, která se nachází dva kilometry severovýchodně přes les. Autor článku zde píše, že byla obec osvobozena 8. května v jednu

hodinu po půlnoci. Toto tvrzení je vzhledem k předchozím údajům z více zdrojů možné jen v případě, že by se ruské jednotky v Kravsku zastavili na skoro celý den, což mi přijde nepravděpodobné. Na druhou stranu se dále dozvíme, že v okolí města Jevišovice, 7 kilometrů severně od Kravska, se sovětské jednotky nachází už 7. května večer. V tomto případě by šlo o jednotky, které obešly Vlasatice severně a rychlým tempem postupovaly k Jevišovicím. Postupně by tu obsazovaly vesnice ležící na sever od hlavní cesty ZnojmoMoravské Budějovice.

2.3 Grešlové Mýto, Pavlice. Na znojemské silnici se devět kilometrů jihovýchodně od Moravských Budějovic nachází obec Grešlové Mýto s přilehlými Pavlicemi. V tomto případě budu informace čerpat z webu obce Pavlice, kde jsou informace podložené několika zdroji. Znovu použiji jen důležité informace. Stanice byla obsazena 8. dubna 1945 německými vojáky kvůli zvýšené dopravě v důsledku bojů v Rakousku a na Slovensku. Už 29. dubna 1945 byl na vlakovou stanici podniknutý první nálet sovětských letadel, které ostřelovaly vlaky palubními kanóny. Dále byly shozeny dvě pumy, které ale spadly do zahrady správce stanice. Při tomto náletu nebyla poškozena žádná technika ani nedošlo ke ztrátám na životech. Zraněn byl pouze dělník Jan Joura, který byl brzy vyléčen. 7. května byl kompletně změněn personál a vlaky vypravovaly už pouze německé železniční jednotky. Druhý den, 8. května, už byly obě obce plné německých vojsk, které kolem Pavlic rozestavovaly děla a tanky. Podél, silnic a téměř před každým domem byly vykopány asi metr hluboké díry pro vojáky s pancéřovou pěstí. Obyvatelé si spěšně připravovali úkryty okolo obce, zejména na stráni Žleby. Tento den také nalétávali nad stanicí v Grešle stíhačky a při ostřelování zničili i železniční most na Šumnou. Před ústupem zničili němečtí železničáři telegrafní i telefonní vedení. Byli tu také zřejmě jednotkami SS, zastřeleni 3 Češi. Do Pavlic vstupují Sovětské oddíly od Znojma 9. května ve dvě hodiny ráno, na nádraží v Grešle v 9 hodin ráno. Po Němcích tu zůstává několik tanků, množství pušek, pancéřových pěstí a dokonce i dobytek. Nešťastnou náhodou ten den zemřel v Pavlicích gardový seržant Batyrčin, který spadl z obrněného vozidla, zřejmě pod pásy tanku. S těmito časy osvobození Pavlic spojuji i informaci údajně vypovězenou pamětníky na webu obce Kravsko. Píše se tu o německých zákopech před obcí Vranovská Ves, která leží tři kilometry jižně od Grešlového Mýta. Dne 8. května večer se sovětské jednotky, jak již víme, pohybovali těsně za Znojmem a poslední Němci z Olbramkostela utíkají v 10 hodin večer. Časy postupu ukazují, že se sověti mohli v noci na 9. května dostat v okolí Vranovské Vsi opravdu pod palbu z těchto zákopů a přes Vranovskou Ves se převalili až kolem půlnoci.

2.4 Blížkovice. Přesouváme se necelých šest kilometrů pod Moravské Budějovice. Několik set metrů od hlavní silnice se nachází dnes již městys Blížkovice. Informace poskytuje opět web obce. Tak jako jinde, museli i občané Blížkovic s blížící se frontou kopat v dubnu obrané zákopy v okolí vesnice. V tomto případě byla obrana budována na jižním okraji lesíka Seč, asi kilometr severovýchodně od vesnice. Poslední dubnové dny po silnici stále častěji projížděly stahující se jednotky němců. Některé mířily i přes Blížkovice na Jemnici. I zde se počátkem května poslouchal zahraniční rozhlas a lidé si budovali kryty, kde schovávali jídlo i cennosti. Dne 7. května bylo do obce přivedeno na dvě sta ruských zajatců, kteří byli zavřeni do obecné školy. 8. května přijely hlavní síla německé armády. Vojáci pálili spisy, psací stroje a mapy. V pozdních odpoledních hodinách vojsko opouští obec, aby se vyhnulo obklíčení, blížící se do Moravských Budějovic od Jaroměřic, která byla osvobozena ten den po druhé odpolední. Touto dobou, někdy mezi šestou a devátou ranní, tudy musí projíždět i zbytky 503. těžkého tankového praporu. Poté se až do půlnoci přes obec přesunuje frontové vojsko, které mělo za úkol zpomalovat postup sovětů. Jako poslední projíždí jednotky SS na tancích a obrněných vozech. Toto trvalo až do půl třetí ráno, kdy vojáci SS klepali na zavřená okna a vrata a žádali civilní oblečení a kola. Tou dobou už ale měly cestu odříznutou, protože sovětské jednotky postupují už dvě hodiny přes Budějovice k Jemnici. Ráno 9. května se do obce dostávají první oddíly sovětů. Kronika obce zmiňuje sedmou až osmou hodinu ranní. Vzhledem k tomu, že do uvedeného Grešlového Mýta přicházejí v 9. hodin ráno, byl postup na Blížkovice uskutečněn nejspíš od Štítar. Hlavní proudy směřují před Ctidružice na Nové Syrovice. Stejným směrem postupovali i přes hlavní silnici, a to už někdy brzy ráno s tím, že do Blížkovic zřejmě vůbec nezajížděli. Vesnice byla obsazena bez boje.

2.5 Jevišovice. Předešlé obce nám ukázaly situaci v okolí hlavní silnice na jihovýchod od Mor. Budějovic. Pojďme se podívat na postup sovětů i ve východním směru. Město Jevišovice leží patnáct kilometrů od Mor. Budějovic. Informace čerpám z článku, vydaném v místních novinách, při příležitosti 30. výročí konce druhé světové války. Článek z roku 1975 barvitě popisuje jak pobyt němců, tak i přestřelku při obraně města. Je k dispozici na webových stránkách města. Od poloviny dubna se do města přesunula německá armáda. Posádka byla ubytovaná všude, kde se dalo. V místní škole, stodolách, ve velkostatku i ve stanech okolo kostela. Posádka opouští město až 5. května, kdy se blížilo dunění fronty a záblesky dělostřelectva

bylo možné pozorovat i ve dne. V tyto dny se také objevují první průzkumné letouny sovětské armády. Po odchodu posledních jednotek 6. května v noci, zůstávají okolo města jen několik zajišťovacích hlídek. Postup se pokouší zdržet v předem vybudovaných zákopech. Postaven je i zátaras na černínské cestě. 7. května, mezi 6. a 7. hodinou večerní, ostřeluje město sovětské dělostřelectvo. Zaměřuje se na místa, kde předpokládá zpomalovací hlídky němců. Zasažena je kostelní věž, střecha hospodářského družstva a věž Nového zámku. Poté se po sedmé hodině na okrajích města objevuje průzkum sovětské armády. Jednotka čítá 2 děla, jeden automobil Ford a dvacet vojáků tažených koňským povozem. Při postupu černínskou silnicí se dostala pod palbu z německých zákopů. Boje trvaly asi dvě a půl hodiny. Nejprve sověti likvidují německý lehký kulomet za hřbitovem, poté hlídku u starého zámku. Němci také opětovali palbu ze čtyř děl, umístěných u staré cihelny. Střelbou bylo poškozeno několik domů a budova školy. V závěru přestřelky již drží sovětská děla pozici u velkostatku blízko kostela a likvidují německou baterii děl a poslední kulometné hnízdo. Nato přijela jako první sovětská dělostřelecká baterie ke kostelu mezi 9. a 11. hodinou večer. Tyto jednotky musely proniknout mezi právě těžce bombardovaným Moravským Krumlovem, a ten den ještě Němci drženými Vlasaticemi. Druhý den 8. května pak směřují přes Boskovštejn a Rozkoš hlavní síly. I zde je možné, že byli sověti na nějaký čas okolo Boskovštejna a Jiřic zastaveni, protože do obce Hostim se dostávají až ten večer v deset hodin a do Pavlic dokonce až 9. května v 5. hodin ráno.

