Kronika města Kvítečkova Neděle 13.7. Do Komárova si pro nás přijel Neználek, když jsme se u autobusu sešli všichni, nastoupili jsme, zamávali rodičům a vyrazili do Kvítečkova. Když jsme dorazili na místo, čekal na nás kamelot s Knoflenkou, kteří nám rozdávali obálky a také pozvánku na večerní událost - měl se konat Kvítečkovský Kinematografický Kvíz. V Kvítečkově byly všude barevné kytičky, radnice, stánek s veselým komínem a barevné autíčko. To ale bohužel nemělo kola a válce. V Kvítečkově jsme pak otevřeli obálky a podle obrázků, které v nich byly jsme se našli dohromady, tak jak budeme v oddílech. V táborovém kruhu se nám pak představili obyvatelé Kvítečkova. Dozvěděli jsme se tak, že tam bydlí Vroubek, Šroubek, Kuchtík Buchtík s pomocnicí Nutelkou, Medonoska, Pilulka a také samozřejmě Strakáček, Knoflenka a Neználek a potom ještě spousta dalších malíčků a malenek. Pořád jsme ale ještě nevěděli, kdo se o nás tady v Kvítečkově bude starat, kdo nám bude pomáhat a radit. A proto jsme se rozběhli po táboře a hledali na všech možných i nemožných místech obálky, když jsme je našli a vyndali z nich malé kousíčky fotografií, museli jsme skládat a tak každý oddíl hned poznal, kdo je jeho vedoucí a instruktor. Při skládání hrozně moc pršelo a přestalo akorát, když jsme byli hotoví a tak jsme mohli vyrazit s Jírou na obhlídku tábora a seznamovací procházku po okolí. Večer nám Neználek s Knoflenkou a Šroubkem ukázali scénkami, jaké chování je na táboře špatné a pak už byl v táborovém kruhu oheň a hádali jsme pohádky a filmy jejichž úryvky nám četli vedoucí a instruktoři.
Pondělí 14.7 Ráno jsme hráli hru o barvy, běhali jsme po louce a hledali obrázky, které nám Knoflenka ukazovala. Nejtěžší byl Krteček a Králíci z klobouku, obrázků tam bylo víc a pletly se nám. Starší děti dostávaly otázky a odpověď byla obrázek, trošku jim to hlavu zamotalo. Tak jak jsme hru vyhráli, jsme si potom mohli vybrat barvu. Vymýšleli jsme si také jména oddílů, barvili si šátky a vypalovali jmenovky na stany. Také jsme si vytvořili ceduli s názvem našeho náměstíčka. O názvu oddílů jsme dlouho přemýšleli a nakonec z nás jsou červení Špendlíci, žluté Bobulky, zelení Břečťani a modří Modříni. Po obědě byl slavnostně otevřen stánek, při té příležitosti rozdávala stánkařka popcorn a limonádu. Odpoledne za námi přiběhla Knoflenka, že Neználek s ostatními Malíčky ukradli Malenkám mašličky, které se vážou do vlasů. A tak jsme šli Malenkám pomáhat mašle sesbírat zpátky. Malíčci je urputně bránili, ale i tak jsme jich sesbírali dost. Po večeři a nástupu jsme sportovali. Někteří hráli tenisákovou bitvu a někteří přehazku.
