KRUHÁČ
Leden 2011
OBSAH Jen tak ····································· 3 Oddílové vánoce skautů ············ 4 Oddílové vánoce vlčat a světlušek ············································ 5 Vánoce doberčat ······················· 6 Oddílové vánoce Starého Města 7 Čochtani v Nové Jičíně ············· 8 Puťák Bulharsko ······················ 10 Akvapark se světluškami ········· 11 Táborová kronika ···················· 12 Co nám poví o počasí? ············ 13 Jak se včely učí čichat ·········· 14 Akce ········································ 15
JEN TAK Přestože už 3 roky aktivně nevedu žádnou družinku, mám vždy radost, když mě - oldskautku, pozvou děcka aspoň jako hosta na nějakou svoji akci. A jelikož vánoční besídky bývají jedny z nejhezčích, a navíc letošní probíhala v neděli 19. 12., kdy jsem ani já nemusela do práce, nenechala jsem si toto pozvání ujít a mezi děcka se vypravila. Už při příchodu k hasičárně, kde besídka měla probíhat, jsem se musela hezky usmát, protože se ke vchodu blížilo současně několik družinek děcek z různých stran. Byly promrzlé, ale radostně švitořily, protože se těšily na besídku a také si vyprávěly zážitky z roznášení cukroví všem opuštěným babičkám a dědečkům v Dobré. Potěšilo mě, že i přesto, že skoro všichni vedoucí mají před Vánocemi dost svých starostí, nezapomněli na naši tradici a napekli cukroví, nabalili balíčky a připravili přáníčka pro všechny naše starší, nebo nemocné spoluobčany, které by třeba nikdo jiný o Vánocích nenavštívil. Společně s děckama jim zazpívali koledy a potěšili je malým balíčkem cukroví. No a při Vánoční besídce, kterou vtipně, skoro profesionálně a téměř
bez přípravy moderovali Pepan a Lukáš, jsem se také znovu ubezpečila v tom, že naši skautíci jsou vynalézaví, tvůrčí a šikovní! Každá družinka si připravila pro ostatní nějaké malé vystoupení, a tak jsme se docela nasmáli hlavně při programu Lam, které předvedly asi 4 scénky s vlastním scénářem i režii. Dozvěděli jsme se třeba, jak slovenský bača pásl a dojil ovce, nebo pohádku o Sněhuli a trpajzlících. Ovce zase předvedly pár parodíí na reklamy a Mimoni se přidali scénkou lovu na mamuta, který měl být vánočním dárkem pro pravěkou ženu:-) Vedoucí těch nejmenších - Berušek a Granátů jsem zase obdivovala, za jejich šikovnost a nesmírnou trpělivost s těmi našimi špuntíky, kteří sotva začali chodit do školy a ještě ani neumějí všechno přečíst, už také krásně zpívali vánoční píseň a přeříkali celý Ferdův slabikář. Všímla jsem si u kluků, jak vedoucí pomáhali svým malým mravenečkům zavázat šátek pod krkem, nebo je zbavit trémy, když byli zrovna na řadě se svou básničkou Mezi scénkami jsme si zahráli ještě pár společenských her, pojedli cuk>>>
3
roví, které děckám i vedoucím maminky nabalily a pak už konečně nastala ta chvíle, na kterou se všichni špunti těšili - a to rozdávaní dárků, které pro své kamarády odložili pod stromeček. Na každého se dostalo a tak jsme si domů odnášeli i nějaké malé překvapení
Jste moc šikovní! Je vidět, že světlušky, vlčata i skautky a skauti jsou radostní a zaníceni pro to, co dělají! Děkuji Vám, bylo mi mezi Vámi moc hezky! Moc přeju, ať se Vám daří i v příštím roce pracovat v tak skvělém kolektivu! Ivana Mališová (Dobrá)
Jako mamina a bývalá vůdkyně oddílu umím ocenit to, co všechno naši mladí vedoucí s děckami dokázali.
