Kriminalistické zkoumání ručního písma

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Právnická fakulta

Matěj Stehlík

Kriminalistické zkoumání ručního písma Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: doc. JUDr. Zdeněk Konrád, CSc. Katedra trestního práva Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): 30. 6. 2015

Prohlašuji, že předloženou diplomovou práci jsem vypracoval samostatně a že všechny použité zdroje byly řádně uvedeny. Dále prohlašuji, že tato práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.

V Praze dne

Poděkování: Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu práce, doc. JUDr. Zdeňku Konrádovi, CSc., za odborné vedení a poskytnutí mnoha cenných rad, které jsem při vypracování této práce využil. Mé díky patří také Okresnímu státnímu zastupitelství v Ostravě za možnost nahlédnutí do vyšetřovacích spisů a čerpání informací v nich obsažených. Děkuji také všem, kteří se ochotně účastnili experimentů provedených v rámci této práce, bez jejichž pomoci by tato práce nemohla vzniknout. Svým nejbližším, rodině a přátelům chci touto cestou také poděkovat za morální podporu, vstřícnost a pochopení.

Obsah Úvod ................................................................................................................................................... 5 Pojem a historie písmoznalectví ................................................................................................ 7 1.1. Historie písmoznalectví ............................................................................................................... 8 1.2. Písmoznalectví ve vztahu k jiným vědním oborům .................................................................... 11 1.2.1. Písmoznalectví a grafologie.............................................................................................. 12 1.2.2. Ostatní příbuzné disciplíny ............................................................................................... 14 1.

2.

Proces psaní ............................................................................................................................. 17 2.1. Školní norma písma .................................................................................................................. 17 2.2. Vývoj dětského písma ................................................................................................................ 18 2.3. Faktory působící na proces psaní ............................................................................................. 19 2.3.1. Vnější faktory ................................................................................................................... 20 2.3.2. Vnitřní faktory .................................................................................................................. 22 2.3.3. Intoxikace a alkoholismus ................................................................................................ 24

3.

Objekty písmoznaleckého zkoumání ...................................................................................... 27 3.1. Sporný materiál......................................................................................................................... 27 3.1.1. Typy písma ....................................................................................................................... 27 3.1.2. Rozsah a motivace pisatele ............................................................................................... 28 3.1.3. Zpracovatelnost materiálu v expertize .............................................................................. 30 3.2. Srovnávací materiál .................................................................................................................. 31 3.2.1. Ukázky písma ................................................................................................................... 32 3.2.2. Zkoušky písma ................................................................................................................. 35 3.3. Znaky písma a jejich kvalifikace ............................................................................................... 40 3.4. Zvláštní objekty zkoumání ......................................................................................................... 45 3.4.1. Podpisy ............................................................................................................................. 45 3.4.2. Měněné písmo .................................................................................................................. 48

4. 4.1. 4.2. 4.3. 4.4. 5.

Metodika a proces písmoznaleckého zkoumání ...................................................................... 50 Metody písmoznaleckého zkoumání .......................................................................................... 50 Technické prostředky ke zkoumání ........................................................................................... 52 Fáze písmoznaleckého zkoumání .............................................................................................. 57 Písmoznalectví v praxi .............................................................................................................. 63

Experimentální část ................................................................................................................. 68 5.1. Vlastní písmoznalecké zkoumání ............................................................................................... 68 5.1.1. Sporný materiál ................................................................................................................ 69 5.1.2. Srovnávací materiál – K. V. ............................................................................................. 70 5.1.3. Srovnávací materiál – K. H. ............................................................................................. 72 5.1.4. Srovnávací materiál – P. Ch. ............................................................................................ 75 5.1.5. Srovnávací materiál – J. P. ............................................................................................... 77 5.1.6. Závěr................................................................................................................................. 79 5.2. Měněné písmo ........................................................................................................................... 80 5.3. Změna polohy při psaní ............................................................................................................ 82 5.4. Vliv alkoholové intoxikace na písmo ......................................................................................... 84

Závěr ................................................................................................................................................. 88 Seznam použitých zdrojů ................................................................................................................... 90 Seznam příloh .................................................................................................................................... 95 Resumé ............................................................................................................................................. 126 Summary .......................................................................................................................................... 127 Klíčová slova: ................................................................................................................................... 129 Key words: ....................................................................................................................................... 129

Úvod Písmo provází lidskou civilizaci od jejích naprostých počátků, od doby, kdy vyvstala potřeba zaznamenat mezilidskou komunikaci z nejrůznějších důvodů na hmotný substrát. Od svého vzniku se proměňovalo a vyvíjelo, od formy piktografické, kdy znak reprezentoval celé sdělení, přes písmo ideografické, kdy reprezentoval slovo či jeho část jako např. u písma egyptského, vedl tento vývoj až k alfabetickému písmu fénickému, řeckému a konečně ke vzniku dnešní latinky.1 Až do vynálezu knihtisku se však v průběhu tohoto vývoje jednalo vždy o ruční formu písma, a jako takové odráželo písmo svého pisatele v tom smyslu, že jej bylo možno odlišit od písma jiných pisatelů. Vyvolaly-li vznik písma potřeby hospodářské, tedy uzavírání smluv a tvorba evidencí, je nepochybné, že s vývojem písma šel též ruku v ruce vývoj snah o jeho padělání. A byl to tentýž ekonomický zájem, vedoucí ke vzniku písma, který vedl též ke snaze o odhalení těchto padělků, či o identifikaci pisatele neznámého textu, a nárůst těchto snah způsobil vznik a rozvoj písmoznalecké disciplíny. Jelikož se postupem času stalo spíše odvětvím kriminalistické identifikace, hovoříme tak dnes o kriminalistické identifikaci ručního písma. Za téma své diplomové práce jsem si zvolil písmoznaleckou identifikaci z důvodu mého velkého zájmu o trestní právo a kriminalistiku, kdy již během studia jsem se zaměřoval na předměty do těchto oborů spadající. Práci z oblasti kriminalistiky jsem si zvolil především pro možnost vědeckého bádání, zkoumání ručního písma pak pro možnost provedení široké škály vlastních experimentů. Cílem této diplomové práce je proto představit zkoumání ručního písma jako kriminalistickou disciplínu, objasnit základní zásady písmoznalecké expertízní činnosti a způsoby, jimiž tato činnost probíhá, s jejím vysvětlením na konkrétních příkladech a provedených experimentech. Naopak tato práce neusiluje o vyčerpávající popis všech procesů a postupů, kterých je v písmoznalecké praxi využíváno, neboť se jedná o velmi široký obor, který zahrnuje též jazykovou analýzu textu a prolíná se s mnoha jinými vědeckými disciplínami.

1

BLAŽEK, Petr, Jiří VALEŠKA a Viktor PORADA. Expertiza ručního písma. 1. vyd. Praha: Kriminalistický ústav VB, 1984, s. 11-14.

-5-

Práce je rozdělena do pěti hlavních kapitol, přičemž v kapitole prvé je stručně analyzován pojem písmoznalectví a kriminalistické identifikace ručního písma, historie tohoto oboru a jeho vztah k jiným souvisejícím vědním oborům. Ve druhé kapitole je podrobně rozebrán samotný proces psaní a vzniku písemného návyku, a zejména faktory, které na písmo působí a které jej ovlivňují. Ve třetí kapitole jsou rozebrány objekty, které písmoznalectví zkoumá, je vzájemně odlišen sporný a srovnávací materiál, přičemž je pojednáno o jejich vztazích k trestnímu právu procesnímu, a dále jsou analyzovány významné znaky v písmu, kterých je využito v experimentální části. Ve čtvrté kapitole je zpracována metodika samotného písmoznaleckého zkoumání, přičemž jsou popsány metody a technické prostředky, jichž je využíváno, přičemž je důraz kladen na nové pokroky v této oblasti a na technické prostředky, které jsou do písmoznalecké praxe zaváděny v nejnovější době. V této kapitole jsou také zužitkovány poznatky, čerpané ze spisů Okresního státního zastupitelství v Ostravě, a jejich srovnání s již existujícími statistikami. V páté a poslední kapitole jsou podrobně rozebrány experimenty, které byly za účelem vypracování této práce provedeny, jednalo se o mé vlastní písmoznalecké zkoumání, určené k zjištění neznámého pisatele získané písemnosti, dále o statistiku nejčastějších způsobů, jaké jsou voleny k úmyslné změně vlastního rukopisu, a o zkoumání vlivu, jaký má na písmo změna písařské polohy a alkoholová intoxikace.

-6-

1. Pojem a historie písmoznalectví Písmoznalectví, jak uvádí Radovan Blažek, spadá do rámce kriminalistické techniky a slouží jako jedna z metod kriminalistické identifikace; zabývá se zkoumáním písemných stop.2 Pod tento znalecký obor však spadá jednak zkoumání ručního písma, jednak zkoumání písma psacích strojů. Tato práce se bude zaměřovat na prvou z oblastí, tedy na analýzu ručního písma, avšak bude pro tento obor používat pro zjednodušení též nadřazeného pojmu písmoznalectví, ač si je autor práce vědom, že tyto disciplíny nejsou totožné a vzájemně zaměnitelné. Jak uvádí jiní autoři, „zkoumání ručního písma se zabývá písemným projevem člověka s cílem identifikace pisatele, tj. osoby, která text vytvořila“.3 Tento obor se tedy zabývá písemnými kriminalistickými stopami, o nichž bude pojednáno dále, konkrétně těmi, jejichž pisatel nebyl spolehlivě určen za pomocí jiných kriminalistických metod. V praxi se vyskytují rozličné písemné projevy, které buďto byly přímo použity ke spáchání trestného činu, ať už jde o výhružné dopisy, písemnosti vytvořené za účelem pomluvy, projevy, jimiž osoba nabádala jinou k trestné činnosti, její trestnou činnost organizovala, či ji v jejím provádění utvrzovala, či texty, psané za účelem uvedení jiného v omyl, apod. Dále může jít o dokumenty, jež přímo ke spáchání určitého trestného činu nesloužily, jsou však kriminalisticky relevantní, neboť slouží k vytvoření vyšetřovacích verzí, např. písemnosti, dosvědčující přítomnost osoby na určitém místě, objasňující vztahy mezi konkrétními osobami, atd. Kromě těchto tzv. souvislých textových projevů, se však písmoznalectví zaměřuje také na tzv. projevy izolované, mezi něž se řadí především analýza podpisů. Jedná se svým významem o nemalou oblast zkoumání, kdy si mezi listinami, jež budou středem písmoznaleckého zájmu, lze mimo již vyjmenované představit vše od směnek, smluv, účetních a jiných dokladů, potvrzení a žádostí, až po identifikační průkazy či podpisové vzory a jakékoli jiné dokumenty, které mohou podpis obsahovat. Vedle zkoumání ručního písma však v rámci písmoznalectví stojí též tzv. jazyková expertiza, která si neklade za cíl určit pisatele sporného textu, nýbrž jeho

2

BLAŽEK, Radovan. Písmoznalectvo v kriminalistike a v trestnom konaní. Vyd. 1. Bratislava: Právnická fakulta Univerzity Komenského, 2011, str. 35 3 STRAUS, Jiří a kol. Kriminalistická technika. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, s. 120

-7-

autora, přičemž tyto osoby mohou být zcela odlišné. Na rozdíl od grafické stránky, kterou zkoumá analýza ručního písma, se jazyková analýza zabývá zejména stránkou lexikální, gramatickou a syntaktickou. 4 Autorství dokumentu bývá touto disciplínou určováno nejen pro potřeby trestního řízení, ale zejména z důvodů politických či literárně-historických; od expertizy ručního písma se liší také tím, že namísto ukázek a zkoušek písma vyžaduje jazykové ukázky a jazykové zkoušky, 5 které pochopitelně nemusí být ručně psány. Tato práce se bude nicméně nadále věnovat pouze zkoumání grafické stránky ručního písma, a to zejména z rozsahových důvodů.

1.1. Historie písmoznalectví Jak už bylo v předchozích odstavcích nastíněno, středem písmoznaleckého zájmu jsou listinné materiály, které lidskou civilizaci provázely od samého vzniku. Význam získal rukopis a písmo vůbec ihned po svém zrodu, respektive poté, co se začalo využívat k tvorbě smluv a jiných právních dokumentů, kdy se stalo nástrojem státního aparátu, a kdy začalo lidstvo provázet v jeho ekonomickém a společenském životě. Nedlouho poté ostatně písmo získalo i kriminalistický význam, jelikož záhy začala být zpochybňována jeho pravost a jeho napodobování začalo být účelově využíváno. Jak uvádí Straka, „traduje se, že již někteří římští císařové si nechávali jednak vyrábět falzifikáty a jednak si nechávali prověřovat, zda jim nejsou falzifikáty předkládány.“6 Ač se po následující staletí písmo rozvíjelo nemalou rychlostí, písmoznalectví příliš bouřlivý rozvoj neprodělalo, když se již od svých antických počátků až do poloviny 20. století vyvíjelo společně s grafologií. Jak uvádí Fanta, prvopočátky rozvoje této disciplíny byly spjaty převážně s paleografií.7 Jako již v dobách starého Říma, též v raném novověku se písmoznalectví orientovalo převážně na zjišťování padělků a způsobů padělání písma a rukopisu.

4

MUSIL, Jan, Zdeněk KONRÁD a Jaroslav SUCHÁNEK. Kriminalistika. 2. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Beck, 2004, XXIII, str. 160 5 STRAUS, Jiří a kol. C. d., s. 140. 6 STRAKA, Jiří. Písmoznalectví – expertiza ručního písma jako významný důkaz v trestním i občanskoprávním řízení. Trestní právo. 2006, č. 4, s. 4 7 FANTA, Otto. Soudní grafologie. In: ŠEJNOHA, Josef. Systém kriminalistického vzdělání. Praha: F. Kodym, 1936, str. 265 a násl.

-8-

První vědeckou publikací v oboru byla roku 1603 kniha L‘Avis pour juger les inscriptions en faux francouzského učitele písma François Demella, která se zabývala právě analýzou písemných padělků. Nedostalo se jí však zasloužené pozornosti jako práci Camilla Baldiho, jehož Trattato Come Da Una Lettera Missiva Si Conoscano La Natura E Qualità Dello Scrittore, vydané v roce 1622, se stalo základním pramenem grafologie. Písmoznalectví, čili „soudní grafologie“, jak se tento obor nazýval počátkem 20. století, si však na významnější publikaci muselo počkat dalších 43 let. V roce 1665 vychází Traité des inscriptions en faux et reconnaissances d'écritures et de signatures dalšího učitele písma, Jacquesa Raveneaua, které bylo považováno za jakousi učebnici písmoznalecké expertizy; zabývalo se nicméně rovněž převážně padělky a jejich odhalováním. Není náhodou, že obě francouzská díla, která byla pionýry v oboru, byla vytvořena učiteli písma, čili tzv. „maitres écrivains“. Tito byli sdruženi ve společnosti, založené roku 1570 dekretem krále Karla IX. Šlo o sdružení soudních expertů, kteří byli povoláváni k písmoznaleckému zkoumání a analýze písma, a na něž byly kladeny poměrně velké nároky. Nebylo přípustné jiné než římskokatolické vyznání, adepti museli vést dobrý a mravný život. Pro přijetí bylo nutné složit zkoušku z krasopisu, pravopisu a aritmetiky 8 , jelikož se považovalo za nezbytné, aby ti, kdo se měli stát experty písma, toto ovládali na mistrovské úrovni. Společnost následně v roce 1727 přijala nový statut a přetvořila se na akademii, načež byla v roce 1797 rozpuštěna. Jak bylo uvedeno výše, až do 50. let 20. století se písmoznalectví vyvíjelo spolu s grafologií, ač jde o dvě naprosto odlišné vědecké disciplíny, sloužící zcela jiným účelům a používajících k jeho dosažení zcela odlišných metod. Pro upřesnění je však třeba uvést, že zde vlivem moderního a dřívějšího označování dochází k jisté pojmové mystifikaci. Jak uvádí Fanta, vědeckou grafologií se rozuměly „tři dílčí obory pracovní a vědní: fysikální a chemické prozkoumání

písma, soudní srovnávání písma

a charakterologický výklad písma“9 Fyzikálním a chemickým prozkoumáním písma se rozumí dnešní technické zkoumání dokladů a listin, soudním srovnáváním písma písmoznalectví a teprve charakterologickým výkladem písma dnešní grafologie. 8

GUILLAUME, James. Maitres écrivains. In: L'Institut français de l'Éducation [online]. [cit. 2015-0222]. Dostupné z: http://www.inrp.fr/edition-electronique/lodel/dictionnaire-ferdinandbuisson/document.php?id=3106 9 FANTA, Otto. C. d., s. 267

-9-

K obhajobě označení písmoznalectví jako tzv. soudní grafologie uvádí Fanta, že „z nedorozumění bývá všeobecně za grafologii mylně a nesprávně pokládáno výlučně pouze charakterologické vykládání písma.“10 Z nejvýznačnějších písmoznaleckých publikací počátku 20. století je třeba uvést jednak práci L' expertise des documents ecrits z roku 1936 předního francouzského kriminalisty Edmonda Locarda. Ten nejen, že stál u zrodu a rozvoje písmoznalecké expertizy jako takové, ale je považován za zakladatele moderní francouzské kriminalistiky, když svou několikasvazkovou prací Traité de criminalistique, jejíž je výše zmíněné dílo součástí, ovlivnil mnoho svých následovníků.

11

Locardova

písmoznalecká publikace pokrývá široké spektrum problémů, a to od metod falsifikace písemností, přes způsoby fyzikální a chemické analýzy dokumentů, k analýze písma rukou vedenou či rukou nedominantní, až k rozpracování metod určení psacího tahu v místech jeho křížení. Kniha se ale zabývá i mnoha příbuznými a s písmem jen částečně souvisejícími tématy, jako např. nápisy na zdech a jiných vertikálních površích, či kryptografií – způsoby šifrování písma a metodami rozkrytí takovýchto šifer. V anglosaském světě je klíčová práce Alberta S. Osborna Questioned Documents, původně vydaná už v roce 1910, z níž dodnes písmoznalecká expertiza v angloamerickém systému vychází, a čerpá z ní ostatně i práce Locardova. Osborn se, obdobně jako francouzský expert, věnuje vlivům působícím na proces psaní, vyjadřuje se ke kvalitám srovnávacích materiálů pro písmoznalecké zkoumání, a zabývá se individuálními znaky písma, které písmoznaleckou identifikaci usnadňují. Prvním z průkopníků grafologie na našem území byl bezesporu Robert Saudek, ač většinu svého díla věnoval především grafologii vědecké a experimentální, např. v díle Vědecká grafologie, vydaném v r. 1925. Soudní grafologii se věnuje zejména v knize Zločin v písmě z roku 1933, kde především obhajuje vědeckost a objektivitu písmoznaleckého zkoumání, a to na příkladu materiálů z Dreyfusova procesu. Na něj pak navázal Otto Fanta v již citované knize Josefa Šejnohy, Otto Fanty a Ladislava Moravce Systém kriminalistického vzdělání, kdy se ve svém příspěvku Soudní grafologie podrobně zabývá jak historií písmoznalectví, kdy čerpá z práce Locardovy,

10

Ibid. MUSIL, Jan, Zdeněk KONRÁD a Jaroslav SUCHÁNEK. Kriminalistika. 2. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Beck, 2004, XXIII, str. 23 11

- 10 -

objekty písmoznaleckého zkoumání a znaky písma, tak i potřebností kvalitního srovnávacího materiálu, zvláštnostmi expertizy podpisů či podobnostmi v rukopisech sourozenců. Závěrem pak rozpracovává londýnský případ Adolfa Becka, jeden z největších justičních omylů, v němž byl dvakrát vlivem omylnosti svědecké výpovědi a chybných znaleckých postupů Beck odsouzen za opakované podvody, jichž se dopouštěl jiný britský občan. Zajímavé na tomto případu bylo též pochybení písmoznaleckého experta, která kromě chybné metodologie spočívala v tom, že „vybral mezi četnými, silně vzájemně se lišícími formami písma jen ty podobné a došel tak k zjištění, že všechny zkoušky písma pocházejí od jednoho a téhož pisatele a že je Beck napsal písmem úmyslně přeměněným.“

12

Je pozoruhodné, že nesprávná práce se srovnávacím

materiálem je kardinálním problémem písmoznaleckého zkoumání, a stále, 70 let po tomto pojednání a 90 let po Beckově případu, je na tyto nedostatky upozorňováno v článcích a odborných kruzích.13 Klíčovou publikací pro dnešní písmoznalce je bezesporu práce Petra Blažka a Jiřího Valešky Expertiza ručního písma, vyšlá v roce 1985. Autoři se v ní zabývají zejména faktory, působícími v procesu psaní, objekty písmoznaleckého zkoumání a znaky písma, metodami a metodologií expertizy, dále např. zvláštnostmi zkoumání jednotlivých objektů – podpisů, dětského písma, číslic, paraf, apod., a v neposlední řadě též vlivem intoxikace na písmo či způsoby měnění vlastního písma. Práce, ač od jejího vydání uplynulo již třicet let, je dodnes nepřekonána, a nebyla dosud nahrazena žádnou publikací, která by obor písmoznalecké expertizy pokrývala v tak velkém rozsahu a do tak důkladných detailů, jako práce těchto písmoznalců.

1.2. Písmoznalectví ve vztahu k jiným vědním oborům Jak bylo uvedeno výše, písmoznalectví spadá mezi obory kriminalistické techniky a společně s ostatními disciplínami v tomto rámci slouží jako jedna z metod kriminalistické identifikace. Pod písmoznalectví se, jak bylo uvedeno výše, zahrnuje jednak zkoumání ručního písma, jednak zkoumání písma psacích strojů. Ač se tato 12

FANTA, Otto. C. d., s. 286. Např. VALEŠKA, Jiří. Kvalitní srovnávací materiál – předpoklad úspěšné expertizy ručního písma a podpisu. Bulletin advokacie. 1994, č. 9, s. 19-28, či STRAKA, Jiří. Písmoznalectví – expertiza ručního písma jako významný důkaz v trestním i občanskoprávním řízení. Trestní právo. 2006, č. 4, s. 4-6. 13

- 11 -

práce soustředí pouze na první z disciplín, je však třeba uvést, že např. v anglosaských zemích tyto splývají společně s technickým zkoumáním dokumentů a listin, které je v našem prostředí zcela odlišným oborem. Společně pak jsou tyto tři obory popisovány jako tzv. zkoumání sporných dokumentů (questioned documents examination).14 1.2.1. Písmoznalectví a grafologie Kriminalistické zkoumání ručního písma má z ostatních vědních disciplín bezesporu nejblíže ke grafologii. Tato se rovněž zabývá zkoumáním ručního písma, avšak jelikož jde o disciplínu psychologickou, snaží se identifikovat spíše psychické, popř. též tělesné vlastnosti pisatele. Jak bylo uvedeno výše, vývoj písmoznalectví a grafologie vedl celá staletí po totožné linii, až v polovině 20. století se tyto obory začaly rozlišovat. Přestože je dnes zřejmé, že jde o obory naprosto odlišné a jejich nahrazení je nepřípustné, je zřejmé, že orgány činné v trestním řízení tohoto příliš nedbají a nezřídka se stává, že je za účelem identifikace pisatele sporného textu povolán namísto písmoznalce grafolog. Dle Seznamu znalců, vedeného Ministerstvem spravedlnosti, jde navíc o zcela odlišné znalecké specializace, kdy písmoznalectví je zvláštním oborem, grafologie pak spadá do oboru Školství a kultura, odvětví Psychologie, specializace grafologie. Na tyto nedostatky poukazuje ve svém článku Václava Musilová, která pojednává o stálé potřebě vypracovávání revizních písmoznaleckých posudků z důvodu, že k vypracování prvního znaleckého posudku ve věci je právě povolán grafolog na místo písmoznalce. Jde však o zcela zásadní pochybení policejního orgánu. Ke znalcům grafologům uvádí, že jejich společným znakem je „absence potřebné kvalifikace a s tím těsně související vysoká chybovost. Nemají zkušenosti s vnitřní variabilitou rukopisných znaků, natož variabilitou u podpisů, uplatňují vágní a neověřitelná subjektivní hlediska a zejména jsou pro ně typické nedostatky týkající se základních postulátů oboru a překračování obecně platných limitů. Tak vyslovují např. kategorické závěry tam, kde

14

Zejména SAFERSTEIN, Richard. Criminalistics: an introduction to forensic science. 3rd ed. New Jersey: Prentice Hall, 1987, XI, s. 452-457, NORWITCH, Frank H. a Howard SEIDEN. Questioned Documents. STUART, James H. (ed.), Jon J. NORDBY (ed.). Forensic science: an introduction to scientific and investigative techniques. 2nd ed. Boca Raton: CRC Press, 2003, s. 423-431, či OSBORN, A. S. Questioned documents. New York: Boyd printing company, 1952, s. 499-520.

- 12 -

to povaha zajištěných materiálů neumožňuje a kde by zkušený znalec byl velmi opatrný.“15 Odvaha znalců grafologů uvádět kategorické závěry i v poněkud sporných věcech bude právě tím důvodem, proč jsou někdy chybně povoláváni na místo písmoznalců. Jak uvádí autorka v článku dále, nejmarkantnějším případem v této věci je případ, jí označený jako „Fenomén A. G.“ Jak bylo zjištěno z Evidence znalců a tlumočníků, vedené Ministerstvem spravedlnosti, jedná se o paní Annu Grabowskou, soudní znalkyni z oboru Školství a kultura, odvětví psychologie, specializace grafologie.16 Tato ve svých posudcích soustavně používá grafologických metod k identifikaci pisatele sporných textů, a to tak, jak uvádí V. Musilová, že dle sporného textu vypracuje tzv. grafologický profil pisatele, který porovnává s grafologickým profilem pisatele srovnávacího materiálu. Při tom používá k porovnání následující znaky osobnosti, jako je kreativita, fantazie, dynamická sféra emocí, typ prožívání, vztah k sobě a k jiným, rysy vůle, způsob myšlení, zdrženlivost, vztah k hodnotám, apod. Na základě shody těchto vlastností v grafologickém profilu pisatele sporného a srovnávacího materiálu pak tato znalkyně vyvozuje totožnost těchto pisatelů. Situace je o to více paradoxní, že tuto metodu používá na sporný materiál v rozsahu podpisu či parafy, za srovnávací jí pak slouží text, psaný kurzívním písmem. Přitom je zřejmé, že grafologický profil není možné vypracovat na základě podpisů či paraf; paní znalkyně chybně používá metod grafologie, které zcela zcestně aplikuje namísto řádného písmoznaleckého zkoumání. Jak uvádí V. Musilová, paní znalkyně tuto svou odbornou nedostatečnost zdůvodňuje v úvodu svých posudků tak, že „grafologie jakožto širší pojem zahrnuje písmoznalectví“, avšak v hlavičce svých posudků tyto rozlišuje, když uvádí „poskytování služeb osobního charakteru: činnost grafologů, písmoznalectví“17 Paní Grabowská má pravdu v tom, že grafologie jako širší

15

MUSILOVÁ, Václava. Písmoznalecké revizní posudky v širších souvislostech aneb Grafolog není písmoznalec! Kriminalistický sborník. 2009, č. 5, s. 39 16 Znalkyně Anna Grabowská. Evidence znalců a tlumočníků [online]. [cit. 2015-06-23]. Dostupné z: http://datalot.justice.cz/justice/repznatl.nsf/0/63DCE0219C829011C1257E22006A09B4; srov. případně též: Šarlatánka s razítkem úředního znalce kriminalizuje nevinné. Česká televize [online]. 2011 [cit. 2015-06-30]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/127703sarlatanka-s-razitkem-uredniho-znalce-kriminalizuje-nevinne/ 17 MUSILOVÁ, V. C. d., str. 40

- 13 -

obor zahrnovala písmoznalectví, avšak jak bylo uvedeno výše v práci Otto Fanty, toto platilo naposledy počátkem 20. století, a i přesto byly tyto obory v odborných kruzích rozlišovány. Nejen, že odborná písmoznalecká, ale i grafologická obec na nedostatky v činnosti paní Grabowské poukazuje, avšak její neodborná a zavádějící znalecká činnost měla pro tuto znalkyni též trestněprávní důsledky. Na základě jejího posudku byla dne 11. 6. 2009 Krajským soudem v Hradci Králové nepravomocně odsouzena obž. Hana Háková pro pomoc k trestnému činu podvodu ukončenému ve stadiu pokusu, když se spolu s dalšími spoluobviněnými měla dopustit padělání závěti po zemřelé příbuzné.18 Na posudek paní Grabowské byl pak vypracován revizní znalecký posudek Kriminalistického ústavu v Praze, který odhalil zásadní pochybení a nesrovnalosti, načež byla obž. Hana Háková stejným soudem obžaloby zproštěna.19 Celá situace pak pokračovala trestním stíháním paní Grabowské pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku. V její věci byl dne 11. 6. 2012 vydán Okresním soudem v Hradci Králové osvobozující rozsudek. Tím ji soud zprostil obžaloby v plném rozsahu, avšak v samém závěru rozsudku vyslovil k této znalkyni všeříkající závěr, kdy uvedl, že „nad rámec odůvodnění rozsudku považuje soud za nutné uvést, že nepovažuje za dané situace za vhodné, aby obžalovaná nadále podávala znalecké posudky z oboru písmoznalectví odvětví ruční písmo.“20 1.2.2. Ostatní příbuzné disciplíny Pomineme-li kriminalistiku a kriminalistickou techniku jako obory příbuzné písmoznalectví, jelikož expertiza ručního písma je vlastně těchto oborů součástí, je nutné si položit otázku, jaké další disciplíny se písmoznalectví přibližují a jaký je jejich vzájemný vztah. Po grafologii, jíž byla věnována dostatečná pozornost již v předchozích odstavcích, je třeba zmínit tzv. psychologii písma. Dle Radovana Blažeka tato „využívá písemný projev k posouzení duševních vlastností člověka, případně zkoumá patologické

18

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. 1 T 3/2009 Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. 1 T 3/2009 20 Rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. 2 T 76/2011, viz přílohu č. 12 19

- 14 -

formy písma k určení psychických poruch, apod. Cílem psychologie písma je např. poradenství v oblasti partnerských vztahů nebo kariérním životě.“21 Existuje tenká linie mezi grafologií a psychologií písma, avšak k jejich odlišení pomůže to, co bylo uvedeno výše. Grafologie byla počátkem 20. století oborem, který zahrnoval jak písmoznalectví, tak psychologii písma, jakož i technickou analýzu písemností. Fanta v již citované publikaci rozlišuje tzv. charakterologický výklad rukopisu, který se vyvinul do dnešní grafologie, a tzv. psychologii písma. Uvádí, že „psychologie písma se zabývá všeobecně psychickými zákonitostmi, které ovlivňují pohyb při psaní a výraz písma a jež je určují, charakterologický výklad se naproti tomu věnuje uspořádání určitých grafických výrazových forem v určité charakterové struktury a komplexy vlastností.“22 Dnes je však grafologie v odborných kruzích považována spíše za spekulativní obor, která postrádá pevné vědecké základy, a to nejen v kontrastu k písmoznalectví, ale též k již zmíněné psychologii písma. Dle Blažeka se grafologie vyznačuje dvouznačností, kdy jeden znak může mít více výkladů v závislosti na celkové formě písma, dále např. přirovnává tvary písma k obrazům, kdy ostré tvary písma mohou symbolizovat „ostří nože“ a tím vést k závěru o negativním charakteru pisatele, atd.23 Co se týče psychologie písma, její představitelkou je např. Doc. PhDr. Dagmar Steinhäuselová, která se rovněž vůči grafologii vymezuje poměrně ostře, kdy uvádí, že ji „můžeme charakterizovat jako předvědecké stadium psychologie písma. Je pro ni příznačné používání metod popisných, či pouze intuitivních, často jsou interpretace vysoce spekulativní.“24 Jak plyne z článků doc. Steinhäuselové, psychologie písma se oprošťuje od mechanického výkladu jednotlivých znaků, vedle psychologie vychází rovněž z poznatků neurofyziologie.25 Zůstává ovšem otázkou, není-li psychologie písma pouhým zvědečtěním a objektivizací grafologie, respektive metod některých grafologů,

21

BLAŽEK, Radovan. Písmoznalectvo v kriminalistike a v trestnom konaní. Vyd. 1. Bratislava: Právnická fakulta Univerzity Komenského, 2011, str. 44; překlad autor této práce 22 FANTA, Otto. C. d., str. 268. 23 BLAŽEK, Radovan. C. d., str. 42. 24 STEINHÄUSELOVÁ, Dagmar. Základy psychologie písma – grafologická abeceda I. Díl. In: Středisko psychologických služeb [online]. Dostupné z: http://www.spsbrno.cz/sps/odbornaliteratura/psychologie-pisma 25 Ibid.