Úterý 15.7 Ráno, když jsme snídali se začalo kouřit z komína stánku a za chvilku se před stánkem objevila tabule s nápisem "Dnes na skladě kola a válce, za stříbro". Kola i válce by se nám moc hodily k rozbitému autíčku. Brzy jsme se dozvěděli, jak je získáme. Musíme je vyobchodovat a to tak, že ulovíme motýly a za motýly pak budeme vyměňovat různé předměty tak dlouho, až získáme stříbrné valouny. Za první dostaneme kolo a za druhý skleněný válec. Všem se dařilo chytat motýly a obchodovat moc dobře a tak jsme měli po dopoledni autíčko kompletní, jako poděkování za dobrý obchod jsme dostali od stánkařky lístky na večerní knižní divadlo. Po poledňáku jsme se pustili do polytechnik a tak jsme si vyráběli barevné lžičky, obrázky z lina, dešťové trubice a dekorovali trička. Autíčko mělo kola i válce, které byly vlastně takové nádrže na sirup, na ten totiž autíčka v Kvítečkově jezdí. Jen jsme neměli žádný sirup a tak jsme se museli pustit do dojení sirupčíků. Byla to obrovská legrace, protože jsme dojili poslepu a za sirupčíky se převlékli vedoucí a instruktoři. Večer jsme se vypravili do divadla. Takovéhle divadlo nikdo z nás neznal, nebyly tam kulisy, herci neměli žádné kostýmy a text četli z papírů a do mluvení se ozývaly různé zvuky jako "kvak, kvak", "kykyryký", "chrchr" a hrozně moc dalších. Strakáček, Kačka, Gumídek, Tomáš, Michal a Neználek hráli dvě pohádky "Dívka žabka a chudý princ" a "Dudák Jíra". Moc jsme se všichni nasmáli a hodně dlouho se tleskalo. Celé to zrežíroval Neználek. Pak hrál Jíra písničky, my jsme zpívali a Knoflenka nám potom také vyprávěla, jak Neználek neuměl dlouho číst a jak ho pomocí různých her človíčkové číst naučili. Jednu takovou jsme si také zahráli, chodili jsme ve tmě a poznávali písmenka ze svíček, z těch jsme potom museli seskládat slova.
Středa 16.7 Ráno jsme loupali brambory jako o život a pak nám Neználek přečetl z novin "černou kroniku" a stálo tam, že do Kvítečkova zavítali po dlouhých padesáti letech zloději a ukradli radním hodinky s vodotryskem. Kvítečkovští občané to však viděli a vydali se zloděje pronásledovat, místo úkrytu lupičů si zapamatovali a vše nakonec dobře dopadlo. Hned jsme si museli takové špehování také vyzkoušet a vydali jsme se po oddílech do lesa ukrývat vlajky. V každém oddílu byli nasazení špehové z těch ostatních. Pak jsme museli vlajky s pomocí špehů hledat. Bylo to těžké. Po poledňáku jsme získávali kytičky do "Človíčkovského průkazíčku" a to tak, že jsme museli prokázat dovednosti a znalosti v deseti disciplínách jako je například vázání uzlů, chození na chůdách, luštění šifer, střelba z luku a další. Odpoledne do Kvítečkova přijela návštěva až z dalekého Slunečního města - pan Slunečník se svými pomocníky pány Čočkou a Okulárem. Pan Slunečník nám moc hezky vyprávěl o vesmíru, o nebi, slunci a o měsíci. Sebou přivezli dalekohled, kterým jsme se mohli všichni podívat na slunce. Dalekohled byl speciálně upravený, protože jinak by nám takovýhle pohled na slunce spálil oči. Večer jsme si opékali buřty, každý oddíl někde jinde. Břečťani byli za hampejzem, Bobulky u strážního ohně a Špendlíci s Modříni obsadili dvě ohniště u "Sekvoje". Jo a Neználek nám povídal něco o kouzelné hůlce, že četl knížku, kde o ní píší. Prý jí človíček dostane za tři dobré skutky. Knoflenka mu ale nevěřila a Neználek se rozhodl, že jí ukáže, jak to je. Od té doby se snaží provádět dobré skutky, ale moc mu to teda nejde.
