Kritika médií: Noam Chomsky

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA

Katedra občanské výchovy

Kritika médií: Noam Chomsky Bakalářská práce Jaroslav Kafka

Vedoucí práce: PhDr. Marta Goňcová, CSc. UČO: 171813 Obor: OV3/TE3 Imatrikulační ročník: 2006 Brno, 17.2. 2011

Rád bych na tomto místě poděkoval paní doktorce PhDr. Martě Goňcové Csc. za důležité rady při konzultacích a obrovskou trpělivost, kterou se mnou měla po celou dobu mého psaní této práce. 2

Prohlašuji, že jsem při psaní bakalářské práce nevycházel z jiných zdrojů než z těch, které jsou uvedeny v seznamu použité literatury a pramenů. Souhlasím se zveřejněním této práce do IS a do knihovny pro použití k dalšímu studiu. 3

Obsah: 1. Úvod.....................................................................................................................................6 2. Média a sdělovací prostředky...............................................................................................7 Vymezení pojmů.............................................................................................................7 Historie a vývoj masmédií do dnešní podoby.................................................................9 Veřejnoprávní média a komerční média.......................................................................13 Úkol a moc médií..........................................................................................................16 Konspirační teorie.........................................................................................................23 3. Noam Chomsky..................................................................................................................25 Chomsky a americká zahraniční politika......................................................................26 Chomsky a útoky z 11. září 2001..................................................................................27 Chomsky a propaganda.................................................................................................29 Chomského kritika demokracie.....................................................................................31 Demokracie pro diváky.................................................................................................33 Noam Chomsky a média...............................................................................................35 Cenzura..........................................................................................................................37 Chomsky a mediokracie................................................................................................38 Chomsky a globalizace..................................................................................................40 Řešení situace podle Chomského..................................................................................40 4. Závěr...................................................................................................................................42 5. Použitá literatura a zdroje...................................................................................................45

4

Anotace: Bakalářská práce se zabývá současnými médii a jejich kritikou Noamem Chomskym. Zkoumá hypotézu, zda jsou média v současné době v krizi, tato hypotéza se v závěru práce ukazuje být pravdivou. Práce je rozdělena na dvě hlavní části, první oddíl je věnován médiím jako takovým, druhý oddíl je zaměřen na Noama Chomského a jeho kritiku médií.

5

1. Úvod Jako téma pro svou bakalářskou práci jsem si vybral média, konkrétně kritiku současných médií. Hlavním zdrojem kritiky médií pro mě byl známý současný kritik Noam Chomsky. Noama Chomskeho jsem si zvolil z důvodu, že jsem se v průběhu svého studia setkal s jeho názory na americkou domácí a světovou politiku, s nimiž jsem do značné míry souhlasil a také proto, že Chomskeho kritika politiky se týká i médií. Média jsou nedílnou součástí našich životů. Máme díky nim přístup k informacím, pomáhají nám každý den. Kromě užitečných a důležitých informací nám média slouží také jako zdroj zábavy a umožňují nám využít náš volný čas. Vzhledem k jejich masovosti a důležitosti médií v našich životech dle mého názoru stojí za to zamyslet se, jestli je všechno v pořádku, nebo jestli by se dalo něco zlepšit. Hypotéza: Je možné objektivní informování ze strany médií? Jsou média v krizi? Tato práce je rozdělena na dva základní oddíly a má za cíl objasnit, zda média jsou skutečně v krizi, nebo zda tomu tak není. V první části práce se budu věnovat vymezením základních pojmů a médiím obecně. V druhé části práce se pak zaměřím na Chomského kritiku médií. Převážná část Chomskeho kritiky se týká politiky. Všímá si politického uspořádání USA a světa a poukazuje na mnoho případů, kdy v demokratické zemi je demokracie jen jakousi zástěrkou pro občany, zatímco podstata vládnutí politiků má daleko blíže spíše k tyranii nebo jiným nedemokratickým způsobům vládnutí. Na základě této skutečnosti Chomsky kritizuje také média.

6

2. Média a sdělovací prostředky Vymezení pojmů Nejdříve ze všeho vysvětlím několik základních pojmů, které se budou v mé práci nejčastěji opakovat. Komunikace Člověk je společenský tvor. (“Člověk je společenský tvor a byl zrozen pro společenství.“ (HOMO) SOCIALE ANIMAL ET IN COMMUNE GENITUS MUNDUM Seneca) Základním prvkem společenského života je jistě komunikace mezi příslušníky dané společnosti. Komunikací rozumíme proces předávání a získávání informací. Aktéry každého komunikačního procesu jsou jednak zdroj (podavatel), sdělení (produkt, který vznikne zpracováním a uspořádáním mediálního materiálu, ve strukturalistické tradici “text”) a příjemce.1 Média Často využívanou součástí komunikačního procesu jsou média. Vyhledáme-li termín médium ve slovníku cizích slov, zjistíme, že toto slovo pochází z latinského slova “medium” a znamená “střední, “uprostřed”, “mezi”. Médium můžeme také chápat jako zprostředkující činitel. Médium je prostředek, konkrétně prostředek mezi zdrojem informace a adresátem informace a můžeme tedy říct, že média jsou přenašeče, nositelé informací. V tomto kontextu se pro média používá také termín sdělovací prostředky a pro komunikaci vedenou skrz média termín mediální komunikace.2

1 2

Burton G., Jirák J.: Úvod do studia médií, Brno, 2003, Barrister & Principal, str. 60 Burton G., Jirák J.: Úvod do studia médií, Brno, 2003, Barrister & Principal, str. 60

7

Existuje velké množství nejrůznějších druhů médií. Pokud bychom zastavili na ulici náhodného člověka, na otázku, jaké druhy médií dotyčný zná, bychom pravděpodobně dostali odpověď: televize, rozhlas, noviny a internet. To je samozřejmě správná odpověď, i když není zdaleka úplná. Médii jsou všechny prostředky, pomocí kterých čerpáme informace. Vedle již vyjmenovaných médií tak dostáváme např. knihy, billboardy, kina, letáky, cd nosiče, gramofonové desky, elektronickou poštu aj. Masmédia Masmédia, nebo také hromadné sdělovací prostředky, jsou média, které mají největší množství recepientů a díky tomu informují nejvíce lidí zároveň. Mezi masmédia řadíme především rozhlas, televizi, tisk a v poslední době také internet. Provoz masmédií běží prakticky bez přestání, je zde kladen důraz převážně na aktuálnost informací. Masmédia slouží pro přenášení nejdůležitějších informací. Vliv médií na populaci je obrovský. Většina informací, které se k nám každý den dostávají, je skrze média. Každý z nás sleduje zprávy, zjišťuje, co se děje ve světě, jaké události se staly v jeho městě atd. “Podstatná moc médií spočívá v tom, že se podílejí na socializaci jednotlivce, na jeho včlenění do společnosti, a tím jak na formování jedince, tak na utváření podoby společnosti a vztahů, které v ní panují. Každá společnost si hledá prostředky, jimiž jedinci předkládá hodnoty, o něž se opírá její struktura fungování, a normy (pravidla), která upravují chování jejích příslušníků. V moderních společnostech se stala podstatným nástrojem šíření (prosazování a upevňování) sociálních norem a hodnot právě média.”3 A právě proto, že nejde pouze o přenos událostí, a informace, co se kdy a kde stalo, média bývají podrobovány zkouškám o jejich ovládnutí, o kontrolu jejich působení nebo o jejich využití.

3

Burton G., Jirák J.: Úvod do studia médií, Brno, 2003, Barrister & Principal, str. 23

8

Historie a vývoj masmédií do dnešní podoby Pro přiblížení hromadných sdělovacích prostředků je jistě zajimavé a důležité, jaká je jejich historie a vývoj do současné podoby. Svou pozornost budu věnovat čtyřem nejdůležitějším a nejrozšířenějším médiím, konkrétně tisku, rozhlasu, televizi a internetu. Tisk Historie I přes to, že tisk je jedním z nejstarších sdělovacích prostředků vůbec, jeho historie nesahá příliš hluboko do minulosti. Roku 1605 Johann Carolus publikoval ve Štrasburku (nyní ve Francii, tehdy ještě součásti Svaté říše římské) první tištěné noviny Relation aller fürnemmen und gedenckwürdigen Historen.4 O to, že tyto noviny mohly vycházet v tištěné podobě, se zasloužil vynalezením knihtisku v roce 1448 Johannes Gutenberg. Svým nápadem sestavit stranu textu složením z jednotlivých písmen překonal v té době již praktikovaný blokový tisk. Ten spočíval v tom, že každá strana textu musela být kompletně celá vyřezána do dřeva nebo odlita do jedné kovové desky. Blokový tisk byl zdlouhavý a nákladný. Gutenberg svým vynálezem nastartoval tisknutí knih ve velkých sériích, čímž způsobil ve své době informační explozi v Evropě. Zajimavé je také, že technologie knihtisku byla objevena ještě o několik století dříve v Číně. Číňané nejdříve používali rovněž blokový tisk a od 11. století přešli na technologii pohyblivých písmen, tedy na podobný způsob tisku, který v Evropě představil Gutenberg.5 Vývoj novin jako takových byl značný. I přes to, že díky Gutenbergovu knihtisku bylo možné noviny tisknout v relativně větším nákladu, tato metoda byla stále poměrně náročná na výrobu. Informace se tak nešířily ani zdaleka tak rychle, jako např. dnes. Postupné zdokonalování systému tiskáren mělo za následek zvýšení nákladu každých novin, díky čemuž se dařilo předat dané informace širšímu publiku čtenářů.

4 5

http://cs.wikipedia.org/wiki/Noviny dostupné 13.12.2010 http://cs.wikipedia.org/wiki/Johannes_Gutenberg dostupné 13.12.2010

9

V roce 1789 založil Václav Matěj Kramerius “Krameriovy c.k. vlastenecké noviny”. Tyto noviny vycházely jako první české noviny v českém jazyce. Předtím se na našem území vyskytovaly pouze německy psané noviny.6 Kramerius usiloval o to, aby se informace z novin mohly dostat i mezi prostý český lid, který často neuměl německy. V té době na našem území probíhalo národní obrození, proces, který se snažil zamezit zániku českého jazyka a jeho nahrazení již zmiňovanou němčinou. Současná situace Největší českou medialní společností je Mediální skupina MAFRA. Tato společnost má široké pole působnosti, věnuje se všem druhům masmédií. V České republice tato společnost vydává nejčtenější český deník MF DNES, dále také Lidové Noviny a deník Metro. Kromě těchto a dalších menších titulů MAFRA také provozuje hudební TV stanici Očko, na rozhlasových vlnách potom také rádia Classic FM a Expresradio. Na internetu MAFRA zastupuje webové stránky www.idnes.cz, www.lidovky.cz a další menší informační weby.7 Na území České republiky rovněž pusobí nakladatelství, která spadají do nadnárodních mediálních koncernů. K největším z nich řadíme společnost Ringier Axel Springer CZ a.s., což je švýcarsko - německý koncern s působností ve střední a východní Evropě, na našem území např. vydává mezi čtenáři velice oblíbené deníky Blesk a Sport.8 Velice důležitým vydavatelstvím je v České Republice rovněž VLTAVA-LABE-PRESS, a.s., které u nás vydává 94 regionálních titulů, z toho 71 regionálních deníků a 23 týdeníků, např. regionální noviny Rovnost aj. Toto vydavatelství patří koncernu Verlagsgruppe Passau, který v Německu vydává např. Passauer Neue Presse.9 Firma Economia a.s. je největším vydavatelem ekonomických a odborných periodik v České Republice. Tato firma podniká také na území Slovenské republiky, proto jí řadíme do sekce nadnárodních společností. Economia a.s. v naší republice vydává např. Hospodářské Noviny a časopis Týden.10

6

http://cs.wikipedia.org/wiki/Václav_Matěj_Kramerius dostupné 13.12.2010 http://www.mafra.cz dostupné 18.12.2010 8 http://www.ringieraxelspringer.cz dostupné 18.12.2010 9 http://www.vlp.cz/cz/o-vlp/o-firme.html dostupné 22.1.2011 10 www.economia.ihned.cz dostupné 22.1.2011 7

10

V tištěných médiích zaujímá speciální pozici také jediný zástupce veřejnoprávní služby, kterým je ČTK - Česká Tisková Kancelář. ČTK je jako všechny ostatní veřejnoprávní média zřízena ze zákona a slouží jako hlavní zdroj informací pro všechna ostatní média.11 Rozhlas Historie Oproti tisku je rozhlas velmi mladý. Toto médium se pro přenos zvukových informací začalo používat ve dvacátých letech dvacátého století. Historicky první veřejný rozhlasový přenos proběhl už v roce 1910, kdy Lee de Forest přenesl zvuk opery Carmen z Metropolitní opery v New Yorku. Britská stanice BBC zahájila jako první na světě pravidelné rozhlasové vysílání v roce 1922. Pouhý jeden rok poté, 18.května 1923 začíná první pravidelné vysílání českého rozhlasu “Radiojournal” ve Kbelích.12 Současnost Rozhlasové vysílání, stejně jako televizní vysílání, v České republice v současné době probíhá na základě provozu veřejnoprávního Českého Rozhlasu a dalších stanic komerční sféry. Kromě malých regionálních rozhlasových stanic vysílá několik stanic své pořady celoplošně. Hlavními zástupci celoplošného vysílání jsou rádia Frekvence 1 a Evropa 2, které obě náleží do mediální skupiny Lagardère Active Radio International. K dalším důležitým stanicím z hlediska počtu posluchačů patří také rádio Impuls a síť rádií Kiss. Na speciální pozici je Rádio Proglas, které jakožto nezisková organizace získává peníze pro své fungování pouze z darů a dobrovolných příspěvků. Rádio Proglas vysílá zcela bez reklam.

