Koňské stezky v Broumovském příhraničí – vypracování studie realizace Vypracování této studie je aktivitou projektu
„Koňské stezky v Broumovském příhraničí – vypracování studie realizace“. Reg. č. CZ.3.22/3.3.02/13.03681
Zpracoval: ing. Vladimír Hrubý a kolektiv Rok zpracování: 2014
Tento projekt je spolufinancován z prostředků ERDF prostřednictvím Euroregionu Glacensis
0
OBSAH 1. Úvod .................................................................................................................................................... 3 2. Cíl ......................................................................................................................................................... 4 3. Použitá literatura a metodiky. ............................................................................................................. 4 4. Přírodní, historické a ekonomické souvislosti ..................................................................................... 4 4.1. CHKO Broumovsko a cestovní ruch .............................................................................................. 4 4.2. Historie využití koní na Broumovsku ............................................................................................ 5 5. Teoretická východiska ......................................................................................................................... 6 5.1 Venkovská turistika ....................................................................................................................... 6 5.2 Agroturistika .................................................................................................................................. 7 5.3 Koňská turistika (hipoturistika) ..................................................................................................... 8 6. Srovnání hipoturistiky s pěší turistikou a cykloturistikou.................................................................... 9 7. Analýza současných podmínek, východiska ...................................................................................... 10 7.1 Turistika na koni v ČR .................................................................................................................. 10 7.2. Zkušenosti ze zahraničí ............................................................................................................... 12 8. Výběr koně a výbava pro jezdce ........................................................................................................ 13 8. 1 Výběr koně.................................................................................................................................. 13 8.2 Výstroj koně................................................................................................................................. 13 8.3 Výstroj jezdce .............................................................................................................................. 14 8.4 Očkování ...................................................................................................................................... 14 9. Zásady pohybu po koňských stezkách v ČR ..................................................................................... 14 10. Jezdecké trasy a různé povrchy ...................................................................................................... 15 10.1 Z hlediska koní ........................................................................................................................... 16 10.1.1 Tvrdý povrch ........................................................................................................................... 16 10.1.2 Pružné povrchy ....................................................................................................................... 17 10.1.3 Měkký povrch ......................................................................................................................... 18 10.1.4 Hluboký povrch....................................................................................................................... 18 10.1.5 Sypký povrch .......................................................................................................................... 18 11. Hierarchické schéma sítě hipostezek ............................................................................................. 19 11.1 Páteřní síť .................................................................................................................................. 19 11.2 Regionální cesty......................................................................................................................... 19 11.3 Lokální cesty a okruhy ............................................................................................................... 20 11.4 Souhlas majitelů pozemků ........................................................................................................ 20 11.5 Souhlas dalších subjektů ve vybraných územích ...................................................................... 21 1
12. Vyznačení jezdecké stezky - metodika ........................................................................................... 21 13. Infrastruktura a inventář ................................................................................................................. 23 13.1 Stanice ....................................................................................................................................... 23 13.1.1 Minimální požadavky na jezdeckou stanici a její vybavení ................................................ 23 13.2 Úvaziště .................................................................................................................................... 24 13.3 Informační tabule a panely ....................................................................................................... 25 13.4 Ohrady pro koně........................................................................................................................ 26 14. Situace na Broumovsku ................................................................................................................... 28 13. Zájmové území – vymezení a popis ................................................................................................. 29 14. Návrh jezdeckých stezek - popis...................................................................................................... 31 14.1. Popis zajímavých míst na trase................................................................................................. 31 14.1.1 Historické objekty ............................................................................................................... 31 14.1.2 Přírodní a rekreační zajímavosti ........................................................................................ 31 14.2 Profil trasy ..................................................................................................................................... 32 15 Popis návrhu trasy ........................................................................................................................... 33 15.1 První úsek páteřní trasy: st. hranice Božanov, Studená Voda - Křinice, Amerika – Jetřichov km 0 -16 ................................................................................................................................................... 33 15.2 Druhý úsek páteřní trasy: Jetřichov – Libná km 16 - 33 ........................................................... 35 15.3 Odbočka: úsek Vernéřovice – Ruprechtický Špičák ................................................................. 37 15.4 Odbočka: úsek Jetřichov – Hejtmánkovice - Ruprechtický Špičák ............................................ 39 16. Závěr ................................................................................................................................................ 42 17. Přílohy.............................................................................................................................................. 42
2
1. Úvod Koňská turistika se v posledním desetiletí stala velmi žádanou formou turistiky. Bylo postupně vyznačeno poměrně velké množství koňských stezek, takže v současné době je v České republice přes 2 000 km koňských stezek. Paradoxem je, že na Broumovsku není vyznačena žádná stezka. Koňská turistika ( taktéž hipoturistika) nabízí v porovnání s ostatními formami turistiky téměř ideální možnost propojení zdravého využití volného času, pobytu v přírodě, budování vztahu ke zvířatům, krajině a k ochraně životního prostředí s plány rozvoje cestovního ruchu ve venkovském prostředí. Celé území Broumovska je součástí CHKO Broumovsko, takže jakýkoliv rozvoj šetrné turistiky je vítán a podporován. V zájmu dalšího využití přírodního bohatství zdejšího regionu je nutné mít na zřeteli zachování kvality, rozmanitosti a krásy zdejšího venkovského prostředí. Studie se zabývá využitím koní jako významného faktoru trvalé udržitelnosti cestovního ruchu na Broumovsku, které bezprostředně sousedí s Polskem. Na polské straně je využívání koňské turistiky poměrně populární. Svědčí o tom i fakt, že těsně za státní hranicí je vyznačena koňská stezka Sudecki Szlag Konny v délce 350 km. Možnost napojení na tuto páteřní stezku v Polsku vedla k záměru realizovat tento projekt jako projekt vzájemné přeshraniční spolupráce. Rozvoj netradičních forem ekologické turistiky, kterou jízda na koni určitě je, přispívá i k následnému rozvoji služeb spojených s putováním na koni a přispívá tak k ekonomickému rozvoji příhraničních oblastí. Studie má být shrnutím nejdůležitějších informací a podkladem pro následné zřízení a vyznačení jednotlivých úseků koňských stezek v regionu Broumovska včetně jejich napojení hipostezky na polské straně. V České republice se poměrně dobře využívá možnost realizovat práce na vytváření celého systému rozvoje turistiky na koni jako atraktivní novinky v cestovním ruchu systematicky a od počátku koordinovaně na celém území, s uplatněním výše uvedených zásad a na základě jednotné koncepce, jejíž součástí je i tato studie.
3
2. Cíl Cílem studie bylo upozornit na možnost využitelnosti koní pro cestovní ruch v regionu Broumovska a přilehlé příhraniční oblasti s Polskem. Studie představuje zařazení koní pro využití v cestovním ruchu, určení pozitivních i negativních vlivů na životní prostředí, možnosti rozvoje doprovodných služeb a pod. Cílem tedy bylo navrhnout koňské stezky s jejich charakteristikou, zpracovat mapové podklady a identifikovat vlastnické vztahy na dotčených pozemcích.
3. Použitá literatura a metodiky. Při zpracování studie bylo použito několik metod získávání potřebných informací. V první přípravné fázi probíhalo studium dostupné literatury z českých a zahraničních zdrojů, které tuto problematiku nějakým způsobem řeší. Z českých zdrojů práce M. Páskové (2008), ing. M. Andrlové (2006), Bc. A. Krzytkové a dalších autorů. Jelikož v našem prostředí je nedostatek dostupné literatury zabývající se problematikou koňské turistiky byly při studiu této problematiky poměrně značně využívány naše i zahraniční (polské) internetové portály, které poskytly fundované a obsáhlé informace a metodiky týkající se zřizování a využití koňských stezek. V průběhu vlastní realizace studie byly provedeny konzultace se zástupci dotčených obcí, chovateli koní, poskytovateli různých služeb. Zásadním úkolem studie bylo navržení tras, které propojí území Broumovska s přilehlým polským územím.
4. Přírodní, historické a ekonomické souvislosti 4.1. CHKO Broumovsko a cestovní ruch Území CHKO Broumovsko historicky až do začátku 13. století vyznačovalo nehostinnou přírodou, pokrývaly jej husté nepřístupné lesy. Přesto však území protínaly probíhaly historické stezky a hraniční přechody, podél nichž vznikala později vznikala sídliště. K prvnímu osídlení Broumovsko došlo cca v roce 1213 za vlády Přemysla Otakara II, který věnoval území dnešního Policka a následně Broumovska břevnovským benediktinům, kteří měli zásadní vliv a význam k dalšímu rozvoji Broumovska díky rozvoji zemědělství, dřevařství a textilního průmyslu. Vznikla tak současná struktura krajiny, jejíž hlavním rysem jsou kompaktní vesnice vystavěné podél vodních toků, odlesněná údolí a převážně zalesněné 4
svahy hor. Krajina byla do poloviny 19. století soustavně odlesňována a přeměňována na zemědělskou půdu, která přinášela tehdejším hospodářům poměrně dobré hospodářské výnosy, což je patrné na výstavbě velkých zemědělských usedlostí tzv. statek broumovského typu ve všech vesnicích. V roce 1991 byla zřízena Chráněná krajinná oblast Broumovsko, která má rozlohu 41 tis. ha. Tato skutečnost významně ovlivňuje hospodářský rozvoj regionu z hlediska omezení velkých průmyslových investic a rozvoje dopravní infrastruktury. Proto se rozvoj turistiky jeví jako jeden z významných elementů pro využití trvale udržitelného rozvoje regionu. Snaha poznávat zdejší přírodu i historii, sžívat se s přírodou je v rozsáhlém území CHKO Broumovsko jednou z poměrně významných potřeb místních obyvatel, ale i jeho návštěvníků. Zásadním problémem je stanovení rozsahu a druhu hospodářského využití území, které bude v souladu s ochranou území, ale zároveň umožní jeho rozvoj po stránce společenské i ekonomické. Koňská turistika představuje z tohoto hlediska aktivitou, která je k přírodnímu prostředí velmi šetrná. Ve své podstatě nevyžaduje žádné rozsáhlé investice ani budování složité a drahé infrastruktury a především nevyvolává žádné velké zásady do přírodního prostředí. Turistika na koni na rozdíl od pěší turistiky, cykloturistiky, mototuristiky a vodní turistiky je poměrně novým a netradičním a nemasovým způsobem využívání volného času v přírodě. Z těchto faktů toho vyplývá malá obecná informovanost o fungování, potřebách a možnostech turistiky na koni, zvláště zde na Broumovsku. Hipoturistika se může stát při dodržování základních a jednoduchých pravidel důležitou součástí trvale udržitelného rozvoje regionu v kombinaci s ostatními druhy turistiky, především pěší a cykloturistiky.
4.2. Historie využití koní na Broumovsku Významnou hospodářskou činností na Broumovsku bylo zemědělství. Chov koní u nás prošel několika vývojovými etapami charakteristickými pro jednotlivé oblasti. Rovněž i zde v pohraničí německy hovořící usedlíci byli schopni se zaujetím a obvykle na velmi vysoké úrovni provozovat chov koní určených především pro využití v hospodářství. Největší mírou byly koně využívány jako tažná zvířata v zemědělství a zároveň sloužila pro zapojení do povozů pro dopravu materiálu, zboží ale i lidí. Podobně jako jinde v pohraničí existoval na Broumovsku komunikační systém obchodních stezek, které spojovaly jednotlivé oblasti v zemi i mimo ni (Slezsko) Tyto stezky sloužily pro pohyb pro pěší, jezdce a soumary, ne pro 5
povozy, jelikož šířka těchto stezek pohyb povozů tažených koňmi neumožňovala. V průběhu dalších století probíhala postupná kolonizace a kultivace půdy, která umožnila rozvoj zemědělství s využitím koní až do 60. let 20. stol. V současné době se situace výrazně a zásadně se změnila a kůň se na Broumovsko nejen vrátil, ale stal se neodmyslitelnou součástí charakteristiky regionu díky soukromým chovatelům v mnoha obcích (Božanov, Martínkovice, Křinice, Jetřichov, Vernéřovice, Adršpach, Velká Ves a další). Charakteristické je zde velké rozšíření pestré směsice různých, pro tuto chovatelskou oblast i netradičních plemen koní, které často slouží pro volnočasové využití a turistiku.
5. Teoretická východiska
Koňské stezky zaznamenávají v posledním desetiletí poměrně velký rozvoj systematický rozvoj lze datovat do roku 2003, kdy se projekt realizovaný v Jihočeském kraji pod názvem "Turistika na koni" stal vzorovým projektem pro další rozvoj hipostezek. Tato část studie objasňuje zařazení hipostezek do infrastruktury pro cestovní ruch a zároveň vysvětluje nejdůležitější odborné pojmy a výrazy.
5.1 Venkovská turistika Pojem venkovská turistika a agroturistika je charakterizován mnoha výrazy. Přesto však lze charakterizovat tento pojem jako způsob turistiky, který se provozuje ve venkovském prostředí s využitím všech charakteristických krajinných prvků (pozemky, lesy apod.). Jedná se využívání volného času (dovolené) putováním venkovskou krajinou formou pěší turistiky cykloturistiky, horolezectvím, rybařením, lovem apod. Významnou aktivitou je poznávání historických památek na venkově. Zde na Broumovsku existuje ve vesnicích velice významná skupina barokních broumovských kostelů, statky broumovského typu a další.
6
5.2 Agroturistika Dle M. Stříbrné (2005) „Agroturistika je forma venkovské turistiky. Její výjimečnost spočívá v přímém spojení turistů a návštěvníků se zemědělským prostředím (pole, louky, lesy, rybníky v majetku zemědělského podnikatele. Slouží jako doplňkový příjem.“ A právě na venkově se agroturistika přímo nabízí. Velké zkušenosti s tímto způsobem trávení volného času mají v sousedním Polsku, o čemž svědčí mnoho objektů v přilehlém pohraniční (Radków, Mieroszów a další).
Význam agroturistiky pro farmáře. Agroturistika se jeví být významným doplňkem pro zlepšení hospodářské činnosti zemědělců a farmářů především může: - přinést vedlejší finanční příjmy - vytvořit nové pracovní příležitosti - dojít ke zhodnocení stávajícího často poškozeného majetku - přispět ke zlepšení konkurenceschopnosti farmáře - v nepolední řadě pomůže s odbytem vlastních výpěstů, výrobků a surovin (ovoce, zelenina, mléko, mléčné výrobky apod.) Velkou výhodou agroturistiky je, že hosté se za farmářem a jeho službami dopraví sami.
Význam agroturistiky pro turisty spočívá v několika rovinách a jedná se především o - únik z města před shonem a realitou běžného života - zážitky z venkovské přírody - dochází k přímému kontaktu s domácími a hospodářskými zvířaty - často se jedná o přátelské prostředí – farmy rodinného typu - dochází k seznámení se s krajinou, místní kulturou, zvyky, tradicemi a lidmi - poznávání chodu farmy a zemědělské výroby - možnost zábavy, zotavení i klidu pro dospělé i děti na čerstvém vzduchu - v některých případech možnost pomáhat s drobnými pracemi- kydání, dojení apod. - možnost sportovního vyžití – jízdy na koních, pěší i cykloturistika, horolezectví apod.
7
Cestovní ruch a rekreace v krajině vyvolává řadou negativních jevů a vlivů. Jedná se např. o zábor zemědělské a lesní půdy, ohrožení zdrojů pitné vody, poškozování vzhledu krajiny a znečišťování krajiny skládkami pevných odpadů, zvýšené nebezpečí požáru, poškozováním půdy, rostlinstva sešlapáváním apod. Pro zajištění ochrany krajiny a životního prostředí je třeba využívat možnosti získávání dotačních zdrojů z EU a národních zdrojů pro rozvoj agroturistiky za účelem vybudování potřebné infrastuktury – vytvoření značených turistických tras, vybudování sociálního zázemí, vydávání edukačních a informačních materiálů apod.