2.6 Hostim. Přesouváme se necelých osm kilometrů západně od středu Moravských Budějovic. Informace poskytuje kronika obce na webu a také článek, na který jsem během hledání podkladů narazil na stránkách Fronta. cz, kde se objevují informace od pamětníka, shodující se s záznamy kroniky. Popisují nám také vcelku detailně skupinu německých jednotek v okolí obce. Vzhledem k blízkosti obce Ohrazenice, o které se zmiňuje i Milan Krejčiřík ve svém článku o bombardování Moravských Budějovic a okolí, připojím i informace z této obce. K tomuto článku se vrátím také později, a to při samotném popisu bojů v Budějovicích. 14. dubna pochoduje přes obec maďarská pěchota a u hájovny Kynička se zakopává německé vojsko. Ta leží asi dva a půl kilometru v rozlehlém lese na severovýchod od obce v blízkosti silnice do Rozkoše. Podle příspěvku na zmíněném webu Fronta. cz, můžu doplnit i popis této jednotky, jelikož je příspěvek psán na základě výpovědi pamětníka, který na hájence tehdy žil. Touto dobou mu bylo 7 let. Jednotka měla obrněné transportéry, protiletadlové kanony a snad i samohybná děla. Velitelem jednotky měl být nějaký hrabě Von Ekkerhart. Pamětník podotýká, že se takto jméno přibližně vyslovovalo, takže přesná podoba jména chybí. Na vozech měla jednotka ve znaku bílou koňskou hlavu. Jednotka budovala v lese zákopy, ale ustoupila okamžitě, jak dostala zprávu o průlomu sovětů směrem na Jihlavu. Zbylo po nich v lese mnoho materiálu a dokonce i polní kino a kilometry

filmového materiálu. Nepodařilo se zatím zjistit, o jakou jednotku jde. Jediná německá divize se znakem koně, byla 8. Jezdecká divize SS, která ale zaniká 11. února 1945 v Maďarsku. Ze zbytků této a 22. dobrovolnické jezdecké divize SS je utvořena nová, 37. dobrovolnická divize SS, která sice bojuje v dubnu v okolí Znojma, ale nemyslím si, že by na vozidlech zůstaly původní divizní znaky koně. V článku pana Krejčiříka se objevuje rozhovor s paní Věrou Šmerkovou-Petrovou o dění na sever odtud, v okolí Ohrazenic. Paní Šmerková tehdy bydlela na samotě jižně od obce. Říká, že již od rána 7. května bylo slyšet postupující frontu. Někdy během dne k nim přijeli dva němečtí důstojníci na koních a ptali se na cestu na západ. Zřejmě patřili ze zbytku armády, která se ukrývala v úžlabině u lesa v lokalitě zvané Doubí- Šebestka. Jelikož pamětník z předchozího odstavce vzpomíná samohybná děla i flaky, jde minimálně o jednotku velikosti několika pluků, která by se pravděpodobně okolo samotné hájenky nevešla. Je tedy možné, že jde o stejnou jednotku, o které mluví paní Šmerková. Hájenka je od Doubí vzdálená asi dva a půl kilometru, což tuto domněnku potvrzuje. V podvečer 7. května byly potom vidět siluety frontových oddílů, které se hnaly polní cestou směrem ke statku Dvorek a tudy potom lesem Ochoz k Moravským Budějovicím a dále na Jemnici. Přesuňme se zpět do Hostimi, který už 19. dubna opoustila i s uprchlíky stálá posádka. Zbytky vojáků a střeliva potom v noci z 6. na 7. května odváží 14 koňských potahů přes Zvěrkovice na Dešov. Po odjezdu hraběnky zůstal opuštěný i místní zámek. První sovětští vojáci vstoupili do obce 8. května kolem desáté hodiny večerní. Muselo k tomu dojít s největší pravděpodobností směrem od Rozkoše, protože jak jsem už psal, touto dobou byla sovětská armáda z jihozápadního směru teprve v Jevišovicích a v jižním směru v okolí Vranovské přehrady. Připomeňme si také, že v nedalekých Blížkovicích, na druhé straně státní silnice, ještě zhruba pět hodin ustupují zdržovací jednotky SS a wehrmachtu. Armády v tuto dobu dělilo jen něco okolo tří kilometrů. Vojáci se v Hostimi usadili u hráze rybníka a v cihelně. Od rána tudy potom celý den projížděly kolony na Budějovice.

2.7 Myslibořice. Nedocenitelné jsou i informace o postupu sovětů ve směru Jaroměřice nad Rokytnou. Nachází se zde, asi 15 kilometrů severovýchodně od Mor. Budějovic, větší vesnice Myslibořice. Zdrojem informací je mi zde bakalářské práce Lucie Šeré z roku 2008. Práce byla vypracována v rámci Masarykovy university a zabývá se především místním odbojem, ke kterému se později dostanu také. Kromě partyzánského odboje je tu i několik informací o závěru války v této obci. Tak jako všude, i sem přišli v dubnu němečtí vojáci. Ubytováni byli v místním zámku a škole. Muži z Myslibořic i Račic byli donuceni kopat zákopy v hloubce jeden a půl metru ve

směru od Račic a Radkovic. Když se občané dozvěděli o osvobození Brna, čekali, že se němci vzdají. To ale nenastalo. Vyžádali si od místních povozy, zásoby jídla a další materiál a 6. května opustili obec. 8. Května v obci zůstali někteří němečtí vojáci, kteří předešlý den ustupovali tímto směrem k Jaroměřicím a Třebíči. V důsledku obsazení předem připravených zákopů se mnoho občanů odebralo do okolních lesů nebo do sklepů svých stavení. V půl jedné odpoledne se strhl boj, který ale dlouho netrval a němci brzy začali ustupovat, a to zřejmě do lesů směrem na Příštpo. Ve dvě hodiny odpoledne byla obec osvobozena. Za půl hodiny začal obcí proudit hlavní voj sovětské armády, který trval tři dny a tři noci.

2.8 Výčapy. Přesouváme se jedenáct kilometrů severně od Budějovic. Web obce Výčapy obsahuje množství informací doplněné i výpověďmi pamětníků mapující postup na jih od Třebíče. Začátkem dubna začíná všeobecný ústup a i zde projíždí německé kolony na západ. Některé jednotky zůstávají ve vesnici přes noc. Obyvatelé si budují protiletecké kryty. Největší se nachází za obcí u lesíka v oblasti Pod Nadevsím. V sokolovně a v zámku je ubytován prapor maďarského vojska. Tam jim také bylo oznámeno, že Maďarsko kapitulovalo. Němci jim pak odebrali všechny zbraně. Začátkem května už jsou silnice zacpány auty a tanky. Poslední kolony 7. a 8. května se obci většinou vyhnuly. Z okolních kopců, jižně od Výčap, lidé sledovali ustupující kolony od Jaroměřic směrem k Vacenovicím. Vesnicí také projely dvě obrněná auta a několik motorek směrem od Jaroměřic k Hornímu Újezdu. 8. května večer přijíždějí od Horního Újezda tři sovětské tanky. Po přivítání s občany postupují na sever k Třebíči, kde jsou němci ustupující od Brna.

3. Osvobození Moravských Budějovic Díky předchozí kapitole si můžeme vcelku přesně představit situaci okolo 7. a 8. května z jižního i východního směru. Postup od Jaroměřic nad Rokytnou nám ukázala kronika obce Výčapy a Myslibořice, avšak jeho detailnější popis rozeberu pro přehlednost až v této kapitole. Důvěrné informace vybírám z výborné knihy Operace Spelter Lenka- Jih od autora Vladislava Janíka, která popisuje velice detailně odboj na Moravskobudějovicku. K odboji se vrátím i já v další kapitole, jelikož hlavně poslední dny významně zasahuje do osvobození kraje. Dalším zdrojem mi byla kronika Budějovic, již zmiňovaný článek pana Krejčiříka, kde se objevuje několik přepisů rozhovorů a nakonec můj rozhovor s paní Boženou Kopcovou a její dcerou Gabrielou Kopcovou. Tento rozhovor později plně rozeberu v kapitole o místní partyzánské skupině Lenka-Jih.

