Seminární práce k předmětu Ekologie krajiny (HEN 414)
Krajinně ekologické hodnocení okolí krušnohorské obce Suchá
Vypracovala: E-mail: Obor:
Lucie Smutná
[email protected] Humanitní environmentalistika (mgr. program FSS MU)
Osnova: 1) ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ 2) ŠIRŠÍ ÚZEMNÍ VZTAHY (PŘÍRODNÍ A SOCIOEKONOMICKÉ SLOŽKY KRAJINY, VÝVOJ ÚZEMÍ A VYUŽITÍ KRAJINY). 3) PŘEHLED A STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA BIOTOPŮ 4) CHARAKTERISTIKA EKOLOGICKY VÝZNAMNÝCH PRVKŮ KRAJINY 5) NÁVRH ZÁSAD TRVALE UDRŽITELNÉ KRAJINY 6) MAPOVÉ A OBRAZOVÉ PŘÍLOHY 7) ZDROJE A POUŽITÁ LITERATURA
1) ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA
ÚZEMÍ
Sledovaná lokalita leží v okolí obce Suchá (konkrétněji její horní část), která se nachází v západním podkrušnohoří cca 3 km jižně od města Nejdek a cca 20 km západně od Karlových Varů. Výškově je disponována okolo 660 – 680 m, přičemž, jak již bylo nastíněno, horopisně území spadá do oblasti Krušných hor - do jejich západní části. Zkoumané území je charakteristické poměrně velkým zastoupením jehličnatých lesů, částečně monokulturních smrčin a taktéž množstvím luk. Nezanedbatelný je taktéž výskyt sušších celků s drobnými skalkami. Z hlediska ekologie je oblast zajímavá výskytem několika chráněných druhů rostlin a poměrně hojným zastoupením památných stromů (Oblast Nejdecka, ovšem ne přímo ve zkoumané lokalitě).
Mapa sledované lokality (okolí obce Suché, severně pak město Nejdek):
2) ŠIRŠÍ
ÚZEMNÍ VZTAHY (PŘÍRODNÍ A SOCIOEKONOMICKÉ SLOŽKY KRAJINY, VÝVOJ ÚZEMÍ A VYUŽITÍ KRAJINY).
Biogeografické zařazení Z pozice biogeografického zařazení tvoří zkoumanou oblast především jehličnaté lesy, a to jak druhy acidofilní, jež doprovází sekundární podhorská a horská vřesoviště - T8.2 (T8.2B = sekundární podhorská a horská vřesoviště bez výskytu jalovce obecného), tak rašelinné a podmáčené smrčiny – L9.2 ( L9.2A = rašelinné, L9.2B = podmáčené). Další skupinu dále tvoří časté louky, konkrétně horské trojštětové louky T1.2 kombinované s horskými a podhorskými smilkovými trávníky T2.3 a mezofilními ovsíkovými loukami (T1.1) . Své zastoupení zde mají taktéž biotopy silně ovlivněné nebo vytvořené člověkem v podobě obecní vodní nádrže klasifikované jako X14 vodní toky a nádrže bez ochranářsky významné vegetace, nebo X12 nálety pionýrských dřevin.
