Kronika vysloužilých házenkářů, kteří, mimo jiné, prošli oddílem Sparta Praha Poděkování: Aleši Faltysovi – Matějovi, jako autorovi prvotní myšlenky o založení tohoto „Klubu vysloužilců“ Tak už je to konečně tady. S ohledem na věk budoucích potenciálních čtenářů ale raději použiji větší písmo, které se bude s přibývajícími lety a dioptriemi ještě zvětšovat.
Takže po letech jenom vysedávání u piva v restauracích nejprve U DIVADLA později POD LOUBÍM jsme se konečně odhodlali k větší akci a zároveň k návratu na házenkářská hřiště (někteří i po několika letech). V přítmí restaurace bylo rozhodnuto, že jako první akce se naše družstvo pod prozatímní hlavičkou OLD BOYS (o.b) SPARTA PRAHA zúčastní turnaje veteránů v Bratislavě ve dnech 26. – 27.11.2002. Jako generálka na tento turnaj byl dojednán přípravný zápas proti třetiligovému družstvu HK ARITMA SPARTA PRAHA „B“. 17.10.2002
ARITMA SPARTA PRAHA „B“ – o. b. SPARTA 17:18 (8:11)
Pavlíček, Gajdoš, Chour, Kolář, Kotrč M., Kotten, Vejtruba, Vörös a Roubal j.h
Toto utkání hrané na fyzické (ne)možnosti hostů pouze na 2 x 20 minut bylo do statistik zapsáno jako nulté (tedy spíše nebylo zapsáno) a splnilo svůj účel – nikdo se nezranil a zvítězili jsme. Po utkání proběhla krátká beseda o sportu, kterou zpestřil Trubka svým výstupem s plastovou židlí, která překvapivě odmítla nést jeho 130 kg. A skončila po právu na smetišti dějin. Po této krátké agenturní zprávě následuje Gajdovo očité svědectví: „Co se dělo v prvním poločase tohoto utkání nevím, neboť jsem dorazil (a nutno podotknout, že zaplaťpánbůh – viz níže) až na druhý poločas. V domnění, že se bude jednat o veselou pohybovou taškařici ve volném tempu s lehkým poklábosením a občasným pokusem o hod mičudy směrem ku brance, jsem se na toto setkání i těšil. Bohužel mi nikdo neřekl, že se jedná rovnou o utkání a to s mladými sportovci, kteří mimo to, že jejich klouby se dokáží pohybovat bez nám důvěrně známých průvodních jevů (vrzání, bolest, vypadnutí či nepohybování se vůbec) tak dokáží i průběžně tyto pohyby korigovat, zrychlovat a dokonce i vyskočí!! Hrůza! Prakticky bez pozdravu jsem byl donucen se převléci a naskočit do utkání, bez jakéhokoli kontaktu s míčem, kterýžto jsem držel naposledy v minulém století! Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat: při zběsilém a ukrutně rychlém (podle mě) pádění do trháku mi Lupen přihrál na kotníky tak šikovně, že mimo ztrátu míče a pádu jsem si způsobil i náhlou ztrátu již beztak chatrného sebevědomí... Nebudu unavovat dalším popisem mých zoufalých snah chytit míč do dlaní alespoň na třetí pokus či snahu o přehoz brankáře (jak legrační, když ho chytil do náruče!!), nemluvě o neštěstí, chtěl-li jsem poslat míč do předem vyhlédnutého prostoru a on si, hajzl kulatej, víbůhproč letěl kam chtěl bez ohledu na mé přání a fyzikální zákony! Zajímavé na tom všem je to, mimo skutečnost že jsem takto postižen nebyl sám, že jsme dokázali i vyhrát. Ale to vím jen z doslechu, neboť jsem hned v začátku mého pobytu na palubovce po dvou rychlejších výletech napříč hřištěm přišel o zrak, plíce, rozum a chuťové a paměťové buňky... Nebýt následného posezení (případně prosezení plastové židle maratóncem Tomášem V. a jeho 135 kilogramy), tak bych ani nevěděl, co se dělo. Ale to byl jen začátek a to další mělo přijít následující víkend, kdy jsme odjížděli do Bratislavy na turnaj podobně vysloužilých házenkářských kreatur, jako jsme my.“
…a pak už to přišlo, protože –
Výlet do hlavního města našich sousedů začal v pátek, 25.10 v hospodě Pod loubím, kde jsme se, skoro včas všichni sešli. Jedinou vyjímkou byl Sardi, který šel pěšky z Letné, kde si vložil do tašky chléb na cestu. Autobus dorazil včas a my jsme se uvelebili na sedačkách. Popisovat cestu je skoro zbytečné, neboť se dá charakterizovat pouze dvěma slovy: chlast a chcaní! A to se pořád, ve stále se zkracujících intervalech opakovalo, důsledkem čehož byl příjezd do Bratislavy v brzkých ranních hodinách. Protože jsme si z mládí uchovali smysl pro odpovědnost a matně jsme si zakaleným mozkem uvědomovali, že životosprávu je třeba dodržovat, ihned jsme okolo čtvrté ranní ulehli do pelíšků.