~~~
ODDÍLOVÉ VÁNOCE Skautů
Vše začalo na Veselé, kde se setkali všichni ti, co se rádi účastní pobytů na naší skautské chatě jménem Barnoška. Dokonce k nám zavítal i kapánek zapomenutý skaut Vena. Po cestě autobusem, donuceni vystoupit do mrazivého počasí, jsme se zahřáli douškem čaje a společně se vydali na cestu. Jelikož pěšina nebyla vyšlapaná, museli jsme se ve vedení střídat. Každý alespoň chvíli ve špici našeho řetězce usilovně šlapal. Po nějaké době jsme se konečně dočkali, když se před námi objevila silueta chaty. Na chvíli nás Kacik vystrašil žertem o zapomenutých klíčích. Ale po naléhání těch pomalu zbavených všech sil, nakonec otevřel. Večer jsme po malých problémech se dřevem zatopili, pojedli a někteří z nás už předčasně zalehli. Druhý den jsme se probudili do krás-
4
ného chladného rána. Posnídali jsme, uvítali příchozího Pantera a vydali se na kopec užít si nějaké ty zimní radovánky a také zahrát hry typu eskymácká honička. Zatímco my jsme si užívali, Matěj zůstal v chatě a uvařil nám hrachovou polévku ze sáčku. Samozřejmě bez glutamátů. Po obědě a krátkém sušení mokrých věcí jsme se znovu vydali do víru radovánek. Udělali pár tunelů a také závodní formuli F1 i s řidičem Matějem, který si tento post zasloužil. Uchylovalo se k večeru a nastal čas chystat vánoční večeři. Kacik se chytil bramborové>>>
Ale myslím si, že to vůbec nebylo na škodu. Ráno po snídani nás čekal úklid, do kterého jsme se tak zabrali, až jsme ztratili pojem o čase. Samozřejmě jsme cestu zpátky pomalu nevnímali, jak jsme uháněli. Ale nakonec vše dobře dopadlo a ve zdraví jsme se ve Frýdku rozešli. Marek M. ho salátu a Panter s pomocníky ryb. Bohužel nebyla k nalezení sůl, tak jsme ryby okořenili kořením na kuře.
~~~
ODDÍLOVÉ VÁNOCE Vlčat a světlušek
Sraz byl v 9:00. Šli jsme dělat cukroví. Nejprve jsme udělali jedno těsto (bílé) a potom druhé těsto (černé). Mezitím co někteří hňácali těsto, ti ostatní začali dělat indiánky z piškotů a banánů. Až jsme to dodělali, šli jsme ven na procházku (místo si nepamatuju). Cestou jsme se koulovali a až jsme tam došli, tak jsme nejdříve hráli eskymáckou honičku a potom koulovačku na družstva kdy jedno družstvo útočilo a druhé bránilo propisku. Když jsme se vrátili, byl oběd, na který byly špagety s omáčkou a kečupem. Pak jsme měli chvíli volno a tak jsme si chtěli zahrát hru jménem San Juan, ale nepochopili jsme její pravidla včas, takže jsme to nestihli.