Geologie, půdní poměry Geologické podloží Nejdecka tvoří žuly karlovarského plutonu. Charakteristickým znakem krušnohorské žuly je greisenizace.1 Již od středověku byly greisenové zóny vyhledávány a těženy, zejména díky přítomnosti cínovce. Žulový základ je dobře patrný na zvětrávajících tvarech v podobě skalních hradů i izolovaných skal na vrcholech a úbočích okolních kopců. Nejmladšími geologickými procesy, probíhajícími od posledního pleistocenního zalednění, je vývoj horských rašelinišť – vrchovišť. Převládajícím půdním typem zde jsou podzoly kambické a kambizemě dystrické. Na několika místech se vytvořila drobná ložiska rašeliny. Historie území: Jak již bylo v úvodu nastíněno, leží sledované území v okolí malé podhorské obce Suchá na Karlovarsku. (Přesněji se jedná o Suchou u města Nejdek, v západním Krušnohoří totiž ještě jedna víska s tytéž jménem, ovšem ta se nachází u Jáchymova pod Klínovcem.) Suchá u Nejdku je jednou ze starých sudetských obcí. Pod německým názvem Thierbach existovala již kolem první poloviny 19. Století. Její život je víceméně spjat se tří kilometry vzdáleným dříve hornickým městem Nejdek (dříve Neudek). Na sledované lokalitě se však nenachází žádná z bývalých štol. Život v těchto končinách nebyl lehký. Vyšší poloha ruku v ruce s ne příliš vlídnými klimatickými poměry (Z klimatického hlediska jsou Krušné hory řazeny do chladné oblasti s průměrnou roční teplotou 4 - 5 stupňů, ve vegetačním období (duben až září) 8 - 10 stupňů. Roční průměr srážek je kolem 1000 mm.) neposkytovala příliš možností obživy. Přesto však dřívější ráz krajiny vypadal oproti dnešnímu jinak a to zejména přítomností větších či menších políček, které byly disponovány i v těch nejprudších svazích. Odchodem původního německého obyvatelstva v letech 1945 – 1946 se však ztratil zájem dále o ně nadále pečovat. A to nejen o ně, ale i o celé vesnice, které po stovkách díky pasivitě ve znovuosidlovací éře českým obyvatelstvem zmizely, nebo byly dokonce zbourány. Tak docházelo k plošnějšímu zalesňování. Dnes má území vesměs lesní charakter, přítomny jsou ale také časté louky a pastviny.
Proces, při kterém se horkými plyny a parami unikajícími z magmatických krbů vyvolávají změny minerálního složení již utuhlé žuly. 1
3) PŘEHLED A STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA
BIOTOPŮ
V úvodu je nutné poznamenat, že z hlediska biotopů vybraná oblast nedisponuje striktně konkrétními „čistými“ biotopy na velké ploše. Je spíše jejich směskou, kde se jednotlivé typy prolínají. Lze je obecně charakterizovat jako biotop luk, lesů a vzhledem k faktu, že se bádaná oblast nachází v okolí obce, nechybí zde biotopy zasažené či vytvořené člověkem. Biotop louky: Horské trojštětové louky T1.2 Tento biotop, který se vyskytuje často v blízkosti horských a podhorských sídel ve vyšších polohách- od 600 výškových metrů, kde jsou půdy středně zásobeny vodou i vlhčí. V dané lokalitě se konkrétně objevuje severozápadně od obce mezi lesy. Místy tvoří přechody k ovsíkovým loukám (T1.1), nechybí zde ani přítomnost horských a podhorských smilkových trávníků (T2.3). Co se týče druhového složení, tak je pro trojštětové louky typický výskyt dominantních trav typu psineček obecný (Agrostis capillaris), tomka vonná (Anthoxanthum odoratum), kostřava červená (Festuca rubra s. lat.), lipnice širokolistá ( Poa chaixii) či trojštět žlutavý (Trisetum flavescens (L.)P.B.). Typičtí bylinní zástupci (obr. č. 1) jsou rdesno hadí kořen (Bistorta major), pcháč různolistý (Cirsium heterophyllum), kakost lesní (Geranium sylvaticum), koprník štětinolistý (Meum athamanticum), který je obzvláště typický pro oblast Krušnohoří, zvonečník černý (Phyteuma nigrum), ale také zlatobýl obecný (Solidago virgaurea), který je typický pro smilkovité trávníky a silenka nadmutá (Silene vulgaris), která se běžně vyskytuje ve vysokobylinných nivách. Horské a podhorské smilkové trávníky T2.3 Již výše byl zmíněn tento biotop v souvislosti s trojštětovými loukami. Ve sledované lokalitě taktéž dochází na několika místech k jeho výskytu. Představuje zde pastviny, které se nacházejí na sušších severovýchodních svazích oblasti. Mnohdy jsou ale také disponovány na vlhčích místech hraničících s rašelinovými loukami hraničícími s lesem (severně od obce).
