ILŠ
2012 Krizová intervence na kurzu Ufína – Lenka Dlabolová, Víťa – Viktor Kulhavý
KRIZE −
je definovaná jedincem jako „těžká“
− časově ohraničená − všeobecná zkušenost, stimuluje růst a zrání − něco, co přesahuje naše dosavadní zkušenosti, nemáme vytvořen způsob zvládání − ohrožení identity a kompetencí − člověk v krizi přestává vidět celek - vidí pouze detaily, nevidí alternativy a řešení − ,,tunelové vidění“ - problém vyplňuje celé vidění − trvání 1 den – 6 týdnů (více než 6 týdnů – „syndrom psychického ohrožení“ zúžení a deformace zorného pole, nejsme schopni racionálně hodnotit situaci) − různé projevy: úzkost, deprese, agrese, pocity viny STRES − intuitivní, fylogeneticky stará reakce → zajišťuje přežití, dochází k aktivaci vegetativního nervového systému − záleží na osobnosti, co vyvolá stres − automatická reakce: SYMPATIKUS - aktivace: útok, útěk - velká síla, ventilace velké energie •
(útok, křik, nářek, zloba, agrese)
- hyperkinetická reakce, panika •
(sval. napětí, zrudnutí, zvýšení frekvence dechu, nucení na močení, výrazná mimika, neúčelné pohyby, těkavý pohled)
PARASYMPATIKUS − útlum − šetření energie − ztuhnutí, zablokování myšlení, omdlení, zblednutí, odkrvení periferií (pocit chladu) − minimální mimika, šoková dezorientace (nenechat
1
VZTAH K ÚČASTNÍKŮM
ILŠ
2012 samotného) − nepociťované emoce, derealizace, depersonalizace (popření, mluví se o někom jiném, netýká se mě to) − snížená schopnost porozumět sdělení − sucho v ústech
POSTUP PŘI NADMĚRNÉM STRESU •
zajištění fyziologických potřeb (podat ruku, nechat opřít, posadit, teplo, tekutiny)
•
prostor na projevení emocí – nechat odeznít
•
nedotazovat se, spíše mluvit o emocích („Asi jsi smutný, zlobíš se, cítíš se zmatený,...“)
•
pláč nechat odeznít, důsledek povolení napětí
•
uklidňovat („Neboj se, společně najdeme nějaké řešení.“)
•
respekt zlosti a agrese (nebrat si to osobně, je to obrana prosti depresi)
•
potvrzení dané emoce, projevit pochopení („Já bych v takové situaci také cítil zlost.“)
•
strukturovat čas, program, mluvit o praktických věcech, jasná instrukce (kdo, co, kdy zařídí)
•
být autentický (člověk v krizi je na to velmi citlivý, velice dobře rozpozná, jak to myslíme)
•
když nevíme co říct, je lepší mlčet
CHARAKTERISTIKA KRIZE •
postižený signalizuje potřebu pomoci
•
v krizi je člověk přístupnější pomoci
•
po odeznění akutní krize motivovanost a připravenost ke změnám se zmenšuje
•
pokud nenastala změna, je třeba dalšího zvýšení napětí, aby bylo možné intervenovat
Jaké jsou fáze krize? 1.fáze Je to pocit ohrožení a úzkosti, kdy dochází k aktivizaci obvyklých vyrovnávacích strategií (na úrovni svépomocí 6i za pomoci blízkých lidi. Trvá minuty až hodiny.
