Publikováno na Inflow.cz (http://www.inflow.cz/kam-kracis-lis)
Krakov: Kam kráčíš LIS? 3. 7. 2011 Kovářová Pavla
Ve dnech 6. a 7. června 2011 probíhala v polském Krakově mezinárodní konference How to teach students in Information and library science (LIS)? Academic curricula vs. labour market and evolution of science. Konference byla pořádána za podpory Jagelonské univerzity v Krakově, konzulátu USA v Krakově a polské asociace knihoven. Konference byla pořadateli silně propagována i v mezinárodních kruzích, což bylo patrné na počtu zahraničních v poměru ke všem účastníkům. I z tohoto důvodu bylo nepochopitelné a nepříjemné překvapení ohledně jazyka příspěvků. První den byl věnován přednáškám v angličtině, které pokryly přibližně dopoledne, odpoledne pak doplněný videokonferencí s Karen L. O'Brien, ředitelkou úřadu pro akreditaci pod ALA na téma Akreditace LIS programů v USA - proces a politika. Ale druhý den proběhl výhradně v polštině bez jakékoli formy překladu, přestože i zde probíhaly přednášky na zajímavá témata. Proto také následující text popisuje výhradně příspěvky z první části konference, které byly předneseny v angličtině s jednou výjimkou v polštině, ale doplněné anglickou prezentací a vyřčené českou přednášející, takže bylo možné sledovat obsah.
Konference byla zahájena tradičně úvodním slovem pořadatelů, v tomto případě se rychle vystřídali Prof. Maria Próchnicka (vedoucí Institutu pro informační a knihovní vědu na Jagelonské univerzitě), Prof. Szczepan Biliński (prorektor pro výzkum a mezinárodní vztahy na Jagelonské univerzitě), Prof. Krzysztof Pleśniarowicz (proděkan pro vzdělávací záležitosti na Fakultě managementu a sociálních komunikací na Jagelonské univerzitě) a paní Peg Walther (pracovnice s informačními zdroji na US ambasádě ve Varšavě). Následně se již slova ujala opět Prof. Maria Próchnicka, moderátorka první sekce, která svou úlohu naplnila pouhými děkováními za příspěvek, stejně jako její kolegyně moderující druhou část, Prof. Katarzyna Materska. Paul Sturges (Loughborough University, UK; University of Pretoria, South Africa): Employment, Ethics and a Core LIS Curriculum Hned první přednášející, který se ujal slova, popisoval své bohaté zkušenosti s pojetím kurikula LIS a poukázal i na mnohé problematické charakteristiky, které ho mohou ovlivňovat. První a základní předpoklad, který byl řečen, je, že dobré kurikulum vyžaduje vědět, co chtějí zaměstnavatelé. To silně souvisí i se změnami, které se v oboru i v požadavcích na absolventy objevují a v posledních 20 letech jsou stále výraznější. Ilustrovat to lze na tom, které školy (resp. výuková pracoviště LIS na školách) v USA přežily a které zanikly. Je tedy nezbytné přejít od knihovnictví k informační vědě. Pokud kurikulum odpovídá požadavkům zaměstnavatele, může se objevit situace, která je v současnosti v Chorvatsku, kde neexistují nezaměstnaní knihovníci. Není to tím, že by počet absolventů byl stejný či nižší než počet volných pozic, ale protože většina z nich odchází do jiných institucí než do knihoven. Když se ještě vrátíme k vývoji pojetí kurikula LIS, lze sledovat přechod od původního zaměření na knihy a později na techniku k stále častějšímu zaměření na lidi.
I toto bylo ilustrováno na příkladu, tentokrát v podobě etického přístupu ke svobodě projevu. Aby byla zajištěna, nemají informační pracovníci právo dodávat k tématu určité zdroje a jiné vylučovat, stejně jako nelze pálit knihy pro ochranu komunity. To přitom není záležitost výhradně spojená se středověkem, i dnes se takové pálení odehrává, projevilo se nedávno např. při protestu muslimských mužů v UK proti knize popisující život v bangladéšské komunitě očima ženy. Stejně tak nelze odmítat dar-knihu s pochybným obsahem (např. od scientologů v USA). Velmi problematickou záležitostí při tvorbě kurikula je i jeho harmonizace. Ta je podporována i tzv. Bolognským procesem, při němž jsou zdůrazňována pozitiva, která harmonizace přinese (např. mobilita). To ale není tak jednoduché, jak ukázal přednášející na své zkušenosti spojené s výukou LIS v Africe, kde, pokud by došlo k této harmonizaci, by se jednalo podle přednášejícího o katastrofu. Každé prostředí totiž vyžaduje něco jiného. Proto je také zásadní otázka, zda lze vůbec najít něco jako jádrové kurikulum LIS. Podle Sturgese ano, přičemž s ohledem na požadavky zaměstnavatelů by se mělo jednat o následující oblasti: IT (hl. web-based skills), management, organizace informací a znalostí, moderní aspekty tradičních LIS schopností a výzkumné schopnosti. Vedle toho zaměstnavatelé zmiňují i lidské kvality, např. týmovou spolupráci, iniciativu, komunikační schopnosti, technické kompetence atd.