Druhové složení horských a podhorských trávníků představují traviny jako je smilka tuhá (Nardus striga) - (obr. č. 2), trojzubec poléhavý (Danthopia decumbens) či mnoha druhů kostřav. Z bylinných zástupců lze jmenovat krásný zvonek okrouhlolistý (Campanula rotundifolia), hvozdík kropenatý (Dianthus deltoides), bedrník obecný (Pimpinella saxifraga) nebo hadí mord nízký (Scorzonera humilis), mateřídouška vejčitá (Thymus pulegioides). Své zastoupení zde mají i mechy a to měřík příbuzný (Plagiomnium affine) či kostrbatec zelený (Rhytidiadelphus squarrosus). Na některých menších plochách sledované lokality se taktéž vyskytují malá prameniště, která způsobují vydatné provlhčení svého okolí. Mají zpravidla podobu malých potůčků v lesích a při jejich okrajích, ale vyskytují se také na plochách luk. Možno je ovšem díky svému malému rozsahu klasifikovat podle příslušné literatury jako méně vydatná prameniště, které svou vegetací spadají do podjednotek T1.5 vlhké pcháčové louky, nebo T1.6 tužebníková lada. V těchto případech je možno spatřit zástupce flory jako blatouch bahenní (Caltha palustris), lipnice bahenní (Poa palustris), kakost bahenní (Geranium balustre), pcháč různolistý (Cirsium heterophyllum) či kosatec žlutý (Iris pseudacorus L.), (obr. č. 4). Mezofilní Ovsíkové louky T1.1 Vyskytují se společně s dvěma předešlými typy po celém nezalesněném území oblasti. Často obklopují poslední lidská sídla obce ale i místní pastviny. V těchto loukách nížin a pahorkatin dominuje již z názvu patrný ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elativ), typické jsou druhy trav jako psineček luční (Agrostis capillaris), kostřava červená (Festuca rubra s. lat.), srha laločnatá (Dactylis glomerata) nebo lipnice luční (Poa pratensis s. lat.). V bylinném patře pak dominuje širokolistý na živiny náročný kakost luční (Geranium pretense), jetel luční (Triforium pretense), zvonek rozkladitý (Campanula patula) nebo chrastavec polní (Knautia arvensis, L.) aj. (obr. č. 3) Lesní biotop: Celé zkoumané území v okolí obce Suché je poměrně hojné na jehličnaté lesy. Tvoří tak poměrně velkou část, která je také co do klasifikace lesů poměrně druhově bohatá. Opět zde platí v úvodu zmíněná poznámka o kombinaci biotopů na menších celcích.