3.1 Jaroměřice nad Rokytnou. Zde poprvé využívám zmíněnou knihu pana Janíka a projdu ve stručnosti osvobození Jaroměřic. Vyvstává zde totiž několik mých teorií o pozdějším nočním postupu na Budějovice. Poté, co místní partyzánské jednotky zjistili, že němci město bránit nebudou, vytvořili dvě družstva, která se rozmístila u cesty nad vlakovým nádražím a v blízkosti silnice na Budějovice a ostřelovala pomalu popojíždějící kolony němců. Později odpoledne nastal klid a občané dychtivě očekávali, co se stane. Brzy se na silnici od Myslibořic objevily sovětské tanky. My už víme, že tu po poledni nastala krátká přestřelka a z Myslibořic vyjeli krátce po druhé odpolední. První tank vjel na náměstí ve čtvrt na čtyři odpoledne. Po krátkém odpočinku a přivítání s občany se dávají tanky opět do pohybu. Na tank nastupuje Alois Sapík a strážmistr Karel Fořt, který umí rusky a vedou tanky směrem na Budějovice. Za městem, na blatnické křižovatce, bylo na tanky několikrát vystřeleno z blízkého lesa, nejspíš po pravé straně cesty. Odpor je po několika výstřelech z kanonů umlčen a sověti pokračují dál. Po cestě se od Moravských Budějovic proti koloně tanků blíží vozidlo. Sověti nenechávají nic náhodě a spouští palbu. Karel Fořt však ihned zpozoruje omyl a křičí, aby byla palba zastavena. V nastalém tichu vysvětluje Rusům, že proti nim nejedou žádní Němci, ale sám velitel místního odboje, rtn. Rudolf Novotný. Ten se ihned po zjištění, že byly Jaroměřice osvobozeny, vydává sovětům naproti s informacemi o pozicích německých jednotek kolem Budějovic. Do Moravských Budějovic přijely tanky ale až v půl druhé v noci. Nejde zcela přesně určit, jestli šlo o tutéž jednotku, ale všechny informace tomu nasvědčují. Proč tedy proběhlo od setkání s vozidlem Novotného a vstupem do Budějovic celých sedm hodin? Kniha ani jiné prameny neuvádí čas tohoto setkání. Předpokládejme tedy, že je něco mezi 5. až 7. hodinou večerní. Jak se brzy dozvíme, rtn. Rudolf Novotný vezl informace o německých pozicích, ale netušil, že touto dobou už Němci houfně město opouští. Jak také

víme, nejbližší sovětské předvoje byly tou dobou pořád vázané boji někde v okolí Jevišovic, což je asi 12 kilometrů. Informace o počtu jednotek německé armády zjišťuje v okolí Budějovic člen místního odboje, plk. Pilát. Ten v okolí Hostima a znojemské silnice nahlašuje dvě německé divize, stahující se k Budějovicím. Tuto skutečnost si potvrdí i rtn. Rudolf Novotný a Alois Pokorný při podvečerní vyjížďce na motorce. Poté se vydává zmiňovaný Novotný směrem k Jaroměřicím. Toto už víme. Zde popíše počty okolního německého vojska a dodává, že jsou obsazeny okolní lesíky a za městem zbudováno dělostřelecké postavení. Během hlášení ale zjišťuje, že hlavním cílem sovětů je postup na Prahu a tudíž není v daném směru na Budějovice zatím možno postupovat.

3.2 Moravské Budějovice. Konečně se dostáváme k analýze událostí v samotných Budějovicích. Jak už jsem psal, významně tu zasahuje místní odboj, ale o tom podrobně až v další kapitole. Opět využívám knihu pana Janíka, článek pana Krejčiříka a také rozeberu rozhovor s paní Burianovou, který zapsal pan Diviš a objevil se v moravsko-budějovickém zpravodaji z května 2015. Jako poslední zdroj uvádím knihu Moravskobudějovicko, Jemnicko vydanou společností Vlastivěda Moravská.

Z předchozího vyprávění je zřejmé, že se do Budějovic německé kolony valily zejména po silnici znojemské a jaroměřické. Z města potom vyjížděly z velké části na Jemnici a Jihlavu. Tímto byly nejvíce vytížené křižovatky ulic Palackého-1. máje a Tyršova-Husova. Jelikož se kolony pohybovaly velice pomalu, sovětské letectvo na sebe nedalo dlouho čekat. Pamětníci se shodují, že první vlna stíhaček přiletěla 8. května okolo 9. hodiny ranní směrem od Jaroměřic. Jak probíhalo bombardování, zjistíme nejlépe od pamětníků, proto zde uvedu tři výpovědi, zveřejněné v článku pana Krejčiříka. Milan Krejčiřík: „Bydleli jsme v pivovaře (Pivovarská 418), kde byl můj otec tehdy správcem. S blížící se frontou narůstaly rodičům starosti o rodinu. Tatínek se obával, aby se komplex budov pivovaru s vysokým továrním komínem nestal terčem dělostřeleckého útoku, a tak jsme zřídili v podzemí pivovaru úkryt. Pravděpodobně se jednalo o původní, starý pivovarský sklad, který byl zcela vytesán ve skále. Prostor jsme vyčistili, jeho zadní část opatřili dřevěnou podlahou, kde jsme umístili postele a skříň se zásobami. Od začátku května jsme z obavy před nečekaným nočním útokem v úkrytu již přespávali. V sobotu 5. května 1945 vypuklo v Praze povstání a my jsme pak každý den od rána s napětím sledovali vysílání rozhlasu. Tak tomu bylo i v úterý ráno 8. května. Kolem deváté hodiny jsem zaslechl zvuk motoru blížícího se letadla a vzápětí ohlušující výbuch. Další výbuchy následovaly během našeho úprku do skalního úkrytu. První vlna leteckého útoku přišla z jihu a bomby dopadly

nedaleko od nás. Jedna zasáhla hlavní budovu pivovaru, ale naštěstí nevybuchla. Když jsme asi po dvaceti minutách opustili úkryt a šli zjišťovat způsobené škody, viděl jsem z okna stoupající hustý kouř a šlehající plameny hořící střechy domu ve Smetanově ulici.“ Zdeněk Možný: „Bydleli jsme v Havlíčkově ulici č. 701, která se před válkou jmenovala Wilsonova a za protektorátu ulice K háji. Tenkát byl oblačný, celkem teplý den, něco po deváté hodině dopolední. Byl jsem s tatínkem na zahradě. Znenadání jsme zaslechli zvuk motoru blížícího se letadla, a pak několik výbuchů. Okamžitě jsme prchali ze zahrady a skončili i s maminkou ve sklepě, který byl podle nařízení již delší dobou upraven na – rádoby – protiletecký kryt. Podle hukotu motorů jsme později usoudili, že se nad námi, tj. západní částí města, letoun obracel. Kolik bylo letadel, to nedokáži už odhadnout, ale podle pozdějších poznatků a úvah šlo nejméně o 2 letadla. Odhaduji, že nálet mohl proběhnout ve dvou nebo třech vlnách. Při jednom útoku se ozval velmi silný výbuch. To byl zasažen dům pana Traxlera, který stojí asi 100 metrů od nás v Havlíčkově ulici 696. Při explozi bomby nebyl naštěstí nikdo zraněn, přestože v domě byly 2 děti a paní, která se do Moravských Budějovic uchýlila ze strachu před bombardováním Vídně.“ Jitka Spoustová - Dvořáková: Náš dům je v Urbánkově ulici č. 870. Tam jsme všichni přečkali bombardování. Bomby dopadaly asi 200 metrů od nás. Jedna zničila dům pana Šrámka na náměstí ČSA, který tam měl řeznictví. Několik bomb dopadlo do prostoru křižovatky dnešní Tyršovy a Husovy ulice, kde bylo zasaženo a zapáleno několik domů, značně byl poškozen dům pekaře Flekala (střecha, strop a stěny). Flekalovi pak nějaký čas u nás bydleli. Při náletu zahynula paní Čermáková, která nestačila uniknout z hořícího domu zasaženého zápalnou bombou. Na křižovatce ulic Znojemské, Urbánkovy a Partyzánské letadla zaútočila na německý tank a zničila ho.