… …a někteří ulehli již dříve a jinde…
Turnaj začal, jak jinak, návštěvou místní nálevny v hale, abychom měli pevné a netřesoucí se ruce. Ihned první utkání nám dalo za pravdu … 26.10.2002 JABLONICA - o. b.SPARTA 3 : 7 Pavlíček, Čadek, Faltys 1, Gajdoš, Chour, Janatka 1, Kolář, Kotrč M. 2, Kotten, Kubiš 1, Vejtruba, Vörös 2
První historické utkání našeho družstva bylo zpočátku z naší strany poznamenáno pochopitelnou nervozitou, tu jsme však brzy setřásli a získali tak historicky první a nutno říci, že zasloužené, vítězství. Po utkání jsme se odebrali opět do nálevny, abychom jednak zapili první výhru a též abychom si společně zapěli známou a vždy aktuální píseň: „Já si hledám kapitááána...“. Po tomto představení jsme se pietně a ve vší slušnosti rozloučili s Kláskem, který nasedl na rychlík Pivo – Becher – pivo – borovička – a tak pořád dokola, s cílovou stanicí Bezvědomí, a odjel, aby se, po dvou dnech z ničeho nic vynořil jak přízrak z mlhy v autobuse, kterým jsme dojeli do Prahy. Dá se tedy zkonstatovat, že Klásek s námi nebyl nejen duševně, ale vlastně ani fyzicky...
26.10.2002 SLOVNAFT – o. b. SPARTA
7:6
Pavlíček, Čadek, Faltys 1, Gajdoš, Chour 2, Janatka 1, Kolář, Kotrč M. 1, Kotten, Vejtruba , Vörös 1
V tomto zápase se nám nepodařilo zachytit nástup soupeře, jenž získal rychle náskok, který se nám při hrací době 1 x 15 minut podařilo již jen snížit. Mimo rychlého soupeře byly dalšími příčinami porážky s pozdějším vítězem turnaje nepřízeň slovenských rozhodčí, ale zejména naše nedisciplinovanost, ze které pramenila zbytečná vyloučení. 26.10.2002 MICHALOVCE – o. b. SPARTA
6 : 10
Pavlíček, Čadek, Faltys, Gajdoš 1, Chour 2, Janatka, Kolář, Kotrč M. 3, Kotten 1, Vejtruba 1 , Vörös 2
Náš nejlepší výkon na turnaji. V utkání s nebezpečným soupeřem (remizoval se Slovnaftem) se nám podařilo vše, na co jsme sáhli a utkání se chvílemi měnilo v exhibici. 26.10.2002 UNIČOV – o. b. SPARTA
8:8
Pavlíček, Čadek 1, Faltys 4, Gajdoš, Chour, Janatka, Kolář, Kotrč M. 3, Kotten, Kubiš, Vejtruba, Vörös
Opět přes nevydařený vstup do utkání, který souvisel zřejmě s podceněním soupeře. Ten vycítil šanci i přes svoji slabší výkonnost svojí bojovností utkání zdramatizoval. I přesto jsme však mohli, pokud by se Pavel Janatka nezalekl odpovědnosti, utkání dovést do vítězného konce. Konečná remíza sice mrzela, nicméně získaný bod nás udržel na druhém místě ve skupině a posunul nás do nedělního utkání o třetí místo.