Maria E. Burke (University of Salford, UK): Transferring Knowledge and Know How: The Highs and Lows of Interdisciplinary Projects and Their Relevance for the Business Sector Z jiného pohledu se na téma podívala druhá přednášející, která svůj příspěvek pojala jako popis velkého projektu, do kterého byla zapojená. V UK (podobně jako stále více i v ČR) jsou instituce tlačeny do změny postavení a organizace, kdy má být financování zajišťováno především výzkumnými projekty.
Ten, na který byla dále zaměřena pozornost, byl úspěšný projekt, na kterém se podílelo 5 naprosto rozdílných škol. Proto bylo nezbytné začít s vyjasněním terminologie, která často i v příbuzných oborech může mít odlišné významy. Tím došlo i ke zlepšení srozumitelnosti komunikace pro zapojené osoby. Aby byla komunikace kvalitní, bylo využito množství technologií. Navzdory snaze předcházet problémům v tomto směru se brzo objevil problém s komunikací navenek, především v podobě otázky, kde a jak publikovat. Ono kde bylo především v tom, že zástupci každého oboru chtěli publikovat v pro ně důležitých časopisech. Jak – to bylo spojeno třeba s obyčejným řazením autorů. Současně si realizátoři pokládali mnoho otázek typu: Může pomoci informační management? Nebo informační systém? A k tomu se vždy objevila otázka: Kdo by byl vlastníkem? V předchozím odstavci jsou tedy naznačeny některé nevýhody, které projekt podobného typu přináší. Pozitiva ale také nejsou zanedbatelná. Především tento způsob spolupráce přinesl nové a nečekané přístupy k tématu a samozřejmě dosažení stanoveného cíle. Celý příspěvek tedy vedl k následující myšlence. Akademická práce se stává stále více interdisciplinární, v projektech mohou pomoci v naznačených problémech informační manažeři. AND IT IS YOU! Daniel Bougnoux (Université Stendhal-Grenoble 3, France): Shifting from Grapho- to Numerosphere Následující příspěvek byl také zajímavý, i když se vůbec netýkal tématu konference, tedy kurikula. Přesto se v určitém směru dá říct, že s ním byl spojený, protože se snažil vymezit změnu, jež se v současnosti děje s informačním prostředím, které samozřejmě kurikulum LIS musí reflektovat. Je těžké srovnávat situaci před a po této změně, jejíž přelom přednášející formuloval jako přechod od grafosféry k numerosféře. Problémem ale je, že první uvedené období trvalo pět století, kdežto to druhé jen 40 let. Přesto se dá právě nyní mluvit o přístupu ke knihám. Tisk umožnil zachycování zpráv a tím nový přístup k myšlenkám, jejich kritické hodnocení a abstrahování. Přitom ale nelze zaměňovat representaci s presentací – knihy zachycují slova, myšlenky, které čekají na rozlet díky zpracování, tedy myšlení a interpretaci uživatele. Při rozmachu tisku se objevily názory, odpovídající myšlence V. Huga v Notre Dame d'Paris, že papírová kniha zabije "starou kamennou knihu", tj. onu katedrálu. K tomu ale nedošlo, tisk nenahradil starší zaznamenané poznání, došlo k jejich koexistenci. A totéž se děje dnes. Nové technologie mění prostor pro život, ekosystém. Zaznamenání slova do textu bylo něco jako otevření nového světa. Dnes technologie umožňují jiné záznamy, ale tím vytváří i novou společnost. S tím ale musíme měnit také vnímání mnoha různých kategorií, což je úkol pro filozofii. V současnosti již nestačí representace, v digitální kultuře totiž dochází k rozmělnění hranice mezi producentem a konzumentem, profesionálem a laikem atp. Technologie ale mění např. i to, co je tisk. Už to nejsou zprávy zachycené na papíře, ale existuje tzv. „print online", proto se z tisku stává proces. Zde ale změna významu nekončí, protože technologie poznamenávají i vnímání takových kategorií jako je pravda či relevance. Relevance byla dříve objektivní a vypočitatelná, kdežto dnes je stále více spojena s uživatelem, aby byla hodnotná pro něj, v daný okamžik a na
daném místě. Pravda byla dříve také platná pro každého, vždy a všude, to je ale v současnosti problematizováno novými médii i podílením se všech na všem (i laici se zapojují do různých oborů, od novinářství po lékařství). Dá se tedy konstatovat, že v současnosti končí svět pro všechny a místo toho si každý vytváří svět pro sebe. Proto nelze mluvit ani o pravdě a relevance je spíš možnost vyjádřit svůj názor a zkušenost. Co pak znamenají další pojmy v současnosti, se samozřejmě mění úplně stejně. A je tedy vhodné zabývat se jejich aktuálním, ne filozofy a dřívějšími zkušenostmi ověřenými argumenty.
