Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta Katedra občanské výchovy a filosofie
Bakalářská práce
Kultura bulharské menšiny v České republice ve vztahu k většinové české populaci
Autor: Jitka Lindová Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Markéta Dvořáková 2012
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně, pod vedením vedoucího práce a s použitím citovaných zdrojů.
V Praze dne 7. 6. 2012
____________________
Poděkování Děkuji vedoucí mé bakalářské práce Mgr. Markétě Dvořákové za přínosnou spolupráci a podnětné připomínky v rámci konzultací. Dále pracovníkům Bulharského kulturního institutu v Praze, předsedovi Občanského sdružení Zaedno Todoru Ralevovi za ochotu a cenné informace i dalším příslušníkům bulharské menšiny, kteří mi poskytli rozhovor.
Abstrakt Název: Kultura bulharské menšiny v České republice ve vztahu k většinové české populaci Práce se věnuje projevům bulharské kultury v České republice a možnostem i mezím její realizace se zaměřením na vzájemné vazby českého a bulharského kulturního prostředí. Výsledný text kombinuje poznatky z literatury s vlastními postřehy z prostředí Bulharů žijících v České republice. Hlavní důraz je kladen na přesah kulturního zázemí a historických kontaktů do současného vnímání odlišného etnika. Součástí je i poukaz na význam podpory kulturních aktivit příslušníků národnostních menšin a nutnost šíření kulturních znalostí. Klíčová slova: bulharská kultura, česká kultura, česko-bulharské vztahy, etnicita, mezikulturní dialog
Abstract Title: Culture of the Bulgarian minority in the Czech Republic in relation to the majority Czech population This thesis inquire into the signs of Bulgarian culture in the Czech republic, presents options and limits of its implementation in focus to interaction of Bohemian a Bulgarian cultural settings. Final discourse combines author´s theoretic knowledge with empiric perception of Bulgarian community. The main emphasis of thesis is represented by overreach of cultural territory and historical contacts to contemporary reception of different ethnic minority. Importance of ethnic cultural activities support and urgency of cultural knowledge spreading are also referenced in the text below. Keywords: Bulgarian culture, Czech culture, Czech-Bulgarian relations, ethnicity, intercultural dialogue
Obsah Úvod.......................................................................................................................8 1. Historie vzájemných styků mezi Čechy a Bulhary.........................................10 1. 1. Probouzení zájmu o Bulharsko (od roku 1878) ..........................................10 1. 2. Česká invaze do Bulharska, otevřenost Bulharů vůči cizím vlivům............12 1. 3. Zintenzivnění vztahů, objevování Bulharska (1945 – 1989).......................14 1. 4. Odklon zájmu od Bulharska (po roce 1990) ...............................................16 2. Současná situace Bulharů žijících v České republice ....................................17 2. 1. Charakteristika skupiny .............................................................................17 2. 2. Důvody příchodu.......................................................................................18 2. 3. Uplatnění v české společnosti a realizace vlastní kultury ...........................19 3. Organizace Bulharů žijících v České republice .............................................21 3. 1. Intenzita, význam a motivy sdružování......................................................21 3. 2. Bulharské školství v České republice.........................................................22 3. 3. Kulturně osvětové organizace....................................................................22 3. 4. Sdružení provozující bulharský lidový tanec..............................................23 4. Vztah české veřejnosti k bulharské kultuře ...................................................25 4. 1. Shodné a odlišné........................................................................................25 4. 2. Vliv znalostí o bulharské kultuře na vnímání bulharského etnika ...............29 4. 3. Předsudky a stereotypy ..............................................................................31 4. 4. Vývoj obrazu Bulhara, perspektivy soužití.................................................33 5. Podpora sbližovacích snah ze strany České republiky ..................................35 5. 1. Finanční podpora.......................................................................................35 5. 2. Programy...................................................................................................36 5. 3. Mediální zájem..........................................................................................38
6. Vybrané aspekty bulharské existence v českém prostředí.............................41 6. 1. Vztah k původní kultuře a potřeba začlenění do české společnosti .............41 6. 2. Dva konkrétní projevy bulharské kultury a jejich integrační role................42 6. 3. Pojetí kulturní odlišnosti............................................................................43 Závěr....................................................................................................................44 Použitá literatura ................................................................................................46 Přílohy .................................................................................................................48
Úvod Stěžejní oblast zájmu práce představuje kultura bulharské menšiny v České republice, zachycení vztahu české veřejnosti k této kultuře a přesah do vnímání jejích nositelů. Motivem při volbě tématu pro mne byla osobní vazba na bulharské prostředí a přesvědčení o potřebnosti zpracování bulharské problematiky s ohledem na nedostatečnou obeznámenost veřejnosti i nedostatek odborného zájmu. Jedné z nejpočetnějších menšin u nás dosud nebyla věnována obdobná pozornost, jako dalším
podobně
zastoupeným
menšinám.
Problematika
česko-bulharských
kulturních vztahů byla v minulosti zpracovávána především z historického hlediska na úrovni mezinárodních vztahů kulturní výměny obou zemí. Nedostatek česky psané literatury o bulharské problematice i absence publikací reflektujících současnou situaci a zaměřujících se na Bulhary v České republice ponechává širokou neprobádanou oblast a potenciál získání poznatků, které by napomohly k nalezení mezikulturního dialogu a hledání perspektiv soužití Čechů a Bulharů v rámci České republiky. V České republice žije početná menšina Bulharů, avšak nedostatečná informovanost o ní v českém prostředí způsobuje utváření stereotypních představ a často i nezájem ze strany veřejnosti. Proces vzájemných kulturních styků v minulosti odkazuje k příčinám formování těchto představ. Bližší poznání bulharské kultury umožní transformovat některé vžité představy a stereotypy o bulharském etniku a může napomoci k lepšímu pochopení paralel i odlišností mezi oběma kulturami. Cílem této práce je prozkoumat a porovnat případné paralely a odlišnosti kultury českého prostředí s kulturou Bulharů žijících v České republice a vzájemné vazby obou kulturních prostředí. Nahlédnout do způsobu života příslušníků bulharské menšiny v českém prostředí a zjistit, které prvky z bulharské kultury považují za podstatné v rámci jejich etnické příslušnosti, které hrají roli v jejich každodenním životě, a ve kterých se naopak českým poměrům přizpůsobili. Další sféru představuje prezentace bulharské kultury jejími příslušníky. Poznatky z průzkumu prostředí a způsobu života bulharské menšiny lze využít k poukazu na vnímání bulharské menšiny v očích české veřejnosti. Přestože Bulhaři a Češi patří ke slovanským národům a jejich vzájemné kulturní vztahy mají dlouholetou tradici, 8
existuje v českém prostředí množství stereotypů, předsudků vůči bulharskému etniku a zkreslených představ o bulharské kultuře a jejím významu. Hledání původu těchto předsudků a zmapování vztahu české společnosti k bulharské kultuře má vypovídající hodnotu o situaci v české společnosti. Vztah vždy předpokládá určitou souvztažnost obou aktérů, a tak nelze poznávat bulharskou kulturu a vztah Čechů k ní odděleně. Cíl představuje zobrazení vzájemné interakce obou kultur, tedy nejen pohled Čechů na Bulhary a naopak, ale syntéza těchto pohledů v jeden celek, který se utvořil v důsledku kontaktů obou národností. Nejprve nastíním podstatné mezikulturní kontakty české a bulharské společnosti v minulosti, které významně ovlivnily charakter současných vztahů. Přes poznání bulharské menšiny v České republice, jejího profesního i osobního uplatnění, míry sbližování, společné organizace a propagace vlastní kultury dospěji až k podstatným rysům každodenního i svátečního života Bulharů, které utvářejí pocit jejich identity ve většinově české společnosti. Vliv kulturních odlišností i paralel a jejich přesah do soužití Čechů a Bulharů bude rovněž jedním z témat. Jako podklad práce slouží literatura, která se věnuje česko-bulharským vztahům v historické perspektivě a literatura k problematice mezikulturního soužití odlišných etnik. Fakta o bulharské kultuře získaná především z literatury bych ráda doplnila vlastními poznatky z průzkumu prostředí Bulharů žijících v České republice. Pro poznání bulharské kultury tak, jak se vyvinula v českém prostředí, je užito rozhovorů s příslušníky bulharské menšiny se zastoupením lidí, kteří působí v kulturní sféře a snaží se propagovat vlastní kulturu i běžných občanů. Jedná se o potomky bulharských přistěhovalců i jedince, kteří část života strávili v Bulharsku. Užití dat získaných z výzkumů doktorky Mirjam Moravcové, které se obvykle zaměřovaly na určitou užší skupinu respondentů, obvykle studentů, nemá ani v této práci za cíl vyjádřit postoj celé společnosti, ale poukázat jakožto reprezentativní vzorek na hlavní trendy vývoje a charakteru vztahů. V části věnované aktuální situaci Bulharů a podpory jejich aktivit je čerpáno i z elektronických zdrojů. V centru pozornosti stojí nejen charakter vzájemných vztahů, ale především aktivita české i bulharské strany v prosazování bulharské kultury a případné možnosti zlepšení vzájemné spolupráce a poukaz na důležitost veškerých sbližovacích snah. 9
1. Historie vzájemných styků mezi Čechy a Bulhary Ucelený obraz současné situace česko-bulharských vztahů nelze podat bez stručného nastínění vzájemných vazeb českého a bulharského kulturního prostředí v minulosti. Hlavní orientace se zaměří především na poukaz k obdobím a kontaktům, které se významně podílely na vytváření obrazu bulharského národa v očích národa českého a naopak. Představí se události, jejichž dědictví ovlivňuje vzájemné vztahy obou etnik v současné české společnosti i osobnosti z odlišných kulturních zázemí, které se zasloužily o jejich propojení a budování kontaktů.
1. 1. Probouzení zájmu o Bulharsko (od roku 1878) Mezi období největšího zájmu o bulharskou kulturu ze strany českého obyvatelstva patří v souladu s dobovými národnostními pocity a orientace na slovanství v protikladu ke germanizačním vlivům období národního obrození, tedy druhá polovina století osmnáctého a století devatenácté. Hlavní mezník vzájemných vztahů pak představuje rok 1878, kdy došlo k osvobození Bulharska z osmanské nadvlády. Po tomto roce docházelo k intenzívnějším vzájemným stykům. Národně osvobozenecký boj Bulharů mnohým Čechům imponoval. Kontakty podporovala česká i bulharská inteligence. V počátcích se zájem o bulharskou kulturu omezoval především na lidovou slovesnost a zájemci se rekrutovali z řad spisovatelů, učitelů, cestovatelů a vědců. Do této kategorie obrozeneckého vědeckého zájmu se řadí díla Josefa Dobrovského, Františka Ladislava Čelakovského, Ignáce Jana Hanuše, Pavla Josefa Šafaříka či Václava Hanky.1 Takto navázané kontakty a oboustranně podporované vztahy nebránily však ani kritice, například i v Bulharsku vysoce ceněného Pavla Josefa Šafaříka, především kvůli jeho hodnocení řeckého původu Cyrila a Metoděje, či původu Prabulharů.2 Období národního obrození představuje důležitý moment i proto, že v této době dochází ze strany Čechů k významnějšímu uvědomování si bulharského národa a jeho odlišení od ostatních jihoslovanských národů. Fixování jejich místa 1
RYCHLÍK, J. PENČEV, V. KOUBA, M. Česko-bulharské vztahy. In HLADKÝ, Ladislav a kol. Vztahy Čechů s národy a zeměmi jihovýchodní Evropy. Praha: Historický ústav AV ČR, 2010, s. 228. 2 HAVRÁNKOVÁ, Růžena. Česko-bulharské vztahy v minulosti – světla a stíny. In Antropologie dialogu. Praha: Sofis, 2000, s. 70.
10
mezi ostatními Slovany.3 Idea společného slovanského původu představuje jednotícího činitele a prvotní motiv zájmu, ale bulharské prostředí láká i svým specifickým charakterem. Do popředí zájmu se dostávají především kulturní specifika, bulharský folklór a přírodní prostředí Bulharska. Postupně dochází k přesunu zájmu i do oblasti bulharské ekonomické a politické situace a o bulharské dění se začíná zajímat i český tisk. Představitelé bulharské kultury přicházejí do českého prostředí a navazují kontakty s českými obrozenci. Dochází k setkávání bulharské a české inteligence. V šedesátých a sedmdesátých letech devatenáctého století přichází do českých zemí studovat množství středoškolských a vysokoškolských studentů. Mezi studenty patřily mimo jiné i významné osobnosti bulharského společenského a kulturního života, jakými byli zakladatel Bulharské akademie věd Vasil D. Stojanov, představitelé politického života Vasil
Radoslavov, Konstantin Stoilov a
představitelé vědy a kultury Atanas Iliev, Georgi Benev či Vasil Atanasov. Studenti přicházeli studovat do Prahy, Plzně, Pardubic, Tábora, Písku, Hradce Králové a dalších měst.4 Bulharští studenti navázali aktivní kontakty s předními představiteli české kultury. Z české strany kontakty rozvíjela Božena Němcová, Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Antonín Sova, Karel Jaromír Erben, Josef Václav Frič či František Ladislav Rieger.5 Množství osobností se zájmem o bulharskou otázku a jejich místo v české kultuře vypovídá o významu těchto kontaktů a propojení obou kulturních prostředí. V této době se jedná především o kulturu ve smyslu uměleckém a vědeckém, nikoli o kulturu každodenního života. Přes možnost styku s příchozími bulharskými studenty, nenavazuje česká společnost ve větší míře osobní kontakty s Bulhary, avšak snaha o vzbuzení zájmu o Bulharsko i v řadách veřejnosti se objevuje. Z potřeby vytváření vztahu české veřejnosti k bulharskému národu vznikají již od šedesátých let devatenáctého století revoluční výbory a spolky. Roku 1869 je zřízena bulharská matice i tajný spolek Pobratim.6 Ačkoli měly tyto instituce především za cíl podporu bulharského osvobozovacího procesu, svou osvětovou
3
RYCHLÍK, Jan. Dějiny Bulharska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000, s. 384. RYCHLÍK, Jan. Dějiny Bulharska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000, s. 385. 5 RYCHLÍK, Jan. Dějiny Bulharska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000, s. 386. 6 RYCHLÍK, J. PENČEV, V. KOUBA, M. Česko-bulharské vztahy. In HLADKÝ, Ladislav a kol. Vztahy Čechů s národy a zeměmi jihovýchodní Evropy. Praha: Historický ústav AV ČR, 2010, s. 228. 4
11
činností přispívaly zároveň k propagaci myšlenek české a bulharské vzájemnosti v očích veřejnosti.
