ŠVÝCARSKO 19. - 23.9, 2016 Dne 19. září v nelítostném deštivém počasí pondělního podvečera jsme plni očekávání naloţili naše zavazadla do autobusu, který měl namířeno směr Švýcarsko. Během necelého pětidenního zájezdu jsme probádali téměř celé západní Švýcarsko s jeho největšími perlami jako je Bern, Valais, oblast Martigny, Vaud, Le Gruyére, Ţeneva, Ţenevské a Bodamské jezero. Po několika úmorných hodinách strávených v sedačkách našeho dopravního prostředku jsme vysedli v městě Winterthur, kde nás čekala návštěva science centra – Technorama.
Unikátní vzdělávací centrum, v němţ jsme si mohli osahat fyzikální jevy jako je elektřina, magnetismus, vlastní vnímaní nebo matematika, zaujalo i ty, kteří se těmto přírodním vědám uţ z povzdálí obloukem vyhýbají. K prozkoumání bylo připraveno více neţ 500 zábavných experimentů na ploše o rozloze 6500 m2. Po krátké jízdě jsme se ocitli opět na německé straně, v největším městě Bodamského jezera, v Kostnici. To, ţe se přibliţujeme Bodamskému jezeru, signalizovala hejna racků poletujících v naší blízkosti. Z dáli pak na nás shlíţela socha Impéria, která si naši skupinu prohlédla ze všech stran. Je zde na památku onoho pověstného tragického koncilu započatého v roce 1414. Zhlédli jsme Husův kámen, Husův dům, budovu koncilu a kostnický dóm zvaný Münster – Dóm Matky Boţí. Zde Jan Hus obhajoval své učení.
Kostnice byla pro všechny úţasným záţitkem a zatím jediným člověkem, který můţe návštěvy tohoto malebného místa jistě litovat, je Jan Hus. Při obhajobě svých předreformačních tezí byl uvězněn, prohlášen za kacíře a upálen.
Slunce začalo zacházet za vrcholky Alp a my jsme se začali ubírat k Ţenevskému jezeru, kde nás čekala teplá večeře a ubytování. Zde jsme nabrali sílu k novým záţitkům. V ranních hodinách jsme se vydali do oblasti Martigny, konkr. k přehradě Emosson ve výšce 2 100 m, odkud jsme měli spatřit vrcholky nejvyšší hory Evropy. Bohuţel nám počasí nepřálo a masiv Mont Blanc nám nebylo dopřáno zahlédnout. I přesto v nás jen cesta na horu (pro některé i směr dolů) zanechala nepopsatelný záţitek. Cesta byla lemována terasovitými vinicemi Le Lavaux (UNESCO), z nichţ se vinná réva sklízí ručně jako v minulosti. Tam, kde je svah natolik příkrý, ţe znemoţňuje chůzi, sváţí úrodu helikoptéra. Ještě
neţ
jsme
stihli
vstřebat
atmosféru
švýcarské přírody, uţ jsme opět vysedali, abychom se pokochali, stejně jako básníci lord Byron a Shelley, krásou středověkého vodního hradu Chillon ze 13. století.
Z kantonu Vaud jsme co nejrychleji mířili do městečka Brock u Le Guyére, kde nás čekala sladká odměna. Pro mnohé se návštěva čokoládovny Cailler stala nejen díky interaktivní expozici, jeţ nás seznámila s historií výroby čokolády, ale také díky fantastické ochutnávce mnoha druhů té nejlepší sladké pochoutky, dokonalým smyslným a poetickým záţitkem. Odpoutat se od ochutnávky a koupit kousek kakaového zázraku našim nejbliţším domů byl díky nepřebernému mnoţství v prodejně Cailler nadlidský výkon. Po té, co jsme smutně se zvýšeným krevním cukrem opouštěli Brock, nás čekala prohlídka výrobny delikátních sýrů Gruyére. Zde se naší průvodkyní stala kravička Třešinka, jeţ nás seznámila s postupnými fázemi výroby sýra. Mohli jsme přičichnout vůním, jeţ se promítají do chutě a vůně sýra a taktéţ sýry ochutnat. Opět nastal problém s výběrem: ,,Který, který jen mám koupit domů, vţdyť jsou všechny výborné!“
S plnými bříšky a velmi aromatickými balíčky jsme opouštěli Gruyére a mířili do hlavního města – Bernu (UNESCO). Bern nás uvítal slunečným počasím, které donutilo vykouknout ze svých pelíšků v Mědvědím příkopu (Bärengraben) na břehu řeky Aare i bernské maskoty – medvědy hnědé. Není se čemu divit, ţe ve švýcarské metropoli leţící na hranici mezi francouzsky a německy mluvícími oblastmi, pobývali i takoví velikáni jako Casanova, ruská velkokněţna Anna Fjodorovna, Lenin a Albert Einstein, jenţ zde měl dostatek času k bádání nad svou teorií relativity. Od chlupatých koţíšků jsme ladně prokličkovali spletitými podloubími s obchody a kavárnami umístěnými netypicky ve sklepech aţ k bernskému Dómu (Münster). Dóm je skvostnou ukázkou pozdní gotiky a je zároveň nejmladší a nejvyšší gotickou katedrálou ve Švýcarsku, v níţ ve věţi stále ţijí její správci. Nad vstupním portálem z 15. stol. jsme obdivovali tympanon znázorňující Poslední soud. Po ulici Marktgasse, jeţ je lemována bezpočtem kašen, jsme se dostali k Hodinové věţi – Zytgloggeturm, která je stejně stará jako samotný Bern. V mnohém nám připomínala náš praţský orloj. Sloţité vyzvánění je moţné slyšet čtyři minuty před celou hodinou. Poslední nákupy, suvenýrů, sýrů a čokolád, ohlédnutí se za medvědy a zpět k Ţenevskému jezeru.