Tyto poznatky doplňuji i o informace z výpovědi paní Burianové z již zmíněného květnového budějovického zpravodaje. K tomuto rozhovoru se ještě několikrát vrátím. Jejich kryt byl zbudován ve sklepích kulturního střediska Beseda. Tam jich přečkávalo asi dvacet. Byly tu také ukryté dvě místní Němky, které se strachem prý doslova klepaly. Muži se střídali v hlídkování a nosily z venku čerstvé zprávy. Tou dobou bylo také město bombardováno. Paní Burianová uvádí právě křižovatku ulic Husova a Tyršova, dále také městskou část Heřmanice. Několik zdrojů uvádí, že zde byla ve stodolách ukrytá německá technika. Jedna bomba také dopadla do dvora Besedy, ale naštěstí nevybuchla. V knize Operace Spelter, pan Janík udává čas prvních náletů až v půl dvanácté dopoledne. Jak je zřejmé, tento údaj je mylný. Uvádí také, že další nálet byl proveden odpoledne. Tuto informaci také zmiňuje budějovická kronika. Čas už ale v obou případech chybí. Při ostřelování bylo zcela zničeno 21 domů a nejméně dalších 25 těžce poškozeno. Zahynul jeden občan. Vzhledem k silnému mísení nejrůznějších druhů vojsk, neexistujícím

fotografiím a údajům, nelze vyjma tanku na křižovatce, zjistit německé ztráty na technice ani životech. V případě zničeného tanku je i zcela nemožné zjistit jednotku. Situaci ve městě od časného rána již tedy známe. Občané byli nabádáni zdržovat se v krytech. V noci ze 7. na 8. května byl partyzány postaven protitankový zátaras na státní silnici směrem od Znojma, aby se ve městě nesoustředil ještě větší počet německých vojsk. Do 8. Května byly ve městě sundány všechny německé nápisy a už zde hlídkují stráže místního národního výboru. Následují také již dva dříve zmíněné průzkumy rtn Novotného ohledně počtů německých vojsk a následné střetnutí partyzánů se Sověty u Jaroměřic. Ve večerních hodinách hluk utichá a z města ujíždí poslední zbytky němců. V půl dvanácté v noci je sepsána Druhá kapitulace Německa. Tato informace se v našem časovém pásmu naplňuje 8. května 1945. Kronika potvrzuje, že první sovětské jednotky, které vstoupily do Budějovic 9. května v půl druhé v noci, byly právě čtyři tanky ze směru od Jaroměřic. Je tedy možné, že šlo o zmíněnou kolonu, se kterou se setkal už předešlý večer Rudolf Novotný a která se původně k Budějovicím nemohla dostat. Vracím se k rozhovoru paní Burianové, která píše: „Ráno 8. Května asi kolem páté hodiny ráno nám přišel dědeček říct, že nás osvobodili Rusi. Vyšli jsme ven a šli domů, nasnídali jsme se, umyli a převlékli a potom jsme šli společně na křižovatku k dnešní Komerční bance a tam máváním a křikem vítali projíždějící vojáky na tancích a autech směrem na Prahu. V těchto místech směrem k městu byl občany zbudován zátaras, který byli nuceni ještě ten den rozebrat a uklidit budějovičtí kolaboranti. Bylo jich asi přes deset a s některými z nich si to občané vyřizovali na místě i ručně. Padaly pohlavky.“ Jasně vidíme, že v rozhovoru je zmíněné špatné datum vstupu sovětů do města. Další věcí je uvedený zátaras na ulici 1. máje. O druhém zátarasu se v knize pana Janíka nedočteme a chybí i v místní kronice. Tento zátaras by bylo možné zbudovat v pouze v noci 8. května, tedy po odchodu německých jednotek. Důvodem je poloha mezi frekventovanou křižovatkou a náměstím, kde v květnových dnech musela být stálá přítomnost německých kolon. Oproti tomu druhý zmiňovaný zátaras, na znojemské silnici, bylo možno postavit z důvodu menšího výskytu projíždějících vojsk. Bombardování 8. května 1945 také zažívají obce podél hlavní ústupové cesty na Jihlavu. Intenzivní ostřelování jsou hlášeny obce Čáslavice, Bítovánky i Želetava. Dalším místem byla i silnice z Domamile do Štěpkova. Zde v zalesněném kopci partyzáni pokáceli přes cestu stromy. Kolony se zde štosovaly tak dlouho, až musely využívat cesty po hrázi Nového rybníka i cestu na Meziříčko. Opět na sebe nenechalo sovětské letectvo dlouho čekat. Nálety probíhaly až do večera. Z rozhovoru dále zmiňované paní Kopcové k této události: „Já tou dobou seděla na pařezu v lese a měla kluka, konvičku s chlebem abych měla co jíst a až byl klid tak mě všichni našli. A potom tam do rána bylo něco, to sem poprvé viděla, nějakej obrněnej vůz. Němci byli na noc nasoukani v lomu Tříhraný a když se ráno rozjeli, to

bylo slyšet až na hájenku. Některý ty mrtvý naházeli do kráterů a od bomb a taky do Sochnova zákopu u silnice do Meziříčka. Potom po válce je místní farář pan Slavík nechal převést a pohřbít na hřbitově. Kolik jich je, to nevím.“ Stopy po kráterech v lese pod Štěpkovem se dají najít i dnes. Zasažena byla také kaplička uprostřed kopce, která byla znovu vystavěna a na památku do ní byla zasazena střepina z rakety.

Kniha Moravskobudějovicko, Jemnicko k osvobození připojuje i informace ohledně postupu jednotlivých sovětských oddílů. Severní část okresu osvobozují jednotky 6. gardové armády, tj. 5. gardový tankový sbor, 2. a 9. gardový mechanizovaný sbor a 23. střelecký sbor. Jižní část okresu ve směru na Jemnici osvobozuje 38. střelecký sbor v podřízenosti 9. gardové armády.

4. Moravskobudějovický odboj v roce 1945

Teď když víme, jak se pohybovala a celkově vypadala fronta na jižní Moravě, můžeme si dát do kontextu i akce, které podnikali odbojáři v týlu nepřítele a jakým způsobem vstupovali do osvobození jednotlivých obcí. Hlavní odbojovou skupinou v tomto kraji byla Lenka - Jih. Této skupině se také budu převážně věnovat. Pro začátek je proto potřeba stručně zmínit její historii. Stěžejním materiálem je mi opět kniha Operace Spelter a především pak rozhovor s paní Boženou Kopcovou a Gabrielou Kopcovou. Na základě informací jsem vytvořil dvě mapymap1, map2, které je možno během čtení sledovat a získat o událostech lepší přehled.

4.1 Výsadek v Protektorátu. V noci ze 4. na 5. května 1944 je letadlem Halifax, letícím z italského letiště Campo Cassale, u obce Kramolín vysazena skupina čtyř československých parašutistů. Skupina Spelter ve složení kpt. Břetislava Chrastina, rtn. Jaroslav Kotásek, rtn. Rudolf Novotný a čet. Jan Vavrda, která měla za úkol rozšířit a podporovat domácí odboj, vést zpravodajskou činnost a udržovat rádiové spojení s Londýnem. Dle připraveného plánu se ještě tu noc musela skupina přesunout do lesů východně od obce Příštpo, tady přečkat den a druhou noc vyrazit do Nové Říše, kde měla navázat kontakt. Pro skupinu nastal první velký problém už nedaleko od dopadové plochy. Jelikož místo lávky přes řeku Jihlavku, která byla vyznačena v jejich mapě, našli pouze pilíře, musela skupina rozvodněnou řeku přebrodit. Voda strhla Chrastinu do vody a odnesla mu i boty. Z tohoto důvodu nebylo možné rychle postupovat od místa seskoku. Chrastina tedy společně s mapou prostoru předává velení Kotáskovi. Domlouvá se se zbytkem, že do 15. května na sebe budou čekat v Nové Říši a poté se odpojuje. Skupina dosáhla brzy ráno blízkosti Hrotovic. V tu dobu byly ale už padáky na stromech dopadové plochy viditelné ze silnice a brzy nahlášeny na brněnském Gestapu. Hlášení na Gestapu také brzy potvrdila protivzdušná obrana, že se v třebíčském okrese objevilo nepřátelské letadlo. Záhy se na místo vypravily bezpečnostní složky a intenzivně prohledávalo prostor. Nepodařilo se ale zjistit, jakým směrem výsadek postupoval, proto byla celá oblast obsazena německými jednotkami. Další noc dochází skupina k malé vesničce Boňov, severně od Jaroměřic nad Rokytnou. V jejich mapě byl zakreslen místní kostel a parašutisté chtěli faráře požádat o poskytnutí úkrytu přes deštivou noc. Ve vesnici je chytla místní hlídka CPO, která jim však poskytla úkryt. V noci 8. května se parašutisté opět vydávají na cestu. K ránu doráží k vesnici Martínkov, kde ale druhou noc bloudí a k Nové Říši doráží až následující ráno, tedy 11. května. Zde se měli setkat s pekařem Kouřimským, který jim ale i po několika pokusech o setkání pomoci odmítl. Domluvené setkání s Chrastinou také selhalo, i když po válce obě