- 15 -

kdy obě disciplíny v písmu zkoumají tytéž znaky a vyvozují z nich tytéž důsledky o charakteru a osobnosti pisatele. Vedle těchto, velice příbuzných oborů, pak písmoznalectví bezpochyby souvisí např. s paleografií, která se zabývá vývojem a historií písma jako takového, či fyziologií, která zkoumá zákonitosti vzniku dynamického stereotypu psaní a jeho tělesné předpoklady. Dále souvisí zcela jistě s pedagogikou, která poskytuje písmoznalectví tolik potřebné poznatky o vzniku písemného návyku u dětí a jeho vývoji s věkem jednotlivce. V této souvislosti je významné zejm. dílo V. Příhody Výzkum dětského písma z roku 1941, na něž pak navazují další práce. Analýza dětského písma se pak v písmoznalecké praxi neobejde bez přibližného určení věku pisatele, kdy písemný návyk se vytváří a stabilizuje mezi 6. a 13. rokem věku dítěte. Ve 13, resp. 14 letech je pak dynamický stereotyp psaní natolik stabilní, jak uvádí Blažek a Valeška, že již umožňuje individuální identifikaci pisatele.

26

O zvláštnostech zkoumání dětských

podpisů bude podrobněji pojednáno v pozdější kapitole. Blažek uvádí jako související disciplínu též grafometrii, která dle něj vychází z grafologie, avšak snaží se o přesná měření znaků v písmě a přesnému přisouzení psychických vlastností pisatele k těmto exaktně změřeným znakům, za což je některými grafology též odsuzována. 27 Grafometrie je však rovněž metodou písmoznalecké expertizy, s čímž souhlasí i Blažek, kdy jejím průkopníkem byl bezesporu již citovaný Edmond Locard. Ten většinu své klíčové publikace věnoval právě metodám měření znaků písma, jejich statistické analýze a vyvozování závěrů z nich.28

26

BLAŽEK, Petr a Jiří VALEŠKA. C. d., s. 226 BLAŽEK, Radovan. C. d., str. 43-44. 28 Viz LOCARD, Edmond. L’expertise des documents écrits : Les correspondances secrets : Les falsifications. Lyon: Desvigne, 1936. 27

- 16 -

2. Proces psaní Písmo,

respektive

psaní,

je

výsledkem

náročných

psychologických

a fyziologických procesů, jichž se účastní celý pohybový aparát horní končetiny. Jak uvádí Blažek a Valeška, psaní v sobě obsahuje celkem tři dílčí složky29:  Technický návyk, tedy správné způsob psaní; např. správné držení psacího prostředku, poloha papíru, vedení psací potřeby po papíru  Grafický návyk, tedy schopnost zobrazovat jednotlivé tvary písmen  Pravopisný návyk, tedy zvládnutí pravidel, na jejichž základě se spojují jednotlivé písmena do slov a slova do vět. Písemná dovednost se vytváří jako tzv. dynamický stereotyp, jehož podstatou jsou podmíněné reflexy. Dynamický stereotyp definoval I. P. Pavlov jako „soustavu podmíněných reflexů, které jsou navzájem spojeny v pevném pořadí. Vyznačuje se tím, že se v něm průběh procesů postupně stále více usnadňuje, urychluje, vyrovnává, zpřesňuje a automatizuje. Současně s tím může probíhat nerušeně i jiná korová činnost.“30 Ten však u dítěte může vzniknout až po určitém čase, jelikož až neustálým opakováním nacvičených pohybů při psaní jednotlivých písmen se začnou vytvářet potřebné spoje v šedé kůře mozkové, a proces psaní se stane automatizovaným.

2.1. Školní norma písma Výuka psaní probíhá ve školách, okolo 6. – 7. roku věku dítěte, a to na základě tzv. školní normy písma. Stupeň individualizace písemného návyku, který umožňuje identifikaci pisatele, je pak chápán jako míra odchylky od této školní normy, tedy čím více vykazuje písmo zvláštních odchylek od normy, tím je pro daného pisatele charakterističtější a tím snazší je tohoto pisatele určit. V naší zemi se na školách stále používá norma z roku 1932, po mírných úpravách z roku 1954 a z let sedmdesátých, která tak představuje současný vzor kurzivního písma. Již delší dobu se však diskutovalo o potřebě tuto normu modernizovat, přizpůsobit současným psacím návykům a zároveň zjednodušit, neboť klasická forma

29 30

BLAŽEK, Petr a Jiří VALEŠKA. C. d., s. 28 Ibid., s. 37

- 17 -

byla považována za překonanou. Tyto snahy vyvrcholily roku 2009, kdy byla představena nová školní norma písma, tzv. Comenia Script, autorky Radany Lencové, která se především vyznačuje nespojitostí jednotlivých písmen, důrazem na střední délky písmen a vypuštěním horních a dolních délek, jakož i ostrými tahy, čímž se blíží spíše písmu hůlkovému a perličkovému, než kurzivnímu.31 Návrh této normy vyvolal bouřlivé reakce zejména stran grafologů, a to mimo jiné na stránkách časopisu Tvar. „Je tedy poměrně snadné si představit situaci, že dítě, které si kvůli předloze, soustavně oddělující a přerušující pohyb, tyto slovní/větné impulzy nikdy neosvojí, se k možnosti přirozeného spojování a navazování už nikdy ani nepřiblíží, poněvadž mu zůstanou nedostupné a cizí.“

32

V roce 2012 bylo nicméně písmo Comenia Script schváleno

Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy jako alternativa k normě kurzívního písma.33

2.2. Vývoj dětského písma Písmo se žáci již dlouhou dobu učí na prvním stupni základních škol, a to hned v prvním ročníku. Jelikož je učení se písmu ovlivněno jednak fyziologicky, stavbou a fungováním kosterního a svalového aparátu horní končetiny, jednak psychologicky, kvalitou zraku, schopností učení a nápodoby, motivací k učení, dosavadními schopnostmi a dovednostmi žáků apod., nemají tito žáci rozhodně na počátku stejné podmínky k učení se psaní. Z toho důvodu se první fáze učení zaměřuje na obkreslování jednotlivých tahů a prvků písmen, kdy dítě zatím nemyslí na obsah těchto znaků, ale pouze na jejich formu, soustředí se na správné sezení, držení pera, apod. Jak píše Blažek, „žák zpočátku nepíše, ale kreslí“34 Až teprve poté se dítě seznamuje s celými písmeny, učí se jejich celkovému tvaru a v další fázi se učí tato písmena spojovat do slov a slova do krátkých vět. Teprve zde začíná vedle rozmístění písmen ve slově, sklonu písmen a jejich polohy na řádku 31

LENCOVÁ, Radana. Comenia Script - ukázky písma. Radana Lencová [online]. [cit. 2015-06-23]. Dostupné z: http://www.lencova.eu/cs/uvod/comenia_script/comenia_script_ukazky; viz též přílohu č. 2 této práce 32 FRANCOVÁ, Světlana. Co nová školní předloha neumožňuje. Tvar. 2010, č. 6, str. 9. 33 Comenia Script jako alternativní písmo pro školáky. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [online]. 2012 [cit. 2015-06-23]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/ministerstvo/novinar/comenia-scriptjako-alternativni-pismo-pro-skolaky 34 BLAŽEK, Radovan. C. d., s. 49.

- 18 -

vnímat význam těchto slov a slovních celků. Konečně poslední fází učení je osvojování si pravopisu, kdy je odváděna pozornost od formální stránky psaní, očekává se, že žák má již způsob psaní jednotlivých znaků a jejich spojování do slov osvojen, a může se plně soustředit na jejich význam a gramatiku. „Často se to projevuje ve zhoršení grafické stránky písma,“35 jak uvádí Blažek s Valeškou. Je zjevné, že u těchto žáků se dosud plně nevyvinul dynamický stereotyp psaní a nějakou dobu potrvá, než se psaní zautomatizuje. Vrcholem procesu učení je pak stav, kdy dítě dokáže plynule písmem vyjadřovat celé myšlenky, aniž by si je předem předříkávalo, a činí tak bez soustředění se na to, jak jednotlivá písmena tvořit. V následujících letech věku dítěte, jak plyne z výzkumu

36

, který zpracovali

Blažek a Valeška, když posuzovali písmo děti ve věku od 7 do 14 let, se postupně upevňuje dynamický stereotyp psaní, roste koordinace pohybů a postupně se zvyšuje počet relativních odchylek od školní normy, které, vyskytují-li se v dostatečném počtu, umožňují individuální identifikaci pisatele. Dle výzkumu je teoreticky tato identifikace možná u dětí od 10. roku věku, ovšem tehdy pouze za využití dalších hledisek písmoznalecké expertizy či lze na základě rozdílné písařské úrovně pisatele vylučovat. Od 11. – 12. roku je již individuální identifikace pisatele možná, převážně pak u žáků s vyšší písařskou dovedností, tedy se stabilním dynamickým stereotypem a vysokým počtem odchylek od školní normy. Dle závěru Blažka a Valešky pak ve 14 letech věku dítěte je písmo již vyvinuto natolik, že individuální identifikaci umožňuje za všech okolností.

2.3. Faktory působící na proces psaní Jak bylo ukázáno výše, okolo 14. – 20. roku věku se dle mínění různých autorů písemný návyk jedince ustálí, a po celý život je poté přibližně do šedesáti let neměnný. Posléze už nastupují degenerační změny organismu vlivem stáří, které postihují jak pohybový aparát, tak nervovou a smyslovou soustavu, čímž také ovlivňují podobu písma. 37 Na písmo jednotlivce však nemá vliv pouze věk, ale velký počet dalších vnějších a vnitřních faktorů. Je-li pak základním postulátem kriminalistické identifikace 35

BLAŽEK, Petr a Jiří VALEŠKA. C. d., s. 47 Ibid., s. 219-228 37 MUSIL, Jan, Zdeněk KONRÁD a Jaroslav SUCHÁNEK. Kriminalistika. 2. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Beck, 2004, XXIII, str. 63-64 36

- 19 -

písma, že jako srovnávací materiály musí být ke zkoumání předloženy ty, které odpovídají spornému materiálu mimo jiné i dobou vzniku, typem psacího prostředku, psací polohou pisatele, či okolnostmi vzniku, je nezbytné si některé z těchto činitelů dále přiblížit. 2.3.1. Vnější faktory Vnějšími faktory rozumíme ty, které vznikají mimo organismus pisatele. Patří mezi ně vliv prostředí, v němž pisatel píše, dále jeho poloha při psaní a způsob držení psacího prostředku, a konečně vůbec charakter a stav psacích prostředků a materiálů. Blažek mezi vnější faktory řadí ještě vliv dalších osob, kterým rozumí např. vedení či podepření ruky pisatele jinou osobou 38, avšak tyto vlivy lze zahrnout spolu s dalšími mezi vliv prostředí. Co se týče prostředí, negativně na pisatele působí např. psaní v dopravním prostředku, síla osvětlení v místnosti, popř. přímo psaní ve tmě, nebo též extrémní teplota v místnosti, ač jde o nadměrné horko či chlad. Tyto vlivy vedou k nekontrolovaným změnám v písmu, ať se jedná o třes, nestejnou velikost písmen, nerovný tvar základny řádku, apod. Vliv má dále také ruch v místnosti či jiné osoby, když se pisatel snaží psát nepozorovaně, což pak vede k vyšší nervozitě a úzkosti pisatele, která se projevuje vyšším třesem, komolením textu, změnou velikosti písmen, popř. častým přerušováním tahů, které je vůbec charakteristické pro psaní v místnosti i s jinými rušivými faktory. Pokud jde o již zmíněné vedení ruky jinou osobou, tímto se pochopitelně v rukopisu mísí znaky písma pisatele a toho, kdo mu ruku vede či podpírá; takové případy si lze představit např. u závětí, zhotovených ve velmi špatném zdravotním stavu zůstavitele. K této problematice se bohatě vyjadřoval již Locard, kdy rozlišoval tři způsoby ovlivnění pisatele cizí rukou: psaní rukou (i) nehybnou, (ii) donucenou a (iii) pomocnou. Prvním chápe případ, kdy pomocník vede ruku osoby, která je zcela neschopna psát a ruka tak slouží jako nástroj pomocníka; vzniklé písmo je pak zcela totožné s pomocníkovým. Ve druhém případě je písmo výsledkem boje mezi pisatelem a donucujícím, vzniká proti vůli pisatele. Vyznačuje se ostrými a špičatými tahy, je nečitelné a papír je vlivem síly tahu poškozen. Konečně poslední případ nastává tehdy, 38

BLAŽEK, Radovan. C. d., s. 60.

- 20 -

má-li pisatel velmi nekvalitní písmo, čehož si je vědom, např. vlivem třesu, revmatu, či poškození ruky, a s pomocníkem kooperuje; písmo je pak splynutím písma pisatele a pomocníka.39 Pokud jde o polohu pisatele a držení psacího prostředku, jde o jakoukoli odchylku od psací polohy vsedě, s podepřeným loktem na pevné vodorovné podložce, kdy je psáno dominantní rukou. Může tedy jít o psaní ve stoje, na vodorovné i svislé podložce, či o držení psacího prostředku nedominantní rukou, popř. nohou či ústy, v případě poškození organismu a nutnosti změny způsobu psaní. Jak ukázal experiment, provedený k této práci (blíže viz kapitolu Experimentální část), psaní vestoje, ať už na vodorovné či svislé podložce, vede k větší neuspořádanosti písma, k rozšíření jednotlivých znaků, zvětšení mezer mezi řádky a jejich nerovným základnám. Změny naopak nebyly pozorovány ve tvaru jednotlivých znaků, až na jednu výjimku ve sklonu písma, či v poměru jednotlivých délek písmen. Při porovnání psaní vsedě, ve stoje na vodorovné a na svislé podložce, byly nejpatrnější změny při posledním ze jmenovaných způsobů, a to výrazně. Oproti očekávání se psaní ve stoje na vodorovné podložce projevilo jen nepatrnými změnami, bylo téměř zaměnitelné s normální psací polohou. Konečně třetím faktorem je pak charakter a stav psacích prostředků a psací podložky. Je nepochybné, že jinak bude vypadat písmo psané perem na papíře, jinak křídou na tabuli, jinak štětcem na výkresu a zcela jinak tužkou na dřevě. Mimo tyto extrémy je pak patrný i vliv kupříkladu tužek příliš ostrých či naopak neořezaných, píše-li pisatel běžnou propisovací tužkou, bude patrný i rozdíl mezi více či méně ostrým hrotem, odlišnou hustotou inkoustu, apod. Podobný vliv mají také např. kolonky ve formuláři či vytečkování řádku určeného k podpisu. Je paradoxní, že již během výuky se děti na základních školách učí psát křídou na tabuli, což je kombinace nevhodné polohy na psaní (ve stoje), nevhodného psacího prostředku (křída) a nevhodné psací podložky (tabule).40

39 40

LOCARD, Edmond. C. d., s. 161-165 BLAŽEK, Radovan. C. d., s. 60

- 21 -

2.3.2. Vnitřní faktory Pokud jde o vnitřní faktory, pramenící uvnitř organismu pisatele, můžeme tyto spolu s Hanykovou rozlišovat na fyziologické a psychické

41

, popř. s Blažkem

a Valeškou na vybavení a dispozice organismu, motivaci psaní a úroveň dovedností.42 V prvé řadě se bude primárně jednat o stav kosterního a svalového aparátu, odpovědného za proces psaní, kdy významný vliv bude mít fyzické poranění některé jeho části. Takové se pak v písmu bezesporu projeví, avšak bude-li mít trvalé následky, dynamický stereotyp se mu přizpůsobí a písmo se adaptuje. Bude-li však poranění dosahovat takové intenzity, že danou rukou již nebude možné psát vůbec, bude pisatel odkázán na psaní nedominantní rukou, popř. pahýlem končetiny, nohou či ústy. Dynamický stereotyp, který je však v mozku hluboce zakořeněn, se i takové změně psacího aparátu přizpůsobí. Blažek zmiňuje případ 26 leté ženy (nesprávně však uvádí, že šlo o muže), které se v důsledku míšní meningitidy objevily abscesy na páteři, a tak zcela ochrnula. Naučila se však psát ústy, a posléze bylo pozorováno, že její písmo po vypuknutí nemoci je podobné písmu před ní, a to ve tvarech písmen, sklonu i proporcích.43 Dále je třeba zmínit poruchy nervové a smyslové soustavy, kdy jelikož písmo je soubor podmíněných reflexů, pramenících v kůře mozkové, její poškození se v písmu taktéž projeví. Konečně nemůže být pochyb o tom, že kvalita smyslového aparátu má vliv na kvalitu písma; osoba, které se vlivem nemoci, úrazu, či stáří prudce zhorší zrak, pak píše větší písmena i mezery mezi slovy, a tento stav má vliv i na vzdálenost mezi řádky a jejich tvar. 44 Hanyková mezi fyziologické faktory řadí ještě prochladnutí, což koresponduje s vnějšími faktory prostředí výše, mezi něž byla teplota také zařazena. Navážeme-li na členění Hanykové, pak mezi psychické faktory bude nutné na prvním místě zařadit zejména motivaci psaní. Každý píše z mnoha důvodů, jejichž analýza by vydala na samostatnou práci, ovšem konkrétní důvod psaní ovlivňuje jak 41

HANYKOVÁ, Jarmila. Aktuální otázky identifikace osob podle ručního písma. Acta Universitatis Carolinae. Iuridica. 1990, s. 44 42 BLAŽEK, Petr a Jiří Valeška. C. d., s. 51 43 WELLINGHAM-JONES, P.: Mouth-Writing by a Quadriplegic. Perceptual and Motor Skills. 1991, č. 72, s. 1324-1326. Dostupné na: http://www.amsciepub.com/doi/abs/10.2466/pms.1991.72.3c.1324?url_ver=Z39.882003&rfr_id=ori:rid:crossref.org&rfr_dat=cr_pub%3dpubmed [online]. 44 BLAŽEK, Radovan. C. d., s. 56

- 22 -

psychické rozpoložení pisatele, tak kvalitu použitého písma. Motivace psaní má v některých případech zejména vliv na změnu písma pisatelem, a to buď chce-li své písmo vydat za cizí, či se záměrně snaží o ztížení identifikace své osoby jako pisatele daného textu. Na motivaci pisatele pak musí rovněž reagovat písmoznalecká expertiza, neboť, jak bylo uvedeno výše, srovnávací materiál se musí shodovat se sporným též svou motivací, kdy rozlišujeme písmo spontánní, bezděčně měněné a úmyslně měněné; o zkoumání měněného písma bude pojednáno v dalších kapitolách. Důležitý je též vliv aktuálního psychického stavu pisatele, tedy případná únava, stres, vzrušení, apod. Tyto faktory se pak objevují v reakci na některé vnější podněty uvedené výše, jako je psaní v přítomnosti jiné osoby, snaha o nenápadné psaní či hluk v místnosti a jiné jevy, odvádějící pozornost pisatele. Jejich vlivem může dojít k narušené koordinaci psacích pohybů, v případě rozptylování též k neodůvodněnému přerušování tahů, popř. i ke změně techniky psaní, zejména zjednodušování písmen či výrazné zmenšování jejich délek a šířek. Jak uvádí Hanyková, na toto téma byl proveden experiment v ukrajinském Charkově, jehož výsledkem bylo zjištění, že „texty psané při svalové únavě vykazují změny ve snížení koordinace pohybů, zpomalení rychlosti psaní, nedodržování rovné linie řádek, opravy, přepisování, škrty, objevují se i některé tvary písmen, které se u písma psaného za ‚normálních‘ podmínek nevyskytují.“45 Významné jsou konečně též rozličné psychické poruchy, působící na pisatele. V prvé řadě jsou zde ty, které se manifestují i mimo psaní, jako např. katatonní a paranoidní schizofrenie, maniodepresivní psychóza či různé neurózy. Jak uvádí Blažek s Valeškou, „charakteristickým rysem takovéhoto písma je buď bizarní zdobnost písmen, nebo naopak nadměrné, až k nečitelnosti vedoucí zjednodušování nebo třes – tremor.“ 46 Třes je pak rovněž charakteristickým rysem např. Parkinsonovy choroby. Třes v písmu vede k nerovnosti a odchylkám v tazích od rovných linií, zalamování tahů, zmenšování písmen a z toho plynoucí nízké rychlosti psaní. Nemocní si zpočátku pomáhají podpíráním píšící ruky druhou, až nakonec ztrácejí schopnost psát úplně. Kromě těchto obecných psychických poruch je nutné dále zmínit tři, které se týkají výlučně psaní., a to dysgrafii, agrafii a dysortografii. Dysgrafií rozumíme

45 46

HANYKOVÁ, Jarmila. C. d., s. 45 BLAŽEK, Petr a Jiří Valeška. C. d., s. 86

- 23 -

omezenou schopnost psaní písmen, slov a vět, ovlivňuje tedy výhradně grafickou stránku písma, na rozdíl od dysortografie. Vede zejména k nízké rychlosti psaní, z toho důvodu také pisatele psaní velmi rychle vyčerpává. V textu dysgrafika se pak projevuje vynecháváním písmen, záměnou jejich pořadí či záměnou podobných písmen, apod. Agrafie je pak úplná ztráta již naučené schopnosti psát s tím, že její příčinou je nejčastěji poškození centrální nervové soustavy. Dle Blažeka se pak objevuje ve třech stupních, a to buď jako motorická apraxie, neschopnost opisovat, ideomotorická apraxie, neschopnost psát dle diktátu, či ideatorní apraxie, neschopnost spontánního psaní.47 Poslední z těchto specifických poruch psaní je tzv. dysortografie, která postihuje schopnost osvojit si a uplatňovat gramatická pravidla. Vede pak k záměnám měkkého a tvrdého „i“, velkých a malých písmen, a vůbec nedodržování jiných pravopisných pravidel. 48 Dysgrafie a dysortografie patří mezi tzv. specifické poruchy učení spolu s např. dyslexií, poruchou čtení, jejichž původ není zcela objasněn, ale pramení nejspíše v dysfunkci části mozku či jeho mírném poškození. 2.3.3. Intoxikace a alkoholismus Jelikož je písemný návyk systémem podmíněných reflexů v mozkové kůře, je nepochybné, že látky, které mozkové procesy ovlivňují, budou mít též bezprostřední vliv na písmo. Mezi ně můžeme uvažovat léky, návykové látky s omamnými a psychotropními účinky, a mezi nimi pak zvláštní místo zaujímá intoxikace etanolem. Pozitivní vliv léků na písmo byl pozorován v případě léčby Parkinsonovy choroby, kdy takové léky zmenšují svalové napětí, tím i třes v ruce, a zlepšují tak koordinaci pohybů, což vede k výraznému zlepšení schopnosti psaní. Blažek a Valeška popisují případ 59 letého muže, který vlivem Parkinsonovy choroby téměř kvůli tomuto třesu pozbyl schopnost psát. Po požití léku Mebedrolu pak třes zmizel a pacient byl zcela schopen psát, jako v době před nemocí.49 K prokázání vlivu návykových látek na rukopis byl proveden experiment katovickou univerzitou v roce 1974, který si kladl za cíl zjistit, zda a jak mění používání drog rukopis. Experiment byl proveden na skupině 500 osob mezi 16-55 roky věku,

47

BLAŽEK, Radovan. C. d., s. 56-57 Ibid., s. 57 49 BLAŽEK, Petr a Jiří VALEŠKA. C. d., s. 233 48

- 24 -

závislých na různých omamných látkách, zejména heroinu (narkotikum), LSD, meskalinu a psylocybinu (halucinogeny). Byly v prvé řadě zjištěny zásadní rozdíly mezi podobou písma ve stadiu omámení po požití látky a ve stavu hladovění po droze. Z nejvýraznějších společných znaků se jedná především o snížení čitelnosti písma, změna sklonu písma, charakteristický třes a zjednodušování znaků. Naopak rozdíly se objevily zejména v šířce a velikosti písma, kdy akutní intoxikace vyvolala písmo zvětšené, hladovění po droze pak výrazně zmenšené, tzv. mikrografii. Dále se v prvním případě ve velké míře objevovaly stylistické a pravopisné chyby, v druhém případě nikoli; podpisy byly při akutní intoxikaci méně čitelné, ve stavu hladovění naopak.50 Zvláštní místo mezi návykovými látkami zaujímá etanol. Nejen, že jde o návykovou látku nejfrekventovanější, avšak z hlediska kriminalistické identifikace dle ručního písma též nejpodstatnější. Lze si snadno představit podpis na směnce či smlouvě, učiněný ve stavu alkoholové intoxikace, jehož pravost je následně rozporována. Jelikož etanol napadá centrální nervovou soustavu a zejména pak mozeček, ovlivňuje různou měrou všechny pohybové činnosti těla, a tím více, čím více koordinace a přesnosti je k jejich provedení třeba. Ze stejného důvodu pak má významný vliv i na písmo a je třeba, aby byl tento vliv dokonale zmapován, neboť nejen, že sporný písmoznalecký materiál mohl vzniknout pod vlivem etanolu, není vyloučeno, aby za stejných okolností vznikl i materiál srovnávací, a to jak ukázky písma, předložené podezřelou osobou, tak zkoušky písma, jichž se může, vlivem pochybení policejního orgánu, rovněž účastnit osoba intoxikovaná. Na vliv alkoholu na písmo bylo vypracováno několik studií, Blažek a Valeška zmiňují např. moskevskou studii Tomilina a Korandijeva z roku 1974, která zjistila výrazné změny v gramatice a rukopisu, který byl „větší, rozmáchlejší, méně pravidelný co do velikosti, vzdálenosti písmen, zjednodušenější, méně čitelný a přesný, tempo psaní bylo zpomalené.“51 Dále lze zmínit práci Marie D. Stinsonové z roku 1997, která zkoumala vliv alkoholu na písmo u 26 testovaných osob. Ty byly vyzvány ke konzumaci vybraného alkoholického nápoje po 1 hodinu, a následně k napsání krátkého textu.