Potom jsme se světluškami šli ven a zjistili, že musíme pomoct třem králům najít kadidlo a zlato, protože je okradli. Tak jsme se rozdělili do dvou družstev, jedno šlo hledat zlato a druhá skupina kadidlo. Museli jsme postupovat podle mapy. Družstvo, ve kterém jsem byl já, šlo k řece pod most, kde bylo první stanoviště. Tam jsme museli splnit úkol, což bylo udělat ze sebe co možná největší pyramidu. Až jsme to udělali, našli jsme tam druhou část mapy. Podle té jsme šli až k druhému stanovišti, kde bylo za úkol postavit malého sněhuláka. Když jsme to zvládli, na>>>
5
lezli jsme poslední část mapy, která nám k něčemu byla. Tak jsme podle ní šli a uprostřed nás zastavil Baltazar a řekl, že lupič ztratil zlato a musíme ho najít. Potom co jsme ho našli, jsme se ke klubovně se zlatem museli dostat co nejdřív. V klubovně jsme dali kadidlo a zlato třetímu králi, abychom ho oživili. Po zvládnutí jsme se přesunuli do tělocvičny, kde jsme si zahráli další hru, v této hře jsme měli posbírat co nejvíc bonbónů, ale bonbóny mohli sbírat pouze ti se zavázanýma očima a pouze pusou. Až jsme tuto hru dohráli, šli jsme si pro ovoce, které jsme šli dát kousek od bezva kopce na ježdění. Cestou tam jsme hráli hry. Tak jsme došli ke kopci, párkrát jsme se sjeli a
šli jsme hrát hru ve dvou družstvech. Které družstvo postavilo větší věž, vyhrálo. Potom jsme se znovu párkrát sjeli, dali jsme ovoce zvířátkům a šli zpátky. Až jsme se vrátili a převlékli, tak nás podle abecedy pouštěli nahoru na večeři, na kterou byl parek s bramborovým salátem. Nahoře bylo i cukroví. Potom jsme si zazpívali písničky a šli spát. Ráno jsme se sbalili, posnídali jsme, uklidili a většina odešla domů. Já a ještě jeden kluk jsme šli do kostela. Mně se oddílové vánoce líbily. Za Bludičky a vlčata Péťa Pětroš
~~~
VÁNOCE DOBERČAT Letos (nebo loni?), jsme prožili oddílové Vánoce stejně jako každý rok, ovšem opět pořádně originálně. Na
schůzkách jsme již měsíc dopředu pekli cukroví a připravovali program na besídku. Všechno to začalo v sobotu 18. prosince, když jsme s Prtíkem a Ondrou vyrazili vlakem do Ostravy. Tam jsme vyzvedli od skautů jedoucích z Brna Betlémské světlo a společně s TOMíkama z Malenovic (tuším), jsme jej rozdávali lidem ve stanicích na trase Ostrava – Frýdek. Nu zážitek to byl vskutku velkolepý, je to >>>
6
bezva pocit být součástí jeho cesty (i když toliko kratičké). Pak nastala neděle, kdy jsme se o půl 2 odpoledne sešli u klubovny s celým oddílem a vyrazili do ulic s balíčky cukroví a koledou na rtech potěšit naše staré „známé“. Poté jsme všechno rozjeli v hasičárně, kde jsme náležitě všichni společně oslavili přicházející narozky malého Ježíška.
pořádné sněhové nadílce může mít problém s nalezením něčeho k snědku. Proto jsme vzali suchý chleba a další mňamky a všechno jsme to zanesli do krmelce, aby se ty němé tváře taky trošku na ty svátky poměly. A co se stalo s oním světýlkem? Na štědrý den jsme jej rozdávali lidem v klubovně. Byli rádi, že si mohou kus té Betlémské radosti odnést s sebou domů.
Tím to ale nekončilo. Nemyslíme jen na sebe, své kamarády a opuštěné staré lidi, ale i na zvířátka, která díky
Kuči (Dobrá)
~~~
ODDÍLOVÉ VÁNOCE
Starého Města
