BEJVÁVALO Ve čtvrtek 23. 10. se plumlovská škola na 1. stupni přeměnila v řemeslné dílny. V rámci projektu Bejvávalo. Projekt byl finančně podpořen Olomouckým krajem v Programu podpory environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty Olomouckého kraje pro rok 2014. Vznikly zajímavé ukázky tvořivých dílen, ve kterých si ţáci vyzkoušeli různá řemesla, seznámili se s historií řemesla, jeho vývojem a současným stavem. V nabídce bylo devět dílen, mezi kterými děti den dopředu pečlivě vybíraly a volily. Byly prezentovány dílny Perníkářství, Drhání, Sedlák s výrobou mléka, másla, Košíkářství, Krejčovství s výrobou hraček, Pekařství, Loutkářství, Krejčovství - šití pytlíčků, Barvířství - způsoby barvení látek. Děti se mnohému přiučily, vyzkoušely si řemeslnou práci a vytvořily hotový mléčný výrobek, loutku, košíček, batikovaný pytlík a polštář, upekly housku a nazdobily perníčky, ušily hračku nebo pytlík, udrhaly šperk, opasek. Hotové výrobky byly vystaveny a prezentovány ve sborovně, loutkaři zahráli krátkou pohádku všem dětem, produkty k jídlu zájemci ochutnali ve školní jídelně formou ochutnávky. Příprava těchto dílen byla velmi náročná a velké uznání si zaslouţí paní učitelky z 1. stupně a také naše tři vychovatelky ze školní druţiny. Poděkování patří také některým rodičům, kteří pomáhali. Největší odměnou pro nás byly spokojené děti. Jak dílny probíhaly?
KREJČOVSKÁ DÍLNA – ŠITÍ PLÁTĚNÝCH PYTLÍČKŮ V krejčovské dílně se děti seznámily s historií ručního šití. Vysvětlili jsme si, ţe šití je jedna z nejstarších lidských technik, která se vyskytovala jiţ v pravěku a je propojena i s jinými obory lidské činnosti, např. s obuvnictvím, brašnářstvím či knihařstvím. Připomněli jsme si i některé známé pohádky, ve kterých se objevilo šití: Císařovy nové šaty, Krtek a kalhotky. V dílně si pak děti vyzkoušely různé druhy stehů a ušily si plátěný pytlíček na bylinky nebo sypaný čaj. Mgr. Eva Vránová
V dílničce KREJČOVSTVÍ jsme se nejdříve zamysleli nad tím, jak si lidé šili oděvy dříve a jak je to v současnosti, co potřebuje švadlena nebo krejčí pro svoje řemeslo? Prohlédli jsme si a vyzkoušeli spoustu věcí: jehly, špendlíky, knoflíky, nitě, zipy, krejčovskou křídu, metr a další. Pak uţ začalo tvoření. Výroba hračky – kočičky z textilu. Na začátku je navléknutí jehly, uzlík, pak přišívání knoflíků /očka a čumáček/, vyšívání fousků, nakonec sešití připravených částí z filcu. Všichni pracovali s velkým zaujetím, starší pomáhali mladším. On třeba i takový uzlík na niti dokáţe pozlobit. Sešívání jsme přerušili KNOFLÍKOHRÁTKAMI. Neposedný knoflík se dá nosit na hlavě, na dlani, na nártu nohy, na bříšku, s knoflíky se můţe vesele soutěţit. A po chvilce pohybu zpět ke kočičkám. Tvoření bylo radostně dokončováno. Některá kočička byla došita jako maňásek, jiná vyplněna rounem a po sešití je tu měkoučký mazlíček na hraní. Děvčata a chlapci vymysleli jména pro vlastnoručně vyrobené hračky a těšili se na to, aţ kočičku uvidí rodina nebo kamarádi. Eliška Krpcová, vychovatelka ŠD
SEDLÁK Dílna Sedlák byla zaměřena na ţivot sedláků v dřívější době. S dětmi jsme si povídali nejprve o zvířatech, které sedlák choval, řekli si, na co zvířata choval a prohlédli jsme si pořádně jeho krásný statek. Další část dílny byla zaměřená na jeden ţivočišný produkt – mléko. Ochutnávali jsme různé mléčné výrobky, poznávali různé druhy sýra poslepu, vyráběli jsme domácí máslo, bylinkové máslo, domácí pribináček,