50 51

Ibid., s. 235-238 Ibid., s. 235

- 25 -

Nejvýraznější změnou, která se vlivem alkoholu projevila, bylo zvětšení písma – celých 42 % testovaných. Dále se objevovalo snížení čitelnosti písma, které bylo ledabylejší a neuspořádanější, sestupný sklon řádku, chyby a opravy v textu, a v ještě menší míře též proměnlivý sklon písma a mísení velkých a malých písmen. Závěrem výzkumu bylo zjištění, že změny v písmu pod vlivem etanolu nekorelují s jeho množstvím v krvi; čas, za který se tyto změny projeví, jsou velice individuální a rovněž nelze předem určit, jaké změny bude rukopis toho kterého jednotlivce pod vlivem alkoholu vykazovat.52 Pro potřeby této práce byl taktéž proveden experiment k ověření výše uvedených závěrů. Bylo zjištěno, že pod vlivem alkoholu vskutku došlo k výraznému zvětšení délek i šířek písma, písmo se stalo rovněž ledabylejším a výrazně nečitelným; objevila se též neuspořádanost sklonu písma a změny tlaku. Podrobněji je tento pokus spolu s dalšími rozebrán v experimentální části práce.

52

STINSON, Marie D. A Validation Study of the Influence of Alcohol on Handwriting. Journal of Forensic Science. 1997, č. 3, s. 411-415

- 26 -

3. Objekty písmoznaleckého zkoumání Jak bylo znázorněno dříve, písmoznalectví se soustředí na zkoumání písemných projevů osob, jejichž autorství nebylo možné dosud určit prostřednictvím jiných metod kriminalistické identifikace. Tyto písemné projevy mohou nabývat rozličných podob a lze je členit na základě mnoha kritérií, která budou podrobně rozebrána dále. Především z hlediska kvalitativního, tedy dle toho, jakého písma bylo při jejich vytvoření užito, tedy zda kurzívního, perličkového či hůlkového. Dále dle jejich rozsahu na písemné projevy souvislé a izolované, či dle motivace pisatele na projevy spontánní, bezděčně či úmyslně měněné. Konečně je lze dělit také dle jejich zpracovatelnosti pro další písmoznaleckou expertizu. Tyto tzv. sporné materiály, u nichž je pisatel neznámý, jsou v průběhu kriminalistické identifikace ručního písma porovnávány s tzv. materiály srovnávacími, u nichž je autorství konkrétní osoby známo. Může se jednat buďto o ukázky písma, vyhotovené známým pisatelem v době před napsáním sporné písemnosti, aniž by mu bylo známo, že jich bude užito ke kriminalistické identifikaci, popř. o tzv. zkoušky písma, vytvořené po napsání dané písemnosti, tedy již za účasti policejního orgánu a zpravidla i znalce, kdy je píšící osobě již známo, za jakým účelem se zkouška činí. Oba

typy

srovnávacích

materiálů

jsou

v písmoznalecké

identifikaci

nepostradatelné, každý přináší určitá rizika a problémy pro znalce, o nichž bude pojednáno dále v příslušné kapitole.

3.1. Sporný materiál 3.1.1. Typy písma Písemnost, na kterou se písmoznalecké zkoumání soustředí, může být vytvořena některým ze tří druhů písem. Nejobvyklejším a nejrozšířenějším je písmo kurzívní, zjednodušeně nazývané též jako písmo psací, vyučované na školách v hodinách psaní na základě školní normy. V průběhu vývoje mezi 6 a 13 lety se však v rukopisu osoby začnou objevovat odchylky od této školní normy, a výsledné ustálené písmo je pak obvyklým písemným návykem dané osoby. Předností tohoto druhu písma je pak jeho

- 27 -

vázanost, která umožňuje poměrně rychlé psaní a vnitřní variabilitu rukopisu, čímž z písma kurzívního činí nejsnazší předmět identifikace.53 Dalším typem písma je pak písmo perličkové, tzv. malé tiskací písmo, které používá velkých hůlkových písmen, avšak malá jsou kombinací buďto nevázaného kurzívního písma či zmenšeného písma hůlkového. Jelikož zcela postrádá vázanost jednotlivých znaků a projevuje se velice nízkou variabilitou jednotlivých písmen, zejména z důvodu snahy o dodržení forem tištěného písma, je tento druh mnohem méně zpracovatelný než písmo kurzívní. V dnešní době však rukopisy většiny osob obsahují jak znaky písma kurzívního, tak znaky tohoto perličkového písma, nejčastěji pak v podobě velkých počátečních písmen. Stává se však velmi zřídka, že je rukopis osoby výlučně kurzívní (viz experimentální část a přílohy této práce). Posledním z typů je pak písmo hůlkové, které je však písmoznaleckou expertizou zkoumáno jen velmi zřídka. Jednak se ze všech tří typů vyskytuje nejméně, a to zpravidla na úředních žádostech a formulářích, případně u výhružných anonymních dopisů za účelem zakrytí autorství, popř. též u osob, které si z rozličných důvodů schopnost psaní na vyšší úrovni neosvojily. Dále z toho důvodu, že je psáno většinou rovnými tahy, nevázáno a projevují se v něm pouze malé odchylky od normy, proto je ze všech tří typů nejobtížněji zpracovatelné. 54 Blažek s Valeškou uvádí mezi druhy písma též písmo stenografové, či notové záznamy, 55 avšak v současné době je těsnopis vlivem moderní techniky spíše na ústupu. 3.1.2. Rozsah a motivace pisatele Podle rozsahu můžeme písemné projevy členit na souvislé a izolované, kdy mezi souvislé řadíme texty od jediné věty dále, mezi izolované pak projevy výrazně kratší. Souvislé projevy můžeme dále členit na projevy velkého, středního a malého rozsahu, kdy teorie obecně za střední projevy považuje ty, čítající okolo 30 řádků; rozsah krátkých a dlouhých projevů se pak odvíjí od této hodnoty.56 Mezi izolované projevy řadíme parafy, číslice a zkratky, avšak přední místo zaujímají podpisy, které jsou

53

BLAŽEK, Radovan. C. d., s. 64. BLAŽEK, Radovan. C. d., s. 65 55 BLAŽEK, Petr a Jiří VALEŠKA. C. d., s. 97. 56 Ibid., s. 97. 54

- 28 -

v současné době nejčastějším objektem písmoznaleckého zkoumání. 57 Kriminalistický význam souvislých projevů byl s příchodem moderní techniky upozaděn, avšak zkoumání podpisů je na prudkém vzestupu; ostatně v právním životě hraje podpis nezastupitelnou roli – ke sporům ohledně pravosti směnky či smlouvy pak dochází nejčastěji právě popřením podpisu na nich. O specifikách zkoumání podpisů bude pojednáno v jiné kapitole, zatím je možné pro ilustraci podpisy rozdělit jednak dle formy, a to na textové, odpovídající jménu v podobě kurzívního písma, a nacvičené, obsahující jisté odchylky od běžného kurzívního písma jeho zjednodušením či zdobením; jednak dle pravosti na pravé a nepravé.58 O motivaci pisatele již bylo pojednáno ve vztahu k faktorům, které působí na písmo. Je proto nepochybné, že lze také rozeznávat různé formy písemného projevu, v závislosti na motivaci jeho vzniku. Blažek s Valeškou hovoří o různých druzích motivace

pisatele,

a to

zejména

o urychlující,

která

vede

k „rychlejšímu

a intenzivnějšímu projevu“ a zaměřující, tedy změna za účelem vyšší kvality či čitelnosti písma, úmyslné měnění písma, či emočně vypjatý projev apod. Vlivem motivace pisatele pak rozeznáváme projev spontánní, tedy touto motivací neovlivněný, a dále nespontánní, měněný, přičemž se rozlišuje písmo měněné bezděčně, vlivem reakce na jiné podmínky při psaní (jízda v dopravním prostředku, psaní na svislé podložce), a písmo měněné úmyslně, zpravidla za účelem zakrytí autorství pisatele textu.59 Dle Igora Nitrianského, jehož cituje Blažek, lze rozeznávat dokonce pět typů měněného písma, a to následovně:60 a) Neúmyslně měněné písemné projevy; b) Úmyslně měněné projevy, v nichž se pisatel snaží zakrýt své autorství textu tím, že se snaží o potlačení svých individuálních znaků v písmu; c) Úmyslně měněné projevy, v nichž se pisatel snaží vzbudit dojem, že je nenapsal on sám, ale jiný pisatel, který se snažil napodobit a zfalšovat jeho písmo; tehdy se snaží do písma zavést cizí, pro něj netypické znaky;

57

Dále viz podkapitolu Písmoznalectví v praxi BLAŽEK, Petr a Jiří Valeška. C. d., s. 199-203 59 K tomuto viz kapitolu Zvláštnosti zkoumání, část Měněné písmo 60 NITRIANSKY, I. Kriminalistické skúmanie ručného písma. Prievidza: Color Print, 2006, s. 140-144. Převzato z: BLAŽEK, Radovan. C. d., s. 66-67. 58

- 29 -

d) Úmyslně měněné projevy, ve kterých se pisatel snaží vzbudit dojem, že byly psány konkrétní třetí osobou; snaží se pak jednak potlačit vlastní znaky v písmu, ale též do něj zavést znaky této třetí osoby; e) Úmyslně měněné projevy, ve kterých se pisatel též snaží, aby byla za autora textu považována konkrétní třetí osoba, ale do textu individuální znaky této osoby nevnáší, pouze potlačuje své vlastní. K tomuto dělení je nicméně třeba uvést, že jej nelze než považovat za nadbytečné a příliš kazuistické. Přijatelné by bylo ještě ve formě pouhého rozlišení úmyslně měněných projevů na ty, v nichž se autor snaží o zakrytí svého autorství, a na ty, v nichž potlačením svých individuálních prvků v písmu cílí na závěr o tom, že se jiný pisatel pokusil padělat jeho písmo, ovšem Nitrianského dva typy měněného písma, v němž pisatel podsouvá autorství třetí osobě a to za tím účelem, aby jeho autorství bylo zpochybněno, nelze považovat za příliš šťastné. Předně z toho důvodu, že bezesporu nejde o příliš časté případy, jelikož jednak vyžadují od pisatele znalost individuálních znaků v písmu třetí osoby, jednak proto, že předpokládají u pachatele důkladnou přípravu a promyšlený záměr takto komplikovaně písemný projev napodobit, a konečně proto, že vyžadují velmi zkušeného pisatele, který nejen, že dokáže dokonale popřít vlastní znaky v písmu, což je téměř nemožné, 61 ale zejména do tohoto písma dokáže vpravit znaky jiné osoby tak, aby s jejím běžným písmem bylo toto vzniklé písmo zaměnitelné. 3.1.3. Zpracovatelnost materiálu v expertize Písemné materiály můžeme dle tohoto kritéria dělit na zpracovatelné, těžce zpracovatelné a nezpracovatelné. Za těžce zpracovatelné obecně považujeme parafy, číslice, písmo velmi malého rozsahu, písmo psané nevhodným psacím prostředkem či na nevhodné nebo hrubé podložce, či též písmo zjevně výrazně měněné. 62 Dále se mezi tyto materiály řadí též fotografické kopie, neboť ty písmoznaleckou identifikaci ztěžují tím, že znemožňují znalci analyzovat použitý papír z hlediska jeho chemického či fyzikálního pozměnění a neumožňují ani určit posloupnost psacích tahů, či jen velmi těžko. Pochopitelně za určitých okolností jsou kopie přípustné, a to v případě nápisů na

61 62

Dále viz kapitolu Zvláštnosti zkoumání, část Měněné písmo BLAŽEK, Petr a Jiří VALEŠKA. C. d., s. 100

- 30 -

zdech či jiných nepřenositelných podložkách. Zcela nezpracovatelné je pak písmo kreslené, písmo psané dětmi na nízkém stupni vývoje písařské dovednosti, či písmo různými způsoby znehodnocené. Zpracovatelnými materiály jsou pak pochopitelně ty, které nespadají do žádné z výše uvedených skupin.

3.2. Srovnávací materiál Srovnávací materiál, na jehož základě dochází písmoznalec k závěru o identitě pisatele sporného materiálu, je tradičně dvojího druhu – ukázky a zkoušky písma. Ukázkami písma je text, napsaný známou osobou v době před napsáním sporného textu, popř. za určitých podmínek po něm, avšak v obou případech bez vědomí, že jej bude užito k písmoznalecké expertize; zkouškou písma pak ten, napsaný po vzniku sporného materiálu podezřelou osobou, a to s jejím vědomím účelu této zkoušky. Otázka získaní ukázek písma a provedení zkoušek písma má významný přesah do trestního procesu, a nabízí se spousta souvisejících problémů, např. za jakých podmínek je provedení těchto úkonů možné, lze-li k nim obviněného, osobu podezřelou či svědka donutit, apod. Než bude pojednáno o jednotlivých rozdílech mezi ukázkami a zkouškami písma, je třeba zmínit několik podmínek, respektive kritérií, v nichž srovnávací materiál musí odpovídat spornému. Především jde o druh písemného projevu, kdy nelze vzájemně srovnávat text psaný kurzívním a hůlkovým písmem. Platí však, jak uvádí Blažek s Valeškou, že za určitých okolností je třeba předložit naopak více druhů srovnávacího materiálu, totiž je-li jako sporný materiál předloženo písmo perličkové, je třeba jej srovnat i s písmem kurzívním a hůlkovým téže osoby; 63 jak bylo ukázáno výše, perličkové písmo je jakýmsi splynutím těchto dvou typů. Rovněž při zkoumání podpisů je třeba předložit též kurzívní písmo, jelikož podpis vzniká jako určitá odchylka od běžného kurzívního písma. Dále je nezbytné, aby srovnávací materiál odpovídal spornému časem vytvoření, neboť ač je písemný návyk osoby ustálen okolo 13. roku věku, i v průběhu života může docházet ke změnám v rukopise, a obzvláště k nim dochází u podpisů, což ve své stati

63

BLAŽEK, Petr a Jiří VALEŠKA. C. d., s. 101

- 31 -

přehledně dokumentují Dagmar Bartoníková a Marek Fryšták. 64 Materiály musí též korelovat svým rozsahem, totiž čím kratší je sporný materiál, tím delší musí být materiál srovnávací. Je to dáno vnitřní variabilitou rukopisu osoby, tedy objevuje-li se určitý znak ve sporném materiálu s určitou pravděpodobností, je nutné maximalizovat tuto šanci zvýšením možných výskytů. Dále musí být oba materiály napsány shodným či podobným psacím prostředkem a na obdobné podložce. Tímto se rozumí nejen kvalita této podložky, ale též její poloha a poloha pisatele vůči ní. Jak bylo zmíněno výše, mezi písemným projevem téže osoby vsedě a ve stoje jsou markantní rozdíly (dále viz experimentální část této práce), nemluvě pak o písmu vleže. Konečně se srovnávací materiál musí se sporným shodovat co do motivace pisatele, tedy na škále spontánní projev – bezděčně měněný projev – úmyslně měněný projev je nutné porovnávat každý z typů projevu vždy se všemi předchozími (úmyslně měněný s úmyslně měněným, bezděčně měněným i se spontánním).65 3.2.1. Ukázky písma Jak bylo uvedeno výše, ukázkami písma jsou písemnosti, jejichž autor je znám, a které byly pořízeny většinou před napsáním sporného textu bez vědomí pisatele, že jich bude k písmoznaleckému zkoumání užito. Je pochopitelně možné využít i ty písemnosti, které vznikly v čase po napsání sporného textu, avšak existuje zde důvodné riziko, že pisatel mohl svůj písemný projev změnit z obavy z písmoznaleckého zkoumání. Požadované ukázky písma mohou být nejrůznějšího charakteru; může jít jak o soukromé projevy – dopisy, deníky, či např. školní zápisky, o projevy veřejné, získané z oficiálních zdrojů – žádosti, daňová přiznání, formuláře či korespondence s úřady apod., popřípadě o různé prezenční listiny, poštovní poukázky, podpisy na platebních příkazech, bankovní dokumenty a další. Nejsnazší bude zajisté získání ukázek kurzívního písma, neboť jak uvádí Blažek s Valeškou, „jen velmi málo lidí vůbec nepíše“ 66 . V současné době vlivem moderní

64

Jedná se o záznam podpisů kronikáře na obecní kronice, kterou vedl od roku 1931 až do roku 1976. Viz BARTONÍKOVÁ, Dagmar a Marek FRYŠTÁK. Znalecké zkoumání a písmoznalectví a jejich význam v trestním řízení. Trestněprávní revue. 2011, č. 12, s. 345-352; viz přílohu č. 1 této práce. 65 BLAŽEK, Petr a Jiří VALEŠKA. C. d., s. 102. 66 Ibid., s. 106

- 32 -

techniky je sice situace o něco obtížnější, zejména z hlediska souvislého kurzívního projevu. Jelikož však ze stejného důvodu došlo k výraznému úbytku písmoznaleckých zkoumání těchto projevů a nejčastějším objektem zkoumání jsou dnes podpisy, když zisk podpisů je stále snadnou záležitostí, zejména prostřednictvím úředních písemností, výrazně se pak snížila i potřeba tyto souvislé projevy vůbec obstarávat. Problém však může nastat právě v případě zkoumání textových podpisů, jelikož jak bylo již uvedeno, je třeba je srovnávat právě s kurzívním projevem předpokládaného pisatele. Nedostatek kurzívního projevu osoby pak bude nutné suplovat zkouškami písma, které však ukázky písma, především kvůli vědomí osoby o účelu jejich provedení, nebudou schopny nahradit. Podobná situace je i v případě písma perličkového. Pokud jde o písmo hůlkové, ač Blažek s Valeškou uvádí, že jejich získání je problematické 67, s ohledem na výše uvedené již toto neplatí, a vyplňování dotazníků a formulářů hůlkovým písmem může být pro mnohé osoby častější, než souvislý kurzívní projev. Charakter sporného projevu pak bude určovat druh srovnávací písemnosti, a na tomto pak bude záviset i způsob jejího získání. Bezesporu jinak bude postupováno v případě vyžádání dopisů či deníků od osob blízkých podezřelému, popř. podpisů na různých bankovních dokumentech od této instituce, jinak při získání dokumentů úřední povahy od příslušných orgánů veřejné správy. Nabízí se též získání těchto písemností jejich přímým vyžádáním od podezřelé osoby, avšak jde o způsob nedoporučovaný, který je nutné využít až v nejzazším případě. Bude-li podezřelá osoba vyzvána k předložení některých písemností, lze předpokládat, že mezi nimi bude volit účelově právě ty, které spíše povedou znalce k vyslovení jí prospěšného závěru. Jak uvádí Jan Beck ve svém článku, „Nezáleží, zda tyto materiály předložila sama podezřelá osoba, zda je obstaral její advokát, či zda o ně dokonce požádal znalec. Důležité je, že jsou samoúčelné (self-serving) povahy, tedy nevyžadované druhou stranou, možná či dokonce pravděpodobně neodpovídají rukopisu takové osoby, a jsou tudíž zavádějící. Zkušení znalci takové materiály odmítají, pokud mají k dispozici dostatek vhodných, již existujících vzorků, či pokud je možné takové získat bez zvláštních obtíží.“68

67

BLAŽEK, Petr a Jiří VALEŠKA. C. d., s. 106 BECK, Jan. Sources of Error in Forensic Handwriting Evaluation. Journal of Forensic Sciences. Roč. 1995, č. 1, s. 81; překlad autor této práce 68

- 33 -

Z procesního hlediska lze ukázky písma získat buď prostřednictvím vydání věci dle § 78 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu (dále též „TŘ“), či odnětí věci dle § 79 TŘ. § 78 stanoví následující: „Kdo má u sebe věc důležitou pro trestní řízení, je povinen ji na vyzvání předložit soudu, státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu; je-li ji nutno pro účely trestního řízení zajistit, je povinen věc na vyzvání těmto orgánům vydat. Při vyzvání je třeba ho upozornit na to, že nevyhoví-li výzvě, může mu být věc odňata, jakož i na jiné následky nevyhovění (§ 66).“69 Dle § 79 TŘ pak „nebude-li věc důležitá pro trestní řízení na vyzvání vydána tím, kdo ji má u sebe, může mu být na příkaz předsedy senátu a v přípravném řízení na příkaz státního zástupce nebo policejního orgánu odňata.“ Je zřejmé, že povinnost vydání věci a hrozba jejího odnětí se pak vztahuje jak na podezřelého, resp. obviněného, tak na jiné osoby, které mohou mít takovou listinu při sobě; pouze jiným osobám pak v případě nevyhovění výzvě hrozí uložení pořádkové pokuty, a to až v případě provedení těchto úkonů v rámci přípravného řízení po zahájení trestního stíhání. Přičemž z dikce § 160 TŘ plyne, že trestní stíhání je zahájeno buď sdělením obvinění určité osobě, popř. provedením neodkladných a neopakovatelných úkonů. Dle § 160 odst. 4 pak platí následující: „Neodkladným úkonem je takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Neopakovatelným úkonem je takový úkon, který nebude možno před soudem provést.“ K použití ustanovení § 66 ve vztahu k časové posloupnosti trestního řízení se vyjádřil Ústavní soud, když judikoval, že „z dikce, které toto ustanovení obsahuje, potom zcela zřejmě a jednoznačně plyne, že takovéto ustanovení lze orgány činnými v trestním řízení užít za základního předpokladu, totiž tehdy a jenom tehdy, jestliže trestní stíhání dospělo minimálně do stadia přípravného řízení. Tedy do takového stadia, které svůj začátek odvozuje od zahájení trestního stíhání, případně od provedení neodkladných nebo neopakovatelných úkonů.“70

69

Jiným následkem nevyhovění dle § 66 TŘ se rozumí hrozba pořádkové pokuty. Dle § 66 TŘ „kdo bez dostatečné omluvy neuposlechne příkazu nebo nevyhoví výzvě, které mu byly dány podle tohoto zákona, může být předsedou senátu a v přípravném řízení státním zástupcem nebo policejním orgánem potrestán pořádkovou pokutou do 50 000 Kč.“ 70 Nález Ústavního soudu ze dne 1. 10. 1998, sp. zn. III. ÚS 87/98

- 34 -

Rovněž platí, že hrozbou pořádkové pokuty nelze k vydání věci donutit obviněného, neboť takové jednání by bylo zajisté v rozporu se zásadou zákazu donucení k sebeobviňování (nemo tenetur se ipsum accusare), která je chápána jako součást širšího principu presumpce neviny ve smyslu § 2 odst. 2 TŘ, a je zaručena čl. 37 odst. 1 a čl. 40 odst. 2, 3 a 4 Listiny základních práv a svobod. 71 Stejný výklad zaujal též Ústavní soud v jednom z mnoha rozhodnutí na toto téma, když uvedl: „Donucování ke splnění povinnosti věc předložit cestou aplikace § 66 tr. ř. by bylo ústavní, jestliže by se týkalo jiné osoby než obviněného, zavázané povinností věc doličnou předložit.“ 72 Je tedy patrné, že proces získání potřebných ukázek písma v intencích trestního řádu je závislý na posloupnosti jednotlivých stadií trestního řízení. Ve stadiu prověřování, tedy do zahájení trestního stíhání, lze vyzvat osobu k vydání věci, popřípadě tuto věc odejmout, na základě § 158 odst. 3 písm. h), který odkazuje na § 78 a násl., a ani podezřelého, ani jinou osobu nelze ke splnění této povinnosti donutit hrozbou pořádkové pokuty. Ve stadiu vyšetřování, tedy od zahájení trestního stíhání do podání obžaloby (dle § 161 odst. 1 TŘ) již lze jiné osoby donutit hrozbou užití pořádkové pokuty, obviněného však nikoli, neboť takový postup orgánů činných v trestním řízení by pak byl v rozporu se zásadou nemo tenetur a presumpce neviny. Jak však bylo uvedeno výše, ukázky písma, předložené samotným obviněným, nelze bezvýhradně přijímat jako vhodný srovnávací materiál, a nemožnost obviněného k jejich předložení donutit, pak nelze vnímat jako omezující. Jde o faktor motivující vyšetřovatele, obstarat ukázky písma z jiných, pro expertizu objektivnějších zdrojů. 3.2.2. Zkoušky písma Byly-li ukázky písma písemným projevem známého pisatele, provedeným před nebo po vzniku sporné písemnosti, však bez jeho vědomí, že jich bude užito k písmoznaleckému zkoumání, zkoušky písma jsou provedeny čistě za účelem této expertizy, a předpokládají plné vědomí pisatele o účelu jejich provedení. Jejich nepostradatelnost spočívá naopak v tom, že znalec, popřípadě vyšetřovatel, má plnou kontrolu nad jejich obsahem a nad tím, co zkoumaná osoba píše, a má též jedinečnou

71

HERZEG, Jiří. Zásada „nemo tenetur“ a práva obviněného v trestním řízení. Bulletin advokacie. 2010, č. 1-2, s. 38 72 Nález Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 29/2000

- 35 -

možnost tuto pozorovat přímo při vzniku takového textu. Díky tomuto může monitorovat rychlost psaní píšící osoby a různé doprovodné jevy, které svědčí o potenciálním měnění písma, jako přerušované psaní, psaní nedominantní rukou, popřípadě i subjektivní znaky jako neklid či nervozitu této osoby, ze kterých však nelze činit jednoznačné závěry na měněné písmo. Před provedením zkoušky samotné je nutná důkladná příprava na ni, především důkladné studium srovnávacího materiálu a okolností, za kterých vznikal. Následuje nezbytný úvodní rozhovor s osobou před zkouškou, je třeba připravit jak materiál, tak samotnou místnost, v níž budou zkoušky prováděny. Co se týče rozhovoru, je nutné zejména zjistit, v jakém jazyce a kterou rukou se osoba učila psát, zda byla přecvičována z levé ruky na pravou, jak často píše, zda má nějaké potíže při psaní a jaké používá brýle, jakým psací prostředkem píše nejčastěji, jakými druhy písma nejčastěji píše, atd.73 Pokud jde o přípravu materiálu pro psaní, tedy podložky a psacích pomůcek, je třeba vycházet ze zásad, nastíněných výše, tedy usilovat o maximální shodu se sporným materiálem. Pokud jde o text, který bude ke zkoušce předložen, je vhodné zvolit takový, který bude obsahovat všechna písmena malé i velké národní abecedy, všechny číslice, znaménka apod., a v němž frekvence výskytu těchto písmen odpovídá frekvenci výskytu písmen v daném jazyce. Tradičně i dnes je takto používán „Úryvek z cestopisu Xavera Wolfa 27 800 km Evropou a Orientem“, který je součástí Přílohy č. 3 Závazného pokynu policejního prezidenta č. 120/2001, 74 jak bylo zjištěno ze spisů, poskytnutých k nahlédnutí na Okresním státním zastupitelství v Ostravě. Blažek s Valeškou sice uvádějí, že nepovažují za vhodné řešení zavádět jako prostředek k získání zkoušek písma soustavu dotazníků a tiskopisů, avšak je třeba uvést, že tyto jsou v praxi často používány, zvláště je-li objektem zkoumání sporný podpis na formulářové smlouvě, potvrzení, či úředním tiskopisu. 75 Odklon praxe od tohoto teoretického názoru autorů je třeba opět přisoudit vývoji v oblasti zkoumání, jelikož v době vzniku jejich publikace zkoumání nejčastěji podléhaly souvislé projevy kurzívním písmem, v dnešní době se expertiza soustředí primárně na podpisy, činěné 73

BLAŽEK, Petr a Jiří VALEŠKA, C. d., s. 109 Viz přílohu č. 12 této práce 75 Opět viz kapitolu Písmoznalectví v praxi; zjištěno na základě zkoumání spisů, předložených OSZ v Ostravě 74

- 36 -

nejčastěji právě do různých formulářových kolonek. Je-li pak zkoumán takový podpis, je více než vhodné jako srovnávací materiál předložit též podpis provedený v orámovaném prostoru; prostor, který má autor podpisu k dispozici je pak významným faktorem, který determinuje jak velikost podpisu, tak i jeho formu a provedení. Jak dále uvádí Blažek s Valeškou, podstatná je též příprava místnosti, v níž bude zkouška prováděna. Je třeba zajistit, aby místnost nebyla průchozí, obstarat dostačující osvětlení, a vybavit ji tak, aby v ní mohla osoba psát ve všech požadovaných polohách. 76

Tyto podmínky je však nutné především adaptovat okolnostem, za nichž vznikl

sporný materiál. Základními metodami, jejichž prostřednictvím lze zkoušky písma provést, je diktát a opis. Výhodou diktátu je možnost vyšetřovatele ovlivňovat rychlost psaní pisatele, a tím odvést jeho pozornost od vůle písmo měnit, zvláště po delší době psaní. Diktát je také schopen lépe odvést pozornost pisatele od obsahu psaného textu, je proto mnohem vhodnější v případě použití sporného textu, případně textu v mnohém podobného. Oproti tomu výhodou opisu je naopak možnost pisatele sám zvolit optimální rychlost psaní, lze ostatně předpokládat, že takovou zvolil i autor sporného textu. Pisateli se však skýtá mnohem větší možnost soustředit se na formu písma, a případně písmo též měnit. Je-li také při opisu předložen sporný materiál, pisatel, který je jeho autorem, jej též mnohem snáze rozpozná, a bude více motivován k měnění svého písma. Ideálem je pak tedy diktát, diktovaný rychlostí, jež je optimální rychlostí pisatele, za použití textu, který se pouze v mnoha slovech podobá spornému textu, avšak není s ním totožný; z toho důvodu také tato metoda klade větší nároky na vyšetřovatele, opis je mnohem snazší na provedení. U opisu však platí, že je naprosto vyloučeno předkládat originál či fotokopii sporného materiálu. Pisatel na zkoušce by tak záměrně měnil své charakteristické znaky v písmu, je-li pisatelem sporného materiálu, a naopak ten, kdo autorem není, by mohl „podlehnout ‚vzoru‘ sporné písemnosti a snažit se napodobit sporný písemný projev.“77 Mezi další metody patří psaní na volné téma, při němž je zkoušené osobě dáno k vypracování libovolné téma, s uvedením požadovaného druhu písma, rychlosti