5.3 Koňská turistika (hipoturistika) Jezdectví je kromě sportu v současné době také stále více vyhledávanou formou aktivního trávení volného času a odpočinku. Koňská turistika patří k tzv. měkké turistice, která se snaží při svém provozování harmonizovat potřeby turistů a místního obyvatelstva, neničit přírodu ani kulturní unikátnost místa. Hipoturistika nabízí ideální možnost spojení zdravého využití volného času v přírodě, budování vztahu ke zvířatům, ke krajině a k ochraně životního prostředí. Koňská turistika a s ní související infrastruktura jezdeckých tras a objektů je novou, rychle se rozvíjející formou rekreace, kterou může k trávení svého volného času využívat velká skupina obyvatel v každém věku. Hipoturistiku lze rozdělit do těchto tří skupin: 1. Vycházky na koni. Pod tímto pojmem chápeme překonávání vzdálenosti 7 – 30 km jízdy v terénu za jednu až čtyři hodiny Jízda má svou pohybovou, technickou a poznávací složku. Na vycházky se nevyžaduje žádná speciální výstroj koně. Pokud je v plánu přestávka, je dobré mít ohlávku a vazák 2. Výlety a túry. Jedná se cesty trvající celý den v terénu s překonáním vzdálenosti 30 – 70 km. Mají všechny obsahové složky, důraz je kladen zejména na složku pohybovou, technickou a poznávací. Pro tuto formu se nevyžaduje žádné speciální vybavení. 3. Putování na koni. Mluvíme o něm tehdy, když se spojí několik celodenních túr do jednoho celku. Putování může být organizované hvězdicově nebo řetězově. Hlavní dominantní roli hraje poznávací složka. Jedná se o organizačně náročnou aktivitu a je k němu potřebné dobré zázemí služeb na trase.
8
Výše uvedené rozdělení jednotlivých forem turistiky na koni nám zároveň ukazuje, jakým způsobem je vhodné připravovat a vytvářet cestovní podmínky a druhy jezdeckých tras. Z těchto požadavků také vychází základní rozdělení infrastuktury pro turistiku na koni.
6. Srovnání hipoturistiky s pěší turistikou a cykloturistikou. Jezdecké turistika je forma ekoturistiky, čímž se řadí k šetrným formám truistiky. Společně s pěší turistikou a cykloturistikou se jedná o způsoby podobně rychlého putování krajinou. Tabulka č. 1 Porovnání jezdecké turistiky s pěší a cykloturistikou
Rychlost pohybu Ohledy na roční dobu Bezpečnost
Pěší turistika Pomalejší Ne
Náklady Nízké Při neznalosti Může jít dál terénu Odklízení trusu po koni Odpočinek Téměř kdekoliv Dodržování zásad Především v a pravidel CHKO, NP Vhodná výstroj Zajištění ubytování
Není nutné
Cykloturistika Rychlejší Ano
Hipoturistika Rychlejší Ano
Přilba doporučena, Přilba doporučena, do 15-ti let povinná do 18-ti let povinná Střední Vysoké Může jet dál nebo Většinou se musí jít pěšky vedle kola vrátit (ohradník) Nutné Téměř kdekoliv Potřebuji úvaziště Především v Nutné celoplošně CHKO, NP Pumpička a lepící Sedlové brašny sada Není nutné, ale je Téměř nutné, pro to výhoda koně zajistit krmení a ustájení
(Zdroj: A. Jelínková)
Z výše uvedeného je patné, jak se zvyšuje náročnost vybavení pro jednotlivé způsoby cestování. Pěší turistika je nejméně náročná, naopak hipoturistika vyžaduje vyšší požadavky na vybavení a na chování.
9
7. Analýza současných podmínek, východiska 7.1 Turistika na koni v ČR Síť koňských stezek v ČR není tak hustá jako v sousedních zemích např. v Německu Rakousku a Polsku. První hipotrasa, která prochází oblastí Hrubého Jesníku, byla v ČR otevřena v roce 1998. Následně byly realizovány na území České republiky další obdobné projekty. V rámci celé ČR je vyznačeno přes 2 tis. km hipostezek. Značené jezdecké stezky existují v jižních Čechách, ve středních, východních a severních Čechách a na severní Moravě. Velmi aktivní jsou v Jihomoravském kraji, kraji Vysočina, Středočeském kraji, Zlínském kraji a Plzeňském kraji. Ve vazbě na budované stezky se zřizují úvaziště pro bezpečné uvázání koní na trasách stezek a u jednotlivých stanic. Projekty se též věnují otázkám vzdělávání jezdecké veřejnosti z oblasti dopravy koní, zdravovědy, veterinární problematiky, školení značkařů stezek apod. Významné úsilí je věnováno propagaci turistiky na koni jak mezi profesionály v cestovním ruchu, tak mezi širokou veřejností. Bohužel tyto aktivity se Broumovsku zcela vyhnuly a doposud nebyly v regionu realizovány projekty obdobného charakteru, které by umožnily vyznačení hipostezek.V současné době není na Broumovsku vyznačen ani jeden metr koňské stezky. Rovněž s poskytováním služeb je místní region pozadu až na světlé výjimky – Jízdárna Hejtmánkovice p. Netíka a Farma Turov.
Nejbližší značená koňská stezka vede z Radvanic do České Skalice. (Viz obrázek níže.)
.
10
11
7.2. Zkušenosti ze zahraničí V rámci vyznačování stezek na Broumovsku a jejich následné napojeni na síť v Polsku je nejdůležitější vazba tohoto regionu na Polsko. Počátek turistiky na koni v Polsku se datuje na rok 1876, kdy se konal první výlet do hor. V horských oblastech Polska se chovají huculské koně, které tomuto typu turistiky nejvíce vyhovují. V roce 1990 byla založena jezdecká turistika u PTTK (obdoba Klubu turistů u nás). Roku 1996 vznikla Komise jezdecké turistiky PTTK, která provádí celostátní koordinaci jezdecké turistiky. V Polsku každý rok přibývá turistů na koni a rozšiřuje se značení hipostezek. Mezi nejdelší patří 600 km dlouhý Szlak Transbeskidski. Kolem státní hranice na Broumovsku se táhne Sudecki szlak konny, který je rozdělený na dvě části Východní část úsek Ladek Zdr. – Karpacz v délce 210 km, vede kolem st. hranice s Broumovskem a plánuje se na jeho napojení na naše hipostezky. Druhá část západní v délce 148 km pokračuje z Karpacze do Kliczkowa.
Schéma značené Sudetské koňské stezky na polské straně
12
8. Výběr koně a výbava pro jezdce 8. 1 Výběr koně Výběr koně hraje důležitou roli. Nepsaným pravidlem je, že více toho jezdci najezdí na koni zapůjčeném než vlastním. V turistických jízdárnách se většinou jedná o níže uvedená plemena či křížence. Kohoutková výška se zpravidla pohybuje okolo 145 – 160 cm. Mezi hlavní vlastnosti, které by kůň měl mít, patří: klidný a vyrovnaný charakter, měl by se snášet s ostatními koňmi, nenáročný na stravu a velice důležité je, aby byl zvyklý na uvazování. Měl by mít zdravé nohy a záda. Nejčastější plemena jsou: hucul, hafling, shagya arab, appalosa, quarter horse, paint horse, dále se setkáváme s kříženci chladnokrevných plemen: českomoravský belgik, norik, slezský norik.
8.2 Výstroj koně Na delší vyjížďky mohu i z vlastní zkušenosti potvrdit, že lépe se cestuje ve westernovém sedle, nežli v anglickém. Proto se zaměřím spíše na western, když o anglickém typu ježdění se také zmíním. Westernové sedlo je pohodlnější pro jezdce i pro koně, rozkládá jezdcovu váhu rovnoměrněji a má lépe řešené úvazky a úchyty pro uvázání výstroje a uchycení sedlových brašen. Další velkou výhodou westernového sedla je, že jezdec nepotřebuje žádnou speciální výbavu, na rozdíl od anglického typu ježdění. Mezitypem je sedlo australské, je pohodlné a má kroužky na uchycení výbavy. Pro turistiku je možno využít i vojenské sedlo, které bylo vyvinuto pro vojáky. V dnešní době se od tohoto staršího, ale kvalitního typu sedla upouští. Další nedílnou součástí je uzdečka s otěžemi, pomocí kterých jezdec koně ovládá. Kůň má v hubě udidlo. Dále potřebujeme ohlávku a vodítko nebo dlouhé lano k uvázání koně. Výběr obojího ukazují praktické zkušenosti a výchova koně. Použití dlouhého lana může být nebezpečné, neboť se kůň může snadno zamotat. Někteří koně potřebují horolezecké lano i karabinu, aby se neurvali, jiným stačí obyčejná ohlávka a další, zpravidla westernoví jezdci používají provazovou, tzv. „parelliho“ ohlávku. Již jsme se setkali v praxi i s pouty na koně.
13
8.3 Výstroj jezdce Jezdec je obvykle ustrojen do pohodlných kalhot, nízkých nebo vyšších bot, které u zkušených jezdců mohou být doplněny špornami. Kalhoty mohou být překryty dlouhými legínami, které chrání před zimou a deštěm. Jezdcovu košili může doplnit šátek a praktická vesta s kapsami na drobnosti. V nepříznivém počasí využijeme dlouhý kabát, tzv. „australák“. Westernový styl podtrhne nepromokavý klobouk. Již si příliš nedovedeme představit, že bychom necestovali v jezdeckých kalhotách s celokoženým sedem, bezpečnostní vestou, přilbou a několika reflexními prvky ve výstroji. Anglické sedlo není pro delší putování vhodné, přesto se využít dá také.
8.4 Očkování Pro koně je povinné očkování proti chřipce a tetanu. Rovněž se doporučuje vyšetření krve na infekční anémii. Očkování má mít kůň zapsáno v modrém průkazu koně. Při delších vyjížďkách nebo putováních je dobré vzít si očkovací průkaz s sebou pro případnou kontrolu, neboť jezdecké stanice mají na kontrolu těchto údajů nárok. Rovněž je velmi důležité pravidelně koně odčervovat. Jezdci by měli být očkováni povinně proti tetanu.
9. Zásady pohybu po koňských stezkách v ČR •
S ohledem na životní prostředí a provozu na stezce jsou nejvýhodnější menší skupinky složené ze tří, max. z osmi jezdců.
•
Nevjíždějte do luk, polí a lesních porostů a nerušte zvěř.
•
Dbejte místních omezení a nařízení na některých úsecích stezky (klid pro zvěř, těžba dřeva).
•
Buďte ohleduplní k ostatním uživatelům stezek. Upozorněte lidi před sebou, že budete přejíždět, a zpomalte tak, abyste je bezpečně minuli. Chodce míjíme zásadně v kroku, zvláštní opatrnost věnujeme také cyklistům. Předjíždíme výhradně zleva.
•
Na frekventované nebo rozbahněné stezce jezděte v zástupu. Buďte ohleduplní k povrchu stezky, který kopyta koní mohou poškodit.
•
Cválejte pouze v bezpečných a přehledných úsecích, překážky z důvodu bezpečnosti raději překročte nebo obcházejte. Úzké ohyby cesty projíždějte krokem. 14
•
Pokud se rozhodnete tábořit mimo stanici, učiňte tak na vyhrazeném tábořišti nebo na místě, kde vám to povolil majitel pozemku.
•
Chraňte prostředí stezky. Odvezte si s sebou všechny odpadky a nezapomeňte ze stezky odstranit i trus vašeho koně.
•
Buďte očima a ušima sítě stezek. Upozorněte stanici na možné problémy (vyvrácené stromy, poškozené značení, vysypané odpadky, sesuv půdy apod.)
•
Volně pobíhající psi na stezku nepatří. Z bezpečnostních důvodů se toto pravidlo vztahuje také na prostor tábořišť a jezdeckých stanic.
•
Každý jezdec vjíždí na stezku na vlastní nebezpečí. Pokud při jízdě utrpí újmu nebo úraz daný charakterem prostředí nebo terénu, nemůže požadovat náhradu po vlastníkovi lesa či pozemků, ani po žádném dalším zainteresovaném subjektu.
•
Mějte na paměti, že ostatní lidé na stezce nemusejí znát koně a jejich reakce. To, jak se zachováte, vytvoří obraz místních jezdců. (Zdroj: Andrlová Milena, Na koni křížem krážem po Česku, str. 31)
10. Jezdecké trasy a různé povrchy Přehled různých povrchů cest a jejich vhodnosti pro vedení jezdecké trasy. Ideálním povrchem pro jezdeckou stezku je dostatečně pevná, ale přitom pružná cesta – v našich podmínkách toto nejlépe splňují polní a lesní cesty, cesty na hrázích rybníků, vhodné je i vedení koní po středních travnatých pásech cest. Stezka může být vedena, pokud nelze jinak, i po dostatečně široké krajnici méně frekventované komunikace - vyhovují především silnice 3. třídy nebo místní a obslužné komunikace. Stezky tvořící hlavní páteřní trasy vedou jak v nejdůležitějších směrech a napojují se na síť do sousedních krajů a zemí, tak mohou vést i na dalších významných trasách (historická trasa). Je třeba, aby v okolí stezek bylo dostatek stanic pro přenocování jezdců a koní. Na trase je potřebný dostatek míst vhodných k odpočinku, možnost občerstvení a napojení koní. Stezka by měla vést zajímavým prostředím (historické památky, přírodní zajímavosti, voda, romantický terén). Trasy musí být přizpůsobovány terénním podmínkám při dodržení naplánovaného směru. V případě, že na vybrané trase jsou místa, která mohou znamenat překážku pouze pro některé jezdce a koně (brodění řeky) je vhodné pro daný úsek vyznačit i variantní trasu. 15
10.1 Z hlediska koní Tak jako u lidí i u koní je povrch důležitý prvkem a může výraznou měrou ovlivnit jejich zdraví a pohodlí. Tvrdý povrch šetří šlachy - šlachový aparát je nejméně namáhaný, ale dlouhotrvající vliv muže poškodit klouby. Měkký nebo dokonce hluboký povrch sice šetří klouby, ale namáhá šlachy, může dojít ke kulhání koně a jeho následnému vyřazení z provozu.
10.1.1 Tvrdý povrch Jedná se především o asfalt, zpevněné cesty, dlažební kostky, zámková dlažba, beton, skála, suchá pole a louky a pastviny. Vliv asfaltu na koně: - šetří šlachy koní - lze po něm na krátké vzdálenosti klusat, - v městské zástavbě nejvhodnější a nejpohodlnější povrch, často jediný možný (nekonfliktní) nevýhody: - okovaným koním klouže, - vlhký či namrzlý klouže všem koním, - kůň s nákladem se může pohybovat jen krokem, - většinou jde o povrch silnice: nutná zvýšená opatrnost, či sesednutí a vedení koně Dalším tvrdým povrchem mohou být dlažební kostky, zámková dlažba, beton: Výhody jsou obdobného charakteru jako asfalt, ale mokré více kloužou. nevýhody: - povrh je vhodný pouze pro krok, takže cesta trvá delší dobu a může být až nudná
16
Skalnatý povrch: Z tvrdých povrchů se jedná o nejhorší možnou variantu, zvláště pokud se jedná tvrdé horniny. V tomto případě je lepší koně vést a umožnit mu lehčí chůzi. výhody: v závislosti na tvrdosti horniny, např. pískovec je měkčí a proto může být pro koně i pohodlný nevýhody - tvrdší horniny (žula apod.) - vystupující skály mohou poškodit nohy zvláště u nekovaných koní - někteří koně mohou na takovém povrchu zakopávat, klouzat nebo se dokonce i zranit - skalnatý povrch nebo podklad velmi zpomaluje rychlost pohybu jezdců Je-li velké sucho, lze za velmi tvrdý povrch považovat i neudržované louky a pastviny, uježděné polní cesty, kamenité lesní cesty apod.