Margaret M. (Peg) Walther (Regional Information Resource Officer, Embassy of the U.S. in Warsaw): Library Education and Library Employment: Propelling Each Other Forward Další z možných pohledů na téma konference představila P. Walther. Ta sebe sama označila za zástupce zaměstnavatelů, ale i samotných absolventů oboru. Pro obě tyto skupiny je přitom přínosné sledovat akademické výzkumy, protože právě ty je tlačí dál, k novému a lepšímu. Právě zmíněný tlak, resp. faktory, které jej iniciují, je podstatné brát v úvahu i při tvorbě kurikula. Studenti je totiž i v budoucnu musí přijímat, budou ovlivňovat je samotné i jejich uplatnitelnost v praxi. Protože je stále snahou najít to, co je jádrem oboru, přišla pochopitelně řeč i na dvě vymezení, konkrétně „ALA Core Comptetencies" a „IRC Job Description". Přitom se nelze spolehnout výhradně na to již formulované, je nezbytné se stále učit, aby informační pracovníci udrželi krok se stále se měnícím prostředím. Mezi zaměstnáním a vzděláním je symbiotický vztah, je potřeba, aby na sebe navzájem myslely a reagovaly. Knihovny jsou přitom pro univerzity jakýmisi laboratořemi, kdy na základě výzkumů
v knihovnách jsou vzděláváni budoucí zaměstnanci, čímž se vývoj tlačí dál (spirála, kdy jedno ovlivňuje podobu druhého). A opět myšlenka na závěr, tentokrát převzata od Darwina: Nepřežije nejsilnější, ani nejinteligentnější, ale nejvíce adaptabilní na změnu. Laura Saunders (Simmons College Graduate School of Library and Information Science, U.S.): Employers' Perspective on Reference Job Qualifications V celém LIS vzdělávání bojují protichůdné síly, na co se má klást důraz. Projevují se i ve sporech upřednostnění: teorie X praxe, zdrojů X služeb, tištěného X elektronického. Univerzity v USA jsou silně lokalizované, při tom se sledují různé aspekty, které lze následně srovnávat (např. hodnocení stupňů, zaměstnavatelů, platy...). Tento přístup je někdy kritizován, že tendence by měla být naopak ke sjednocení, alespoň v rámci jednotlivých států. Ať už pro srovnání nebo pro vyvolání změn v kurikulu je proto vhodné provádět výzkumy, z nichž jeden, konkrétně zaměřený na referenční knihovníky a požadavky na ně z hlediska zaměstnavatelů, byl dále představen. Z výsledků vyplynulo, že zaměstnavatelé kladou důraz především na schopnosti interpersonální (všechny možné), dále na technologické (především online hledání informací) a tradiční (referenční interview, znalost zdrojů tištěných i elektronických), na další faktory pak méně (zmíněny byly programování, jazyky a titul). Tím vyvstaly otázky, jestli noví knihovníci znají i tištěné zdroje a jestli jsou silní ve vyhledávání, když na to je kladen stále důraz. Univerzity by neměly utíkat příliš vpřed, aby nepředběhly reálné požadavky prostředí. I tradiční schopnosti jsou žádané a významné, ty nové je nenahrazují, ale přidávají se k nim. Vzhledem k významu interpersonálních schopností se nabízí i otázky: Jak toto učíme? A jak to zvládat se stále se zvyšujícím počtem typů materiálů, které musíme pokrýt?