11 12

http://www.ctk.cz dostupné 18.12.2010 http://cs.wikipedia.org/wiki/Rozhlas dostupné 13.12.2010

11

Televize Historie Krátce po rozhlasovém vysílání, ve třicátých letech 20.století, bylo vynalezeno dokonalejší médium. Oproti rozhlasu televize přenáší jak zvuk, tak i obraz, což výrazně pomáhá předání sdělované informace. Název “televize” byl odvozen z řeckého tele - daleko a latinského vize - vidět. Televizní přenos i příjem je oproti rozhlasové technologii složitější, je proto i dražší. Díky tomu se televizní vysílání rozšiřovalo pomalu a televizní příjmač nebyl v dobách rozvoje televize takovou samozřejmostí v každé domácnosti, jako je tomu nyní. Televize proto i přes své nesporné výhody nevytlačila rozhlas z pole médií. Současnost V současné době existují v České republice dva zdroje televizního vysílání, komerční stanice a veřejnoprávní stanice. Veřejnoprávní stanicí je Česká televize se svými kanály ČT1, ČT2, ČT24 a ČT4. Vedle veřejnoprávní České Televize vysílají také komerční stanice. Největší podíl sledovanosti mají TV NOVA a TV Prima. Majitelem TV NOVA je bermudská mediální společnost CME - Central European Media Enterprises. Pole působnosti CME je střední a východní Evropa, vysílá v České a Slovenské republice, dále v Rumunsku, Slovinsku, Chorvatsku a Bulharsku.13 Kromě TV NOVA má velké procento sledovanosti ještě TV Prima. Majitelem Primy je MTG (Modern Times Group), což je švédská mediální společnost s podle jejich slov "aktuálně největším geografickým dosahem svých pořadů v Evropě. Její záběr sahá od pobaltských států až po Balkán.14 Internet Internet, který je dnes nejrychlejším a nejaktuálnějším médiem je ve srovnání s ostatními medii ještě “v plenkách”. Teprve v roce 1969 výzkumná agentura ARPA vytváří výzkumnou síť ARPANET do které je v roce 1972 zapojeno 50 počítačů. Vývoj této sítě

13 14

http://www.cetv-net.com/en/about-cme/company-overview.shtml dostupné 22.1.2011 http://www.mtg.se/en/About-MTG dostupné 26.1.2011

12

nadále pokračuje a v roce 1987, kdy je do sítě zapojeno již 27 000 počítačů, vzniká pojem “Internet”. V roce 1990 končí ARPANET a od roku 1993 se začíná používat první internetový prohlížeč Mosaic. Od roku 1994 internet začíná vypadat tak, jak jej známe dnes.15 Podstata internetu, která mu zajistila současné prvenství mezi médii, spočívá v počítačové síti, která propojuje celý svět. Vzhledem k tomu, že internet je všude a zároveň nikde (nemá centralizovaný bod, místo na světě, odkud by se “vysílal internet”), se jedná o mimořádně rychlé a stabilní médium. Během vteřiny se člověk díky internetu dozví zprávy z opačného konce světa. Nemusí čekat na večerní zprávy, nemusí čekat, až vyjde jeho oblíbený deník. Stačí se pouze připojit k síti kdekoliv na světě a otevřít danou internetovou stránku. V současnosti již na internetu můžeme nalézt zástupce všech nejdůležitějších médií působících na našem území, a to Českou Televizí počínaje, přes zpravodajské servery tištěných novin jako např. www.idnes.cz, www.sport.cz až po stránky rozhlasových stanic, např. www.kisshady.cz atp. Veřejnoprávní a komerční média Pojem “veřejnoprávní média” se v České republice běžně používá pro označení médií, které jsou vytvořeny ze zákona a jsou financovány z veřejných financí. Samotné slovo “veřejnoprávní” znamená, že subjekt je provozován bez ohledu na zisk. Veřejnoprávní média bývají ale také nazývána jako média veřejné služby (public servis) a právě toto označení se pro veřejnoprávní média běžně používá v zahraničí a v textech mezinárodních úmluv a předpisů. David Sarnoff v roce 1922 prohlásil, že:” V širším kontextu (...) vysílat znamená bavit, informovat a vzdělávat národ, a proto by mělo být vysílání považováno za veřejnou službu.”16 Veřejnoprávní média se v mediálním prostoru vyskytují bok po boku komerčních médií. Hlavní odlišností komerčních médií od médií veřejné služby je způsob

15

http://cs.wikipedia.org/wiki/Internet dostupné 13.12.2010 Briggs, A., Burke, P. Social History of the Media: From Gutenberg to the Internet; Polity, 2010, Wiley, John & Sons, Incorporated, str. 87

16

13

jejich financování. Zatímco veřejnoprávní média financuje veřejnost ze svých prostředků ve formě přímých a nepřímých daní, konsesionářských poplatků nebo dotací od státu17, komerční média naproti tomu fungují převážně na zisku z reklamy. U komerčních televizí příjmy z reklamy pokrývají více než 95% nákladů, tištěným médiím příjmy z reklamy pokrývají 35-60% nákladů.18 Tištěná média mají sice nižší příjmy z reklam než např. komerční televize, oproti televizím ale získávají finance z každého prodaného výtisku, takže na vydávání listu se v zásadě skládají inzerent a čtenář. V současné době se čím dál, tím častěji ozývají hlasy, které volají po zrušení veřejnoprávních médií. Poukazují na to, že média veřejné služby jsou do jisté míry přežitek, pozůstatek z dob minulých a ve své podstatě nejsou potřeba, protože veřejnost informace může získávat i jinými cestami. Mezi nejčastější argumenty, proč by se mělo ustoupit od vysílání veřejnoprávních médií mimo jiné patří: -

monopol na informace - pro zachování svobody projevu je potřeba více na sobě

nezávislých, v tomto případě komerčních stanic. Veřejnoprávní stanice je na tomto poli vždy jediná a navíc ji vlastní a kontroluje stát. Tato situace tedy vede k jakémusi monopolu na sdělování informací, což je v demokratické společnosti nepřípustné. -

obsahová pestrost - takzvané “veřejné blaho”, které mají za cíl veřejnoprávní média,

nelze naplnit z jednoho zdroje. Naproti tomu velké množství komerčních stanic dokáže lépe pokrýt spektrum potřeb a chutí veřejnosti. Mediální magnát Rupert Murdoch, jeden z nejznámějších kritiků televizí veřejné služby v tomto směru přináší vlastní definici veřejné služby: “Každý, kdo v rámci zákonu dané země poskytuje službu, kterou veřejnost chce, za cenu, kterou je za ni ochotna zaplatit, je poskytovatelem veřejné služby”19 -

svoboda projevu - svoboda projevu je díky veřejnoprávním médiím ohrožena, neboť nám

tyto média přímo říkají, co je pro nás a pro celou veřejnost dobré. -

ekonomický monopol - z finančního hlediska je veřejnoprávním médiím vyčítáno, že

veřejnost musí tato média draze financovat ze své kapsy, přičemž tato média nejsou motivována k lepším službám. Ať už se jejich provoz zlepší nebo zůstane stejný, peníze na své fungování získají tak či tak. Naproti tomu pro komerční média v tomto ohledu hovoří

17

http://cs.wikipedia.org/wiki/Veřejnoprávn%C3%AD_médium dostupné 25.1.2011 Burton G., Jirák J.: Úvod do studia médií, Brno, 2003, Barrister & Principal, str. 103 19 Keane, J. Media and Democracy, Cambridge, 1991, PolityPress, str. 53 18

14

přirozený ekonomický vztah mezi nabídkou a poptávkou. Komerční média musí být ziskové, a proto se snaží tlačit cenu níž a zároveň zkvalitňovat služby, které nabízí. “Na našem území byly poplatky za rozhlasové a později televizní vysílání vybírány od roku 1924 a o pár let později již sloužily k úhradě části nákladů na zajištění vysílání takzvaných vysílatelů veřejné služby.”20 -

ignorace reklamního průmyslu – v této souvislosti se často hovoří o dvoj roli médií -

média mají dodat pořady divákům a diváky reklamám. Veřejnoprávní média, ale podle jejich kritiků v dodávání diváků reklamám selhávají, protože jsou financovány z jiných zdrojů, než právě z reklamy. -

technologický přežitek - veřejnoprávním médiím je vyčítáno, že se odkazují na omezený

počet vysílacích frekvencí, přitom v dnešní době se komerční média rozšiřují i jinými technologiemi, jako např. satelity, kabelové televize atp. Tržně uvažující liberálové však zastávají názor, že tento problém není způsoben fyzikálním hlediskem, nýbrž politikou, která nechce povolit širší konkurenci ve vysílacím prostoru. To je závažné tvrzení, protože v případě jeho pravdivosti by se jednalo o omezení svobody projevu. Zároveň se v oblasti médií můžeme setkat se zcela opačnými názory, které veřejnoprávní média obhajují a jsou ostře proti jejich deregulaci a rušení. K jejich hlavním argumentům, proč média veřejné služby zachovat patří: -

hledisko financování - financování komerčních médií z reklam má za následek získávání

co největšího počtu diváků, resp. posluchačů. Toho komerční stanice dosáhnou tím, že se budou věnovat střednímu proudu, tzv. main streamu, díky čemuž na okrajové žánry nezbude ve vysílacím prostoru dostatek místa. Okrajové žánry jsou pro komerční stanice málo rentabilní. Proto je dobré provozovat veřejnoprávní média, které na ziskovost nemusí brát zřetel a mohou si díky tomu dovolit vysílat i pořady a žánry s menší diváckou a posluchačskou základnou. Navíc je dobré si uvědomit, že zvyšující se počet komerčních médií ještě nemusí znamenat, že se bude úměrně zvyšovat i programová různorodost. Vzhledem k ziskovosti komerčních stanic se naopak můžeme setkat s různými komerčními stanicemi, které ale přinášejí téměř totožný obsah - právě proto, aby mohly oslovit co