10.1.2 Pružné povrchy Jedná se především o lesní cesty, pěšinky, louky, polní cesty, trávníky, hlinitopísčité cesty. Pružný povrch je pro jízdu na koni krajinou ideální. Jde většinou o pěšinky, lesní cesty, cesty vedoucí loukami, travou, listím popřípadě jehličím zasypané chodníky. výhody: - šetří koňům klouby i šlachy - umožňuje pohyb v rychlejším tempu - klus i cval - je to příjemné i pro jezdce - velmi vhodné jsou staré úvozové cesty nevýhody: - za deště mohou rozmoknout a změnit se v hluboké cesty - u lesních cest mohou být určitým nebezpečím vystupující kořeny, po kterých koně mohou uklouznout zvláště za deštivého počasí jsou kořeny velmi kluzké a velmi nebezpečné
17
10.1.3 Měkký povrch Za měkký povrch lze považovat zavlažovanou nebo namoklou louku, lesní cestu s měkkým podkladem. Tyto povrchy je pohodlný a zvláště vhodné pro jezdeckou turistiku. Hlavní nevýhodou je nebezpečí podmáčení těchto cest při déle trvajících srážkách, kdy se může změnit v hluboký a často pro stezku naprosto nevhodný a někdy i neprůchodný. Zvláštní pozor se musí dávat na svazích, kdy může dojít k nečekanému uklouznutí koně.
10.1.4 Hluboký povrch Vyskytuje se na podmáčených loukách, technikou narušených polních a lesních cestách, na oraništích a zamokřených polích, močálech a v blízkosti vodních toků. Jedná se o takový povrch, na němž se koně boří a kůň se propadá nad spěnkový kloub (první kloub nad kopytem). výhody: - nepoužívaný ani pěšími ani cykloturisty, obvykle nevhodný i pro automobily nevýhody: - větší námaha pro koně, kteří se do něj boří - možné nebezpečí zranění z předmětů ukrytých pod povrchem – kameny, železo, plechovky a pod. Jde-li o část úseku stezky, již lze v bezprostředním okolí obejít či která vzniká jen za určitých klimatických podmínek, lze ji "dočasně uzavřít" a uživatele upozornit a informovat o důvodu. Pokud lze najít náhradní cestu, měl by být tento úsek úplně vynechán a stezka vedena jinudy. Vznikají-li na rozměklé půdě louže, které lze vcelku dobře odhadnout pohledem a voda v nich je čirá, kůň jimi projde.
10.1.5 Sypký povrch Jedná se o štěrk, písek, kamínky, kačírek a pod. Písek, je-li vlhký, může se bořit, a není-li hluboký, nemusí pro koně znamenat žádnou vyšší námahu při jeho přecházení. V lese se často nacházejí cesty zpevněné sypaným štěrkem různé velikosti. Není snadné určit, zda je horší štěrk menší či vetší, ale menší štěrky jsou obvykle menším zlem a dají se lépe přejít. výhody: - šetří půdní podklad
18
- nedrží se v něm voda nevýhody: - nepohodlný a velmi náročný pro překonání pro koně i pro jezdce svou nestabilitou (u větších štěrků) - nebezpečí vzniku otlaku u koní, vzniku různých zranění od rozseknutí či natržení kůže až po hlubší rány, zaseknutí kamene mezi podkovu a kopyto, nebezpečí olámání kopytní stěny (zejména u neokovaných koní) a vyřazení koně z využívání. Nedlouhý úsek posypaný velkým štěrkem (řádově několik metrů), lze vždy překonat krokem či sesednutím. Pokud se takový úsek na stezce nachází či má nacházet, bylo by dobré se informovat, zda jde jen o zpevnění úseku lesní cesty pro těžší techniku, či zda jde o některou z fází ve zpevňování cesty. V takovém případě by bylo možné tento úsek do stezky zařadit, nelze-li jinak, neboť bude znamenat zdržení a zvýšenou opatrnost. Je-li takových úseku na stezce více, začnou se jí uživatelé vyhýbat a stezku bude možné dříve či později považovat za"mrtvou" - nikdo ji nebude používat. Z hlediska povozu je takový povrch také nevhodný.
11. Hierarchické schéma sítě hipostezek Schéma sítě má strukturu o třech úrovních:
11.1 Páteřní síť Jsou to hlavní cesty přes celou zemi, případně území kraje. Mají nadnárodní význam, na hraničních bodech navazují na již vybudovaná, nebo předpokládaná pokračování v jiných regionech a zemích. V ideálním případě budou jednou spojovat celou Evropu. Umožňují a jsou vhodné pro jezdeckou turistiku formou puntování na koni, kdy je jezdec několik dní v terénu a turistická infrastruktura mu zajistí ubytování, stravu a veškerý komfort pro něj i koně. Jejich délka je ve stovkách kilometrů. Je složena z jednotlivých úseků o délce 30 – 70 km, které jsou odděleny koňskými stanicemi.
11.2 Regionální cesty Jsou jezdecké stezky spojující buď jednotlivé páteřní trasy s lokálními centry hipoturistiky nebo propojující jednotlivé linie páteřní sítě. Mají strategický regionální význam, doplňují
19
turistické možnosti a dotvářejí význam oblasti pro rekreační využití. Snaží se v jezdci vyvolat zájem o daný region a dopřát mu možnost pobytu v přírodě. Jejich délka je udána v desítkách kilometrů.
11.3 Lokální cesty a okruhy Na této úrovni bychom mohli stezky rozdělit na dva okruhy. Prvním jsou okružní cesty v okolí jezdeckých center. Jsou největším přínosem pro místní poskytovatele jezdeckých služeb. Často slouží více pro pravidelnou sportovní jízdu, čemuž odpovídá četnost a frekvence využití. Druhým typem jsou motivační trasy za určitým cílem (historickými a kulturními památkami, přírodními skvosty), které mohou být odbočkou z trasy páteřní nebo regionální. Jejich význam je spíše rekreační, či dokonce komerční. Délka bývá od několika málo kilometrů k desítkám kilometrů. Mají lokální význam, zájem na jejich vybudování a údržbě je tedy mezi obecními či regionálními institucemi či jezdeckými kluby.
11.4 Souhlas majitelů pozemků Pro realizaci jezdeckých stezek byla zvolena praxe fungující již 120 let v rámci Klubu českých turistů při vytváření systému značených stezek pro pěší turistiku. Po vytipování trasy vhodné pro vedení stezky je třeba vyhledat všechny majitele či nájemce trasou dotčených pozemků. Potřebné informace je možno zjistit jak na katastrálních úřadech, tak na obcích, příp. u lesních správců, orgánů ochrany přírody. Majitelé jsou osloveni, jsou informováni o významu stezky a výhodách jejího zřízení a požádáni o písemný souhlas s vyznačením stezky na svém pozemku (vzor jednoduchého formuláře v příloze č. 2). V souhlasu jsou pozemky popsány co nejpodrobněji, nevyžaduje se uvedení parcelního čísla, i když je toto výhodou. Souhlas nemá platnost žádného dokumentu typu věcného břemene nebo smlouvy. Praxe ukazuje, že tento jednoduchý způsob jednání s majiteli pozemků se dlouhodobě osvědčil a zajišťuje dostatečnou stálost tras stezek. Důležité upozornění – je třeba zdůraznit, a to i při jednání s majiteli pozemků, že vznik značené jezdecké stezky neznamená povinnost jezdců používat výhradně tuto stezku. Vyznačení stezky slouží nikoli jako restriktivní krok, jezdci na koních dále mají možnost využívat k pohybu veškerá území, kde to platná legislativa nezakazuje. Je však předpoklad, že jezdci budou vyznačenou stezku využívat ve vlastním zájmu a tak budou eliminovány případy, kdy by jezdci např. při ztrátě orientace použili z hlediska jezdců i majitelů méně vhodné trasy. Při přípravě tras stezek je 20
kromě majitelů pozemků velmi užitečná spolupráce s obcemi. Obce jsou v řadě případů majiteli pozemků, avšak důležitá je podpora obce pro vlastní myšlenku turistiky na koni. Nebylo by dobré budovat stezku tam, kde občané a zástupci obce k této aktivitě zaujímají zcela záporné stanovisko.
11.5 Souhlas dalších subjektů ve vybraných územích V územích podléhajících některému ze stupňů ochrany vyplývající z legislativy týkající se ochrany přírody a krajiny, ev. v územích podléhajících režimu památkové péče, je kromě souhlasu vlastníka či nájemce pozemku zajišťován i souhlas orgánů ochrany přírody, ev. orgánů památkové péče.
12. Vyznačení jezdecké stezky - metodika Pro značení stezek bude využita metodika značení turistických tras používané Klubem českých turistů (KČT). Vyznačení jezdecké stezky se bude provádět značkami malovanými nejlépe písmomalířskými barvami na kmeny stromů, telegrafní sloupy a jiná vhodná místa, dle potřeby na zvláštní kůly (délka 2 m, buď dřevěné, nebo plastové). Čtvercová značka bílé barvy má rozměr 10 x 10 cm, v jejím středu je umístěn barevný terčík o průměru 6 cm v jedné ze čtyř používaných barev (červená a modrá pro hlavní trasy, zelená pro trasy vedlejší, žlutá pro místní spojky, odbočky). Stezky vyznačené stejnou barvou by se neměly rozdvojovat nebo křížit, možné je to jen ve zcela naléhavých a výjimečných případech. Na exponovaných a důležitých místech, nimiž jsou křižovatky, odbočky apod. jsou značky doplněny o rozcestníky, což jsou směrovky obdobné turistickým značkám pro pěší.
21
22
13. Infrastruktura a inventář 13.1 Stanice Stanicí se rozumí zvláštní zařízení sloužící jednak na jedné straně jezdcům a na druhé koním. O jejich provoz se starají nejčastěji soukromí chovatelé koní, popřípadě poskytovatelé ubytovacích a pohostinských a fungují na komerční bázi. Zvlášť významné je jejích umístění na páteřních stezkách nebo v jejich blízkosti. Slouží i jako výchozí body pro lokální jezdecké okruhy, které slouží pro potřeby jejich klientů a jejich správa je často v jejich režii. 13.1.1 Minimální požadavky na jezdeckou stanici a její vybavení
• Možnost přespání pro 3-4 koně a všechny jezdce • Zřízena pevná ohrada • Možnost zakoupit krmení pro koně - seno, jádro • Bezproblémový přístup k vodě • Dostupnost zařízení pro základní hygienu pro jezdce • Možnost volného stanování • Dostupnost veterináře, kováře, přepravce apod. Podle možností poskytovatele služeb další vybavení zdarma i za úhradu zlepšuje kredit stanice. Při objednávání pobytu na stanici je nutné se předem ohlásit a zjistit, zda je ve stanici v konkrétním termínu volno a zdali jsou služby k dispozici. Bude vhodné pořídit kompletní seznam jezdeckých stanic v regionu s vyznačením poskytovaných služeb, aby měli jezdci k dispozici aktuální a úplné údaje o stanicích. Vybavení stanic a rozsah poskytovaných služeb závisí na jejich poskytovateli. Především se jedná se o různé úrovně ubytování (od jednoduchých po komfortní), možnost stravování, vybavení a zázemí pro ustájené koně, např. mytí a sprchování koní, dostupnost veterináře, kovář, poskytování krmení, druh a způsob ustájení - vazné stání venku či uvnitř, kvalita ohrady, stájí, boxů, zda je či není venkovní či krytá jízdárna a další i nadstandardní vybavení.. Některé stanice nabízejí široké spektrum dalších doprovodných služeb, např. půjčení kola, míčové hry, využití bazén, hřiště, možnost rybaření, houbaření apod. Pro potřeby Broumovska byl vytvořen dotazník pro jezdeckou stanici - viz příloha č. 3. 23
13.2 Úvaziště Úvazištěm se rozumí zařízení na jezdecké stezce, které slouží ke krátkodobému odpočinku koní a jezdců. Jedná se o krátkodobé přivázání koně. Nejčastěji v místech určených k odpočinku. Jedná se o přístřešky, volně stojící lavičky, altánky, tábořiště, místa na koupání, brody či „stání“ u restaurací, obchodů, ale také u přírodních a kulturních pamětihodností – kostely, hrady, zámky, přírodní útvary apod. Jedná se jednoduché dřevěné zařízení zhotovené z masivního horizontálně upevněná kláda o délce cca 4 m ve výšce 1,0 – 1,2 m. Tato kláda je upevněná na kůlech zapuštěných do hluboko země. Úvaziště slouží k bezpečnému uvázání koně. Rozeznáváme dva typy jednoduchých úvazišť: Typ A - přímé Typ B – rohové Pro vybudování úvaziště je potřeba mít k dispozici dostatečně velký prostot o rozměrech cca 5x3 m. Před vybudováním úvaziště je nutné mít vyřešené povolení od vlastníka pozemku. Na nákladech na zřízení úvaziště ve velké míře mohou podílet poskytovatelé služeb, kteří rovněž zajišťují jejich údržbu a pečují o čistotu okolí.
Úvaziště pro koně
24
13.3 Informační tabule a panely Informační tabule a panely je vhodné instalovat na nejvíce exponovaných místech jezdeckých stezek. Poskytují jezdcům i ostatním návštěvníkům dostatek informací nejen o stezce, ale mohou na nich být uvedené informace a mapy o síti dalších tras v regionu. Kromě mapy by tabule měla obsahovat i text pravidel chování na stezce. Nabízí se i možnost tématiku koní zahrnout jako zastavení do naučných stezek (lesní práce soustřeďování dříví koňmi, kulturní a přírodní pamětihodnosti apod.). Informační tabule je vhodné umístit na těchto místech: - ve východištích tras - v kříženích páteřní trasy s lokálními okruhy - v místech, kde jsou kulturní a přírodní zajímavosti, památky, předměty zvláštní ochrany - v místech panoramatického rozhledu po krajině - u úvazišť apod. Je vhodné, aby instalované tabule odpovídaly v místě zběhlým parametrům, co do rozměru a co do vzhledu. Mají splňovat parametry stejné jako informační tabule pro pěší. Obvykle se jedná o panely o rozměry 100 – 150 cm šířky a cca 70 – 100 cm do výšky. Jsou upevněny na dřevěných popřípadě kovových sloupcích zapuštěných dostatečně hluboko do země (cca 100 cm). Vyrobeny jsou z impregnované nebo natřeného dřeva (kulatina nebo hraněné řezivo). Při jejich umisťování je potřebné postupovat v souladu se stavebním zákonem a je vhodné jejich umístění konzultovat s místně příslušným stavebním úřadem.
25
Informační panel z pohledu jezdce i koně
13.4 Ohrady pro koně Kruhové ohrady jsou univerzálním inventářem – mohou sloužit jak pro přenocování či odpočinek koní hostů, tak i mimo turistickou sezónu pro výcvik vlastních koní na stanici.
Kruhová ohrada 26
Pro klasická pevná oplocení ohrad se nejčastěji používá dřevo. Je to materiál tzv. „ekologický“, který je velice vhodný jako krajinotvorný prvek. Jedná se materiál, který je velice výhodný pro jeho příznivé prvotní pořizovací náklady. Jeho nevýhodou je jistě kratší životnost, kterou lze prodloužit různými prostředky. Vhodné je opálit špičky kůlů před tím, než je budeme instalovat, nebo je natřít (napustit) nějakým životnímu prostředí šetrným konzervačním přípravkem. Tento typ oplocení je vhodné doplnit elektrickým ohradníkem.