Rašelinné a podmáčené smrčiny – L9.2 Na několika místech jihovýchodních částech lokality lze spatřit podskupinu tohoto biotopu – podmáčené smrčiny L9.2B (obr. č. 5), jež je typická pro extrémně zamokřenou půdu. Vyskytuje se právě v okolí malých pramenišť. Netvoří zde však souvislou rozsáhlou plochu, představuje spíše ostrůvky v polokulturních lesích. Dominantní druh ve stromovém patře je smrk ztepilý (Pice abies), dále se zde vyskytuje jedle bělokorá (Abies alba) a ojediněle také bříza bělokorá (Betula pendula). Keřové patro je zpravidla tvořeno zmlazujícími se dřevinami stromového patra. Bylinné zástupce představuje přeslička lesní (Equisetum sylvaticum), plavuň pučivá (Lycopodium annoticum), bika chlupatá (Luzula pilosa (L.) Willd.), ale také papradka samičí (Athirium filix-femina), metlička křivolatá (Avenella flexuosa) či šťavel kyselý (Oxalis acetosella). Co se týče mechového zastoupení, je poměrně bohaté – ploník obecný (Polytrichum commune), rohozec trojlaločný (Bazzania tribolata) a rašeliníky (Sphagnum). Sekundární podhorská a horská vřesoviště - T8.2 Tento typ biotopu se ve sledované lokalitě vyskytuje taktéž na poměrně malém území. Jedná se o jižní část tvořenou kamenným snosem, který se táhne v koridoru pod elektrickým vedením. Budeme-li přesní, pak přesná kategorie zní sekundární podhorská a horská vřesoviště - T8.2B bez výskytu jalovce obecného. Výskyt je vázán na částečné odlesnění jehličnatého porostu z důvodu elektrického vedení, poměrně kyselým půdám a suchému slunnému prostředí, jež se na kamenném snosu nachází. Dominantními bylinami v tomto případě jsou vřes obecný (Calluna vulgarit) spolu s borůvkou (Vaccinium myrtillus) a brusinkou (Vaccinium vitis-idaea), (obr. č. 6) Doprovodnými bylinami jsou kupříkladu mochna nátržník (Potentilla erecta), prha arnika (arnica montana) nebo černýš luční (Melampyrum pretense). Poměrně vyvinuté je taktéž mechové a lišejníkové patro – ploník obecný (Polytrichum commune), brvitec chlupatý (Ptilidium ciliare (L.) Hampe), dutohlávka lesní (Cladonia arbuscula) či dutohlávka sobí (Cladonia rangifenina).
Pro úplnost je třeba poznamenat, že se v lokalitě taktéž vyskytuje lesní biotop klasifikace X – konkrétně X9 – lesní kultury s nepůvodními dřevinami (9XA – lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami). Jedná se o monokulturní lesy v západní části lokality, jež jsou obhospodařovány loketskou správou (město Loket nad Ohří).
Biotopy silně ovlivněné nebo vytvořené člověkem: Vodní toky a nádrže bez ochranářsky významné vegetace X14 Do této kategorie lze zařadit obecní požární nádrž (obr. č. 7), jež zde byla vybudována koncem 60. let. Vodní dílko, jež je zpevněné pouze sypanou hrází (nedá se vypustit, nelze tak sloužit jako chovný rybník) má rozlohu 20 arů, bylo umístěno do jižního cípu obce. Dnes však již slouží spíše k rekreačním účelům (konkrétněji k zimním radovánkám místních, voda pro letní šplouchání příliš čistá není). Co se týče floristického zastoupení ve stromovém patře dominuje bříza bělokorá (Betula pendula), olše lepkavá (Alnus glutinosa) a javor mléč (Acer platanoides). Keřové patro tvoří pak skupinky malých smrčků (Picea abies) a zmlazující dřeviny stromového patra. Bylinní zástupci nejsou nějak výrazní - blatouch bahenní (Caltha palustris), lipnice bahenní (Poa palustris), bahnička mokřadní (Eleocharis palustris), nebo druhy ostřic (Carex). Přesto, že toto vodní dílo bylo vytvořeno pro požární účely, tedy nekorespondovaly v jeho vzniku žádné ochranářské snahy, nachází zde útočiště hned několik zástupců vodní i obojživelné fauny. Jedná se o kapra obecného (Cyprinus Carpio), lína obecného (Tinca tinca), karase obecného (Carassius carassius), ropuchu obecnou (Bufo bufo), nebo skokana hnědého (Rana temporaria).
