Konfliktní a problémová komunikace ve firmě - harassment - mobbing - diskriminace - kritika a konflikt Kritika Kritika je nezbytnou součástí života i pracovní aktivity. Kritika narušuje Vaše sebevědomí a proto může být příčinou agresivního chování. To je ovšem možné na základě nesprávně formulované kritiky. Jinými slovy správná kritika je založena na kritizování konkrétních aktivit a ne na hodnocení nositele chování či předčasného zobecňování. Kritizovaný by měl být nejprve za něco pochválen a teprve potom může přijmou kritiku. Jak kritizovat? Je vhodné používat eufemismy Začít s kritikou u sebe Kritizovat mezi čtyřma očima Kritiku říkáme tak, aby jí kritizovaný chápal jako pomoc Konflikt Jednou z forem problémové komunikace je řešení konfliktů. Konflikt má pověst mezi lidmi něčeho stresujícího a negativního. Bez konfliktů ale není možný žádný vývoj. Ne vždy je konflikt nepříjemným zážitkem. Nové se prosadí jedině, když vytlačí staré.
Jak řešit konfliktní situace? Rozebrat problém za svého pohledu, jak to cítí, jak může popsat jednání opačné strany, jaká jsou fakta z jeho pohledu. Je důležité nesplést fakta s vyvozovanými závěry. Dále si oba účastníci posuzují problém společně, uvědomují si rozdílné vnímání. Je důležité partnera pozorně poslouchat a formou parafrází dávat protivníkovi zpětnou vazbu o tom, jak chápe to, co slyšel. Důležité je sdělovat partnerovi pocity. Hledat schody ve faktech a hledat možné ústupky. Znovu se zaměřit na potřeby každého z účastníků a hledat kompromisy. Zhodnocení řešení a posouzení míry spokojenosti obou stran. Tato fáze se může opakovat s odstupem času. Je třeba přehodnotit? Aby vyřešení konfliktu nebylo jen zdáním, aby konflikt nepřežíval v latentní podobě. Diskriminace, harassment a mobbing Lidské vlastnosti a chování mohou mít vliv na vytváření pozitivních vztahů, anebo vztahů, které nějakým způsobem poškozují jiné osoby. Harassment = obtěžování Mobbing = psychický teror Diskriminace = obecně omezování a znevýhodnování určité skupiny lidí, například rasově či národnostně odlišné (rasismus, xenofobie), homosexuálně
orientované nebo žen (sexismus), ale může jít o diskriminaci nově přijatých pracovníků. Gender Maskulinita, feminita a organizace (Gatley a kol., 1996) Maskulinní kultury a jejich organizace
Feminní kultury a jejich organizace
Ideálem manažera je člověk Ideálem manažera je silný, rozhodný a nezávislý jedinec chápající svoji funkci jako službu kolektivu. D zaměřený na vlastní seberealizaci Víra v jedince a jeho výkon Silná výkonová a mocenská motivace. Společenský a pracovní úspěch je poměřován kritérii materiálního bohatství. Organizační zájmy jsou nadřazovány osobním, podnik si osobuje právo zasahovat do rodinných potřeb pracovníka. Konflikty jsou nežádoucí a jsou řešeny silou. Vysoká hladina pracovního stresu.
Víra v kolektiv a skupinovou spolupráci Výkonová motivace je v rovnováze s orientací na mezilidské vztahy. Úspěch je definován v souvislosti se schopností být nápomocný a prospěšným druhým lidem. Organizační zájmy a potřeby nesmějí omezovat osobní a soukromý život pracovníků. Od podniku je očekávána vstřícnost při řešení rodinných problémů. Konflikty jsou chápány jako přirozená součást života a jsou řešeny kooperativně. Nižší stres.
Na manažerských místech dominují muži. Ženy manažerky bývají výrazně asertivní.
Na manažerských místech jsou zastoupeny ženy i muži. Od manažerů a manažerek se neočekává výrazná asertivita.
Ženy jsou obecně považovány za méně výkonné a spolehlivé pracovníky.
Ženy jsou považovány za stejně schopné a hodnotné pracovníky jako muži.
Nezdravá a patogenní komunikace je komunikování, které je často
symptomatickým projevem různých onemocnění. Neznamená to ale, že se nevyskytuje v různých variantách i u duševně zdravých lidí. Jde např. o
1. Hysterické osoby. Chovají se afektovaně se snahou připoutat na sebe pozornost. Používají teatrální gesta, snadno mění téma hovoru. Nekontroluje příliš sled myšlenek.
2. Nutkavá komunikace – pro obscedantní neurózu je charakteristické
nutkavé chování, stereotypně se opakující, mnohdy proti vůli osoby.
3. Fobická komunikace – nepřiměřený strach, který se v komunikaci může projevovat určitou
4. Úzkostně neurotická – projevuje se obavami z nezvládnutí situace, komunikace je úsečná, jednoslabičná.
5. Depresivní komunikace – pocity prázdnoty, zoufalství a beznaděje se promítají do komunikace tím, že depresivní člověk se stahuje sám do sebe.
6. Paranoidní – zvýšená podezíravost a vztahovačnost vede k obviňování 7. lidí, k demonstraci a dokazování pravdivosti svých bludů.
8. Hyperthymní komunikace – přehnaná bodrost a veselost, nerealisticky a neadekvátně nadsazené pohodové komunikování.
9. Komunikování schizoidní osobnosti – z chování takového člověka
vyzařuje uzavřenost a emoční chlad, preferování abstraktního myšlení
před konkrétním.
10. Neurastenik – snadno odbíhá od tématu, často používá fráze, hovoří hlasitě, impulsivně, hodně gestikuluje.
11. Psychastenik – hovoří rád barvitě, květnatě, rád používá přirovnání, mazlí se slovy.
12. Narcistická osobnost – komunikuje s egoistickou orientací, chce být obdivován a přijat.
13. Psychopat – komunikuje úsečně, krátce, tvrdě, některý typ až agresivně.
14. Zabíhavé myšlení – komunikátor úplně ztratí počáteční téma hovoru, často následující věta reaguje na poslední slova věty předchozí.
15. Zpomalená komunikace – projev zpomaleného myšlení, verbální projev je stylisticky i myšlenkově chudší.
16. Překotná komunikace – projev hyperthyreózy, řeč je těžko
sledovatelná. Mluvčí v důsledků rychlého myšlení skáče od tématu k tématu.