Klasická ohrada z dřevěných hrázek
27
14. Situace na Broumovsku Hlavním cílem studie je vypracování návrhu k vytvoření páteřní stezky vedoucí napříč celého území Broumovska tak, aby bylo zajištění celkového propojení regionu se sousedním Polska, kde je v současné době již hlavní koňská stezka vyznačena (viz kap. 7.2). Jako nejlepší a nejefektivnější se jedná o návaznost přes státní hranici ve Zdoňově – Libné, v Božanově – Studené Vodě a na Rupechtickém Špičáku. V těchto lokalitách je vzdálenost značené koňské stezky probíhající na polském území nejmenší. Na této trase by vznikla první koňská páteřní stezka v regionu Broumovska. Ze strany provozovatelů koňských stanic je o tuto aktivitu velký zájem, jeví se, že v každé obci, které by se trasa stezky dotýkala, by mohla vzniknout jezdecká stanice. Rovněž ze strany samospráv dotčených obci je k této aktivitě poměrně kladný přístup. Jednou z aktivit vlastní realizace stezky bude výběr vhodných míst pro úvaziště, potřebná k odpočinku koní i jezdců. Hlavní otázkou však je, kdo bude tuto navrhovanou stezku realizovat a z jakých finančních zdrojů se budou náklady na zřízení stezky hradit. Po několika jednáních se zástupci obcí a odborné veřejnosti se nakonec došlo k náízoru, že nejlepším řešením by bylo, aby se hlavním realizátorem stal Dobrovolný svazek obcí Broumovsko. Tento svazek sdružuje všechny obce na Broumovsku a z hlediska mikroregionálního má na rozvoj území poměrně značný vliv a velké možnosti. Jedním ze zdrojů financování by mohl být zdroje z MAS Broumovsko+. MAS věnuje rozvoji mikroregionu a turistiky velkou pozornost a v minulých letech již některé projekty na rozvoj turistiky na Broumovsku podpořila. Dalším zdrojem by mohl být program česko-polské přeshraniční spolupráce. Navržená páteřní trasa s Božanova do Libné probíhá napříč celým územím Broumovského výběžku od severu k jihu a měří celkem cca 33 km. Propojuje nejen koňskou stezku na polském území, ale zároveň v okolí průběhu trasy se vykytují zvlášť cenná přírodní území a kulturní památky. Můžeme jmenovat Adršpašsko – Teplické skály. Broumovské stěny, skupina Broumovských barokních kostelů apod. Kromě této hlavní páteřní trasy se nabízejí dvě odbočky. Jako velice vhodné se nabízejí odbočky z této páteřní trasy přes Meziměstí na Ruprechtický Špičák a dál k chatě Andrzejówka, kde je jezdecká stanice s úvazištěm. Další odbočka vede z Jetřichova do Hejtmánkovic a pak dál přes Hynčice směrem k Ruprechtickému Špičáku a dál opět k chatě Andrzejówka. Celá tato páteřní trasa i její větve jsou pro jezdeckou stezku vytipované po jednání se zástupci samospráv dotčených obcí. 28
V další přípravné fázi bude potřeba oslovení majitelů pozemků a získání patřičných souhlasů se vstupem na pozemky a umístěním značení a případné doprovodné infrastruktury. Vytvořením páteřní trasy by však realizace dalších místních tras (např. okružních), popř. mezi jednotlivými stanicemi, bude záviste na aktivitě jednotlivých podnikatelských subjektů z řad chaovatelů koní a poskytovatelů služeb. S přibývajícím počtem stanic by se měla poptávka po značení nových tras zvyšovat. V některých případech mají chovatelé již okružní trasy v okolí jezdeckých center vytipované tak aby časová náročnost jízdy se pohybovala cca od jedné do tří hodin. Značení těchto lokálních tras bude především v zájmu poskytovatelů služeb a jejich návštěvníků.
13. Zájmové území – vymezení a popis V zájmovém území v současné době neexistuje žádná značená hipotrasa, ať páteřní nebo okružní, na rozdíl od sousedního Polska. Z tohoto důvodu si jezdci vytvářejí své trasy, čímž vznikají časté konflikty s vlastníky a nájemci pozemků, Tito v mnoha případech zabraňují volnému pohybu jezdců i na stávajících účelových komunikacích. Existence značených tras na polském území nabízí možnost napojení v rámci realizace projektů přeshraniční spolupráce ČR-Polsko. Výhodou je, že díky Schenghenskému prostoru je možno překračovat hranice kdekoliv i přes tzv. „zelenou hranici“. To platí i pro jezdce na koni, je však nutno dodržovat platné veterinární předpisy pro pohyb koní do zahraničí.
Odpočinek po putování po Broumovsku 29
Mapa Broumovska (Zdroj: http://www.cittadella.cz/europarc/index.php?p=mapa&site=CHKO_broumovsko_cz) 30
14. Návrh jezdeckých stezek - popis Krajina regionu Broumovska je silně fragmentována překážkami přírodního charakteru, jako jsou vodní toky, prudké svahy, skály a strže, frekventované silnice, železnice či různá zástavba. Vznikají tak riziková místa při křížení tras s vozovkami v případě jejich využívání pro krátké úseky. Respektovat je třeba pásma hygienické ochrany vod a zvláště chráněná území, v nichž platí různá omezení. Všem těmto problémům se při navrhování tras jsme se snažili vyhnout, nebo je řešit, především z hlediska bezpečnosti jezdců. Velmi aktuální jsou v současné době problémy vzniklé při konfrontaci koňské turistiky s majiteli a nájemci pozemků, se zemědělci a lesními hospodáři. V neposlední řadě se setkáváme s možností konfliktu s jinými uživateli tras, především pěšími turisty a cykloturisty. Od navrhovaných tras očekáváme dynamický rozvoj netradičního způsobu turistiky šetrného k životnímu prostředí.
14.1. Popis zajímavých míst na trase 14.1.1 Historické objekty
-
kostel sv. Maří Magdalény v Božanově z roku 1743 – K.I. Dientzenhoffer
-
kaple sv. Anny v Martínkovicích
-
kaple P. Marie Sněžné ve Křinicích
-
KAPLE SV. Huberta ve Křinicích
-
kostel sv. Arch. Michaela ve Vernéřovicích
-
kostel sv. Anny ve Vižňově
-
kostel Nejsv. Trojice ve Zdoňově
14.1.2 Přírodní a rekreační zajímavosti
-
areál Zalew v Radkowě (PL) v blízkosti st. hranice v Božanově, Studené Vodě
-
Broumovské stěny - Božanovský Špičák 773 m n.m. s kamennými útvar, Koruna 772 m n.m., Zaječí rokle v Martínkovicích, Hvězda
-
Chata pod Korunou v Martínkovicích
-
Resturace Amerika ve Křinicích
-
Adršpašsko –Teplické skály
-
Javoří Hory, Ruprechtický Špičák
31
14.2 Profil trasy 1. Profil prvního úseku – Božanov – Jetřichov, 0 – 16 km
Božanov
Jetř Jetřichov - křižovatka
2. Profil druhého úseku – Jetřichov Jetř – Libná, 16 – 33 km
Jetřichov - křižovatka
Libná
32
15 Popis návrhu trasy 15.1 První úsek páteřní trasy: st. hranice Božanov, Studená Voda - Křinice, Amerika – Jetřichov km 0 -16 Začátek trasy je na státní hranici s Polskem. Směrem do Polska dojde k propojení z Radkova na značenou trasu ve Vambeřicích. Směrem na českou stranu povede stezka po stávající místní asfaltové komunikaci. Stezka vede při okrajích luk, takže je možnost jet na samé krajnici komunikace po travnaté ploše. Po ujetí cca 300 m dojedeme k bývalému dětskému táboru, který kdysi býval venkovským zámečkem. Dnes slouží k rekreačním aktivitám. Po pravé straně odbočky k tomuto objektu se nacházejí velmi pěkná boží muka. Odtud pokračujeme dál směrem k Božanovu k místu zvanému Červený vrch. Zde je poměrně velké převýšení. Po překonání kopce se nám na samém vrchu objeví pěkný výhled na celou Broumovskou kotlinu. Pokračujeme cestou z kopce do horního konce Božanova. Poté odbočíme doleva směrem ke Koruně a pokračujeme až k vodní nádrži. Vodní nádrž pod Korunou v minulosti sloužila jako protipožární nádrž a zároveň i jako přírodní koupaliště. Zde je možno koně vykoupat. Odtud pokračujeme vpravo po lesní cestě až k Chatě pod Korunou v Martínkovicích. Zde je v turistické sezóně o víkendech otevřeno, takže se zde můžou koně i s jezdci zastavit a odpočinout si. Po zaslouženém odpočinku pokračujeme dál po místní komunikaci směrem ke kapli sv. Anny pod lesem a odtud podél lesa po polní a lesní cestě směrem ke Křinicím k Restauraci Amerika. Při jízdě podél hrany Broumovských stěn se otevírá opět celkový pěkný výhled na Broumovsko a Javoří hory. U Ameriky se můžeme opět zastavit a občerstvit se ve zdejší restauraci. V blízkosti Ameriky se nachází stáj s chovem koní pana Gaislera, zde by mohla být vhodná jezdecká stanice přímo u trasy. Od Ameriky pokračujeme dál po lesních cestách kolem kaple sv. Huberta směrem k Jetřichovské křižovatce, kde se nachází konfliktní bod, jelikož zde jezdci budou muset překonat hlavní silnici II/303 vedoucí z Náchoda do Broumova. Jiná možnost přechodu není zde možná. Po překonání tohoto krizového bodu pokračujeme po silnici III/30323 na horní konec Jetřichova. Zde bude vhodné zřídit odbočku z této páteřní trasy směrem do Hejtmánkovic, kde se nachází Jízdárna Hejtmánkovice, která poskytuje veškeré potřebné zázemí pro jezdce i koně. Zde také končí první plánovaný úsek. V jeho blízkosti na konci Jetřichova se nachází stáj koni paní Zelené. Celý tento úsek měří cca 16 km.
33
Úsek 1: Božanov - Jetřichov 34
15.2 Druhý úsek páteřní trasy: Jetřichov – Libná km 16 - 33 Druhý úsek začíná u Jetřichovské křižovatky a pokračuje do horního Jetřichova. Po absolvování cca 1 km po asfaltové silnici přijedeme do obce a pokračujeme ještě cca 450 m po silnici směrem do Březové k místnímu písníku a betonárce. Po modré turistické trase míjíme písník a dále po lesní cestě pokračujeme směrem k Březové. Po přejezdu silnice do Teplic n. Met. pokračujeme přes Březovou, opět po modré, kolem nádraží po místní asfaltové komunikaci a pak dále po polní cestě do Vernéřovic. Ve Vernéřovicích míjíme po pravé straně barokní kostel a pokračujeme do centra obce po asfaltové komunikaci k obecnímu úřadu. Zde se dáme do leva a pokračujeme dál po místní asfaltové komunikaci k bývalé poutní kapli. Odtud po žluté turistické trase vede trasa směrem na Bukovou horu, která je známa tragickými událostmi po 2. světové válce. Zde se naskytují krásné výhledy na severní část Broumovského výběžku. Z Bukové hory sjedeme po polní cestě do na křižovatku do Zdoňova. Ze Zdoňova pak pokračujeme po velmi zdevastované komunikaci až do Libné ke státní hranici, zde česká část páteřní koňské stezky cca po 33 km končí. Po překročení státní hranice s Polskem je možné sjet do Chelmska, kde probíhá pokračování Sudetské koňské stezky a je možné se na ni pohodlně napojit.
Cesta do Libné 35
Druhý úsek: Jetřichov – Libná 36
15.3 Odbočka: úsek Vernéřovice – Ruprechtický Špičák Velice vhodná se jeví vytvoření odbočky z hlavní páteřní cesty Božanov – Libná (červeně značená) vedoucí z Vernéřovic od studánky (bývalé poutní místo) na Ruprechtický Špičák, kde v bezprostřední blízkosti státní hranice opět vede koňská stezka na polské straně. Po odbočení z páteřní stezky Božanov – Libná pokračujeme po polní cestě k rybníčku v oblasti zvané Na vyhlídce. Odtud pokračujeme polní cestou směrem do Meziměstí, kde po mostku překonáme řeku Stěnavu a ocitneme se v blízkosti komunikace, která vede ke státní hranici ve Starostíně. Podél této komunikace po louce dojdeme až k železničnímu přejezdu ve Starostíně. Zde se musíme napojit na silnici a poté z ní odbočíme na nově vybudovanou cyklostezku, která vede až ke kostelu ve Vižňově ve vzálenosti cca 1,8 km. Z Vižňova se dáme po modře značené turistické trase Na Pomeznici směrem k Ruprechtickému Špičáku. Těsně pod Ruprechtickým Špičákem odbočíme na lesní cestu a traversem dojedeme až ke státní hranici, kde je možnost napojení na Sudetskou koňskou stezku na polské straně a dojet až k chatě Andrzejówka, kde je jezdecká stanice. Délka tohoto úseku je cca 11 km.
Pohled na Ruprechtický Špičák od Vernéřovic – cíl odbočky
37
Odbočka: Vernéřovice – Meziměstí – Ruprechtický Špičák 38
15.4 Odbočka: úsek Jetřichov – Hejtmánkovice - Ruprechtický Špičák Část 1: Na horním konci Jetřichova se nabízí vytvoření odbočky z páteřní trasy Božanov – Libná (označená červeně) směrem do Hejtmánkovic a dál přes Hynčice na Ruprectický Špičák. V zatáčce v horní části Jetřichova odbočíme kolem křížku směrem na Hejtmánkovice a pokračujeme po polní cestě až do Hejtmánkovic. Tato cesta nás dovede k Jízdárně Hejtmánkovice, kde je nejen chovatelská stanice koní, ale i penzion s možností ubytování a dalším potřebným servisem pro koně i jezdce. Odtud pokračujeme po zdejší komunikaci k obecnímu úřadu a zde přejedeme most a dáme se směrem do polí k Ráji. Po překonání mírného navýšení sjedeme směre k Hynčicím a překonáme po mostě řeku Stěnavu a sjedeme na silnici do Hynčic. Část 2: Po ujetí cca 750 m odbočíme před chovnou stanicí ryb do Uhlířské rokle, kterou pokračujeme až na samou státní hranici, kde se napojíme na hraniční cestu (modře značená) a po ní pokračujeme až k Ruprechtickému Špičáku, kde se můžeme napojit na polskou stezku, která kopíruje celý Broumovský výběžek. Pokud budeme pokračovat dál, dojedeme až k jezdecké stanici na chatě Andrzejówka. Vyznačením této odbočky dojde k propojení páteřní koňské stezky vedoucí od severu k jihu Broumovska na východní hranici vedoucí po Javořích horách. Jednotlivé odbočky tak tvoří menší okruhy, které je možno zdolat i během jednoho dne. Délka tohoto úseku je cca 13 km.