20

http://fss.muni.cz/rpm/Revue/Heslar/poplatky_a_koncese.html dostupné 18.2.2011

15

nejširší skupinu recepientů a uspokojit tak investory ze stran firem, jejichž reklamy daná stanice vysílá. -

hledisko kvality - zhledem k tomu, že kvalita vysílaných pořadů je do jisté míry pouze

subjektivní hodnota, nemohou zastánci komerčního vysílání tvrdit, že vysílání médií veřejné služby není dostatečně kvalitní, a že toto vysílání nezajímá veřejnost. Nabízí se rovněž otázka, zda je kvalitní to, co obstojí “zkoušce času”? -

hledisko nezávislosti - veřejná stanice podléhá veřejné kontrole a zároveň spadá pod

vedení veřejnosti. Veřejnost si sama volí, kdo bude veřejnoprávní stanice spravovat, a tak je sama veřejnost odpovědná za to, kdo a jak bude tyto stanice řídit. Díky tomu mají stanice veřejné služby za úkol informovat veřejnost nezaujatě a neovlivněně penězi z vnějších zdrojů. Veřejnost potřebuje takovou stanici, aby lidé nemuseli zdlouhavě a složitě pátrat, která informace je důvěryhodná a kde je pravda.21 Úkol a moc médií Jak jsem již výše naznačil, člověk je společenský tvor a média jsou pro něj důležitá mimo jiné také právě proto, že se podílejí na jeho začlenění do společnosti, tedy na jeho socializaci. Proces socializace spočívá v tom, že společnost, do které se má jedinec začlenit, formuje jedince tak, aby se do ní mohl začlenit. To znamená, že “společnost hledá prostředky, jimiž jedinci předkládá hodnoty a normy, které upravují chování jejích příslušníků. V moderních společnostech se stala podstatným nástrojem šíření (prosazování a upevňování) sociálních norem a hodnot právě média.”22 Můžeme tedy říct, že hlavním úkolem médií je nejenom nás informovat, ale i předávat nám hodnoty a normy. Rozvržení a načasování mediálního obsahu Média jsou si dobře vědoma toho, jaký vliv mají na své publikum. V případě rozhlasu a hlavně televize to dokazuje cílené rozvržení vysílání do jednotlivých bloků podle toho, jakou sledovanost tyto vysílací bloky mají. Vysílací bloky se od sebe liší programovým zaměřením tak, aby v hlavní vysílací době, tzv. prime-time, k sobě upoutala

21

Kovaříková, D. Média a realita: role televizního vysílání veřejné služby v současném evropském kontextu, Brno, 2002, Vydavatelství MU, str. 217 22 Burton G., Jirák J.: Úvod do studia médií, Brno, 2003, Barrister & Principal, str. 23

16

co největší část publika. Obecně se běžný vysílací den dělí na dvě základní části, kterými jsou: - prime time - hlavní vysílací čas, doba - obvykle mezi 19:00 a 22:00, kdy má dané médium největší sledovanost - off time - všechen zbylý čas kromě prime time. Při bližším pohledu na vysílací den získáme tři hlavní vysílací bloky, kterými jsou: - denní vysílání - vysílací náplň dne začínající v 9:00, která trvá do 17:00. Ve vysílání se během denního bloku vyskytují převážne programy pro specifické skupiny publika jako např. kreslené seriály pro nejmenší, reprízy telenovel a pořady o vaření pro ženy v domácnosti, dokumentární pořady a pořady o zdraví pro seniory apod. - hlavní vysílací čas (prime time) - vysílací blok, který plynule navazuje a postupně graduje z denního vysílání. V hlavním vysílacím čase média zařazují své nejdůležitější zpravodajské relace, různé televizní show, estrády pro celou rodinu, celovečerní filmy atd. Vzhledem k tomu, že se jedná o dobu největší sledovanosti médií publikem, narůstá zároveň i cena za odvysílání reklamy v čase mezi jednotlivými pořady v prime time. "V polovině 90.let standartní třicetisekundový reklamní spot zařazený do vysílání v prime-time stál přibližně sto tisíc dolarů. V případě, že byl zařazen do vysílání pořadu s vysokou sledovaností, jeho cena stoupala až na trojnásobek, zatímco v případě zařazení do programů s nízkou sledovaností cena klesala na polovinu."23 - noční vysílání - jedná se o blok přímo navazující na prime-time, začíná ve 22:00 až ve 23:00 a trvá až do ranních hodin, kdy je nahrazen opět denním vysíláním. Během nočního vysílání bývají nejčastěji vysílány programy s nižší sledovaností, resp. programy pro specifické skupiny publika, např. záznamy koncertů vážné nebo populární hudby, besedy s politickou tématikou, dále také programy, které lze vysílat až po určité hodině, jako erotické programy, horory apod.24 Díky tomuto poměrně přesnému zmapování, kdy a jaká sociální skupina dané médium sleduje, mohou média vysílat cílená sdělení adresovaná přímo těmto skupinám.

23

http://www.museum.tv/eotvsection.php?entrycode=primetime dostupné 22.1.2011 Bočák, M., Rusnák, J.: Média dnes: reflexe mediality, médií a mediálních obsahů; Na cestě za posluchačem a divákem, Olomouc, 2008, Univerzita Palackého v Olomouci, str. 364

24

17

Propaganda tak může nabývat různých podob, aby zapůsobila na různé skupiny společnosti, za účelem zvýšení své úspěšnosti. Ekonomická moc médií Finance jsou jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících chod médií, a to jak v případě veřejnoprávních stanic, tak i stanic komerční sféry. Média jsou obživou a zaměstáním pro tisíce až desetitisíce lidí v každé zemi na světě bez ohledu na její vyspělost nebo hospodářskou sílu. Zároveň poskytují zázemí pro firmy zabývající se mediálním trhem nepřímo, např. automobilky pro dodávání přenosových vozů, počítačové firmy, natáčecí zařízení atp. Existuje tedy obrovské množství lidí na celé planetě, které mediální průmysl živí. Na druhé straně, pokud se jedná o to, co živí média samotná, jsou to již zmiňované zisky z reklam a z koncesionářských poplatků. Koncesionářské poplatky jsou hlavním zdrojem příjmů pro všechny média veřejné služby. Např. Britská veřejnoprávni televize BBC získlala ve finančním roce 1995/1996 výběrem koncesionářských poplatků celkem 1 819 000 000 liber, tedy více než jeden a tři čtvrtě miliardy liber. To je obrovské číslo, vezmeme-li v úvahu, že dnes, v roce 2011 je hodnota britské libry zhruba 30 českých korun. Tím pádem v přepočtu na naši měnu činí částka cca 54 miliard korun. Česká televize získala v roce 1996 z koncesionářských poplatků 2 miliardy a v roce 1998, kdy proběhlo zvýšení těchto poplatků, již 3 miliardy. V roce 1995 bylo také ve Velké Británii vynaloženo 8 miliard liber na reklamu, která se samozřejmě objevila v médiích, v České republice se investice do reklam dostala rovněž na úroveň 8 miliard.25 Musíme si také uvědomit, že tyto investice do reklam by neprobíhaly, pokud by lidé a firmy nebyly přesvědčeny o tom, že se jim tyto investice vrátí. Je tedy patrné, že mediální průmysl je financemi a ekonomikou velice silně protkán a že finance hrají v případě médií jednu z nejdůležitějších rolí.

25

Burton G., Jirák J.: Úvod do studia médií, Brno, 2003, Barrister & Principal, str. 24

18

Vliv médií na veřejnost Nyní se zaměřím na to, jak velký vliv mají média na společnost, jak dalece je společnost ve svých postojích a činech ovlivněna právě médii. Média představují důležitý prvek sociální komunikace. Informace, které rozšiřují ke svým posluchačům a divákům jsou ovlivněny tím, jaká cílová skupina dané média právě sleduje. 26 Každé publikum čerpá většinu informací z úzkého okruhu médií, jenž je pro dané publikum svým způsobem stabilní. Jinými slovy: každé médium má jednu nebo více cílových skupin, pro které shromažďuje a prostřednictvím svých prostředků distribuuje informace k posluchačům, divákům, čtenářům atd. V tomto ohledu si média nechávají vypracovávat od speciálních agentur sociální průzkumy, aby zjistily, jaké ohruhy informací a témat zajímají jejich publikum. Na základě toho posléze vzniká jakési nepsané pouto mezi médiem a jeho adresátem. Adresát má tak své oblíbené noviny, svou oblíbenou radiovou stanici, své oblíbené pořady v televizi, ke kterým se v průběhu času pravidelně vrací, odebírá je. Tento jev má za následek důvěru adresáta v informace, které z daného média získal. A díky této důvěře si jednotlivec utváří svůj žebříček hodnot, priorit, sociálních vazeb atp. Můžeme tedy říci, že média mají na společnost i na každého jednotlivce v ní vliv. “Přes veškerý výzkum vlivu médií je ale mimořádně těžké jakékoliv účinky na jednotlivce či společnost spolehlivě prokázat.”27 I přes to, že účinky médií na společnost není možné dokázat, existují různé teorie, které tuto hypotézu potvrzují. Účinky můžeme posuzovat ze dvou hledisek. Jednak z hlediska “chování médií v určitém kontextu a z pozorování usuzovat na případné účinky, jednak je možné sledovat chování příjemců v určitém kontextu masově mediovaných materiálů a z tohoto pozorování usuzovat na účinky.”28 V obou případech velice záleží na kontextu - souvislostech, které souvisí s chováním médií a příjemců.

26

Burton G., Jirák J.: Úvod do studia médií, Brno, 2003, Barrister & Principal, str. 355 Burton G., Jirák J.: Úvod do studia médií, Brno, 2003, Barrister & Principal, str. 355 28 Burton G., Jirák J.: Úvod do studia médií, Brno, 2003, Barrister & Principal, str. 356 27

19

Krátkodobé účinky V dřívějších dobách existovaly teorie, ktéré vycházely z jednoduchého modelu podnět - reakce. V odborné literatuře, která se zabývá vlivem médií na publikum, můžeme nalézt zmínky o období “teorie podkožní injekce” nebo “zázračné střely”. Tyto pojmenování vycházejí z obrazné představy vpíchnutí injekce s určitým medikamentem, který bezprostředně po vpíchnutí pod kůži organizmu vyvolá v tomto organizmu jistou reakci, resp. střely, která zázračně zasáhne celé vojsko, jakoby to byl jeden muž. Postupem času bylo ovšem prokázáno, že situace je ve skutečnosti daleko komplikovanější. Komplikovanější v tom smyslu, že člověk nereaguje bezprostředně po podnětu a hlavně také, že člověk pro svou reakci potřebuje několik podnětů dohromady anebo v návaznosti za sebou. Média jsou v tomto případě pouze jedním z několka různých podnětů, nemají tedy nad jedincem až takovou moc, aby dokázaly ovlivnit jeho chování samy o sobě. Dlouhodobé účinky V návaznosti na vyvrácení teorií krátkodobých účinků se objevily daleko stabilnější teorie, které vliv médií na člověka připouštěly z dlouhodobého hlediska. Tyto teorie tvrdí, že média nemají moc vybičovat člověka k rychlému jednání, zato ale mají vliv na utváření jeho názorů a postojů k různým věcem. Ovšem vzhledem k tomu, že se jedná o dlouhodobé působení, je nesmírně obtížné dokázat, že hodnoty každého člověka, které se v průběhu času mění a vyvíjejí, se vyvíjejí právě na základě působení médií. Jak již bylo řečeno, na každého jedince působí několik různých vlivů zároveň a média jsou pouze jedním z nich. Kromě toho je také problematické určit průvodní znaky, které by byly charakteristické pro změnu na základě působení médií. I přes tyto nesnáze a problémy je ale správnost této teorie velice pravděpodobná a lidským rozumem obhájitelná. Teorie dvoustupňového a vícestpňového toku komunikace Tato teorie popisuje, že ovlivňování společnosti médii probíhá v několika úrovních. Předně zdůrazňuje, že veřejnost se médii nenechává ovlivnit přímou cestou. Názory a

20

postoje

společnosti jsou schopni ovlivnit v tomto případě tzv. “názorové autority”.29

Názorovovými autoritami jsou pro společnost lidé, kteří v rámci dané skupiny zaujímají uznávané postavení a skupina jejich názor buďto uznává, anebo přinejmenším bere v potaz. V rodině jako v jednom z mnoha příkladů malých sociálních skupin jsou takovouto názorovou autoritou rodiče, nebo alespoň jeden z nich. Ovlivňování názorů ve společnosti tak probíhá v této fázi spíše na bázi interpersonální komunikace. Média jsou ale spjaty s druhou fází toku komunikace. Názorové autority jakožto jedinci jsou snáze ovlivnitelní médii. Média nemají moc změnit naráz určitý názor nebo postoj celé společnosti, zato zvládnou ovlivnit názor nebo postoj jedince. V našem případě je tímto jedincem právě názorová autorita, která na základě informace z médií přehodnotí své stanovisko k danému problému. Pokud se situace vyvine tak, jak bylo nyní popsáno, ovlivní média názor jedince, který následně předá poznatky sociální skupině. Společnost tak v konečném případě bude nepřímo ovlivněna médii. Míru ovlivnění ale nelze spolehlivě určit, protože společnost je tvořena jedinci, kteří sami o sobě mají mezi sebou velice komplikované vztahy. Celá struktura společnosti se pak navenek může jevit jako velice hustá a složitě pospojovaná síť mezi jednotlivými jejími články. Jedinci mezi sebou navzájem komunikují, předávájí si informace a individuálně je vyhodnocují. Proto informace, kterou na začátku podaly média, mohou být ve chvílích, kdy už si je předávají jednotlivé články společnosti, do značné míry zkreslené nebo ovlivněné. Díky tomu, že jednotlivci mezi sebou komunikují a předávají si tak dále informace, můžeme od dvoustupňového toku komunikace přejít k vícestupňovému komunikačnímu toku. Tato teorie je důležitá z toho důvodu, že úspěšně zpochybňuje teorii krátkodobých účinků, tzv. teorie “zázračné střely”, na druhé straně nezpochybňuje zcela ovlivňování společnosti médii. Celý proces komunikace je nesmírně složitý a je prakticky nemožné prokázat médiím, že by cíleně pracovaly na ovlivňování názorů a postojů společnosti.30