1. 2. Česká invaze do Bulharska, otevřenost Bulharů vůči cizím vlivům Vzájemné vztahy Čechů a Bulharů výrazně ovlivnil i fakt české pomoci Bulharsku ve formě vysílání odborníků pro státní správu, hospodářský rozvoj země a oblast školství a kultury. Mezi příchozími se vyskytoval Václav Dobruský či bratři Karel a Herman Škorpilovi, kteří se zabývali archeologií. Oblast výtvarného umění zastupoval Jan, v Bulharsku zvaný Ivan, Mrkvička věnující se převážně tradiční kultuře.7 Z jeho činnosti pochází díla Trh v Plovdivu či Ročenice. (Obrázek č. 2) Zatímco do Čech proudili bulharští studenti často za účelem zvýšení kvalifikace a odbornosti, do Bulharska se dostávali čeští odborníci. Takto docházelo k vzájemné kulturní výměně. Dvacet až třicet let po osvobození Bulharska se míra zapojení Čechů jako kvalifikovaných odborníků, kteří do země cestují za účelem budování nového státu, zvyšuje.8 Pro období od osmdesátých let devatenáctého století, kdy docházelo k výraznějšímu angažování Čechů v Bulharsku, se užívá termín „česká invaze do Bulharska,“9 nebo také „česká kulturní okupace.“10 Slova „invaze“ a „okupace“ asociují násilný charakter českého angažování a naznačují, že se jedná o proces nechtěný a nežádoucí. Zde však toto označení spíše vyjadřuje intenzitu zapojení Čechů v tomto období. Příchod Čechů měl v řadách bulharské společnosti příznivce, ale vyskytli se i někteří odpůrci, například Zachari Stojanov, Anton Michov či Penčo Slavejkov.11 Všeobecně však tento druh zapojení Čechů Bulhaři přijímali. Aktivita českého živlu měla v Bulharsku „veliký význam pro vytváření společenských i kulturních institucí středoevropského způsobu života.“12 K přínosu 7
ČERNÝ, Marcel. Český přínos k modernizaci nového a novodobého Bulharska. In Úloha české inteligence ve společenském životě Bulharska po jeho osvobození. Praha: Velvyslanectví Bulharské republiky v České republice, 2008, s. 31. 8 Kapitoly z minulosti česko-bulharských kulturních vztahů. Praha: Bulharská kulturně osvětová organizace v ČR, 2007, s. 37. 9 RYCHLÍK, Jan. Dějiny Bulharska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000, s. 387. 10 HAVRÁNKOVÁ, Růžena. Česko-bulharské vztahy v minulosti – světla a stíny. In Antropologie dialogu. Praha: Sofis, 2000, s. 71. 11 Kapitoly z minulosti česko-bulharských kulturních vztahů. Praha: Bulharská kulturně osvětová organizace v ČR, 2007, s. 38. 12 HAVRÁNKOVÁ, Růžena. Česko-bulharské vztahy v minulosti – světla a stíny. In Antropologie dialogu. Praha: Sofis, 2000, s. 71.
12
Čechů v oblasti rozvoje určitých oblastí bulharské kultury se Bulhaři dodnes hlásí a neopomíjejí jej. Historická zkušenost představuje zásadní moment, který přetvářel pohled českého obyvatelstva na bulharský národ. Účast české inteligence a českých odborníků při budování nového nezávislého bulharského státu i zprávy prvních cestovatelů po Bulharsku přispěly do jisté míry k vnímání Bulharska jako státu, který je oproti českému prostředí opožděnější ve vývoji. Ačkoli objevitelé bulharské kultury se vyznačovali obvykle kladným vztahem a zájmem o toto prostředí, přesto se zde střetávali se značnými kulturními odlišnostmi, které mohly budit dojem nevyspělosti, především pak u čtenářů. Významnou osobností zprostředkovávající Bulharsko v českém prostředí byl byzantolog a bulharista Konstantin Jireček, který cestoval po Bulharsku a přinášel postřehy o tamním životě, čímž přispíval k vnímání země i jejích obyvatel. (Obrázek č. 1) Jireček aktivně působil i v bulharské politice, jako tajemník ministerstva osvěty a ministr školství a osvěty v letech 1881 – 1882.13 V jeho díle se projevuje pozitivní vztah k Bulharsku, avšak zároveň výrazná kritika především vůči tamní vládě. Vnímá Bulharsko jako zemi s potenciálem, který však dosud nebyl využit. Takto se například Konstantin Jireček vyjadřuje o víně, které tvoří součást bulharské kultury. „Vína bulharská mohla by závoditi s nejlepšími víny italskými a francouzskými, kdyby se na přípravu jejich vynakládalo více péče.“14 Výrazné rozdíly vnímané v bulharském prostředí pramenily především z odlišného stylu života v důsledku osmanské nadvlády, která trvala od čtrnáctého století až do století devatenáctého. Bulharské kulturní prostředí si po osvobození uchovává určitý vliv pozůstatku dřívější turecké nadvlády, a zároveň se stává otevřeným vůči novým vlivům i ze strany českého prostředí. Otevřenost Bulharů vůči vlivům přinášejícím pokrok se projevuje i v období dvacátých a třicátých let dvacátého století, kdy se v Československu konstituují první osady bulharských zahradníků. Zahradníci svůj pobyt vnímali jako dočasný a snažili se o uchování vlastního způsobu života. Strach ze ztráty vlastní etnicity však nevedl k odmítání vlivu v oblasti civilizačního a pracovního pokroku. Mezi tyto
13
RYCHLÍK, Jan. Dějiny Bulharska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000, s. 387. Kapitoly z minulosti česko-bulharských kulturních vztahů. Praha: Bulharská kulturně osvětová organizace v ČR, 2007, s. 8. 14
13
projevy náleží změna oděvu či rozšíření spektra užívaných pracovních nástrojů.15 Bulhaři uchovávají důležité hodnoty a přijímají nové vlivy, které považují za přínosné a v souladu s příslušností k vlastní kultuře. I po vzniku československého státu v roce 1918 se zájem o bulharskou kulturu omezoval především na umělecké a vědecké kruhy. Mezi významné osobnosti tohoto období lze řadit Ludvíka Kubu, který se věnoval bulharské hudbě a malířství.16 Bulharský jazyk se vyučuje na univerzitách v Praze a Brně a z této doby pochází i překlady bulharských děl. Publikace vychází v malých nákladech a nejsou četbou pro širší českou veřejnost.
1. 3. Zintenzivnění vztahů, objevování Bulharska (1945 – 1989) Převážně kulturní vzájemné vztahy jsou po roce 1945 nahrazeny hospodářskými. Československo uzavírá s Bulharskem protokol o výměně zboží. Z Bulharska do Československa proudí pracovní síly. Mezi příchozími jsou z velké části zastoupeni pracovníci z oblasti zemědělství a i nadále přetrvává příliv bulharských studentů. Dochází k vytváření komunit bulharských přistěhovalců, jejichž kultura nabývá v novém prostředí odlišný rozměr a počíná se formovat ve své specifičnosti. Kultura Bulharů, kteří přišli do Československa za pracovními či studijními účely, představuje kulturu, s níž se česká veřejnost dostane do kontaktu ve větší míře, než tomu bylo v minulosti, kdy se zájem omezoval především na sféru vědeckou. Politické a hospodářské partnerství obou zemí doprovází i zájem ve sféře kulturní. I v tomto období má roli oficiálního pojítka plnit slovanská myšlenka.17 Na základě dohody z 16. září roku 1946 a dodatkového protokolu ze 4. června 1948 dodalo Bulharsko do Československa celkem jedenáct tisíc zemědělských dělníků.18 Někteří z příchozích dělníků začínají studovat a jejich původní uplatnění a postavení v československé společnosti se mění. Část bulharských pracovních sil se navrací zpět do země původu, ale značná část 15
Uchováno v paměti. Praha: Bulharská kulturně osvětová organizace v ČR, 2006, s. 45. RYCHLÍK, J. PENČEV, V. KOUBA, M. Česko-bulharské vztahy. In HLADKÝ, Ladislav a kol. Vztahy Čechů s národy a zeměmi jihovýchodní Evropy. Praha: Historický ústav AV ČR, 2010, s. 242. 17 RYCHLÍK, Jan. Dějiny Bulharska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000, s. 394. 18 RYCHLÍK, J. PENČEV, V. KOUBA, M. Česko-bulharské vztahy. In HLADKÝ, Ladislav a kol. Vztahy Čechů s národy a zeměmi jihovýchodní Evropy. Praha: Historický ústav AV ČR, 2010, s. 247. 16
14
setrvává v Československu. Větší množství bulharských dělníků uplatňujících se především v oblasti zemědělství a stavebnictví přichází po roce 1957, a to na základě dohody z 15. května, která má za následek vyslání 4 790 pracovníků.19 Z šedesátých let dvacátého století pochází řada překladů bulharské beletrie. Mezi hojně překládané autory patřil Dmitar Dimov, Nikola Chajtov, Jordan Radičkov, Bogomil Rajnov, Emilijan Stanev. Jejich díla překládal Miloš Vojta, Hana Reinerová, Zdenka Hanzová, Mira Svátková, Dana Hronková.20 Překlady literatury z tohoto období již cílí na širší čtenářskou veřejnost. Projevuje se zájem o bulharské dějiny a ke kulturní směně výrazně přispívají i média jako film a televizní tvorba.21 Mimo oficiální hospodářské styky a odbornou kulturní rovinu dochází rovněž k osobním stykům s bulharskou kulturou ve formě turistického ruchu a cestování československých turistů ve větší míře do Bulharska. V souvislosti s cestováním do Bulharska se objevuje potřeba vytváření turistických průvodců i jazykových příruček, které přibližují bulharskou kulturu, s níž následně získávají českoslovenští turisté první osobní zkušenosti. Druhá polovina dvacátého století patří v historii vzájemných kontaktů k obdobím rozvíjení československo-bulharských vztahů, které lze i přes hospodářsko-politické motivy poznávání označit za přínosné v rámci kulturní výměny. K narušení vzájemných kontaktů došlo pouze v souvislosti s událostmi roku 1968, kdy se Bulharsko účastnilo sovětské intervence. „V letech 1968 – 1969 došlo k téměř naprostému útlumu česko-bulharských a slovensko-bulharských vědeckých a kulturních styků. Bulharsko bylo ze strany českých a slovenských kulturních i vědeckých institucí až téměř do konce roku 1969 úmyslně ignorováno.“22 Spolupráce a sbližování Československa a Bulharska ve druhé polovině dvacátého století se z části negativně promítly do pozdějšího vnímání Bulharska a soudů o bulharské společnosti. Docházelo k utváření stereotypních představ, které vedly i k ochabnutí zájmu o Bulharsko a jeho kulturu. 19
RYCHLÍK, J. PENČEV, V. KOUBA, M. Česko-bulharské vztahy. In HLADKÝ, Ladislav a kol. Vztahy Čechů s národy a zeměmi jihovýchodní Evropy. Praha: Historický ústav AV ČR, 2010, s. 247. 20 RYCHLÍK, J. PENČEV, V. KOUBA, M. Česko-bulharské vztahy. In HLADKÝ, Ladislav a kol. Vztahy Čechů s národy a zeměmi jihovýchodní Evropy. Praha: Historický ústav AV ČR, 2010, s. 249. 21 RYCHLÍK, J. PENČEV, V. KOUBA, M. Česko-bulharské vztahy. In HLADKÝ, Ladislav a kol. Vztahy Čechů s národy a zeměmi jihovýchodní Evropy. Praha: Historický ústav AV ČR, 2010, s. 250. 22 RYCHLÍK, Jan. Dějiny Bulharska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000, s. 396.
15
1. 4. Odklon zájmu od Bulharska (po roce 1990) S rozpadem Československa a vznikem samostatné České republiky dochází v devadesátých letech k určitému odklonu zájmu od Bulharska. Na hojnou překladatelskou činnost let šedesátých až osmdesátých nebylo navázáno a dochází i k útlumu cestovního ruchu mezi oběma zeměmi. Za kontinuální lze považovat vztahy rozvíjející se na akademické půdě, tedy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy či Masarykově univerzitě. Mezi současné významné osobnosti vědeckého zájmu o Bulharsko patří Dana Hronková, Jan Rychlík, Marcel Černý, Miroslav Kouba.23 Univerzitní přednášející a studenti představovali vždy propojení mezi českou a bulharskou kulturou. Kulturní vztahy českého a bulharského prostředí vždy odrážely vývoj politických vztahů obou zemí. Kontakty navázané v devatenáctém století nebyly nikdy zásadně přerušeny, avšak v různých etapách se lišily kvalitou a intenzitou. Odklon zájmu od Bulharska v devadesátých letech dvacátého století znamenal komplikaci ve vzájemném sbližování a kulturním poznávání, avšak v současnosti dochází k opětovnému probouzení zájmu o cestování do Bulharska, především na černomořské pobřeží, ale i do tamních horských oblastí. Spornou otázku představuje souvislost cestování do Bulharska a jeho vliv na znalost bulharské kultury, vztah české společnosti k ní a přesah do soužití obou etnik v České republice. Na výsledném vnímání kultury Bulharů v českém prostředí se podílela publikační činnost českých odborníků a vědecká práce specializující se na tamní kulturu, způsob života bulharských studentů i pracovníků v české společnosti, ale i procesy zdánlivě vzdálené našemu prostředí, tedy cesty Čechů do Bulharska za účelem prvotního poznání tamní kultury v devatenáctém století i angažování v bulharském politickém a kulturním životě a v neposlední řadě cesty českých turistů.