Večer jsme zakončili ochutnávkou dalších druhů sýrů, které pro nás připravila naše průvodkyně s kuchařkou. Ranní vstávání, snídaně, úklid a balení – čekal nás poslední den. Ocitli jsme se ve francouzsky hovořícím městě usazeném v zátoce, kde řeka Rhona opouští Ţenevské jezero (Lac Léman), a kde má sídlo více neţ 200 významných mezinárodních organizací jako OSN nebo Červený kříţ. Ţeneva, město přezdívané i jako hlavní město míru či nejmenší metropole na světě, nás uvítala svým symbolem, a to vodotryskem Jet d´Eau. Tento gejzír chrlí kaţdou sekundu 500 l vody do výšky 140 metrů rychlostí 200 km/h. Jelikoţ město proslulo i jako intelektuální centrum Evropy, zejména d ík y reformátorovi Janu Kalvínovi, bylo by neodpustitelné, abychom nenavštívili obrovskou katedrálu St-Pierre – sv. Petra. Zde stále stojí Kalvínova stolice typická jen třemi nohami. Po té, co nás starobylé uličky vyvedli aţ na okraj Starého města, vešli jsme do parku Promenade des Bastions, který se nachází hned za univerzitou. Uvítal nás gigantický, sto metrů dlouhý, Památník reformace (Mur de la Réformation). V jeho středu se tyčí čtyři pětimetrové sochy nejslavnějších představitelů kalvinismu – Farel, Calvin, Béze, Knox). Kolem jsou znázorněny výjevy z dějin reformace, jeţ jsou do pomníku vytesány. Na chodníku před ním se nachází erb Ţenevy situován mezi bernského medvěda a skotského lva. Jedná se o náboţenský symbol spojenectví mezi těmito švýcarskými městy a Skotskem.
Nedaleko se pak nacházela radnice (Hotel de Ville). Hlavní zajímavostí radnice je sál Alabama, v němţ byla 22. srpna 1864 podepsána první Ţenevská konvence červeného kříţe, který byl prohlášen humanitární organizací.
Náš pobyt v Ţenevě, jsme ukončili u parku Promenade du Las, odkud jsme ještě naposledy spatřili kromě Jet d´Eau také další symbol města – květinové hodiny o pětimetrovém průměru, vytvořené z více neţ 6 500 rostlinek, které si drţí světové prvenství. Dýchla na nás atmosféra klidu, pohody a bezpečí, ať uţ jsme procházeli nákupní zónou nového města nebo jsme bloudili historickými uličkami města starého. Při odjezdu na nás zamávalo malebné nábřeţí jezera se čluny a plachetnicemi. Poslední návštěvou a krásnou tečkou na konec pobytu byla návštěva Rýnských vodopádů u města Schaufhausen, jeţ jsou největší z hlediska šíře (150 metrů) z celé Evropy. Atmosféru vodopádů doplňoval zámek Laufen, o něhoţ byla nejlepší vyhlídka.
Pak nás uţ čekala zpáteční cesta do České republiky. Předtím jsme ale měli moţnost pozorovat dění a okolní ruch města Curych za okny autobusu. Okouzlení a plní dojmů jsme postupně usínali a těšili se na návrat domů.