Účastníci: Banda „Vedoucích“ :) (Dodo, Kobyla, Štika, Bela, Ježek, Profesor, Honza, VerčaBen) Družiny: Veverek, Ještěrek, Štěňat, Rorýsů a Šedá smečka. Zadání oddílové rady znělo: „ Připrav vánoční besídku!“, tak jsem šla a připravila. Výsledek si přečtěte :). Sešli jsme se v 15:00. Skutečný začátek však díky náhlému shánění dárků byl až okolo 15:30. Přivítali jsme se oddílovým pokřikem a vyložili veškeré donesené cukroví a dobroty. Začali jsme hrou „3 pravdy a 1 lež“. Je to seznamovací hra, a jelikož nám
do družiny Štěňat přibylo dost malých dětí, byla hra třeba. Hra spočívala v tom, že si hráči mezi sebou řeknou 3 pravdy a 1 lež a ostatní hráči, kteří jsou s ním ve skupince, mají poznat z těch 4 vět tu lež. Hra proběhla rychle. Potom se chvilku povídalo a pokračovalo se hrou ve skupinách. Skupiny byly 3 ve všech věkových kategoriích, a hrála se hra Pantomima. Spočívalo to v tom, že si družstvo vybralo 3 zástupce. Jednoho na předvádění pantomimy, druhého na kreslení pantomimy a třetího na mluvený projev. Hra byla dlouhá, ale hodně jsme se u ní pobavili. >>>
7
Náhodně si třeba vzpomínám na Fazoli, jak předváděl zpěváka nebo Haničku, jak kreslila zmrzlinový pohár J. Po dlouhé hře již následovalo rozbalování dárečku. Pod naším mini stromečkem se letos tetelila spousta malých překrásně zabalených dárečků. Jakmile jsme se všem pochlu-
bili co, kdo dostal, tak jsme si v menších skupinkách začali povídat a dlabat cukroví J Se slovy „Krásné svátky!“ jsme se kolem 7 vydali všichni domů. Dodo (Staré město)
~~~
ČOCHTANÍ
oddílové vánoce v Novém Jičíně Všechno to začalo cestou autobusem do Nového Jičína. V Jičíně jsme se setkali s Dančou, která nás po krátkém bloudění dovedla do zdejší klubovny. Zde jsme si nechaly své věci, na chvíli se ohřály a opět šly ven. Vedoucí nás zavedly na náměstí k soše podle nás tzv. Konstantina, kde nás rozdělily do třech skupin. V každé skupince zvlášť jsme dostaly kuličku, která byla složena z několika papírů, na kterých byly pro nás napsané úkoly. Po splnění všech úkolů jsme se opět všechny sešly na náměstí a zamířily zpět ke klubovně. Následoval teplý čaj, snězení svých z domu připravených pokrmů, pobavení u Aktivit a nám dobře známý spánek. Následující den byla na snídani vánočka s marmeládou a celý zbytek dopoledne jsme dělaly bramborový salát a vše okolo štědrovečerní večeře. Na oběd jsme si daly hracho-
8
vou polévku a po ní asi hodinkový klid. Po něm jsme šly ven, kde nám Bětka vysvětlila hru, při které jsme ve dvojicích sledovaly dvojici před námi a přitom jsme také musely uniknout zrakům dvojice za námi. Po této hře jsme opět skončily u sochy na náměstí, kde jsme na přání našich oddílových vedoucích měly zjistit, kdo to je a proč má před sebou tři jablka a velkou mísu. Měly jsme se sice ptát zdejších lidí, ale my si vytvořily vlastní teorii, a to takovou že to je sv. Metoděj, mísa slouží na olympijský oheň a tři jablka jako 1.jablko=prvotní hřích Adama a Evy, 2.jablko=jablko je zdravé a dobré a 3.jablko=jablko nepadá daleko od stromu :o) a kupodivu nám to naše drahé vedoucí uvěřily. (Pozn. Emy: až na ten olympijský oheň=)) Jako pokaždé, kdy jsme dorazili k Jičínské klubovně, jsme chtěly nor>>>