23
RYCHLÍK, J. PENČEV, V. KOUBA, M. Česko-bulharské vztahy. In HLADKÝ, Ladislav a kol. Vztahy Čechů s národy a zeměmi jihovýchodní Evropy. Praha: Historický ústav AV ČR, 2010, s. 252.
16
2. Současná situace Bulharů žijících v České republice 2. 1. Charakteristika skupiny Dle výsledků průřezových statistik k 30. listopadu 2011, žije oficiálně v České republice celkem 7 387 Bulharů.24 (Tabulka č. 1) Bulharské etnikum tak představuje po ukrajinské, slovenské, vietnamské, ruské, polské a německé národnosti sedmou nejpočetnější menšinu u nás. Ve složení bulharské menšiny v České republice převažuje zastoupení mužského pohlaví. Tato skupina obyvatel netvoří zcela uzavřenou komunitu. Naopak se příchozí do značné míry adaptovali na české prostředí. S nutností začlenit se do české společnosti přejali zdejší způsob života, avšak zároveň neztratili svou původní kulturu, pouze došlo k její transformaci. Pěstování vlastní kultury se soustřeďuje především na soukromou sféru a neprobíhá na úkor vzájemných vztahů v rámci české společnosti. „Mají schopnost se českému prostředí vnějškově přizpůsobit a splynout s ním – aniž by ovšem jakkoli skrývali svou národnost a svá kulturní východiska.“25 Svou kulturu se také snaží zprostředkovat Čechům, což se projevuje i v otevřenosti, se kterou pořádají kulturní akce. Výstavy, filmová promítání i oslavy významných svátků jsou určeny nejen Bulharům žijícím v České republice, ale i rodilým Čechům, kteří projeví o bulharskou kulturu zájem. Význam příslušnosti k vlastní kultuře a národnosti je u Bulharů vysoký a v souvislosti se životem v České republice potřeba ztotožnit se s vlastními tradicemi a postoji rodné společnosti narůstá. Toto vědomí vlastní výlučnosti a specifičnosti nevede ke snižování druhého či bránění se cizím vlivům. Vazby se zemí původu obvykle Bulhaři udržují i ve formě návratů a pravidelných cest do Bulharska. U Bulharů se vyskytuje vyvinutý smysl pro individualitu. Ve vztazích k Čechům však tento charakteristický rys nepředstavuje překážku. Vzniká-li určitá rivalita, jedná se spíše o vztah mezi příslušníky vlastní národnosti, nikoli o vztah k původně českému obyvatelstvu. Bulhaři žijící mimo Bulharsko navazují vzájemné kontakty obtížněji, a tak se kultura a sváteční události stávají možností sblížit se s ostatními krajany. 24
Český statistický úřad. Cizinci: počet cizinců [online]. Poslední aktualizace 26. 3. 2012 [cit. 11. dubna 2012]. Dostupné z WWW:
. 25 BITTNEROVÁ, Dana., MORAVCOVÁ, Mirjam a kol. Kdo jsem a kam patřím? Praha: Sofis, 2005, s. 264.
17
Mezi významné oblasti projevů bulharské kultury v České republice, které napomáhají naplňovat pocit vlastní identity, se řadí jazyk. Bulhaři, kteří si český jazyk úspěšně osvojili a do značné míry se přizpůsobili českému prostředí, považují přesto za velmi důležité hovořit mezi příslušníky vlastní komunity bulharským jazykem.26 Další oblast zastupuje hudba. Oblíbená je mimo jiné moderní etnická hudba, která vychází z folklorních motivů a rytmů.27 Nelze ji označit za dominantní či převažující druh hudby oblíbené mezi Bulhary, jelikož hudební vkus se odvíjí od individuálního zaměření jedinců, avšak ukazuje provázanost moderní bulharské kultury s vlastní tradicí, zde v oblasti hudby. Nedílnou součást oslav i každodenního života tvoří bulharská gastronomie. Balkánská strava se pro značnou odlišnost od stravy české udržuje ve většině bulharských rodin. Důvody rozšíření a uchovávání původního stravování lze hledat nejen v příslušnosti ke kulturnímu zázemí, ale i ve zcela praktické rovině. Všechny tyto styčné momenty bulharské kultury, tedy jazyk, hudba, strava a svátky, se váží na setkávání a sdílení. Bulhaři v České republice tvoří vnitřně diferencovanou skupinu obyvatel a individualit, která však vychází z jednotné tradice a příslušnost k ní, stejně jako k ostatním Bulharům hraje podstatnou roli v jejich sebeuvědomění a života v rámci české společnosti.
2. 2. Důvody příchodu Způsob života bulharské menšiny se úzce pojí k prostředí, v němž žijí, souvisí s důvody jejich příchodu a se společenským postavením. Většina Bulharů žijících v České republice se koncentruje především do větších měst. Početné komunity Bulharů se nacházejí například v Praze, Brně a Ostravě. Lokaci pobytů odpovídá i důvod příchodu. V minulosti figurovali mezi příchozími především středoškolští a vysokoškolští studenti, kteří do měst směřovali na univerzity a další druhy škol, ale i zemědělští dělníci a pracovníci z dalších oborů, kteří ve městech nacházeli profesní uplatnění. I v současnosti přicházejí Bulhaři především za prací. Mezi hlavní důvody příchodu, které Bulhaři žijící v České republice dále uvádí, patří především ekonomická situace v Bulharsku, vysoká nezaměstnanost a velké 26 BITTNEROVÁ, Dana., MORAVCOVÁ, Mirjam a kol. Kdo jsem a kam patřím? Praha: Sofis, 2005, s. 287. 27 BITTNEROVÁ, Dana., MORAVCOVÁ, Mirjam a kol. Kdo jsem a kam patřím? Praha: Sofis, 2005, s. 287.
18
sociální rozdíly mezi jednotlivými vrstvami společnosti, nedostatečné platební ohodnocení za odvedenou práci, nevhodné pracovní poměry týkající se pozdního vyplácení platů, korupce, nedůvěra vůči státním orgánům v oblasti právní, nedostatečné právní zastání i situace ve zdravotnictví a vysoké ceny léků. Kritika vůči bulharské vládě a jejímu vztahu k občanům zaznívá velmi často. České poměry hodnotí v tomto ohledu příznivěji. Česká republika představuje pro Bulhary atraktivní destinaci i s ohledem na snazší dostupnost oproti některým jiným evropským zemím. Od roku 2007, kdy se Bulharsko stalo členskou zemí Evropské unie, se výměna osob mezi oběma zeměmi stala snazší, přesto zůstává možnost přesídlit do České republiky pro mnohé Bulhary nedostupná. Mezi příchozími se častěji vyskytují mladí lidé, kteří v některých případech finančně podporují své příbuzné žijící v Bulharsku.
2. 3. Uplatnění v české společnosti a realizace vlastní kultury Po příchodu do České republiky záleží zejména na předchozím vzdělání a kvalifikaci. Pro příchozí bez vyššího vzdělání či žádané specializace představují především první měsíce velmi obtížné období. O uplatnění Bulharů v české společnosti vypovídá i vývoj zaměstnanosti v letech 2000 až 2010.28 (Graf č. 1) Rostoucí křivka zaměstnanosti referuje o stále větším zastoupení Bulharů na českém trhu práce. Velký rozdíl však představuje druh práce, který příchozí zastávají. Míra začlenění Bulharů do české společnosti se rovněž odvíjí od jejich společenského postavení, které úzce souvisí s jejich profesní drahou. Pojem kultura označuje velmi širokou škálu lidské činnosti a její produkty. Mezi vrcholné oblasti kultury se řadí činnosti v oblasti umění či vědy. Při hledání vztahu mezi dvěma odlišnými kulturami lze právě tyto ukazatele akcentovat. S ohledem na vztah dvou etnicky odlišných skupin, které tvoří jednu společnost, vystupuje do popředí především kultura každodenní, tedy nejen výtvarná, literární či jiná umělecká díla a jejich srovnání v rámci kulturních hodnot, ale i způsob odívání, stravování a chování v běžných situacích. Takto se ukáže vztah dvou odlišných kultur v nové rovině, která reflektuje sociální vztahy založené na potřebě 28
Český statistický úřad. Cizinci: Zaměstnanost – datové údaje [online]. Poslední aktualizace 26. 3. 2012 [cit. 11. dubna 2012]. Dostupné z WWW: .
19
identifikovat se a odlišit. Oblast, do níž se nejvýrazněji promítají snahy o projevení vlastní specifičnosti, zastupují především sváteční události, které vybočují z všedního dne. Tradice Bulharů dodržované v České republice se od původně bulharských liší. Prožívání a dodržování oslav a tradic v některých případech v novém prostředí nabývá dokonce na větší intenzitě a významu, než v zemi původu. Jejich integrační role představuje jednu z nejpodstatnějších funkcí. Bulharské svátky jsou velmi kontaktní a vyznačují se velkou otevřeností. Svátky představují příležitost k setkávání, které je pro Bulhary důležitým momentem. Všechny tyto roviny života Bulharů v České republice, jejich množství a společenské složení, důvody příchodů i způsob uplatnění se promítají do jejich vnímání jako etnické skupiny i jejich kultury v české společnosti. Vzhledem k tradici orientace českého zájmu na bulharskou slovesnost a literaturu zůstávají mnohé další oblasti bulharské kultury v českém prostředí prakticky neznámé. Češi poznávali bulharskou kulturu především prostřednictvím uměleckých literárních děl, které však představují pouze její úzkou, i když podstatnou část. Zároveň tento způsob prezentace není určen širokému okruhu českých obyvatel, ale jen některým zájemcům. Naopak cestování do bulharských turisticky oblíbených letovisek přibližuje Bulharsko většímu množství Čechů, avšak pouze omezeným jednostranným způsobem a může vést k vytváření zkreslených představ o skutečném charakteru této kultury. Snahu zprostředkovat českému obyvatelstvu i jiné oblasti bulharské kultury mají někteří příslušníci bulharského etnika, kteří se mimo jiné i za tímto účelem sdružují a organizují.
20
3. Organizace Bulharů žijících v České republice 3. 1. Intenzita, význam a motivy sdružování Způsob sebe prezentace dané etnické skupiny vypovídá mnohé o jejích základních hodnotách. Bulhaři žijící v České republice pociťují potřebu uchovat si svou původní identitu. K tomuto účelu se sdružují do organizací, které umožňují zároveň propagaci vlastní kultury a udržování vzájemných kontaktů. Specializace činnosti jednotlivých sdružení odkazuje ke způsobu, kterým by Bulhaři chtěli být v české společnosti vnímáni. Organizace a sdružení působící v České republice soustřeďují svou činnost především na představení a přiblížení bulharské kultury české veřejnosti. Způsob sebe prezentace vyzdvihuje oblasti, které Bulharské obyvatelstvo žijící v České republice považuje za důležité. Jedná se o oblast filmové tvorby, výtvarného umění, folklorních tanců a gastronomie. Aktivita Bulharů v udržování vzájemných kontaktů v České republice se odvíjí od individuálních možností jedinců a jejich pracovních podmínek. Lidé, kteří zastávají především manuální práce na nižších pracovních pozicích s dlouhou pracovní dobou, příliš ostatní původní krajany nevyhledávají. Naopak ti, kterým časové ani finanční důvody nebrání, se společně stýkají na kulturních akcích i na úrovni osobních kontaktů. V globálním měřítku Bulhaři nepatří mezi národnosti, které se v zahraničí intenzivně vyhledávají. Jejich aktivity v České republice představují jev, který nelze opomenout v důsledku dlouholeté tradice i významu pro udržování bulharské kultury na českém území. Oficiální mezinárodní spolupráci obou zemí reprezentuje Velvyslanectví Bulharské republiky se sídlem v Praze. Při Ministerstvu kultury Bulharské republiky působí již od roku 1948 Bulharský kulturní institut v Praze, který zastřešuje konání kulturních akcí. Institut sídlící v ulici Klimentská 6 na Praze 1 má k dispozici sál a prostory ke konání výstav i pravidelné promítání filmů. Mimo tyto instituce působí v České republice i několik občanských sdružení, která si za cíl kladou především udržování bulharské kultury v českém prostředí, navazování mezikulturních kontaktů a šíření kulturních znalostí. Do této skupiny se řadí například Občanské sdružení Zaedno či Občanské sdružení Vazraždane.