Jízdárna Hejtmánkovice – stanice s plným vybavením 39
Odbočka: Jetřichov – Hejtmánkovice – Ruprechtický Špičák část 1
40
Odbočka: Jetřichov – Hejtmánkovice – Ruprechtický Špičák část 2
41
16. Závěr Předmětem projektu byla příprava vhodných tras k využití (k označení) pro koňské stezky v příhraničním území Broumovska s návazností na již označenou koňskou stezku na polské části hranice. Příprava projektu začala výběrem vhodných cest z mapových podkladů a následným terénním průzkumem s ohledem na dodržení zákonů upravujících pohyb koní, respektování požadavků ochrany životního prostředí a na bezpečnost. Při výběru cest byl brán ohled na neceloročně využitelné cesty např. zemědělsky využívané plochy, frekventované silnice a přírodní překážky. Samozřejmě se také pohlíželo na to, aby byla na trase zajištěna dostatečná nabídka služeb k přenocování jezdců a koní, odpočinku a občerstvení. Do zmapování tras byli zapojeni místní chovatelé koní provozovatelé jezdeckých stanic, poskytovatelé dalších služeb v oblasti cestovního ruchu a představitelé obcí. Po vytipování tras vhodných pro vedení stezky byli ve většině případů vyhledáni majitelé či nájemci trasou dotčených pozemků. Tito majitelé budou v další fázi osloveni a informováni o významu stezky a výhodách jejího zřízení. Následně s nimi bude podepsáno prohlášení se souhlasem k průjezdu a proznačení stezky na jejich pozemku.
Výstupy projektu jsou podkladem k vybudování tras koňských stezek, které jsou vhodným produktem cestovního ruchu. Tyto stezky, které spojí území česko – polského příhraničí můžou nabídnout jinou formu aktivní turistiky a díky tomu dojde k většímu přílivu turistů do této atraktivní oblasti. V dalším období bude pokračovat další propagace projektu a snaha získání realizátorů jednotlivých částí stezek a v neposlední řadě se budou shánět finanční prostředky na označení a vybudování jednotlivých úseků koňských stezek.
17. Přílohy Příloha č. 1: Dotazník. Příloha č. 2: Předběžný souhlas majitele (nájemce) pozemku. Příloha č. 3: Dotazník jezdecké stanice Příloha č. 4: Sudetská koňská stezka - popis
42
Příloha č: 1
Dotazník k projektu „Koňské stezky na Broumovsku – vypracování studie realizace“ 1. Věk: …………. 2. Žena - muž 3. Nejvyšší dosažené vzdělání: Základní – středoškolské – vysokoškolské 4. Jste majitelem koní? Ano – Ne 5. Máte zájem o putování v sedle? Ano – Ne 6. Jste příznivcem hipostezek? Ano – Ne 7. Využil/a jste dříve hipostezku? Ano - Ne 8. Máte dostatek informací o hipostezkách v ČR? Ano - Ne 9. Máte zájem o pronajmutí koně? Ano – Ne 10. Máte zájem o nauku jízdy na koni před putováním? Ano – Ne 11. Máte zájem o doplňkové programy (cykloturistika, adrenalinový sport apod)? Ano – Ne 12. Máte zájem o doprovodnou osobu (průvodce)? Ano – Ne 13. Máte zájem o mapy hipostezek s připraveným popisem? Ano – Ne 14. Chcete se dozvědět v rámci putování informace o zájmovém regionu? Ano – Ne 15. Považujete z hlediska turistiky na koni region Broumovska za atraktivní? Ano – Ne
Děkujeme za poskytnuté informace.
Název projektu: „Koňské stezky na Broumovsku – vypracování studie realizace“, reg.č. 3.22/3.3.02/13.03681 Tento projekt je spolufinancován z prostředků ERDF prostřednictvím Euroregionu Glacensis
43
Příloha č. 2
Předběžný souhlas majitele (nájemce) pozemku Vážený pane/paní dovolujeme si Vás oslovit ve věci projektu, který se realizuje na území Broumovska pod názvem Koňské stezky na Broumovsku – zpracování studie realizace. Tento projekt vznikl za účelem zlepšení podmínek pro netradiční formu turistiky, která není masová a která je šetrná k životnímu prostředí. V našem regionu se nabízí možnost propojení takovéto páteřní koňské stezky na existující koňskou stezku v Polsku, která probíhá podél hranic. Jsme velice rádi, že se na Broumovsku podařilo najít několik míst, která může poutník se svým koněm využít pro občerstvení a odpočinek. Tato místa je třeba propojit stezkami, které budou velmi jednoduše označeny (obdobnými značkami jako pro pěší turistiku), aby jezdci, kteří krajinu neznají, nebloudili, popřípadě se nepohybovali po nežádoucích trasách. Chtěli bychom Vás požádat o Váš předběžný souhlas s tím, aby byla označena, po konzultaci s Vámi, taková stezka na následující trase: ………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………… Předpokládáme, že se po stezce budou pohybovat nepravidelné malé skupinky cca 2 – 5 ti jezdců na koních. Děkujeme Vám mnohokrát za Vaši spolupráci a pomoc.
Za realizátora projektu:
---------------------------------V Dne Souhlas: Předběžně souhlasím s vyznačením jezdecké stezky na výše uvedené trase:
Jméno:…………………………… Datum:……………………… Podpis:…………….
44
Příloha č. 3 Koňské stezky na Broumovsku – zpracování studie realizace DOTAZNÍK PRO JEZDECKÉ STANICE - ZÁJEMCE O POSKYTOVÁNÍ UBYTOVÁCÍCH SLUŽEB
ZÁKLADNÍ ÚDAJE Stanice Název: …...………………………………………………………………………………. Adresa: ………………………………………PSČ……………. Okres .………………… Kraj…………………………………………………………… Tel.:………………………………………Email.……………………………………….. www………………………………………. fax .………………………………………... Provozovatel Název/jméno:…………………………………………………………………………….. Adresa:…………………………………………………………………………………… Kontakt:………………………………………………………………………………….. Provoz stanice celoroční sezónní od ………………do…………………………. Jazyková znalost: angličtina němčina ruština polština ostatní………. Možnost placení platebními kartami : ANO NE UBYTOVÁNÍ Hotel ( nejméně 10 pokojů pro hosty, stravování, každodenní úklid, stlaní lůžek) Hotel garni (viz. hotel, stravování menšího rozsahu – pouze snídaně) Pension (viz. hotel, nejméně 5 pokojů pro hosty, omezenější nabídka služeb) Turistická ubytovna (viz. hotel, jednoduché ubytovací zařízení) Chatová osada (chaty, sruby, bungalovy) Ubytování v soukromí Počet pokojů: jednolůžkové………. dvoulůžkové……..... třílůžkové……… čtyř a vícelůžkové………………. Počet lůžek celkem………………………… Vybavení ubytování: sprchy teplá voda bezbariérový přístup samostatné sociální zařízení společné sociální zařízení možnost domácích mazlíčků (domácí zvířata) 45
Možnost stanování: počet míst pro stany ………………….…………………………………………….… stany vlastní – počet míst pro stany: …………………………………………………. možnost zapůjčení stanů – počet stanů: ……………………………………………… spaní pod přístřeškem – počet míst: ...……………………………………………….. westernové ubytování……………………………………………….............................
SLUŽBY POSKYTOVANÉ UBYTOVACÍM ZAŘÍZENÍM Stravování : není kuchyňka k dispozici snídaně polopenze plná penze Vybavení : Společenská místnost, Rádio, Televize, Telefon, Možnost praní, žehlení, Kurty Ping-pong, Parkoviště, Úschovna lyží a kol, Sauna, Solárium, Hřiště, Jiné…………………………………………………………………………………….. Obchod s potravinami v místě vzdálen ……………………. km Obchod se smíšeným zbožím v místě vzdálen ……………………… km Restaurace v místě vzdálen ……………………… km Občerstvení v místě vzdálen ……………………… km Koupání - bazén v místě vzdálen ……………………… km - přírodní koupaliště v místě vzdálen ……………………… km Rybaření v místě vzdálen ……………………… km Lyžování - sjezd v místě vzdálen ……………………… km - běžky v místě vzdálen ……………………….km Cykloturistika, Pěší turistika, Houbaření Zajímavosti okolí: tipy na výlety, návštěvy přírodních a kulturních zajímavostí …………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………
Další tipy:………………………………………………………......................................
Případná omezení: ……………………………………………………………………….
46
KONĚ Ustájení venku: boxy – počet míst …………, vazná stání – počet míst ………………… místa k uvázání koní – počet míst ……….. Ustájení uvnitř: boxy – počet míst ………, vazná stání – počet míst ………, volná stáj – počet míst …………… výběh – pevná ohrada – počet výběhů ………………………………………………… výběh – el. ohradník – počet výběhů ………………………………………………...... pastvina – pevná ohrada – počet míst …………………………………………………. pastvina – el. ohradník – počet skupin koní …………………………………………... V místě jsou ustájeni vlastní koně ANO NE, počet ........................................................ Krmení v ceně: seno pastva nasečená tráva jádro Krmení k zakoupení: oves granule jiné jadrné krmivo Ošetřování koní provádí: provozovatel majitel koně Služby v místě: venkovní jízdárna krytá, jízdárna kruhová ohrada, skokový materiál, sedlovna, sprchování koní, cvičitel, průvodce jezd.stezkou, doprava zavazadel, přeprava koní, zabezpečené odstavení přívěsu Možnost zapůjčení koní – počet ……………plemena ………………………………… Další služby ……………………………………………………………………………… Místní kontakty: Veterinární lékař ……………………………………………….. Kovář – podkovář ……………………………………………… Přeprava koní ………………………………………………… ... Tipy: na konkrétní stezky v okolí (délka tras, náročnost, příp. značení, průjezdnost pro kočár – bryčku, vzdálenost k dalším stanicím a občerstvením): …………………………......... ………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………
Děkujeme za vyplnění dotazníku.
47
Příloha č. 4.
Sudetská koňská stezka - popis
VÝCHODNÍ ÚSEK •
0,0 km. Etapová stanice (stáj) - "Słoneczna Dolina", 57-540 Lądek Zdrój, ul. Stójków 46, Tel. +48 748 147 960, 665290245 nebo 693908857, www.slonecznadolina.pl,
[email protected] nebo
[email protected], Bożena i Stanisław Tomkiewiczowie. Stójków u Lądka-Zdrój. Vesnice mezi obcemi Lądek-Zdrój a Stronie Śląskie nad řekou Biała Lądecka. Podél Stójkowa vede železniční trať spojující město Kłodzko s obcí Stronie Śląskie, která je však od roku 2004 mimo provoz. Góry Złote (čes. Rychlebské hory). Horské pásmo ve Východních Sudetech, které se táhne 40 km od sedla Przełęcz Kłodzka po sedlo Przełęcz Trzech Granic (1116 m n.m.) na jihovýchodě. Góry Złote jsou charakteristické velmi rozmanitou geologickou stavbou. Můžeme zde najít i mnohé stopy po hornické činnosti. Turistické zajímavosti: Muzeum 48
zlatého dolu v obci Złoty Stok, rozhledny na Velkém Javorníku (Jawornik Wielki) a Borůvkové hoře (Borówkowa), zřícenina hradu Karpień a Radochowská jeskyně. Przełęcz Farna Lgota. Sedlo (502 m n.m.) oddělující vrcholy Siniak a Kierzna v Masivu Sněžníku (Krowiarki) (čes. masiv Králického Sněžníku). V prostoru sedla se nachází sloupovitá kaplička s mariánským znakem a obrazem Krista. Kąty Bystrzyckie. Malá vesnice v pásmu Krowiarki zmíněna poprvé v roce 1346 v listině krále Jana Lucemburského. K rozvoji sídla přispěla těžba železné rudy. V horní části vesnice se nachází pozdně gotický kostel sv. Kateřiny Alexandrijské. Interiér má skromnou výzdobu, je zde barokní hlavní oltář s obrazem patronky chrámu. V posledních letech byly odhaleny středověké malby. Skanzen Gottwaldówka. Nachází se na vyvýšení a jedná se o historický soubor hospodářských budov z 19. století, kde se nyní nachází galerie grafik a výstava starých krajek. Název skanzenu je odvozen od příjmení předválečného majitele statku. Mezi exponáty je mj. komže papeže Benedikta XVI. Stronie Śląskie. Město na soutoku toků Morawka a Biała Lądecka. Založení sídla bylo spojeno s těžbou železné rudy. V 18. století zde vznikla sklárna. K rozvoji okolí přispěla kněžna Mariana Oranžská, která v 19. století koupila zdejší panství. V roce 1967 bylo Stronie Śląskie povýšeno na město. Zajímavosti: Muzeum minerálů, barokní kostel sv. Materny se sochami rodiny Klahrů a umělá vodní nádrž Stara Morawa. Przełęcz Pod Chłopkiem. Sedlo s názvem Przełęcz pod Chłopkiem (733 m n.m.) leží západně od Stronia Śląského a rozděluje vrcholy Wilczyniec a Chłopek, jemuž vděčí za svůj název. Nachází se zde křižovatka turistických tras a již neprovozovaný mramorový lom. Krowiarki. Nepříliš vysoké, členité horské pásmo ve Východních Sudetech, které je součástí masivu Králického Sněžníku (pol. Masyw Śnieżnika). Krowiarky jsou na jihu ohraničeny sedlem Przełęcz Puchaczówka a na severu údolím Dolina Białej Lądeckiej. Z geologického hlediska je ve velké míře tvoří metamorfované horniny s krasovými jevy, které se v rámci celých Sudet (Krkonošsko-jesenické soustavy) zde vyskytují nejhojněji. Zajímavosti: Skalní útvar Pasterskie Skały poblíž Idzikowa, jeskyně „Na Ścianie”, zámky v Trzebieszowicích a Żelaznu – jedná se vylidněné vesnice.
49
Sedlo Przełęcz Puchaczówka. Sedlo Puchaczówka (860 m n.m.) odděluje masiv Králického Sněžníku (pol. Masyw Śnieżnika) od pásma Krowiarki. Vede tudy vojvodská silnice č. 392: Stronie Śląskie - Bystrzyca Kłodzka. V sedle je výklenková kaple z 19. století a salaš s občerstvením. CHKO Śnieżnicki Park Krajobrazowy. Ochrana v rámci CHKO se vztahuje na vrcholové partie Východních Sudet. Byla vyhlášena v roce 1981. CHKO má rozlohu 28 800 ha a její ochranné pásmo 14 900 ha. Cílem je ochrana významných krajinných prvků, zejména krasových útvarů. Vyskytuje se zde řada chráněných druhů rostlin a živočichů, 80% rozlohy CHKO tvoří lesy. Na území chráněné krajinné oblasti se nachází pět přírodních rezervací. Masiv Králického Sněžníku (pol. Masyw Śnieżnika). Druhé nejvyšší horské pásmo v polské části Sudet s nejvyšší horou Śnieżnik (čes. Králický Sněžník, 1425 m n.m.). Geologickou stavbu masivu Králického Sněžníku tvoří především metamorfované horniny a vápence, v nichž se vyvinuly krasové jevy (např. Medvědí jeskyně /pol. Jaskinia Niedźwiedzia/). V okolí obce Stronie Śląskie se těží různobarevné mramory. Na celém území je vyhlášena CHKO Śnieżnicki Park Krajobrazowy. Těsně pod nejvyšším bodem se nachází turistická chata „Na Śnieżniku”, odkud turisté vyrážejí obdivovat překrásné východy slunce na Králickém Sněžníku. Isabelina cesta (pol. Droga Izabeli). Nezpevněná cesta, která vede traverzem po svahu Černé Hory (pol. Czarna Góra) od sedla Przełęcz Puchaczówka. Obdobně jako ostatní lesní cesty v masivu Králického Sněžníku i tato cesta byla vytýčena na pokyn kněžny Mariany Oranžské v 19. století. Černá Hora (pol. Czarna Góra, 1205 m n.m.). Jedna z nejvyšších hor masivu Králického Sněžníku (pol. Masyw Śnieżnika) . Na vrcholu stojí dřevěná rozhledna a nachází se horní stanice sedačkové lanovky, která jezdí z vesnice Sienna. Na východním svahu je lyžařský areál Czarna Góra s 8 km sjezdovek. Sněžnické sedlo (pol. Przełęcz Śnieżnicka). Toto horské sedlo v masivu Králického Sněžníku (pol. Masyw Śnieżnika) leží v nadmořské výšce 1123 m n.m. a odděluje vrcholy Średniak (1210 m n.m.) a Králický Sněžník (1425 m n.m.). Je to důležitá křižovatka turistických tras a lesních cest.