málně lidsky otevřít dveře, ale mráz či léta těchto dveří nám to nechtěly dovolit. Danča tedy zavolala nějakému zdejšímu skautovi a ten nám po nějaké době přišel na pomoc. Po zasednutí do klubovny jsme hrály ligreto, kolík a hlavně se připravovaly na večer, a to znamenalo přichystání stromečku, usmažení rybích prstů a celkové naladění vánoční atmosféry. Udeřila daná hodina a nosilo se na stůl a s tím se i zaplňovaly bříška...po večeři jsme ještě splnily jeden krásný zvyk a to házení papučí ke dveřím. Konečně se k nám dostavil Ježíšek a my mohly rozbalit své dárky. K vyvrcholení večera jsme daly našim oddílovým vedoucím také dárek a to jejich společný. Jednalo se o úkol v šifře a to že mají posta-
vit sněhuláka za oknem klubovny. Danča s Emou to hravě zvládly :o) po tomto splnění se jim konečně dostalo pravdy o tzv. sv. Metoději. Pravda byla taková, že na náměstí stojí socha sv. Mikuláše a tři jablka jsou vysypané z mísy, jakožto Mikuláš zastánce chudých rozdává ostatním. Po tomto krutém zjištění jsme ještě hrály na kytaru a ty akčnější šly do vedlejší místnosti (kde byla disco koule) a tančily na hity z Dančiného notebooku. V neděli ráno jsme měli velké fofry jak na snídani, tak na sbalení a cestu na vlakové nádraží. Vše jsme však stihli až na některé zpoždění vlaků. Ve Frýdku jsme se rozloučily pokřikem a tím naše oddílové vánoce ukončily. :o) Maruška (Čochtani)
~~~
9
BULHARSKO
puťák přes Rilu a Pirin (pokračování z minula) Sobota (Nunu) Ráno bylo opět kruté, bo jsme museli vstát. A bylo ještě krutější, bo byla zima. Sluníčko nesvítilo, ptáčci nezpívali… Ráno bylo ale ještě krutější, bo jsme potkali místní babičku. (Definice bulharské babičky: místní, bezdomovecká babička s malým domečkem, horalka s tvářemi ošlehanými, ale bez vousu.) Když jsme sbalili mokré stany a nabrali vodu, vydali jsme se po žluté „asfaltové“ a potom asfaltové cestě dolů, dolů, dolů, dolů a stále dolů, 20 kilometrů dolů. A tehdy se Kaťa pořádně rozjela a my jen cupitali a cupytali a poslouchali. Po moc hoďkách jsme narazili na první bulharské turisty, ničící krásnou Rilenku. (Definice bulharského pikniku: Oheň mezi třemi stromy v lese před značkou zákaz rozdělávání ohně a hlasitá hudba.)
(Dáša)
Před námi se rozevřela brána civilizace či spíše turismu a objevil se Rilský monastýr, opuštěný a zapadlý klášter ve vysokých horách. Lidí jak nasraných, tak jsme se zabivakovali >>>
10
nasraných, tak jsme se zabivakovali a rozbalili svačinu. Zas a znovu se objevilo potulné kotě. Nička ho přestala mít ráda hned poté, co jí ho Kryštof hodil na rameno a ono ji poškrábalo. Au, au. Poškrábalo na spálené ručce. Krysa jedna! Rilský monastýr je nádherný. Až na ty davy turistů. Rozdělili jsme se na dvě skupiny. Jedna hlídala batožinu a druhá brouzdala klášterem. Při výměně skupin proběhla i výměna informací o zdejších mniších. V jakém koutku překrásného chrámu stojí největší mnich, nejzpocenější, nejkrásnější, žehnající mnich a mnich ala Veselka. Však ješ-
(Nička)
tě poutavější byly úžasné dobroučké rilské koblížky. Devět kusů za tři leva!! S vynikající malinovou polevou, ještě teplé. Dále pak ochotný číšník, který Dášku odprovodil až na záchod a konečně zase jednou jeden normální český záchod. Sice vytopený, vody po kotníky, ale to blaho☺. A toto bylo rozloučení s Rilským pohořím. U monastýru jsme se nalodili do autobusu a jeli a jeli a přesedali, ale v trasách já se nevyznám, na to máme Zora Trasáka, a tak mu předávám deník pro podání podrobných informací.