Nálety pionýrských dřevin X12 Dalším příkladem biotopu, jenž ovlivnila lidská přítomnost,
se nachází v jižních
končinách obce i sledované lokality. Dříve se na tomto území rozprostírala luka či pole, ovšem díky jejich opuštění docházelo na těchto místech zarůstání. Jde tedy o menší lesík vzniklý na původně nelesní půdě. Pionýrské dřeviny v tomto případě představují směs olše (Alnus glutinosa), břízy (Betula pendula), jeřábu ptačího obecného (Sorbus arcuparia) a třešně ptačí (Cerasus avium).(obr. č. 8)
4) CHARAKTERISTIKA EKOLOGICKY VÝZNAMNÝCH
PRVKŮ KRAJINY
Významné krajinné prvky (VKP) definuje zákon jako ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotnou část krajiny, která utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. Významnými krajinnými prvky jsou lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy. (http://www.ochranaprirody.cz/..) Ekologicky významné segmenty lze pak na základě funkčních charakteristik definovat jako biocentra, biokoridory, integrační prvky nebo ochranné zóny biocenter a biokoridorů. (http://www.icm.uh.cz/str/ekologie/zakladni-informace/ekologicka-stabilita-a-krize) V případě sledovaného území se tedy jedná o: Oblast lesů: Území rozkládající se na poměrně velké ploše bádané lokality je možné dle výše zmíněných údajů definovat jako biocentrum, ale i jako biokoridor pro zástupce místní fauny. Rozsáhlé porosty převážně smrkových lesů obývá například jelen evropský (Cervus elaphus), srnec obecný (Capreolus capreolus), vyskytuje se zde i prase divoké (Sus scrofa). Z šelem je hojná především liška obecná (Vulpes vulpes) a oba druhy našich kun - kuna lesní (Martes martes) a skalní (Martes foina). Své útočiště zde nachází také několik druhů netopýrů -netopýr velký (Myotis myotis), netopýr černý (Barbastella barbastellus), netopýr vodní (Motis daubentonii), netopýr ušatý (Plecotus auritus) nebo netopýr skalní (Barbastella leucomelas). Z ptactva zahlédneme křivku obecnou (Loxia curvirostra), ořešníka kropenatého (Nucifraga caryocatactes), sýkoru uhleníček (Parus ater) a parukářku (parus cristatus) nebo datla černého (Dryocopus martius).
Lesní ekoton – lesa a přilehlých luk: Ekologicky významné liniové společenstvo sloužící jako ochranná zóna biocenter a biokoridorů. Z dřevin je možno identifikovat mladé břízky (Betula pendula), javory (Acer platanoides) ale i bez černý (Sambucus nigra). Rybník – nádrž a jeho okolí:
Jeho specifické zastoupení fauny je uvedeno výše (viz Vodní toky a nádrže bez ochranářsky významné vegetace X14). Zákonem chráněná flóra: Během mapování sledovaného území bylo nalezeno a identifikováno hned několik zástupců bylinného patra - především luk, které jsou více či méně chráněni zákonem. Jedná se o: Prsnatec Fuchsův (Dactilorhyza fuchsii), (obr. č. 11,12), jenž jsem (po upozornění paní „muzeářky“ v Nejdeckém muzeum, které jsem v rámci sběru informací navštívila), nalezla v opuštěné zahradě severní části obce. Prsnatec Fuchsův je jeden z druhů, které patří ke zvláště chráněným rostlinám ČR, mezinárodně je také zahrnut do úmluvy CITES2. V lokalitě kde byl nalezen, se vyskytoval v cca 30 exemplářích převážně ještě v nekvetoucí formě. Jeho identifikace je však nesporná díky jeho skvrnitým listům. Stejným stupněm ochrany je hodnocena prha arnika (Arnica montana), (obr. č. 13), která taktéž patří k našim zvláště chráněným rostlinám, a která se nachází na přilehlých loukách sledované oblasti. Na červeném seznamu je klasifikována jako druh se slabším, ale trvalým ústupem. Taktéž výskyt koprníku štětinolistého (Meum athamanticum), (obr. č. 14) je charakterizován jako zvláště chráněný. Jeho východní hranice prochází Českou republikou a především v Krušných horách roste téměř všude. Právě pastviny a horské louky představují typický biotop koprníku. Obdobně vřesovec pleťový (Erica carnea), (obr. č. 15), který je možno spatřit ve světlých částech suššího lesa lokality, spadá do skupiny zvláště chráněných rostlin ČR. Kvetoucí rostlinu lze spatřit ovšem již brzy z jara, často ještě zapadanou ve sněhu. Cídivka peřestá (Hippochaete variegata), (obr. č. 16) je dokonce na seznamu kriticky ohrožených druhů a dnes se vyskytuje již jen na devíti posledních místech v ČR. Její výskyt není přímo ve sledované lokalitě znám, ovšem místo výskytu, kde byla
2
CITES je oficiálně používaná zkratka pro Úmluvu o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin – Convention of International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora. (http://www.botany.cz/cs/cites/)
zaznamenána, je nedaleko od ní. Je tedy možné, že vzhledem k podobnosti terénu může být spatřena i na bádaném území.