29 30

Burton G., Jirák J.: Úvod do studia médií, Brno, 2003, Barrister & Principal, str. 358 Burton G., Jirák J.: Úvod do studia médií, Brno, 2003, Barrister & Principal, str. 359

21

Teorie užití a uspokojení Teorie užití a uspokojení zkoumá vzájemný vztah mezi společností a médii. Vychází totiž z představy, že každý individuální článek společnosti sleduje média, aby tím uspokojil své osobní potřeby. Kdo hledá zábavu, naladí např. televizní estrádu, kdo prahne po informacích, sáhne po zpravodajství. Stejně jako teorie vícestupňového toku komunikace tato teorie zpochybňuje teorie magické střely.31 Zároveň však při zkoumání této teorie můžeme objevit její slabiny. Tou hlavní je fakt, že možnosti uspokojování potřeb společnosti nejsou dokonalé. Každý, kdo chce uspokojit jakoukoliv svou potřebu, naráží u médií na omezenou nabídku, ze které si může vybrat. Není proto vždy zaručené, že daná potřeba bude uspokojena. Média z velké části ovládají spektrum nabídky pořadů, které vysílají k divákům. V případě, že si jedinec nedokáže vybrat pořad, kterým by uspokojil své potřeby, nemá šanci tento fakt jakkoliv změnit (vytvořit pořad sobě na míru). Teorie díky tomuto faktu platí jen v takovém případě, kdy si subjekt dokáže nalézt ve vysílacím spektru přesně takový pořad, který by stoprocentně uspokojil jeho požadavky.32 Můžeme se rovněž setkat s názorem některých teoretiků, kteří vystupují proti představě “aktivního publika”. Tato představa totiž zcela přesouvá odpovědnost za mediální obsah na stranu publika. Tím zároveň tato teorie zkresluje fakt, že “sama média určitá témata preferují a jiná potlačují a těmito procesy přispívají ke stabilizaci moci.”33 Kulturní hledisko Při posuzování vlivu médií na společnost můžeme vzít ohled také na kulturní stránku věci. Teorie zabývající se touto problematikou se soustředí oproti svým předchůdkyním na společnost jako na celek, zatímco předchozí teorie se spíše soustředily na jednotlivce. Společnost je složená z obrovského počtu jednotlivých subjektů, z nichž každý se bude řadit do jiné skupiny, co se vkusu týče. Média bývají podezřívána z toho, že

31

Burton G., Jirák J.: Úvod do studia médií, Brno, 2003, Barrister & Principal, str. 359 Burton G., Jirák J.: Úvod do studia médií, Brno, 2003, Barrister & Principal, str. 360 33 Philo, G. (ed.): Message Recieved. Harlow, Essex: Longman 1999, str. 76 32

22

zmiňovanou diferenciaci společnosti na vkusové skupiny podporují. To znamená, že vysílají pořady jednotlivým skupinám “na míru”. Výsledkem pak může být např. televizní estráda s prostým druhem humoru, který neútočí na intelekt jedince a místo toho servíruje divákovi jednoduchou zábavu. Díky jednoduchosti potom publikum “hloupne”, protože raději sleduje takovýto pořad, u kterého se nemusí přemýšlet namísto toho, aby se bavilo na úrovni vyžadující vyšší vkus. Tímto způsobem se publikum diferencuje do tzv. socio-kulturní pyramidy.34

Konspirační teorie Konspirační teorie známé take jako teorie spiknutí jsou teorie, které vysvětlují některé události a jevy jako spiknutí skupiny osob, která vědomě a tajně působí v neprospěch zbytku společnosti. Typickým znakem konspiračních teorií je obtížné, často až nemožné potvrzení nebo zpochybnění jejich platnosti. Konspirační teorie se mohou týkat např. existence mimozemských civilizací, záměrného vyrábění smrtících virů jako např. SARS nebo AIDS a jejich šíření mezi obyvatelstvo planety apod. Pravděpodobně nejpopulárnější konspirační teorií je tvrzení, že teroristické útoky z 11.září 2001 zosnovala americká vláda. Je velice složité určit, kde je pravda. Zastánci těchto teorií si stojí pevně za svým přesvědčením o spiknutí a oficiální informace z médií nepříjmají, protože těmto informacím nevěří. V té souvislosti poukazují na teorii, ve které centrální banky a nadnárodní organizace pracují na vytvoření světové totalitní vlády. Naproti tomu odpůrci konspiračních teorií označují jejich příznivce jako paranoidní a jevy, které tyto teorie komentují, vysvětlují argumenty, které si sami vymysleli anebo které se obecně ve společnosti používají jako vysvětlení těchto jevů. O konspiračních teoriích se v této práci zmiňuji právě z toho důvodu, že jak dále uvidíme, kritika Noama Chomskeho na adresu médií se v některých ohledech konspiračním teoriím do jisté míry blíží, zvláště pak jeho kritika domácí a zahraniční politiky USA a také některých dalších států. Konspirační teorie jsou zároveň protikladem k teoriím vlivu médií

34

Burton G., Jirák J.: Úvod do studia médií, Brno, 2003, Barrister & Principal, str. 361

23

na společnost. Zkoumali jsme již, jak dalece zasahují média do našich životů a jak moc nás ovlivňují, existence konspiračních teorií zároveň dokazuje, že ve společnosti se vedle klasických konzumentů informací vyskytují také jedinci, kteří se snaží vymanit z vlivu médií a na události kolem nás si vytvářejí vlastní úsudek. S konspiračními teoriemi můžeme nebo nemusíme souhlasit, je ale jisté, že nás ve většině případů donutí alespoň se zamyslet nad možností jejich pravdivosti. Konspirační teorie se nemusí týkat pouze zahraničních událostí. K nejzajímavějším teoriím vztahujích se k našemu území patří mimo jiné tvrzení, že Milan Rastislav Štefánik nezahynul při tragické nehodě, ale byl zavražděn anebo tvrzení, že sametová revoluce v roce 1989, která znamenala pád vlády KSČ, byla předem připravena a řízena KGB a StB. Poslednímu zmiňovanému tématu se podrobněji věnuje známý český sociolog Ivo Možný ve své eseji z roku 1999 nazvané "Proč tak snadno?". Noam Chomsky zaujímá zejména vůči konspiračním teoriím týkajících se útoků z 11. září 2001 překvapivě negativistický postoj. Tvrdí, že konspirace je nesmysl, což ale na druhou stranu vůbec nevadí americké vládě, která tyto konspirace podporuje z toho důvodu, že se díky nim odvádí pozornost od zločinů, které jinak tato vláda páchá. "Efekty (konspirační teorie) jsou jasné. Odklonění aktivizmu a pozornosti od závažných zločinů, které páchá stát. Proto, jak se domnívám, centra moci přistupují k hnutí 11. září mnohem tolerantněji než ke skutečné kritické a aktivistické činnosti."35

35

http://zpravy.idnes.cz/konspiracni-teorie-o-11-zari-stale-ziji-dukazum-navzdory-p23/zahranicni.asp?c=A070911_095337_zahranicni_dp dostupné 11.2.2011

24

3. NOAM CHOMSKY Noam Chomsky se narodil 7. prosince 1928 poblíž Filadelfie v Pennsylvanii v rodině židovských imigrantů z pocházejících z východní Evropy. Vystudoval filosofii a lingvistiku na University of Pennsylvania, kde získal v roce 1954 doktorát s prací pojmenovanou „Transformační analýza“, jejíž stěžejní teze se objevily ve studii Syntaktické struktury (1957), dodnes jeho nejznámnější lingivistické práci. O rok později se stal členem sboru Massachusettského institutu technologie (MIT), jedné z nejprestižnějších amerických univezit. Zde byl v roce 1961 jmenován řádným profesorem moderních jazyků a lingvistiky a v roce 1976 profesorem institutu. Jako emeritní profesor lingvistiky, lingvistické teorie, syntaxe, sémantiky i filosofie jazyka zde působí již více než padesát let. Za svou práci v lingvistice se stal nositelem čestných titulů několika desítek univerzit z celého světa. Od konce 60. let se stal celosvětově známým ještě více pro své politické postoje ve vztahu k americké zahraniční politice, mezinárodním záležitostem i problémům současného světa. Záběr Chomského je neobyčejně rozsáhlý a zahrnuje kromě lingvistiky a filosofie, dějiny idejí a intelektuální dějiny, politickou teorii a filosofii politiky a od konce 80. let i řadu frekventovaných veřejných teoretických a praktických otázek (včetně např. problematiky euthanasie anebo globalizace). Sám Chomsky se zmínil, že hlavním důvodem jeho zájmu o americkou politiku je to, že ji „shledává děsivou“ a že „její dopad na miliony lidí po celém světě je obrovský (...)“.

36

Vzhledem k tomu, že Chomsky je velice dobrým a

oceňovaným lingvistou, dokáže si všimnout i velice jemných a nepatrných niancí, které používají média, aby mohly lépe manipulovat s veřejným míněním. Stačí, aby místo označení “bestiální terorista” použily média označení “bojovník za svobodu” a na celou zprávu vrhne tato drobná záměna zcela jiné světlo. Chomsky se však nenechává ošálit a upozorňuje společnost, jak se věci ve skutečnosti mají. Jeho cílem a snahou je, aby lidé přestali média vnímat jako jediný možný zdroj informací. Snaží se, aby lidé naopak začali nad událostmi kolem sebe přemýšlet a aby si dovedli udělat vlastní názor.

36

http://www.sok.bz/index.php?option=com_content&task=view&id=157&Itemid=49 dostupné 15.1.2011

25

Chomsky hájí lidská práva a svou kritikou se snaží dopomoct ke správnějšímu a spravedlivějšímu světu. Hlavním důvodem, proč Chomsky takto jedná, je jeho vize přirozenosti člověka, resp. názor na lidskou přirozenost opřený o biologickou teorii, jeho pohled na jazyk a jazykovou kompetenci vlastní každému člověku a argumentace ve prospěch určité žádoucí politické struktury.37 Podle Chomského je lidská přirozenost dána geneticky. Pro člověka je přirozené, aby žil v souladu s mravy a s etikou. Chomsky a americká zahraniční politika Americká zahraniční politika je hlavním bodem zájmu politické kritiky Chomského. Chomsky na ni kritizuje především stálou potřebu americké vlády vézt neustále ozbrojené konflikty v zahraničí z pozice silnějšího státu. Tyto konflikty, které se konají pod rouškou nastolování demokracie a světového míru a které v minuslosti zasáhly např. Kubu, Nikaraguu, Panamu, Vietnam nebo Irák mají podle Chomského jiný důvod. Tím je podle Chomského touha USA po světové nadvládě. Díky tomu Spojené státy vedou ozbrojené konflikty ve světě, aby preventivně vyřadily ze hry možné narušitele své suverenity. Chomsky v této souvislosti upozorňuje především na paradox, kdy americká vláda na jednu stranu sice bojuje proti terorizmu, ale na druhou stranu je to právě ona, kdo jej uplatňuje na cestě za svou větší suverenitou. Jak již bylo řečeno, USA takto činí pod záminkou, že bez jejich násilného vstupu do dané země by tato země mohla ohrozit světový mír, nebo by mohla ohrozit Spojené státy samotné, a proto je nevyhnutelné, aby USA v této věci “preventivně zjednaly pořádek a klid”. Ve své knize Hegemonie nebo přežití, se Chomsky mimo jiné zmiňuje také o tom, jaké podmínky musí splňovat takovýto “terč preventivní války”. - Musí být v podstatě bezbranný. - Musí být tak důležitý, aby stálo za to si kvůli němu přidělávat problémy. - Musí se najít způsob, jak jej zobrazit jako smrtelné nebezpečí, které bezprostředně ohrožuje naši existenci.38