Po absolvování posledního utkání jsme si jeli na chvilku oddáchnout na ubytovnu, abychom omyti, načesáni, oholeni a vyholeni vyrazili na místní večerní třískotékový rej, kteří pro nás organizátoři připravili. Na diskotéku jsme vyrazili po skupinkách, resp. jsme se rozdělili na tři základní skupiny: skupina č.1 – všichni hráči, skupina č. 2 – náš nový společník z Irska – jakýsi pan Jameson, kterého si jako kámoše pozvali Janeba s Falťákem a skupinka č. 3 – Kláska, v jeho komatickém stavu ještě doplnil Lupen a společně utvořili komicko-epilepticko-tragickou dvojici, která byla pracovně nazvána „Rigor mortis“(posmrtná ztuhlost). Z tohoto jejich označení vyplývá, v jakém byli stavu... Ze začátku to vypadalo, že večírek nebude nic moc a že půjdeme brzy spát, ale postupem času, jak ubýval pan Jameson a jeho bratranci (víno, pivo, ...), se večírek stával lepším a lepším. Celý večírek by se dal shrnout do několika nosných hesel, z nichž si každý potrefený vybere to své a případně si vybaví ostatní: 1. Bergrův striptýz a následný erotický tanec s květinou 2. Havlův zbabělý úprk od nesplněného úkolu 3. Kolový tanec s obnažením skvělých těl a pevných břišních svalů (Falťák, Trubka, Sardy, Janeba...) 4. Povel večera: „Nebuď Sardy!!“ 5. Neskutečné taneční číslo Bergra s Gajdou, při kterém šlo minimálně jim dvěma o život 6. Falťákův bleskurychlý odjezd a návrat s novým mistrem Jamesonem 7. Individuální odchod na ubytovnu různými směry a různými způsoby 8. Čáďova noční klička na popelnice s následnou střelbou v pádu na kolena do bahna 9. Individuální noční dobrodružství Večer a noc jsme, ač se to zdá neuvěřitelné, přežili všichni. Takže jsme, po nezbytných ranních procedurách opustili v plném počtu hotel a nastoupili k utkání o celkové třetí místo. V autobuse jsme se přivítali, s úplně čerstvým a dorůžova vyspinkaným, Kláskem a vyrazili do haly k utkání o celkové třetí místo. Toto, původně vrcholné utkání, bylo narušeno dvěma zásadními problémy: družstvo Hranic, kromě toho, že jich bylo málo, nemělo ani gólmana. A tak jsme byli nuceni přistoupit ke dvěma nepopulárním opatřením: 1. Nezištně a zdarma, jsme jim do branky poskytli Trubku, jakožto největšího mastodonta, který svoji rozložitou figurou zabere v brance nejvíce místa. Bohužel Hranice tuto variantu nepochopily a rozhodly se, že svého brankaře zmenší. Stalo se to tak, že Trubkovo tělo, o standardní velikosti XXXXXXL, navlékly do dresu o velikosti M!!! Tím pádem dres na těle našeho Goliáše vypadal, a to i svojí barvou, jak vrchní díl od dámských plavek...! Jak vypadal Trubka sám není známo, protože všem se okamžitě od smíchu zalily oči slzami a opustily nás až asi hodinu po ukončení utkání, a to již byl Trubka, za pomocí hasičské hydraulické vyprošťovací techniky z tohoto dresu vystříhán! 2. Byli jsme nuceni, se slzou v oku a šelestem na srdci (až na Pavlatu, který dával nepokrytě najevo, jak rád se Kláska zbavil, aby se jako chameleon otočil na obrtlíku, když mu toto bylo Kláskem na cestě domů v autobuse vyčiněno... – viz. cesta domů) za mrzký peníz (stálo nás to 100,- slovenských, aby si ho vzali!!) prodat Klase Hranicím, aby se dalo uskutečnit první utkání hrané jen o pěti komicích na každé straně. 26.10.2002 HRANICE – ob. SPARTA
11 : 12
Pavlíček 1, Čadek, Faltys 1, Gajdoš 2, Chour 1, Janatka 2, Kolář, Kotrč M. 3, Kotten, Kubiš, Vejtruba, Vörös 2
Utkání se experimentálně hrálo s pěti hráči v poli na každé straně. I přes Kláskovu střeleckou potenci (4 branky do naší sítě) byl zápas v podstatě naší jednoznačnou záležitostí.