Michal Lorenz (Division of Information and Library Studies, Masaryk University, Czech Republic: Passion, Engagement and Spirit of the Community: Surveying Social Climate of Czech LIS Schools Úvodní přednáška převážně českého bloku se také věnovala výsledkům výzkumu, tentokrát nezaměřeného až tak na obsah kurikula, jako spíše jeho prostředí. Klíčovým pojmem byl přitom termín sociální klima, který byl definován jako suma zahrnující očekávání, interakce a evaluace školních sociálních hráčů, ovlivněná atmosférou na škole. Sociální klima následně má dopad na výstupy výuky, ale i profesionální etické hodnoty. Popisovaný výzkum sociálního klimatu byl realizován na všech čtyřech výukových pracovištích s akreditovaným oborem LIS na českých vysokých školách, a to v únoru 2011. Univerzita Karlova byla zkoumána odděleně na bakalářském stupni a specializacích informační a knihovnické (knihověda k ní přidružena kvůli malému vzorku), Studia nových médií byla z důvodu malé odezvy z výzkumu vyloučena. Využity byly dva měřící nástroje: SCI (Sense community index) a SSCI (School social comunity index). Výsledky výzkumu byly ilustrovány na dvou grafech. První z nich znázorňoval psychologické vnímání komunity dle SCI, přičemž hodnoceny byly: členství, vliv, integrace a naplňování potřeb, sdílené emoční spojení. Z tohoto srovnání vyšlo nejlépe informačně zaměřené pracoviště v Opavě, následoval jej KISK v Brně. Druhý popsaný graf se zaměřil na SSCI, kde sledované proměnné představovaly: příslušnost k fakultě, prospěch a oddanost, interpersonální emoční bezpečí, smysl, respekt k vrstevníkům. Při tomto porovnání dosáhl výrazně nejlepších výsledků KISK, a to skoro ve všech sledovaných aspektech.
Z těchto výsledků se samozřejmě nabízí otázka, proč zrovna KISK je ve srovnání s ostatními pracovišti hodnocen tak dobře? Přednášející vyjádřil přesvědčení, že je to proto, že studenti zde jsou motivováni a nadšení, je zde nějaká forma učící se komunity. To je dáno mj. tím, že si mohou vybrat, co je zajímá, upravují si kurikulum podle svého zájmu. Obecně lze konstatovat, že při neformálním kurikulu jsou studenti více sesíťovaní, aktivnější, kreativnější, motivovanější atd. Pro praktické ukázky podoby tohoto typu kurikula na KISKu bylo krátce představeno několik zde realizovaných studentských projektů, zmíněny byly Inflow, LibFFest, APLS, VIAKISK a další. A myšlenka na závěr nechyběla i zde: „Without passionate teacher is not passion-based learning." Milan Konvit (Institute of the Czech Language and Library Science, Silesian University in Opava, Czech Republic): Concept of teaching in the program "The community librarianship" at the Silesian University in Opava První ze zástupců Slezské univerzity v Opavě představil základní aspekty, které zde ovlivnily podobu nově akreditovaného kurikula. To musí být ovlivněno především odpovědí na otázku, jaká bude budoucnost knihoven? Na ni lze reagovat dvěma způsoby: 1. Není potřeba fyzická knihovna (bude Library 2.0, Library 3.0...). 2. Fyzická knihovna bude navázána na lokální podmínky; právě pro tento směr se rozhodla SU v Opavě. Aby byla nějak podložena představovaná budoucnost knihoven, bylo poukázáno na výsledky vyhledávání internetových zdrojů pro obměny fráze „budoucnost knihoven" v 7 jazykových verzích. Na základě toho byl vytvořen cloud tag klíčových slov, mezi kterými vystupovaly především slova a spojení „digital", „eBook", „mediaspace", „Network", „New Media", „2.0", naopak slova „culture", „reading" a „book" jsou ve srovnání s ostatními velmi malá. Dále přednášející poukázal na trendy a názory na budoucnost, které všechny odkazují na změnu v současném světě (Manovich, Eco, Castells...). V minulosti byly knihovny jasně ohraničené a navzájem si podobné svou misí, tvarem apod. Dnes ale je toto více rozostřené, prostupné a prostupující. Aby již bylo přiblíženo pojetí SU v Opavě, došlo i na pojem komunita. Ten může být definován mnoha způsoby, obecně lze ale říct, že se jedná o něco obecného, sdíleného mnoha. V Česku je to pojem nový, ale to, co označuje, je časté (hasiči, fotbalisti...), proto také vhodné následování. V případě LIS a v popisovaném kontextu v ní zdůrazňovaných jádrových kompetencí mají nepochybně místo zpracování dokumentů, komunikace a management. Pro budoucnost knihoven je podstatné rozhodnutí, zda má knihovna být jedním z mnoha nebo unikátní. V Opavě se rozhodli přistoupit ke knihovně jako ke komunitnímu centru, jehož knihy (v jakékoli podobě) budou součástí. Informatika je dobrá, ale dobrý knihovník je víc. Problém je spíše v tom, že termín knihovnictví už není „cool", v Opavě proto mají komunitní knihovnictví. Libuše Foberová (Institute of the Czech Language and Library Science, Silesian