76 77

BLAŽEK, Petr a Jiří VALEŠKA. C. d., s. 111 Ibid., s. 113

- 37 -

a polohy psaní apod. Výhodou je pak podobně jako u opisu možnost pisatele zvolit optimální rychlost při psaní, nevýhodou oproti diktátu a opisu je možná absence dostatečného počtu požadovaných slov a znaků. Dále je možné uvést dokončování vět, při níž zkoušené osobě předložen určitý počet začátků vět a je vyzvána k jejich doplnění. Výhody a nevýhody má tato metoda obdobné jako volné téma, přičemž jako vzor se tradičně uvádí 35 začátků vět rovněž z Přílohy č. 3 Závazného pokynu policejního prezidenta č. 100/2001. 78 Blažek a Valeška mezi tyto metody uvádějí ještě tzv. obrázkovou metodu, spočívající v popisu předloženého obrázku zkoušenou osobou. Výhodou je opět odklon pozornosti od formy písma tím, že osoba se plně soustředí na popisovaný obraz a musí sama psané věty vytvářet. Jak píší autoři, „je známo, že aktivní pozornost lze rušit tím lépe, čím více různých a měnících se podnětů působí. Čím větší bude odklon pozornosti a zájem o vedlejší podněty, čím menší bude tenacita pozornosti, tím spontánnější bude písemný projev podezřelého;“ čímž shrnují podstatu všech těchto doplňkových metod. Je ostatně třeba tyto považovat pouze za doplňkové a užívat jich vedle diktátu či opisu, zejména s ohledem na výše uvedené, tedy hrozící absenci požadovaných slov a znaků. Zvláště pak bude-li pisatelem autor sporného textu, lze předpokládat, že bude volit záměrně takové věty, v nichž se bude zcela vyhýbat slovům, jichž užil ve sporném materiálu. Z procesního hlediska je pro zkoušky písma situace poněkud jiná než pro zajištění ukázek písma. V případě obviněného je třeba postupovat na základě § 93 odst. 2, který stanoví: „Je-li toho třeba k zjištění pravosti rukopisu, může být obviněný vyzván, aby napsal potřebný počet slov; k tomu nesmí však být žádným způsobem donucován. Obviněný je však povinen vždy strpět úkony potřebné k tomu, aby se zjistila jeho totožnost.“ Je tedy zřejmé, že vůči obviněnému nelze uplatnit pořádkovou pokutu, pokud se zkoušky zúčastnit odmítne. Promítá se zde rovněž zásada zákazu sebeobviňování, definovaná výše v části o ukázkách písma. K této se rovněž vyjádřil Ústavní soud, a to následovně: „Z hlediska zásady nemo tenetur lze tedy rozlišovat dva okruhy trestněprocesních úkonů, z nichž jedny jsou charakterizovány aktivitou obviněného (typicky vyšetřovací pokus), k nimž obviněný nesmí být pod hrozbou sankce donucován, zatímco druhý okruh zahrnuje úkony, jichž je obviněný toliko pasivním objektem a k jejichž strpění jej lze zákonnými prostředky 78

Taktéž viz přílohu č. 12 této práce

- 38 -

přinutit (např. sejmutí otisků prstů).“ Dále uvádí příklad takového aktivního jednání, a to „napsání rukopisného textu (zkoušky písma) k písmoznalecké identifikaci.“79 Sporná je pak otázka předvedení jako formy donucení obviněného. Z komentáře k trestnímu řádu, který říká, že svědek může být k těmto úkonům na rozdíl od obviněného donucován např. uložením pořádkové pokuty či předvedením, by bylo možné soudit, že obviněného za účelem těchto úkonů předvést nelze.80 Ústavní soud však zaujal výklad opačný, když říká, že k provedení aktivních úkonů, mezi něž řadí i napsání potřebného počtu slov, „může být obviněný vyzván, eventuálně též předvolán či předveden, nesmí k nim však být jakkoliv donucován, nevyjímaje možnost uložení pořádkové pokuty.“81 S ohledem na tu skutečnost, že předvedením je zajištěna pouze účast obviněného v místě, kde se zkoušky provádějí, nikoli jejich samotné provedení, a na Ústavním soudem odmítnuté vnímání zásady nemo tenetur jako bezbřehé

82

, je

třeba předvedení považovat nikoli za formu donucení, a její použití tak připustit i v případě obviněného. K donucení podezřelého platí, co bylo uvedeno výše o ukázkách písma, tedy směřuje-li trestní řízení k obvinění takové osoby, je donucení s ohledem na zásadu nemo tenetur rovněž vyloučeno. Je-li třeba zkoušek písma jiné osoby než obviněného, postupuje de dle § 101 odst. 4: „Je-li toho třeba k zjištění pravosti rukopisu, může být svědkovi přikázáno, aby napsal potřebný počet slov.“ Je třeba si povšimnout rozdílu ve formulaci těchto dvou ustanovení; hovoří-li § 93 o „vyzvání“ obviněného, § 101 již dovoluje svědkovi „přikázat“, aby napsal určitý počet slov, a lze jej tak k provedení tohoto úkonu donutit uložením pořádkové pokuty dle § 66 TŘ. Jak u zkoušek písma obviněného, tak i svědka však platí, že takto získaný písemný projev nesmí být použit k jinému účelu, než k zjištění pravosti rukopisu.83 Jak bylo nastíněno, pozice vyšetřovatele v případě zkoušek písma je poněkud složitější než v případě získání ukázek písma. Nebyl-li obviněný ochoten vydat listinu s rukopisem, mohla mu býti odňata proti jeho vůli postupem dle § 79 TŘ. Odmítne-li

79

Nález Ústavního soudu ze dne 11. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 528/06 PÚRY, František. § 101. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád: komentář. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 1492 81 Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. Pl. ÚS – st. 30/10 82 Ibid., popř. již citovaný nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 528/06 83 Viz ŠÁMAL, Pavel a kol. C. d., s. 1424 a 1492 80

- 39 -

obviněný účast na zkouškách písma, znalci nezbude, než provést písmoznaleckou expertizu výhradně za užití ukázek písma, získaných z jiných zdrojů. V případě jiné osoby je však situace v obou případech totožná, takovou osobu lze k účasti na zkouškách písma donutit rovněž hrozbou pořádkové pokuty dle § 66 TŘ.

3.3. Znaky písma a jejich kvalifikace Bylo-li v kapitole 2.3 pojednáno o písmu a faktorech, které na něj působí, je zřejmé, že se tyto odrážejí v konkrétních znacích písemného projevu. Písmoznalecká expertiza se pak zabývá právě analýzou těchto znaků, jejich rozdílnými a společnými prvky, a snaží se o nalezení právě těch znaků, které jsou v písmu jednotlivce specifické, nevyskytující se buď vůbec, nebo zřídka u jiných pisatelů; o nalezení tzv. markantů.84 Aby bylo tyto znaky možno popsat, ustálilo si písmoznalectví v průběhu svého vývoje několik termínů, jichž při analýze písma používá. Písmena jsou pak rozdělena na jednotlivé prvky, jimiž jsou: ovály, oblouky, dvojoblouky, závity, obraty (smyčkové, kličkové, ostré, hadovkové a vlnovkové), tečky, přímky a spojovací tahy.85 Znaky písma můžeme dělit na základě mnoha kritérií. Blažek s Valeškou hovoří o dělení dle struktury písemného projevu na znaky obecné a zvláštní roviny, dle účelu znaku, určenosti a určitosti znaku, způsobu jejich hodnocení a příznačnosti znaku. Blažek, citující Igora Nitrianského, který odmítá dělení na znaky obecné a zvláštní roviny, navíc uvádí dělení na znaky totálnografické, kinegrafické, lineagrafické, topografické a grafometrické.86 Jedná se dělení poměrně komplikované, až nadbytečné, přičemž lze říci, že dělení Blažka a Valešky je pro potřeby písmoznalectví plně 84

BLAŽEK, Petr a Jiří VALEŠKA. C. d., s. 132. Ibid., s. 130-131 86 BLAŽEK, Radovan. C. d., s. 69. Jedná se o následující znaky: a) Totálnografické – typ písma, stupeň přirozenosti písma, způsob provedení písma, stupeň vývoje písma, stupeň čitelnosti písma, stupeň úhlednosti a souměrnosti, všeobecný obraz písma, stupeň variability písma; b) Kinegrafické – rychlost, impulz, rytmus, pravidlenost, dynamičnost, postupnost, spojitost, adjustace, směr a ubíhavost; c) Lineagrafické – duktus, charakter, struktura, stavba, tlak a tah linie; d) Topografické – umístění písma na ploše, umístění písma z hlediska základní linie, umístění začátku a konce textu a podpisu, umístění diakritických a interpunkčních znamének, řádkování a okraje; e) Grafometrické – velikost, horizontální délka podpisu, délka úhlopříček podpisu, výška, terciární šířka v případě úplného podpisu (jméno a příjmení), délka atypických čar podpisu, délka diakritických znamének, sklon a úhel sklonu. 85

- 40 -

dostačující. Lze soudit, že se jedná o dělení vytvořené pouze za účelem odklonu od těchto uznávaných autorů, a zcela neodráží praktické využití jednotlivých kritérií. Primární dělení znaků je dle struktury písemného projevu. Rozlišujeme je takto na znaky obecné a zvláštní roviny, přičemž v každé rovině dále dle úrovně a konkrétního hlediska, přičemž tyto pojmy budou dále vysvětleny na konkrétních příkladech. Znaky obecné roviny či grafické úrovně písemnosti rozumíme ty, které charakterizují písemnost jako celek, popř. její menší součásti, jako jsou odstavce, řádky, či jednotlivá slova. Některé tyto tzv. úrovně se dle Blažka a Valešky dále člení na jednotlivé objekty, které podléhají konkrétnímu zkoumání: v rámci celé písemnosti jde mimo jiné o adresu, nadpis, datum, okraje, apod., v případě slova pak písmeno, spoje mezi písmeny, tlak ruky, atd. Hlediska, která je nutno u jednotlivých objektů zkoumat, jsou zejména jejich umístění, velikost, tvar (zejména v případě řádků a odstavců), apod. 87

Pro ilustraci lze uvést některé z mnoha takto členěných znaků: úhledný či neúhledný celkový dojem písemnosti, tvar a velikost levého a pravého okraje, umístění a zarovnání adresy či nadpisu, struktura a umístění podpisu, jeho zdobení, podtržení, apod. V případě odstavců lze zkoumat jejich počet, velikost či pravidelnost co do vysazení a velikosti; v případě řádků tvar jejich základny, její sklon a vzdálenost, či psaní na/nad/pod předtištěnou linku, psaní dle pravítka, apod. Konečně při zkoumání slov je třeba si všimnout vlivu školních norem na písmo, jeho plošného rozvržení, rázu (duktu) písma, tvaru a velikosti náběhových tahů; zároveň je také důležitým znakem stupeň vázanosti písma, statika a dynamika tlaku ruky, či kvalita psacího pohybu. Pokud jde o znaky zvláštní roviny, ty můžeme spatřovat ve třech úrovních analýzy, a to tzv. multikomponentách (graficky nedělitelné celky dvou nebo více písmen 88 ), základních komponentách (písmena, diakritická a interpunkční znaménka) a dílčích komponentách (části písmen a znaků). Jak uvádí Blažek s Valeškou, na každé z úrovní používáme sedm základních hledisek: „směr, proporce (šířky, délky, výšky), plynulost, posloupnost a umístění psacího pohybu, sklon, včetně jiných náležitostí

87

BLAŽEK, Petr a Jiří Valeška. C. d., s. 135-141 Takto vymezuje např. STRAUS, Jiří. Kriminalistická technika. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, s. 134 88

- 41 -

psacího pohybu.“89 Ze spousty znaků zvláštní roviny, které vymezují Blažek s Valeškou, lze pro příklad uvést některé z nich: vypouštění ostrých obratů a jejich nahrazení oblými, nahrazení dvou nebo více diakritických znamének obloukem nebo přímkou, celkové psaní písmen levotočivým či pravotočivým pohybem, nadsazení či podsazení písmen ve vztahu k základně řádku, ukončení pohybu uprostřed písmene, záměny podobných písmen („k“ jako „h“, „a“ jako „o“), apod.90 Třídění znaků dle jejich výskytu v různých úrovních písemného projevu je bezpochyby pro písmoznaleckou identifikaci nejdůležitějším. Existují ale další možnosti, které dále pomáhají tuto expertizu realizovat. Předně lze zmínit dělení dle účelu, kdy rozlišujeme znaky průvodní a znaky identifikační. Jak píše Blažek, průvodní znaky „vypovídají o vlivu vnějších a vnitřních faktorů na vznik písemnosti. Umožňují zejména rozhodnout o zpracovatelnosti daného textu, slouží k poskytnutí informací taktického charakteru o osobě pachatele, o způsobu napsání písemnosti, o změnách v písmu.“91 Pro vnitřní faktory jsou podstatné např.: nerovnoměrné písmo, škrty či nepravidelný ráz, které hovoří pro úmyslně měněné písmo; zdvojené tahy a třes, svědčící o napodobovaném písmu; zvětšená velikost a klesání řádku, které vypovídají spíše o pomalém tempu psaní; 92 variabilní velikost písmen a celkový chaotický vjem pak svědčí o psaní pod vlivem alkoholu; popřípadě další znaky, které hovoří např. pro nízkou písařskou úroveň, vliv jiných omamných látek, apod. Pokud jde o vnější znaky, spatřujeme-li v písmu zátrhy a dlouhé nesmyslné čáry, může jít o písmo psané v jedoucím dopravním prostředku; zvětšení písma a mezer mezi řádky, spojené s větší neuspořádaností písma, jak bylo zjištěno experimentálně, mohou vypovídat například o písmu na svislé podložce, apod.93 Identifikační znaky jsou pak ty, které slouží přímo k identifikaci pisatele. Aby však byly k tomuto účelu způsobilé, musí splňovat dvě základní podmínky, a to stálost a četnost. Stálým je ten znak, u něhož je minimální pravděpodobnost odchylky, a který s menší variabilitou prostupuje celým písemným projevem pisatele. Znak se však v písmu jednoho pisatele musí vyskytovat v určitém počtu, aby bylo možné jej

89

BLAŽEK, Petr a Jiří Valeška. C. d., s. 142 Dále viz experimentální část této práce. 91 BLAŽEK, Radovan. C. d., s. 69. 92 BLAŽEK, Petr a Jiří VALEŠKA. C. d., s. 147-150 93 Viz experimentální část práce. 90

- 42 -

prakticky k identifikaci použít a bylo zjevné, že se nejedná o výjimečnou odchylku. Dle Blažka a Valešky je nejčastěji požadováno, aby se v písemnosti vyskytoval konkrétní znak pětkrát. Tito autoři na rozdíl od Blažka uvádějí ještě podmínku závislosti, tedy „spojení znaku s konkrétní rovinou a úrovní zkoumání“94, neboť nelze hodnotit tentýž znak pro různá písmena či úrovně zkoumání. Jak píše Blažek, „kategorizace individualizačních znaků není možná, jelikož identifikační znaky jsou u každého pisatele jiné, jinak by postrádaly atribut jedinečnosti, a vylučovaly individualizaci pisatele.“95 Mimo jiné můžeme znaky dále dělit na kvalitativní a kvantitativní, podle toho, zda je zjišťujeme pomocí měření. Kvantitativními jsou pochopitelně pak ty, označující např. velikost délek a šířek písmen, vzdálenost mezi řádky, délku okrajů, též sklon písma, apod. Kvalitativní je vedle umístění některých prvků na písemnosti pak též většina znaků zvláštní roviny, zkrátka ty, jež nelze vyjádřit měřením; jedná se o všechny ty, vyjadřující tvary jednotlivých písmen, směr a plynulost psacího pohybu, v případě sklonu pak vychýlení jednotlivých písmen z roviny, atd. Obdobným je pak členění znaků z hlediska jejich hodnocení. Hodnocení znaků je buďto empirické či matematicko-statistické, přičemž empirické vychází z vlastní zkušenosti

experta,

matematicko-statistické

zjišťuje

konkrétní

hodnotu

pravděpodobnosti. Každý znak je nutné zhodnotit jednak v rámci písemného projevu jednoho pisatele a následně zkoumat jeho pravděpodobnost výskytu u jiných pisatelů. Hovoříme pak o relativní (vnitřní) hodnotě znaku – výskyt v rámci písemného projevu jednoho pisatele, a absolutní (vnější) hodnotě – pravděpodobnost výskytu u jiných pisatelů, přičemž pro hodnotu znaku je pak důležitá jeho odchylka od školní normy.96 Dle významu pro hodnocení pak rozeznáváme znaky významné, méně významné a bezvýznamné, přičemž vysokou identifikační hodnotu mají ty, vzdálené od školní normy, s vysokou stálostí výskytu a jejichž výskyt u jiných pisatelů je velice vzácný. Blažek k tomuto závěru uvádí německou literaturu, která tvrdí: „Znak v písmu má tím

94

BLAŽEK, Petr a Jiří VALEŠKA. C. d., s. 151 BLAŽEK, Radovan. C. d., s. 71. Proto je pro přehled konkrétních znaků nutné odkázat na experimentální část práce, v níž je provedena identifikace pisatele sporné písemnosti právě srovnáním identifikačních znaků různých potenciálních pisatelů. 96 BLAŽEK, Radovan. C. d., s. 71 95

- 43 -

větší vypovídací hodnotu, čím častěji se vyskytuje v rámci rukopisu téhož pisatele a čím vzácnější je u jiných pisatelů.“97 Konečně podle příznačnosti rozeznáváme znaky shodné, rozdílné a rozporné. Jedná se o dělení pro písmoznaleckou praxi nejpodstatnější, kdy shodné znaky vedou k identifikaci pisatele a jsou vzájemně shodné; rozdílné mohou vést jak k identifikaci, tak k vyloučení pisatele; rozporné jsou pak ve vzájemném protikladu a vedou jistě k vyloučení pisatele. 98 Je-li v písmu dostatek shodných znaků, pak rozdílné jejich hodnotu nesnižují; existují-li však znaky rozporné, je nutno dojít k zápornému závěru, tedy vyloučit možného pisatele.99 Pro písmoznaleckou expertizu se ustálily dva principy, které je mít při hodnocení znaků a individuální identifikaci pisatele na paměti: 1. Shody uvnitř rukopisu každé osoby jsou větší, než shody mezi tímto rukopisem a jakýmkoli jiným; 2. Rozdíly uvnitř rukopisu každé osoby jsou menší, než rozdíly mezi tímto rukopisem a jakýmkoli jiným.100 Platí tedy, že rukopisy jedné osoby vykazují vzájemně mnohem méně rozdílů, než porovnáme-li je s rukopisem jakéhokoli jiného pisatele. Naopak rozdíl mezi rukopisy dvou pisatelů je větší, než rozdíly, resp. vnitřní variabilita uvnitř rukopisu jediného pisatele. Jde o klíčový princip kriminalistické identifikace pisatele, bez něhož by nebyla možná. Objeví-li se totiž v písmu jednoho pisatele znak, který se ve srovnávacím materiálu neobjevil, je možné jeho vznik připsat některému z mnoha vlivů na písmo působících, a není třeba jej považovat za rozporný znak; pokud je tedy zbytek rukopisu vnitřně koherentní a vykazuje jinak menší míru rozdílů oproti rukopisu jiného pisatele. Vzájemné porovnávání rukopisů dvou osob a jejich rozložení na části je jen jednou z mnoha metod písmoznalecké identifikace, o nichž bude pojednáno v následující kapitole.

97

KÖLLER, N., NISSEN, K., RIEß, M., SADORF, E.: Probabilistiche Schlussfolgerungen in Schriftgutachten. Mnichov: Luchterhand, 2004, s. 72. Citováno z: BLAŽEK, Radovan. C. d., s. 73. 98 BLAŽEK, Petr a Jiří VALEŠKA. C. d., s. 156. 99 BLAŽEK, Radovan. C. d., s. 72 100 Např. MUSIL, Jan, Zdeněk KONRÁD a Jaroslav SUCHÁNEK. Kriminalistika. 2. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Beck, 2004, XXIII, str. 167, či STRAUS, Jiří a kol. Kriminalistická technika. 3. rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, s. 122

- 44 -

3.4. Zvláštní objekty zkoumání 3.4.1. Podpisy Jak bylo řečeno výše, podpisy dnes tvoří nejpodstatnější objekt písmoznaleckého zkoumání, a drtivá většina znaleckých posudků tohoto oboru se zaměřuje na jejich analýzu; ať jde o podpisy na smlouvách, směnkách, závětích, či jiných listinách. Jedná se však o objekt poměrně odlišný od souvislého kurzívního projevu, vedle významu též svým rozsahem, ale především variabilitou svých forem. Výše byly nastíněny druhy podpisů, tedy jednak podpisy textové a podpisy nacvičené, mezi něž lze řadit především podpisy zdobené či zjednodušené, popř. parafy, které však jako druh nacvičených podpisů uvádí pouze Blažek s Valeškou; Radovan Blažek je již uvádí jako třetí kategorii podpisů.101 Mnohem podstatnější je pak členění podpisů dle jejich pravosti na pravé spontánní, pravé zkomolené, nepravé napodobené a nepravé smyšlené. Pravé spontánní podpisy jsou ty, vyhotovené osobou, na jejíž jméno zní; pravé zkomolené pak toutéž osobou, avšak nejedná se o běžné podpisy této osoby. Mohou být komoleny neúmyslně, vlivem vnějších či vnitřních okolností, jako např. změnou polohy při psaní, psaním v dopravním prostředku atd., avšak především půjde o podpisy komolené úmyslně, jimiž se pisatel snaží zakrýt své autorství a vyvolat jejich klasifikaci jako podpisů nepravých, padělaných. Lze předpokládat, že daný podpis bude mít znaky typické pro daného pisatele, avšak ty budou v různé míře, odvislé od schopností pisatele, deformovány. Straka popisuje experiment, v němž bylo 100 pokusných osob vyzváno ke zkomolení vlastního podpisu tak, aby jej mohli později popřít. Bylo zjištěno, že se „nejčastěji objevovaly tendence k výraznému zpomalení psacího pohybu, k vytvoření podpisu co nejbližšího psaní podle školní normy. V menším množství se projevovaly snahy spontánní podpisy zjednodušit. U většiny těchto zjednodušení šlo pouze o zjednodušení jednotlivých částí podpisů (…). Pouze u deseti osob je patrná snaha o vytvoření zkomoleniny.“102

101

BLAŽEK, Petr a Jiří VALEŠKA. C. d., s. 199; BLAŽEK, Radovan. C. d., s. 114 STRAKA, Jiří. Je podpis vždy dostatečnou právní zárukou?. Československá kriminalistika. 1991, č. 2, s. 139. 102

- 45 -

Nepravými podpisy pak rozumíme podpisy, vyhotovené jinou osobou než tou, na jejíž jméno zní, a to jednak podpisy napodobené, u nichž je snaha o shodu s podpisem této osoby, jednak podpisy smyšlené, které takovému podpisu neodpovídají. Tyto buď pravému podpisu takové osoby odpovídají svým zněním, avšak ne podobou, nebo neodpovídají ani zněním ani podobou podpisu známé osoby, a zde tak snaha o přisouzení jejich autorství zcela jinému pisateli. Je zřejmé, že do středu písmoznaleckého zájmu se nejčastěji dostávají podpisy napodobené, jimiž pisatel usiluje o vytvoření dojmu, že jejich autorem je osoba, na jejíž jméno zní, přičemž jejich pisateli je podoba pravého podpisu takové osoby známa. Mezi obtížností napodobení jednotlivých druhů podpisů pak existují podstatné rozdíly, přičemž nejsnadněji se napodobují podpisy textové, nelišící se příliš od běžného kurzívního projevu osoby, dále ty, mající značnou vnitřní variabilitu psaní (způsobenou např. písařskou úrovní pisatele), popř. také parafy, jež jsou však ze zmíněných forem vůbec nejobtížněji písmoznalecky analyzovatelné. Nejobtížnější je pak napodobit podpis zdobený, který nejen že je graficky velmi náročný, ale vlivem naučené podoby zpravidla též vykazuje nízkou míru vnitřní variability.103 Padělání podpisů je možné provést dvěma způsoby, přičemž se tradičně hovoří o tzv. padělání technickým způsobem – přímém a nepřímém kopírování, a padělání volnou rukou. Přímým je kopírování prostřednictvím průsvitu, přičemž se používá buď tenkého papíru či prosvětlení zdroje, což může vést k psaní v poměrně nezvyklé poloze (na okně). Takové podpisy obvykle nevykazují velkou kvalitu a vyznačují se třesem, častým přerušováním a lámáním tahů a vykazují absolutní proporční i tvarovou shodu se zdrojovým podpisem. 104 Je to právě tato naprostá shoda se zdrojovým podpisem, která svědčí o jejich nepravosti, neboť dva podpisy téže osoby nejsou nikdy naprosto stejné. Nepřímým je pak kopírování, jímž se z pravého podpisu na cílovém podkladu vytvoří tenká předkreslená stopa (např. kopírovacím papírem či opět průsvitem), která je následně obtažena normálním psacím prostředkem. Třes, přerušované tahy a jiné nevýhody přímého kopírování tak vykazuje pouze tenká stopa, následným obkreslením jsou kompenzovány. Následně je však stopa buď stále patrná, popř. je odstraněna různými metodami, které často zanechají na papíře pozůstatky (gumování).

103 104

BLAŽEK, Petr a Jiří VALEŠKA. C. d., s. 204 BLAŽEK, Radovan. C. d., s. 116

- 46 -

Poslední metodou je pak kopírování volnou rukou, při kterém pachatel pracuje bez pomoci technických prostředků, avšak po předchozím nácviku se snaží podpis napodobit dle předlohy. Můžeme opět rozlišovat dvě formy takového padělání. Buďto se pachatel snaží o dokonalou formu a vytváří jakési pomalé, „kreslené“ padělky, které však obsahují nejisté a přerušované tahy, popř. padělky vyhotovuje plynule jedním tahem, při kterém se nesnaží o přesnou proporční shodu s předlohou, ale snaží se o obecné napodobení systému pohybů, jakými byla vytvořena předloha; tahy jsou pak jistější a plynulé, avšak podpis vykazuje mnohem menší shodu s originálem.105 Písmoznalci, jak uvádí Blažek, jsou podpisy předkládány zpravidla ve třech případech: (i) ke zjištění, zda několik podpisů napsal tentýž pisatel, (ii) k ověření pravosti podpisu a (iii) k identifikaci pisatele nepravého podpisu. K prvnímu případu se nevyžaduje předložení srovnávacích materiálů; u druhého je pak třeba ukázek podpisů osoby, na jejíž jméno je podpis vyhotoven, jde-li o textový podpis, pak je třeba, jak bylo uvedeno výše, též ukázek kurzívního písma v dostatečném rozsahu. Pro identifikaci pisatele nepravého podpisu je pak zapotřebí předložit znalci jak ukázky, tak zkoušky podpisů podezřelého pisatele, a opět rovněž ukázky kurzívního projevu, jde-li o textový podpis. 106 Dle Blažka a Valešky je pak zkoumání podpisů charakteristické omezením uplatnitelných hledisek a zkoumaných znaků v obou rovinách zkoumání, přičemž z obecné roviny jde použít pouze umístění podpisu, jeho uspořádání a plošné rozložení, tvar a směr základny, plošné rozvržení písmen podpisu (středních a horních délek, zvětšování, apod.), vázanost podpisu atd. 107 Problém ovšem nastává při zkoumání smyšleného podpisu; obsahuje-li prvky kurzívního písma, pak nikoli, takový lze identifikovat obdobně jako textový podpis, ovšem obsahuje-li prvky podpisu nacvičeného, je vyloučena jeho reprodukce na zkouškách písma, „pokud by pisatel sám nechtěl předvést, jakým způsobem podpis napsal.“108 Často však pisatel při zkouškách vyhotoví podpis svým měněným kurzívním písmem, a použitelnost takového materiálu je pak vyloučena. Následně je tedy třeba smyšlený podpis porovnávat s běžným

105

BLAŽEK, Petr a Jiří VALEŠKA. C. d., s. 206 BLAŽEK, Radovan. C. d., s. 122-123 107 BLAŽEK, Petr a Jiří VALEŠKA. C. d., s. 214 108 Ibid., s. 215. 106

- 47 -

podpisem podezřelého pisatele, se kterým však sdílí jen minimum znaků, a analýza takového podpisu je pak velice obtížná.109 3.4.2. Měněné písmo Pro úspěšnou písmoznaleckou expertizu je důležité, aby znalec znal všechny okolnosti vzniku sporného a srovnávacího materiálu, a mohl tak posoudit vlivy, které na pisatele při psaní působily. Každý z těchto vnitřních a vnějších vlivů, podrobně rozebraných výše, má pak různé dopady na písemný projev, který se tímto odchyluje od běžného projevu daného pisatele a hovoříme tak o písmu měněném. Rozeznáváme jednak písmo spontánně měněné, vlivem zmíněných faktorů, jež na ně působí, např. polohy pisatele, charakteru psacího prostředku, psaní v dopravním prostředku, psaní potmě, popř. faktorů vnitřních, jako psychického rozpoložení, únavy, psychické nemoci, akutní intoxikace, apod. Takové písmo se od písařského optima bezesporu liší, ale jelikož došlo k jeho změně bez úmyslu pisatele, šlo-li o sporný materiál, tak lze tyto podmínky opět vyvolat i v případě zkoušek písma. Jiná situace však nastává, bylo-li písmo změněno úmyslně, s cílem pisatele o zastření svého autorství, vyvolání dojmu o autorství jiné osoby, apod. Je-li takto pozměněn sporný materiál, pak nelze předpokládat, že by měl pisatel při zkouškách písma vůli tyto změny opět vyvolat; stejně tak nelze očekávat, že by jako ukázky písma byly předloženy materiály měněné stejným způsobem. V takovém případě je nutné vycházet z teoretických předpokladů ohledně nejčastějších forem měnění písma a v materiálu pak hledat ty znaky, jež se pisateli změnit nepodařilo a které odpovídají jeho běžnému písařskému projevu. Je-li pak pozměněn srovnávací materiál při zkouškách písma, je cílem vyšetřovatele stanovit při psaní takové podmínky, aby se pozornost pisatele soustředila co nejméně na formu, nejvíce pak na obsah písma, a jeho vědomé zásahy byly minimální. (Ke způsobu, jak pozornost pisatele různými formami zkoušek odvést, viz kapitolu 3.2.2. Zkoušky písma.) V minulosti bylo provedeno několik studií ke zjištění obtížnosti jednotlivých způsobu

měnění,

či

jejich

četnosti

u různých

pisatelů.