domácí lučinu a kaţdý si vyrobil malou kuchařku mléčných dobrůtek. Na závěr celé dílny byli všichni účastníci pasování na odborníky na výrobu mléčných produktů. Všechny sedláky moc chválím a děkuji za aktivní přístup. Mgr. Petra Schwarzová PEKAŘ V dílně č. 6 se sešlo 15 zdatných pekařů a 2 pekařky. Nejprve jsme se seznámili s historií pekařského řemesla, zopakovali jsme si druhy obilí. Pomocí kartiček s názvy různých pokrmů a příloh jsme se rozdělili do 4 skupin. Kaţdá skupina v průběhu celého projektového dne navštívila 4 centra a vypracovala plakát. V 1. centru jsme zjistili recept na domácí chléb, v 2. centru jsme skládali báseň, ve 3. centru malovali pekaře – puzzle a v posledním centru jsme se naučili připravit těsto na chléb. Kaţdý pekař si z dílny odnesl nejen znalosti o pekařském řemeslu a jednoduchý recept na chléb, ale také vlastnoručně upečený, voňavý bochníček chleba. Mgr. Hana Finsterlová
PERNÍKÁŘSTVÍ Nezaměnitelná vůně perníku, koření a také čerstvě umleté kávy lákala všechny, kdo se objevili v blízkosti třídy paní učitelky Jany Zelené. Probíhala zde dílna řemesla starého více neţ 700 let – perníkářství. Děti se zde seznámily s historií tohoto voňavého řemesla, přečetly si příběh o tom, proč jsou zrovna Pardubice perníkem proslulé a posléze se pustily do zdobení perníčků. Perníková srdíčka jim upekla paní Dana Minxová, která společně s paní učitelkou dílnu vedla. Ţáci měli moţnost vyzkoušet si i vtlačování perníku do dřevěné formičky. Takto připravené perníky jim potom upekli kamarádi z dílny pekařské. Na dalším stanovišti se děti seznámily s kořením, které se tradičně do perníku dává a naučily se ho poznávat i podle vůně. Našli se i takoví přeborníci, kteří bezpečně poznali badyán, muškátový oříšek, anýz, skořici, hřebíček, fenykl i sušenou
citronovou kůru. Děti si také vyrobily vánoční dárkovou krabičku, ve které mohou svým blízkým darovat třeba právě perníčky. A co se v dílně všem nejvíc líbilo? Budete se divit, ale mletí kávy ve stoletém mlýnku. Jeţíšek se asi podiví, aţ zjistí, u kolika lidí se takový mlýnek dostal na seznam touţebně očekávaných dárků… Mgr. Jana Zelená KOŠÍKÁŘSTVÍ Před zahájením dílny byly děti velmi netrpělivé. Úvodem jsme přivítali hosta-mistra košíkářského řemesla pana Sofku. Děti se dozvěděly zajímavosti z historie nejstarší činnosti člověka KOŠÍKÁŘSTVÍ. Byla připravena výstavka košíků, ošatek, různých nádob a misek vyrobených z rozličného materiálu: z vrbového proutí - loupaného a neloupaného, slámy, lýka a naštípaných prouţků dřeva. Snad nejzajímavější část dílny bylo samotné pletení. Tovaryši se mohli rozhodnout o výběru svého konečného díla-košíku, klece, ošatky, ptáčka nebo šnečka. Materiál k pletení si však museli vytvořit sami. Pomocí papíru, špejle a techniky tzv. „ šoulání “ motaly děti jednotlivé ruličky, které spojovaly a tím vznikl onen materiál pro pletení. Pan Sofka předvedl základ a postup pletení košíku a dál bylo zapotřebí hodně trpělivosti, zručnosti a fantazie. Do košíku či klece si děti mohly uplést ptáčka a ozdobit ho peříčky různých barev. Vznikla tak skvělá dílna! Všichni tovaryši byli přijati do cechu „ KOŠÍKÁŘSKÉHO “. A právem! Za jejich zručnost, tvořivost, nadšení, výdrţ a zvídavost. Milada Konečná, vychovatelka ŠD
BARVÍŘSTVÍ Barvířská dílna byla velmi rychle zaplněna 17 dětmi, které se na činnost velmi těšily. Dílna probíhala ve školní druţině a její sloţení bylo věkově velmi různorodé. Zpočátku se děti seznámily s historií barvení látek. Zjistily, ţe lidé barvili látky pomocí přírodních barviv jiţ několik tisíciletí zpět v Africe a Asii. Dozvěděly se také, ţe i dodnes pracují některé