~~~
AKVAPARK
Se světluškami
Všechno to začalo v sobotu v 17.00 hodin na aquaparku Olešná, tam byl totiž sraz na akci s originálním názvem „Lachtani jedouuuu“. Po příchodu jsme se všichni odebrali do kabinek a pak už hurá do víru „akváče“. A co by to bylo za aquapark, abychom si nevyzkoušely tobogán…ale ne že bychom byly pořád jenom na tobogánu, to ne. Zahráli jsme si taky pár her jako například vodní hoňku, nebo rybičky, rybičky pojďte domů (obdoba ovečky, ovečky, pojďte domů). No a aby
toho nebylo málo, zaskotačily jsme si také v umělém víru :D. To byla docela zajímavá věcička…většina světlušek se z něho nemohla dostat, ale jsou to odvážné holky, zabraly a podařilo se jim to :D. No ale to už byl skoro konec a my se opět odebraly do převlékacích kabinek, abychom mohly odejít domů. Guláš
~~~
11
TÁBOROVÁ KRONIKA
4.část
Krásná Lípa (náměstí), 13.07.01 Pátek Po jídle jsem si dal dohromady svou už z termita zraněnou nohu a ulehli jsme. Ráno jsme vstali už v sedm. Dost intenzivně mě bolelo krku - a nebyl jsem sám - Šuo, Šašík a Česta hlásili totéž. To nás určitě nakazil Mao s Ydnolbem ti totiž chrchlají už, co jsme vyjeli - prej to mají z termita.
8km cesty za sebou. Sedíme teď na náměstí v Krásné Lípě, kde právě probíhá závod cyklistů. Do 13h dal Mao rozchod. Udělali jsme si i fotku na zdejším stupni vítězů. Kluci nakupují a pojídají výplody civilizace a Mao s Ydnolbem nakupují potraviny pro další putování. Mají tu pěkný kostel. Nutno dodat, že se už trochu těším domů "Všude dobře…". Měli bychom přijet ve středu dopoledne. Právě jsme vylezli z muzea tady v Krásné Lípě. Ta expozice je tu dost vymakaná. Mao všem koupil zmrzku a tak si dáváme do nosu. A maj tady hezký baráčky - dokonce obložené břidlicí. To by se bydlelo. M.j. dnes je pátek třináctého. U tří pramenů, 14.07.01 sobota Z úžasného náměstí v Krásné Lípě, jsme pokračovali po modré-tedy až po vyhlášení výsledků cyklo závodu –1.místo: polka, 2.místo: francouzska, 3.místo: švýcarka.
V noci zase pršelo, ale máme kliku, ve dne se vždycky nějak vyčasí. Neustále tu bloudíme. Vždycky slezem ze značky - zkratka - a vylezem na tu samou o 100m zpět. Dnes jsme celkem hnali - je 12h a my už máme
12
Naše - na této akci velice oblíbená modrá, nás měla dovést k rybníku Světlík, kterýžto nám měl posloužiti jako zdroj hygieny, neb jsme se už nějaký ten pátek nemyli. Jakoby naš záměr byl vyslyšen, cestou jsme veli>>>
ce intenzivně zmokli a to ne jednou. Dorazili jsme k altánku, v jehož okolí se nacházely tři prameny, odtud taky název - U Tří pramenů. Mao rozhodl, že prošmejdí nejbližších 50 hektarů, aby zjistil situaci a lokality možných noclehů. Jeho poslední slova, když mizel v porostu, zněla:"Vrátím se tak za třičtvrtě hodiny!" My jsme tedy odložili batohy a trochu oddychli. Po půlhodině nás to přestalo bavit a tak jsme vymysleli hru - Hod do odpaďáku na přesnost. Čas ubíhal, a když uplynuly 2 hodiny od Ma-
ova odchodu, počli jsme býti nervózní, neb svůj termín nedodržel. Mezi osazenstvem především Šuem, Estetem a Drakem začaly ožívat zvěsti o únosech, zákeřných myslivcích, mafii, pastech na medvědy, ale také méně drastické - Mao se vrací do Lípy na nákup, zapomněl ve Frýdku mapu… Uplynula další hodina a Mao stále nezvěstný… Pokračování příště =)
~~~
CO NÁM POVÍ
o počasí měsíc a vítr? Vítr: • Obrátili se při deštivém počasí vítr od západu k severu a východu, lze očekávat ochlazení a vyjasnění. • Obrátili se vítr od východu k jihu a na západ, bude zamračeno a přijde déšť. • Fouká-li vítr nepřetržitě 24 hod, přijde déšť. • Slyšíme-li od západu zvuky, které jindy slyšet nejsou (houkání vlaku), lze očekávat déšť
• Když se valí kouř od západu na
východ, můžeme také očekávat déšť. • Silnější vítr po dešti znamená nový déšť. • Tvoří-li se za bezvětrného dne na silnicích větrné víry, zvedající prach je to předzvěst bouřek.