strany uvádějí, že na smluveném místě opravdu byly. Chrastina už dokonce 7. května. Těmito skutečnostmi se opět zabývá pan Janík ve své knize velice detailně. Zde se také objevuje velký problém skupiny. Bez svého velitele neznala přesně svůj úkol a byla nucena improvizovat. Což ale zatím nebylo možné kvůli selhání na první záchytné adrese. Skupina se vrací zpět do Boňova. Odtud se potom rozhodli navázat kontakt s hajným Vitoušem z Šebkovic. Ten jim poskytl jídlo a napojil je na myslibořickou skupinu vedenou panem Papulou, který je přesunul na hájenku Na ostrém. Odtud se také poprvé podařilo navázat spojení s Londýnem, a to v noci 5. června. Mezitím už gestapo zatýká pomocníky parašutistů v Boňově a je na cestě do Myslibořic. O aktivních členech odboje a samotných výsadkářích ale zatím nemá žádnou bližší stopu. Nakonec se gestapo ke skupině přece jen dostane. Zatčen je samotný Papula s celou rodinou a Gestapo se dostává k vysílačce, která je odbojáři ukryta v zámecké zahradě. Při pokusu zatknout parašutisty se strhne přestřelka. Novotný a Vavrda utíkají, ale Kotásek je zastřelen. Za pomoc jsou popraveni boňovští občané Michal Kratochvíl, František Pelán a František Durda. Parašutisté utíkají zpět do Šebkovic k selákovi Plichtovi, kam doráží v noci z 16. na 17. června. Mezitím je zatčen velký počet lidí vedoucích k výsadkářům, z nichž někteří zato zaplatí životem. Parašutisté jsou po potvrzení přijati šašovickou odbojovou skupinou a složitou cestou přesunuti do domu Běhounků v Šašovicích. Tam se dostávají v srpnu 1944. Dům je díky blízkosti návsi vyhodnocen jako nedostatečný úkryt a parašutisté jsou proto přesunuti začátkem září k rodině Petrů na okraj Šašovic.

4.2 Budování odbojové organizace

Pan Fiala z Želetavi, napojený na místní odboj se záhy dal do sestrojování vysílačky. Společně s tím se také řešilo, odkud se bude vysílat. První spojení probíhalo od Petrů, ale nebylo úspěšné. Parašutisté byli nuceni změnit ubytování. Zde se dostávají na nějaký čas k poštmistrovi Doudovi do Domamile. Po návratu k Petrům se spojení stále nepodařilo navázat. Hrozilo také vysoké riziko lokalizování německou odposlechovou službou. Pokusy o vysílání se proto přesouvá až ke Kněžicím u Jihlavy. Ani na místním mlýně majitele Josefa Ráčka z Jakubova, se nedařilo přes vylepšení vysílačky kontakt navázat až do prosince 1944. Odbojáři se tehdy dostali k Fialovu bývalému učni, radiotechnikovi Františkovi Doležílkovi, který tou dobou unikal před gestapem a pobýval nějaký čas i u Kopce na hájence v Domamili. Tomu se společně s Fialou podařilo konečně sestrojit schopnou vysílačku. Paní Kopcová mi k této skutečnosti v rozhovoru řekla následující: „ Jednoho krásnýho dne přišel manžel domů a představil mi kamaráda, který potřebuje schovat. Tak abych si ho dobře prohlídka, kdyby náhodou nebyl doma, abych věděla. A to byl právě ten Franta Doležílek ze Staré Vsi nad Ondřejnicí u Ostravy. Ale tady v Želetavě dělal tovaryše u Fialy. Pak se vrátil domů a tam si

zařídil svůj obchod, a jednoho dne za ním přišli chlapi, aby jim udělal vysílačku. Dal se do toho, jenomže než to dokončil, tak dostal avízo, že je to podvod. Tak on to všechno rozbil a utekl. Utekl sem do Želetavy k Fialům a ti ho ukryli v Šašovicích. Tam taky nemohl být a tak ho přivedli k nám.“. Paní Kopcová mi dále popisuje i vysílačku: „ Měli jsme dvaatřicet plochejch baterek napojenejch v bedýnce, na to byl akumulátor na schodech na půdu a to bylo rádio. Franta, když tu vysílačku sestrojil tak mu Londýn nevěřil. Tomu pak, jak to měl dřív po světě někdo, až z Austrálie potvrdil, že to je on a na základě toho se potom konaly shozy.“ Vysílání pokračovalo ze zmíněného mlýna v Kněžicích, ke kterému se však nějakým způsobem dostalo i gestapo. V lednu 1945 mlýn prohledávali němečtí vojáci, ale skryté parašutisty v malém světníku společně s vysílačkou nenašli. Na základě toho byla vysílačka přesunuta v březnu 1945 do Krasonic. Takto bylo od konce prosince 1944 navázáno pravidelné spojení s Londýnem. Touto skutečností začali parašutisté vytvářet odbojová družstva, která se mezi sebou často neznala. Samozřejmě kvůli bezpečnosti. Jednou z prvních skupin napojenou na parašutisty se stala domamilská skupina Ivan. Ta pracovala kolem již zmíněného poštmistra Doudy. Ten kolem sebe soustředil nejbližší pracovníky Jana Fandu, Jana Dohnala a hajného Josefa Kopce, v jehož hájence bylo koncem války hlavní velení celé organizace. Ke konci války disponovala skupina 28 aktivními členy. Už 18. Prosince provádí domamilská skupina přerušení telegrafního spojení na kopci Radvan. Zde byla umístěna posádka německé Luftwaffe. Paní Kopcová dokládá, že šlo o 8- 10 mužů. Posádka byla vybavena světlomety, vyhledávající nepřátelská letadla, popřípadě naváděla vlastních piloty, kteří byli sestřeleni, nebo se vychýlili z kurzu. Letecká hláska byla uváděna jako Flugwache 24 a byla podřízená Flugmelde Zentrale Budweis, nejspíš tedy jde o jednotku I. Abteilung, Luftnachtrichten-Regiment 238 s velením v Praze. Paní Kopová ještě připojuje, že se posádka docházela pravidelně do vesnice stravovat, což je další nebezpečí pro místní odboj. Říkalo se, že to byli synové německých prominentů a umístění zde, aby nemuseli na východní frontu. Jeden měl prý ve vsi namluvené i děvče. Poté v lednu a únoru skupina Ivan přerušuje telefoní vedení mezi Domamilí a Moravskými Budějovicemi. Další velkou skupinou napojenou na parašutisty byl želetavský odboj vytvořený Václavem Bémem. Skupina podléhala Fialově šašovické skupině a svoje lidi měla i na četnické stanici v Opatově. Podobně na tom byla i skupina v Budkově, zvaná Jenda. Ta byla dokonce v zimních měsících vyzbrojena členem jejím Ludvíkem Paulem, který díky práci u drah kradl zbraně z vagonů. Propojení se skupinou Lenka se podařilo až v březnu 1945. Skupina se podílela hlavně na sabotážní činnost okolo železnice Jihlava-OkřížkyZnojmo. Další důležitou skupinou byl jakubovský Jánošík. Když se v dubnu 1945 ubytovala nedaleko úkrytu u Dohnalů v Krasonicích německá posádka, pro parašutisty začalo být vysílání opět riskantní. Nezbývalo nic jiného, než se s radiostanicí 23. dubna přesunout zpět do Kněžic, kde se situace mezitím uklidnila. S tím se

ale pojilo další nebezpečí, jelikož byl po 21. hodině večerní vyhlášen zákaz vycházení. Radiostanici se ale i za slunečného dne podařilo přesunout. Dalším důležitým krokem bylo propojení budějovické a jaroměřické skupiny na skupinu Lenka-Jih. Toto se dělo opět díky statkáři -Antonínovi Plichtovi, který jak už víme, na podzim 1944 poskytl parašutistům azyl.