37

http://www.sok.bz/index.php?option=com_content&task=view&id=157&Itemid=49 dostupné 18.4.2011 Chomsky, N.: Hegemonie nebo přežití: americké tažení za globální nadvládou, Praha, 2006, Mladá fronta, str. 29

38

26

Jsou-li všechny podmínky splněny, může být spuštěna propaganda, která nečisté úmysly americké vlády ospravedlní před zraky světové veřejnosti. Pro konkrétní příklad této teorie nemusíme chodit vůbec daleko do minulosti. V návaznosti na teroristické útoky na Světové obchodní centrum z 11. září 2001 následovala americká invaze do Iráku pod hlavičkou boje se světovým terorizmem. “Po několika týdnech cílené masáže přibližně 60 procent Američanů považuje Saddáma Husajna za “akutní nebezpečí pro Spojené státy”, které je z obranných důvodů potřeba neprodleně odstranit.”39 Chomsky a útoky z 11. září 2001 Noam Chomsky v souvislosti s útoky z 11. září upozorňuje především na fakt, že zatímco se ostatní státy v podobné situaci přikláněly k právním postupům při řešení svého napadení, Spojené státy se rozhodly bojovat s terorizmem na vlastní pěst. Chomsky na americké vládě kritizuje především její neustálou bojechtivost, kterou zdůvodňuje touhou Ameriky po světové nadvládě. A právě touhu Spojených států bojovat Chomsky americké vládě vyčítá především. “...Teroristé však čerpají z velké nádrže zloby, strachu a zoufalství těchto lidí, a proto se modlí za to, aby Spojené státy zareagovaly násilím, což povede další k boji za jejich příšernou věc.” Zároveň v této věci Chomsky kritizuje i média, když říká, že “tato témata by se měla probírat na titulních stranách novin - alespoň pokud doufáme ve snížení násilí a ne jeho eskalaci.”40 Chomsky si zároveň všímá, že cesta médií je v otázce útoků zcela protichůdná. Média se snaží vysvětlit Americe důvody, proč jít cestou násilí a ospravedlňují tak jednání americké vlády. Chomsky je proti tomu, aby Spojené státy oplácely útoky z 11. září stejnou mincí. Svůj postoj zdůvodňuje tím, že samotné Spojené státy útočily pod záminkou války za demokracii na Nikaraguu, Kubu, Jižní Vietnam a další země, což podle něj nebylo ničím jiným, než opět teroristickým útokem a tyto napadené země se nerozhodly oplácet Americe stejným způsobem tedy shazováním bomb na americká města. Podle Chomského by se měly Spojené státy obrátit na mezinárodní tribunál, který by měl být tím, kdo v otázce napadení

39

Chomsky, N.: Hegemonie nebo přežití: americké tažení za globální nadvládou, Praha, 2006, Mladá fronta, str. 31 40 Chomsky, N.: 11/9, Praha, 2003, Mezera, str. 24

27

USA vynese rozsudek a vykoná spravedlnost.41 Je velice zajimavé, kde vidí Chomsky příčinu, která způsobila útoky z 11. září. “Útoky nejsou přímým “důsledkem” politiky Spojených států. Nepřímo samozřejmě jsou, o tom není sporu.”42 Chomsky říká, že USA si za útoky z 11. září mohou de facto samy. V 80. letech 20. století se totiž podílely na sestavení velké, žoldácké armády, která měla pomoci osvobodit Afghánistán od ruské okupace. Tato válka byla úspěšná a ruští okupanti byli vyhnáni pryč ze země. Následně Spojené státy ustavily v zemi trvale přítomné vojenské jednotky, aby zde mohly dohlížet na mír. Skupina kolem Usámy Bin Ládina ale oznámila, že tento akt je srovnatelný s ruskou okupací, a proto žoldácká armáda, kterou Američané pomáhali dříve organizovat, se následně obrátila proti Američanům samotným. Tato armáda podle Chomského stojí i za teroristickými útoky na Světové obchodní centrum a Pentagon v roce 2001. Útoky jsou tak vlastně odplatou za okupaci Afghánistánu americkými vojsky v průběhu 80. let.43 V souvislosti s terorizmem se občas hovoří o tzv. ose zla. Chomsky zastává názor, že tento termín je vykonstruovaný a americká vláda ho používá pro zastrašování veřejnosti za pomoci propagandy. Osa zla je označení pro země, z nichž se podle americké vlády rozšiřuje terorizmus do zbytku světa, což je oficiální důvod, proč proti těmto zemím Spojené státy vedou nebo se chystají vézt ozbrojený konflikt. Chomsky si všímá Íránu a jeho vzájemného vztahu s americkou vládou na základě toho, jak se v Íránu vyvíjí politická situace. Pozoruhodné na této věci je, že nejlepší vztahy měly USA s Íránem v době, kdy v jeho čele stál imperialistický Šáh. Chomsky upozorňuje, že záznamy Amnesty International řadily Šáha v této době na první příčky na světě v porušování lidských práv. Od dob konce jeho vlády v roce 1979 začíná Írán Spojeným státům vadit. Chomsky poukazuje na kuriozní situaci: “Skutečně mocná zájmová skupina ve Spojených státech - naftařská lobby - chce Írán znovu včlenit do mezinárodního systému, ale vláda to nedovolí. Potřebuje Írán jako nepřítele.”44

41

Chomsky, N.: 11/9, Praha, 2003, Mezera, str. 59 Chomsky, N.: 11/9, Praha, 2003, Mezera, str. 76 43 Chomsky, N.: 11/9, Praha, 2003, Mezera, str. 77 44 Chomsky, N.: Moc a Teror, Praha, 2007, str. 139 42

28

Chomsky a propaganda Společným jmenovatelem, který spojuje americkou zahraniční politiku, domácí politiku, globalizaci a další prvky podléhající Chomského kritice, je propaganda. V té souvislosti kritizuje Chomsky také média. Chomsky vytýká hromadným sdělovacím prostředkům především fakt, že bývají často využívány pro účely propagandy a v této otázce zaujímá radikálně antipropagandistický postoj. Jak dále uvidíme, kritizuje převážně propagandu jako takovou, která úzce souvisí právě s médii. Kromě problému propagandy v médiích si Chomsky všímá také skutečnosti, že média v dnešním světě nejsou svobodná, ale jsou podřízena zájmům bohatých. V té souvislosti mluví o tzv. mediokracii. Jinými slovy se dá říct, že propaganda je nátlak. Nátlak na určité společenské segmenty, složky společnosti, které bývají zpravidla označovány jako cíl. Účelem propagandy je přimět lidské skupiny k povolnosti a souhlasu bez ohledu na jejich vlastní zájem. K tomu bývá často využíváno nadsazení, propaganda může, ale nemusí lhát. Aby byla ovšem propaganda úspěšná, je nutné, aby splňovala následující předpoklady: -

jednoduchost

-

poselství oslovující emoce

-

oslovení představivosti

-

opakování Propaganda obsahuje poselství, které by mělo být co nejjednodušší a

nejsrozumitelnější, aby oslovilo na jeden pokus co nejvíce lidí. Poselství by mělo být jednoduše zapamatovatelné a lehce pochopitelné. Z toho důvodu “nejnižší společný jmenovatel intelektuální úrovně cílové skupiny by měl odpovídat úrovni jednoduchosti propagandy”45 Pokud bude vytvořeno jednoduché sdělení, je potřeba, aby se navzdory své jednoduchosti dobře ujalo. Proto je druhým pomyslným pilířem propagandy útok na lidské emoce. Oslovení našich emocí, ať už se jedná o kladný či záporný pocit, v nás pomůže

45

http://www.sds.cz/view.php?cisloclanku=2005031602 dostupné 15.1.2011

29

vyvolat přijetí propagované informace. Chceme-li vyvolat v člověku emoce, je dobré k tomu použít lidskou představivost. Lidská mysl si totiž dokáže ve vlastních představách vše dotvořit a dobarvit tak, jak je potřeba, a jediné, co k tomu potřebuje, je stimul. Tímto stimulem může být např. navození potřebné atmosféry za pomoci hudby, která doprovodí a podkreslí situaci, v níž je nám propagovaná myšlenka sdělována. Posledním krokem k úspěšné propagandě je opakování. Aby se poselství kvalitněji vštípilo, je potřeba ho sdělovat opakovaně. Nejdostupnější cestou pro účely propagandy jsou právě média, jejichž prostřednictvím se dostává poselství od vládnoucí složky společnosti k jejímu zbytku. Propaganda je v tomto případě pro společnost špatná z toho důvodu, že většina společnosti je jiného názoru na danou věc, než lidé u moci. Pokud by se totiž jednalo o menšinovou část společnosti, která by s vládou nesouhlasila, vláda by měla stále většinovou podporu zbytku společnosti, která by s ní jinak souhlasila. Druhým důležitým aspektem v této otázce je pak také to, že se vždy jedná o nějakou závažnou věc, která má být občanům vnucena. O věc tak závažnou, že by se většina občanů daného státu snažila vládu sesadit, pokud by se nesáhlo k propagandě. Běžný člověk má ale své vlastní starosti a ve většině případů informace, které se k němu dostávají skrze média, vnímá jako nezměnitelný fakt. Nepřemýšlí nad tím, že by mohlo být něco špatně, že je jím manipulováno k obrazu vlády. Díky tomu propaganda navenek vypadá pouze jako obyčejná informace a je velice pravděpodobné, že bude úspěšná. „Propaganda je pro demokracii to, čím byl kyj v totalitním státě.“46 Noam Chomsky svou teorii o šíření propagandy dokládá i na příkladech, jenž se v minulosti odehrály: “V roce 1916 byl zvolen prezidentem USA Woodrow Wilson na platformě “Mír bez vítězství”. To bylo správné uprostřed první světové války. Obyvatelstvo bylo v té době extrémně pacifistické a nevidělo žádný důvod k zapojení se do evropské války. Wilsonova vláda se zavázala k válce a musela pro to něco udělat. Ustavili vládní komisi pro propagandu, nazvanou Creelova komise, která dokázala během šesti měsíců

46

Chomsky, N.: Hlavné ciele americkej zahraničnej politiky, Kontrola prostrednictvom médií, In Handžárik, J. ed.: Pohľady z vnútra, Bratislava, Kubko Goral, 2001, str. 15

30

přeměnit pacifistické obyvatelstvo v hysterické válečné štváče, kteří chtěli zničit všechno německé, rozsápat Němce, jít do války a zachránit svět.”47 Podle Chomského byla tato propaganda úspěšná, díky čemuž po válce mohla navázat dalšími úspěchy. Prakticky stejnými metodami byla vyvolána tzv. “Rudá hrůza”. Rudá hrůza ukazovala na tehdejší ruskou politiku, potažmo na to, co je na ní špatné. Díky tomu byly zničeny odbory, což do značné míry odbouralo svobodu tisku a svobodu politického myšlení. Vládnoucí složka tak upevnila svoji pozici, zatímco běžní občané prakticky netušili, co se doopravdy děje. Paradoxem je, že tato propaganda, která docílila omezení svobody médií, v té době hlavně tisku, byla šířena právě přes média samotná. Původci této propagandy, představitelé byznysu, obchodníci a majitelé podniků a společností, propagandu sami organizovali a rozšiřovali ji mezi lidi. Vše vytvářelo britské ministerstvo propagandy, které mělo za úkol “kontrolovat myšlení celého světa”. To byl úkol, o kterém se veřejně nemluvilo, vše se samozřejmě drželo pod pokličkou tajemství. Prostředky, které v rámci propagandy používali, byly podle Chomskeho výmysly o krutosti německých vojáků, o dětech z Belgie, které měly utrhané ruce apod. Tuto propagandu následně ministerstvo následně vnutilo inteligentnějším členům společenství v USA, kteří následně začali paniku šířit dál, mezi širokou populaci. Díky tomu bylo možné zavést do pacifistické země válečnou hysterii. Účel byl jednoduchý. Bylo třeba kontrolovat myšlení inteligentnějších členů společenství, aby právě oni nemohli dosavadní vládu svrhnout. Intelektuálové přitom měli stále pocit, že jsou chytřejší než všichni ostatní a že šíří prozíravé myšlenky mezi davy nic netušících lidí. Poučení z této úspěšné akce byl následující: Pokud vzdělané třídy podporují státní propagandu, od které zároveň není možná žádná odchylka, propaganda může mít obrovský účinek. Chomsky poukazuje na to, že tuto taktiku pochopil i Adolf Hitler a mnozí další, v čemž je místy pokračováno do dnešních dnů.