Blažek

s Valeškou

k tématu obtížnosti zmiňují stupnici L. Klagese, který uvádí: jako nejsnadnější především změnu velikosti či zdůraznění dolních tahů, písmo úzké či široké, změnu 109

Jak bylo zjištěno též provedenými experimenty; k tomu viz experimentální část práce, kapitolu 5.1

- 48 -

sklonu písma, popř. jeho nepravidelnost; obtížnější je pak ozdobování a spojování či nespojování písmen, jakož i zdůraznění horních tahů. Ještě obtížnější jsou pak změny základny písma, např. na schodovitou či arkádovitou, a vůbec nejobtížnější je pak změna jednotlivých tvarů písmen.110 Jiřina Straková dále uvádí experiment provedený na osobách ve výkonu trestu, příslušnících VB a studentech, kteří byli vyzváni k napsání příslušného textu (Úryvek z cestopisu Xavera Wolfa) nejprve spontánním kurzívním písmem dle diktátu, a posléze jim byl tentýž text předložen k opisu, přičemž jim bylo dáno za úkol „v co největší míře úmyslně změnit své spontánní písmo tak, aby je nebylo možno identifikovat jako pisatele“. Psali-li však pisatelé nedominantní rukou či perličkovým nebo hůlkovým písmem, byli po několika řádcích vyzvání k návratu ke kurzívnímu písmu. Pro výzkum bylo vytříděno celkem 111 materiálů a výsledky byly následující, přičemž někteří pisatelé použili více způsobů: Jednoznačně nejčastější modifikací byla změna sklonu (87,3 % pisatelů), více zastoupeno bylo též perličkové písmo (20 %), zpomalení písma (17,2 %) či zvětšení velikosti a potlačení sekundárních šířek (obojí 15,4 %). Pozoruhodná je též změna techniky psaní jednotlivých písmen, kterou ač Klages zmiňuje jako nejobtížnější, v experimentu byla zastoupena v 10 % případů. Dále se objevují změny, zastoupené v počtu 2 – 7 výskytů (např. výškové poměry písmen), a v samém závěru ty, jež byly použity jedinou z osob (např. zdobení písma či psaní nedominantní rukou.)111 Za účelem vypracování této práce byl dle metodiky Jiřiny Strakové vypracován obdobný experiment, jehož se zúčastnilo celkem 9 osob. Ty byly požádány o napsání několika řádků vybraného textu formou opisu, a následně vyzvány k opsání téhož textu, avšak ke změně svého písma tak, aby je nebylo možno určit jako pisatele daného textu.

110

BLAŽEK, Petr a Jiří VALEŠKA. C. d., s. 243-244 STRAKOVÁ, Jiřina. Způsoby měnění písma – přehled četnosti používaných způsobů. Československá kriminalistika. 1980, č. 2, s. 130-136 111

- 49 -

4. Metodika a proces písmoznaleckého zkoumání 4.1. Metody písmoznaleckého zkoumání Než bude možné pojednat o písmoznaleckém zkoumání jako takovém, je třeba se nejprve zaměřit na jeho metody a technické prostředky, jimiž jsou tyto metody prováděny. R. Blažek člení tyto metody na tři kategorie, a to na metody všeobecné, používané ve všech vědeckých disciplínách, a dále na speciální a specifické. 112 Mezi všeobecné metody pak řadí pozorování, popis, měření, srovnávání, analogie, apod. Blažek s Valeškou oproti tomu řadí tyto metody mezi kvalitativní speciální 113, avšak je třeba říci, že jednak všeobecnost těchto metod vylučuje jejich speciálnost pro písmoznalecké zkoumání, a též jiní autoři používají stejné členění jako Blažek; mezi kvalitativní metody řadí pouze ty, uvedené dále, nikoli tyto obecné vědecké metody. 114 Nejpoužívanějšími z těchto metod jsou zejména pozorování, a to především za pomocí různých optických přístrojů (viz dále) a srovnávání, které je základní metodou každé z forem kriminalistické identifikace. Kvalitativní speciální metody pak vymezuje V. Příhoda, a to jako metody následující:115 1. Intuitivní – laické pozorování písma pouhým okem; musí být při expertize doplněna dalšími, exaktnějšími metodami; 2. Grafologická – vychází z předpokládaného spojení mezi rukopisem osoby a jejím charakterem, přičemž platí, co bylo o grafologii pojednáno výše; sama metoda využívá metody analytické a intuitivní; 3. Patografická – zkoumá tělesné a psychické poruchy, které působí na proces psaní; 4. Srovnávací – především srovnávání písma se školní normou, či ukázkami písma známé nebo neznámé osoby;

112

BLAŽEK, Radovan. C. d., s. 73-74 BLAŽEK, Petr a Jiří VALEŠKA. C. d., s. 118-119 114 Např. STRAUS, Jiří. Kriminalistická technika. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, s. 132 115 In: BLAŽEK, Petr a Jiří VALEŠKA. C. d., s. 119-120. 113

- 50 -

5. Funkcionální – snaží se vyjádření vztahu mezi dvěma a více jevy; v písmoznalecké praxi slouží k určení stupně čitelnosti písma; 6. Analytická – soustředí se na analýzu psacího pohybu, popř. již hotového písma. Je základem vědeckého zkoumání písma a chápe písmo jako strukturu, jež rozkládá na jednotlivé prvky – písmena, tvarové prvky, atd. 7. Grafometrická – usiluje o přesnou kvantifikaci jevů; snaží se o zkoumání velikosti písma, poměrů jeho jednotlivých částí, apod., k čemuž využívá různé technické pomůcky (viz dále). Sama neslouží k posouzení písma, ale je jeho nutným průvodním nástrojem; 8. Kombinace posudkových metod – tato je pochopitelně nezbytná, je-li třeba vypracovat znalecký posudek; písmo nelze pochopitelně zkoumat pouze za užití jediné metody. Z výše uvedených metod, jak bylo zjištěno ve spisech na Okresním státním zastupitelství v Ostravě (o čemž bude pojednáno dále), je nejčastěji používaná metoda srovnávací, analytická a grafometrická. Na výše uvedeném členění je dále patrné zařazení grafometrické metody mezi metody kvalitativní. R. Blažek s tímto nesouhlasí, a uvádí, že tato je „jednoznačně kvantitativní metodou a v citované publikaci se později tato metoda rozebírá mezi kvantitativními metodami.“ 116 Blažek s Valeškou se však k tomuto rozporu vyjadřují dále, když říkají, že grafometrie je jakýmsi přechodem mezi kvalitativními a kvantitativními metodami; zaměřuje se na velikost písma, poměry částí písmen, rychlost psaní apod., avšak tyto znaky samy o sobě k identifikaci pisatele nepostačují. 117 Mezi kvantitativními převažují matematické a statistické metody, které Blažek s Valeškou považují za jakési čisté kvantitativní metody, na rozdíl od metody grafometrické. Od publikace jejich práce však uplynulo již více než třicet let, a proto uvádějí-li tito autoři, že není známo, že by „tyto kvantitativní metody zkoumání písma byly zavedeny v běžné expertizní praxi“, pak o něco dále dnešní vývoj předjímají s tím, že „v době bouřlivého rozvoje vědy a techniky lze očekávat mohutný rozvoj právě kvantitativních metod zkoumání písma a rychlé zastarání dnešních poznatků.“118

116

BLAŽEK, Radovan. C. d., s. 75 BLAŽEK, Petr a Jiří VALEŠKA. C. d., s. 123 118 Ibid., s. 123 117

- 51 -

4.2. Technické prostředky ke zkoumání Dnes se písmoznalecká expertiza v mnohém oproti 80. letům minulého století vyvinula, zejména co do technických prostředků, jichž je při ní využíváno. Existují nicméně stále některé pomůcky a přístroje, jež se využívají i dnes, jako měrky, lupy, mikroskopy, úhloměry a komparátory. Obecně se jedná o dvě základní skupiny nástrojů, jednak ty, sloužící ke zkoumání procesu psaní, a pak takové, určené ke zkoumání výsledku, tedy písemného projevu. V rámci měření procesu psaní se používá paleta přístrojů, které měří jeho jednotlivé složky, tedy zejména tlak při psaní a jeho rychlost. Ze starších přístrojů uvádějí Blažek s Valeškou např. Kraepelinovy psací váhy, různá pera určení k měření tlaku a rychlosti psaní, či Obiciho grafometr a přístroj C. H. Judda, oba určené k měření tlaku psaní. Dále zmiňují např. německý Denzitron, který sloužil k měření tlaku při psaní, popř. Katzův přístroj Scriptochronograph, který byl naopak určen k měření rychlosti psaní a fungoval na principu elektrolýzy: pisatel používal železný hrot s kladným nábojem, zatímco papír ležel na zinkové desce se záporným nábojem. Papír sám byl ponořen do kyanidové soli a takto vytvořený elektrický obvod byl neustále uzavírán přidaným zařízením přibližně šedesátkrát za vteřinu. Výsledkem psaní byl pak přerušovaný tah, přičemž dle délky a počtu čar bylo možné určit rychlost psaní.119 Blažek též zmiňuje přístroj Perthometer k měření dynamiky psacího pohybu, jež má být údajně testován na německém celním úřadě.120 Hledání zdroje, z něhož Blažek vycházel, však ukázalo, že jednak je tento zdroj již nedostupný, a pak že Perthometer není přístrojem k měření dynamiky písma, avšak slouží k měření a analýze nerovností povrchu a s písmoznaleckým zkoumáním nikterak nesouvisí.121 Mnohem více je však dnes přístrojů, sloužících ke zkoumání písemného projevu. Blažek s Valeškou ještě uvádějí, že „tyto prostředky jsou proti předchozím pomůckám nepoměrně chudší“, a uvádějí jejich výčet z již zmíněné práce A. S. Osborna – měrky

119

KATZ, D. Some graphological experiments with the Scriptochronograph. L'année psychologique. 1949, č. 1, s. 585-591. [online]. [cit. 2015-06-23]. Dostupné z: http://www.persee.fr/web/revues/home/prescript/article/psy_00035033_1949_hos_50_1_8475 120 BLAŽEK, Radovan. C. d., s. 79 121 MarSurf. Surface Texture Measuring Instruments and Systems. Deterco [online]. [cit. 2015-03-31]. Dostupné z: http://www.deterco.com/products/Mahr%20Federal/Perthometer_M1.pdf

- 52 -

a tabulky, mikroskopy, komparátory, apod. Nejmodernějším přístrojem v této době byl pak univerzální komparační projektor PROJECTINA.122 Vývoj této kategorie přístrojů však v mnohém pokročil, ostatně je pro znalce vhodnější zkoumat přímo sporný materiál a z něj činit závěry, než měřit pouze proces psaní při zkouškách písma. V současné době se tedy využívá o mnoho širší rozsah přístrojů a postupů, přičemž některé z nich uvádí Blažek:123 Předně je třeba zmínit fyzikální prostředky, kdy se vedle viditelného světla využívá světlo ultrafialové a infračervené, a to za pomoci různých multispektrálních zobrazovacích přístrojů (např. anglický Video Spectral Comparator, popř. švýcarský přístroj CES). Jsou užívány především k odlišení dvou druhů psacího prostředku, popř. k rozlišení vícenásobných tahů na jednom místě, a tedy k určení posloupnosti těchto tahů. Jde o významný pokrok, když v minulosti bylo nutné se spolehnout pouze na rozpíjení inkoustu do dřívějšího tahu za předpokladu podrobné znalosti chování jednotlivých druhů inkoustu, popř. na chemické metody.124 Vedle fyzikálních metod je třeba také zmínit některé chemické metody, převážně destrukčního charakteru, které je tedy nutno používat až tehdy, nevedou-li jiné postupy ke spolehlivému závěru. Užívá se jich především k určení druhu písemného prostředku na základě jeho chemického složení, a to především prostřednictvím tzv. tenkovrstevné chromatografie, jejímž výstupem jsou odlišné barevné sloupce dle chemického složení, popř. tzv. kapkové analýzy. Mezi tyto prostředky lze zařadit také prášek ze sušených spor plavuně (lycopodium), dříve používaný ke zviditelnění gumovaného textu.125 Patrně dnes nejčastější je pak používání různých systémů výpočetní techniky k analýze psacího pohybu a písemného projevu. V České republice je pro analýzu podpisů dominující systém LUCIA, doplněný o systém SIGNATURE KU. Prvním krokem při práci s tímto systémem je analýza sporného materiálu, který je měřen., a následně se měří srovnávací materiály. Všechny hodnoty jsou pak zapisovány do podrobné tabulky a statisticky vyhodnocovány. Zařízení též užívá tzv. „denzitometrie,

122

BLAŽEK, Petr a Jiří VALEŠKA. C. d., s. 183. BLAŽEK, Radovan. C. d., s. 79-85 124 OSBORN, Albert, S. C. d., s. 499-520 125 BLAŽEK, Radovan. C. d., s. 82. 123

- 53 -

tzn. měření hustoty stopy, jakou psací prostředek zanechal“ 126 Straka sice píše, že výpočetní technika dosud není schopna plně nahradit kreativitu osoby znalce, ale lze doufat v postupné snižování subjektivního faktoru. 127 S ohledem na vývoj, jakého se písmoznaleckému zkoumání dostalo za posledních třicet let, je zřejmé, že lze stále očekávat v této oblasti pokroky. Obdobně jako u nás LUCIA je v Nizozemí v současnosti vyvíjen systém Trigraph. Jak uvádí Blažek, tento „umožňuje automatické rozpoznávání individuálních znaků v písemném materiálu a tyto dokáže vyhledat a porovnat s písemnými materiály v databázi.“

128

Jak uvádějí jeho autoři, identifikace písma pracuje na základě

porovnávání tzv. alografických informací, tzn. konkrétních znaků v písmu. Porovnávání těchto znaků lze provést pomocí tzv. metody DTW (Dynamic Time Warping), s níž systém Trigraph pracuje, a to na principu vytvoření bodů trajektorie tahu a následného porovnání těchto trajektorií pomocí měření vzdáleností jednotlivých bodů. Tímto měřením dokáže tento algoritmus vyčlenit a seřadit jednotlivé vzorky v databázi, a to na základě jejich podobnosti se sporným materiálem.129 K ověření funkčnosti systému byl proveden experiment, v němž měl systém ke každému ze 130 písmen přiřadit podobná z databáze 1300 písmen. Následně byly vzorky ukázány skupině 25 osob od 20 do 55 let, které měly z písmen vybraných systémem vybrat ta, která považovali za podobná. Takto bylo vybráno celkem 6,9 % písmen z těch, která vybral systém. Výsledek byl dvojnásobně vyšší, než když byl prováděn se starším systémem HCLUS. Jak píší autoři systému Trigraph, jejich „cílem je dále rozšiřovat systém, aby byl schopen zpracovat data nejen na úrovni znaků, ale také slov či celých dokumentů.“130 Je stále zřejmé, že systém nevykazuje spolehlivost srovnatelnou s osobou znalce, avšak jde zajisté o další krok vpřed vstříc automatickému rozpoznávání podpisů a vůbec písemných projevů.

126

STRAKA, Jiří. Optimalizace zařízení LUCIA pro využití ke zkoumání rukopisů, zejména podpisů. Kriminalistika. 2004, č. 3, s. 163 127 Ibid., s. 167 128 BLAŽEK, Radovan. C. d., s. 83 129 Ibid., s. 84. 130

NIELS, Ralph, Louis VUURPIJL a Lambert SCHOMAKER. Introducing TRIGRAPH - Trimodal writer identification. In: Ralphniels.nl [online]. 2005 [cit. 2015-03-31]. Dostupné z: http://ralphniels.nl/pubs/niels-introducingtrigraph.pdf

- 54 -

Vývoj moderní techniky s sebou však pro písmoznaleckou praxi přináší i několik problémů, přičemž jedním z nich je tzv. syntetické písmo. Jeho používání si vynutila potřeba neustálého, až tisícinásobného opakování téhož podpisu, aniž by tento činila osoba, na jejíž jméno zní, tedy např. tvorba podpisu na fotografii známé osobnosti. Jedná se o přístroj, který je schopen na základě zadaného vzoru opakovaně vytvářet tento podpis, a to nikoli jako pouhou fotokopii, avšak mechanicky. Jde ve své podstatě o „tiskárnu, ve které je zapisování na papír prováděno perem připevněným ke kybernetickému rameni. Proti tiskárně, ve které se pohybuje papír, se zde pohybuje rameno a papír je fixovaný na podložce. Na základě programu rameno s připevněným perem svým posuvem vytvoří tolik reprodukcí jednoho podpisu, kolik si uživatel přeje.“131 Nabízí se však otázka, zda není možné přístroj zneužít k výrobě padělaných podpisů. Jelikož přístroj opisuje jeden podpis, který je v něm uložen ve formě binárního souřadnicového kódu na podpisové kartě, popř. na běžné USB flash paměti. Zneužití přístroje proti vůli jeho vlastníka je tak nepravděpodobné, když manuál k jednomu z přístrojů těmto doporučuje vyjmout podpisovou kartu a uložit ji na bezpečném místě, popř. na takové místo uložit celé rameno přístroje.132 Zbývá však otázka písmoznalecké identifikace podpisu, vytvořeného takovým přístrojem. Takový podpis, ač jde technicky o kopii, pak má vlastnosti, které jej od této fotografické kopie odlišují – jsou zachovány informace o posloupnosti psacího pohybu, vlasových tazích, apod., avšak na rozdíl od pravého či rukou padělaného podpisu postrádá informaci o tlaku pisatele na psací prostředek, jakož i dynamiku podpisu, včetně nasazení a ukončení tahu; všechny tahy tak začínají i končí klidovým bodem. Z výše uvedených důvodů tak lze předpokládat, že odhalení padělaného podpisu formou syntetického písma nebude znalci činit potíže; s ohledem na rychlý vývoj techniky však nelze vyloučit, že budou vyvinuty mnohem dokonalejší přístroje, které zmíněné vady odstraní, a podpisy tak budou mnohem hůře rozpoznatelné. Jak dále uvádí Zimmer, „pracoviště, které bude co nejdříve experimenty se syntetickým písmem

131

ZIMMER, Jan. Syntetické písmo. Karlovarská právní revue. 2010, č. 1, s. 89. Ghostwriter - Owner’s Manual. Automated Signature Technology [online]. 2011 [cit. 2015-04-02]. Dostupné z: http://www.signaturemachine.com/forms/PDF/Ghostwriter.pdf 132

- 55 -

provádět a naučí se jej bezpečně rozlišovat, bude v budoucnu velmi důležité a bude mít před ostatními znaleckými pracovišti značný náskok.“133 Jedním z nejnovějších pokroků na poli písmoznalectví jsou pak dotykové tablety a jejich využívání k podpisům. Jedná se o zařízení, která byla primárně určena k ovládání výpočetní techniky, a v případě použití pera, tzv. stylusu, taktéž k přenášení kreseb, vytvořených na tabletu, do elektronické podoby. Vlivem jejich zdokonalení se jich posléze začalo využívat i k podepisování elektronických dokumentů; u nás slouží ve státní správě při podávání žádostí o vydání cestovního dokladu s biometrickými prvky. Je bezpochyby nezbytné zabývat se dále možnostmi jejich zneužití při padělání podpisů, obdobně jako v případě syntetického písma. Je zřejmé, že půjde o podpis mnohem kvalitnější než v případě padělku vytvořeného formou fotografické kopie, pochopitelně však nebude nabývat kvalit podpisu pravého. Předně je důležitá citlivost přístroje, neboť jak ukazuje Zimmer ve svém článku, je-li podpis psán tabletem v běžné rychlosti, příliš se neliší od podpisu psaného na papír. Podepíše-li se však pisatel rychlostí nižší, což lze předpokládat právě při vyhotovení padělku, objeví se charakteristický třes a lomené tahy. 134 Je však pravdou, že třes je typickým projevem pomalé rychlosti psaní rovněž v případě písma na papíře; snímání podpisu tabletem v podobě obrazových bodů s sebou však přináší jisté zkreslení, které se při fyzickém podpisu neobjeví. Co však činí z podpisového tabletu skutečně revoluční technologii, není možnost elektronického vytvoření podpisu a jeho použití v elektronickém dokumentu, nýbrž doprovodné biometrické údaje, které přístroj s každým podpisem ukládá, a které lze pak zpětně zkoumat s využitím příslušného analytického programu. Prvním z nich je možnost sledovat průběh psaní podpisu, a to včetně pohybu psacího prostředku až do 5 mm nad povrchem, čímž je znalci dána jedinečná možnost analyzovat posloupnost psacího tahu, a to i v průběhu přerušení tahu jako takového. 135 Znalec doposud mohl pouze konstatovat přerušení psacího tahu v konkrétním bodě; nyní lze odlišit přerušení přirozené, kdy se pero pohybuje směrem vůči dalšímu navázání, a takové, kdy se pohybuje po zcela jiné trajektorii, které může svědčit právě o padělání podpisu. 133

ZIMMER, Jan. Syntetické písmo. C. d., s. 93. ZIMMER, Jan. Znalecké zkoumání podpisů snímaných dotykovými tablety. Kriminalistka. 2011, č. 4, s. 295-296 135 Ibid., s. 298 134

- 56 -

Stejně tak je dotykový tablet schopen přesně analyzovat průběh tlaku na pero a rychlosti psaní v průběhu času, čímž dává expertu do rukou další znak, podle něhož lze porovnávat sporný a srovnávací materiál; byly-li tyto dvě kategorie dosud používány k hodnocení písma, musel je znalec popsat slovně, a takto je také porovnat. Prostřednictvím těchto přístrojů, bude-li sporný i srovnávací podpis vyhotoven tabletem, bude moci tyto již číselně kvantifikovat a přispět tak k rozšíření grafometrických metod a objektivizaci písmoznaleckého zkoumání vůbec. Lze-li s ohledem na výhody těchto přístrojů předvídat jejich rozšíření v budoucnu, pak se nabízí až vědeckofantastický výhled, v němž budou podpisy vytvořené tabletem používány v širokém měřítku, a znalec tak bude moci mimo běžné písmoznalecké metody používat srovnávání právě křivek tlaku a rychlosti jako běžnou součást expertizy.

4.3. Fáze písmoznaleckého zkoumání Má-li znalec k dispozici kvalitní sporný materiál, dostatek srovnávacího materiálu a obdržel-li od vyšetřujícího orgánu zodpověditelné a vnitřně si neodporující otázky, je možné přistoupit k vlastnímu písmoznaleckému zkoumání. Tradičně se uvádí, že sestává ze tří fází, a to fáze přípravné, v níž se znalec seznamuje s materiály, jež budou podléhat analýze, analyticko-srovnávací, v níž probíhá vlastní zkoumání jako takové, a závěrečné, v níž je cílem znalce odpovědět na položené otázky a případně vyslovit závěr o totožnosti pisatele. Přípravná fáze sestává v prvé řadě z části orientační, v níž je cílem získat bližší informace o zkoumání a okolnostech, v nichž bude prováděno. Znalec se soustředí na otázky jemu položené, studium samotného případu ze spisu a kontrolu rozsahu materiálu, tedy zda bylo předloženo to, co je uvedeno v usnesení o přibrání znalce. Následuje příprava na analýzu, v níž je třeba stanovit jak pořadí zodpovídání otázek, tak pořadí zpracování jednotlivých materiálů, tedy buď od sporného ke srovnávacímu či naopak, od nejběžnějšího (kurzívního) druhu písma k méně běžným (perličkovému) či naopak, od spontánního k měněnému či naopak, atd. Do této části spadá též diagnostické zkoumání, sloužící k odhalení možných úmyslných změn v písemnosti, vytvořených za pomoci technických prostředků. Jelikož je technická analýza dokumentů samostatným oborem zkoumání, bude v takovém případě třeba přivolání znalce z tohoto oboru. S ohledem na převažující - 57 -

destrukční metody, jež tento znalecký obor používá, však bude nezbytné tuto analýzu provést až po zkoumání písmoznaleckém. Závěrem přípravné fáze je pak její hodnocení, v němž je pro znalce nezbytné vytvořit hypotézu a zejména se připravit na její ověření. Příprava k ověření hypotézy, respektive k analytické fázi, pak probíhá formou zpracování sporného materiálu, kdy jsou vykreslena jednotlivá písmena a vypsány jejich poměry, sklony a velikosti, a zároveň jsou do písemnosti (respektive do její kopie či na fólii) zakresleny znaky obecné roviny.136 V této fázi je také třeba, aby znalec sporný materiál vyhodnotil, a to za pomoci některé ze tří základních metod. Verbální metodou znalec provádí analýzu opticky a vyhledané znaky si následně zapisuje slovně; fotografickou metodou jsou materiály okopírovány a rozstříhány na jednotlivé znaky; grafickou metodou znalec rovněž materiál analyzuje optickým pozorováním, načež jednotlivé znaky překresluje do připravené tabulky. Jde o metodu poměrně obtížnou, která „vyžaduje od experta optickou paměť a schopnost reprodukce viděných znaků, kterou je nutno získat cvikem.“ 137 Ač byla dříve nejběžnější metoda třetí, zejména s ohledem na náročnost a nákladnost fotografování a kopírování, dnes je vlivem technického rozvoje běžnou metodou naopak fotografování, resp. skenování a následný tisk jednotlivých znaků. V rámci analyticko-srovnávací fáze je cílem nejprve zhodnotit identifikační a průvodní znaky v rukopisu za účelem sestavení jeho charakteristiky, a to se zaměřením na osobu pisatele, parametry srovnávacího materiálu (kvalita, rozsah, apod.) a stupeň zpracovatelnosti. Klíčovou je pak srovnávací část, v níž se znalec soustředí na samotné ověření své hypotézy o identitě pisatele. Srovnává zde nejprve identifikační znaky v různých úrovních zkoumání, a následně z těchto stanoví znaky shodné, rozdílné a rozporné. Celá expertiza končí závěrečnou částí, v níž je zapotřebí vyslovit závěr ohledně původní hypotézy, s ohledem na výskyt buďto převážně shodných znaků (pak dojde k jeho identifikaci) nebo znaků rozdílných a rozporných (pak pisatele vyloučí). Posledním úkonem znalce je pak sestavení znaleckého posudku s následujícími náležitostmi: „V posudku uvede znalec popis zkoumaného materiálu, popřípadě jevů, souhrn skutečností, k nimž při úkonu přihlížel (nález), a výčet otázek, na které má

136 137

Viz BLAŽEK, Petr a Jiří VALEŠKA. C. d., s. 167-169 Ibid., s. 165

- 58 -

odpovědět, s odpověďmi na tyto otázky (posudek). (…) Na poslední straně písemného posudku připojí znalec znaleckou doložku, která obsahuje označení seznamu, v němž je znalec zapsán, označení oboru, v němž je oprávněn podávat posudky, a číslo položky, pod kterou je úkon zapsán ve znaleckém deníku.“138 Posudková část, označovaná též jako „Závěr“, musí být dle Blažka s Valeškou formulována tak, aby bylo zřejmé, zda se určitý jev konstatuje v poloze jistoty nebo pravděpodobnosti. Uvede se také závěr vylučující nebo podmíněný, popř. okolnosti, jimiž je podmíněn. Nelze-li závěr určit nebo odpovědět na některé otázky, je třeba také toto uvést společně se zdůvodněním tohoto stavu – nezpůsobilý objekt zkoumání, nedostatečné nebo nepropracované metody, či nesprávně formulované otázky.139 Přesné vymezení závěru je pak významným teoretickým problémem, konkrétněji otázka pravděpodobnosti a kategoričnosti vysloveného závěru. Blažek s Valeškou závěry dělí na: a) kladný kategorický, je-li dostatek shodných znaků a zároveň je-li vyloučeno autorství jiného pisatele, b) záporný kategorický, vyskytuje-li se v písemnosti dostatek rozdílných a rozporných znaků, které vylučují autorství podezřelé osoby, c) kladný pravděpodobný, kdy mezi písmem ve sporné a srovnávací písemnosti převažují shody, avšak nelze vyloučit možnost náhodné shody písma různých osob, d) záporný pravděpodobný, kdy se vyskytují rozdílné znaky, ale nelze určit jejich stálost, např. pro nedostatečný rozsah materiálů, a konečně e) bez možnosti identifikace pisatele tehdy, jsou-li individuální a charakteristické znaky příliš malé četnosti, a tedy nelze učinit ani pravděpodobný závěr o autorství jedné nebo více osob. Takový závěr bývá vysloven zpravidla při zásadním nedostatku materiálu, u dětského písma či znehodnocené sporné písemnosti.140 Je však nezbytné se nyní pozastavit právě u formulování těchto závěrů v písmoznaleckých posudcích. Je nepochybné, že je nutné od sebe terminologicky

138

§ 13 odst. 2 a 4 vyhlášky č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících. BLAŽEK, Petr a Jiří VALEŠKA. C. d., s. 175 140 Ibid., s. 176-177 139

- 59 -

odlišit závěr kategoricky kladný, kategoricky záporný a pravděpodobný. Otázkou však je, kolika stupni má být daná pravděpodobnost vyjádřena. Není totiž v písmoznalecké praxi vzácným jevem, aby byl posudek vyhotoven s pravděpodobným závěrem, přičemž k takovému závěru může vést nespočet příčin; mezi nimi např. málo individualizovaný a obtížně vyhodnotitelný sporný materiál, materiál, který vznikl úmyslným měněním písma, nesprávně provedená zkouška písma, srovnávací materiál, který se v podstatných znacích – druhu, rozsahu či časové vazbě neshoduje se sporným materiálem, apod. Jednotliví autoři přinášejí odlišné pohledy na tuto věc, a navrhují odlišné stupnice pravděpodobnosti. Jak uvádí Straka, Zimmer a Chmelík, v současné době je používána

stupnice

velká

pravděpodobnost,

střední

pravděpodobnost

a malá

pravděpodobnost.141 Jde v podstatě o aplikaci škály, kterou na počátku 90. let minulého století navrhovali již Straka a Musilová (velká pravděpodobnost, pravděpodobnost a malá pravděpodobnost)142 Význam odlišení jednotlivých stupňů pravděpodobnosti vyvstává v případě hodnocení znaleckého posudku v rámci dokazování. Je nesporné, že orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy „podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu“143, přičemž toto ustanovení odráží zásadu volného hodnocení důkazů jako jednu ze základních zásad trestního řízení. Odlišení pravděpodobnosti v závěru posudku této zásadě neodporuje, naopak pomáhá soudu takový posudek snáze ohodnotit a to zejména v kontrastu s ostatními důkazy. Taková odstupňovaná pravděpodobnost pak lépe odráží příčiny, které znalce k jejímu vyslovení vedly, ať už se jedná o různě obtížně vyhodnotitelný sporný materiál, zkoušky písma neprovedené při dodržení řádné metodiky, ukázky písma, které se v podstatných znacích neshodují se sporným materiálem, apod. Jelikož je závěr posudku, v němž nelze jednoznačně říci, zda posuzovaná osoba je či není pisatelem sporného materiálu, avšak znalecké zkoumání svědčí pro některou z těchto možností, formulován s určitou mírou pravděpodobnosti, orgán činný v trestním řízení je takovým posudkem nepřímo veden ke zjištění právě těchto okolností,

141

STRAKA, Jiří, Jan ZIMMER a Jan CHMELÍK. Interpretace pravděpodobnostních závěrů písmoznaleckého zkoumání. Karlovarská právní revue. 2010, s. 57. 142 STRAKA, J., MUSILOVÁ, V.: K problematice pravděpodobnostních závěrů znaleckých posudků. Československá kriminalistika. 1991, č. 4, s. 342-348. 143 Srov. § 2 odst. 6 trestního řádu.