modrotiskové dílny například v Olešnici a ve Stráţnici. Postupně se děti seznámily s technikou batikování, s modrotiskem a tiskem na látku. Účastníci dílny mohli také zhlédnout ukázku modrotisku a batiky na internetu. Vše bylo připraveno: bavlněné plátno v podobě polštářků, pytlíčků, prostírání, provázek, barva na batikování, vosk pro voskovou rezervu – tedy pro modrotisk, ocet na máchání a barvy na textil pro otisk listů. Skupinky dětí se prostřídaly celkem na čtyřech stanovištích. Vyzkoušely si vyvazovanou a voskovou batiku, modrotisk při malování rozpuštěným voskem a otisk přírodnin – listů na látku. Vzniklo také plátěné prostírání. Děti měly veškerý materiál k dispozici. Pracovaly se zaujetím a pilně. Při vyplnění pracovního listu si potvrdily nové informace, které získaly. Vznikla zajímavá dílka. Děti si výrobky odnesly domů a pochlubily se svým blízkým se svou šikovností a umem. Bc. Šárka Zapletalová, vychovatelka ŠD
LOUTKÁŘSKÁ DÍLNA V této dílně se děti seznámily s tradicemi loutkářství, které bylo v dřívějších dobách zástupcem kultury, dostupným i v těch nejodlehlejších vískách. Loutkáři chodili po kraji a vedle klasických pohádek přehrávali lidem i příběhy, které slyšeli jinde. Proto známe nepřeberné mnoţství loutek od nadpřirozených pohádkových bytostí aţ po reálné postavy historické.
Děti se zde seznámily se dvěma základními typy loutek – javajkou a marionetou. Dokázaly říci, v čem se liší a se zájmem si vyzkoušely, jak se taková loutka-marioneta vodí. Také si připomněly řadu televizních loutkových seriálů pro děti, kde podle fotografií vzpomínaly a přiřazovaly správné názvy. Největší úspěch měly ukázky z Broučků i Jáji a Páji. Plyšoví maňásci na 3 i na 5 prstů vzbudili velký ohlas a kaţdé dítě se pochlubilo ostatním, jaké maňásky má doma a kterého má nejraději. A tím se otevřel prostor k tvořivé práci. Kaţdé ze 14 dětí si vyrobilo 7 vlastních prstových maňásků k pohádce O Koblíţkovi a tuto pohádku potom všichni zahráli ostatním při prezentaci v malé tělocvičně. Mgr. Ludmila Braunová
DRHÁNÍ Provázky, tkaničky, šňůrky, stuţky, motouzy, ale i látky, perličky, korálky, ozdůbky … Tak nějak si představuji, ţe to muselo vypadat v dílně zručné řemeslnice, která se zabývala technikou drhání. Já jsem sice svou dílnu této staré textilní techniky zdobení tak důkladně vybavenou neměla, ale pro 14 šikovných učedníků a učednic, kteří se do dílny přihlásili, bylo připraveno plno zajímavostí, aktivit a činností. Víte, ţe uzel patří mezi první chytré „vynálezy“ lidstva? Svazoval dvě látky k sobě, ţenám spoutával vlasy do krásného účesu, převazoval oděvy… Zkrátka bychom se bez tohoto malého pomocníka jen těţko obešli. O tom se přesvědčily i děti při vybavování si, jak
vyuţívali dovednosti vázat uzly třeba rybáři či lovci. Bez uzlů by se neobešli ani námořníci, horolezci či řemeslníci na stavbách, chirurgové nebo zemědělci. Z připravených pracovních listů se děti dozvídaly zajímavé informace z historie drhání. Na obrázcích jsme společně poznávali různé výrobky a předměty, které byly vyrobeny nebo zdobeny touto technikou. Poznávali jsme některé ze základních uzlů, které se při drhání pouţívaly. Svou manuální šikovnost děti prokazovaly také při malých zkouškách zručnosti. Ale ta nejtěţší zkouška dovednosti a trpělivosti je čekala při vyrábění prvních náramků technikou drhání. Všechny děti ji zvládly na jedničku. Náramky se dětem moc povedly a myslím si, ţe za takové výrobky by se vůbec nemusel stydět ţádný tovaryš. Mgr. Jana Zapletalová
