Jak se budí princezny – úprava na besídku. Postupně přicházejí na scénu. Sedlák: Náš pan král Dalimil a paní královna Eliška budou mít brzy malé princátko nebo princezničku. Bude to velká sláva, tak se dobře dívejte a já se jdu na tu oslavu připravit.(odchází) Kuchařka: Už je to tady. Narodila se princeznička. (odchází) (Král 1, královna 2 přicházejí a sedají si s miminkem, služka jde ke straně) Král 1: Eliško, naše dceruška je hezká stejně jako ty a budeme jí říkat Růženka. Královna 1: Naší dcerušce připravíme velikou hostinu. Přijdou ji uvítat lidé z našeho Růžového království a také sudičky, které jsou už na cestě. Jedou z daleka. Král 1: A co Tvoje sestra Melánie, přijede? Královna 1: Poslala jsem k ní posla, ale na jejím hradu bylo pusto. Víš přece, že nepřišla ani na naši svatbu, je stále rozčílená, že sis nevzal za ženu ji, ale mě. Král 1: Máš pravdu, tak šup, šup sluhové, kuchařko začněte chystat oslavu. Všichni: Sláva naší Růžence. (Přicházejí postupně.) Sudička 1: Já Ti přeji, Růženko, abys byla pořád zdravá a krásná. Sudička 2: Já Ti přeji, Růženko, abys byla hodná k lidem a všichni Tě měli rádi. A kdepak je třetí sudička? Cesty jsou dnes samá díra, asi někde zapadla. Á, už je asi tady. (Sudičky si stoupají za krále a královnu) Služka: Á, už je asi tady. ( Zarazí se udiveně). Vítejte, paní Melánie. ( Služka jde ke straně) Melánie: Vítat mě nemusíš, je to otřesná oslava. Asi jste mě nečekali. Doslechla jsem se o té holce uřvané. Však Vám žádnou radost dělat nebude, až jí bude 17 let, píchne se do prstu a usne navěky a s ní i celé království. To je moje pomsta králi Dalimile, já jsem měla být královnou!!!! Královna 1: Melánie, proč jsi tak zlá? Melánie: Už jsem řekla, nikde se už neprobudíte a království bude moje, moje, moje!! (odchází rozčílená) Všichni brečí. Sedlák: Takhle by to nemělo dopadnout. Snad se dá ještě něco napravit.(odchází) Sudička 3: ( S koloběžkou, udýchaná). No sláva, už jsem myslela, že dnes nedorazím. A copak jste všichni smutní? To je mi uvítání. Královna 1: Růženku čeká strašný osud. V 17 letech se píchne do prstu a usne navěky. Sudička 3: Ještě jsem já nevyslovila svoji věštbu. Polibek z pravé lásky Tě zachrání. Krásný princ Tě vysvobodí. (Všechny 3 sudičky a král i královna, služka odcházejí).
Sedlák: Tak Růženka rostla do krásy a přiblížil se čas, kdy jí mělo být 17 let. Růženka si běhá po louce a tančí. Chce si přivonět ke květině. Sedlák: Růženko, pozor, trny. Růženka: Já vím, že máte přikázáno, abyste mě hlídali. Služka: Co nám to děláte jasnosti, švadleny už čekají. Růženka: Půl tuctu stráží, abych se nepíchla, půl tuctu stráží, abych se vdala. (Sedlák odchází a připraví medvěda) Královna 1: Moc Ti to sluší, Růženko. Je to štěstí vybírat si ženicha. Růženka: Vybírat, vždyť bude jenom jeden. Služka: Ještě by to něco chtělo. (Královna vezme brož a chce ji Růžence dát na šaty.) Služka: Královno pozor! Královna 1: Tak raději náhrdelník. (Nasadí jí ho). Princezna: Je to štěstí nebo neštěstí se vdát? Královna 1: Je to štěstí, když se zamiluješ.( sedá si na trůn) ( přichází král 1 a sedá si vedle ní, princezna stojí za nimi) Sedlák: Přijíždí král z Půlnočního království se svou rodinou a sluhou. (Dvojice za sebou královna 2,král 2, oba princové a sluha) Všichni: Sláva!! ( Kuchařka hází kytku). Sluha:(chytá kytku) Samý kytky, kdyby tak hodili jitrnici.( A odchází) Královna 1: Asi by se Růženka ještě neměla vdávat. Písař: ( Důležitě) Jen odchod z království může Růženku zachránit. ( A stoupá si za trůny.) Král 1 : Vítáme Vás. Jsme rádi, že jste přijali naše pozvání. To je naše dcera Růženka. Král 2 : To je náš starší syn Jiří, to je náš mladší syn Jaroslav. Královna 2: ( Udiveně) Vy tady chováte medvědy? Princ 2: ( Namyšleně) To je skvělé, chci s tím medvědem zápasit. Král 1: Cože? Královna2 , král 2: Už zase. Princezna: Vy zápasíte s medvědy, princi?