47

Chomsky, N.: Kontrola médií - velkolepý úspěch propagandy, Open Magazine Pamphlet Series, February 1992

31

Chomského kritika demokracie Chomsky ve své práci Kontrola médií – velkolepý úspěch propagandy rozebírá problematiku médií na základě politické situace. Poukazuje v prvé řadě na to, že demokracie, která je popisována v odborné literatuře, v encyklopediích atd. je zcela odlišná od demokracií, které fungují v praxi a demokracii jako takovou tak můžeme vlastně dělit na demokracii teoretickou a skutečnou. “Slovníkové heslo je sice formulováno velmi obsáhle, ale ve stručnosti vyjadřuje, že společnost je demokratická do té míry, do jaké mají lidé smysluplnou možnost účastnit se utváření veřejné politiky.”48 Teoretická demokracie je postavena na tom, že “veřejnost v demokratické společnosti disponuje prostředky, kterými se může smysluplným způsobem účastnit řízení svých vlastních záležitostí, a že prostředky toku a šíření informací jsou otevřené a svobodné.”49 Ano, pravděpodobně každý si nyní řekne, že takto by to mělo fungovat, toto většina lidí očekává od demokracie. Skutečná demokracie, se kterou se setkáváme v reálném světě kolem nás, však preferuje metodu vlády elit. To znamená, že v čele demokratického státu stojí úzká skupina, která zastupuje názory a postoje veřejnosti. Občané státu si tuto úzkou skupinu sami volí, jelikož si myslí, že bude lepší, když za ně budou rozhodovat odborníci, lidé, kteří se pro vedení demokratické společnosti více hodí. Společnost má podle Chomského falešný pocit, že žije v demokracii, ale skutečnost se daleko více blíží totalitním formám vlády. Za politikou se skrývají ekonomické zájmy velkých firem a lobby, které se snaží maximalozovat svůj zisk. Ekonomické subjekty jsou ziskové, dokud jsou u moci, a proto se snaží co nejvíce ve své pozici setrvat. Díky tomu je celý systém nastaven tak, aby bylo obtížné dostat se ke zdroji moci. “Ke vstupu do politické arény musíte vlastnit dostatek zdrojů a soukromé moci, abyste se mohl stát členem takového seskupení.”50 Vzhledem k tomu, že vedoucí složka společnosti se snaží zůstat v čele co nejdelší dobu, je podle Chomského potřeba, aby se situace ve společnosti vyvíjela předem určeným směrem. “Veřejnosti musí být bráněno ve spravování vlastních záležitostí a že prostředky toku a

48

Chomsky, N.: Tajnosti, lži a demokracie, Olomouc, 1999, Votobia, str. 8 Chomsky, N.: Kontrola médií - velkolepý úspěch propagandy, Open Magazine Pamphlet Series, February 1992 50 Chomsky, N.: Tajnosti, lži a demokracie, Olomouc, 1999, Votobia, str. 31 49

32

šíření informací musí být striktně řízeny shora.”51 Tento model demokracie v současném světě převažuje, svou roli zde hrají i hromadné sdělovací prostředky. Chomsky ve své práci hovoří o tom, že vládnoucí složka společnosti se snaží udržet ve své vedoucí pozici. Vývoj jiným směrem je nežádoucí. Pokud má tato skupina vedoucí společnost setrvat na svém místě “na vrcholku pyramidy”, je potřeba, přesvědčit zbytek společnosti o tom, že názory a postoje vládnoucí vrstvy jsou jako jediné správné a žádoucí. Pro tyto účely vládnoucí elitě slouží již zmiňovaná propaganda neboli veřejné šíření myšlenek, názorů s cílem získat přívržence.

Demokracie pro diváky Chomsky rozvíjí myšlenku, že společnosti musí být bráněno v zapojování se do záležitostí ovlivňujících její chod a dokládá ji i historicky. Odkazuje se na skupinu, která fungovala na tomto principu. Skupinu tvořili liberální demokratičtí teoretikové a vedoucí osobnosti médií, např. Walter Lippman, teoretik liberální demokracie a kritik zahraniční a domácí politiky. Jestliže se podíváme na jeho vybrané eseje, zjistíme, že mají podtitulek něco jako "Progresivní teorie liberálního demokratického myšlení". “Lippman se zapojil do této komise pro propagandu a uznal její úspěchy. Argumentoval, že to, co nazýval "revoluce v umění demokracie" by mohlo být využíváno k vytváření konsensu, to je, vyvolat souhlas části veřejnosti k věcem, které nechtěli, novými technikami propagandy. Také si myslel, že to byla dobrá myšlenka, ve skutečnosti nezbytná. Byla nezbytná, protože, jak řekl, "obecné zájmy přesahují naprosto veřejné mínění" a mohu být pouze chápány a řízeny třídou odborníků, zodpovědných lidí, kteří jsou dost bystří, aby vyřešili věci.”52 Z této teorie Chomsky vyvozuje, že podle Lippmana obecné zájmy může chápat pouze malá elita, lidé kteří vládnou v obecném zájmu, který přesahuje širokou veřejnost. Podle Chomskeho je ale tento názor zastaralý, vrací totiž lidské myšlení do doby, kdy svou ideologii budoval Lenin.

51

Chomsky, N.: Kontrola médií - velkolepý úspěch propagandy, Open Magazine Pamphlet Series, February 1992 52 Chomsky, N.: Kontrola médií - velkolepý úspěch propagandy, Open Magazine Pamphlet Series, February 1992

33

Leninova ideologie se opírala právě o skutečnost, kde avantgarda revolučních intelektuálů převezme moc nad státem, přičemž využije lidovou revoluci jako sílu, která je přivede k moci a následně tato elita povede dále tyto masy, které jsou příliš hloupé a nekompetentní, aby to udělaly samy. S tím souvisí i další Lippmanovy myšlenky, o kterých se Chomsky rovněž zmiňuje. Konkrétně teorie, v níž Lippman dělí společnost na třídy. Jeho argumentem je, že třídy občanů jsou nutné v řádně fungující demokracii. Především jsou to dvě skupiny: ti, kteří společnost vedou a ti, kteří jsou ve společnosti vedeni. První skupinu tvoří úzký okruh odborníků, kteří analyzují, vykonávají a realizují rozhodnutí a řídí záležitosti v politickém, ekonomickém a ideologickém systému. V této skupině se nachází pouze malé procento obyvatelstva. Tato skupina mluví o tom, co mají dělat ti ostatní, resp. druhá skupina, kterou Lippman nazývá “splašené stádo”. Činí tak proto, že je potřeba chránit obě třídy před zuřivostí a ušlapáním splašeného stáda. V přeneseném smyslu tato myšlenka znamená, že početnější skupině obyvatel, té skupině, která není u moci, se musí stanovit řád a pravidla pro chod a dobré fungování společnosti. Bez těchto pravidel by společnost nemohla fungovat, a proto přichází jako anděl z nebes skupina občanů, která vymýšlí, plánuje a chápe veřejné zájmy. Chomsky však podotýká, že splašenému stádu přísluší pouze funkce diváka, není mu umožněno aktivně se účastnit řízení státu. Vzhledem k tomu, že uspořádání společnosti je pod hlavičkou demokracie, má stádo právo na více než jen na funkci diváka. Proto má stádo příližitostně možnost propůjčit svou váhu jednomu nebo druhému členovi třídy odborníků. Podle Chomského stádo může říct: “ Chceme, aby naším vůdcem byl ten nebo onen”. Díky této proceduře, která se nazývá volba, se společnost liší od totality. Nicméně od chvíle, kdy stádo aktivně zvolí odborníky ve svém vedení, se musí vrátit zpět do své divácké pozice. Takto Lippman vidí řádně fungující demokracii. Ospravedlňuje třídní rozdělení společnosti tak, že stejně jako bychom nemohli nechat tříleté dítě běhat volně po ulici, aby se mu něco nestalo, nemůžeme ani nechat řízení společnosti v rukách veřejnosti. Dítě je sice svobodné, neumí však se svou svobodou správně naložit. Společnost je také svobodná, ale není možné nechat splašené stádo vládnout, protože by způsobovalo pouze potíže. Z toho důvodu je nemorální nechat společnost v chaosu a v potížích, které by se ve společnosti vyskytovaly, kdyby zde nebyla odpovědná a ušlechtilá skupina, která udržuje společnost civilizovanou a v chodu.

34

Další důležitá věc je, jak udržet stádo poslušné, aby nevzdorovalo svým vůdcům. Zde je podle Chomskeho potřeba vytvořit konsensus. Slovo konsensus znamená shodu názorů, souhlas, společný postoj, součinnost. Vedoucí třída, třída odborníků konsens potřebuje. Je to nutný stav pro to, aby společnost mohla nadále fungovat. K takové shodě názorů je potřeba dospět, je potřeba tuto shodu hledat a najít. Zde přichází ke slovu již zmiňovaná propaganda, protože třída odborníků musí ostatní občany přesvědčit o svém názoru nebo postoji. Ostatní jsou přece jen diváci, kterým je už dovoleno volit, nicméně to pro jejich blaho bohatě stačí. Jak

již

bylo

řečeno,

nejlepším

a

nejúčinějším

prostředkem,

jak

šířit

propagandistické myšlenky vládnoucí vrstvy, jsou média. Obzvláště pak masové sdělovací prostředky, které denně sledují miliony občanů. Je tedy výhodné šířit propagandu přes masmédia, které jsou pro tento účel jako stvořené, protože dokáží v krátkém čase přesvědčit obrovský počet lidí. Médiím bude potřeba dát “nějaký přijatelný pocit reality, ačkoliv oni také mají vštípit správnou víru.” Pro média tedy bude potřeba vytvořit jakousi polopravdu, něco, díky čemuž přistoupí na šíření propagandy mezi zbytek občanů, zároveň však bude potřeba média samotné podrobit propagandě. Nebude se to týkat pouze médií, takto se bude postupovat i v případě škol a lidové kultury. “To znamená, že jim mají vštípit víru a doktríny, že budou sloužit zájmům soukromé moci. Dokud nezvládnou tuto schopnost, nejsou součástí třídy odborníků. Tak my máme jeden druh vzdělávacího systému, zaměřeného na zodpovědné lidi, třídu odborníků. Oni mají být intenzivně školeni v zásadách a zájmech soukromé moci a státně-korporativního vztahu, který to reprezentuje. Jestliže tímto projdou, potom mohou být součástí třídy odborníků.”53 Chomsky dále zdůrazňuje, že racionalitu pro uvažování má pouze omezený počet lidí. Zbytek občanů se řídí emocemi a pudem. Tím pádem se jen málo lidí zamyslí nad tím, jestli je vše v pořádku, jestli je toto ten politický systém, který si společnost doopravdy přála. Všichni ostatní se nechávají vézt a vládu přenechávají ostatním, o kterých si myslí, že vládnutí zvládnou lépe. To je ovšem špatně, protože pouze my samotní jsme nejlepšími soudci našich zájmů, všeho, co doopravdy chceme. Totalitní vláda, která se navenek tváří

53

Chomsky, N.: Kontrola médií - velkolepý úspěch propagandy, Open Magazine Pamphlet Series, February 1992

35

jako demokratická, drží lid, který vede, v určitých kolejích. Pokud někdo vybočí z řady, dostane obuškem přes hlavu a zařadí se zpátky do řady. Propaganda je pak něco, za čím občané kráčí, díky čemuž společnost funguje tak, jak má. Noam Chomsky a média V Britských listech vyšel 23.10.2003 rozhovor s Chomskym, kde se zmiňuje o tom, že “Čelní intelektuálové, zakladatelé moderní politologie a odborníci na PR (Public Relations – vztahy s veřejností) užívání propagandy doporučovali jako nutnou techniku, které je zapotřebí, aby se překonalo nebezpečí demokracie.”54 Demokracie v tomto případě představuje ohrožení pro chod společnosti, protože demokratická veřejnost má možnost zasahovat do chodu a vedení společnosti. Podle Chomského spolu média a propaganda úzce souvisí. Mluvíme-li o médiích, mluvíme zároveň o hlavním nástroji, který vládnoucí složka používá k propagování svých myšlenek. Velice důležité je ovšem to, aby se navenek situace jevila co nejnevinněji, pokud možno tak, aby nikdo nepoznal, že vůbec nějaká propaganda probíhá. V médiích samotných však pracují také lidé, kteří v konečném důsledku nemají nic poznat. Proto je propaganda svým způsobem dvouvrstvá. První vrstva musí přesvědčit samotná média a druhá vrstva je již v rukou médií, které ji samy o sobě šíří mezi populaci. Co Chomskému vadí na médiích samotných? Propaganda, která se přes veřejné sdělovací prostředky šíří, je jistě špatná věc, na druhou stranu souvisí spíše s vládnoucí složkou společnosti. Svůj názor na média opírá Chomsky mimo jiné také o esej George Orwella “Literární cenzura v Anglii”, kde Orwell poukazuje na to, že ač žije v demokratické Anglii, která se navenek tváří svobodně, pod touto slupkou se skrývá téměř totalitní společnost. Nepopulární myšlenky není nutně potřeba umlčovat násilnou cestou. Nicméně je potřeba, aby nepopulární myšlenky byly umlčeny, protože “tisk vlastní bohatí lidé, kteří chtějí, aby se tiskly jen určité věci, a zadruhé, celý školský systém je zaměřen k tomu, aby už dětem dal najevo, že některé věci se prostě neříkají.”55