2
VZTAH K ÚČASTNÍKŮM
ILŠ
2012
2.fáze Pokud nezabírají obvyklé vyrovnávací strategie, přetrvává pocit ohrožení, zranitelnosti a nedostatku kontroly nad situací, může dojít k ochromení aktivity nebo ke snaze řešit situaci náhodným způsobem - účastník může být pasivní nebo může oslovit instruktora s tím, že se „něco děje ". Tato fáze se odehrává stále v řádu hodin až několika málo dnů, může se tedy objevit a přetrvávat i na kurzu 3.fáze Tato fáze je ideální pro změnu optiky ve vnímání krize, člověk se díky pomoci (vhodné krizové intervenci) se dokáže vrátit na předchozí úroveň fungování. Trvá obvykle několik hodin až dnů. Pokud se tedy poskytne kvalitní KI (i na kurzu), je pravděpodobnost psychického zranění minimální. 4.fáze Vyznačuje se jako celková psychologická „zmatenost“, reakce na ni se podobá stavům paniky, objevují se hluboké změny v emocích a poznávacích procesech. V časovém horizontu jde o delší dobu (dny až týdny), tyto projevy se mohou objevit až doma, kdy o účastníkovi nemusíme mít informace. Je dobré o ní vědět, protože chceme zabránit jejímu rozvoji. Odborná krizová intervence je nezbytností. TYPOLOGIE KRIZÍ I. Situační krize Předurčuje ji událost způsobená nepředvídatelným stresem. Ten se objeví jako reakce na vnější příčiny (ztráta a její hrozba, změna, volba). Vzhledem k různé odolnosti účastníků vůči stresu nelze říci, kde je hranice snesitelného stresu. Pro někoho může být ztracení se v lese dobrodružství, pro někoho může spustit panickou reakci. Dalším případem by mohlo být úmrtí prarodiče v nedávné době před kurzem, poté se to např. v Labyrintu svět a ráji srdce otevře. II. Krize pramenící z náhlého traumatizujícího stresoru Tyto krize jsou vyvolány silnými vnějšími stresory, které účastník neočekává a nemá nad nimi téměř žádnou kontrolu (náhlé úmrtí blízké osoby, znásilnění, přírodní katastrofa). V tomto kontextu se počítá s extrémním stresem, který se může na kurzu může objevit v situaci závažné situace ohrožující život nebo zdraví účastníka některého z účastníků. III. Krize pramenící z psychopatologie Rizikové účastníky u nichž by hrozil tento druh krize, by měla do značné míry eliminovat zdravotní deklarace, ale jistá míra rizika samozřejmé hrozí - může se stát, že do zdravotní deklarace nepřizná psychiatrickou péči, užívaní psychofarmak, může vysadit léky, aby si „kurz víc užil“ a nebyl jimi „utlumený“. Mívá podklad v neřešených nebo provizorně řešených vývojových otázkách, kořeny pravděpodobně budou sahat až do raných vývojových stadií, často do dětství. Z diagnostického hlediska jde obvykle o jedince s poruchou osobnosti, závažnějšími neurotickými
3
VZTAH K ÚČASTNÍKŮM
ILŠ
2012
obtížemi, jedince závislé na alkoholu nebo na drogách, depresivní nebo psychotické jedince atd. Při krizové intervenci jde hlavně o stabilizaci účastníka, ale je důležité tento problém konzultovat s odborníkem, velmi pravděpodobně bude nutný transport z kurzu. IV. Krize zrání, vývojová krize Objevuje se obvykle tam, kde zdárně neproběhla přirozená vývojová krize. Je dobré s nimi počítat na kurzech, které pracují s účastnickými skupinami, které věkově zapadají do „citlivých“ období - např. kurzy GO! nebo další kurzy s adolescenty, ale i dětmi. Jaké jsou typy krizí, které nás na kurzu spíše nepotkají nebo neohrozí? V. Krize z očekávaných životních změn (tranzitorní krize) Jde o předvídatelné procesy růstu a vývoje v určitém časovém období v rámci života jednotlivce (např. puberta, sňatek). Jde tedy o „užitečné“ krize, které nejsou pro účastníka příliš ohrožující, navíc probíhají v delším časovém horizontu. VI. Neodkladné krizové stavy Tyto stavy mohou souviset s alkoholovou či drogovou intoxikací, náhlým propuknutím závažné psychické poruchy (psychotické ataky), dále problémy spojené s kontrolou impulzů - vražedné a sebevražedné chování, nekontrolovatelná zlost a agrese, panická úzkost, dezorganizované chování nepodléhající volní kontrole. Rizikovou situací může být například alkoholová party na kurzu pro dospívající. Krizová intervence spočívá v navázání kontaktu s klientem, hledání bodů, které zajistí rychlou a účinnou stabilizaci klientova stavu a sníží bezprostřední ohrožení a nabídnutí co nejvhodnější návazné péče. KRIZOVÁ INTERVENCE •
cíl - vrátit člověka na předchozí úroveň fungování
•
zaměřená na ohnisko, „tady a teď“
pracovat s tím, co je v dané chvíli akutní, nejzřetelnější, nejpotřebnější a nejviditelnější Krize - je definována jedincem, má vždy subjektivní charakter (= pro každého znamená něco jiného!!!) •
(trauma - definováno podnětem – stresová událost neobvykle hrozivého nebo katastrofického rázu, která téměř u každého vyvolá pronikavou tíseň)
ZÁSADY KRIZOVÉ INTERVENCE (KI)
−
obecné zásady KI: uklidnit, vyslechnout, snížit napětí, dodat naději
−
Jedinec v krizi potřebuje: bezpečí, respekt, naslouchání ◦
Nespravuj, co není rozbité.
◦
Když něco funguje, dělej toho víc. 4
VZTAH K ÚČASTNÍKŮM
ILŠ
2012
◦
Když něco nefunguje, dělej něco jiného.
◦
Někdy je dobré nedělat nic.