21
3. 2. Bulharské školství v České republice Oblast vzdělávání zastupuje především Bulharská základní škola a gymnázium Dr. Petra Berona, která sídlí v Rychtářské ulici v Praze. Lékař dr. Petar Beron se významně zasloužil o rozvoj bulharského školství. V průběhu svého života (1800 – 1871) vypracoval desítky pojednání z oblasti filozofie i exaktních oborů. Po roce 1831 působil jako lékař ve Valašsku a řadě evropských měst. Ovládal němčinu, angličtinu, francouzštinu i řečtinu. V rámci pedagogické činnosti se zasloužil o položení základů moderního bulharského školství. Podporoval rozvoj světského národního školství po vzoru Srbů, Řeků a Rumunů.29 Jméno této osobnosti bulharského národního obrození nese škola založená roku 1948 jako národní základní škola. Školu navštěvují především děti Bulharů, kteří plánují návrat do země původu a nechtějí, aby jejich děti ztratily kontakt s bulharským prostředím i probíranou látkou a formou výuky, ale také děti Bulharů trvale žijících v České republice. Zároveň je škola určena i dětem jiných národností. Výuka probíhá v českém a anglickém jazyce. I škola se snaží uchovat původní bulharský folklór a rozvíjet u studentů zájem o hudbu, tanec a sport. V souvislosti s osobností Petra Berona a jeho významu pro rozvoj bulharského školství a společenského života se počátkem devadesátých let vynořily v dílech bulharských bohemistů I. Pavlova a V. Todorova a českého bulharisty Z. Urbana snahy o vytvoření analogií mezi touto osobností a Janem Amosem Komenským.30
3. 3. Kulturně osvětové organizace Kulturně osvětové organizace Bulharů v českém prostředí vznikají v období příchodu většího množství zemědělských pracovníků, zejména bulharských zahradníků ve třicátých letech dvacátého století.31 Sdružování za kulturními účely a jeho tradice se projevuje v rozšíření center kulturně osvětových organizací v rámci celé České republiky. Bulharské kulturně osvětové kluby se nacházejí v Praze, Brně, Ostravě, Olomouci, Mladé Boleslavi, Chomutovu, Plzni, Mostě, Kladně a Ústí nad Labem. Jejich činnost se zaměřuje na vytváření vzájemných kontaktů v rámci jednotlivých oblastí České republiky i na kontakt s ústředím v Praze. Kluby 29
RYCHLÍK, Jan. Dějiny Bulharska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000, s. 171. Československo–bulharské kulturní vztahy. Brno: Ústav slavistiky ČSAV, 1990, s. 247. 31 Uchováno v paměti. Praha: Bulharská kulturně osvětová organizace v ČR, 2006, s 38. 30
22
pořádají kulturní akce u příležitosti významných svátků, filmová promítání, výstavy a koncerty. Množství a rozšíření jednotlivých osvětových klubů vypovídá o sdružování Bulharů za kulturními účely po celé České republice. Bulharské kulturně osvětové sdružení v Brně s kořeny ve třicátých letech dvacátého století, jehož původ se odvíjí od činnosti spolku bulharských zahradníků Sv. Georgi, reprezentovalo v sedmdesátých a osmdesátých letech největší klub bulharské menšiny na našem území. Od roku 1989 se klub, stejně jako ostatní bulharské kluby, vyrovnává se ztrátou finančních dotací a nutností hledat nové zdroje, které by zajistily jejich fungování. Jejich činnost však i nadále pokračuje.32 Roku 2002 dochází k oficiálnímu zániku kulturně osvětového klubu a vzniká Bulharské kulturně osvětové sdružení v Brně, které pořádá pravidelná setkání i kurzy bulharštiny. Při sdružení působí i folklorní soubor bulharských tanců Kytka. Druhým typickým reprezentantem aktivit Bulharů na území České republiky je Bulharský kulturně osvětový klub v Ostravě, jehož počátky spadají rovněž do období první Československé republiky. Dle údajů z roku 2001 klub sdružoval více než polovinu jedinců bulharské národnosti žijících v Moravskoslezském kraji.33 Klub zajišťuje kulturní vyžití, ale i styk Bulharů s českými i bulharskými úřady, dále se v prostorách klubu konají bulharské parlamentní i prezidentské volby.34 Tato organizace tak účinně propojuje péči o kulturu se snahou usnadnit život příslušníkům menšiny.
3. 4. Sdružení provozující bulharský lidový tanec Jedním ze stěžejních způsobů sebe prezentace Bulharů v České republice je bulharský lidový tanec. Od roku 2003 bulharské tance představuje české veřejnosti taneční soubor Bulgari při Občanském sdružení Zaedno, který pořádá taneční kurzy určené i Čechům. Dalším významným představitelem bulharského folkloru je brněnský taneční soubor Pirin, který nese název dle bulharského pohoří. Tradiční bulharský lidový tanec se tančí v kruhu a není na rozdíl od českých lidových tanců párovým tancem. Mezi jednotlivými tanci existují rozdíly dle sedmi bulharských krajů, z nichž každý má i svůj specifický kroj, který je uzpůsoben specifikům 32
Uchováno v paměti. Praha: Bulharská kulturně osvětová organizace v ČR, 2006, s. 51. Uchováno v paměti. Praha: Bulharská kulturně osvětová organizace v ČR, 2006, s. 56. 34 Uchováno v paměti. Praha: Bulharská kulturně osvětová organizace v ČR, 2006, s. 56. 33
23
daného tance. Příslušníci jednotlivých souborů působících v České republice oblékají jednotný kroj. Na rozdíl od České republiky, kde krojové tradice přetrvávají převážně jen v určitých oblastech, se kroje oblékají a tradice se dodržují rovnoměrně ve všech sedmi krajích s obdobnou intenzitou. Bulharský a český folklor se formálně odlišuje, ale pro obě národnosti představuje pojítko s minulostí a tradicí a možnost vystoupit z každodenního života a sdílet prožitek z vlastní kultury společně s krajany. Zároveň se mezi příslušníky bulharských tanečních souborů řadí i několik Čechů. Tanec představuje pro Bulhary především možnost zůstat v kontaktu se zemí svého původu a uchovat si část své identity. V souborech působí tanečníci, kteří se o lidovou tradici zajímali a tanci se věnovali již v Bulharsku. Zároveň se však řada příchozích, kteří v době života v Bulharsku neprojevovali hlubší zájem o folklor a lidový tanec, v České republice aktivně zapojuje do tanečních souborů a účastní se společných oslav. Mimo rodnou zemi tak nacházejí cestu k vlastní tradici. Bulharské kulturně osvětové kluby, občanská sdružení i Bulharský kulturní institut v Praze představují v současnosti hlavní původce snah o aktivní fungování a uchování bulharské kultury v České republice. Jejich prostřednictvím se Češi mohou přímo účastnit bulharského kulturního života a sdílet významné hodnoty příslušníků bulharské společnosti. Úspěšnost těchto snah však bezprostředně závisí i na aktivitě české veřejnosti. Akce obvykle navštěvují Češi s osobními vazbami na bulharské prostředí, ale i lidé, kteří projeví zájem o nový kulturní zážitek. Organizace plní funkci vytváření vztahů dvojího typu, navazování a udržování vztahů mezi Bulhary žijícími v České republice, ale i vytváření vztahů mezi Bulhary a Čechy, to vše prostřednictvím kultury, jejíž uchovávání představuje druhou významnou funkci působení bulharských organizací. Kultury všedního dne i svátečních okamžiků, se kterou je česká společnost neustále konfrontována, a vůči níž se, často nevědomky, vymezuje.
24
4. Vztah české veřejnosti k bulharské kultuře Vztahy mezi Čechy a Bulhary a jejich kulturním prostředím představují výsledný produkt několika odlišných procesů. První skutečnost bezprostředně formující tyto vztahy charakterizuje historická zkušenost kontaktu obou zemí. Mezi Čechy a Bulhary v minulosti neexistovaly žádné zásadní územní či jiné spory.35 Vzájemné kontakty se vyznačovaly převážně kladným postojem obou aktérů. Hlavní motivy zájmu Čechů o Bulharsko a Bulhary vycházely z kulturně-etnického, geopolitického i osobního základu.36 Kulturně-etnický zájem vzbuzovaly pocity slovanské vzájemnosti. Vztahy mezi habsburským soustátím a Osmanskou říší i vztahy v období druhé poloviny dvacátého století spadají do oblasti geopolitických motivů. V osobní rovině se jedná o přímý kontakt s Bulhary v českém i bulharském prostředí. Intenzita styků nebyla s výjimkou let 1948 až 1989 příliš vysoká.37 Právě toto období a jeho dědictví však v paměti české společnosti významně ovlivňuje současný pohled na Bulhary. Poměrně nízký zájem obou zemí na vzájemném střetávání způsobený geografickou polohou zemí i jejich odlišnými prioritami se z velké části orientoval na oblast kulturní výměny. Vztahy České a Bulharské republiky i předchozích správních celků, ze kterých se tyto země vyvinuly, se promítly do vnímání druhého. Další faktor ovlivňující vztah české společnosti k bulharské kultuře představují shodné a odlišné rysy obou kulturních tradic.
4. 1. Shodné a odlišné České a bulharské prostředí se vyznačuje řadou analogií i odlišností. Společný faktor představuje příslušnost ke Slovanstvu, která se do popředí dostala především ve století devatenáctém a dvacátém. Období nazývané národní obrození, které probíhalo v obou zemích, vytvořilo pouto mezi českým a bulharským kulturním životem. „Zrodila se teorie o patriarchálnosti jako symbolu přechodu k jedinému slovanskému národu. Podle této teorie jsou patriarchální společenské vztahy
alternativou
k bezvýsledným
politickým
35
sporům
v tehdejší
české
RYCHLÍK, Jan. Dějiny Bulharska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000, s. 380. ČERNÝ, Marcel. Český přínos k modernizaci nového a novodobého Bulharska. In Úloha české inteligence ve společenském životě Bulharska. Praha: Velvyslanectví Bulharské republiky v České republice, 2008, s. 31. 37 RYCHLÍK, Jan. Dějiny Bulharska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000, s. 380. 36
25
společnosti. Balkánští Slované a konkrétně Bulhaři se stali vzorem pro ostatní.“38 Intenzitu pocitů sounáležitosti Slovanů u obrozenců a u soudobé české společnosti nelze ztotožňovat, avšak určité vědomí blízkosti s ostatními slovanskými národy dodnes přetrvává. Zásadní rozdíl určující kulturní zaměření obou zemí charakterizuje příslušnost
Bulharska
k východní
tradici,
tedy
odkazu kulturního
vlivu
Východořímské říše v protikladu k orientaci českého prostředí spjatého s Římem a tradicí západní. Západ a východ v tomto ohledu představují dvě kulturní prostředí, z nichž vychází řada odlišností. Související rozdíl, který se projevuje dodnes, reprezentuje otázka konfesionální. Zatímco převažujícím vyznáním v České republice je vyznání římskokatolické, v Bulharsku si udržuje primát pravoslavná církev. V pravoslavných kostelech se Bulhaři scházejí i v České republice. Víra představuje významnou součást jejich života a uchovávají si ji i v českém prostředí. Mnohým Bulharům Češi připadají ve víře chladní, Češi si všímají bulharské zbožnosti. Akcentace náboženské víry se pojímá jako specifický rys bulharského společenství, vnímaný i jedinci, kteří nejsou aktivně věřící. Odlišnosti pramenící z návaznosti na historickou tradici nepředstavují jediný determinant vzájemných vztahů. Existuje i řada rozdílů, které se projevují v rámci běžného každodenního života, a které rovněž souvisí s odlišnostmi v kulturních zvyklostech daného etnika. I přes velkou otevřenost Bulharů, kterou reflektují i sami Češi, existují v sociální oblasti určitá tabu, která se týkají nevhodného chování na veřejnosti. V české společnosti některá tato pravidla neplatí, což může u některých Bulharů utvářet dojem nekultivovanosti Čechů. Určitá zaostalost a konzervativnost českého prostředí a pomalé přijímání inovací především v oblasti moderní kultury, například módních trendů a hudby, se projevila i v názorech některých mladých Bulharů žijících v České republice.39 Tyto pohledy Bulharů na menší míru otevřenosti českého prostředí vůči kulturním vlivům se dostávají do přímého protikladu k přesvědčení některých Čechů o větší vyspělosti vlastní kultury před kulturou bulharskou. Sporný charakter vzájemné percepce obou kultur se nezakládá na objektivní realitě a vypovídajících ukazatelích vývoje, ale na vnímání kulturních odlišností, které se projevuje oboustranně. Bulhaři aktivně přijímají nové 38
RYCHLÍK, Jan. Dějiny Bulharska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000, s. 384 – 385. BITTNEROVÁ, Dana., MORAVCOVÁ, Mirjam a kol. Kdo jsem a kam patřím? Praha: Sofis, 2005, s. 276. 39
26
moderní a inovativní podněty, ale zároveň se hlásí k vlastní tradici, z níž odvozují svou identitu, a právě tato tradice pro svou odlišnost od české vzbuzuje u české veřejnosti dojem těžko uchopitelné starobylosti, která může být zaměněna i se zaostalostí. Rozdíly mezi oběma kulturními světy, odlišnost náboženského vyznání, vlivy východní tradice formující Bulharsko a neznalost tohoto prostředí však zároveň stály na počátku zájmu o Bulharsko a jeho kulturu ze strany Čechů. Odlišné zde splnilo i sjednocující funkci. Do kulturní oblasti zasahují i projevy poněkud odlišného vnímání evropského prostoru u Čechů a Bulharů. Zatímco Češi vymezují prostor především v rámci pojmů východ a západ, v bulharském prostředí dochází k větší akcentaci a vnímání odlišení jihoevropského prostoru, tedy mediteránní oblasti, evropského Středomoří, a oblasti střední a severní Evropy, která představuje kulturně odlišný svět a jeho vnitřní diferenciace na Evropu západní, střední, východní a severní již není zásadně určující.40 Toto odlišení prostoru se promítá do každodenního života, ve vnímání chování a povahy druhého i ve vnímání rozdílů ve stravování. Například česká strava se svým charakterem blíží stravě německé a jako takovou ji vnímají i Bulhaři, naproti tomu bulharská kuchyně užívá podobných surovin a jídel jako kuchyně ostatních balkánských států a blíže má i ke státům středomořským. Češi stejně jako Bulhaři Evropu pojímají především z pohledu vlastního umístění, tedy výrazněji rozlišují oblasti Evropy střední, západní, severní a oblast východu jako poněkud vzdálenější jednolitý prostor. Často z tohoto důvodu nedostatečně rozlišují mezi jednotlivými východoevropskými a jihoevropskými národy. Zároveň se v českém prostředí vyskytuje i pohled na Bulhary jako východoevropský národ s opomenutím významu jejich jihoevropského zařazení. Rovněž vnímání inovace v kulturní oblasti se odlišuje. V bulharském prostředí proces kulturního pokroku a přijímání nových vlivů probíhal od východu k západu. V českém prostředí se za všeobecně vyspělejší považuje oblast západu, na níž se česká společnost v posledních desetiletích orientuje, a k níž se obrací jako k nositeli kulturního pokroku. Další významnou kulturní odlišností Bulharů, která se promítá do vztahu k většinové české populaci, spadá do oblasti komunikace a jejích možností. První bariéru v českém prostředí pro Bulhary představuje jazyk. Zásadní rozdíl spočívá již 40
BITTNEROVÁ, Dana., MORAVCOVÁ, Mirjam a kol. Kdo jsem a kam patřím? Praha: Sofis, 2005, s. 274.