4.3 Shozy zbraní

Všichni velitelé odbojových skupin k lednu 1945 z Šašovic, Želetavy, Bítovánek, Kněžic, Domamile i Moravských Budějovic začali požadovat po parašutistech zbraně. Tento požadavek byl Londýnu vznesen už v zimě 1944, ale prvního shozu se dočkala skupina až ze 7. na 8. dubna 1944. K tomuto účelu byla už od podzimu 1944 intenzivně vybírána místa shozu. Byla to plocha západně od Římova, Salátův Vrch u Heraltic a jako záloha plocha severně od Opatova. První shoz se nakonec uskutečnil u Římova. Jeho signalizačním znakem bylo písmeno T, krycí název „Okurek“ a heslo pro její spuštění znělo „Mužně vpřed“. Činnost v době a místě dopadu zahrnovala mnoho lidí a dopravních prostředků a proto byli parašutisté k těmto úkolům školeni už v Anglii. Přesně tyto úkony popisuje opět pan Janík ve své knize. Zajímavá je zde tzv. zajišťovací skupina. Měla za úkol obsadit příjezdové komunikace a hlídkovat okolo dopadové plochy. V době prvního výsadku tuto činnost zajišťovala šašovická skupina a jak uvádí ve svých zdrojích pan Janík, disponovala pouze jednou karabinu z první světové války, jednou loveckou puškou a 2-3 revolvery. Celkem se 8. dubna 1945 sešlo na dopadové ploše u Římova 45 odbojářů. Na křižovatce Římov-Dašov bylo přistaveno nákladní auto moravskobudějovické skupiny. Okolo půlnoci se sneslo do lesa, asi 1,5 kilometrů od dopadové plochy, 6 padáků s kontejnery. Ty byly okamžitě odvezeny do stodoly velkostatku v Šašovicích a dva kontejnery do Moravských Budějovic. Po prohlídnutí materiálu bylo zjištěno, že chybí potřebné radio vybavení a byla zaslána depeše o okamžitém opakování akce. Záhy se zjištuje, že z letadla bylo shozeno celkem 24 kontejnerů, ale Lenka jich našla pouze 6. Tímto problémem se opět zabývá kniha Operace Spelter. V rychlosti tu jde o to, že Americké a Britské letectvo mělo rozdílný systém shazování padáků. Britské letectvo shazovalo těsně nad zemí a pokud možno najednou. Oproti tomu Američané shazovali z velké výšky a několikrát. Jelikož šlo o americké letadlo a partyzáni zvyklí z výcviku na britský způsob odklidili hned po průletu signalizační světla, americký pilot si tímto dopadovou plochu spletl s blízkými Babicemi a shodil náklad tam. Mezitím byly padáky a balíky zbraní v Babicích ukryty v hrobce na místním hřbitově, což zjistil jako první kněz Jindřich Hladík, shodou okolností člen skupiny Lenka, při cestě na ranní mši. Shoz zbraní nevyvolal rozruch pouze u místních, ale už ráno byla událost nahlášena neznámou ženou na četnickou stanici v Lesonicích. Němci ale nevěděli, že jde o shoz zbraní a domnívali se, že zde byla vysazena skupina parašutistů. Po nálezu padáků tak nařídilo Gestapo pročesávat les.

Hned v pondělí 9. dubna byly kontejnery převezeny odbojáři do skrýše v Šebkovicích a zbylé zbraně odbojáři babickým občanů odebrali pod nátlakem. K tomuto opět z rozhovoru u Kopců: „ Byl mezi náma pan Hrůza z Babic, tomu bylo šestnáct let a ten tohle to taky sbíral. Ten o tom říká, že Babičáci se sešli, uklidili všechno, vzali koně a železný brány a celou tu travnatou plochu pojezdili. Němci tam potom byli a nic nenašli.“ Pro druhý shoz se dopadová plocha u Římova jevila jako nevyužitelná. V důsledku ústupu Němců na Moravě a v Rakousku se totiž začal plnit německými vojáky. Připomeňme si, že v tyto dny fronta ležela v nejbližším místě od Moravských Budějovic ještě celých 55 kilometrů vzdušnou čarou, v okolí Hrušovan nad Jevišovkou. Shoz se tedy improvizovaně konal na poli západně od Šašovic, u lomu Trojhraný, 25. dubna 1945. Jelikož na místě shozu bylo tentokrát jen domamilské a šašovické družstvo, bylo nadlidským úkolem zahladit všechny stopy po shozu. Musíme si uvědomit, že shoz se konal hned za vesnicí, kde bylo mimo velitelství Lenky i posádka šedesáti německých vojáků a v blízkosti hlavní silnice Znojmo-Jihlava, po které se tou dobou už musely občasně pohybovat stahující se něměcké jednotky z fronty. Dalším paradoxem je již zmíněná osádka se světlomety na blízkém Radvanu, které letadlo proletělo doslova pod nosem. Po uskladnění materiálu se na Kopcovu hájenku začali veracet odbojáři. Paní Kopcová říká, že přicházeli známí i neznámí a ulehali na seno na půdě. Zbraně mezitím různými cestami putovaly do samotných Šašovic, do mlýna pana Buchala v Jakubově, Na plichtův statek do Šebkovic a na Bachelovu pilu na okraji Moravských Budějovic. I v okolí samotné Kopcovy hájenky byla ukryta část materiálu, a to ve skrýši, kterou Kopec vystavěl v korunách stromů u rybníka dnes zvaného Partyzánský nedaleko hájenky. Tuto skrýš popisuje přesně paní Kopcová ve svých pamětech. Díky důmyslné skrýši Němci při následujících hledáních nikdy nenašli. Ještě dodám, že toto místo bylo denně upravováno, okolí posypáváno pepřem proti psům a bouda samotná byla zajištěna i trhavinami. Místní skupiny byly konečně vyzbrojeny a zbraně a trhaviny se dostaly i ke vzdálenějším odbojovým skupinám. Oba parašutisté začali odbojáře seznamovat s fungováním zbraní a výbušnin. Jedna taková instruktáž se konala například na Plichtově statku. Vraťme se teď ale o pár dní zpět, kdy ještě nebyl uskutečněn druhý shoz zbraní. Dne 20. dubna se budějovická skupina dozvídá o skladišti munice ve Vícenicích. Vzhledem k nedostatku zbraní je ihned připravena akce.

4.4 Přepadení ve Vícenicích

Partyzáni se schází na statku pana Kociny. Zde je vysvětlen i plán akce. Ukořistit německé granáty a zbytek jich zničit pomocí nálože. Na schůzi ale nikdo pořádně neznal systém ostrahy a tak to zprvu vypadalo, že se akce odloží. Nakonec je akce spuštěna, a to v půl dvanácté v noci. Do akce byl přizván i Stanislav Slavík, který skladiště objevil. Po průzkumu je ale zjištěno, že bedny narovnané u zdi statku neobsahují granáty ruční, ale dělostřelecké. Bylo tedy rozhodnuto skladiště odpálit. Ke statku se tedy přibližují Stanislav Slavík, Vlastimil Bastl a Ruda Stritzko. Všechno šlo hladce, než německá hlídka skupinu zpozorovala a začala střílet. Bastl společně se Stritzkem se dali před palbou na útěk do polí, kde byl zbytek skupiny. Stanislav Slavík zůstal za zdí, kde byl zasažen do hlavy a na místě zemřel. Ačkoliv bylo jasně zakázáno nosit do boje jakékoliv důkazy, našla se u Slavíka fotografie jeho kamaráda Adolfa Müllera. Ten o akci neměl ani tušení, ale záhy byl zatčen a převezen na služebnu gestapa v Jihlavě. Tuto skutečnost se Lenka dozvěděla a připravila přepadení eskorty Müllera. Akci měla provést domamilská skupina Ivan společně s šašovickou. Skupina zaujala pozice na místě zvaném Hašpan, asi dva kilometry od lesonické křižovatky. Eskorty se však nedočkala, jelikož byl Müller převezen na oddělení kriminální polici v Třebíči. Poté se začalo Gestapo shánět po bratrovi zastřeleného Slavíka. Jaroslav Slavík ale vycítil nebezpečí a byl ukryt nejprve v Bítově a později na hájence u Kopců. Vícenická akce měla za následek opětné vyhlášení zákazu pohybu po deváté hodině večerní, čímž se akce odboje zpomalily.