Na závěr jsme si pořídili dvě fotografie našeho teamu (najděte devět rozdílů…!!)
Po fotodokumentaci jsme si, po krátké zastávce v místní nálevně, vyzvedli diplom a pohár za třetí místo, zamáčkli jsme slzu dojetí a jupí do autobusu! Takto vypadalo v nálevně po utkání…
Ještě před odjezdem byly pořízeny následující kolektivní fotografie:
Cesta probíhala poměrně klidně až do doby, kdy se Klásek, v náhlém návalu citového zděšení, rozhodl podrobit zbytek týmu zdrcující kritice kvůli jeho prodeji do Hranic. Nenechal na nikom nit suchou, jen s Pavlatou si neustále vyměňoval památníky a ždímali kapesníky dojetím, neboť Klásek Míšovi uvěřil, že on jediný a charakterní tak, že i Mirek Dušín je proti němu hajzl svinskej, hlasoval proti jeho prodeji!
Kláskova cestovní extempóre…
Jak je možné, že tomu Klásek uvěřil, lze vysvětlit pouze momentálnímu zatmění šedé kůry mozkové...Tato „veselice“ probíhala až na hranice, kde si, zaplaťpánbůh za terč své rozbujařené nálady vybral slovenského celníka. A nebýt celníkovy nebetyčné trpělivosti a asertivity, tak tam stojíme ještě dnes a Klásek by asi dostal doživotí za hanobení celníků, rasy, národa, přírody a samasebe!
Druhou okrasou byl Sardy. Ten, jako trenér, neunesl tíhu zodpovědnosti a pod dojmem zklamání z až třetího místa se lehce pověnoval slovenskému chlebu tak důkladně, až z toho v autobuse usnul, stratíc přitom brýle. Ty, jakmile byly nalezeny, byly podrobeny zdrcující kritice, neboť přes čočky nebylo vidět ale vůbec nic! Prostě byly „lehce“ zaprasený a ihned vznikla otázka, zda-li si Sardi všimne (tedy až se probudí), že jsou přelepeny leukoplastí. Během tří vteřin byla skla přelepena leukoplastí ve stylu „nechráněný přejezd“ a posazena zpět na Sardyho ksicht! O a co si myslíte, že se stalo?? No nevšim, samozřejmě!!
No, a pak se již cestou do Prahy nic neudálo a nebýt zastávky na oběd ve Velké Bíteši (kde Klásek s galantností jemu vlastní se nejprve vyznal ze sympatií k madam v recepci, aby ji, po následném a překvapivém odmítnutí, velice nepěkně vysvětlil, že je vlastně šeredná, nesympatická, hnusná a .... stejně tak dopadl i herec Luděk Sobota, který se náhodou potloukal kolem...), nebylo by o čem psát. Někteří umí, ale hezky spinkat, že…???
Závěrečné vypouštění jednotlivců z pouze lehce přibrzdivšího autobusu se obešlo již bez výraznějších ztrát květinky... Vlastně jen Čáďa s Bergrem se na Kačerově rozběhli z rozbahněného kopce tak šikovně (asi se vrátili do dětských let v domnění, že je sníh a oni mohou bez následků jezdit po prdeli a boku...), že je nechtěli pustit do metra! Ale to bych tady nerad rozmazával... A tak skončila první akce slavného Teamu Sparta Praha – Kozlíci v.v. a již se těším na akce další. Zapsali: Pavlata a Gajda