Čtvrtek 17.7. Ráno jsme zase loupali brambory, nás to ale moc baví, doma to totiž moc neděláme. Po snídani se někam zatoulal Neználek, Knoflenka ho hledala, ale on nebyl k nalezení. Pak se ale najednou přiřítil s papírovým drakem v ruce a vykládal nám, že se byl podívat v Dračíně, kde mají obrovskou spoustu takových draků. Měl skvělý nápad, že si takového draka taky vyrobíme. Tak jsme se teda do toho pustili. Měli jsme klacíky a papír a lepidlo a provázky a krepáky a barvy a mohli jsme si vymyslet úplně cokoliv. Každý oddíl dělal tři draky. Moc nás to všechny bavilo. Taky jsme chodili po oddílech do Diáku a tam toho velkého Neználkova draka pouštěli. Nefoukal moc vítr, ale to nevadilo, protože Strakáček to moc dobře vymyslel a tak jsme mohli tahat draka po provaze. Někomu to šlo moc dobře, někomu se drak zasekával a Vráně s Bětkou dokonce spadl na zem. Po závodění byl celý potrhaný, tak musel do nemocnice, aby vypadal stejně hezky jako ti naši draci. Neználek se pořád pokoušel o dobré skutky, ale stále se žádná hůlka neobjevila. Po polytechnikách nám přišla nějaká zmateně zakódovaná zpráva. Museli jsme jít do lesa k "Lípě", kde každý oddíl dostal obrovský papír s namalovaným balónem a na něm byla osmisměrka. Pak jsme běhali po lese a hledali slova, která se pak vyškrtávala. Slova tam byla napsaná, na obrázku, v hádankách, anebo tam byly i opravdové předměty. Byla tam třeba hruška, hřebík nebo dárek. Ten Vojtík sebral a nesl ho Neználkovi. Když jsme osmisměrku vyluštili, vyšel nám vzkaz, že máme jít do tábora a pomoci s tvorbou balónu. Dole jsme každý nafoukl jeden balónek, který Šroubek připevnil na balónovou konstrukci. Měli jsme velký dopravní prostředek a tak jsme se hned rozhodli - poletíme do Slunečního města. Během letu balónem jsme se zastavili v Africe, Číně, Arktidě, Jižní Americe, Indii, Rusku, Severní Americe, na Havaji, v Austrálii a ve Španělsku. Všude jsme z balónu vystoupili a zdravili se s domorodci. Jenže do Slunečního města jsme nedoletěli, protože náš balón ztroskotal. Naštěstí se nikomu nic nestalo a raději hned po ztroskotání jsme šli spát, protože jsme věděli, že nás čeká druhý den dlouhá cesta.
Pátek 18.7 Ráno jsme brambory neloupali. Co nejdříve to šlo, jsme se totiž vydali na cestu, musíme se přece pokusit Sluneční město najít. Vedl nás Neználek, pořád měl v hlavě kouzelnou hůlku a tři dobré skutky, tak jsme měli trochu strach, kam nás dovede. Ale nakonec našel cestu do Kamenného města. Bylo tam obrovské horko, asi je to už blízko města Slunečního. Na radnici Kamenného města mají hrací hodiny a na náměstí kašnu s vodou, ta se nám hodila. V Kamenném městě jsme si museli pěkně potrápit hlavy, protože nás tam čekala spousta hádanek a šifer. Povedlo se nám rozluštit téměř všechno. Když jsme pak odpočívali v zahradě, povedlo se Neználkovi udělat tři dobré skutky skoro najednou a od kouzelníka dostal hůlku. V Kamenném městě se nám sice moc líbilo, ale museli jsme pokračovat dál v cestě. Opět nás vedl
Neználek a podařilo se mu Sluneční město najít. Bylo to tam moc pěkné, skoro jako v Kvítečkově, jen to tam celé zářilo žlutými slunečnicemi. I ve Slunečním městě mají stánek se spoustou hezký věcí, jenže byl zavřený. Neználek vyzkoušel hůlku a stánek pro nás na chvilku otevřel. Večer měli Neználek s Knoflenkou prima nápad. Navrhli, že bychom mohli našim hostitelům ze Slunečního města někdy zahrát knižní divadlo a ukázat jim jak se bavíme, moc se nám to zalíbilo a hned jsme se pustili do vymýšlení a nacvičování.
Sobota 19.7 Dopoledne byly dostihy, jenže to byly dostihy bez koní. Na závodní dráhu jsme se postavili my a místo jezdců jsme nosili různé věci, jako třeba, čepici, jednu holinku, sako, obruč, ešus nebo třeba taky velkou krabici. Nejhorší byla ta gumovka jenom na jedné noze. Davidovi se to vůbec nelíbilo, protože mu čtyřikrát spadl míč a tak se musel pořád vracet a běhat dokola. Po zkouškách jsme museli jít obyvatelům Slunečního města ukázat, že máme taky něco v hlavě a šli jsme do lesa běhat po fáborkách a odpovídat na otázky. Kdo nebyl zrovna na trati, tak sbíral borůvky. Když jich bude dost, udělá nám kuchtík Buchtík sladké knedlíky. Byla sobota, tak na nástup pošťák nedorazil, doufáme, že nás v pondělí najde i ve Slunečním městě. Ale na nástup přišel někdo jiný, přišel nás přivítat ctihodný starosta Slunečního města se svojí chotí. Také nás pozvali na večerní bál, kde si budeme moci při soutěž "Zlato v hrdle" vyzpívat čestné občanství a pak se zúčastnit olympiády, která se další den koná. Neználka pochválili za naši táborovou písničku, že je moc hezká a proto ho hned udělali čestným občanem a požádali ho, aby celý večer moderoval, ten se má. Zpívali jsme všichni ostošest, někdo tak krásně, že ho potom manželé starostovi i odměnili dárkem. Na závěr se zapaloval zahajovací oheň Sportovních her Slunečního města.