54 55

http://blisty.cz/art/15753.html dostupné 28.3.2011 http://blisty.cz/art/15753.html dostupné 28.3.2011

36

Chomsky na základě toho říká, že existuje cenzorský systém, který každého z nás provází již od útlého předškolního věku po celý život. Není to samozřejmě otázka nějaké cenzorské kanceláře, kde by její zaměstnanci kontrolovali naše životy a diktovali nám, jak a co můžeme říkat. Jedná se o celý společenský systém, který upřednostňuje ty jedince, kteří jsou ochotni se podřídit. Díky tomu se do médií dostanou při příjmacích pohovorech pouze lidé, kteří jsou poslušní a zvládnutelní. Zároveň jsou ve výhodě jedinci, kteří se nepídí po zdroji problému a nevytvářejí argumenty. U této skupiny lidí je pouze malá šance, že se v jejích řadách objeví “rebel”, který bude chtít publikovat to, co je ve skutečnosti jeho vlastním názorem. Pokud se přesto takový člověk objeví, jednoduše dostane výpověď a bude nahrazen někým, kdo je poslušnější a ochoten šlapat již ve vyšlapané cestičce. Chomsky média kritizuje především proto, že nejsou svobodná. Podléhají jednak mocenské složce, jednak také obřím firemním konglomerátům, které jsou často vlastníky jednotlivých mediálních kanálů. Na člověka, který žije v běžném světě, situace působí tak, že zdroje informací jsou rozmanité a každý z nás si může vybrat, odkud, ze kterého zdroje bude informace pro svou potřebu čerpat. Málokdo si ale uvědomí, že obrovské firmy, které vlastní i média, často vlastní i několik různých mediálních kanálů. Je to, jako byste si mysleli, že v sousedově studně je lepší voda než ve vaší. V tomto případě ale nevidíte , že pod zemí teče do obou studní voda ze stejného pramene. Firmy vlastní média, aby mohly maximalizovat svůj zisk. A to nejen v tuto chvíli, ale i do budoucna. Cenzura Slovo cenzura pochází z latinského slova Censor, což v češtině znamená “odhadce, posuzovatel”. Odtud vychází i význam slova cenzura - jedná se o činnost, proces kontroly informací, které se rozšiřují veřejným sdělením, nejčastěji tedy hromadnými sdělovacími prostředky. Cenzura bývá nejčastěji zřizována státem, náboženskými organizacemi, armádou, firemním managementem atd. Účelem cenzury bývá většinou snaha o udržení ideologického monopolu, snaha o udržení tajemství, ať již státního nebo např. firemního, eventuelně cenzura může sloužit také pro uchování hlásaných morálnich principů.

37

Je cenzura v demokraticky smýšlejících zemích vůbec přípustná? Je možné, aby se cenzura prováděla i přes “svobodu slova”? Na základě evropského přístupu, který se opírá o francouzskou Deklaraci práv člověka a občana, je člověk jakožto jedinec odpovědný za blaho celku, tedy společnosti. Blaho jedince se tím pádem podřizuje blahu společnosti. Jedinec se může sám svobodně vyjadřovat, psát a publikovat, ale zároveň je odpovědný za každé zneužití této svobody v případech vymezených právem. Díky špatným zkušenostem evropských demokracií se zachováním své existence během druhé světové války bylo toto pojetí svobody projevu potvrzeno. Právě díky těmto špatným zkušenostem pozdější Evropská úmluva o lidských právech z roku 1951 říká, že výkon svobody slova zahrnuje i povinnosti a odpovědnosti a také je uvedena řada zájmů, kdy lze omezit svobodu slova. Jsou mezi nimi mimo jiné národní bezpečnost, ochrana zdraví, ochrana morálky apod. Setkáváme se s několika druhy cenzury: - předběžná - preventivní typ cenzury, jedná se o kontrolování informací ještě dřív, než jdou do finálního tisku. - dodatečná - nebo také represivní. Tento typ cenzury probíhá po vytištění zprávy, ale zároveň ještě před vydáním. Řadíme sem také např. reportáže, které jsou natočeny, ale nakonec nejsou odvysílány. - autocenzura - cenzura prováděná zpravidla autorem samotným. Cenzura však nemusí znamenat, že se daný článek vůbec neotiskne. Může se také jednat i o zatajování dílčích zpráv, respektive o vytrhávání informací z kontextu. To má za následek obvykle převrácení smyslu zprávy do zcela odlišného světla. Noam Chomsky tento jev dokládá i na příkladě, kdy populární britské noviny London Times otiskly na svých stránkách jistou zprávu. Tato zpráva vyšla zároveň i v New York Times. Redaktoři New Yorských Times ovšem původní zprávu vzali a rozložili ji na jednotlivé dílčí informace, které následně poskládali v jiném pořadí za sebe. Výsledkem se stala zpráva o stejné věci jako zpráva původní, ovšem původní zpráva v britských Times byla de facto svědectvím o vládním jednání, zatímco přepracovaná verze této zprávy působila na čtenáře daleko více jako obhajova vládního jednání. 38

Chomsky poukazuje na skutečnost, že média mají za úkol o některých věcech mluvit a jiné zase nekomentovat vůbec, čímž se pozornost diváka upne daleko více na informace, o kterých se média mají zmínit. Tím je docíleno zkreslení aktuální situace ve prospěch vládnoucí vrstvy, která v tomto uměle vrženém světle na problém stojí na straně společnosti. Hlavní úskalí ovšem spočívá v tom, že média v tomto případě neinformují lživě a nepřináší informace, které by se nezakládaly na pravdě. Média pouze systematickým zmlčováním některých informací vytvářejí falešný dojem reality. Média mají podle Chomského také velký podíl na genocidě. Při konfliktu ve Východním Timoru zahynula víc jak třetina místní populace. V momentě, kdy se občané snažili o demonstrace anebo jiné formy odporu, byli bez milosti masakrováni. V případě, že by byla média nestranná a informovala své posluchače o skutečné situaci, lidé by se vzbouřili a spěchali by na pomoc. Chomsky a mediokracie Za cenzurou v médiích je sice politický systém, ale politický systém je zároveň ovládán velkými obchodními společnostmi. Cenzura je tak vytvářena komerčním tlakem. Ve své knize Perspektivy moci Noam Chomsky cituje Jamese Medisona a jeho výrok z roku 1787: “ Kdyby se v Anglii mohly zúčastnit voleb všechny společenské třídy, byl by ohrožen majetek statkářů.”56 V této době neexistovaly ještě sice tak velké ekonomické subjekty, jako je tomu v dnešní době, ale je patrné, že již v této době šlo bohaté složce populace, aby si zachovala vůdčí pozici. Problém spatřuje Chomsky ve faktu, že vláda omezuje možnost, aby veřejnost získávala informace. “Demokracie v Americe je dnes silně ohrožena tím, že lidé nemají přístup k informacím. Svobodný tisk, nezávislý na vládě, má pro demokratický systém podstatný význam. Naproti tomu tisk nezávislý na Mudrochovi, Berlusconim či na obrovských korporacích význam nemá.”57

56

Chomsky, N.: Perspektivy moci : úvahy o povaze člověka a společenského řádu, Praha, 1998, Karolinum, str. 15 57 Chomsky, N.: Perspektivy moci : úvahy o povaze člověka a společenského řádu, Praha, 1998, Karolinum, str. 39

39

Zároveň si můžeme všimnout, že nadnárodní korporace jsou navázány na vládní elity bohatých států. Tyto státy proto přizpůsobují a manipulují s nastavením hospodářského systému ve prospěch potřeb korporací. Zároveň velké korporace vlastní všechna média, čímž získávají kontrolu nad celkovým obsahem předávaných informací. „Lze vysledovat pravidelnou výměnu vysoko postavených pracovníků mezi korporacemi, vládou a médii.“58 Vládnoucí složka společnosti složená z politiků, mediálních magnátů a představitelů korporací je díky tomu velmi silná a je schopna manipulovat s veřejným míněním podle toho, jak je aktuálně potřeba. Každé médium má svého vlastníka, každé médium se řídí tokem financí. Kromě toho, že postřednictvím médií je šířena propaganda, informace bývají často do určité míry více či méně zkresleny. Chomskému na médiích vadí, že vždy o náplni vysílání média rozhoduje její majitel. Vlastníci médií bývají navíc často velké firmy a součásti korporací, což je důležité pro rozšiřování informací v jejich prospěch. Jedinci, kteří pracují v těchto médiích, redaktoři, reportéři apod. nemohou psát resp. vytvářet mediální obsah jen podle svého mínění, ale musí vždy zohlednit, je-li každá informace, kterou se chystají podat, v souladu s tím, co si přeje majitel média. Chomsky hovoří o propracovaném a komplikovaném systému, který zaručuje korektnost vysílaných informací. V tomto systému je zahrnut i profesní růst každého ze zaměstanců médií. Neboli: pokud chci zažít profesní růst, pokud chci lepší pozici v mediální společnosti, pokud chci dostat přidáno atd., je to možné pouze za předpokladu, že se ztotožním s hodnotami majitelů. Akutní nedostatek nezávislých médií vidí Chomsky jako hlavní problém, protože informační monopol velkých společností ohrožuje a deformuje počáteční ideu demokracie. Chomskému na tomto modelu také vadí, že korporace, jejichž představitelé nám vládnou, se nesnaží o veřejné blaho pro společnost, ale o zisky a podíl na trhu. Nadnárodní korporace vlastní média. Jak již bylo řečeno, korporace využívají média jako prostředek pro manipulování veřejným míněním. Zároveň ale korporace využívají média take jako další zdroj svých zisků. Média jsou financována převážně reklamou, která se v nich objevuje, výnosy médií a jejich zisky se tím pádem projevují jako zisky společností, které je vlastní.