Princ 2: Nebude to jediný medvěd, se kterým jsem zápasil, že jo mami a tati. Jsem silný, rychlý a odvážný. Písař: Gratuluji princi. To je úžasné, musíme to zapsat.( A odchází) Princezna: (k princi 1) Opravdu přemůže medvěda? Princ 1: Vždycky. Princ 1( si roztrhne schválně košili) Král 1: Tak dobře. Princ 1: Omlouvám se, jdu se převléknout. (A odchází i králové a královny, princezna a princ 2) (Kuchařka připravuje stůl pro sluhu.) Sluha: ( Sedne si a chystá se jíst.) To je vůně. ( přičichává k jídlu ) To bude bašta. Písař: (Jde za sluhou) Matěji, máš jít okamžitě k princi Jaroslavovi. ( A odchází) Sluha: No to snad ne, kuchařko schovej mi to, ať mi to nikdo nesní. Přichází Princ 1: (sluha jde k němu) Zítra se převlékneš za medvěda. Bratr bude zase zápasit. Sluha: Kůže je mi veliká. Snad Váš bratr nic nepozná. Jo, ať do mě Váš bratr nekopá jako posledně. Princ 1: To nesmí vědět, že bojuje s tebou.
(Společně odcházejí.) (Přichází princezna, královna 2, princ 2) princ 2: Princezno, jaké jste měla nemoci? Princezna: Jako všichni. Princ 2: No to, já jsem měl samé závažné nemoci – kopřivku, rýmu, kašel. Princezna: No to já taky. Princ 2: To já měl ale smrtelnou rýmu a kašel, že jo mamí! Královna 2: Samozřejmě princi. Sluha:( připraví si kůži na scénu) Princ1 hraje na flétnu princezně. Adam si ale nepřinesl flétnu, tak to tam asi nebude.( A odchází.) Princezna zahlédne kůži: A tak takhle to je, podvodník jeden, tak toho si určitě nevezmu. Přicházejí král 1, královna 1, královna 2,král 2, princ 2, princ1 Princezna princovi 2: Tady máte dýku pro štěstí princi. (Začíná zápas. Vylézá medvěd – sluha.) Princ1 : On má dýku. Princezna: Nebojte se princi. Čepel je jako z vosku. A proč vlastně podvádíte? Princ 1: On to neví. Musí si přece věřit. Bude králem.
Princ 2 : Zápasí s medvědem, medvěd si stoupá na zadní, princ 2 začne mít strach. Vytáhne dýku a bodne medvěda. Je vítězem. Všichni: Sláva princi! Sluha: Konečně se můžu najíst. Princ2: Princezno, chystejte se na zásnuby. Všichni odcházejí. Kuchařka připravuje hostinu. Přicházejí obě královské rodiny a posadí se ke stolu. Princezna vstane a řekne princi 2: Já vás princi ale nechci. Princ 2: To je urážka. Král 2, královna 2( plácne Jiřího do zad): Odjíždíme. A odejdou ze scény. Sedlák: Nápadníci odjeli a já jedu do sousedního království se zeleninou na trh. Král 1: Písaři musíš napsat omluvný dopis králi z půlnočního království. Písař: Můžete diktovat králi. Princezna: (Odejde do věže, potká tam Melánii, jak přede na kolovratu.) Dobrý den. Co to je za divný zvuk a co je tohle. Melánie: To je kolovrat, předu nit. Zkus si to. Princezna: ( Vezme vřeténko a píchne se). Au. (Píchne se a usne, všichni usnou). Sedlák: ( Vrací se). Co se to tu stalo? Všichni spí, věštba se naplnila. Musím za princem.
(Přichází král 2, královna2 a oba princové). Sedlák ( ke králi 2): Dobrý den, prosím prince o pomoc, aby zachránil naši princeznu a království. Prince 2: Nevšiml jsem si, že by mě princezna měla ráda. Sedlák: Vás ne, ale tady vašeho bratra. Princ1: Já mám Růženku opravdu rád a zachráním ji. Odjíždí do věže za Růženkou. Král 2, královna 2, princ 2, sedlák odcházejí. Pohladí princeznu. Ta se probudí. Princezna: Jak dlouho jsem spala. Princ1: Jenom chvíli. Růženko, mám tě moc rád. Princezna: Já tě mám taky ráda. Sedlák: A tak naše pohádka má šťastný konec. Byla velká svatba.
Hostina: Král 1 a královna1 : Přejeme Vám, abyste se měli rádi a dobře jste vládli. Všichni: Sláva princezně Růžence a princi Jaroslavovi.