27
v systému užívaných znaků reprezentovaných českou abecedou a bulharskou azbukou. (Obrázek č. 3) V mluveném projevu existují naopak jisté shodné projevy, slova stejně znějící, avšak s odlišným, někdy i protikladným významem. Například bulharské slovo „baba“ „Баба“ vyjadřuje láskyplný vztah a označuje osobu, kterou bychom v českém jazyce nazvali zdrobnělinou „babička“. Toto slovo v bulharštině naopak vyvolá asociace jako „stará a nevzhledná“ a získává až hanlivý význam. Podobně znějící slovo tak nabývá prakticky opačného významu. Tyto jevy lze označit spíše za zajímavost, která může vést k drobným nedorozuměním ve vnímání druhého v rámci běžné komunikace mezi Čechy a Bulhary. Skutečný vztah češtiny a bulharštiny vyjadřuje jejich zařazení v rámci systému jazyků. Bulharština náleží podobně jako čeština do indoevropské rodiny jazyků a řadí se mezi jazyky slovanské. Na rozdíl od češtiny, která patří do skupiny západoslovanské, reprezentuje skupinu jihoslovanskou. Zároveň se bulharština poměrně vymyká ze standardů slovanských jazyků. Právě otázka jazyková představovala vždy v rámci českého zájmu o bulharskou kulturu jedno z hlavních zaměření. Komunikace sloužící k navazování kontaktů, následných vztahů a utváření postojů k druhému neprobíhá vždy pouze prostřednictvím slov, ale obsahuje i množství mimických výrazů a gest, které mluvené slovo doplňují, nebo zcela zastupují. Míra vzájemného porozumění závisí na vnějších projevech chování, které ale pramení z hlubších kulturních zvyklostí společnosti. Základní způsob vyjádření vzájemného porozumění či naopak nesouhlasu, tedy české kývání hlavu na znamení souhlasu a nesouhlasné vrtění hlavou jsou typickým příkladem podobných gest v českém a bulharském prostředí, ale s odlišným významem. Způsob vyjádření bulharského „ne“ však není ani analogický českému vyjádření „ano“.41 Situaci komplikuje i skutečnost, že řada Bulharů, především žijí-li v České republice či v jiné zemi užívá gest, která dominují v dané společnosti. Některé rozdíly se postupně stírají, ale jiné přetrvávají, čímž se realita stává méně přehlednou. Podstatné kulturní rozdíly a jejich promítání do běžného života přestává s postupující globalizací celé společnosti výrazněji ovlivňovat vzájemné soužití. Mnohé procesy ovlivňují bulharskou i českou společnost a jejich kulturu souběžně. I přes tyto sjednocující procesy vykazuje bulharská kultura v českém prostředí specifické rysy, které se týkají oblasti každodenního života a zřetelně vystupují 41
GLADKOVA, Hana. O řeči gest (Česko-bulharské dorozumění bez slovníku). In Antropologie dialogu. Praha: Sofis, 2000, s. 107.
28
především v souvislosti s výjimečnými událostmi, kterými jsou tradiční svátky a jejich oslavy.
4. 2. Vliv znalostí o bulharské kultuře na vnímání bulharského etnika Vnímání Bulharů jako etnické a národnostní skupiny se promítá do vztahu k bulharské kultuře a naopak. Dostatek či nedostatek znalostí o této kultuře přímo determinuje pohled na bulharské etnikum. Vztahovat se k druhému lze prostřednictvím duševních schopností, tedy znalostí o specifikách dané kultury, na jejichž základě se vytváří postoj vůči ní nebo dle citové vazby. Výsledný postoj se obvykle zakládá na kombinaci těchto dvou lidských schopností a jeho zdroj představují přímé i zprostředkované informace o daném etniku. Doktorka Mirjam Moravcová působící na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze se soustavně zabývala bulharskou problematikou a provedla řadu výzkumů, které vypovídají o vztahu k Bulharům i o znalostech v české společnosti. V devadesátých letech dvacátého století zjišťovala pohled studentů bakalářského studia na jihoslovanské národy. V rámci srovnání kulturní blízkosti s českým prostředím z 213 respondentů, 18 jedinců, tedy 8, 33 %, uvedlo Bulhary. Větší kulturní blízkost studenti pociťovali ve spojitosti se Slovinci (135 respondentů, 63, 38 %) a Chorvaty (63 respondentů, 29, 58 %). Naopak za méně kulturně blízké než Bulhary považují studenti Srby (6 respondentů, 2, 82 %) a Makedonce (3 respondenti, 1, 43 %).42 Z výsledných hodnot vyplývá, že studenti Bulhary jako příliš kulturně blízké v porovnání s ostatními jihoslovanskými národy nepovažují. Bulharskou společnost hodnotí jako kulturně jinou.43 Vnímání kulturních odlišností nezpůsobilo nezájem ze strany studentů o Bulhary. Při charakteristice jednotlivých národností zaznamenali Bulhaři největší množství odpovědí, celkem 141, tedy 66,20 %.44 Studenti a česká společnost se k bulharskému národu vztahují intenzivněji, než k ostatním jihoslovanským národům i přes vnímání odlišností mezi oběma kulturami. Nabízí se otázka po 42
MORAVCOVÁ, Mirjam. Bratr, přítel, cizinec. Pohled českých studentů na jižní Slovany. In Češi a jižní Slované. Praha: Institut základů vzdělanosti Univerzity Karlovy, 1996, s. 30. 43 MORAVCOVÁ, Mirjam. Vztah české inteligence k Bulharsku a Bulharům. Proměna etnického obrazu. In Úloha české inteligence ve společenském životě Bulharska po jeho osvobození. Praha: Velvyslanectví Bulharské republiky v České republice, 2008, s. 120. 44 MORAVCOVÁ, Mirjam. Bratr, přítel, cizinec. Pohled českých studentů na jižní Slovany. In Češi a jižní Slované. Praha: Institut základů vzdělanosti Univerzity Karlovy, 1996, s. 31.
29
příčinách tohoto vztahování a vymezování se k Bulharům. Vliv historické zkušenosti vzájemných kontaktů se projevuje ve větší míře, než osobní zkušenost s Bulhary, kteří se stali součástí české společnosti. Většina dotazovaných neměla s Bulhary a jejich kulturou větší osobní zkušenosti. V jejich hodnoceních se tedy vyskytují spíše charakteristiky Bulharů převládající v české společnosti, které se utvořily v průběhu vzájemných kontaktů v minulosti. Existuje vztah mezi vnímáním kulturních odlišností a vnímáním skupiny jakožto etnika. Z průzkumů i vztahu české veřejnosti k Bulharům vyplývá, že tento vztah nelze vyjádřit přímou úměrou. Pocit odlišnosti kultury nezpůsobuje nezájem o ni, ani nevede k negativnímu vnímání etnika, které je jejím nositelem. V tomto momentu je však nutné odlišit pojmy vztah a zájem. Zájem stojí na počátku utváření vztahu, ale je i nezbytným činitelem doprovázejícím jeho průběh a zajišťující jeho trvání. Skutečnost, že i přes nedostatečné osobní kontakty se utvořil vztah k bulharskému etniku, který je v mnoha případech i pozitivní, nezaručuje dobrou kvalitu tohoto vztahu v budoucnosti. Charakter kvalitních vztahů vychází z orientace zájmu na poznání dané kultury. Bez těchto znalostí je společnost odkázána na převzaté kolektivní charakteristiky, které vždy postoj jednotlivce ovlivňují, avšak bez vlastního poznání je nelze kriticky zkoumat, a tak přejímat pravdivé a odmítat nevhodné. Průzkum podchytil i znalosti studentů o bulharské kultuře. Řada studentů se s ohledem na vědomí nedostatečných znalostí odmítla k tématu vyjadřovat. U respondentů, kteří se vyjádřili, se neukázaly hlubší či komplexnější znalosti o kultuře. Veškeré představy o bulharské kultuře vycházely z turistického vnímání země a jejích hodnot. Mezi specifickými znaky se vyskytoval růžový olej, výrobky ze dřeva a keramiky a potravinářské produkty.45 Znalost tradičních bulharských svátků se neprokázala.46 I přes vědomí vlastních neznalostí o bulharské kultuře existují jednoznačné představy o Bulharech a jejich charakterových vlastnostech. Neznalost nepředstavuje překážku v hodnocení, avšak může vést k mylnému výslednému obrazu druhého.
45
MORAVCOVÁ, Mirjam. Bratr, přítel, cizinec. Pohled českých studentů na jižní Slovany. In Češi a jižní Slované. Praha: Institut základů vzdělanosti Univerzity Karlovy, 1996, s. 42. 46 MORAVCOVÁ, Mirjam. Bratr, přítel, cizinec. Pohled českých studentů na jižní Slovany. In Češi a jižní Slované. Praha: Institut základů vzdělanosti Univerzity Karlovy, 1996, s. 44.
30
4. 3. Předsudky a stereotypy Znalosti, které si o dané kultuře a etniku, jež je jejím nositelem utváříme, a postoje, které zastáváme, nejsou pouze výsledkem naší osobní zkušenosti, ale kombinací těchto osobních prožitků s názory, postoji a zkušenostmi společnosti, z níž vycházíme a v rámci jejíchž hodnot pojímáme svět. Ztotožnění se s normami a postoji vlastní společnosti se stává pro člověka nezbytným integračním mechanismem, avšak často vede i k utváření představ, které se předávají z generace na generaci a tvoří jednotné měřítko pro posuzování druhého, které nemusí odpovídat skutečnosti. Poukaz na tyto ustálené představy, jejich vznik a formování a následná polemika s nimi ukazuje mnohdy jejich neopodstatněnost. Zároveň je nutné zdůraznit, že tyto postoje se nevztahují komplexně na celou českou veřejnost a nevyjadřují jednotný postoj celé české společnosti, avšak příklady vyskytujících se postojů odkazují k úskalím soužití. Názory českých studentů, odráží i některé vžité stereotypy, které se vyskytují v české společnosti dodnes, a mají tedy určitou vypovídající hodnotu o pohledu české veřejnosti na Bulhary, a to i přes jeho neustálé postupné utváření a proměňování. Bulhary studenti vnímají jako družné, pohostinné, impulzivní a všímají si i jejich vzájemné soudržnosti, která se však nepřeměňuje v etnický fanatismus. Označují je za snášenlivé.47 Dále reflektují jejich vztah k náboženství a význam církevní příslušnosti. Jako vzdělané studenti Bulhary vnímají, ale vzdělanost neoznačili za charakteristickou vlastnost bulharské společnosti, podobně jako pracovitost a solidnost v obchodním styku.48 Vzhledem k nedostatku znalostí a osobních zkušeností s bulharským prostředím lze tyto názory řadit do oblasti stereotypů. Jako prvotní podstatný problém, který se promítá do vzájemných vztahů, vystupuje nezájem o druhého. Mnoho Čechů zásadně neodlišuje Bulhary od ostatních jihoevropských či východoevropských národů. Jedná se z části o důsledek absence hlubších znalostí bulharské kultury a zvyklostí, které by je charakterizovaly a identifikovaly, ale také dědictví dřívějších kontaktů. 47
MORAVCOVÁ, Mirjam. Bratr, přítel, cizinec. Pohled českých studentů na jižní Slovany. In Češi a jižní Slované. Praha: Institut základů vzdělanosti Univerzity Karlovy, 1996, s. 31. 48 MORAVCOVÁ, Mirjam. Vztah české inteligence k Bulharsku a Bulharům. Proměna etnického obrazu. In Úloha české inteligence ve společenském životě Bulharska po jeho osvobození. Praha: Velvyslanectví Bulharské republiky v České republice, 2008, s. 120.
31
Z období pobytu bulharských zahradníků v Československu pochází například přísloví: „Dře jako Bulhar.“49 Tato původně kladná charakteristika vycházející z osobní zkušenosti s bulharskými zdatnými zahradníky, která vyvrátila dřívější předsudky o nepracovitosti bulharského národa, se postupně proměňovala v opak, tedy stereotypní představu Bulharů jako těžce manuálně pracujících lidí s opomenutím jejich duchovních kvalit a kulturního přínosu. Při střetu dvou společností představují hodnoty jejich kultur hlavní oblast, z níž tyto ustálené představy vznikají. Další sféru vzniku stereotypů zastupuje strach z cizího a neznámého, který rovněž souvisí s neznalostí, nezájmem a má kořeny i v historickém pojímání balkánského prostoru. „Balkán hraje tuto úlohu už tradičně, vždy byl vnímán jako cizorodý prvek v evropském prostoru, již proto, že byl dlouholetou sférou muslimského vlivu, klínem vraženým do říše křesťanstva. Vše zlé či sporné, co se dělo v Evropě, mohlo být kdykoliv vztaženo k Balkánu.“50 Strach z neznámého se projevil i v devadesátých letech dvacátého století v souvislosti se schematizujícím přisuzováním kriminálních sklonů cizincům z východoevropských zemí. Současné česko-bulharské vztahy navazují na dlouholetou tradici, kterou významně ovlivnil rok 1989 a změna politického uspořádání nově vzniklé České republiky. O situaci v devadesátých letech dvacátého století vypovídají zprávy v dobovém tisku. V důsledku snahy české společnosti o utužení vlastního sebevědomí dochází k určitému snižování východoevropských zemí a mezi nimi i Bulharska. Češi se cítí být více Evropany a považují se za ekonomicky vyspělejší.51 V souvislosti se snížením politického a hospodářského zájmu dochází i k poklesu zájmu o cestování do Bulharska a poznávání bulharské kultury. Bulharsko se stává symbolem „doby minulé“ a není na něj pohlíženo jako na atraktivní destinaci s výjimečnou kulturou a bohatou tradicí. Pocit větší hospodářské a politické vyspělosti a nadřazenosti se přenáší i do kulturní sféry. Vztah české veřejnosti k bulharské kultuře neovlivňuje pouze charakter této kultury a její vnější projevy, jako způsob oslav svátků, bulharská gastronomie,
49
MORAVCOVÁ, Mirjam. Bratr, přítel, cizinec. Pohled českých studentů na jižní Slovany. In Češi a jižní Slované. Praha: Institut základů vzdělanosti Univerzity Karlovy, 1996, s. 35. 50 VELIČKO, Todorov. Český obraz Bulharska a Bulharů (1992-1994). In Češi a jižní Slované. Praha: Institut základů vzdělanosti Univerzity Karlovy, 1996, s. 59. 51 VELIČKO, Todorov. Český obraz Bulharska a Bulharů (1992-1994). In Češi a jižní Slované. Praha: Institut základů vzdělanosti Univerzity Karlovy, 1996, s. 60.