50
•
19,6 km. Etapová stanice (stáj)- Chata PTTK "Na Śnieżniku" im. Zbigniewa Fastnachta, 57-514 Międzygórze, tel. +48 748 135 130, 501 63 11 34, email:
[email protected], Jacek Fastnacht. Chata „Na Śnieżniku“. Jedná se o jednu z nejstarších turistických chat v regionu. Dnešní budova pochází z roku 1871 z doby, kdy masiv Králického Sněžníku intenzívně připravovala k využívání Mariana Oranžská – majitelka těchto panství. Tato stavba fungovala jako hospoda švýcarského typu pro turisty putující na vrchol Králického Sněžníku. Chata nese jméno dlouholetého provozovatele tohoto místa Zbygněva Fastnachta.
•
28,4 km. Stanice, pastvina – Gospodarstwo Agroturystyczne „Łyseniówka” - Dariusz Miazgowicz, ul. Śnieżna 2; 57-522 Międzygórze, tel. +48 748 135 203,
[email protected]. Międzygórze. Vesnice v údolí potoka Wilczka na úpatí Králického Sněžníku (pol. Śnieżnika). Vznik sídla se datuje do 16. století a souvisí s osadou dřevorubců, která se později proměnila na hornickou osadu. Významný rozvoj Międzygórze zaznamenalo v 19. století, kdy osadu včetně okolí koupila kněžna Mariana Oranžská. V té době vznikla řada staveb tyrolského typu, rozvíjela se léčebná péče a zimní sporty. Nyní se jedná o jednu z nejkrásnějších obcí ve Slezsku s malebnou architekturou zakomponovanou do krajiny okolních kopců. Zajímavosti: domy tyrolského typu z 19. století, Pohádková zahrada (Ogród Bajek), vodopád na Wilczce, dřevěný kostel sv. Josefa. Pohádková zahrada (Ogród bajek). Leží na svahu hory Toczek nad obcí Międzygórze. Pohádková zahrada (Ogród Bajek) je místo, kde jsou na poměrné malé ploše rozmístěné sochy hrdinů dětských pohádek. Autorem této myšlenky byl lesník Izydor Kriesten, který na začátku 20. století vyrobil ze dřeva první pohádkové domečky a postavičky. Igliczna (845 m n.m.). Charakteristický vrchol v masivu Králického Sněžníku (pol. Masyw Śnieżnika), jehož západní svah je velmi prudký. Na vrcholu stojí mariánský chrám Matky Boží Sněžné s křížovou cestou a turistická chata. Chrám Matky Boží Sněžné. Počátky mariánského kultu na hoře Igliczna souvisejí s místním obyvatelem Christophem Veitem, který v roce 1750 z pouti do chrámu Maria Zell přivezl kopii sošky Matky Boží Sněžné a postavil ji na vrcholu hory v dřevěné skřínce. Soška se proslavila četnými zázraky, a proto bylo rozhodnuto o výstavbě nového chrámu. V roce 1781
51
byl poblíž vrcholu postaven barokní kostel. V interiéru byla umístěna zázračná soška, kterou v roce 1983 korunoval papež Jan Pavel II. Chrám Matky Boží Sněžné na hoře Igliczna je cílem mnohých poutí. Chata na hoře Igliczna. Pod chrámem stojí turistická chata „Igliczna“. První hospoda vznikla na tomto místě v 19. století pro poutníky a turisty, kteří míří na vrchol hory Igliczna. V budově je provozováno občerstvení. Szklary. Malá osada na poutní stezce k chrámu na hoře Igliczna. Kdysi hojně obydlená vesnice, v současnosti dávná obydlí připomínají pouze nepatrné zříceniny. U křižovatky červené a žluté stezky stojí rekreační středisko. •
38,6 km. Stanice, pastvina – „Agrowypoczynek”, 57-500 Bystrzyca Kłodzka ul. Pławnica 43, Tel. +48 748 130 001, 601 426 008, www.agrowypoczynek.com,
[email protected], Marta i Grzegorz Kruk. Rów Górnej Nysy (Propadlina Horní Nisy). Příkopová propadlina rozdělující masiv Králického Sněžníku (pol. Masyw Śnieżnika) a Bystřické hory (pol. Góry Bystrzyckie), která vznikla v důsledku tektonických pohybu v době, kdy se na území Kladska nacházelo moře. Písek a štěrk nanášené v dalších obdobích vyplnily hlubokou propadlinu, kterou nyní protéká řeka Kladská Nisa (pol. Nysa Kłodzka). Propadlina Horní Nysy tvoří hranici mezi Středními a Východními Sudety. Bystrzyca Kłodzka. Město v Kladském okresem, které leží v kotlině Kladské Nysy mezi Bystřickými horami na západní straně a vysočinou Idzikowa na východě. Jedná se o jedno z největších měst v regionu. Leží na přirozeném svahu nad řekou Kladskou Nisou. Město si zachovalo původní uspořádání z dob středověku a díky tomu se zde dochovala řada památek. První informace o místě pochází z roku 1252 a již v následujícím století bylo českým králem Janem Lucemburským povýšeno na město. Zajímavosti: Filumenistické muzeum, gotický kostel sv. Archanděla Michaela, hradby s vodní bránou a věžemi, eklektická radnice a kamenný pranýř z roku 1556. Bystřické hory (pol. Góry Bystrzyckie). Toto nepříliš vysoké horské pásmo se táhne na úseku 40 km ve Středních Sudetech a jeho nejvyšší horou je Jagodna (997 m n.m.). Geologicky jej tvoří staré metamorfované horniny v jižní části Bystřických hor a sedimentární horniny,
52
zejména pískovec se zajímavými skalními útvary. Od roku 1981 je významná část tohoto pásma chráněnou oblastí. Z přírodovědného hlediska je nejzajímavějším místem rezervace „Torfowisko pod Zieleńcem", která je přístupná návštěvníkům a je vyhlášena pro ochranu unikátní rašelinní vegetace. Sedlo Spalona (pol. Przełęcz Spalona). Jedná se o charakteristické ploché místo (811 m n.m.) na silnici spojující město Bystrzyca Kłodzka s vesnicemi v údolí Orlice, které ale ve skutečnosti sedlem není. Název je odvozen od níže situované vesnice. Je to důležitá křižovatka silnic a turistických tras. Je zde chata „Jagodna“. •
51,1 km. Etapová stanice (stáj) - chata PTTK „Jagodna”, Spalona 6, 57-500 Bystrzyca Kłodzka, tel. +48 748 119 816, www.schronisko.spalona.pl Chata PTTK (Polského turistického a vlastivědného spolku) – „Jagodna”. Chata na sedle Spalona pochází z roku 1933, kde vznikla v místě původní hospody („Hartmannsbaude”). Objekt se stal oblíbeným místem po postavení silnice (tzv. Sudetské dálnice), spojující město Bystrzyca Kłodzka a vesnice v horní části řeky Orlice. Stylová budova je dnes s ohledem na vhodnou polohu hojně navštěvována turisty. V zimní sezóně jsou u chaty v provozu lyžařské vleky. Hlavní sudetská trasa Mieczysława Orłowicze (pol. Główny Szlak Sudecki im. Mieczysława Orłowicza). Červeně značená Hlavní sudetská trasa vede všemi většími sudetskými horskými pásmy. Koncept jejího zřízení se objevil v roce 1947 na zasedání Sudetského výboru Polského tatranského spolku. V roce 1973 se patronem trasy stal významný polský propagátor turistiky Mieczysław Orłowicz. Mostowice. Řadová (též řetězová) ves v údolí Orlice u silnice z Międzylesie do Zieleńce. Barokní kostel Navštívení Panny Marie pochází z období 1781-1782. Ve vesnici se částečně dochovala zástavba z 19. století. Ve vesnici je silniční hraniční přechod do České republiky. Lasówka. Dlouhá turistická vesnice nad Divokou Orlicí s četnými příklady sudetské architektury. Vznik osady je spojen se sklářským mistrem Franzem Peterhanselem, který zde v 17. století postavil první sklárnu. Obdobně jako jiné obce v údolí Orlice se i Lasówka po 2: světové válce vylidnila. Nyní se zde nachází několik penzionů. V centrální části stojí kostel sv. Antonína z roku 1910.
53
Sudetská silnice (pol. Droga Sudecka). Německý projekt silnice vedoucí podél české hranice měl umožnit rychlý přesun vojsk na druhou stranu v případě války. Stavební práce byly zahájeny a realizovány ve 30. letech 20. století. Záměr byl uskutečněn pouze částečně. Práce byly přerušeny po dohodě podepsané v Mnichově v roce 1938 mezi Českem a Německem. Zieleniec. Vznikl v roce 1719 na svazích Orlice a Šerlichu jako příhraniční pastýřská a lesní osada. Proto má rozptýlenou zástavbu, která sahá do nadmořské výšky 950 m (nejvýše položená vesnice v Sudetech). V 19. století vznikly první hospody, později upravené na útulny pro poutníky. S postupem času se Zieleniec stal nejznámějším letoviskem v celém Kladsku. Nyní je to velké lyžařské středisko s nabídkou ubytování v různých kategoriích. S ohledem na svou polohu Zieleniec nabízí dobré sněhové podmínky zpravidla až do poloviny dubna. •
72,2 km. Etapová stanice (stáj) – „Ranczo Panderoza” Podgórze 24, 57-340 Duszniki Zdrój, tel. +48 748 669 129, 607 672 007, www.panderoza.pl,
[email protected], Leszek Janicki. Duszniki-Zdrój. Město u staré obchodní stezky do Čech, s dochovaným středověkým urbanistickým uspořádáním. V kostele sv. Petra a Pavla je pozoruhodná kazatelna z roku 1710, která je ve tvaru velké ryby s řečništěm umístěným v tlamě. Kromě toho je v chrámu velmi cenný oltář zobrazující 14 svatých pomocníků. Papírenské muzeum, které sídlí ve starém papírenském mlýně z roku 1605, dnes nabízí možnost ruční výroby papíru. Lázeňská čtvrť, která je výrazně oddělena od historického jádra města, se nachází nad řekou Bystrzyca Dusznicka. Zdejší prameny byly známé již před třicetiletou válkou, ale k léčbě jsou využívány až od konce 18. století. Dusznické lázně si rychle získaly dobré jméno a popularitu. Léčil se zde mj. skladatel Fryderyk Chopin, básník Zygmunt Krasiński a básník a spisovatel Karl von Holtein. Złotno. Vesnice v jižní části Stolových hor poblíž obce Duszniki-Zdrój. Vznik osady je spojen se slévárnou litiny, která se zde objevila v 19. století. Łężyce. Řadová (též řetězová) ves ve Stolových horách založená na přelomu 13./14. století. Kostel sv. Máří Magdalény byl postaven v roce 1694, později v 19. století byla dostavěna věž. V horní části vesnice se nachází rezervace „Łężyckie Skałki”.
54
Stolové hory (pol. Góry Stołowe). Stolové hory jsou jediným pohořím deskovitého typu v Polsku. Název pochází od nejvyšší hory – Velké Hejšoviny (pol. Szczeliniec Wielki), která svým vzhledem připomíná stůl. Celé Stolové hory jsou zvrásněným dnem dávného moře ve formě horizontálně položených pískovců. V důsledku nerovnoměrného zvětrávání v pískovci vznikly zajímavé skalní útvary. V reliéfu Stolových hor lze vyčlenit 3 úrovně: nad hlavní (prostřední) náhorní plošinu vyčnívají vyšší desky, stolové hory Hejšovina (919 m n.m.), Bor (pol. Skalniak, 915 m n.m.) a Narożnik (851 m n.m.) se skalními bastiony, kdežto nejnižší úroveň se dochovala jen částečně. Stolové hory to není jen nejvíce známá Velká Hejšovina, ale celý masiv táhnoucí se od obcí Chełmsko Śląskie a Mieroszów přes Broumovské stěny a skalní města mezi Teplicemi a Adršpachem na české straně po Pekelné údolí (pol. Piekielna Dolina) u lázeňského městečka Polanica-Zdrój. Na většině území Stolových hor je od roku 1993 vyhlášen Národní park Stolových hor, kde je možné se pohybovat pouze po vyznačených turistických stezkách a veřejných komunikacích. Fort Karola. Na hoře Ptak se nachází pozůstatky pruské pevnůstky, Fort Karola, z roku 1790, který měl být podporou pro pevnost Srebrna Góra při obraně před očekávaným útokem rakouských vojsk. Nikdy však k tomu nebyl využit, dnes je ale dobrým vyhlídkovým místem na Karłów a Hejšovinu. Karłów. Vesnice na rozsáhlém palouku mezi lesy na prostředním patře Stolových hor. Vznikla jako lesní osada na úpatí Hejšoviny na začátku 18. století. Franz Pabel, její rychtář na přelomu 18. a 19. století, vytyčil první přístupové cesty na Hejšovinu a zpřístupnil návštěvníkům tamní skalní labyrint. V roce 1813 byl jmenován prvním evropským turistickým průvodcem. Národní park Stolových hor (Park Narodowy Gór Stołowych). Byl vyhlášen nařízením vlády ze dne 16.9.1993. Po drobné úpravě hranic park zaujímá rozlohu 6340 ha, z toho na 376 ha platí přísná ochrana. Hlavním úkolem je zde ochrana všech složek živé a neživé přírody (zejména fantastických pískovcových skal). Správa parku sídlí v Kudowě-Zdroji, kde se nachází i malé muzeum věnované obojživelníkům. Batorovská rašeliniště (pol. Torfowiska Batorowskie). Soubor vrchovištních rašelinišť ve Stolových horách u místní komunikace s historickým názvem Kręgielny Trakt (něm. Kegel Straβe). Kdysi jich bylo mnohem více, v současné době je v rámci rezervace chráněno pouze Wielkie Torfowisko Batorowskie, které si zachovalo svůj původní charakter. Můžeme zde vidět řadu chráněných rostlin, včetně borovice blatky (lat. Pinus rotundata). 55
Batorówek. Osada ve Stolových horách založená v 18. století dřevorubci a uhlíři, kteří pracovali pro sklárnu v Batorowě. Nyní je zde hájovna a několik domů. Vhodné výchozí místo na Skalne Grzyby (Skalní hřiby). Skalne Grzyby, neboli Skalní hřiby je velký soubor zajímavých pískovcových skal, které se táhnou podél hrany dolního patra Stolových hor. Jako turistická zajímavost byly identifikovány a propagovány po velkých polomech koncem 50. let 20. století. Nyní většina skal obrůstá novým lesním porostem. •
101,1 km. Stanice, pastvina - "Łowisko" 57-330 Szczytna, ul. Chocieszów 26, tel. +48 748 690 259, 604 438 967, Adam Abramowicz.