5) NÁVRH
ZÁSAD TRVALE UDRŽITELNÉ KRAJINY
Hospodaření a péče o výše charakterizovaný úsek území by měla vycházet z nároků a potřeb jednotlivých biotopů. Začneme –li od biotopu horské trojštětové louky (T1.2), pak ohrožení pro tento biotop představuje nepřiměřené hnojení, opouštění a následné zarůstání pozemků. Management pro trvalé udržení tedy spočívá v pravidelném kosení a příležitostném přepásání. Ke hnojení by se mělo přistupovat tehdy, když se začnou objevovat druhy smilkových trávníků. (Což je přesně případ na některých částech lokality). Ohrožení pro horské a podhorské smilkové trávníky (T2.3) spočívá v eutrofizaci, opouštění luk a pastvin a lokálním zalesňování. K udržení těchto trávníků přispívá pravidelné kosení, nepravidelná pastva a přihnojování. Údržbu mezofilních ovsíkových luk (T1.1) lze zaopatřit hlavně pravidelním kosením, protože nebezpečí pro tento biotop spočívá v opuštění pozemků a následném zarůstáním, přehnojováním a ruderalizací. Co se týče biotopu podmáčených smrčin (L9.2B) lze ho lépe udržet zachováním existujícího
vodního
režimu
a
podporou
přirozené
obnovy.
Naopak
hrozbou
podmáčených smrčin je odvodnění, imise a kůrovcové kalamity. Sekundární horská a podhorská vřesoviště (T8.2) omezuje zarůstání stromy a keři, obohacování dusíkem z atmosférických spadů či vypalování a jiného narušování porostů. Vhodným managementem je tedy umělé obnažování půdního povrchu nebo odstraňování náletových dřevin.
7) ZDROJE A POUŽITÁ LITERATURA Tiskové zdroje: CHYTRÝ. M., KUČERA, T., KOČÍ, M.: Katalog biotopů České republiky, Agentura ochrany přírody, Praha 2001, ISBN: 80-86064-55-7 MIKŠÍČEK, P: Sudetská pouť aneb Waldgang, Praha: Nakladatelství Dokořán 2005, ISBN: 80-7363-009-5 MIKŠÍČEK, P.: Zmizelé Sudety/Das verschwudene Sudetenland, Nakladatelství Český les 2003, ISBN: 80-86125-41-6 Internetové zdroje: http://botany.cz/cs/ http://www.icm.uh.cz/str/ekologie/zakladni-informace/ekologicka-stabilita-a-krize http://www.kr-karlovarsky.cz/nejdek/Mesto/historie/ http://www.kr-karlovarsky.cz/nejdek/Nejdecko/priroda/ http://www.mapy.cz/ http://www.ochranaprirody.cz/ http://www.priroda.cz/lexikon.php?sub=33 Ústní zdroje: Miroslav Handšuh – informátor o obecních poměrech Suché Muzeum města Nejdek