32
hudba, ale i způsob vnímání druhého skrze vidění sebe sama. Hodnocení a potvrzení sebe sama a hodnoty vlastní kultury probíhá často ve vymezení vlastního místa mezi ostatními etniky a jejich kulturami. Dále se do oblasti kultury promítá politická, ekonomická, sociální i historická perspektiva. I přes neustálou proměnu i v rámci některých stereotypních představ lze spatřovat i trvalé ukazatele, kterými jsou právě oblasti, kterých se tyto představy týkají. Například vztah Bulharů k práci byl v různých historických obdobích v české společnosti vnímán jinak, často naprosto protikladně. Není však náhodné, že právě tato oblast Čechy v tak velké míře zajímala a neustále se k ní ve svých hodnoceních vraceli.
4. 4. Vývoj obrazu Bulhara, perspektivy soužití Vztahy české veřejnosti k Bulharům a akceptace jejich kulturních zvyklostí podléhají neustálé proměně. K zachycení změn ve vnímání bulharské jinakosti v současné společnosti lze opět využít části dat získaných výzkumy doktorky Moravcové. Šetření se váže k roku 2008, avšak zobrazuje tendence, na něž je vhodné vzhledem k budoucímu vývoji česko-bulharských vztahů upozornit. Jako varovný signál působí skutečnost zužování pohledu českých studentů na Bulhary. Většina charakteristik zohledňovala především povahové vlastnosti, jako například emotivnost, vřelost a otevřenost.52 Do popředí vystupují představy o charakterových vlastnostech a snadno viditelných projevech kultury. Pohled na odlišné etnikum se utváří opačným způsobem, než by za ideálních okolností měl. Nejprve je vhodné poznat kulturu etnika a teprve na tomto základu tvořit jeho výsledný obraz. Utvořené nepodložené představy jsou překážkou skutečného poznání. Povrchně utvořené, ač kladné představy, negarantují kvalitnější mezikulturní dialog. Další nepříznivý jev představuje snižování znalostí o bulharské kultuře v návaznosti na nižší věk respondentů. „Pro třetinu dotázaných studentů byla bulharská společnost neviditelná.“53 Neznalosti z velké části způsobuje nedostatek 52
MORAVCOVÁ, Mirjam. Vztah české inteligence k Bulharsku a Bulharům. Proměna etnického obrazu. In Úloha české inteligence ve společenském životě Bulharska po jeho osvobození. Praha: Velvyslanectví Bulharské republiky v České republice, 2008, s. 123. 53 MORAVCOVÁ, Mirjam. Vztah české inteligence k Bulharsku a Bulharům. Proměna etnického obrazu. In Úloha české inteligence ve společenském životě Bulharska po jeho osvobození. Praha: Velvyslanectví Bulharské republiky v České republice, 2008, s. 122.
33
pramenů poznání, tedy osobní zkušenost s Bulhary v Bulharsku a v České republice i zprostředkované informace z médií. Znalosti se opírají o historickou zkušenost vlastní společnosti a společně sdílené normy a postoje. Hlavní úsilí při vytváření příznivého vztahu mezi Čechy a Bulhary by se mělo zaměřit především na aktivity v rámci České republiky. Například formou přibližování bulharské kulturní reality. Vliv znalostí o bulharské kultuře se zároveň zpětně promítá do vnímání kulturní odlišnosti či blízkosti. V důsledku nižších znalostí nejsou reflektovány jednotící rysy obou kulturních prostředí a vzájemné propojení. Za spojující prvky české a bulharské společnosti označovali respondenti převážně příslušnost k nadnárodním společenstvím. Tedy rys evropanství a slovanství. Věk respondentů ovlivňoval i orientaci jejich zaměření na určitá období kontaktů v minulosti. Mladší jedinci vnímali převážně kontakty obou zemí v období druhé poloviny dvacátého století a v tomto kontextu si všímali hospodářských kontaktů na úkor kulturních styků.54 Kulturní specifika ustupují do pozadí a prosazují se obecnější charakteristiky, které se zakládají na racionálních úvahách, nikoli na osobní citové vazbě. Vývoj obrazu Bulhara v české společnosti nepředstavuje náhodný proces. Výsledný pohled se vytvořil v důsledku působení mnoha odlišných faktorů. Ani v současnosti není tento proces u konce. Skutečnost, že již existující postoje a představy lze určitým způsobem utvářet, opravovat a formovat tak, aby příznivě ovlivňovaly vzájemné soužití, skýtá potenciál, který by měl být využit.
54
MORAVCOVÁ, Mirjam. Vztah české inteligence k Bulharsku a Bulharům. Proměna etnického obrazu. In Úloha české inteligence ve společenském životě Bulharska po jeho osvobození. Praha: Velvyslanectví Bulharské republiky v České republice, 2008, s. 125.
34
5. Podpora sbližovacích snah ze strany České republiky Po poukazu na vývoj vzájemných styků a proměny charakteru vztahů je vhodné představit postoj České republiky ve vztahu k bulharské kultuře, míru podpory etnického sbližování a kulturního přibližování Bulharů české veřejnosti a hlavní původce těchto snah. Sdružení Bulharů, která působí na českém území, představují pouze jednu ze stran v rámci problematiky mezikulturní spolupráce Čechů a Bulharů. Výrazným činitelem, který zasahuje do procesu rozvoje vzájemných vztahů, je samotný český stát. Podpora aktivit bulharské menšiny se přímo promítá do možnosti Čechů objevovat bulharskou kulturu a seznamovat se s ní.
5. 1. Finanční podpora Bulharská menšina má jako jedna z dvanácti nejpočetnějších menšin v České republice svého zástupce v Radě vlády pro národnostní menšiny. Od 13. dubna roku 2011 byla zástupkyní za bulharskou menšinu jmenována dle usnesení vlády číslo 264 Mgr. Světlana Lazarova, která ve funkci nahradila MUDr. Atanase Ivana Belkova.55 Rada působí jako poradní orgán vlády, zabývá se sledováním
situace
etnických
menšin
v České
republice
a
dodržování
mezinárodních úmluv k ochraně menšin i Listiny základních práv a svobod. Vedle snah o zajištění ochrany práv příslušníků bulharské národnostní menšiny stát také finančně přispívá na činnost bulharských spolků a občanských sdružení ve formě dotací, které spadají do kompetence Ministerstva kultury a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. V roce 2010 vynaložilo Ministerstvo kultury v rámci dotačního programu na podporu kulturních aktivit příslušníků bulharské národnostní menšiny prostředky v celkové hodnotě 227 tisíc korun českých. Částka byla přerozdělena mezi Bulharské kulturně osvětové sdružení v Brně a občanská sdružení Pirin a Vazraždane. Finanční prostředky směřovaly na projekty Bulharský folklor jako součást evropské integrace (20 tisíc korun českých), Uchování bulharských
55
Vláda České republiky. Členové/členky Rady vlády pro národnostní menšiny [online]. [cit. 11. dubna 2012]. Dostupné z WWW: .
35
lidových tradic a tanců (58 tisíc korun českých), Dny bulharské kultury (65 tisíc korun českých) a Klub Vazraždane (84 tisíc korun českých).56 S ohledem na omezené finanční zdroje, které je nutné přerozdělovat v rámci programů všem početnějším etnickým menšinám zastoupeným v České republice, je vhodné zaměřit se především na formu využití dotací a jejich vhodné investování do aktivit, které by přispěly největší měrou ke kulturnímu i etnickému sbližování. Míra podpory aktivit se odvíjí od oficiálních závazků České republiky, formy a kvality předložených projektů i početnosti menšin a naléhavosti řešení multikulturního soužití. Řada akcí pojímá menšinovou problematiku hromadněji, avšak chybí větší specializace, která by neukazovala pouze obecnou nutnost respektovat v rámci společenských norem příslušníky odlišných národností a kultur, ale která by umožnila nalezení osobního vztahu k jedinečnosti konkrétní kultury, v důsledku jejího bližšího poznání, jež by vycházelo z kulturního představení menšiny v rámci daných projektů. Finanční podpora aktivit bulharské menšiny v České republice má svou oporu v zákonných opatřeních i mezinárodních úmluvách a funguje, avšak orientuje se především na podporu bulharských organizací a programů na podporu příslušníků menšiny v rámci jejich rovnoprávného postavení a plnění jejich práv, nikoli na přímé snaze vytvářet aktivně příznivé vztahy mezi českým a bulharským etnikem ve společnosti, které by se konstituovaly v důsledku vzájemného kulturního poznávání. Podpora aktivit k uchování bulharské kultury plní důležitý úkol, který by však bylo vhodné rozšířit i o intenzivnější snahu o šíření kulturních znalostí v české společnosti. I přes absenci komplexnějšího programu vzájemného sbližování probíhají dílčí akce a programy za účelem podpory přibližování kultury bulharské menšiny Čechům.
5. 2. Programy V rámci koncepce politiky vůči národnostním menšinám vznikl v Praze roku 2009 Dům národnostních menšin, který má plnit funkci multikulturního centra a poskytovat tak prostory ke kulturním aktivitám menšin na území hlavního města 56
Úřad vlády ČR. Sekretariát Rady vlády pro národnostní menšiny. Zpráva o situaci národnostních menšin v České republice za rok 2010 [online]. 16. 6. 2011 12:52 [cit. 11. dubna 2012]. Dostupné z WWW: .
36
Prahy. Snahy o realizaci projektu probíhaly již od počátku devadesátých let a hlavní iniciativu přebrali zástupci slovenské a polské národnosti.57 Výjimečnost projektu spočívá v charakteru centra, které by spojovalo jednotlivé národnosti i v zaměření na děti a mládež.58 Aktivity se týkají přímo dětí z příslušných menšin, ale i rozšiřování informací o národnostních menšinách u českých dětí. Dům národnostních menšin pořádá programy určené pro mateřské, základní a střední školy i širokou veřejnost. Dle věku účastníků akce nabývají příslušné formy od loutkových představení,
až
po
seminární setkání
a
filmová
promítání.
V současnosti Dům národnostních menšin užívají vedle Bulharů i příslušníci chorvatské, maďarské, německé, polské, romské, ruské, rusínské, řecké, slovenské, srbské a ukrajinské menšiny. Další kulturně zaměřenou akcí na území hlavního města Prahy, které se účastní i bulharské folklorní soubory, je pravidelně v květnu pořádaný mezinárodní folklorní festival Praha srdce národů, který se koná již od roku 1999. Akce se orientuje na tradiční kulturu. Zde se návštěvníci mohou částečně seznámit s bulharským folklorem a zároveň zhlédnout vystoupení tanečníků z dalších zemí. Na květen roku 2012 organizuje Bulharský kulturní institut program Dny bulharské kultury na Moravě, který proběhne v pěti moravských městech, Brně, Kroměříži, Ostravě, Uherském Hradišti a Vsetíně. Oslavy se váží k 1150. výročí mise Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu a probíhají v květnu, který je měsícem bulharské kultury a vzdělanosti. Projekt zaštiťuje česká ministryně kultury Alena Hanáková a bulharský ministr kultury Veždi Rašidov. Celá akce tvoří součást programu oslav Dne Evropy, které pořádá Zastoupení Evropské komise v České republice spolu s dalšími českými a mezinárodními subjekty. Jako partneři vystupují kulturní domy měst Ostrava, Vsetín, Uherské Hradiště, Kroměříž, sdružení místních Bulharů a radnice bulharských měst Burgas a Primorsko.59 Tato akce s bohatým kulturním programem demonstruje vhodné pojetí komunikace mezi kulturami a možnost prezentace odlišné kultury, a zároveň ukazuje složitost podobných iniciativ v souvislosti s množstvím zainteresovaných subjektů, které se
57
BALVÍN, Jaroslav. Koncepce politiky hl. m. Prahy ve vztahu k národnostním menšinám. Praha: Komise Rady hl. m. Prahy pro oblast národnostních menšin, 2003, s. 39. 58 BALVÍN, Jaroslav. Koncepce politiky hl. m. Prahy ve vztahu k národnostním menšinám. Praha: Komise Rady hl. m. Prahy pro oblast národnostních menšin, 2003, s. 40. 59 Bulharský kulturní institut v Praze [online]. [cit. 28. dubna 2012]. Dostupné z WWW:.
37
projektu účastní. Od lokálních kulturních domů, až po mezinárodní rovinu. Existence tohoto projektu potvrzuje, že podobné aktivity jsou realizovatelné a prospěšné. V rámci akce proběhne řada koncertů, představí se folklorní soubory a součástí budou i filmová promítání. Z dalších projektů lze zmínit i Dny bulharského filmu. Nejefektivnější způsob představení bulharské kultury české veřejnosti spočívá v možnosti aktivní spoluúčasti a prožitku z ní, například formou vystoupení tanečních folklorních souborů, ale například i prostřednictvím účasti na oslavách velikonočních svátků. Seznámení s tradicemi a pochopení společného základu svátků i jejich specifické rysy přispějí k vytváření vztahu k dané kultuře i jejím nositelům. V současné multikulturní společnosti je nutné probouzet u dětí již od raného dětství zájem o druhé, jelikož neznalost představuje největší překážku ve vzájemném soužití. Toto probouzení zájmu nemá za úkol potlačit vlastní kulturní hodnoty, ale umožnit vytváření vlastních postojů k jiným etnickým skupinám.