58

Chomsky, N.: Hlavné ciele americkej zahraničnej politiky, Kontrola prostrednictvom médií, In Handžárik, J. ed.: Pohľady z vnútra, Bratislava, Kubko Goral, 2001

40

Chomsky a globalizace Dalším tématem, kterého se týká Chomského kritika je otázka globalizace. Noam Chomsky vnímá globalizaci jako ekonomickou hegemonii. Velké nadnárodní korporace, převážně ovládající americké a evropské trhy, tlačí na země třetího světa, aby otevřely své trhy. Velké korporace tak mohou vstoupit na tyto trhy, aniž by platily cla, což usnadňuje volný obchod, na druhou stranu ale pokud chtějí země třetího světa dovážet zboží do zemí, kde již fungují nadnárodní korporace, povinnost platit clo zůstává. Tato skutečnost následně nutí prodávat velice lacino, téměř pod hladinou výrobních nákladů. Chomsky dodává, že díky tomu se neustále zvětšuje rozdíl mezi bohatými a chudými. Situace je totiž nastavnená tak, aby bohatí měli stále víc a bohatli, zatímco chudí mají čím dál míň. Kromě toho, že globalizace takto působí na mezinárodní obchod, si Chomsky všímá, že podobný vývoj nastává i uvnitř jednotlivých států. Nadnárodní korporace jsou totiž navázány na bohaté elity, které vládnou jednotlivým státům a jak již bylo řečeno, tyto elity neustále posilují své vedoucí postavení, zatímco běžný lid nemá šanci jakkoliv zasáhnout, aby tento trend zvrátil, pokud nemá dostatečnou individuální moc a finanční prostředky. Řešení situace podle Chomského Podle Chomského hlavní předměty jeho kritiky, tedy americká zahraniční politika, podoba demokracie, globalizace atd. nebudou úspěšné, jestliže nebudou mít své přívržence z řad běžné společnosti. Nad celou věcí bychom tedy neměli mávnout rukou a pokrčit rameny, ale měli bychom se “probrat” z falešného snu o světě, o němž nás skrze své kanály informují média, resp. bohaté elity společnosti, které v současnosti vládnou prakticky celému světu. Chomsky nastiňuje i otázku řešení tohoto problému: „Nebude nijak snadné zastavit tento vývoj a obrátit jeho směr, obnovit alespoň špetku respektu k hodnotám osvícenství, ke svobodě a k lidským právům. Prvním krokem je proniknout mlhou klamu a pochopit pravdu o světě, pak se organizovat a jednat tak, aby byl změněn.“59 Chomsky rovněž podotýká, že

59

Chomsky, N.: Perspektivy moci : úvahy o povaze člověka a společenského řádu, Praha, 1998, Karolinum, str. 55

41

současný stav výchovy dětí ve školství je špatný a měl by se změnit. Žáci by měli být podle něj pouze vedeni a na vše by si měli pokud možno utvářet vlastní názory.60

60

Chomsky, N.: O anarchismu, A-kontra, č.3, 1999a, str. 78

42

4. Závěr Jsou média v krizi? Dle mého názoru média v krizi v současnosti jsou, protože zcela podléhají ekonomickému tlaku. Média nejsou svobodná ve svém projevu, nemohou fungovat libovolným způsobem. Mediální společnosti jsou firmy, které musí stejně jako všechny ostatní firmy vykazovat zisk, jinak zkrachují. Musejí se tedy ohlížet na to, aby se uživily. Krize v médiích rovněž spočívá v politickém tlaku na média. Médii je často manipulováno z řad politiků, aby byl ovlivněn názor veřejnosti ku prospěchu vládnoucí skupiny politiků. Osobně souhlasím s Chomského kritikou politiky i médií prakticky ve všech bodech, o kterých bylo v této práci pojednáváno. Podle Chomského média v krizi jsou, protože nejsou svobodná. Chomsky vidí rovněž problém v publiku, které médiím slepě věří a nevědomky tak napomáhá krizi v médiích. Ze současného stavu, kdy jsou média pod nátlakem nadnárodních společností a nejsou svobodná ve svém projevu, nevede jednoduchá cesta k nápravě. Velké společnosti stojí v pozadí světové politiky. Celý systém je nastaven tak, aby tyto společnosti a nadnárodní korporace mohly neustále navyšovat své zisky. Součástí tohoto systému je i mediální komunikace mezi veřejností a vládnoucími vrstvami. Skrze média se k nám dostávají informace, za pomocí kterých se vládnoucí vrstvy snaží manipulovat s našimi myšlenkami a snaží se ovlivnit naše jednání v jejich prospěch. Závisí pak pouze na nás, jak se k těmto informacím postavíme. První hypotéza se tedy potvrdila, média jsou v krizi. Navzdory krizi v médiích je možné objektivní informování. Objektivně informovat si mohou dovolit ovšem pouze male mediální společnosti, které nepodléhají kontrole a tlaku vyšších vrstev. Proto objektivní informace mohou v současnosti poskytovat pouze např. malé nezavislé novinové společnosti, okrajová soukromá rádia apod. Tyto mediální kanály nemají ale velkou sledovanost, díky čemuž jsou jejich objektivní informace odsunovány do pozadí za informace z velkých mediálních společností. Druhá hypotéza se rovněž potvrdila, je možné získat z médií objektivní informace. Stojí to ovšem velké úsilí tyto informace vyhledat. 43

Podle Chomského existuje pouze jediná cesta ze současného krizového stavu médií a tou je aktivní naslouchání společnosti a procitnutí z mediální “mlhy” kolem nás. Až se společnost vymaní z vlivu médií, bude možné dostat média ven z krize. Co dělat proti současnému krizi médií? V rámci zlepšení současného stavu je potřeba začít rozvíjet kritické myšlení již v brzkém věku dítěte, nejlépe během jeho základní školní docházky. Dítě bývá v tomto období svého vývoje velmi vnímavé k podnětům z okolí, zároveň je však ale zvyklé příjmat informace, které mu jeho kantor sděluje, jako nezpochybnitelný fakt. Učitelé by se právě z toho důvodu neměli věnovat pouze přednášení a vysvětlování látky svým žákům, ale měli by také zároveň vysílat směrem k žákům podněty, které by je vedly k vytvoření samostatného úsudku. Dítě totiž v období školní docházky na cestě k vlastnímu názoru na daný problém přejímá názory ze svého okolí. Tímto okolím je pro dítě převážně jeho rodina, jeho vrstevníci a jeho kantoři. Kantor má při svých vyučovacích hodinách se školní třídou jedinečnou možnost vytvořit debatu, do které se zapojí jednak on jakožto hlavní autorita a koordinátor rozhovoru, dále pak žáci, kteří jsou mezi sebou vrstevníci. Přibližně stejný věk žáků ve třídě umožní mezi sebou rovnocenou diskuzi, což dopomůže k utváření vlastního názoru. Budou-li děti vedeny již od základní školy k samostatnému myšlení a nikoliv k memorování sdělených informací, budou pravděpodobně schopny i kritického myšlení. To jim dopomůže k tomu, aby slepě nevěřily všem informacím, které se k nim dostanou, ať už při běžné nebo mediální komunikaci. Naopak se dokáží zamyslet, jestli informace, která se k nim právě dostává není např. lživá, nebo zkreslující. Aby žáci základních škol nevěřili slepě jen tomu, co se k nim dostává skrze média, ale aby si dovedli vytvořit i svůj vlastní úsudek, je potřeba, aby se k nim již v brzkém věku dostávaly informace o stejném subjektu, ale pokud možno z různých úhlů pohledu. Např. současná situace ohledně problémů v Japonsku tomu vyloženě nahrává. Na jednu stranu můžeme ze všech stran slyšet o jaderné a živelné krizi a v souvislosti s tím o zdrcených a zoufalých Japoncích, na straně druhé si můžeme přečíst i zprávu českého 44

usedlíka přímo z Japonska, který naznačuje, že média celou situaci v Japonsku neúměrně nafukují a zveličují. Žákům bych jako učitel občanské výchovy na základní škole zadal práci, aby si do určitého data připravili referát. Jeden by dostal zadání podle situace tak, jak ji prezentují média, druhý by pak zpracoval pohled usedlíka. Ve vyučovací hodině pak oba žáci přednesou své referáty s téměř protichůdným obsahem a následně započne debata, ve které se začnou žáci dohadovat, kde je ve skutečnosti pravda. V současné době média zkreslují informace natolik, že žáci rozhodně nemusí mluvit jen o krizi v Japonsku. Referáty s protichůdnými tématikami lze v dnešní době vypracovávat na různé témata. Je pouze na učiteli, aby umožnil žákům přístup k informacím, navedl je na cestu uvažování a nechal své žáky myslet samostatně.

45

5. Použitá literatura a zdroje - Bočák, M., Rusnák, J.: Média dnes: reflexe mediality, médií a mediálních obsahů; Na cestě za posluchačem a divákem, Olomouc, 2008, Univerzita Palackého v Olomouci, ISBN: 9788024420233 - Briggs, A., Burke, P. Social History of the Media: From Gutenberg to the Internet; Polity, 2010, Wiley, John & Sons, Incorporated ISBN: 9780745644943 - Burton G., Jirák J.: Úvod do studia médií, Brno, 2003, Barrister & Principal, ISBN: 8085947676 - Fox, J.: Chomsky a Globalizace, Praha, 2003, Triton, ISBN: 8072543679 - Chomsky, N.: 11/9, Praha, 2003, Mezera, ISBN: 8090325904 - Chomsky, N.: Hegemonie nebo přežití: americké tažení za globální nadvládou, Praha, 2006, Mladá fronta, ISBN: 8020413510 - Chomsky, N.: Hlavné ciele americkej zahraničnej politiky, Kontrola prostrednictvom médií, In Handžárik, J. ed.: Pohľady z vnútra, Bratislava, Kubko Goral, 2001 ISBN: 0415926319 - Chomsky, N.: Imperiálne ambície, Bratislava, 2005, Vydavatelstvo Spolku slovenských spisovatelov, ISBN: 9788080612979 - Chomsky, N.: Kontrola médií - velkolepý úspěch propagandy, Open Magazine Pamphlet Series, February 1992, elektronicky dostupné na: http://www.sds.cz/view.php?cisloclanku=2005083103 - Chomsky, N.: Moc a Teror, Praha, 2007, ISBN: 9788090325906 - Chomsky, N.: O anarchismu, A-kontra, č.3, 1999a - Chomsky, N.: Perspektivy moci : úvahy o povaze člověka a společenského řádu, Praha, 1998, Karolinum, ISBN: 8071844918 - Chomsky, N.: Tajnosti, lži a demokracie, Olomouc, 1999, Votobia, ISBN: 8071983578 - Keane, J. Media and Democracy, Cambridge, 1991, PolityPress, ISBN: 9780745608044 - Kovaříková, D. Média a realita: role televizního vysílání veřejné služby v současném evropském kontextu, Brno, 2002, Vydavatelství MU, ISBN: 8021023678 - Možný, I. Proč tak snadno-- : některé rodinné důvody sametové revoluce, Praha, 2009, Sociologické nakladatelství (SLON), ISBN: 9788074190131 - Philo, G. (ed.): Message Recieved. Harlow, Essex: Longman 1999 ISBN: 0582298008

46

Internetové zdroje: - Budil, I. Koukolík F.: Čtyři pilíře propagandy [http://www.sds.cz/view.php?cisloclanku=2005031602] Strana demokratického socialismu. - Chomsky, N.: Jak funguje propaganda v médích [http://blisty.cz/art/15753.html] Britské listy. - Company Overwiev [http://www.cetv-net.com/en/about-cme/company-overview.shtml] CME – Central European Media Enterprises. - Česká tisková kancelář [www.ctk.cz] - Internet [http://cs.wikipedia.org/wiki/Internet] Elektronická encyklopedie Wikipedia. - Johannes Gutenberg [http://cs.wikipedia.org/wiki/Johannes_Gutenberg] Elektronická encyklopedie Wikipedia. - Klepárník, V.: Noam Chomsky [http://www.sok.bz/index.php?option=com_content&task=view&id=157&Itemid=49] Socialistický kruh, Sdružení pro levicovou teorii. - Naxera, N. Chomsky, N.: Perspektivy moci [http://www.e-polis.cz/recenze-knih/114noam-chomsky-perspektivy-moci.html] e-Polis. - O Firmě [http://www.vlp.cz/cz/o-vlp/o-firme.html] Vltava Labe Press. - Noviny [http://cs.wikipedia.org/wiki/Noviny] Elektronická encyclopedia Wikipedia. - O společnosti [http://economia.ihned.cz/] Economia a.s. - Portrét Společnosti [http://www.mafra.cz/cs/default.asp?y=mafra_all\cs_ospolecnosti_portret-spolecnosti.htm] Mediální skupina MAFRA. - Profil společnosti [http://www.ringieraxelspringer.cz/] Ringier Axel Springer CZ a.s. - Prokop, D.: Konspirační teorie o 11. Září stale žijí. Důkazům navzdory [http://zpravy.idnes.cz/konspiracni-teorie-o-11-zari-stale-ziji-dukazum-navzdory-p23/zahranicni.asp?c=A070911_095337_zahranicni_dp] iDNES.cz - Rozhlas [http://cs.wikipedia.org/wiki/Rozhlas] Elektronická encyklopedie Wikipedia. - Shapiro, Mitchell E.: Prime Time [http://www.museum.tv/eotvsection.php?entrycode=primetime] The Museum of Broadcast Communications. 47

- Škop, M.: Poplatky a koncese [http://fss.muni.cz/rpm/Revue/Heslar/poplatky_a_koncese.htm] Revue pro média – časopis pro kritickou reflexi médií. - Václav Matěj Kramerius [http://cs.wikipedia.org/wiki/Václav_Matěj_Kramerius] Elektronická encyklopedie Wikipedia. - Veřejnoprávní médium [http://cs.wikipedia.org/wiki/Veřejnoprávn%C3%AD_médium] elektronická encyklopedie Wikipedia. - Welcome to Modern Times Group [http://www.mtg.se/en/About-MTG] Modern Times Group.

48