- 60 -

které znalce k takovému závěru vedly, a lze soudit, že takový znalecký posudek je pak důkladněji hodnocen a zkoumán, než posudek, který by pouze vyslovil závěr pravděpodobný, avšak blíže neurčený. Vedlo-li tedy znalecké zkoumání k vyslovení pravděpodobného závěru, vyvstává další otázka, o níž se vede v odborných znaleckých kruzích diskuze, totiž je-li možné a vhodné tuto pravděpodobnost procentuálně kvantifikovat. Jiří Valeška ve svém článku k pravděpodobnosti v písmoznaleckých posudcích uváděl následující: „Nejde o formu matematické pravděpodobnosti, ani vyjádření procenty, ale o stupeň dokazatelnosti nálezu vzhledem ke zpracovatelnosti sporného materiálu a kvalitě materiálů srovnávacích.“144 Obdobně se proti procentuálnímu vyjádření pravděpodobnosti staví o patnáct let později Straka, Zimmer a Chmelík, kteří uvádějí, že se jedná o pravděpodobnost kvalitativní, a jako taková není veličinou, která by nabývala hodnoty 0-1 a nelze s ní provádět matematické operace.145 Argumentují tím, že byla-li by pravděpodobnost ve znaleckém posudku vyjádřena číselně, bylo by možné přisoudit určitou míru pravděpodobnosti (doplňující do 100 %) i opačnému závěru. Tedy je-li kupř. vysloven závěr, že osoba A je pisatelem sporného dokumentu, a to s vysokou mírou pravděpodobnosti, řekněme 85 %, takové vyjádření by mohlo vést k závěru, že s 15% pravděpodobností je pisatelem sporného textu jiná osoba, případně že z 15 % nelze autorství jiné osoby vyloučit. Jelikož však, jak uvažují i autoři, znalec hodnotí pouze zjištěné znaky a z nich vyvozuje závěry, tedy se nezabývá potenciálním autorstvím jiné osoby, nepřísluší mu takové závěry činit. Zpravidla nejsou závěry s nízkou mírou pravděpodobnosti totiž způsobeny možným autorstvím jiné osoby, ale nízkou kvalitou sporného či srovnávacího materiálu, která neumožňuje znalci z opatrnosti vyslovit kategorický závěr; byť by při kvalitnějším zkoumaném materiálu takový závěr vyslovit mohl, neboť autorství konkrétní osoby by se jevilo jako nepochybné. Zcela opačné názory však uvádí Radovan Blažek

146

, když tvrdí, že jak na

Slovensku, tak v Německu se objevily tendence vyjádřit hodnotu pravděpodobnosti v procentech. Uvádí, že pokusy o transformaci pravděpodobnosti na procenta se 144

VALEŠKA, Jiří. Problematika kategorických a pravděpodobnostních závěrů znaleckých posudků. Bulletin advokacie. 1995, č. 3, s. 15. 145 STRAKA, Jiří, Jan ZIMMER a Jan CHMELÍK. C. d., s. 59 146 BLAŽEK, Radovan. C. d., s. 111-113.

- 61 -

v odborné literatuře objevují již od 70. let 20. století, kdy uvádí práci V. Mattherna, Dokazovanie v československom trestnom procese z roku 1984, v níž je škála pravděpodobnosti rozpracována na stupně možnost (50 %), pravděpodobnost (50 – 60 %), převažující pravděpodobnosti (60 – 70 %), velká pravděpodobnost (80 %), velmi vysoká pravděpodobnost (90 %) a pravděpodobnost hraničící s jistotou (99 %). Blažek dále uvádí práci německého kolektivu autorů, kteří jednotlivé stupně pravděpodobnosti uvádějí následovně: (i) pravděpodobnost na hranici s jistotou – 99,99 %, (ii) závěr s velmi vysokou pravděpodobností – 99 %, (iii) závěr s vysokou pravděpodobností – 95 %, (iv) závěr s převažující pravděpodobností – 90 %, (v) závěr s mírně převažující pravděpodobností – 75 %, a (vi) nezjistitelné – 50 %. 147 Číselné vyjádření jednotlivých stupňů pravděpodobnosti obhajuje Blažek tím, že slovní opis ponechává prostor pro interpretaci na straně zadavatele posudku, a přiřazení číselných údajů umožňuje lepší orientaci a snazší komunikaci mezi oběma stranami. Takové vyjadřování v posudcích by dle něj také mohlo sjednotit písmoznalecké posudky se znaleckými posudky z jiných oblastí a tím posílilo jejich důkazní hodnotu.148 Není tedy v závěru podstatné, jaké číselné hodnoty budou jednotlivým stupňům pravděpodobnosti přiřazeny, avšak je zřejmé, že je zde výrazná neshoda v tom, zdali jim vůbec tyto procentuální hodnoty přiřazovat. Na jedné straně stojí názor, dle něhož tuto pravděpodobnosti číselně vyjádřit nelze, písmoznalectví používá jiné metody než exaktní disciplíny, a postup při vytváření posudku ani neumožňuje vyslovit přesnou procentuální hodnotu. Na druhou stranu je však třeba uznat, že číselné vyjádření této škály by v mnohém usnadnilo práci s posudky orgánům činným v trestním řízení, písmoznalectví by se tak mohlo srovnávat s posudky z jiných oblastí, a zároveň by též vzrostla důkazní síla takových posudků. Autor této práce však souhlasí spíše s názorem kolektivu tří autorů, jelikož písmoznalectví vskutku užívá jiných metod, zpravidla kvalitativních, než které by bylo možno číselně kvantifikovat, a je poměrně obtížné, snažil-li by se znalec o číselné vyjádření faktorů, jež jej k pravděpodobnému závěru vedly, např. nekvalitního sporného materiálu, nevyhovujících srovnávacích materiálů,

147

KÖLLER, N., NISSEN, K., RIEß, M., SADORF, E.: Probailistische Schlussfolgerungen in Schriftgutatchen. Mnichov: Luchterhand, 2004, s. 57. 148 BLAŽEK, Radovan. C. d., s. 113.

- 62 -

apod., neboť právě k tomuto by jej nutil požadavek na přesné číselné vyjádření pravděpodobného závěru.

4.4. Písmoznalectví v praxi V úvodu této práce bylo nastíněno, že předmětem písmoznaleckého zkoumání v trestním řízení jsou kriminalistické stopy, a to v podobě sporných listin a dokumentů, jejichž pisatel nebyl bezpečně určen za pomoci jiných kriminalistických metod. Jedná se o rozličné projevy osobní povahy, kterými byl buďto čin spáchán, kterými je prokazováno alibi podezřelé osoby, kterými byl pachatel trestného činu k tomuto naváděn, spáchání trestného činu bylo takto organizováno, či mu bylo napomáháno; případně jde o písemné projevy jinak související se spáchaným trestným činem, činem připravovaným, či činem ve stadiu pokusu. Radovan Blažek se ve své práci zaměřil na analýzu písmoznaleckých zkoumání, provedených Kriminalistickým a expertíznym ústavom Policejného zboru v Bratislavě v roce 2003 a z této analýzy provedl statistiku trestných činů, o něž se v případě jednotlivých písmoznaleckých zkoumání jednalo.149 Podrobně se dále zabýval spisy tří policejních ředitelství Policejního sboru v Bratislavě, přičemž provedl analýzu 22 spisů, a zkoumal opět, o jaké trestné činy se jednalo, a způsoby, jakými bylo trestní řízení skončeno, v závislosti na výsledku písmoznaleckého zkoumání. 150 Pro potřeby této diplomové práce byla provedena obdobná, nicméně rozsahem menší analýza, a to ze spisů Okresního státního zastupitelství v Ostravě, kdy byly zkoumány trestní spisy, v nichž bylo provedeno písmoznalecké zkoumání, a to za roky 2013 a 2014, celkem bylo pro výzkum možno použít pět vyhovujících spisů. V následujících odstavcích budou tyto analýzy shrnuty a vzájemně porovnány. Z první Blažkovy analýzy, tedy zkoumání pěti set písmoznaleckých posudků, vyplynulo následující: Nejčetnější skupinou trestných činů, v níž byly tyto posudky žádány, byly trestné činy proti majetku (73 %), dále tzv. trestné činy proti jiným právům a svobodám (11,4 %; jedná se např. o trestný čin nebezpečného vyhrožování či pomluvy), popř. též trestné činy hospodářské (7,6 %). Nejčetněji zastoupenými jednotlivými trestnými činy byly: Podvod a jeho speciální formy (např. podvod pojistný 149 150

Ibid., s. 152-154 BLAŽEK, Radovan. C. d., s. 155-161.

- 63 -

či úvěrový; 329), nebezpečné vyhrožování (33), zpronevěra (21), padělání, pozměňování a neoprávněná výroba peněz (21), pomluva (20), či vydírání (18); méně již zneužití pravomoci veřejného činitele (12), krácení daně a pojistného (10), či krádež (8). Jiné skupiny či jednotlivé trestné činy byly zastoupeny nepatrnou měrou. Ve své druhé analýze Blažek zkoumal 22 policejních spisů, přičemž největší měrou byl zastoupen trestný čin podvodu (7 případů), dále trestné činy loupeže, úvěrového podvodu, falšování a pozměňování veřejné listiny, zkreslování údajů hospodářské evidence, útoku na státní orgán a krádeže (každý 2 případy), po jednom případu se vyskytovaly trestné činy úvěrového podvodu, poškození cizích práv, nedovolené výroby a držení omamné látky, vydírání a zanedbání povinné výživy. Je zřejmé, že trestný čin podvodu, který dominoval prvé statistice, byl také nejvýrazněji zastoupen v těchto policejních spisech; u ostatních trestných činů nebylo možné kvůli nízkému počtu případů vysledovat obdobnou souvislost. Z této analýzy dále vyplynulo, že odborné vyjádření je velmi častým a frekventovaným výstupem znaleckého zkoumání, neboť bylo podáno ve 13 z 22 případů, znalecký posudek pouze v osmi případech; v jediném případě byla žádost o expertizu zamítnuta. Ve 21 případech se tento důkaz přímo vztahoval k vině či nevině obviněného, pouze v jednom případě jím byla dokazována hodnověrnost svědka. Tento závěr také dokazuje důležitost písmoznaleckého zkoumání, respektive jeho význam v případech, kdy bylo provedeno. Jak dále zjistil Blažek, dospěl-li znalec v daném případě ke kategorickému či vysoce pravděpodobnému závěru, orgán činný v trestním řízení následně vždy (v 11 případech) rozhodl v souladu s tímto závěrem. Ve čtyřech případech z důvodu nevhodnosti sporného nebo srovnávacího materiálu byl vysloven závěr „bez možnosti určení“, a v těchto případech bylo také trestní stíhání přerušeno, jelikož se nepodařilo zjistit osobu, jíž by bylo možno obvinit z daného trestného činu. Konečně ve dvou případech se jednalo o jeden z hlavních důkazů, avšak s nekategorickým závěrem; orgány činné v trestním řízení následně tyto závěry posoudily opačně než znalec. Celkem v 16 z 22 případů tedy vystupoval písmoznalecký posudek jako významný důkaz v trestním řízení; v pěti případech bylo rozhodnuto na základě jiných důkazů, a to v důsledku nevykonané expertizy či nejednoznačného závěru posudku.

- 64 -

Rešerše, která byla provedena pro potřeby této práce, usilovala o dosažení obdobných cílů jako studie Blažkova, tedy posoudit, v jakých případech jsou písmoznalecké posudky žádány a prováděny, jak často se vyskytují kategorické závěry těchto posudků, a jakou měrou ovlivňuje písmoznalecký posudek následný postup v řízení. Za tímto účelem mi bylo umožněno nahlédnout do celkem 6 policejních spisů, poskytnutých Okresním státním zastupitelstvím v Ostravě, v nichž byla za roky 2013 a 2014 provedena písmoznalecká zkoumání. Z toho pouze pět spisů vyhovovalo této analýze; v jednom případě byla provedena expertiza v oboru kriminalistika – technické zkoumání listin, nikoli písmoznalectví. Z pěti spisů, které jsem měl možnost takto zkoumat, se jednalo ve dvou případech o trestný čin úvěrového podvodu, a dále po jednom případu trestného činu křivého obvinění, zpronevěry a podvodu. I v takto malém vzorku je tedy zřejmé, že četnost výskytu jednotlivých trestných činů, ohledně nichž jsou poskytovány znalecké posudky z oboru písmoznalectví, odpovídá zjištěním, učiněným Blažkem, tedy že nejfrekventovanějšími jsou trestné činy podvodu „obecného“ dle § 209 tr. zák. a podvodů „speciálních“, tedy podvodu pojistného, úvěrového a dotačního dle § 210, 211 a 212 tr. zák. Máme-li rozebrat jednotlivé případy, pokud jde o případ prvý – trestný čin křivého obvinění, v tomto případě obvinil obviněný P. M. neprávem poškozeného, že se dopustil trestného činu neoprávněného užívání cizí věci, automobilu. Sporným materiálem byla smlouva o koupi vozidla, uzavřená mezi obviněným a poškozeným, srovnávacím materiálem pak podpisy obviněného na jiných smlouvách a provedené zkoušky písma. Ve věci byl vyhotoven znalecký posudek, který vyslovil záporný závěr, tedy že podpisy na kupní smlouvě nepatří obviněnému, a ten byl následně tohoto obvinění rozsudkem zproštěn. Ohledně tohoto případu je však nutno poukázat na připomínku znalce, že byly ke zkoumání nevhodně předloženy pouze kopie sporného materiálu; přičemž tato připomínka poukazuje na aktuálnost tohoto problému, nastíněného již výše. Druhým případem byl trestný čin úvěrového podvodu, v němž byl sporným materiálem podpis obviněné L. C. na smlouvě o spotřebitelském úvěru; srovnávacím materiálem pak různé úřední žádosti, získané prostřednictvím orgánů veřejné správy – žádost o občanský průkaz, o dávky pomoci v hmotné nouzi, o dávky státní sociální - 65 -

podpory, atd. Ve věci bylo podáno odborné vyjádření s kladným kategorickým závěrem, tedy že podpisy se shodují; v souladu s expertizou bylo zahájeno trestní stíhání obviněné. Třetím případem byl opět trestný čin úvěrového podvodu. Toho se měla obviněná K. B. dopustit tím, že padělala podpisy na prohlášení ručitele, potvrzení zaměstnavatele o příjmu a ověřovací knize; padělané podpisy byly vyhotoveny na jméno poškozené M. K. Sporným materiálem byly předmětné listiny, srovnávací materiál byl použit v závislosti na zkoumané osobě. Vedle zkoušek písma a podpisů jím byl v případě poškozené např. podpis na úředních žádostech či na trestním oznámení, v případě obviněné a dalších osob, které mohly být původci padělaných podpisů, pouze podpisy na protokolech o odběru ručně psaného písma. Tento příklad ilustruje praktické dopady zásady nemo tenetur, o níž bylo pojednáno v předchozích kapitolách, a obtížnost získání vyhovujících ukázek písma. Rovněž zkoušky písma byly provedeny nevhodným způsobem, při zkoušce podpisů byly tyto psány na jeden list papíru, tedy v rozporu s ustálenou metodikou písmoznaleckého zkoumání. Znalecký posudek nicméně vyslovil záporný kategorický závěr ohledně autorství poškozené, tedy že podpisy nebyly jejími pravými podpisy; stejný závěr však vyslovil ohledně obviněné K. B. a ostatních osob, u nichž bylo jejich autorství zvažováno. Pouze u osoby V. B. vyslovil, že její autorství nelze určit z důvodu výskytu shodných i rozdílných znaků. Ve věci však byl i přesto vydán trestní příkaz, jímž byla K. B. odsouzena, jelikož bylo nesporné, že podpisy nebyly pravými podpisy poškozené, a obviněná K. B. si byla této skutečnosti vědoma, když s listinami, jež figurovaly jako sporný materiál, žádala o úvěr. Čtvrtým byl trestný čin zpronevěry, již se měl obviněný R. P. dopustit tím, že si na výdajový expediční list, jenž byl sporným materiálem, zapůjčil lešení, jež po výzvě nevrátil. Znalec se zabýval původem podpisu obviněného na tomto expedičním listu, srovnávacím materiálem mu byly žádosti o občanský průkaz a cestovní pas, nebyly však provedeny zkoušky písma. Rovněž ukázky písma byly nevyhovující, podpisy se neshodovaly svým rozsahem, chyběla též druhová adekvátnost – sporný materiál obsahoval podpis nacvičený a zjednodušený, srovnávací materiál pak podpis textový, příp. textový a zjednodušený. Z důvodu takto nevyhovujícího srovnávacího materiálu znalec vyslovil v posudku závěr, že pisatele sporných podpisů nelze určit. Výsledek trestního řízení se zjistit nepodařilo. - 66 -

Pátým byl třesný čin podvodu, jehož se měl obviněný P. S. dopustit tím, že padělal podpisy poškozeného na exekutorském zápisu a návrhu na nařízení exekuce. Srovnávacím materiálem byly v tomto případě podpisy poškozeného na smlouvách, plné moci, či na úředním záznamu; zkoušky písma nebyly v rámci této expertizy provedeny. Znalec i přes absenci těchto nepostradatelných srovnávacích materiálů vyslovil v posudku kategorický záporný závěr, tedy že autorem podpisů nebyl sám poškozený a tyto byly padělky. Další postup v řízení se rovněž zjistit nepodařilo, jelikož toto dosud nebylo v době zkoumání spisů jako v předchozím případě skončeno. Po srovnání této studie se studií Blažkovou je zřejmé, že pokud jde o četnost jednotlivých trestných činů, obě se shodují. Rozdílný je však poměr zastoupení odborných vyjádření a znaleckých posudků v konkrétních expertizách. Blažek studiem 21 spisů dospěl k poměru 13 odborných vyjádření a 8 posudků; z této studie vyplynulo pouhé jedno odborné vyjádření na čtyři znalecké posudky. Je evidentní, že tento poměr je ve velké míře ovlivněn nízkým počtem zkoumaných případů, avšak lze předpokládat, že je znalecký posudek mnohem frekventovanějším výstupem písmoznalecké expertizy v České republice, nežli je tomu ve Slovenské republice. Ve všech pěti případech byla písmoznalecká expertiza významným důkazem pro celé trestní řízení, a orgány činné v trestním řízení rozhodly v souladu se znaleckým posudkem. Sice ve třetím případě bylo posudkem zjištěno, že obviněná podpisy na předmětných listinách nepadělala, avšak na jeho podkladě bylo o vině obviněné rozhodnuto, když tímto posudkem byla dosvědčena nepravost podpisů. Studie těchto spisů také dosvědčila důležitost kvalitního srovnávacího a sporného materiálu, když v prvém případě byly chybně předloženy ke zkoumání kopie sporného materiálu, v několika případech (2, 4, 6) nebyly vůbec provedeny zkoušky písma, ve třetím případě chyběly u některých podezřelých kvalitní ukázky písma, a ve čtvrtém případě byly pořízeny nekvalitní ukázky podpisů, které se druhem ani rozsahem neshodovaly se sporným materiálem. Je zřejmé, že v případech, kdy je o písmoznalecké zkoumání požádáno, představuje významný důkaz, který rozhoduje o vině či nevině obviněného či obžalovaného, a proto je zvlášť nezbytné, aby při zajišťování sporných a srovnávacích materiálů postupovaly orgány činné v trestním řízení v souladu s ustálenou metodikou písmoznalecké expertizy, a v co největší míře při této činnosti spolupracovaly s příslušným znalcem. - 67 -

5. Experimentální část K provedení praktického písmoznaleckého zkoumání a k ověření hypotéz, které jsou v této práci prezentovány, byly provedeny čtyři experimenty, které budou v následující části představeny. Prvním z nich byla vlastní expertiza ručního písma za účelem nalezení pisatele sporného dokumentu, druhým pak zkoumání vlivu změny psací polohy na vzhled a podstatné znaky písma (poloha vsedě, ve stoje u stolu a ve stoje u svislého podkladu). Třetím experimentem byly zkoumány jednotlivé způsoby měnění ručního písma jako obdoba výzkumu provedeného Jiřinou Strakovou, který byl popsán výše. Posledním z experimentů bylo zkoumání vlivu alkoholové intoxikace na ruční písmo, cílem bylo pozorovat změny, jaké se v písmu projeví při postupné narůstající intoxikaci.

5.1. Vlastní písmoznalecké zkoumání Za účelem tohoto experimentu byly 4 osoby (K. V., K. H., P. Ch. a J. P.) požádány, aby vybraly mezi sebou jednu, která pro potřeby výzkumu napíše písemnost a obálku s adresou. Jednalo se o výzvu dlužníkovi k plnění z důvodu neuhrazené půjčky, o délce čtyř odstavců.151 Nebylo zřejmé, která z osob byla autorem této písemnosti. Poté, co byla tato písemnost obdržena a analyzována, byly s těmito osobami provedeny zkoušky písma, a to formou diktátu, opisu, psaní na volné téma (konkrétní téma dle dohody s pisatelem) a zkoušky deseti podpisů. 152 Jakmile byly získány srovnávací materiály všech čtyř osob, bylo přistoupeno k vlastnímu zkoumání. Jelikož je jisté, že autorem písemnosti byla některá z těchto čtyř osob, je nutno aplikovat jinou metodiku než v případě, byl-li by pisatel zcela neznámý. Takto je možné vycházet předně z převažujících shodných znaků.

151

Příloha č. 3 této práce Zadání zkoušek písma je přílohou č. 4 této práce. Ač jsou podpisy psány na jednom listu papíru, v průběhu zkoušky písma byly vždy předchozí podpisy zakryty tak, aby zkoušená osoba nemohla tvořit svůj podpis na jejich základě. 152

- 68 -

5.1.1. Sporný materiál Máme-li provést analýzu sporného materiálu v obecné rovině zkoumání, bude postupováno dle tabulky znaků písma, předložené Blažkem a Valeškou.153 Na obálce je adresa umístěna vpravo dole, zarovnána zleva. Dolní okraj je vysoký přibližně na výšku adresy, pravý okraj na šířku jednoho písmene. Adresa obsahuje oslovení, jméno a příjmení a adresu. Na písemnosti je adresa umístěna v pravém horním rohu, zarovnána zleva. Po adrese následuje místo a datum, umístěné pod volným řádkem pod adresou, zarovnané shodně. Nadpis je umístěn vlevo, stejně jako zbytek písemnosti. Okraje písemnosti jsou odlišné, levý okraj je rovný o šířce cca dvou řádků, pravý nepravidelný. Podpis je zarovnán zleva, jedná se o smyšlený podpis znějící na jméno Věřitel, není nijak zdobený. Písemnost je rozložena do čtyř odstavců, o délce cca 3-4 řádků, vysazeny jsou přibližně na dvojnásobek mezer mezi řádky. Řádky jsou psány s rovnou základnou, tato je vzdálena přibližně na výšku písma; mezery mezi slovy jsou širší, přibližně na 1,5-2 násobek středních výšek písmen. V písmu převažuje kurzívní písmo s výjimečným použitím písma hůlkového (zejména u počátečních písmen); písmo je vyvážené, s mírným zvýrazněním dolních délek (zejména u koncového písmene „y“). Sklon písma je spíše pravidelný, pohybuje se od 80 do 100 stupňů. Náběhové tahy jsou různé, levotočivé i pravotočivé, většinou zkrácené, zvláště u některých písmen; koncové tahy zpravidla levotočivé a střední velikosti. Velikost písmen je pravidelná, střední výška okolo 1–1,2 mm; písmo je levoběžné – horní kličky jsou rozšířené. Písmo je vysoce vázané, pouze výjimečně se objevují přerušení uprostřed slova. Tlak ruky je statický a střední, psací pohyb jistý a plynulý. Ve zvláštní rovině zkoumání se objevují jisté jevy, a to jak v rovině multikomponent, tak základních komponent. V rovině multikomponent, tedy skupin písmen, se např. u dvojice písmen, končící písmenem „y“ („vy“, „ky“, „dy“, „my“, „ly“, atd.), objevuje spojování předchozího písmene s písmenem „y“, silné zjednodušení písmene „y“, popřípadě úplné vypouštění prvního písmene (obr. 1a). Dále se po počátečním kurzívním písmenu „V“ objevuje nenavazování dalšího písmene; jeho

153

BLAŽEK, Petr a Jiří VALEŠKA. C. d., s. 136-146.

- 69 -

počáteční tah začíná v dolní polovině, ač koncový tah písmene „V“ skončil v horní polovině (obr. 1b). V rovině základních komponent, tedy jednotlivých písmen a znaků, se objevuje mnohem více charakteristických znaků. Především velké kurzívní písmeno „V“, které je celé psáno plynulým levotočivým pohybem a jeho kličkový koncový tah (obr. 1b). Rovněž charakteristické je velké písmeno „D“, které je psáno přímým svislým náběhovým tahem, načež následuje pravotočivá a levotočivá klička (obr. 1c). Již zmíněné písmeno „y“ je psáno s výraznou dolní délkou, další písmeno na něj často nenavazuje, v tom případě, či je-li na konci slova, bývá dolní klička nedotažena (obr. 1a). Písmeno „j“ i „J“ na začátku slova je psáno bez počátečního ostrého obratu pouze přímým tahem (obr. 1d). Písmena „m“ či „n“ jsou psána s výrazně menší střední výškou než ostatní písmena, toto je zvláště patrné, vyskytují-li se na konci slova. Charakteristické je též písmeno „p“, které je psáno perličkovým písmem, ostatně jako jediné v celém textu (obojí obr. 1e).