5. 3. Mediální zájem V éře
moderních
komunikačních
a
informačních
technologií
již
nepředstavuje problém dostupnost informací, ale způsob práce s nimi. Budování obrazu menšiny ovlivňují informace, které o ní lze získat a jejich přístupnost. Nárůst počtu informací neprovází nezbytně i nárůst informovanosti. Veřejné mínění výrazně determinují sdělovací prostředky, které formují postoje a názory převládající ve společnosti, ale volbou témat do značné míry ovlivňují i její zájem či nezájem o danou problematiku. Jedním z cílů ochrany národnostních menšin je možnost šíření informací v jazyce daných menšin. Do této sféry náleží poskytování dotací Ministerstva kultury České republiky na vydávání periodik Roden glas, jež vydává občanské sdružení Bulharská kulturně osvětová organizace a Balgari, jehož vydavatelem je občanské sdružení Vazraždane. Tato periodika se zaměřují na šíření informací v rámci bulharského etnika, vycházejí v bulharském jazyce a nejsou určeny primárně české veřejnosti. Dotace pokryjí pouze část nákladů, zbylé prostředky poskytují občanská sdružení, která je vydávají.
38
Časopis Roden glas v současnosti vychází formou dvouměsíčníku. Tradice vydávání tohoto časopisu započala již roku 1972. Dotace z Ministerstva kultury České republiky směřují na tento projekt od roku 2002.60 Obsahuje převážně původní texty zaměřené na oblast kultury. Věnuje se především životu Bulharů v České republice. Upozorňuje na konání oslav bulharských svátků a příležitosti k setkání. Časopis výjimečně nabízí i některé texty českých autorů. Balgari vychází s obdobnou pravidelností. Historie jeho vydávání počíná roku 2001. Do časopisu přispívají především Bulhaři žijící v České republice, ale i autoři dopisující z Bulharska. Články se také věnují především oblasti kultury, situaci Bulharů v Čechách, ale i ve světě. Časopis se zaměřuje na významné osobnosti bulharského kulturního a společenského života. Obě periodika zohledňují i bulharskou školu v České republice. Prostor věnovaný bulharské kultuře v rámci českého tisku a televizního i rozhlasového vysílání není příliš velký a poukazuje na nedostatečný zájem. Zprávy o Bulharsku se vyskytují v českých médiích příležitostně v kontextu hospodářských či mezinárodně politických událostí. Prezentace života Bulharů v českém prostředí probíhá ještě v menším rozsahu. Propagace konkrétních kulturních akcí závisí především na finančních možnostech pořadatelů, obvykle jednotlivých bulharských občanských sdružení. Míra účasti české veřejnosti na kulturních událostech bulharské menšiny se přitom přímo odvíjí od rozsáhlosti jejich zveřejnění a zpřístupnění veškerých informací o konaných akcích. Současný stav šíření informací o kulturních událostech, akcích a programech má za následek skutečnost, že aktivit se účastní především zájemci a lidé s vazbou na toto prostředí. Pro většinovou společnost zůstávají aktivity Bulharů v České republice téměř neznámé. Při posuzování postavení menšinového etnika ve většinové společnosti se obvykle uvažuje o sociálním postavení jedinců. Po většinové společnosti se vyžaduje především akceptace jejich původu a vyloučení případné diskriminace v závislosti na vnějších znacích, například odlišné barvy kůže. Neméně důležitý faktor zastupuje i akceptace etnicity a kultury dané minority. Kulturní zvyklosti a
60
VAŇKOVÁ, M. Bulharská menšina. In. Analýza periodik vydávaných organizacemi národnostních menšin, na které je poskytována dotace ze státního rozpočtu. Krompach: Občanské sdružení Média 007, 2009. Ed. Barbora Spalová [online]. 19. 4. 2010 13:08 [cit. 11. dubna 2012]. Dostupné z WWW: .
39
způsob pojímání světa i chování v každodenních situacích jsou s každým člověkem spjaty stejně neodlučitelně, jako jeho fyziologický původ. Nerespektování dané kultury, která charakterizuje a vymezuje své nositele, se mnohých jedinců dotýká významněji, než nepříznivé hodnocení jejich vnějších fyzických znaků. Teorie hodnotící jedince na základě rasové či národnostní příslušnosti lze odsoudit jako neopodstatněné bez nutnosti hlubšího promýšlení či pochybností o vlastní hodnotě. Útoky na specifičnost a hodnotu vlastní kultury, se kterou je každý její nositel bezprostředně spjat se do vnímání sebe sama promítají často intenzivněji.
40
6. Vybrané aspekty bulharské existence v českém prostředí Ke komplexnosti pohledu na problematiku bulharské kultury v českém prostředí je vhodné věnovat prostor i přímo jejím nositelům a představení jejich postoje. Za tímto účelem byly prováděny rozhovory s příslušníky bulharské menšiny v České republice. (Rozhovor č. 1) Některé takto získané poznatky odpovídají již zjištěným skutečnostem a shodují se i se zmiňovanými zjištěními doktorky Moravcové, jiné odkazují k rozmanitosti kulturní reality. Pozornost je věnována reflexi vztahů z řad příslušníků bulharské menšiny a vybraným projevům z bulharského svátečního i všedního života, a to dle vlastní zkušenosti s prostředím bulharské menšiny v České republice.
6. 1. Vztah k původní kultuře a potřeba začlenění do české společnosti Ve vztahu dotazovaných Bulharů k pojímání vlastní kultury se shodně objevuje pocit neodlučitelnosti od rodné společnosti a původní bulharské kultury. Život v České republice je pojímán jako existenční záležitost. Především jako potřeba vydělávat peníze a zaopatřit rodinu. V souladu s tímto úkolem zároveň Bulhaři vnímají požadavek přizpůsobení se českým poměrům. Zejména v zaměstnání a veřejném působení ve společnosti. Tento požadavek však nevnímají jako ztrátu svých vlastních kulturních hodnot. V soukromém životě hovoří bulharským jazykem, dodržují původní bulharské svátky, jedí tradiční bulharské pokrmy. Do Bulharska se pravidelně vracejí.61 Prožitek vlastní kultury v českém prostředí nevystupuje do konfliktu s kulturou českou, ale uplatňuje se paralelně s ní. Vnímání rozdílnosti české a bulharské kultury, které se projevilo v názorech českých studentů, lze vysledovat i mezi názory Bulharů. Pocit odlišností v kulturní sféře vystupuje do popředí více, než pocit odlišnosti ve způsobu každodenního života. V tomto ohledu je hodnocen pouze odlišný životní status a podmínky v české a bulharské společnosti, a dále rozdíly v chování, například menší otevřenost Čechů. S ohledem na větší otevřenost a přátelskost Bulharů a význam, jež pro ně mají společně sdílené chvíle a oslavy, překvapuje názor o obtížnějším navazování vztahů s jinými Bulhary v České republice, který se vyskytl ve více
61
Příloha. Rozhovor č. 1, s. 51 – 54.
41
případech.62 I tato skutečnost potvrzuje význam pořádání kulturních akcí a jejich podpory pro rozvoj vztahů v rámci bulharské menšiny.
6. 2. Dva konkrétní projevy bulharské kultury a jejich integrační role Trifon Zarezan neboli Den Svatého Trifona je tradičním bulharským svátkem vinařů a vína. Občanské sdružení Zaedno organizuje od roku 1992 každoročně oslavu tohoto svátku i v České republice. V původní tradici se jedná o oslavu spojenou se zastřiháváním vinných rév za účelem vysoké budoucí úrody. Lidé se scházejí za doprovodu hudby, pijí víno a oslavují. Svátek připadá na 14. února. Bulhaři slaví i v České republice svátek svatého Trifona v únoru, obvykle v pátek nejbližší tomuto datu formou kulturní akce s bohatým programem, který zahrnuje bulharskou hudbu, tanec i tradiční pokrmy. (Obrázek č. 4 - 8) V Bulharsku lidé slaví více soukromě a pořádají společné oslavy se známými či v rámci vesnic. Pro české Bulhary svátek představuje možnost setkání a udržování kulturní tradice vlastní země. Zároveň však existují i v České republice jedinci, kteří dávají přednost soukromým oslavám tohoto svátku. Na akci se volí car vína z účastníků oslav dle úspěchu v absolvovaných disciplínách, mezi nimiž je zpěv, ukázka síly, zastřihávání větví vinné révy i degustace alkoholu. Nedílnou součást oslav svátku vína tvoří bulharský lidový tanec a hudba, která se vyznačuje rychlými rytmy. Svátek propojuje nejen Bulhary žijící v České republice, ale je navštěvován i příslušníky jiných národností z oblasti Balkánu i rodilých Čechů. Forma oslav ukazuje otevřenost Bulharů vůči české veřejnosti. Program probíhá v bulharštině, avšak souběžně s českým překladem. Druhým projevem bulharské kultury v českém prostředí, který umožňuje budování pocitu identity sdílený s ostatními, je svátek Baba Marta, který se slaví 1. března v souvislosti s příchodem jara. Jedná se o velmi starou tradici. Při této příležitosti se Bulhaři zdobí náramky a ozdobami z provázků s charakteristickou bílou a červenou barvou. Tyto barvy patří mezi tradiční a objevují se často i na bulharských krojích. Bílá symbolizuje dlouhý život, červená slunce, plodnost. Tyto takzvané marteničky (Obrázek č. 9) si navzájem lidé mohou darovat pro štěstí a zdraví. Zdobí se jimi i stromy, obydlí a zvířata. Takto se nosí po období jednoho
62
Příloha. Rozhovor č. 1, s. 51 – 54.
42
měsíce. Sundávají se při uzření letícího čápa. Po sundání se uváže na rozkvetlý strom, nebo ukryje pod kámen společně s přáním, které by se mělo vyplnit. Svátek se dodržuje dodnes v Bulharsku i v České republice, kde však jeho slavení naplňuje i integrační a identifikační funkci. Označení červeno bílými náramky odlišuje v tomto období Bulhary od ostatního českého obyvatelstva a umožňuje snáze identifikovat ostatní krajany, a tak může být prostředníkem navazování kontaktů.
6. 3. Pojetí kulturní odlišnosti Sváteční život Bulharů a charakter oslav ukazuje českému obyvatelstvu pestrost bulharské kultury a její odlišnost. Zároveň je vhodné si uvědomit, že život Bulharů v české republice podléhá podobným zákonitostem. Ačkoli Bulhaři vychází z původně odlišného kulturního prostředí, tvoří plnohodnotnou součást české společnosti a sdílí i některé společné normy a hodnoty. Kulturní odlišnost by neměla zapříčinit tvorbu stereotypních hodnocení. Každodenní všední život Bulharů v České republice se od života Čechů ve smyslu organizace dne zásadním způsobem neliší. Rytmus jejich dne určuje především pracovní režim a nutnost hmotně zajistit vlastní rodinu, což se obvykle váže i k důvodu příchodů. Domněnka o silné patriarchálnosti bulharské společnosti a hlavní úloze muže i v rodinném prostředí patří spíše do sféry přežívajících stereotypů. Vývoj postavení muže a ženy v rodině bulharské a české se řídí dle obdobného trendu. Představa muže jako hlavního živitele rodiny přetrvává, ale záleží především na individuálním rozvržení úlohy jedinců v dané konkrétní rodině.63 Zásadní rozdíl z tohoto hlediska mezi českou a bulharskou rodinou neexistuje. Tato skutečnost potvrzená i rozhovory s příslušníky bulharské menšiny ukazuje, že česká a bulharská kultura a společenské hodnoty prochází podobným vývojem. Bulharská i česká kultura se vzájemně hodnotí jako odlišné. Toto hodnocení je vzhledem k historické tradici zcela oprávněné. Odlišnost pojímaná jako pestrost a příležitost k obohacení vlastní kulturní tradice by měla mít přednost před nezájmem o jinou kulturu, snižováním její hodnoty, či tvorbou stereotypních představ, které se z vnímání charakteru kultury přenáší i na její nositele.
63
Příloha. Rozhovor č. 1, s. 51 – 54.