4.5 Přestřelka na lesonické křižovatce a její následky

S blížící se frontou přibývá útoků na komunikace i na osamocené německé vojáky. Jmenujme odzbrojeného německého vojáka u obce Příštpo, odzbrojení poddůstojníka u Ohrazenic nebo odzbrojení četnické stanice v Čechtíně. Následkem toho jsou podniknuty rozsáhlé pátrací akce zejména v okolí Jaroměřic nad Rokytnou. Palbou jsou rušeny i komunikace z Budějovic na Znojmo a na Jihlavu. Domamilská skupina na Hašpanu kladla přes komunikaci stromy a střílela na projíždějící vozidla. 28. dubna, tedy tři dny po druhém shozu zbraní, prováděla čtyřčlenná domamilská skupina na lesonické křižovatce přerušení telefonního spojení. Překvapila ji však německá hlídka a nastala přestřelka. Dva němci, Karl Fratsch a Helmut Künzel byli na místě zastřeleni a třetí voják zemřel v nemocnici v Moravských Budějovicích. Jednomu raněnému se ale podařilo dostat na četnickou stanici v Lesonicích, odkud chtěl přivolat posily z Budějovic. To se mu ale nepovedlo díky strážmistrovi Dvořákovi, který poškodil telefonní vedení. Poplach je tedy vyhlášen až ráno a na křižovatku přijíždí německé komando. Mezi dvěma mrtvými a jedním umírajícím se najde množství vystřílených nábojnic ráže 9mm, z čehož Němci usuzují,

že jde o odboj podporovaný západními spojenci. Následují rozsáhlé pátrací akce v celém okolí. Prohlídce neuniklo ani velitelství Lenky, Kopcova hájenka. V té době byli partyzáni na půdě. Paní Kopcová zrovna vařila, když v dálce viděla odlesky helem. Okamžitě upozornila odbojáře, kteří pobrali lesnické nářadí a oblečení a v lese se přidali k dělníkům. Mezi nimi byl i dříve zmíněný Jaroslav Slavík. Němci pročesali celou hájenku i blízký les, však s nepořízenou. Tou dobou se konal zátah i ve vsi Domamil. Od Martínkova se přiřítil obrněný vůz, ze kterého vyskákali němečtí vojáci a rovnali lidi do řad. Ti zrovna vycházejí z kostela na návsi. Němci stříleli výhružně do vzduchu a však nakonec odjeli. Na konci dubna potkává skupinu ještě další nepříjemná událost. Augustin Mrvka a Jakub Charvát se vydávají na Dačicko, kde společně s místní odbojovou skupinou vyhazují most u obce Toužim nedaleko Dačic. Nálož je načasována tak, aby vybuchla uprostřed soupravy vagonů. Poškozeno jich je deset. Skupina po výbuchu vyčkává, ale to už jednotky SS z poškozeného vlaku vyráží proti partyzánům. Při útěku skupina Lenka ztrácí tehdy teprve 22letého Augustina Mrvku z Jakubova. Jedna verze říká, že byl zabit nepřítelem, druhá se přiklání k verzi, že si vědom svého zadržení vezme život sám.

4.6 Květen 1945

Pojďme se na události května 1945 spojené s partyzánskou skupinou Lenka- Jih podívat nejprve do Domamile. V den vyhlášení Pražského povstání, 6. května 1945 odzbrojují členové skupiny Ivan německou hlídku na mostě uprostřed návsi. Těm se ale nějakým způsobem podařilo kontaktovat posádku v Moravských Budějovicích. Ta večer na místo posílá tři pancéřové vozy. Paní Kopcová byla tou dobou v hájence a ve svých pamětech píše, že zhruba ve čtyři hodiny k ní přišel František Doležílek a informoval ji o přepadu německé hlídky. Ti prý ani nekladli odpor. Najednou od vsi viděli utíkat chlapy, kteří křičeli, že do vsi přijely tanky. Paní Kopcová se musela ihned odebrat do Šašovic, kde měla úkryt. Vydala se tedy i se svým synem a v pokročilém stádiu těhotenství silnicí k Meziříčku. Potkal ji známý, pan Brabenec, který ji zavedl k Blechům do Meziříčka. Zde přečkala noc. K ránu ji vzbudili dva německé tanky, které mířily laufy do oken. V rozhovoru říká: „ Tanky, a kluci. Esesáci, chlapci v černých uniformách“ Byly nařízeny domovní prohlídky. Paní Kopcová se tedy vydává zpět na hájenku. Tou dobou už byl celé okolí obklíčeno Němci. Po cestě je na kraji lesa vyslýchána dvěma vojáky, kteří ji ale pouští. Když se dostala na hájenku, zjišťuje, že i ta je plná Němců. Ti na ni spustili ohledně partyzánů. Naštěstí šel kolem z lesa pan Ambrož, který uměl německy a přesvědčil jim, že Kopcovi do odboje zapojeni nejsou. Nakonec odtáhli. Večer se pořádku vrátili i ostatní členové odboje.

Vraťme se zpět do Domamile k událostem na návsi po příjezdu tanků. Obrněnce zaujaly pozice okolo kostela a Němci začali jednat podle již osvědčeného scénáře. Ihned je zatčen poštmistr Douda, jemuž je vyhrožováno zastřelením. Jsou zahájeny prohlídky za účelem nalezení zbraní. Nic se naštěstí nenašlo a proto byl Douda propuštěn s tím, že jeho dům i příbuzné hlídaly jednotky SS. Lidem bylo umožněno odejít do svých domovů. I pod tíhou blížící se fronty odjeli s nepořízenou. Hrozba ve vsi ale trvá a tak 9. května Douda vyslat spojku do Budějovic, která navazuje spojení s Rudou armádou. Ta ještě téhož odpoledne přijíždí do obce a definitivně ji osvobozuje.

Podívejme se také, co se dělo tyto dny v Kněžicích, kde byla v Ráčkově mlýně ukryta hlavní vysílačka Lenky. 6 května po poledni dostává rtn. Vavrda telefonickou zprávu z Okřížek, že na Kněžice míří 6. pancéřová divize SS. Dává tedy rozkaz místním předsunutým hlídkám odboje ustoupit do lesů a ještě se snaží s Ladislavem Částkem naložit vysílačku do přistaveného automobilu. Odvést se ji už ale nepodaří a společně se skrývají mezi stodolami. Ztrátou vysílačky přišla celá skupina o možnost navázat spolupráci s dalšími odbojovými skupinami mimo okres Třebíč. Němci brzy nachází vysílačku a shromažďují dvacet lidí jako rukojmí. Poté byli odvedeni do blízké Brtnice, kde byla zatčena celá odbojová organizace. Její členov byli následně vyměněni za umožnění volného průchodu německých jednotek směrem na Jihlavu.

Co se tou dobou dělo v Jaroměřicích už známe. Pojďme se ale podívat do Moravských Budějovic, kde byla situace podstatně složitější. V noci z 5. na 6. května se v domě Rudolfa Stritzka schází rtn. Rudolf Novotný a nově jmenovaní členové Okresního národního výboru. Ti kontaktují německého okresního hejtmana Augustina Beera, který předává funkci ONV. Tato skutečnost se ale ještě musí potvrdit místním velitelem, který je v noci ale nezastižen. Druhý den ale podmínky akceptuje i on a v ulicích už hlídkují členové Národní stráže. V sále hospodářského družstva se usadí obě skupiny místního odboje a přijímají dobrovolníky ke vstupu do Národní stráže. Vše probíhá bez konfliktu až do 6. hodiny večerní. Na základě udání občana Fabeše je u člena místního odboje, Stanislava Janošíka provedena prohlídka, při které je zjištěno velké množství zbraní. Němci přijíždí do areálu hospodářského družstva, kde zatýkají celou skupinu pana Janošíka. Výslech je veden hlavně k původu zbraní, vesměs anglických. Velení odboje naléhá na Beera, který se hroutí a odboji odříká skutečnosti dohodnuté dopoledne. Poté členové Pokorný a Svoboda přichází na místní okresní úřad. Po dlouhém vyjednávání s místním velitelem i hejtmanem Beerem se podaří všechny muže i je samotné dostat na svobodu. Toto předcházelo událostem následujícím, se kterými jsme byli již obeznámeni v předchozí kapitole.