Obr. 1b: „Vaše“

Obr. 1c: „Dlužník“

Obr. 1d: „jste“

Obr. 1e: „právním“

Obr. 1a: „výzvy“, „částky“

5.1.2. Srovnávací materiál – K. V. Ze srovnávacích materiálů bude nejprve analyzován ten, získaný od K. V. 154 Mírné rozdíly se objevují v obecné rovině na obálce, pravý okraj je o šířce dvou až tří písmen. Co do obecné roviny zkoumání bude dále porovnáván text, psaný opisem, jelikož má obdobnou strukturu jako sporná písemnost – obsahuje adresu adresáta, oslovení, dva odstavce textu a pozdrav. Adresa je napsána shodně vpravo nahoře, zarovnána zleva. Text vykazuje rozdíly již ve vlastnostech okrajů, levý okraj je taktéž rovný, o šířce asi dvou řádků, pravý však u prvního odstavce taktéž, u druhého vydutý, oba o šířce cca tří řádků. Velikost a počet odstavců jsou dány opisováním textu, porovnávat je není možno, jejich vysazení je přibližně o velikosti dvojnásobku mezer

154

Viz přílohu č. 5 této práce

- 70 -

mezi řádky. Základna řádku je rovná, sklon povětšinou rovný, vzdálenost činí přibližně trojnásobek střední výšky písmen. V písmu se mísí písmo perličkové („b“, „t“, „k“, atd.) a kurzívní; hůlkovým písmem jsou psána velká písmena. Sklon písma je pravidelný, činí 110°. Náběhové tahy nelze srovnávat, počáteční písmena jsou většinou psána perličkovým písmem; koncové tahy jsou levotočivé, většinou zkrácené, na koncích řádků naopak prodloužené. Velikost středních výšek písma je poměrně pravidelná, nejčastěji 2 mm, místy 3 mm. Primární šířky jsou naopak pravoběžné – horní kličky jsou zúžené, nejsou-li převedeny do ostrého obratu. Vázanost písma je nízká, přerušeno je nejpozději po třech písmenech, objevují se však i osamocená písmena či skupiny dvou písmen. Tlak ruky je dynamický, s důrazem na počáteční a koncové tahy, jakož i na hůlková a perličková písmena. Psací pohyb je při opisu jistý, při psaní na volné téma nejistý, místy přerušovaný. Nutno dodat, že při psaní diktátem či na volné téma je písmo mnohem neuspořádanější, střední výšky jsou větší a pohybují se okolo 3 mm; je zjevné, že odpoutání pozornosti od psaní vede ke vzniku mnoha vnitřních rozdílů v písmu, které se při soustředěném psaní neobjevují. Ve zvláštní rovině zkoumání se neobjevují žádné z charakteristických znaků, které se objevily ve sporném materiálu; pouze písmeno „j“, které je psáno bez ostrého náběhového obratu, a perličkové písmeno „p“. Změnu v písmenu „j“ nelze považovat za individuální charakteristický znak, jelikož je zastoupen u více pisatelů; perličková forma písmene „p“ je dána mnohem častějším používáním perličkového písma; v případě pisatele sporného materiálu se proto jedná o mnohem charakterističtější znak. Níže budou pro ukázku analyzovány rozdíly v některých konkrétních slovech, vyskytujících se ve sporném i srovnávacím materiálu.

Obr. 2: „Dluhovice“; vlevo sporný materiál, vpravo srovnávací

Ve srovnávacím materiálu se neobjevuje velmi charakteristické kurzívní písmeno „D“, ač je kurzívním písmem psán zbytek slova; patrný je i jiný sklon – sporný materiál je psán se sklonem cca 90°, srovnávací okolo 110°. Patrné jsou též nevýrazné kličky u písmene „o“, jde o důležitý rozdíl, který bude patrný na více příkladech.

Obr. 3: „Vyzývám“, „Vás“; vlevo vždy sporný materiál, vpravo srovnávací

- 71 -

Srovnávací materiál postrádá jednak charakteristické „V“ s levotočivou koncovou kličkou, patrné jsou též výrazně užší dolní kličky u písmene „y“; písmeno „m“ je psáno ostrými tahy a neobjevuje se jeho výrazné zmenšení na konci slova jakou u sporného materiálu. Písmeno „z“ je psáno s dolní kličkou, která se ve sporném materiálu neobjevuje, naopak písmeno „a“ je opět psáno s úzkými kličkami, stejně jako písmeno „o“ v předchozím příkladu.

Obr. 4: „mým“, „abyste“; vlevo vždy sporný materiál, vpravo srovnávací

Pro ukázku ve sporném materiálu se objevujícího spojení souhlásky a písmene „y“, kdy na sebe písmena přímo navazují a jejich části bývají vypouštěny, byla zvolena slova „mým“ a „Vážený“. Ve srovnávacím materiálu se tento znak vůbec neobjevuje, písmena „m“ a „n“ před písmenem „y“ jsou na rozdíl od sporného materiálu psána se všemi obloučky.

Obr. 5: „náklady“; vlevo sporný materiál, vpravo srovnávací

Poslední příklad srovnává především písmeno „y“, přičemž ač u obou materiálů není dokončena jeho koncová klička, ve sporném materiálu je tato mnohem širší než ve srovnávacím; obdobně širší je též klička u písmene „d“. Je též patrné větší zastoupení perličkového písma a absence kliček u písmen „a“ a „k“. Již v obecné rovině zkoumání, s ohledem na rozdílné znaky, které byly shledány mezi spornou a srovnávací písemností, bylo zjevné, že nebyly napsány toutéž osobou. Ve zvláštní rovině zkoumání se objevilo mnoho dalších rozdílů, které vylučují, zejména s ohledem na tu skutečnost, že autorem sporné písemnosti je pouze jedna ze zkoumaných osob, aby byly tyto písemnosti napsány toutéž osobou. Z těchto důvodů lze vyslovit kategorický závěr, že K. V. není pisatelkou sporné písemnosti. 5.1.3. Srovnávací materiál – K. H.155 V obecné rovině zkoumání je třeba se nejprve zaměřit na obálku, na níž je adresa zarovnána shodně vlevo jako u sporného materiálu, nicméně oslovení a jméno je psáno 155

Viz přílohu č. 6 této práce

- 72 -

společně v prvním řádku; pravý okraj obálky je o šířce přibližně jednoho řádku. Pokud jde o samotnou písemnost, na této je adresa opět vpravo nahoře, její levý okraj ovšem není rovný jako u sporného materiálu; pravý okraj je o šířce cca dvou řádků. Co se týče okrajů celé písemnosti, levý je shodně rovný, o velikosti přibližně dvou řádků, pravý nepravidelný, šířka se pohybuje od 0 do dvou řádků. Vysazení odstavců činí přibližně dvojnásobek mezer mezi řádky; základna řádku je rovná, sklon taktéž rovný, vzdálenost základen činí přibližně trojnásobek střední výšky písmen; v případě psaní na volné téma až čtyřnásobek. V písmu se mísí písmo perličkové a kurzívní, kdy toto se vyskytuje zejména u písmen „n“, „d“, či „e“. Sklon písma je téměř pravidelný, pohybuje se mezi 70 až 80 stupni. Náběhové tahy se různí, zvláště je-li většina písmen psána perličkovým písmem; koncové tahy jsou levotočivé, zpravidla výrazně zkrácené. Velikost písma je pravidelná, činí převážně 3 mm, výjimečně se snižuje ke 2 mm. Primární šířky jsou levoběžné, horní kličky jsou výrazně rozšířené. Vázanost písma je nízká, místy se objevují skupiny dvou spojených písmen, jinak jsou písmena psána jednotlivě, zejména kvůli perličkovému charakteru písma. Tlak ruky je statický, psací pohyb jistý. Ve zvláštní rovině zkoumání jsou patrné výrazné dolní kličky u písmen „y“ a „j“, které jsou neukončené, pouze výjimečně jsou ukončovány. Písmeno „j“ je opět psáno bez ostrého náběhového obratu; je zřejmé, že vypovídací hodnota tohoto znaku je poměrně nízká. Jiné znaky, které se objevily ve sporném materiálu, se v tomto srovnávacím materiálu neobjevují; některé budou uvedeny dále.

Obr. 6: „Vás“, „Vážený“; vlevo vždy sporný materiál, vpravo srovnávací

Na první příkladu je opět patrné charakteristické písmeno „V“ pro sporný materiál, jež se ani v tomto srovnávacím materiálu nevyskytuje. Objevuje se zde nicméně znak sporného materiálu, totiž vypouštění písmene před písmenem „y“ ve slově „Vážený“; objevuje se též spojování písmene s písmenem „y“, které je typické právě pro sporný materiál.

Obr. 7: „Dluhovice“, vlevo sporný materiál, vpravo srovnávací

- 73 -

Pro demonstraci písmene „D“ a jeho charakteristického esovitého tvaru bylo možné zvolit totéž slovo jako u první zkoumané osoby, písmeno „D“ je ve sporném materiálu totožné u všech vyskytujících se slov.

Obr. 8: „náklady“, „právním“, „nárokem“; vlevo vždy sporný materiál, vpravo srovnávací

Na těchto příkladech je zřejmé pro sporný materiál typické spojování písmene s následujícím písmenem „y“, avšak zjevně se jedná o znak objevující se i v materiálu srovnávacím, a to poměrně pravidelně. Ve slově „náklady“ je však již zcela odlišné písmeno „a“, které je u srovnávacího materiálu psáno na konci s ostrým obratem, namísto kliček, které se objevují u materiálu sporného, stejně jako je odlišné písmeno „k“. Naopak zcela rozdílný je způsob psaní slova „právním“, kde až na shodu v písmenu „p“, která je však způsobena perličkovým typem písma, nelze jinou shodu spatřit. Výraznou odlišnost lze též pozorovat u slova „nárokem“, a to jednak ve zcela jiném sklonu písma, rovněž v odlišném způsobu psaní písmene „k“, či v mnohem větší střední výšce písmen, v poměru k jejich šířkám.

Obr. 9: „Zároveň“, „telefonicky“; vlevo vždy sporný materiál, vpravo srovnávací

Na posledním příkladu je patrný jednak zcela odlišný způsob psaní písmene „Z“; ve sporném materiálu bez dolní kličky a s levotočivým koncovým tahem, ve srovnávacím materiálu s touto kličkou, se středovým rovným tahem a s pravotočivým koncovým tahem. Ve slově „telefonicky“ je opět patrné v obou materiálech se objevující navazování písmene „y“, avšak zcela odlišně jsou psána písmena „t“ a „f“, tedy se především jedná o perličkové písmo. Zcela odlišná je též koncová dolní klička u písmene „y“, kdy ve sporném materiálu je spíše ovální, ve srovnávacím spíše lomená a výrazně neukončená. Přestože tedy bylo možné ve zvláštní rovině zkoumání nalézt v rukopisu K. H. a pisatele sporného materiálu jisté shodné znaky (navazování písmene „y“, písmeno „j“ bez ostrého náběhového tahu, podobně perličkové písmeno „p“), převažovaly znaky rozdílné a rozporné, zejména v použitém typu písma a způsobu psaní ostatních písmen. - 74 -

Nelze však opominout zásadní rozdíly v obecné rovině zkoumání, zejména co se týče velikosti písma, jeho sklonu, výrazného krácení koncových tahů, atd. Z těchto důvodů tak lze proto vyslovit závěr, že K. H. rovněž není pisatelkou sporného materiálu. 5.1.4. Srovnávací materiál – P. Ch. Již při prvním zkoumání tohoto srovnávacího materiálu 156 jsou patrné zásadní rozdíly oproti materiálu spornému; text tohoto pisatele je mnohem hůře čitelný, nepůsobí uspořádaným dojmem jako sporný materiál, je patrná poměrně velká rychlost psaní. V obecné rovině zkoumání, bude-li zkoumána adresa obálky, je patrné především její umístění; umístěna je vpravo s levým zarovnáním, nicméně její pravý okraj je o šířce přibližně tří řádků, dolní okraj o výšce přibližně čtyř řádků. Na poskytnutém listu o přibližné velikosti obálky je však napsána uprostřed výšky tohoto listu papíru, na rozdíl od obálky sporné, na níž je adresa napsána v její dolní čtvrtině. Písemnost má adresu umístěnu shodně vpravo nahoře s levým zarovnáním a pravým okrajem vypouklým, o šířce přibližně dvou řádků. Levý okraj celé písemnosti je rovný, o šířce přibližně půl řádku, pravý nepravidelný, o šířce jednoho, místy dvou řádků; odstavce jsou odsazeny na výšku dvojnásobku mezer mezi řádky. Řádky však mají oproti spornému materiálu základnu stoupající, přičemž tento znak je patrnější u textu, psaného formou diktátu; základna je rovná, místy vypouklá; vzdálenost základen řádků činí přibližně troj- až čtyřnásobek střední výšky písmen. Použito je výhradně písmo kurzívní, pouze písmena „V“ a „S“ jsou psána písmem hůlkovým. Sklon písma je nepravidelný, pohybuje se od 100 do 130 stupňů. Náběhové tahy jsou zpravidla levotočivé a prodloužené, koncové tahy taktéž levotočivé, avšak povětšinou zkrácené; u písmene „V“ je koncový tah naopak pravotočivý, tedy zcela odlišně od materiálu sporného. Velikost písmen je nepravidelná, pohybuje se okolo 2-3 mm, avšak místy je zkrácena až na 1 mm (zvláště u slov „mi“, „ani“). Primární šířky jsou pravoběžné, horní kličky jsou zúžené, místy se mění v ostré tahy (zejména u písmen „b“, „f“). Vázanost písma je vysoká, pouze výjimečně dojde k přerušení psacího tahu uprostřed slova. Tlak ruky je dynamický, s důrazem na hůlková písmena s počáteční tahy, naopak ke konci vět se oslabuje; přítlak je obecně

156

Viz přílohu č. 7 této práce

- 75 -

patrný v tazích nahoru a dolů. Psací pohyb je spíše nejistý, objevují se zvlněné linie či lomené pohyby. Ve zvláštní rovině zkoumání se neobjevují žádné z charakteristických znaků sporného matriálu; písmeno „j“ je psáno dle normy s ostrým náběhovým obratem, písmeno „p“ je psáno kurzívním písmem, písmeno „V“ je psáno s ostrým náběhovým tahem a rovným, případně ostrým pravotočivým koncovým tahem, tedy bez charakteristické kličky. Pouze písmeno „D“ je na rozdíl od ostatních pisatelů psáno kurzívním písmem, tedy jako ve sporném materiálu, nicméně je psáno dle písařské normy; nikoli s esovitým tvarem jako ve sporném materiálu. Pro demonstraci budou dále opět rozebrány některé zásadní rozdíly.

Obr. 10: „Vám“, „Vážený“; vlevo vždy sporný materiál, vpravo srovnávací

Jako první je zvolen rozdíl ve způsobu psaní písmene „V“, který je výrazně patrný; počáteční i koncové tahy jsou zcela opačné – ve sporném materiálu levotočivé, ve srovnávacím pravotočivé. Odlišné je též písmeno „a“, ve srovnávacím materiálu se jedná o výjimečný výskyt perličkového písma. Patrný je též rozdílný způsob psaní diakritických znamének; ve sporném materiálu jsou psána jednotlivě a nejsou vázána na žádné z písmen; ve srovnávacím materiálu jsou navázána na následující písmeno.

Obr. 11: „Dluhovice“; vlevo sporný materiál, vpravo srovnávací

Je též nezbytné zobrazit rozdíl v psaní písmene „D“, jelikož jde o další z identifikačních znaků sporného materiálu. Obě písmena jsou psána kurzívním písmem, však se zcela odlišným sklonem a technikou psaní. Na tomto jediném slově je též patrná občasná zvlněnost základny řádku tohoto srovnávacího materiálu. Zároveň lze na tomto příkladu též demonstrovat rozdílné tahy písmen „u“, „o“ a „e“; ve sporném materiálu jsou psány s výraznými kličkami, ve srovnávacím materiálu ostrými obraty.

Obr. 12: „výši“ / „výše“, „náklady“, „přísliby“; vlevo vždy sporný materiál, vpravo srovnávací

- 76 -

Poslední příklad je určen k demonstraci vázání písmene na následující písmeno „y“, přičemž ve srovnávacím materiálu se neobjevuje charakteristické vypouštění předchozího písmene, jako v materiálu sporném. Ve slovech „náklady“ a „přísliby“ je též patrný rozdíl v psaní koncové kličky u písmene „y“, která je dokončena až do úrovně střední výšky písmene. Ve sporném materiálu je klička nedokončena, poslední tah je rovnoběžný se základnou řádku. Kromě odlišného sklonu písmen je zde ve srovnávacím materiálu patrná též absence charakteristických kliček u písmen „a“ a „ř“. Po provedené srovnávací analýze bylo možno již v obecné rovině zkoumání určit, že písemnosti jsou velice odlišné; již na základě obecného dojmu z materiálů. Porovnání obecné a zejména zvláštní roviny zkoumání neobjevilo mezi těmito písemnostmi shodné identifikační znaky, naopak výrazné množství znaků rozdílných a rozporných. Lze tedy vyslovit závěr, že P. Ch. není pisatelem sporného materiálu; pro převahu rozdílných znaků by však tento závěr bylo možno vyslovit i bez podmínky, že pisatelem sporného materiálu musí být některý z těchto čtyř pisatelů srovnávacích materiálů. 5.1.5. Srovnávací materiál – J. P.157 Bude-li opět analyzována obálka v obecné rovině zkoumání, adresa na ní je zarovnána zleva, s dolním okrajem o výšce přibližně tří řádků, pravým o šířce cca pěti řádků. Při zběžném zkoumání písemnosti lze pozorovat nápadnou podobnost se sporným materiálem. Adresa je na této písemnosti psána výjimečně vlevo nahoře, zarovnána zleva; její horní okraj je široký přibližně na výšku dvou řádků, levý okraj na výšku jednoho řádku. Levý okraj je rovný, o šířce též jednoho řádku, pravý okraj je u prvého odstavce rovný, u druhého nepravidelný; široký přibližně na výšku dvou řádků. Odstavce jsou vysazeny na velikost dvojnásobku mezer mezi řádky; řádky jsou psány s rovnou, z počátku mírně klesající základnou. Vzdálenost základen řádků činí přibližně dvojnásobek střední výšky písmen. Písemnost je psána kurzívním písmem, pouze písmena „D“, „S“ a „P“ jsou psána písmem hůlkovým. Sklon písma je poměrně nepravidelný, pohybuje se od 85 do 100 stupňů. Velikost písmen je pravidelná, střední výšky činí nejčastěji 1 mm, výjimečně 2 mm. Primární šířky jsou levoběžné, horní kličky jsou rozšířené. Vázanost 157

Viz přílohu č. 8 této práce

- 77 -

písma je vysoká, pouze výjimečně je psací tah přerušen uprostřed slova; přerušení nastává nejčastěji po písmenu „V“, či jiných písmenech, psaných hůlkovým písmem. Tlak ruky je statický, psací pohyb poměrně jistý, více při opisu, méně již při diktátu či psaní na volné téma. Ve zvláštní rovině zkoumání se objevují všechny identifikační znaky sporného materiálu, s výjimkou psacího písmene „D“ – všechna písmena „D“ jsou v tomto srovnávacím materiálu psána hůlkovým písmem; písmeno „j“ je psáno bez ostrého náběhového obratu pouze rovným tahem.

Obr. 13: „Dluhovice“; vlevo sporný materiál, vpravo srovnávací

Již na prvním příkladu je patrná naprostá shoda písma těchto dvou materiálů; rozdíl panuje pouze ve způsobu psaní písmene „D“; v celé písemnosti je psáno hůlkovým písmem. V obou materiálech jsou patrné výrazné kličky u písmen „a“ a „o“, shodu je možné nalézt ve tvaru písmene „h“ včetně jeho horní kličky, ve skupině písmen „ce“, která mají shodné náběhové i koncové tahy.

Obr. 14: „V“, „Vás“, „Vám“ / „Vámi“; vlevo vždy sporný materiál, vpravo srovnávací

Na tomto příkladu je patrná charakteristická klička u písmene „V“, která se objevuje též ve srovnávacím materiálu. Je patrné, že srovnávací materiál byl psán vyšší rychlostí než materiál sporný, tímto lze zdůvodnit poněkud odlišné provedení písmene „V“ při zachování velice podobného psacího tahu. Velice podobné je též písmeno „a“, až je psáno s ostrým obratem namísto kličky; naopak zcela shodné je písmeno „s“.

Obr. 15: „být“, „náklady“; vlevo vždy sporný materiál, vpravo srovnávací

Na následujícím příkladu je naopak patrná shoda jak ve způsobu psaní slova „být“, přičemž je zjevné, že se jedná o zcela osvojený dynamický stereotyp a nacvičený způsob psaní této multikomponenty, tak slova „náklady“, které již vykazuje mírné rozdíly, avšak nejspíše rovněž vyvolané vyšší rychlostí psaní; shodné jsou kličky

- 78 -

u písmene „a“, charakteristické spojení písmene s následujícím písmenem „y“, tvar dolní kličky písmene „y“, která je neukončená, atd.

Obr. 16: „Zároveň“, „kterou“; vlevo vždy sporný materiál, vpravo srovnávací

Poslední příklad byl zvolen pro demonstraci dalších shodných znaků mezi sporným a srovnávacím materiálem. Na slově „Zároveň“ jsou opět patrné výrazné kličky u písmen „a“ a „o“, jakož i shodný způsob psaní písmene „Z“ – levotočivý náběhový tah a charakter celého písmene, klička, ostrý obrat, koncový oblouk a návaznost na další písmeno. Shodné je i psaní diakritických znamének, která jsou psána samostatně. Na obou slovech lze pozorovat též shodné písmeno „r“, psané ve všech čtyřech případech s kličkou a ostrým obratem, případně kličky u písmene „t“ a jeho celkový trojúhelníkovitý tvar, který byl patrný též v předchozím příkladu. Po porovnání sporného a srovnávacího materiálu je zřejmý převažující počet shodných znaků, a to jak v obecné rovině (sklon písmen, jejich velikost, levoběžnost primárních šířek, vysoká vázanost písma), tak v rovině zvláštní (shodné písmeno „V“, kličky u písmen „a“ a „o“, multikomponenta „být“, dále viz příklady výše). Z těchto důvodů proto lze vyslovit kategorický závěr, že J. P. je pisatelem sporného materiálu. 5.1.6. Závěr Pro toto pokusné písmoznalecké zkoumání byly analyzovány srovnávací materiály čtyř pisatelů, a byly vzájemně porovnávány s materiálem sporným v obecné i zvláštní rovině zkoumání. Byla použita metoda analytická, grafometrická a srovnávací, za pomoci metody intuitivní. Z pomůcek bylo užito skeneru, výpočetní techniky ke zvětšení materiálu, jeho rozdělení na části, a tvorbě pomocných čar k měření, dále pravítka k měření výšky a šířky písmen, a úhloměru ke zjištění sklonu písma. Ačkoli byly součástí zkoušek písma též zkoušky podpisů, žádná z osob nepoužila stejný podpis, jaký byl použit na sporném materiálu. Jelikož se jednalo o smyšlený podpis nacvičený, tedy nikoli v textové podobě, bylo možno předpokládat, že žádná z osob nemá techniku psaní tohoto podpisu nacvičenu; většina pisatelů proto pro zkoušku písma použila podpis textový.

- 79 -

Obr. 17: Podpisy „Věřitel“; nahoře podpis sporný, dole podpisy srovnávací: zleva K. V., K. H., P. Ch., J. P.

Srovnávací materiál J. P. byl zvolen jako poslední ze zkoumaných záměrně, a to z toho důvodu, aby byl u předchozích zkoumaných pisatelů kladen důraz na shodné a nikoli rozdílné znaky, a též aby byla zachována objektivita zkoumání těchto materiálů. Je zjevné, že byly-li by tyto materiály zkoumány až poté, co byl určen skutečný pisatel sporného materiálu, nebyla by písmoznalecká analýza provedena dostatečně důkladně; jelikož jako základní premisa tohoto zkoumání bylo stanoveno, že právě jeden z pisatelů srovnávacích materiálů je pisatelem sporného materiálu, bylo by v takovém případě evidentní, že zbylí tři pisatelé autory sporného materiálu býti nemohou.

5.2. Měněné písmo Cílem dalšího experimentu bylo zjistit, jaké jsou nejčastější zvolené formy měnění vlastního písma. Proveden byl jako reakce na výzkum, provedený Jiřinou Strakovou a Jiřím Strakou v 80. letech 20. století, a publikovaném v Československé kriminalistice, č. 2/1980 a 1/1983. Tito ve svém výzkumu analyzovali zkoušky písma 111 pisatelů, a zjistili jako nejčastější volenou formu změny písma změnu sklonu (87,3 %), dále volbu perličkového písma (20 %), zpomalení psacího pohybu (17,2 %), zvětšení absolutní velikosti písmen (15,4 %), či potlačení sekundárních šířek (15,4 %).158 Pro experiment, který byl proveden pro účely této práce, bylo devět osob vyzváno, aby napsaly požadovaný text formou opisu či diktátu (dle vlastní volby) svým běžným způsobem písma. Případně, účastnily-li se pokusu tytéž osoby, které se účastnily písmoznaleckého zkoumání, byl použit text napsaný za tímto účelem. Následně byly osoby vyzvány, aby tentýž text napsaly znovu, avšak s cílenou změnou

158

STRAKOVÁ, Jiřina. Způsoby měnění písma – přehled četnosti používaných způsobů. Československá kriminalistika. 1980, č. 2, s. 136.

- 80 -

vlastního písma, aby je nebylo možno na základě napsaného textu písmoznalecky identifikovat. Následně, měnila-li daná osoba své písmo pouze tím, že psala hůlkovým nebo perličkovým písmem namísto písma kurzívního, byla vyzvána, aby se pokusila o změnu svého kurzívního písma. Pro statistické účely budou počítány jednotlivé formy změn písma, tedy použila-li osoba více způsobů změny, budou započítány všechny tyto způsoby. Výsledky experimentu byly následující. Nejčastějším způsobem změny písma byla změna sklonu, tedy obdobně jak zjistil dřívější experiment (7 výskytů). Dále následovalo celkové zpomalení kurzívního písma a návrat ke školní normě (4 výskyty), volba perličkového namísto hůlkového písma (3 výskyty) a zúžení písma (3 výskyty, z toho dvakrát potlačení sekundárních šířek – zmenšení spojů mezi písmeny a zmenšení primárních šířek – zúžení jednotlivých písmen, jednou pouze potlačení sekundárních šířek). Dvakrát se objevilo zvětšení absolutní velikosti písmen a změna tvaru jednotlivých písmen, přičemž jednou v nahrazování perličkových písmen kurzívními a naopak, jednou ve volbě hranatých tvarů písmen; druh měnění, který autoři dřívějšího experimentu popisovali, ale sami jej nevypozorovali. Pro přehlednost jsou výsledky zaneseny do tabulky níže a dále jsou ukázány některé příklady technik změn písma.159

Způsob měnění písma změna sklonu zpomalení a návrat ke školní normě perličkové písmo potlačení sekundárních šířek zmenšení primárních šířek kurzívní písmo namísto perličkového změna techniky psaní jednotlivých písmen hůlkové písmo hranaté tvary písmen výškové poměry jednotlivých písmen

159

Dále viz přílohu č. 9 této práce

- 81 -

Počet pisatelů, kteří jej použili (z celkového počtu 9) 7 4 3 3 2 2 1 1 1 1

Obr. 18a: Spontánní písmo

Obr. 18b: Úmyslně měněné písmo (změna tvarů písmen – hranaté tvary)

Bylo zjištěno, že u každého z pisatelů se objevily nejméně dvě formy změny; právě změna sklonu byla vždy doplněna nejméně jedním z jiných způsobů měnění. Velmi častá byla právě volba jiného způsobu psaní, než jaký pisatel běžně používal, tedy kurzívní za perličkové písmo, či naopak. U žádného z pisatelů změnou nevymizely všechny individuální identifikační znaky; nejvíce znaků bylo zachováno právě při změně sklonu či zpomalení a návratu ke školní normě, naopak nejméně při volbě hranatých tvarů písmen či volbě jiného způsobu psaní. Bylo nicméně ověřeno, že čím déle daný pisatel psal měněným písmem, tím více se vytrácely změněné znaky a objevovaly se znaky pisatele; případně nebyli pisatelé důslední při změně písma a některá slova psali zcela beze změny. U každého z pisatelů se tak v jeho měněném písmu zachovaly alespoň částečně jeho individuální znaky.

5.3. Změna polohy při psaní Následující experiment byl proveden k ověření hypotéz, představených v kapitole 2.3.1 této práce, zkoumající vnější faktory, které mohou působit při psaní. Byl zkoumán faktor jediný, totiž poloha pisatele, a vzájemně byly porovnávány poloha vsedě s horizontální podložkou, ve stoje s horizontální podložkou a ve stoje s podložkou vertikální. Jedná se o psací polohy nejčastější, přičemž první lze považovat za polohu běžnou, druhá je častá při psaní např. na přepážce na poště či na úřadě, popř. ve spěchu; třetí poloha pak při psaní na plakáty či letáky na zdi visící, popř. rovněž ve spěchu a při absenci vodorovné podložky. Za účelem tohoto experimentu bylo vyzváno taktéž devět osob, v osmi případech shodných s těmi z předchozího experimentu, aby napsaly určitý - 82 -

text o délce přibližně šesti řádků vsedě, a to dle vlastní volby diktátem či opisem. Následně tentýž text a toutéž formou psaly ve stoje u stolu, a poté ve stoje u okna, zdi či dveří. Jelikož bylo předem očekáváno, že mnohem více bude na písmo působit psaní u vertikální podložky, spíše než u podložky horizontální, pokus s horizontální podložkou ve stoje byl proveden pouze se šesti osobami. Pokusem bylo zjištěno, že objevila-li se určitá změna u horizontální podložky, objevila se též při psaní u podložky vertikální, pouze s větší intenzitou, existovaly zde však výjimky. U jednoho z pisatelů se u psaní ve stoje u stolu objevil větší tlak při psaní, u zdi naopak menší; popřípadě se u psaní ve stoje u stolu neobjevilo vůbec zvětšení písmen, naopak při psaní u zdi vždy. Výsledky tohoto experimentu, tedy jaké změny se projevily s jakou četností, budou opět zaneseny do tabulky níže; jelikož se však psaní u vertikální podložky projevilo v písmu mnohem silněji, bude pracováno pouze s touto psací polohou. Celkovým dojmem z písemností, psaných u vertikální podložky, byla značná neuspořádanost textu a jeho menší čitelnost; tyto znaky však nejsou do tabulky zaneseny, neboť jsou veskrze intuitivní. Změna v písmu při psaní na vertikální podložce zvětšení mezer mezi slovy zvětšení mezer mezi řádky zvětšení absolutní velikosti písmen snížení tlaku zvětšení spojů či mezer mezi písmeny změny základny řádku větší variabilita velikosti písmen změna sklonu

Počet pisatelů, u kterých se projevila (z celkového počtu 9) 8 7 6 4 3 3 2 1

Experimentem bylo zjištěno, že zásadní změnou je zvětšení písmen, mezer mezi slovy, mezer mezi řádky, případně zdůraznění sekundárních šířek, tedy prodloužení spojů mezi písmeny, popř. zvětšení mezer mezi nimi, bylo-li psáno převážně perličkovým písmem, případně též změna základny řádku – v jednom případě její zvlnění, ve druhém její stoupající charakter, ve třetím srovnání jejího klesajícího charakteru. Jednou se objevila též změna sklonu, jeho nárůst o cca 10-15 %. Hlavní změny, které byly zjištěny, tedy zvětšení různých znaků v písmu, lze přisoudit ztrátě opory lokte při psaní a výraznému ztížení koordinace při vedení psacího tahu.