Neděle 20.7 K obědu měly být řízky s bramborovou kaší, tak jsme si zase "zaloupali". A pak už mohly vypuknout Sportovní hry Slunečního města. Soutěžilo se ve všemožných disciplínách: medvěd, točení obručí, sedmimíček, kloboučku hop, balancování klackem a spousta dalších. Markovi spadl během sportovních her bodovací papírek do záchodu a Šimon si roztrhl kalhoty. Nic vážnějšího se ale nestalo. Oběd nám moc chutnal, po takovém velkém sportování každému človíčkovi vyhládne. Po obědě přijeli rodiče. Za jejich přítomnosti proběhlo vyhlášení vítězů Sportovních her a také jsme jim předvedli, jak plníme zkoušky. Po odjezdu rodičů byla svačina a pak mělo následovat učení. Knoflenka si vzala do hlavy, že i o prázdninách se musíme učit. Neználkovi se to ale taky nelíbilo a tak zakouzlil hůlkou a vyčaroval nám bezvadnou běhací hru do lesa. Šli jsme si zahrát průjem. Prostě jsme přenášeli papírky s kadibudkami a při tom nás honilo šest průjmů. Běhání jsme ale neměli pořád dost a tak jsme si šli po večeři ještě zasportovat, tenisáková bitva a přehazka nás baví pořád.
Pondělí 21.7 Dopoledne jsme si procvičovali paměť. V lese nad táborem, jsme na stromech hledali obrázky, na kterých bylo vždy 5 různých smajlíků a museli jsme si zapamatovat, co dělají. Například si ťukali na čelo, mávali nebo mačkali nos a dělali u toho „crrr“. Aby to ale bylo ještě těžší, nedělali jsme to po jednom, ale vždycky se nás muselo sejít víc a pak ve skupince to ukázat komisi. Nakonec nebylo těžké si to všechno zapamatovat, ale neplést si pravou a levou ruku, to dělalo problémy skoro nám všem. Po obědě byly zase polytechniky a my si mohli vyrábět fakt dost dobrý věci. Ke svačině měl být rohlík s taveňákem, to zrovna moc někteří z nás nemusí a ani Neználkovi se to nelíbilo. Vzal si do hlavy, že chce ke svačině meloun a tak si ho hned vyčaroval. Ještě, že jsme zrovna byli všichni v jídelně, protože nám ten meloun spadl z nebe a hodně se rozbil. Naštěstí se v tu chvíli i u Buchtíka s Nutelkou v kuchyni všechny rohlíky změnily v melouny, tak jsme toho ze země jíst nemuseli. Odpoledne se ve Slunečním městě otevřelo nové bludiště, tak jsme si to hned běželi vyzkoušet. Bludiště bylo v lese na stromech, kde byly vždycky pod číslem stanoviště zavřené krabičky, my jsme si museli jednu vybrat a ta nám ukázala, na jaké další stanoviště máme jít a takhle dokola až k cíli. Někdo byl venku skoro hned, někdo se tam ale hodně zamotal a bloudil, třeba Hanička. Protože ve Slunečním městě dbají na slušné chování a etiketu ještě víc než v ostatních městech Človíčkova, byla večer na programu etiketa. Museli jsme hádat, co bylo ve scénce špatně a co dobře a pak něco podobného taky zahrát. I když to bylo učení slušného chování, byla to nakonec zábava.