University in Opava, Czech Republic): Accreditation of the Information and Library Studies at the Silesian University over the Time Na právě přiblíženou přednášku navázala druhá spojená se Slezskou univerzitou v Opavě. Tentokrát bylo obsahem představení daného pracoviště s využitím tvrdých dat a dříve stanovených směrů vývoje, na kterých se dnes pracuje. Krátce byla představena univerzita a pracoviště zaměřené na LIS v číslech i jeho nejbližší plány, mezi kterými za zmínku stojí příprava doktorandského studia. Čísla doplňovala i další informace, kterými prostupovala osobnost prof. Cejpka. Přednášející se věnovala i struktuře studia, představila dělení předmětů na A, B, C, D (podle povinnosti či volby splnění), ale i konkrétní obsahy, které zahrnují. Mezi hlavní směry, se kterými je většina předmětů spojena, patří zpracování dokumentů, historie a management. V roce 2011 došlo k inovaci kurikula, s čímž byla spojena i změna nabízených předmětů. Hlavním smyslem změny je snaha podporovat studenty, vytvářet pro ně příjemné prostředí pro studium, kdy učitel je jejich průvodce. Současný přístup respektuje Cejpkovo pojetí (sociální informační proces), ale neopomíjí ani technické a technologické aspekty. Na závěr přednášející představila strategické cíle pracoviště, zmíněny byly provádění analýz, marketing, budování identity, kooperace, spojení teorie a praxe a úprava týmu zaměstnanců.
Lisa Beutelspacher, Lisa Orszullok (Heinrich-Heine-University Düsseldorf, Germany): Traditional Teaching Meets E-learning. Information Science and Language Technology in Düsseldorf Poslední přednáška v anglickém jazyce patřila dvěma zástupkyním univerzity v Düsseldorfu. Ty představily samotnou univerzitu, postavení a pojetí LIS v ní a na závěr se zaměřily na podrobnou ukázku pojetí výuky a zapojení e-learningu. Univerzita je složena z pěti fakult, přičemž LIS spadá pod fakultu filozofie/humanitních studií. Obor je zde pojímán ve smyslu „Information science and language studies", kdy klíčové jsou oblasti informační věda, počítačová věda a počítačová lingvistika. Informační věda je rozvíjena především v tématech informační vyhledávání, representace znalostí, infometrie a aplikovaná informatika. Počítačová věda se pak zaměřuje na základní znalosti, trénování programování a práci s databázemi, včetně jejich tvorby. Výše zmíněnou trojsložkovou strukturu nese jak bakalářský, tak magisterský stupeň. Navazující studium ale při tom zdůrazňuje tři specifické charakteristiky, a to interdisciplinaritu, studentské výzkumy a e-learning. Právě poslední uvedená byla dále rozvinuta. Pro využití e-learningu lze uvést mnoho důvodů, zmíněny byly flexibilita, snadná opakovatelnost a výběr studenta (specializace). Všechny elektronické materiály jsou dostupné přes tzv. infocentrum, které dále podporuje tři typy nástrojů: multimediální mediace: presentace témat, interaktivní videa ktématům web 2.0 nástroje: wiki (na tvorbě se podílí studenti i pedagogové), weblog (události a konference), sociální záložkování (Facebook) Learning Management System: výukové jednotky, testy s různými typy otázek a výsledky s vysvětlením Výše představené e-learningové metody přitom nejsou používány jen na základě zájmu pedagogů, jejich zkvalitňování a udržování se snaží podpořit evaluace infocentra. Z jejích výsledků vyplynulo, že studenti pozitivně hodnotí především videolekce a testy, naopak negativní postoj vyjadřují k wiki, sociálnímu záložkování a sociálnímu síťování. Závěrem... Na závěr lze pouze smutně povzdechnout, že celý dojem ze zajímavých a přínosných příspěvků, které jsou zde popsány, pokazila nemožnost zapojit se do druhého dne akce kvůli jazykové bariéře. Když k tomu připojíme velmi negativní dojem z polské hromadné dopravy (jejíž popis by mohl vyvolat dojem, že tento článek je parodií na konferenci a není myšlen vážně, takže není zahrnut), bohužel to vede nejednoho účastníka k tomu, že si příště velmi rozmyslí, jestli opět pojede na mezinárodní konferenci do Polska. Štítky: informační prostředí, Krakov, Library and Information Science, kurikula, sociální klima, struktura studia LIS