•
101,7 km. Etapová stanice (stáj) – „Rancho Vaquera”, 57-320 Polanica Zdrój ul. Chocieszów 39a tel. +48 607 993 989, 607 993 985, Daria Ostrowska i Reinhold Liedtke. Wambierzyce. Koncem 17. století tehdejší majitel Wambierzyc (Vambeřic), Daniel Osterberg, zahájil výstavbu vesnice a její centrum uspořádal na vzor Jeruzaléma. Bylo postaveno 12 bran, na okolních kopcích se objevilo 76 kaplí. I názvy navazuji na Svatou zemi. Nad náměstím (Panny Marie) se tyčí honosná fasáda barokního chrámu Navštívení Panny Marie. Současný kostel pochází z 18. století a má velmi v tomto regionu netypické uspořádání - téměř oválná loď a k ní napříč situovaný (také oválný) presbytář, které jsou obklopené ochozy (pro poutníky) s 11 kaplemi. Uvnitř je korunovaná v roce 1980 dřevěná soška Matky Boží Královny rodin. Wambierzyce jsou nadále významným poutním místem, v samotném centru vesnice a na okolních kopcích je téměř 100 kaplí, soch svatých a studní. Ścinawka Średnia. Velká vesnice nad řekou Stěnavou (pol. Ścinawka) pocházející ze 14. století. Velmi se rozrostla na přelomu 19. a 20. století, když vznikl železniční uzel, který přispěl k rozvoji průmyslu. Kostel sv. Máří Magdalény ze 14. století postavený jako gotický chrám prošel barokní přestavbou v první polovině 18. století. V dolní části vesnice u hlavní silnice stojí původně evangelický kostel z r. 1925. Ve Ścinawce Górné (Horní) jsou pozůstatky kdysi půvabného renesančně-barokního zámku Sarny.
•
113,6 km. Stanice, pastvina – „Zamek Kapitanowo”, 57-410 Ścinawka Średnia, ul. Marii Konopnickiej tel. +48 748 733 671, 601 069 038, www.zamekkapitanowo.pl. Hora Svaté Anny (pol. Góra Świętej Anny, 647 m n.m.). Vyvýšení na pahorkatině Wzgórza Włodzickie nacházející se jižně od města Nowa Ruda. Na vrcholu je kamenná rozhledna
56
postavená v roce 1911. Kdysi byla zpřístupněna návštěvníkům, nyní je využívána operátory mobilních sítí (není přístupná turistům). Níže – u rozvětvení cest – barokní kaple sv. Anny a zřícenina turistické chaty. •
118,6 km. Etapová stanice (stáj) - Górska Turystyka Konna "Overo", 57-400 Nowa Ruda, ul. Nowa Osada 5, tel. +48 748 725 746, 507 251 553, 509 469, 496, www.overo.pl,
[email protected], Stefan Kobak. Nowa Ruda. Velké a rozlehlé město v údolí řeky Włodzica a jejich přítoků. Nowa Ruda byla založena ve 12. století na dříve neobydleném a nevyužívaném území. V roce 1336 byla povýšena na město. Koncem 15. století se v okolí Nowé Rudy začala systematicky rozvíjet těžba černého uhlí. Dnes je to město jako turistický cíl poněkud zapomenuté. Zajímavosti: Muzeum podzemního hornictví, radnice. Muzeum Josepha Wittiga. Pahorkatina Wzgórza Włodzickie. Pásmo nevysokých hor ve Středních Sudetech, které se táhne na úseku 20 km. Na severu pahorkatina hraničí se Sovími horami a na jihu s Kladskou kotlinou. Nejvyšším místem je Włodzicka Góra (757 m n.m.) v západní části pohoří, na které se nachází zřícenina rozhledny. Świerki. Dlouhá řadová ves v údolí Włodzice u silnice z Wałbrzychu na Nowou Rudu. Vznikla na začátku 14. století a po dlouhou dobu byla majetkem dvou rodin: von Stillfriedů a von Larischů. Od 18. století se místní obyvatele živili domáckým tkalcovstvím a po jeho úpadku cestovním ruchem. Barokní kostel sv. Mikuláše postavený v polovině 18. století na místě původního chrámu.
•
136,3 km. Stanice, pastvina - Gospodarstwo Turystyczne – Maciej Urbaś, Sierpnica, ul. Świerkowa 14 58-340 Głuszyca, tel./fax +48 748 456 458, 748 456 570, 509 561 485, www.urbasiowie.pl,
[email protected]. Sierpnica. Vesnice v Sovích horách zmíněna poprvé koncem 14. století. V době husitských válek byla tato obec zcela zničena. K opětovnému osídlení došlo v 16. století po zjištění výskytu ložisek železa a olova. V polovině 19. století zde fungoval černouhelný důl a za 2. světové války v okolí existovalo velitelství tábora Gross Rosen. Ve východní části vesnice stojí dřevěný kostel Matky Boží Sněžné postavený v letech 1548-1564.
57
CHKO Park Krajobrazowy Gór Sowich. CHKO byla vyhlášena roku 1991 a zaujímá rozlohu 8 140 ha. Hlavním úkolem je zde zachovat přírodní, kulturní a estetické hodnoty prostředního masivu Sovích hor s nejvyšší Velkou Sovou (1 015 m n.m.). Osówka. Jeden ze tří objektů záhadného Komplexu Riese, který je přístupný návštěvníkům. Název komplexu (Obr) navazuje na velikost celé akce uskutečňované během 2. světové války v Sovích horách. Existují různé teorie vysvětlující účel obrovských investic realizovaných na tomto území. Jedno je ale jisté – při hloubení štol zemřela řada nevinných lidí. V Osówce můžeme vidět řadu nedokončených budov a dobře dochovanou štolu. Głuszyca Górna. Vesnice v kotlině řeky Horní Bystřice (pol. Górna Bystrzyca) u města Głuszyca. Kostel Nanebevzetí Panny Marie byl postaven protestanty v 16. století. Zničený během třicetileté války prošel následně celkovou rekonstrukcí. V západní části vesnice je melafyrový lom. 144,3 km. Etapová stanice (stáj) - Agroturystyka „Podkówka”, ul. Sudecka 3, 58-340 Łomnica, tel. +48 748 808 434, 604 120 922, www.podkowka.net.pl. CHKO Park Krajobrazowy Sudetów Wałbrzyskich. Byla vyhlášena v roce 1998 a patří k nejmladším chráněným krajinným oblastem na území Dolního Slezska. V rámci oblasti jsou chráněny zejména území pohoří Kamienne Góry a Wałbrzyskie Góry, a to na celkové rozloze 6 493 ha. Dominantní zde jsou lesní plochy, které zaujímají 80% rozlohy. Zvláštní ochrana se vztahuje na teplomilné rostliny vyskytující se na prudkých svazích horských pohoří. Góry Suche (čes. Javoří hory). Vysoké horské pásmo, které je součásti pohoří Kamienne Góry (čes. Meziměstská vrchovina), a na českou stranu pokračuje Javořími horami. Říká se jim „Sudetské Tatry“, a to s ohledem na jejich velká převýšení. Je to dáno geologickou stavbou Suchých, respektive Javořích hor, jichž podloží tvoří tvrdá melafyrová hornina (trachybazalt). Nejvyšší horou je Waligóra (936 m n.m.), pod níž je turistická chata „Andrzejówka”. •
152,9 km. Etapová stanice (stáj) - Chata PTTK „Andrzejówka”, Rybnica Leśna, 58-350 Mieroszów, tel. +48 748 424 883, www.andrzejowka.com.pl Chata PTTK „Andrzejówka”. Chata byla zprovozněna roku 1933 díky snaze předsedy Valbřiského horského spolku (Waldenburger Gebirgsverband) Anderse Bocka. Od svého začátku se díky poloze na zajímavém místě těšila velkému zájmu turistů. I v současné době
58
objekt navštěvuje spousta turistů. Níže v místě s názvem Hala pod Klinem je lyžařský areál. U chaty se nachází největší křižovatka turistických tras v celém pohoří Kamienne Góry. Sokołowsko. Patří k nejkrásnějším obcím v Sudetech. Leží přímo uprostřed polských Javořích hor. Tento přímý kontakt s přírodou měl velký vliv na pozdější rozvoj osady. Do 19. století se Sokołowsko nijak nelišilo od jiných vesnic v regionu, které žily ve stínu nedalekého hradu Radosno. V 19. století do tehdejšího Görbersdorfu přijela sestřenice pruského polního maršálka Blüchera - Marian von Colomb. Byla nadšena léčebnými metodami, spočívajícími v polévání pacientů vodou, a zavedla tyto procedury i v Sokołowsku. V této léčbě pak pokračoval doktor Herman Brehmer. Velká sláva Sokołowska lákala stále větší počty nových pacientů. Městečko se rozrůstalo a získalo tak řadu zajímavých budov, včetně léčebného sanatoria doktora Brehmera, které svým vzhledem připomíná středověký hrad. V lázních vznikl i malý pravoslavný kostel pro hosty z východu. Na vzor této malé obce bylo ve Švýcarsku založeno známé středisko Davos. Mieroszów. Nevelké městečko na úpatí Meziměstské vrchoviny (pol. Góry Kamienne) na řekou Stěnavou (pol. Ścinawka). Svůj rozvoj vděčí své poloze na obchodní stezce spojující Čechy se Slezskem. V 14. století se její význam zvýšil, protože správní centrum z nedalekého hradu Radosno bylo přestěhováno na území dnešního Mieroszowa. Byl povýšen na město a došlo k postupnému rozvoji. Od 16. století se Mieroszów a jeho okolí stal součástí panství Hochbergů ze zámku Książ. V 18. století rozvoj pokračoval vznikem velkého tkalcovského střediska. Różana. Řadová ves v obci Mieroszów ležící podél Čertova potoka (pol. Czarci Potok). Nachází se zde nejpohodlnější hraniční přechod malého pohraniční styku s ČR směrem k Adršpašským skalám. U křižovatky silnice na Krzeszów a Chełmsko Śląskie stojí kovárna z 18. století. U silnice do vesnice Łączna jsou četné pískovcové výchozy. •
167,0km. Etapová stanice (stáj) - Gospodarstwo Agroturystyczne "Rajska Dolina", Łączna 25, 58-350 Mieroszów, tel. +48 748 458 756, 748 801 183, 665 148 038, www.rajskadolina.prv.pl, Aleksander Nowaczyk. Pohoří Zawory. Leží jižně od Chełmska Śląského. Jedná se o nejsevernější okraj Stolových hor. Tvoří ho kvádrové pískovce, což můžeme obdivovat v podobě zajímavých skalních útvarů - Čertovy skály (pol. Czartowskie Skały). V minulosti byly oblíbeným turistickým cílem, nyní jsou turisty navštěvované zřídka. Přes Zawory mimo jiné vede hraniční stezka. 59
Chełmsko Śląskie. Leží v Kamennohorské kotlině nad řekou Zadrna. Od samotného počátku byla osada spojena s cisterciáckým opatstvím v nedalekém Krzeszowě. Od 16. století se osada rozvíjela jako tkalcovské středisko, a proto je zde řada památek souvisejících s řemeslnickou činností. V roce 1707 byly postavené tkalcovské domy s podloubím, nazývané „Dvanáct apoštolů“, a v roce 1763 domy tkalců damašku tzv. „Sedm bratrů“ - do dnešního dne se dochoval pouze jeden. Dominantou města je obrovský barokní kostel Svaté Rodiny, na jehož vzniku pracovala řada významných umělců z období baroka. Vraní hory (pol. Góry Krucze). Je to nejzápadnější pásmo Meziměstské vrchoviny (pol. Góry Kamienne). Na české straně je nejvyšším bodem celého pohoří Královecký Špičák (881 m n.m.). Západní hranici tvoří údolí řeky Bobr, východní potoky Zadrna a Szkło a ne severu se Vraní hory v místě průlomu Zadrné spojují s pohořím Czarny Las. Nejnavštěvovanějším místem je přírodní rezervace „Kruchy Kamień“ se zajímavými porfyrovými skálami. •
180,1 km. Etapová stanice (stáj) - „Turystyka Konna Podlesie”, ul. Przyjaciół Żołnierza 6, 58-420 Lubawka, Tel. +48 515 090 262, 691 131 303, http://www.podlesie.com/,
[email protected], Radosław Sujecki. Lubawka. Město na soutoku potoku Czarnuszka a řeky Bobr v údolí nazývaném Libavská brána (pol. Brama Lubawska). Kdysi velké průmyslové středisko, zejména pletárenské a tkalcovské. Vznik města se datuje do 13. století a je spojen s cisterciáky z Krzeszowa. Strategická poloha města v oblasti jednoho z nejpohodlnějších hraničních přechodů v Sudetech způsobila, že od nejdávnějších dob tudy vedla jedna z nejdůležitějších cest. Zajímavosti: Barokní kostel Navštívení NMP a radnice s okolními domy. Bukówka. Malá vesnice na trase spojující Lubawku a Kowary. V severní části vznikla v roce 1988 vodní nádrž (Jezioro Bukówka). O výstavbě hráze bylo rozhodnuto po tragické povodni v roce 1897. V místě dnešní přehrady byla v letech 1903-1905 na bázi reliéfu terénu postavena první hráz. Dnešní délka čelní uzávěry má 265 m, na boční straně 600 m a vodní plocha má 199 ha.
•
185,5 km. Etapová stanice (stáj) -„Eko-Tourist-Farm”, Bukówka 71, 58-420 Lubawka, tel. +48 757 411 395, 603 543 961,
[email protected], Barbara i Kazimierz Jochymek. Kovarské rozcestí (pol. Rozdroże Kowarskie). Horské sedlo, které tvoří hranici mezi Krkonošemi a Pomezním hřebenem (pol. Lasocki Grzbiet). Významná křižovatka dopravních
60
tahů (zde se kříží silnice na Pomezní sedlo (pol. Przełęcz Okraj) a do Lubawky) a turistických tras. Krkonoše. Krkonoše jsou nejvyšší horské pásmo v Sudetech. Táhnou se od Novosvětského průsmyku (pol. Przełęcz Szklarska) v Jakuszycích na západě k Libavské bráně na jihovýchodě. Na západní a severozápadní straně hraničí s Jizerskými horami, na severovýchodě s Janovickým Rudohořím (pol. Rudawy Janowickie). Pásmo Krkonoš je dlouhé 36 km. Po nejvyšších hřebenech vede státní hranice. Na polské straně je třetina, na české dvě třetiny celého pohoří. Na dlouhém úseku – od Novosvětského průsmyku k sedlu pod Sněžkou (pol. Przełęczy pod Śnieżką) - se táhne hlavní krkonošský hřbet - Slezský hřbet. Krkonoše se výrazně liší od jiných pohoří. Například se zde vyskytuje několik ledovcových karů. Nejkrásnější, ač nahánějící hrůzu, jsou Sněžné jámy, Labský důl, Úpská Jáma nebo – uchvacující harmonickým půvabem – Kocioł Małego Stawu (čes. Jáma Malého rybníka). Další výjimečností jsou četné skalní skupiny rozmanitých, někdy až udivujících tvarů. Pro ochranu unikátní přírody Krkonoš byl vyhlášen Karkonoski Park Narodowy (1959), na české straně pak Krkonošský národní park, který zaujímá velkou část nejvyšších partií Krkonoš. Pomezní sedlo (pol. Przełęcz Okraj). Oblíbené turistické místo v Krkonoších oddělující Střechu (pol. Kowarski Grzbiet) od Pomezního hřebene (pol. Grzbiet Lasocki). Od 18. století se zde rozvíjelo pastýřství, stavěly se salaše a pastýřské boudy. Od 19. století se oblibě těšily sjezdy na rohačkách pořádané ze sedla do Kowar. Ještě nedávno zde byl hraniční přechod do České republiky, nyní je již možné volné překračování hranice. V prostoru sedla je parkoviště a turistická chata. Kowary. Jedno z nejstarších měst v okolí, leží v údolí Jedlice mezi pohořím Krkonoš a Janovického Rudohoří (pol. Rudawy Janowickie). V roce 1513 osada byla povýšena na město. Kowary se staly známým střediskem železného průmyslu, pak se zde rozvíjelo tkalcovství. Po roce 1945 pod dohledem sovětských odborníků se zde těžily uranové rudy. Zajímavosti: měšťanské domy z 18. století, radnice, kostel Panny Marie, kovarské štoly zpřístupněné turistům. Největší turistickou zajímavostí Kowar je Park miniatur Dolního Slezska. Návštěvníci se zde mohou seznámit se zámky, kláštery a celými městskými jádry dolnoslezských měst. Stavby jsou prezentovány v měřítku 1:25. V Radocinách se nachází renesanční zámek Nowy Dwór. Ściegny. Dlouhá řadová ves na úpatí Krkonoš, která na jihu hraničí s Karpaczí. V horní části je turistická zajímavost pro děti – Městečko Western City navazující na dávný život Divokého 61
západu. Pro návštěvníky je v nabídce řada atrakcí, mj. projížďky na koni, přepadení banky, jízda na „umělém“ býku. •
209,7 km. Etapová stanice (stáj) - „Western City”, Ściegny k/Karpacza, tel. +48 757 619 560, 601 911 817,www.western.com.pl,
[email protected], Jerzy i Teresa Pokój.