Úterý 22.7 Když jsme vystrčili hlavy ze stanů a tee-pee, tak pršelo. Nám to ale náladu nezkazilo, protože jsme měli zábavu v jídelně. Nejdříve jsme hráli mezi oddíly A-Z kvíz. Některé otázky byly hodně lehké, třeba kolik stran má šestiúhelník, nebo jaká řeka protéká Ústím nad Labem. Některé nám ale zase malinko zamotaly hlavu, třeba hlavní město Estonska, nebo kolik barev má duha. Modříni nevěděli, jaký jehličnatý strom opadává. Po procvičení hlaviček jsme se mohli vrhnout na výrobu aut z kartónu. Až nebude mokro, tak si je prý otestujeme. Odpoledne po zkouškách začal dělat Neználek neplechu s hůlkou, podařilo se mu splašit poklidně se pasoucí sirupčíky a tak jsme je museli jít hledat, protože přece není možné, abychom měli ve Slunečním městě takovouhle ostudu. Utekli do lesa u křižovatky „Jatka“. Nebylo to vůbec jednoduchý, hlavně jeden sirupčík se nedal za žádnou cenu najít, věděli jsme určitě, že tam někde je, ale prostě nebyl. Knižní divadlo jsme měli všichni nazkoušené a tak jsme mohli konečně ve Slunečním městě ukázat, jak se v Kvítečkově bavíme. Zahráli jsme po oddílech celkem 4 pohádky: O Jeníčkovi a Mařence, O červené Karkulce, O Popelce a Sněhurku a sedm trpaslíků. Pak nám hrál Jíra na kytaru a zpívali jsme. Během zpívání si ve Slunečním městě uvědomili, že jsme zatím neabsolvovali jejich zdravotní prohlídku a tak jsme museli i přes tmu, vyrazit za doktory a shánět jejich podpisy. Doktoři chodili po lese a blikali a jako poslední nám dala podpis Pilulka, která byla osvětlená. Uf, prohlídkou jsme prošli.
Středa 23.7 Borůvek bylo pořád málo a tak jsme museli zase vyrazit do lesa a sbírat. Během sbírání jsme postupně i s hrnečky odbíhali po vyznačené trase a museli jsme zvedat levou nebo pravou ruku podle toho, co jsme si mysleli, že za symbol nad námi visí. Kdo se netrefil, musel jít po odbočce a napsat, co na jejím konci je. V cíli jsme potom zase sbírali a čekali, až dorazí ostatní. Snad už tentokrát bude borůvek dost a ty knedlíky budou. Celý den bylo hezky, svítilo sluníčko a tak jsme se mohli po polytechnikách vrhnout na slibované otestování našich autíček. Střídali jsme se ve vyznačeném území. Zástupci oddílů vždy byli v autíčkách, na nich byly přivázané balónky a museli jsme si je navzájem praskat. Kdo už neměl balónek, musel jít mimo závodiště. Proti Špendlíkům se všichni spikli. Večer jsme šli dělat oddílové ohníčky a opékat si buřty.
Čtvrtek 24.7 Rozcvička byla malinko netradiční, protože jsme se úplně všichni rozdělili na dvě poloviny a přehazovali si vzájemně na svá území kukulíny (hadrové koule). Vyhrála by ta půlka, která by u sebe neměla žádné koule, to ale nebylo možné, tak nevyhrál nikdo. Protože Neználek s hůlkou dělá pořád nějaké vylomeniny a Knoflenka má strach, že by se mohlo něco stát, našla ve staré kronice jeden příběh, kdy nezvedený malíček opravdu něco vážného provedl. Příběh to byl dlouhý, ale na konci bylo to, že změnil malíčka a malenku v porcelánové panenky a ty se rozbily. Abychom věděli jak je těžká náprava takové události, šli jsme si vyzkoušet, jak se dají takové kousky malíčků a malenek obtížně poskládat k sobě. Po lese chodili obchodníci a prodávali kousky človíčků, my jsme museli běhat a kupovat ty správné části a pak jsme to na výkupním místě prodávali a tak získávali peníze na další nákup. Nejdřív nám to moc nešlo, hodně nám to kazili zloději človíčků, ale pak jsme se do toho dostali a už to šlo skoro samo. Po zkouškách nám občané Slunečního města, pan Golfík s paní Golfíkovou, ukázali jejich oblíbený sport. Pan Golfík nám nejprve o golfu povídal a vše vysvětloval, pak jsme si napsali malý kvíz a už jsme si to mohli jít vyzkoušet. Kačce se pan Golfík moc líbil a říkala, že je podobný Woldemortovi. Zkoušeli jsme si dlouhé rány, přihrávky i patování. Na dlouhé rány jsme měli jen takové děravé míčky, aby to moc nelítalo a někdo se nezranil. Pan Golfík nám ale ukázal, jak to letí s opravdovým míčkem, krásně to zacinkalo a míček skončil někde v lese, asi se už nenajde. A když jsme si vyzkoušeli, jak se sportuje ve Slunečním městě, šli jsme si zase zasportovat po našem. Večer se pak v táborovém kruhu pohádal Neználek s Všeználkem a dopadlo to hodně špatně. Neználek použil hůlku a změnil Všeználka v houpacího koně. Jenže hůlka přestala fungovat a už to nešlo vzít zpět. Pak se najednou zajiskřilo, přišel kouzelník a hůlku Neználkovi vzal. Aby nezůstal Všeználek koněm, museli jsme se rozhodnout, že druhý den půjdeme hledat způsob, jak ho zachránit.