Tímto dnem končí bojové operace skupiny. S konečnou platností je Lenka rozpuštěna 31. května 1945. Oba parašutisté rtn. Novotný a čet. Vavrda kolem sebe byli schopni sestavit výborně fungující skupinu o bezmála 290 členech za necelý rok. Za toto neskutečné hrdinství byli samozřejmě „náležitě odměněni“ po roce 1948. Těmito událostmi se už ale v mojí práci zabývat nebudu. Na závěr jen dodám, že jméno skupiny Lenka-Jih vznikla až dodatečně po válce podle názvu původní radiostanice a místa působení skupiny.

Závěr Práce pro mě samotného přinesla mnoho nového. Zvoleného cíle, a to seznámit se s dějinami svého města a okolí v roce 1945 jsem dosáhl a snažil se ho srozumitelně podat i čtenářům této práce. Z tohoto důvodu jsem vytvořil také dvě mapy, kde jsou zakresleny důležité informace v návaznosti na text. Postupem času jsem změnil celkový pohled na válku i lidi v ní. Hlavním důvodem je onen rozhovor s paní Kopcovou. Dokud o válce jen čteme či sledujeme dokument, vnímáme ji přece jen trochu neosobně. Ale poté, co se s člověkem, který se svými druhy projevil neskutečnou odvahu v boji proti nepříteli, začne o celém tématu přemýšlet jinak. Některé události ale přece jen zůstaly nevyřešeny, ať už díky kronikám obcí, které většinou začínají až rokem 1948, pálením válečných dokumentů samotnými nacisty při ústupu, i fakt, že samotných pamětníků této těžké doby pomalu ale jistě ubývá. Jejich vzpomínky se předávají často ve zkreslených podobách.

Seznam použitých zdrojů a citací

Literatura JANÍK, Vlastimil. Operace Spelter Lenka-Jih . Praha: NAŠE VOJSKO s.r.o., 2008. ISBN 978-80-206-1042-3 VLASTIVĚDA MORAVSKÁ. Moravskobudějovicko Jemnicko. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1997. ISBN 80-85048-75-2 DIVIŠ, K. Svědectví pamětníků Druhé světové války. In: MKS Beseda. Moravskobudějovicko 5/2015. Moravské Budějovice: MKS Beseda, 1. 5. 2015. Květen 2015, s. 18. MK ČR E 11632 KOPCOVÁ, Božena. Vzpomínky z války. Soukromé vydání. 2014 VESELÁ, Blanka, Bc. Život městyse Olbramkostel v první polovině 20. Století. Brno: 2013. Diplomová práce. Masarykova Univerzita. Pedagogická fakulta. Katedra historie. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/327314/pedf_m ŠERÁ, Lucie. Příspěvek k historii partyzánského hnutí na Třebíčsku. Brno: 2008. Bakalářská Práce. Masarykova Univerzita. Pedagogická fakulta. Katedra historie. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/152623/pedf_b

Internet Německá a Sovětská vojska na jižní Moravě v květnu 1945 [online]. 2011. [cit. 2015-04-10]. Dostupný z: http://www.fronta.cz/dotaz/nemecka-a-sovetska-vojska-na-jizni-morave-vkvetnu-1945 2. Ukrajinský front [1944-1945] [online]. 2012. [cit. 2015-04-10]. Dostupný z: http://forum.valka.cz/topic/view/10039/2-ukrajinsky-front-1943-1945 Osvobození Moravy- z jihu [online]. 2009. [cit. 2015-04-10]. Dostupný z: http://promoravia.blog.cz/0904/osvobozovani-moravy-z-jihu Hrdinství ruských tankistů na Moravě. Němci jim zničili desítky tanků [online]. 2015. [cit. 2015-05-04]. Dostupný z: http://technet.idnes.cz/tankove-bitvy-na-morave-0sn/vojenstvi.aspx?c=A150502_171536_vojenstvi_vse Rumuni na Moravě: vojáci z Balkánu v roce 1945 osvobozovali Československo [online]. 2015. [cit. 2015-05-04]. Dostupný z: http://valka.stoplusjednicka.cz/rumuni-na-morave-vojaci-zbalkanu-v-roce-1945-osvobozovali-ceskoslovensko Boje v dubnu 1945 o okolí obce Lanžhot [online]. 2010. [cit. 2015-04-11]. Dostupný z: http://www.panzernet.net/php/index.php?topic=4481.0

Tanková divize Feldherrnhalle 2 [1944-1945] [online]. 2012. [cit. 2015-04-10]. Dostupný z: http://forum.valka.cz/topic/view/9920/Tankova-divize-Feldherrnhalle-2-19451945 Jak to bylo v máji 1945 na jižní Moravě (akt.) [online]. 2014. [cit. 2015-04-12]. Dostupný z: http://probozice.blogspot.cz/2014/05/jak-to-bylo-v-maji-1945-na-jiznimorave.html Lechovický kostel- barokní perla jižní Moravy [online]. 2003. [cit. 2015-04-11]. Dostupný z: http://www.znojmocity.cz/lechovicky-kostel-barokni-perla-jizni-moravy/d-1119 1945 [online]. [cit. 2015-04-15]. Dostupný z: http://www.bezkov.cz/kronika/ Železniční stanice Grešlové Mýto [online]. [cit. 2015-04-20]. Dostupný z: http://pavlice-historie.wz.cz/zst_greslove_myto.html Pavlice za II. světové války [online]. [cit. 2015-04-20]. Dostupný z: http://pavlice-historie.wz.cz/II_svetova_valka.html Události z let 1938-1945 [online]. 2006. [cit. 2015-04-20]. Dostupný z: http://www.vranovska-ves.cz/udalosti-z-let-1938-1945/d-1039/p1=2434 Z historie městyse, Osvobození [online]. 2006. [cit. 2015-04-25]. Dostupný z: http://www.blizkovice.cz/z-historie-mestyse/d-53/p1=60 Jevišovické Noviny [online]. [cit. 2015-04-28]. [dokument ve formátu PDF]. Dostupný z: http://www.jevisovice.cz/file.php?nid=885&oid=4279010 Z historie obce, Druhá světová válka [online]. 2006. [cit. 2015-04-25]. Dostupný z: http://mesta.obce.cz/vismo/vismo/dokumenty2.asp?id_org=4574&id=53&p1=60 Rok 1945 [online]. [cit. 2015-04-30]. Dostupný z: http://www.vycapy.com/rok-1945/ms1127/p1=1127

37. jezdecká dobrovolnická divize SS [1944-1945] [online]. 2013. [cit. 2015-04-28]. Dostupný z: http://forum.valka.cz/topic/view/119/37-dobrovolnicka-jezdecka-divize-SSLutzow-1945-1945

Organizace jednotek armád 2. sv. v. – schémata, výzbroj, počty [online]. 2008. [cit. 2015-0428]. Dostupný z: http://www.fronta.cz/forum/tema/139?filter_id_forum_user=4773&frm_name=filter Všechen provoz do roku 1945 včetně na území dnešního Kraje Vysočina, Třebíč [online]. 2015. [cit. 2015-05-18]. Dostupný z: http://www.vrtulnik.cz/ww2/k_vysocina.htm Luftnachrichten- Regiment 238 [online]. 2005. [cit. 2015-05-18]. Dostupný z: http://www.ww2.dk/ground/ln/ln238.html

Citace

Rozhovor s Boženou KOPCOVOU, Gabrielou KOPCOVOU, Domamil, audio záznam z 11. 5. 2015

Seznam Příloh Map1- Působení odboje na Moravskobudějovicku. (zdroj: autor)………………………………….. Map2- Detailní pohled na okolí Domamile. (zdroj: autor)……………………………………….………