43
Závěr Bulharské etnikum a jeho kultura v českém prostředí vždy vzbuzovaly zájem, a to i přes geografickou vzdálenost zemí, odlišnost kulturních tradic a v určitých historických obdobích i nedostatečnou intenzitu styků. Proces stýkání a prolínání kultur sebou nese nebezpečí ztráty jejich specifičnosti a jedinečnosti, v důsledku nutnosti začlenění menšinové společnosti do většinové. Naopak intenzivní prosazování vlastní kultury může mít za následek nepříznivé vzájemné vztahy. Z tohoto důvodu je nutné klást si otázku po nalezení vhodné cesty ke sblížení a bezproblémovému soužití. Ve vzájemných vztazích se často projevuje logická tendence hodnocení druhého měřítky vlastní společnosti. Poznat „cizí“ kulturu, docenit ji a pochopit ji takzvaně zevnitř představuje velmi obtížný, ne-li nemožný úkol. Kultura daného etnika však souvisí s vnímáním tohoto společenství a promítá se do vzájemného soužití. Právě kultura představuje prvek, kterým se od sebe jednotlivé společnosti odlišují, ale může zapůsobit i jako prostředník vytváření vzájemného vztahu. Prvním předpokladem je vzbuzení zájmu o danou kulturu, o které se snaží i organizace Bulharů v České republice. Kulturní sféra má velký potenciál k vytváření příznivých mezi-etnických vztahů a začleňování menšin do většinových společností bez nutnosti ztráty jejich specifičnosti. Vhodnou podporou těchto snah i ze strany vládních kruhů lze budovat příznivější vztah Čechů k menšinám, nejen té bulharské. Poznání kulturního bohatství daného etnika značně minimalizuje tendence vyvyšování se nad druhého. Národnostní a etnické problémy představují i v současnosti velmi aktuální problém. Šíření osvěty v této oblasti může přispět k lepším poměrům panujícím v české společnosti i rozšíření obzorů a znalostí českého obyvatelstva. Zaznamenaný trend snižování orientace studentů v bulharské kultuře, které se projevuje ve vztahu k bulharskému etniku, poukazuje na naléhavost řešení této problematiky. Multikulturní výchova formou zážitkové pedagogiky, při níž se studenti seznámí zajímavou formou s kulturní realitou daného etnika, představuje vhodnou alternativu řešení této otázky. Vztah české veřejnosti k bulharské kultuře nelze jednoznačně označit charakteristikami dobrý, nebo špatný. Nejedná se o nějaký setrvalý stav či jev, ale o nekončící proces, na kterém je neustále nutné pracovat, který je třeba utvářet, 44
budovat a revidovat. Historický vývoj vzájemných vztahů i způsob utváření představ společnosti o bulharském etniku ukázal obtížnost tohoto úkolu. Velké množství determinantů vzájemných vztahů i obtížné narušování ustálených představ však nesmí způsobit rezignaci na naplnění tohoto cíle. Hlavní snahy by měly směřovat k hledání možností rozvíjení vzájemných vztahů, které budou založeny na poznání druhého v celé jeho rozmanitosti a specifičnosti. Mezi českou a bulharskou kulturou existuje množství shodných i odlišných rysů, které samy o sobě nebrání příznivému vzájemnému vztahu. Kulturní odlišnost nepředstavuje negativní jev, záleží pouze na jejím uchopení. Účast na oslavách svátku Trifon Zarezan i rozhovory s představiteli bulharského kulturního života v České republice mě přesvědčily o aktivním rozvíjení bulharské kultury i v českém prostředí a významu příslušnosti k vlastní tradici u bulharské menšiny. Vztah české veřejnosti k bulharské kultuře problematizuje především nedostatečný kontakt s ní. I při získávání informací a navazování nových kontaktů s Bulhary, kteří se veřejných kulturních aktivit neúčastní, jsem se setkala s obtížemi, které plynou z určité vzdálenosti české veřejnosti od prostředí Bulharů žijících v České republice. Šíření kulturních znalostí a zpřístupnění aktivit Bulharů proto považuji za vhodnou cestu k vytváření příznivého vztahu k bulharskému etniku.
45
Použitá literatura Antropologie dialogu : Souznění a nedorozumění mezi Čechy a Bulhary : Konference pořádaná institutem základů vzdělanosti v prostorách Univerzity Karlovy v Praze ve dnech 14. - 15. prosince 1998. Praha: Sofis, 2000. 168 s. ISBN 80-902439-6-7. BALVÍN, Jaroslav. Koncepce politiky hl. m. Prahy ve vztahu k národnostním menšinám. Praha: Komise Rady hl. m. Prahy pro oblast národnostních menšin, 2003. 44 s. ISBN 80-902972-4-2. BITTNEROVÁ, Dana., MORAVCOVÁ, Mirjam a kol. Kdo jsem a kam patřím? : Identita národnostních menšin a etnických komunit na území České republiky. Praha: Sofis, 2005. 460 s. ISBN 80-902785-8-2. Československo-bulharské kulturní vztahy : Tradice a perspektivy bádání : Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference v Brně 25. – 28. 4. 1989. Brno: Ústav slavistiky ČSAV, 1990. 412 s. Češi a jižní Slované. Praha: Institut základů vzdělanosti Univerzity Karlovy, 1996. Lidé města; 7. 197 s. ISBN 80-7184-192-7. HLADKÝ, Ladislav a kol. Vztahy Čechů s národy a zeměmi jihovýchodní Evropy. Praha: Historický ústav AV ČR, 2010. 368 s. ISBN 978-80-7286-171-2. Kapitoly z minulosti česko-bulharských kulturních vztahů : Antologie komentovaných textů. Druhá část. Češi o Bulharsku a Bulhaři o Čechách od osvobození Bulharska z osmanské nadvlády roku 1878 do počátků 20. století. Praha: Bulharská kulturně osvětová organizace v ČR, 2007. 112 s. ISBN 954-323-1273. RYCHLÍK, Jan. Dějiny Bulharska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. 507 s. ISBN 80-7106-404-1. Uchováno v paměti : Bulharská sedjanka a její pokračovatelé v českých zemích. Praha: Bulharská kulturně osvětová organizace v ČR, 2006. 79 s. ISBN 80-2398365-2. Úloha české inteligence ve společenském životě Bulharska po jeho osvobození. Praha: Velvyslanectví Bulharské republiky v České republice, 2008. 326 s. ISBN 978-80-254-3456-7.
46
Elektronické zdroje: Bulharský kulturní institut v Praze [online]. [cit. 28. dubna 2012]. Dostupné z WWW: . Český statistický úřad. Cizinci: počet cizinců [online]. Poslední aktualizace 26. 3. 2012 [cit. 11. dubna 2012]. Dostupné z WWW: . Český statistický úřad. Cizinci: Zaměstnanost – datové údaje [online]. Poslední aktualizace 26. 3. 2012 [cit. 11. dubna 2012]. Dostupné z WWW: . Úřad vlády ČR. Sekretariát Rady vlády pro národnostní menšiny. Zpráva o situaci národnostních menšin v České republice za rok 2010. Praha: 2011. ISBN 978-807440-054-4 [online]. 16. 6. 2011 12:52 [cit. 11. dubna 2012]. Dostupné z WWW: . VAŇKOVÁ, M. Bulharská menšina. In. Analýza periodik vydávaných organizacemi národnostních menšin, na které je poskytována dotace ze státního rozpočtu. Krompach: Občanské sdružení Média 007, 2009. Ed. Barbora Spalová [online]. 19. 4. 2010 13:08 [cit. 11. dubna 2012]. Dostupné z WWW: . Vláda České republiky. Členové/členky Rady vlády pro národnostní menšiny [online]. [cit. 11. dubna 2012]. Dostupné z WWW: .
47
Přílohy Obrázek č. 1 Konstantin Jireček, český bulharista.
Zdroj: RYCHLÍK, Jan. Dějiny Bulharska. Obrázek č. 2 Ukázka z tvorby Jana Václava (Ivana) Mrkvičky.
Zdroj: Иван Мърквичка [online]. Dostupné z WWW: . 48
Tabulka č. 1 Počet Bulharů žijících v ČR. Stav k 30. 11. 2011. Dle typu pobytu a pohlaví. Celkem
Trvalý pobyt
7 387
Ostatní typy pobytu
muži
ženy
muži
ženy
1 953
1 237
2 696
1 501
Zdroj: Český statistický úřad. Cizinci: počet cizinců [online]. Dostupné z WWW: .
Graf č. 1 Vývoj zaměstnanosti Bulharů mezi lety 2000 – 2010. Stav k 31. 12. 2010.
Zaměstnanost 8000 7000 6000 5000 Počet 4000 3000 2000 1000 0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Rok
Zdroj: Český statistický úřad. Cizinci: Zaměstnanost – datové údaje [online]. Dostupné z WWW: .
49
Obrázek č. 3 Bulharská azbuka.
Zdroj: Omniglot : the online encyclopedia of writing systems & languages [online]. Dostupné z WWW: .
50
Rozhovor č. 1 Pan N. místo pobytu: Praha délka pobytu: 5 let povolání: stavební dělník důvod příchodu: výkon povolání Jaké byly Vaše první postřehy po příchodu do České republiky? Vnímáte nějaké rozdíly oproti bulharskému prostředí? Rozdílů je hodně. Když jsem sem přišel, byli lidi trošku vyspělejší, než jsou doma. Když se podíváš na ty politiky, jak to dělají, tak velí víc pro ty lidi, aby bylo lépe.
Existují velké rozdíly v každodenním životě v České republice a v Bulharsku? Já si myslím, že ne. Tady lidé vydělávají více peněz, jinak myslím, že je to stejné. Každý chodí do práce a domů.
Jak obtížné pro Vás byly začátky zde? Asi není úplně jednoduché odhodlat se a odejít do cizí země? To není tak jednoduché. Když jsem přišel, tak tchán a tchýně už byli tady, tak jsem přišel k nim. Jasně, že to bylo těžké. (A zbytek rodiny?) Ti jsou v Bulharsku.
Jak důležitá je tady pro Vás skutečnost, že máte bulharský původ? Vracíte se pravidelně do Bulharska? Ano. Moc často ne. Tak jednou za rok.
Dodržujete i v České republice nějaké bulharské zvyky a svátky? Slavíte české svátky? České svátky moc ne. Slavím ty naše.
51
Jaké významné zvyky se například váží k oslavě Vánoc? Večer z dvacátého čtvrtého na dvacátého pátého se dělá večírek. Jí se bezmasá jídla. Udělá se kulatý chlebíček, v tom je mince, přináší štěstí. Na koho padne, to je dobré. Nalijeme víno. Jen, aby nebylo maso.
Velikonoční zvyky jako například ťukání vajec o sebe také dodržujete? Ano, to je všude.
Které svátky jsou nejdůležitější? Podle mě ty Velikonoce.
Je pro Vás důležité, aby i Vaše děti znaly bulharské tradice? Ano. To je jasné.
Mluvíte doma bulharsky? Užíváte bulharštinu i jinde? Doma mluvím bulharsky. Jen v práci ne, to potřebujeme.
Jaký máte vztah k české kuchyni? Česká kuchyně? Na ta jídla já jsem takový trošku jiný. Některá se mi líbí, ale doma si děláme takové ty naše.
Posloucháte českou hudbu? Tady českou poslouchám. Jinak doma jenom bulharskou.
Existují nějaké rozdíly v oblékání? Tady se mi zdá, že ty lidi jsou takoví volnější, že každý se obléká, jak chce. Když se někdo oblíkne nějak trochu jinak, tak ti lidé se na něj dívají jinak.
52
Jaký je charakter rodinných vazeb? Platí model, že otec je takzvaně hlavou rodiny? Většinou lidé, co jsou o generaci starší, tak ti to mají tak, že otec je hlava. Ale musí se to vzít z obojí strany, takže vždycky, když něco řešíme, tak to řeším s manželkou.
Vy jste ženatý. Ženil jste se ještě v Bulharsku, nebo už tady v České republice? Předtím, než jsme přišli sem, tak jsme si řekli, že se vezmeme. Když jsme sem přišli, tak jsme rok vydělávali peníze na svatbu, a pak jsme šli domů a udělali jsme si svatbu.
Setkáváte se s dalšími Bulhary, kteří zde žijí? Moc ne. Tady když ti lidé zjistí, že jsi Bulhar, tak trošku jdou na stranu. (Bulhaři vůči Bulharům?) Bulhaři vůči Bulharům. To musíš znát z Bulharska, abys tady měl kamarády. To je těžké. Já nevím, proč to dělají.
A ve vztahu k Čechům jste se setkal s nějakými problémy právě kvůli tomu, že jste Bulhar? Ne. Tady ne. Spíš předtím, než jsem začal dělat tady s tím šéfem, se kterým dělám. To byly hodně problémy s nimi. Najmou lidi, aby dělali, pak jim nezaplatí. A tím zůstává jen, že ty pracuješ. A tady s tím šéfem, co dělám, tak znám i jiné Čechy, co jsou moji kamarádi. Tady nemám problém.
Překvapilo Vás něco v rámci každodenního života například v chování Čechů? Ať již pozitivně, či negativně. Je fakt, že lidé dělají přestupky, když se dívám každý večer na noviny. Já si myslím, že je to všude, ale tady když je velká Praha, je tu hodně cizinců, tak to možná dělají spíš ti cizinci. Já nevím. Tady se mi zdá, že ti policisti na to moc nedohlížejí. Před dvěma dny jsem se díval na noviny a nějaký chlap opilý zmlátil přítelkyni, když přišli policajti, tak byl nějaký agresivní, a pak ho pustili za to, že slíbil, že bude klidný, a že nebude už dělat problémy. 53
Myslíte si, že existuje nějaká spojitost mezi českou a bulharskou kulturou? To jedině ty velké svátky, co jsou Vánoce, Velikonoce. To jenom ty svátky, jinak jako lidi a tak, nejsou.
Plánujete návrat do Bulharska? Zatím ho ještě neplánuji. Musím si alespoň ušetřit čtyři roky, tak budu tady.
Jste tu spokojený? Zatím jo. Našel jsem si dobrou práci, pracuji, vydělávám, pro rodinu mám, to je nejdůležitější. Zatím jsem spokojený.
Existuje ještě něco, co byste Vy chtěl k této problematice říci, něco co by mělo zaznít? (po chvíli přemýšlení) To jedině, že by ti lidé byli trochu více otevření. U nás, když chceš něco oslavit, tak si pustíš muziku, jak chceš, a když je to jeden den za rok, tak nikdo ti nezavolá policii. Tady spíš ty oslavy a svátky si nemůžeš oslavit, jak chceš.
(při loučení) Jsem rád, že jsem Vám pomohl. Kdybyste ještě něco potřebovala.
Tento rozhovor byl naším prvním osobním setkáním s dotazovaným. I přes tuto skutečnost mi ochotně zodpověděl veškeré mé dotazy. Z počátku byly odpovědi na otázky spíše stručnější, avšak postupem času jsem se dozvídala stále více nových informací. Po celou dobu rozhovoru působil velmi pozitivním a přátelským dojmem. Po skončení rozhovoru mi z vlastní iniciativy navrhl další případnou pomoc.
54
Obrázek č. 4 - 8 Oslavy svátku Trifon Zarezan.
Zdroj: Zaedno, občanské sdružení Bulharů a přátel Bulharska v České republice [online]. Dostupné z WWW: . <
55
Zdroj: Vlastní archiv.
56
Obrázek č. 9 Martenička. Martenička
Zdroj: Bulharsko.proweb.cz. Kultura. Lidové zvyky a tvorba [online]. Dostupné z WWW: .
57