Pátek 25.7 Ráno jsme se rozdělili a po oddílech postupně vyráželi na cestu, hledat záchranu pro Všeználka. Cesta to byla namáhavá a plná překážek. Nejdřív jsme museli odčerpat přehradu, abychom jí mohli přejít, pak jsme četli pomocí dalekohledů vzkaz na pařezech. Došli jsme k alchymistovi, který dal postupně každému oddílu nějakou látku v lahvičce, a tu jsme pak museli opatrně celou cestu nést. Od alchymisty pak byla ale ještě dlouhá cesta, skládali jsme tajemné obrazce, bloudili v bludišti, chodili poslepu, překonávali bažiny, krmili hladové žížaly, zachraňovali ztracené duše, ale také hráli divadlo, nebo si jen tak pro rozveselení skládali barevné puzzle. Cestou jsme narazili také na hostinec „U Medonosky“ kde jsme dostali opečenou klobásku. Po celodenních útrapách jsme se dostali zpátky domů, do Kvítečkova. Neználek, který běžel před námi ještě před svítáním, tam už na nás čekal, a tak jsme mu mohli odevzdat ty lahvičky na záchranu Všeználka. Snad to pomůže. Večer pak u táborového kruhu Neználek začal čarovat, spojil všechny ty látky, co jsme mu donesli dohromady a z houpacího koně se stal zase Všeználek. Nejdřív se na Neználka moc zlobil, ale nakonec si podali ruce a byli z nich zase kamarádi. Než jsme šli spát, ještě nám Neználek řekl, že moc děkuje za pomoc, a že nám za to na náměstíčka připravil nějaký dárek. Objevili jsme tam balík ovázaný mašlí a v něm byla spousta věcí a bonbónů.
Sobota 26.7 Dopoledne byl uspořádaný turnaj v ping-pongu, kdo se ho nechtěl zúčastnit, hrál přehazku. Turnaj byl dost těžký, protože s námi hrál i levoruký Všeználek. I když hrál levou rukou, hodně dobře mu to šlo. Nakonec ale stejně nevyhrál. Po poledňáku jsme vyplňovali dotazník, co se nám na táboře líbilo. Nám se líbilo snad všechno, i to loupání brambor bylo fajn. No vlastně se nám moc nelíbilo psaní deníku, ale i to jsme nakonec nějak zvládli. A pak jsme se taky dívali na fotky, které jsme dělali při hlídkách a v rámci úkolu „Landart“, některé se nám opravdu moc povedly. K večeři byl raut, chlebíčky, sladkosti a ovoce. A pak za námi přišli tři klauni. Dělali různé kejkle a hry. Když se udělalo šero, byl čas na zapálení slavnostního ohně. Letos ho zapalovala Jana z Bobulek, Tomáš ze Špendlíků, David z Břečťanů a Terka z Modřínů. Zahráli jsme připravené oddílové scénky a pak nastalo vyhlašování vítězů turnaje v ping-pongu a hlavně bylo vyhlášeno pořadí celotáborové hry. Čtvrtí byli Břečťani s 56 body, těsně třetí bobulky mající 61 bodů, druzí byli Špendlíci s 64 body a první místo naprosto jednoznačně získali Modříni s 80 body. Pak si k sobě Jíra pozval Janu a Tomáše, kteří už jsou moc velcí, aby jeli příští rok na tábor jako děti a moc jim poděkoval za to, že tam s námi byli. No a pak už se jenom zpívalo a hrálo.
Neděle 27.7 Od rána jsme balili, uklízeli a přenášeli. Ještě byl poslední nástup, na kterém jsme dostali na památku placky s obrázkem Neználka a nápisem „Neználek na Úhlavce 2014“. Zazpívali jsme si naposledy táborovou písničku. Po obědě jsme zamávali Kvítečkovu, nastoupili do autobusu a vyrazili domů ke svým rodičům. Jo a ty sladký knedlíky opravdu byly .