- 83 -

Výzkum vlivu, jaký má na písmo změna psací polohy, je bezesporu významný pro praktické písmoznalecké zkoumání; objevuje-li se např. změna sklonu mezi vlivy psací polohy, a je-li nejčastějším způsobem úmyslného měnění písma, je znalost této souvislosti důležitá k odlišení těchto úmyslných a neúmyslných změn. Jelikož se též projevené změny objevily nikoli samostatně, vždy v komplexu jiných změn, je díky tomu rozpoznání psací polohy poměrně snadnou záležitostí; samozřejmě za předpokladu znalosti těchto vlivů na písmo. Budou-li vyšetřovateli, který shromažďuje sporný materiál pro potřeby písmoznalecké expertizy, známy okolnosti, za kterých tento materiál vznikal, bude možné těmto okolnostem přizpůsobit též zkoušky písma a žádat na jejich základě také příslušné ukázky písma; bude-li sporný materiál psán např. vestoje na horizontální podložce, bude mnohem vhodnější použít pro ukázky písma text, psaný např. na úřední či poštovní přepážce. Pro demonstraci jsou níže představeny některé porovnávané materiály.160

Obr. 19a: Text psaný vsedě na vodorovné podložce

Obr. 19b: Text psaný vestoje na svislé podložce; projevilo se zvětšení písmen, mezer mezi řádky a změna sklonu

5.4. Vliv alkoholové intoxikace na písmo Poslední experiment byl proveden v souvislosti s kapitolou č. 2.3.3 této práce, za účelem zkoumání vlivu, jaký má alkoholová intoxikace na ruční písmo. Tento experiment se podařilo provést pouze s jediným účastníkem, který však pod pečlivým dohledem a v pravidelných časových intervalech konzumoval alkoholické nápoje. Pisatel, K. S., zkonzumoval 1 sklenici tvrdého alkoholu (40 %) o objemu 40 ml, 8 sklenic vína (12 %) o objemu cca 180 ml, a opět 1 sklenici tvrdého alkoholu (40 %); 160

Dále viz přílohu č. 10 této práce

- 84 -

celkem tedy 10 sklenic v pravidelném intervalu 20 min. Po konzumaci každé sklenice napsal pisatel diktátem tutéž větu, a to: „Alkohol nemá žádný vliv na mé písmo ani na mé chování a nepozoruji na sobě při pití žádné změny“, a připojil svůj podpis.161 Změny se v písmu začaly projevovat po konzumaci třetí sklenice, základna řádku získala klesající směr a začíná se objevovat nerovnoměrná velikost písmen. Po páté sklenici navíc dochází ke zvětšení absolutní velikosti písmen, k prodloužení dolních kliček a tahů a základna řádků začíná být mírně zvlněná. Po šesté sklenici se oslabuje tlak při psaní a dochází k výraznému prodlužování koncových tahů a diakritických znamének. Po sedmé sklenici je již základna řádku zvlněná, velikost písmen vysoce nerovnoměrná – střední výšky se pohybují od 1 do 6 mm, začínají se objevovat lomené tahy. S osmou sklenicí je již zcela patrná intoxikace, je narušen psací pohyb; objevují se tahy zdvojené a opravné, dolní kličky jsou výrazné, je zřejmá disimulace – snaha o vtěsnání slov na řádek jako před intoxikací, ač je velikost písmen nepoměrně vyšší, tato se však v menší míře objevovala i dříve. Změny jsou mnohem výraznější po deváté sklenici, základna řádku je silně klesající a zvlněná, písmo je výrazně zvětšené a vysoce nepravidelné, a to jak z hlediska výšky i šířky; výrazně snížená je též vázanost textu, vymizela již disimulace a snaha o vtěsnání textu na řádek. Byly-li dosud od sebe řádky alespoň pravidelně vzdálené, s desátou sklenicí se vytrácí i tato vlastnost; ač jde pouze o tři řádky textu. Písmo je, dá se říci, zcela chaotické, střední výšky se pohybují od 2 do 8 mm, rovné tahy jsou výrazně prodloužené; je zcela patrná ztráta drobné motoriky a koordinace. Zvláštní jev se objevuje u slova „Alkohol“, jehož počáteční písmeno „A“ bylo od první do deváté sklenice psáno hůlkovým písmem, pouze u prvního a posledního textu je psáno písmem kurzívním. V textu se objevují pravopisné chyby, respektive se vytrácí paměť na přesné tvary písmen (písmeno „n“ s obloučkem navíc u slova „na“, oblouk navíc ve slově „pití“ mezi písmeny „p“ a „i“, atd.). Pro ukázku je níže přiložen text, napsaný před začátkem konzumace a po konzumaci desáté sklenice; dále viz přílohu č. 10 této práce.

Obr. 20a: Text, napsaný za střízlivého stavu 161

Příslušné materiály po konzumaci 0, 3, 5, 6, 7, 8, 9 a 10 sklenic jsou přílohou č. 11 této práce.

- 85 -

Obr. 20b: Text, napsaný po konzumaci desáté sklenice alkoholického nápoje

Na podpisu se konzumace projevila obdobným způsobem jako na samotném textu; do osmé sklenice bylo stále při porovnání běžného podpisu patrné, že se jedná o podpis téže osoby. Po deváté sklenici se již schopnost jemné koordinace pohybů vytratila podstatně, v podpisu se navíc objevují diakritická znaménka, ač je běžný podpis neobsahuje, navíc jsou psána na místech, kde se ve jméně osoby nenalézají (háček umístěn nad jménem, ač náleží k příjmení). Po desáté sklenici již zcela vymizela snaha o vytvoření vlastního podpisu, vzniklý podpis je pouze zvlněnou čarou se sklonem, který přibližně odpovídá podpisu. Pro ukázku je přiložen podpis před konzumací, po konzumaci osmé, deváté a desáté sklenice.

Obr. 21: Podpisy pisatele;nahoře: vlevo před konzumací, vpravo po vypití osmé sklenice; dole: vlevo po vypití deváté sklenice, vpravo po vypití desáté sklenice.

Je zřejmé, že znalost vlivu alkoholové intoxikace na písmo je stejně důležitá jako znalost jiných faktorů, které na písmo působí. Jde pravděpodobně též o nejčastější z vnitřních faktorů, bezesporu se jedná o faktor častější, než různé psychotické poruchy. Pro vyšetřovatele je tak nesporně důležité znát znaky, v nichž se intoxikace projevuje, a odlišit tyto změny např. od úmyslně měněného písma. Navíc si lze představit, jak bylo zmíněno výše, že bude jako srovnávací materiál figurovat právě směnka či smlouva,

- 86 -

napsaná či podepsaná pod vlivem alkoholové intoxikace, popř. že budou znalci předloženy v době intoxikace psané ukázky písma, či že se případně zkoušená osoba dostaví rovněž na zkoušky písma pod vlivem etanolu, a z těchto důvodů je nezbytné, aby byly orgánům činným v trestním řízení známy změny, které tento faktor v písmu jednotlivce způsobuje. Je pravdou, že alkohol a psychické poruchy mohou ve svém důsledku vést k velice podobným změnám v písmu, a pouze na základě písma je nemusí být možno od sebe rozeznat, nicméně závěr o psychické poruše pisatele může znalec či vyšetřovatel učinit na základě jiných důkazů, zejména svědeckých výpovědí; konzumace tří či pěti menších sklenic vína, při nichž se již změny v písmu projevují, nemusí být z jiných důkazů seznatelná.

- 87 -

Závěr Kriminalistická identifikace ručního písma absolvovala za dlouhá staletí své existence, respektive existence písmoznalecké disciplíny, dlouhý vývoj, počínaje jejím vývojem spjatým s grafologií, následným oddělením těchto disciplín, odůvodněným vědeckým charakterem písmoznalectví a polovědeckou povahou grafologie, aby s touto byla stále do dnešních dnů zaměňována, a to i ve vyšetřovacích kruzích. Do nedávné doby písmoznalectví nepodléhalo výraznému technickému vývoji, užívalo neměnných postupů a prostředků, a bylo využíváno převážně k identifikaci pisatele souvislých textových projevů, výhružných dopisů, pomlouvačných listin, apod. S rozvojem výpočetní techniky se tato disciplína nicméně přizpůsobila technickému rozvoji, a v současné době používá metody a prostředky, které výrazně usnadňují práci s materiály, zejména oproti stavu v polovině osmdesátých let dvacátého století, v době vzniku publikace Blažka a Valešky. Byly-li zde obavy, že s útlumem ručně psaných dokumentů bude písmoznalectví na ústupu, a bude jej využíváno pouze v minimální míře, lze s povděkem říci, že tyto obavy se nenaplnily. Písmoznalectví se naučilo velmi rychle adaptovat moderním trendům, od souvislých písemných projevů se jeho pozornost zaměřila na podpisy, a to na zjišťování jejich pravosti a autorství podpisů padělaných. Vyskytuje-li se ve společnosti čím dál méně ručně psaných písemností, důležitost podpisů se nemění, ba naopak s rozvojem ekonomických vztahů a smluvní autonomie narůstá. Jen díky této adaptaci si tak písmoznalecká expertiza stále drží své stabilní místo mezi kriminalistickými identifikačními metodami, a lze očekávat její plynulý rozvoj i v budoucích letech. Neustále vznikají nové metody a technické prostředky, které jsou do expertízní činnosti teprve zaváděny, a jejich masové rozšíření je otázkou budoucnosti. Velký podíl na tomto rozvoji má celosvětová spolupráce písmoznaleckých expertů, zejména Evropská síť forenzních institucí ENFSI 162 a zejména její pracovní skupina pro písmoznalce, Evropská síť forenzních znalců na ruční písmo, ENFHEX163.

162 163

European Network of Forensic Science Institutes European Network of Forensic Handwriting Experts; obojí http://www.enfsi.eu

- 88 -

Cílem této práce bylo představit písmoznalectví jako disciplínu kriminalistické identifikace, objasnit její metody a způsoby činnosti, a představit tyto metody na konkrétních příkladech a provedených experimentech. Dovolím si tvrdit, že tento cíl práce byl splněn. V první kapitole práce byl vymezen pojem písmoznalectví a kriminalistické identifikace podle ručního písma, představena stručná historie této disciplíny a byla vymezena vůči ostatním vědním oborům. V následující kapitole byl krátce představen vznik písemného návyku a faktory, které na něj působí. Ve třetí kapitole již byly zkoumány jednotlivé objekty, které písmoznalectví zkoumá, načež ve čtvrté kapitole byl popsán proces samotné expertizy a na vyšetřovacích spisech státního zastupitelství ukázáno, v jakých trestních věcech je písmoznalecká expertiza nejčastěji prováděna. Cílem experimentální části bylo aplikovat poznatky z předchozích částí na vlastní písmoznalecké zkoumání, přičemž prostřednictvím daných metod byl po analýze získaných materiálů bezpečně určen pisatel sporné písemnosti. Cílem dalších experimentů bylo ověření hypotéz, představených v jiných částech práce, a to zjištění vlivu změn písařské polohy na písmo, vlivu alkoholové intoxikace na písmo, a způsobů, jakými nejčastěji dochází k úmyslné změně vlastního písma. Po provedení těchto experimentů lze říci, že hypotézy byly ověřeny, změna písařské polohy měla na písmo očekávaný vliv, způsobený ztrátou opory lokte a snížením koordinace pohybů zápěstí a ruky. Alkoholová intoxikace vedla především ke snížení čitelnosti písma, jeho zvětšení a narušení základny řádku. Hypotéza ohledně úmyslné změny rukopisu byla rovněž ověřena, kdy nejčastější formou změny byla změna sklonu písma, případně jeho zpomalení či volba perličkového písma; jednalo se o obdobné změny, jaké zjistili autoři experimentu, představeného v příslušné kapitole této práce. Písmoznalectví je tedy velice důležitou metodou kriminalistické identifikace, a přestože nejsou písmoznalecké posudky požadovány u nejzávažnějších trestných činů, jde o trestné činy, které mohou mít dalekosáhlé hospodářské důsledky. Ač také není metoda identifikace podle ručního písma jednou z nejčastěji využívaných, a ač je písmoznaleckých posudků požadováno poměrně méně ve srovnání s jinými metodami, je bezpochyby metodou, která po staletí své existence neztratila nic na své důležitosti.

- 89 -

Seznam použitých zdrojů Knižní zdroje BLAŽEK, Petr, Jiří VALEŠKA a Viktor PORADA. Expertiza ručního písma. 1. vyd. Praha: Kriminalistický ústav VB, 1984 BLAŽEK, Radovan. Písmoznalectvo v kriminalistike a v trestnom konaní. Vyd. 1. Bratislava: Právnická fakulta Univerzity Komenského, 2011, 198 s. ISBN 978-80-7160298-9 FANTA, Otto. Soudní grafologie. In: ŠEJNOHA, Josef. Systém kriminalistického vzdělání. Praha: F. Kodym, 1936, str. 265 a násl. LOCARD, Edmond. L’expertise des documents écrits : Les correspondances secrets : Les falsifications. Lyon: Desvigne, 1936, 1014 s. NORWITCH, Frank H. a Howard SEIDEN. Questioned Documents. STUART, James H. (ed.), Jon J. NORDBY (ed.). Forensic science: an introduction to scientific and investigative techniques. 2nd ed. Boca Raton: CRC Press, 2003, s. 423-431. ISBN 08493-1246-9 SAFERSTEIN, Richard. Criminalistics: an introduction to forensic science. 3rd ed. New Jersey: Prentice Hall, 1987, XI, 500 s. ISBN 0-13-193269-1 MUSIL, Jan, Zdeněk KONRÁD a Jaroslav SUCHÁNEK. Kriminalistika. 2. přeprac. a dopl. vyd. Praha: Beck, 2004, XXIII, 583 s. ISBN 80-7179-878-9 OSBORN, Albert S. Questioned Documents. 2nd ed. New York: Boyd printing company, 1952, 736 s. PORADA, Viktor a Jiří STRAUS. Kriminalistika: (výzkum, pokroky, perspektivy). Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, 699 s. ISBN 978-80-7380-4770 STRAUS, Jiří a kol. Kriminalistická technika. 3. rozš. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, 446 s. ISBN 978-80-7380-409-1 STRAUS, Jiří a František VAVERA. Dějiny kriminalistiky. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2012, 441 s. ISBN 978-80-7380-370-4 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád: komentář. 7. dopl. a přeprac. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, 1898 s., ISBN 978-80-7400-465-0.

- 90 -

Časopisecké články BARTONÍKOVÁ, Dagmar a Marek FRYŠTÁK. Znalecké zkoumání a písmoznalectví a jejich význam v trestním řízení. Trestněprávní revue. 2011, č. 12, s. 345-352. BECK, Jan. Handwriting of the alcoholic. Forensic Science International. 1985, č. 28, s. 19-26. BECK, Jan. Sources of Error in Forensic Handwriting Evaluation. Journal of Forensic Sciences. 1995, č. 1, s. 81 BLAŽEK, Petr. Přibírání znalce v oboru Kriminalistického ústavu. 1996, č. 1, s. 12.

písmoznalectví.

Odborná

sdělení

BUQUET, Alain. Automated Recognition of handwriting and signatures. International Criminal Police Review. 2000, č. 483, s. 10-18. DUFEK, M. Grafická expertisa v kriminální službě. Knižnice SNB. 1953, č. 4, s. 5-46 HANYKOVÁ, Jarmila. Aktuální otázky identifikace osob podle ručního písma. Acta Universitatis Carolinae. Iuridica. 1990, s. 33-64. HERZEG, Jiří. Zásada „nemo tenetur“ a práva obviněného v trestním řízení. Bulletin advokacie. 2010, č. 1-2, s. 38 KRAJNÍKOVÁ, Magdalena a Jaroslava SAMKOVÁ. Písmoznalecký posudek, důkaz v trestním řízení (porovnání slovenské a české právní úpravy). In: Pokroky v kriminalistice 2012 : sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference konané 12. září 2012 na Policejní akademii České republiky v Praze. Praha. 2012. MUSILOVÁ, Václava. Písmoznalecké revizní posudky v širších souvislostech aneb Grafolog není písmoznalec! Kriminalistický sborník. 2009, č. 5, s. 37-42 STINSON, Marie D. A Validation Study of the Influence of Alcohol on Handwriting. Journal of Forensic Science. 1997, č. 3, s. 411-415. STRAKA, Jiří. Písmoznalectví – expertiza ručního písma jako významný důkaz v trestním i občanskoprávním řízení. Trestní právo. 2006, č. 4, s. 4-6. STRAKA, Jiří. Optimalizace zařízení LUCIA pro využití ke zkoumání rukopisů, zejména podpisů. Kriminalistika. 2004, č. 3, s. 161-168. STRAKA, Jiří. Písmoznalectví versus grafologie. Kriminalistický sborník. 2003, č. 4, s. 44-45. STRAKA, Jiří. Význam objektivizace písmoznaleckého zkoumání a současné možnosti tohoto procesu. Kriminalistika. 1996, č. 1, s. 44-48. STRAKA, Jiří. K pojmu spontánnost v procesu zkoumání ručního písma. Kriminalistika. 1995, č. 2. - 91 -

STRAKA, Jiří. Současné možnosti rozvoje a objektivizace zkoumání ručního písma. Kriminalistická společnost. 1994, č. 1, s. 8-10. STRAKA, Jiří. Je podpis vždy dostatečnou právní zárukou?. Československá kriminalistika. 1991, č. 2, s. 138-141. STRAKA, Jiří a Václava MUSILOVÁ. K problematice pravděpodobnostních závěrů znaleckých posudků. Československá kriminalistika. s. 342-348. STRAKA, Jiří, Jan ZIMMER a Jan CHMELÍK. Interpretace pravděpodobnostních závěrů písmoznaleckého zkoumání. Karlovarská právní revue. 2010, s. 52-60. STRAKOVÁ, Jiřina. Způsoby měnění písma – přehled četnosti používaných způsobů. Československá kriminalistika. 1980, č. 2, s. 129-137. STRAKOVÁ, Jiřina a Jiří STRAKA. Měněné písmo. Československá kriminalistika. s. 28-37. STRAUS, Jiří a František Vavera. Vývoj kriminalisticko-technické metody – identifikace osob podle ručního písma. Kriminalistický sborník. 2008, č. 3, s. 52-55. STREIT, Corinne. The hidden message in handwriting. Law Enforcement Technology. 2001, č. 9, s. 96-101. VALEŠKA, Jiří. Problematika kategorických a pravděpodobnostních závěrů znaleckých posudků. Bulletin advokacie. 1995, č. 3, s. 13-20. VALEŠKA, Jiří. Kvalitní srovnávací materiál – předpoklad úspěšné expertizy ručního písma a podpisu. Bulletin advokacie. 1994, č. 9, s. 19-28. ZIMMER, Jan, Miroslav Bílek a Jaroslava Samková. K diskuzi o nově navrhovaném konceptu adresných a neadresných závěrů písmoznaleckého zkoumání. Státní zastupitelství. 2014, č. 2, s. 24-29. ZIMMER, Jan. Znalecké zkoumání podpisů snímaných dotykovými tablety. Kriminalistka. 2011, č. 4, s. 292-300 ZIMMER, Jan. Syntetické písmo. Karlovarská právní revue. 2010, č. 1, s. 88-93.

Závěrečné práce ZIMMER, Jan. Posuzování pravosti podpisů snímaných dotykovými tablety. Praha, 2013. Bakalářská práce. Policejní akademie ČR.

- 92 -

Internetové zdroje GUILLAUME, James. Maitres écrivains. In: L'Institut français de l'Éducation [online]. [cit. 2015-02-22]. Dostupné z: http://www.inrp.fr/editionelectronique/lodel/dictionnaire-ferdinand-buisson/document.php?id=3106 KATZ, D. Some graphological experiments with the Scriptochronograph. L'année psychologique. 1949, č. 1, s. 585-591. [online]. [cit. 2015-06-23]. Dostupné z: http://www.persee.fr/web/revues/home/prescript/article/psy_00035033_1949_hos_50_1_8475 LENCOVÁ, Radana. Comenia Script - ukázky písma. Radana Lencová [online]. [cit. 2015-06-23]. Dostupné z: http://www.lencova.eu/cs/uvod/comenia_script/comenia_script_ukazky NIELS, Ralph, Louis VUURPIJL a Lambert SCHOMAKER. Introducing TRIGRAPH Trimodal writer identification. In: Ralphniels.nl [online]. 2005 [cit. 2015-03-31]. Dostupné z: http://ralphniels.nl/pubs/niels-introducingtrigraph.pdf STEINHÄUSELOVÁ, Dagmar. Základy psychologie písma – grafologická abeceda I. Díl. In: Středisko psychologických služeb [online]. [cit. 2015-06-23] Dostupné z: http://www.spsbrno.cz/sps/odborna-literatura/psychologie-pisma WELLINGHAM-JONES, P.: Mouth-Writing by a Quadriplegic. Perceptual and Motor Skills. 1991, č. 72, s. 1324-1326. [online]. Dostupné z: http://www.amsciepub.com/doi/abs/10.2466/pms.1991.72.3c.1324?url_ver=Z39.882003&rfr_id=ori:rid:crossref.org&rfr_dat=cr_pub%3dpubmed Comenia Script jako alternativní písmo pro školáky. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [online]. 2012 [cit. 2015-06-23]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/ministerstvo/novinar/comenia-script-jako-alternativni-pismo-proskolaky Evidence znalců a tlumočníků [online]. [cit. 2015-06-23]. Dostupné z: http://datalot.justice.cz/justice/repznatl.nsf/0/63DCE0219C829011C1257E22006A09B4 Ghostwriter - Owner’s Manual. Automated Signature Technology [online]. 2011 [cit. 2015-04-02]. Dostupné z: http://www.signaturemachine.com/forms/PDF/Ghostwriter.pdf MarSurf. Surface Texture Measuring Instruments and Systems. Deterco [online]. [cit. 2015-03-31]. Dostupné z: http://www.deterco.com/products/Mahr%20Federal/Perthometer_M1.pdf Šarlatánka s razítkem úředního znalce kriminalizuje nevinné. Česká televize [online]. 2011 [cit. 2015-06-30]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-nact24/127703-sarlatanka-s-razitkem-uredniho-znalce-kriminalizuje-nevinne/ - 93 -

Legislativní prameny Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník Zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád Vyhláška č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících.

Judikatura Nález Ústavního soudu ze dne 1. 10. 1998, sp. zn. III. ÚS 87/98 Nález Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 29/2000 Nález Ústavního soudu ze dne 11. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 528/06 Rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. 2 T 76/2011

- 94 -

Seznam příloh Příloha č. 1: Záznam podpisů kronikáře na obecní kronice Příloha č. 2: Ukázky písma Comenia Script Příloha č. 3: Sporný materiál Příloha č. 4: Zadání zkoušek písma Příloha č. 5: Srovnávací materiál – K. V. Příloha č. 6: Srovnávací materiál – K. H. Příloha č. 7: Srovnávací materiál – P. Ch. Příloha č. 8: Srovnávací materiál – J. P. Příloha č. 9: Ukázky spontánního a úmyslně měněného písma Příloha č. 10: Ukázky písma psaného vsedě na vodorovné podložce, vestoje na vodorovné podložce a vestoje na svislé podložce Příloha č. 11: Ukázka písma psaného před konzumací alkoholických nápojů, a po konzumaci 3, 5, 6, 7, 8, 9 a 10 sklenic alkoholického nápoje Příloha č. 12: Příloha č. 3 Závazného pokynu policejního prezidenta č. 100/2001 Příloha č. 13: Anonymizovaný rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. 2 T 76/2011. Přílohy 1-11 jsou v následující části číslovány, přílohy č. 12 a 13 jsou dále neoznačeny.

- 95 -

Resumé Cílem této práce je představit kriminalistické zkoumání ručního písma jako jednu z metod kriminalistické identifikace, popsat metody a způsoby její činnosti a demonstrovat tyto metody na konkrétních příkladech. Cílem experimentální části práce je aplikovat poznatky, popsané v práci, na vlastní písmoznalecké zkoumání, provedené autorem práce, a experimentálně ověřit některé hypotézy této práce, konkrétně některé vliv některých faktorů na písmo, a zjistit, jaké nejčastější změny se objevují při snaze o úmyslné měnění vlastního rukopisu. První kapitola práce se zaměřuje na popis pojmu písmoznalectví, stručně zkoumá historii tohoto oboru, a zkoumá jeho vztahy, souvislosti a odlišnosti od ostatních příbuzných vědních oborů, zejména grafologie. Druhá kapitola analyzuje proces vzniku písařského návyku, vliv školní normy písma na tento návyk, a zkoumá některé vnější a vnitřní faktory, které na písmo působí. Ve třetí kapitole jsou popsány některé hlavní objekty zkoumání písmoznalecké expertizy, především je zde vymezen sporný a srovnávací materiál, popsán jejich vztah k trestnímu právu procesnímu, a jsou stručně rozebrány některé znaky písma, které jsou konkrétně zkoumány. Krátce se tato kapitola věnuje rovněž zkoumání podpisů, na něž se v současné době písmoznalectví soustředí především, či zkoumání úmyslně měněného písma. Čtvrtá kapitola usiluje o vysvětlení procesu písmoznaleckého zkoumání, přičemž popisuje metody a fáze této expertizní činnosti, a zabývá se technickými prostředky, jichž je při této činnosti využíváno. V této části je kladen důraz především na nové technické prostředky, které jsou buďto již v praxi využívány, nebo jsou do ní teprve zaváděny a mohou expertizní činnost v mnohém usnadnit. V závěru této části jsou také představeny poznatky, získané z vyšetřovacích spisů Okresního státního zastupitelství v Ostravě, společně s analýzou, v jakých trestních věcech jsou písmoznalecké posudky požadovány nejčastěji. Pátá kapitola obsahuje popis a výsledky provedených experimentů, a to jednak vlastního písmoznaleckého zkoumání, jehož cílem bylo zjištění neznámého pisatele sporného materiálu, za použití metod, popsaných v této práci, dále byl zkoumán vliv změny písařské polohy a vliv alkoholové intoxikace na písmo, a poslední experiment byl proveden s cílem zjistit, jaké jsou nejčastější formy úmyslného měnění vlastního písma. - 126 -

Summary Forensic Handwriting Examination The aim of this thesis is to introduce the Forensic handwriting examination as one of the disciplines of Forensic identification, to describe its methods and procedures, and to demonstrate them on specific examples. The aim of the practical part of the thesis is to apply the findings described in the theoretical part of the thesis to the handwriting examination carried out by the author of the thesis, to experimentally verify some of hypotheses presented in the thesis, such as the influence of various factors on the handwriting of an individual, and to examine the most frequent methods of deliberate alteration of one's handwriting. The first chapter of the thesis is focused on the definition of the term “Handwriting Examination”, on a brief examination of the history of this branch of forensic science, and on the analysis of its relations to other fields of forensic science, especially to the graphology. The following chapter describes the procedure of establishing one's handwriting habits, the influence of the Czech handwriting system taught to children, and some of the internal and external factors which influence one's handwriting. The third chapter examines the major subject matters of handwriting examination, describes several specific attributes of letters, differentiates between the terms “questioned document”, and “standards of comparison” and analyses the relation of these terms to the criminal procedural law. Apart from that, this chapter focuses on the examination of signatures, which are nowadays of particular interest of forensic handwriting examination, and on the examination of deliberately altered handwriting. The fourth chapter aims towards explaining the procedure of the handwriting examination per se and describes the methods and stages of the examination and some of the technical means used. This part focuses primarily on the new technical devices capable of facilitating the process which either have already been put into practice or are being introduced to forensic handwriting examination experts. The end of this chapter

- 127 -

summarizes the pieces of information obtained from the police files provided by the District Attorney's Office of Ostrava. The last chapter describes four experiments which have been carried out and their results. The first one is the author's own handwriting examination aimed at determining the authorship of a questioned document with the use of the methods described in this thesis. It is followed by the analysis of the influence of different writing positions on one's handwriting, the influence of alcoholic intoxication on one's handwriting, and by a statistical analysis of the most frequent means of intentional alteration of one's handwriting.

- 128 -

Klíčová slova: Kriminalistické zkoumání ručního písma, písmoznalectví, ruční písmo, kriminalistika, kriminalistická identifikace

Key words: Handwriting examination, handwriting, forensic science, forensic identification

- 129 -