−
důležité je to, co dotyčný považuje za důležité
−
odlišovat fakta a naše hypotézy
−
aktivní naslouchání – ujišťujeme se o porozumění, rekapitulujeme
−
dávat emocionální podporu
−
nenechat se zaplavit emocemi, zůstat vně
−
vidět věci stejnýma očima, ale neprožívat stejnými emocemi
−
nekritizovat
−
udržet si neutralitu, nenechat se vtáhnout, jinak ztrácím schopnost pomoci
−
zrcadlení (reflexe)
my problém neřešíme, ale pomáháme zplnomocnit dotyčného, aby problém vyřešil sám, příp. si našel kdo mu s tím pomůže −
−
i mlčení je cenné, dát dostatek času
MODEL KRIZOVÉ INTERVENCE NA KURZU: VZTAH
ZAKÁZKA
ROZHODNUTÍ
CO DÁL
1. Navázat vztah a zjistit o co jde Navaž vztah a zjisti o co jde. Nenásilně nabídni svou přítomnost, vybídni účastníka jednoduchými otázkami ke sdílení. Příklady vět: „Vidím, že se něco děje. Domnívám se, že ta hra v tobě vyvolala něco a já bych potřeboval vědět o co jde. Můžeš mi o tom něco říci? Co se stalo? Řekni vše, co bys potřeboval říci“. 2. Vytvořit „zakázku“ Prober s účastníkem možnosti, které dává formát kurzu, jasně informuj o hranicích pomoci. Příklady vět: „Jak to bude vypadat, když budeš „v pohodě? " K čemu bychom mohli dojit v průběhu našeho rozhovoru? Co bys potřeboval? Mám dojem, že tato záležitost je hodně zraňující, asi přesahuje možnosti řešení tady na kurzu“. 3. Posoudit a rozhodnout Výstupem z této fáze je rozhodnutí o tom, jestli je pro účastníka bezpečné, aby na kurzu zůstal. Musíme posoudit, jakou míru rizika přináší jeho další působení na kurzu pro něj samotného, pro účastnickou skupinu, pro instruktory. I předčasný odjezd účastníka však může znamenat to, že si odveze neošetřené zranění. Je zapotřebí jej do rozhodnutí zapojit,
5
VZTAH K ÚČASTNÍKŮM
ILŠ
2012
důležité je však zvážit tlak skupinové konformity (odjezd z kurzu může být vnímán jako „prohra“, může mu být trapné před ostatními). 4. Formulovat co dál V případe, že účastník zůstává, je potřeba formulovat s týmem strategie, kolik pozornosti budeme účastníkovi věnovat (přílišné sledování jeho psychické pohody jej může udržovat v nepohodě). V případě, že z kurzu odjíždí, je nutné s ním detailně probrat možnosti krizové intervence a poskytnout informace o ní. Je možné mu nabídnout možnost vzájemného kontaktu po kurzu. Co je potřeba mít během předchozích kroků na paměti? Neustále probíhá kotvení a stabilizace účastníka - naplníme základní potřeby (jídlo, teplo atd.), pohodlně sedíme, řekneme mu, ať si položí chodidla pohodlně na zem, ať se opře, informujeme o tom, kde jsme, co se děje apod., pokud vnímáme dezorganizovanost, říkáme kde jsme, kdo jsme, co tam děláme, co se bude dít. Maximálně se snažíme o využití copingových strategii účastníka a o změnu optiky ve vnímání krize. Problémem může být zúžené „tunelové vnímání“ a změna v koncentrace pozornosti - účastník je v zajetí krizové události, setrváváním v ní může docházet ke znovuprožívání, nemá širší rozhled, je v propasti, kde nevidí horizont, cestu ven, jen neschůdné stěny. Proto je potřeba toto „tunelové vnímání“ rozšiřovat poukazováním na časovou omezenost působení krizové situace, poskytování naděje, výhled do budoucna. NA CO SI DÁT OBECNĚ POZOR •
přílišný soucit
•
zvědavost
•
pocit vlastní důležitosti (touha „pomoci“ vs. „po moci“)
•
pomáhání z povinnosti
•
obětování se
•
dodržování hranic
• neříkat: Prosím tě… Tak podívej se, asi takhle… No že jo? Použité zdroje: •
Materiál ,,Telefonická KI – Modrá linka“ (Mgr. Ondřej Ptáček, Modrá linka)
•
Materiály z Psychosemináře Prázdninové školy Lipnice 2008
•
Johny – materiál Psychobezpečnost a krizová intervence, Ejhle 2009
Doporučené zdroje:
•
ŠPATENKOVÁ, Naděžda. Krizová intervence pro praxi. 2., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Grada, 2011, 195 s. ISBN 9788024726243.
•
VODÁČKOVÁ, Daniela. Krizová intervence. 2. vyd. Praha: Portál, 2007, 543 s. ISBN 9788073673420. 6
VZTAH K ÚČASTNÍKŮM