>>>
13
Měsíc • Neobyčejné ostré cípy znamenají větrné počasí. • Je – li měsíc nahnut dozadu, leží-li na zádech, můžeme očekávat pěkné počasí, je-li však nahnut dopředu, bude pršet. • Srpek měsíce v mlze značí suché a
pěkné počasí. • Úplněk v mlze značí déšť, v zimě sníh. • Nov měsíce znamená většinou změnu počasí – úplněk pěkné počasí Krista
JAK SE VČELY UČÍ
čichat ke květinám?
Každá včela musí ve své okolí vyhledat, zpracovat a zapamatovat si nejrůznější vůně, které ji dokáží dovést k potravě. Vůně rostlin jsou však složeny z nejrůznějších komponent a zorientovat se v nich proto není jednoduché. Australští vědci nedávno přišli s objevem, jak si mozek včel dokáže s tímto obtížným úkolem poradit. Kdyby si měly včely zapamatovat tisíce nejrůznějších vůní, byl by jejich mozek tak přehlcen informacemi, že by namísto jednoduchého a přehledného řádu vznikl v úlu zmatek. Systematickým trénováním včel na jednotlivé vůně dokázali vědci z University of Queensland v australském Brisbane zjistit, že včely si svůj úkol velmi zjednodušují. Namísto toho, aby dopodrobna analyzovaly všechny vůně, vyberou si z nich jen několik málo klíčových
14
složek, které si pak zapamatují. Jejich svět je tedy sice o poznání méně „voňavý“, než je ten náš, včely však díky tomu pracují s obrovskou efektivitou. Objev australských vědců však zdaleka není jen hrátkou, kterou si z nudy krátili čas. Podle Judith Reinhardové, která výzkum vedla, by mohl mít tento objev velký význam pro australské farmáře. Farmáři mají totiž často problém přinutit včely, aby se soustředily právě na jejich plodiny. Včely často sejdou z cesty a jsou přilákány nedalekými pralesy či národními parky a úroda pak není dobrá. „Kdyby se nám podařilo izolovat klíčovou vůni některé z plodin, mohly bychom včely vytrénovat na opylování jedné konkrétní plodiny, například mandloně,“ vysvětluje dr. Reinhardová.
~~~
AKCE Už je za námi:
Čeká nás:
• 3.-5.12. Mikulášský seminář v Pra-
• 15.1. Pracovní setkání činovníku-
ze • Oddílové Vánoce všech oddílů =)
Staříč Fara 14-18h • NEKONÁ SE !!! Žirafa – setkání
rádců a rádkyň • 12.2.2011 KRUH ples=) • Obrok 2011
KONEČNÍČEK Upozornění pro všechny chodce Vzhledem k nynějšímu spíše jarním počasí je všem chodcům významně doporučeno provést generální očistu své obuvi, kterážto velmi trpěla na prosolených chodnících a silnicích. Proto si svou obuv opatrně a pečlivě omyjte vlhkým hadříkem a po usušení při pokojové teplotě případně impregnujte. Posolená bota
KRUHÁČ Leden 2011, číslo 67 Vydává Středisko Kruh Frýdek pro vnitřní potřebu svých členů Web frydek.skauting.cz facebook.com/kruhfm Na tomto čísle se podíleli: Ema, Tkanička, Dáša, Péťa, Ivanka, Kuči, Marek, Guláš, Džin, Krista, Dodo, Kiki, Maruška, Posolená bota
Ilustrace Ema Sazba Posolená bota Kontakty Tkanička—
[email protected] Všechny vaše příspěvky budou vítány! Příští uzávěrka 27. 1. 2011
Fotografie na obálce Ema