ZÁPADNÍ ÚSEK Mysłakowice. Velká vesnická obec v Jelenohorské kotlině. V roce 1816 vesnici získal pruský polní maršálek Gneisenau. Od roku 1821 vesnici pronajímal pruský král Friedrich Wilhelm III. a využíval ji jako letní sídlo. Po smrti majitele celé panství převzala císařská rodina, která je držela až do roku 1918. Královský zámek prošel novogotickou přestavbou v letech 18321844. Nyní zde sídlí základní škola. U zámku vznikl anglický park se dvěma rybníky. V okolí bylo postaveno několik staveb romantického rázu. Mysłakowický parkový komplex společně se sousedními zámeckými parky patřil k největším umělým krajinářským komplexům. V polovině 19. století se na území Jelenohorské kotliny osídlila skupina náboženských emigrantů z Tyrolska. O protestanty, kteří sem přicházeli z údoly řeky Zillery, se staral Erdmann Fleidl. Celkem přišlo 416 Tyroláků, kteří postavili 67 domů ve svém tradičním stylu (v jednom z nich dnes sídlí muzeum). •
217,1 km. Etapová stanice (stáj) - Agroturystyka „U Luizy”, ul. Wojska Polskiego 29a, 58-533 Mysłakowice, tel. +48 757 131 462, 607 708 210, www.uluizy.pl,
[email protected], Luiza Dyrschka. Miłków. Vesnice v obci Podgórzyn, která se táhne podél potoka Miłkówka. První zmínky o Miłkowě pochází již z 13. století. Vzkvétal zde papírenský průmysl, na přelomu 17. a 18. století sem přišli laboranti – odborníci na lidové lékařství. Ve své historii vesnice patřila významným rodům. V 19. století došlo k rozvoji mnoha odvětví, byl zde: mlýn, pila, cihelna, rozvíjel se textilní průmysl. Od roku 1895 měl Miłków železniční spojení s Jelení Horou a Karpaczí. Ve vesnici je farní kostel sv. Hedviky a evangelický kostel, který však jen stále více chátrá. Na vnějších zdech kostela jsou četné náhrobní desky a kamenné kříže. Na jednom kříži je vytesané chodidlo a meč. U zdi stojí pranýř. Ozdobou Miłkowa je zajímavý barokní zámek, který stojí uprostřed obce a dnes funguje jako hotel.
62
Podkrkonoší (pol. Pogórze Karkonoskie). Leží mezi Krkonošemi a Jelenohorskou kotlinou. Z jihu je ohraničeno horskými hřbety klesajícími směrem k ploché kotlině. Jižní hranice není pevně daná. Sosnówka. Řadová ves v Podkrkonoší v obci Podgórzyn. Hřbitovní kostel sv. Martina pochází z 18. stol. Poblíž je původně evangelický barokní kostel sv. Matky Boží Ostrobramské z roku 1820. V horní části vesnice se nachází kaple sv. Anny. Kaple umístěna na svahu Grabowce vznikla v místě dávného pohanského kultu. Kapli nechal postavit hrabě Schaffgotsch. U kaple vyvěrá Pramen lásky, o kterém hovoří četné legendy. •
229,0 km. Podgórzyn. Řadová ves v údolí řeky Podgórna. První zmínky o osadě pochází z roku 1305. Osada se proslavila v 19. století brusírnou skla. Na autobusové točně u žulové skály stojí tramvaj, která je připomínkou již nefunkční trati mezi Jelení Horou a Podgórzynem. Z Podgórzynu vede spojnicová stezka dlouhá 2,6 km k Agro-Tour-Farm Zachełmie 47, 58562 Podgórzyn, tel. +48 757621353, Hanna Kurowska. Podgórzynské rybníky. V severní části Podgórzynu je soubor chovných rybníků o rozloze 106 ha, které ve středověku založil řád cisterciáků z nedaleké obce Cieplice. Suchá protipovodňová nádrž Cieplice. Vznikla v letech 1904-1905. Ze severní strany je ohraničena zemním násypem dlouhým 1300 m. Jižní okraje nádrže zaujímají chovné rybníky. Ve střední části valů, jejichž základ je cca 50 m široký, se nachází žulová hráz, která během povodně vzdouvá vodu do výšky 7,9 m. Sobieszów. Městská část Jelení Hory nacházející se na hranici jelenohorské kotliny a Podkrkonoší na úpatí hory Chojnik, nad potokem Wrzosówka. Osudy Sobieszowa jsou úzce spjaty s hradem. Osada vznikla zřejmě jako služebná ves a patřila rodině Schaffgotschů, kteří sem po požáru hradu v roce 1675 přestěhovali své sídlo. V Sobieszowě se nachází dva kostely: stojící na vyvýšení původně gotický kostel sv. Martina z 18. století, který prošel celkovou přestavbou, a původně evangelický kostel Nejsvětějšího Srdce Páně z druhé poloviny 18. století. Na kopci stojí barokní zámek rodiny Schaffgotschů. Suchá protipovodňová nádrž Sobieszów. Největší retenční nádrž Jelenohorské kotliny vznikla v letech 1904-1908 na řece Kamienna. Užitková plocha nádrže má 200 ha, ale objem, s ohledem na výšku zemního násepu, je až 10,3 mil. m3. 63
Kamienna. Horská řeka na úpatí Krkonoš, která pramení pod Mumlavskou horou (1 120 m n.m.), v Jelení Hoře vtéká do Bobru. Mezi Sklářskou Porubou (pol. Szklarska Poręba) a Piechowicemi tvoří malebný průlom v kamenném řečišti obklopeném lesy (jednou za rok na tomto úseku probíhá závod v horské kanoistice). Celková délka řeky činí 35 km. •
238,5 km. Etapová stanice (stáj) - Eko-Farm, ul. Pakoszowska 69, 58-573 Piechowice, tel. +48 757 612 214, 694 390 434, Franciszek Serniuk. Jizerské hory. Je to nejzápadnější pásmo Sudet. Na východě Jizerské hory hraničí s Jelenohorskou kotlinou a Krkonošemi, na jihu není hranice přesně daná a vede mezi Kořenovem a Libercem, odkud pak vede tektonickým zlomem na sever k Frýdlantu a dál na východ. Po překročení polské hranice Jizerské hory pokračují přes obce Pobiedna, Krobica, Gierczyn a Kwiciszowice ke kotlině Staré Kamienice. Pásmo Jizerských hor má několik hřbetů. Na polské straně se jedná o oddělené údolími řeky Kwisy a Malé Kamienné hřbety: Kamienicki (nižší – severní) a Wysoki (vyšší - jižní). Nejvyšší dominantou je Wysoka Kopa (1 126 m n.m.) v masivu Zielona Kopa. Bobrowe Skały. Žulorulové skály na východním svahu kopce Ciemniak. Severní okraj tvoří dvacetimetrová skalní stěna, na které je vyhlídka. Kdysi to byl oblíbený turistický cíl, nyní je poněkud zapomenutý. Skálami vede modrá turistická stezka. Kopaniec. Malá vesnice na východním okraji Kamenického jizerského hřebene, v nadmořské výšce 450-750 m. Svou neobyčejnost vděčí výjimečným krajinářským, historickým a kulturním hodnotám. K zajímavostem vesnice patří tajuplné kamenné valy, krásné historické inzertní sloupy, kostel sv. Antonína, středověká lesní sklárna. Kromě toho ve vesnici působí Lidové divadlo Kopaniec, středověká skupina Cornu Cervi, Galerie umění Wysoki Kamień, galerie Na Płocie a replika středověké osady. Středověká osada Kopaniec je věrná rekonstrukce osady z 13. století zemědělského a řemeslnického rázu. Je postavena na kruhovém půdorysu, obklopena přírodním oplocením, prezentuje architekturu, řemesla a zvyky třináctého století. Můžeme se zde seznámit s dávným způsobem práce, poslechnout si středověkou živou hudbu, obdivovat tanec a zábavné divadelní formy prezentované umělci. Antoniów. Vesnice ve východní části Kamenického jizerského hřebene, která leží na svazích kopců Kowalówka a Świerczek. Prvními obyvateli vesnice byli skláři z Piechowic a
64
nedalekého Chromce. Název vesnice je odvozen od jména hraběte Antonína Schaffgotsche. V jedné chatě se nachází proslulá vitrážová dílna manželů Chlepowských. •
252,7 km. Etapová stanice (stáj) – Convenders, Antoniów 77, 58-512 Stara Kamienica, tel. 506092881, Tomasz Lach. Proszowa. Vesnice z 13. století s četnými hrázděnými a podstávkovými domy z 19. století. Ve vesnici je pozdně gotický kostel, který prošel mnoha přestavbami.
•
255,3 km. Stanice, pastvina - Agroturystyka „U Zuzanny” Proszowa 35, 59-630 Mirsk, tel. +48 757 839 176, 660 682 409. Przecznica. Malá vesnice na úpatí Jizerských hor spojená s hornickou činností, která byla v okolí provozována již od doby středověku. V 18. století byly otevřeny nové doly měděných, arsenových a kobaltových rud. V okolních kopcích je možné i dnes najít pozůstatky po těžební činnosti. Zachovalo se zde několik podstávkových domů.
•
262,5 km. Etapová stanice (stáj) - Osada jeździecka „Bata”, Mlądz 51, 59-630 Mirsk, tel. +48 603 356 844, Barbara, Edyta i Tadeusz Głęboccy Mirsk. Město ležící nad řekou Kwisou v Mirské kotlině. První zmínka pochází z 13. století. V následujícím století byl Mirsk povýšen na město. Jako většina těchto území patřil rodině Schaffgotschů. V 18. století se město rozvíjelo jako soukenické a později textilní středisko. Vyrábělo se zde punčochy, které se vyvážely až do Ameriky. Do dnešního dne si město zachovalo uzavřenou zástavbu s úzkými ulicemi a starými domy. V centru stojí renesanční radnice z roku 1559, kterou ničily četné požáry. K poslední obnově došlo v 19. století. Poblíž náměstí je farní kostel Zvěstování Panny Marie postavený v letech 1562 – 1567 v místě starší stavby. Pogórze Izerskie (čes. Frýdlantská pahorkatina). Severní předpolí Jizerských hor, které zaujímá velké území mezi Lužickou Nisou na západě a Bobrem na východě. Geologická stavba je různorodá (především metamorfované horniny přikryté postglaciálním tillem a pískem) s občasnými sopečnými komíny. Osou pahorkatiny je řeka Kwisa. Wolimierz. Vesnice z poloviny 17. století založená náboženskými exulanty ze Slezska, kteří prchali před rakouským pronásledováním. V 17 a 18. století středisko tkalcovství.
65
•
269,6 km. Etapová stanice (stáj) - Gospodarstwo Rolne, Wolimierz 4, 59-814 Pobiedna, tel. +48 75 756 470 232, 601 935 228, 665 447 228, Wioletta i Ryszard Sosnowscy. Giebułtów. Velká vesnice na pahorkatině Pogórze Izerskie, jejíž první písemná zmínka pochází ze 14. století. Po územním členění byla až do roku 1815 v Horní Lužici. Tuto skutečnost využívali slezští i čeští protestanti, kteří se hromadně účastnili evangelických bohoslužeb ve farním kostele (1654-1744). Chrám byl postaven v 16. století. Začátkem 18. století byl pak přestavěn v barokním slohu. Świecie. Řadová ves, která vznikla ve 14. století u hradu Świecie. Později středisko domáckého tkalcovství.
•
274,7 km. Etapová stanice (stáj) - Agro-Eko „U Elzbiety” Świecie 147, 59-820 Leśna, tel. +48 667 945 509, Elżbieta Skomerska.
•
276,8 km. Etapová stanice (stáj) - Agroturystyka „Bikówka” Świecie 92, 59-820 Leśna, tel. +48 757 242 963, 509 421 076, 509 459 245, Justyna i Dariusz Bik. Hrad Świecie. Tyčí se na kopci nad řekou Bruśnik, jedná se o gotický hrad postavený pro svídnicko-javorského knížete Bernarda ve 14. století. Po požáru v roce 1527 byl zámek obnoven a rozšířen. Od roku 1760 byla pevnost opuštěna a od doby požáru v roce 1827 chátrala. Později byl v prostorách hradu provozován zájezdní hostinec. Kwisa. Řeka, která pramení na severních svazích Vysokého jizerského hřeben. Vytéká ze tří pramenišť (Widły I-III), teče do Świeradowa- Zdroje v údolí mezi Vysokým a Kamenickým jizerským hřebenem. Zvlášť zajímavý úsek Kwisy se nachází mezi městy Gryfów Śląski a Leśna, kde řeka vytváří dvě vodní nádrže - Leśna a Złotniki. Podél řeky vedla historická hranice mezi Slezskem a Lužicí. Miłoszów. Řadová ves podél potoku, známá brusírnou říčních perel z nedaleké Kwisy, která zde fungovala v 17. století.
•
281,6 km. Etapová stanice (stáj) - Farma pod Wulkanem , Miłoszów 43, 59-820 Leśna, tel. +48 757 211 955, 601 934 700, 512 183 054, Katarzyna Chudzińska. Grabiszyce. Vesnice ze 14. století, která patřila až do doby třicetileté války České koruně. Náboženští exulanti zde rozvíjeli domácké tkalcovství.
66
•
288,6 km. Etapová stanice (stáj) – Gospodarstwo Agroturystyczne „Powierzówka”. Grabiszyce Górne 34,59-820 Leśna, Tel. +48 757243319, www.powierzowka.republika.pl,
[email protected], Agata i Wojciech Powierza. Platerówka. Řadová ves – nejmenší obec v Polsku. Dnešní název pochází od ženského praporu jména Emilie Plater z doby 2. světové války. Demobilizované vojákyně praporu se osídlily ve vesnici, která získala jméno Platerówka. Siekierczyn. Velká a téměř 5 km dlouhá vesnice – sídlo obce. Od poloviny 19. století do 30. let 20. století se v okolí těžilo hnědé uhlí a rašelina. V dávných důlních dílech jsou dnes chovné rybníky. Pisarzowice. Vesnice z 13. století, do dnešní doby zemědělského rázu, která má dobré půdní a klimatické podmínky. Henryków Lubański. Vesnice na severovýchod od Lubáně nad potokem Złoty Stok. Pozornost si zaslouží kostel sv. Mikuláše. Chrám procházel mnoha přestavbami (mimo jiné obnovou po válce v 50. letech 20. století), má relikty staršího kostela. V horní části vesnice roste nejstarší strom v Polsku – tis, jehož stáří se odhaduje na více než 1200 let (přírodní památka). Nawojów Łużycki. Vesnice nad řekou Kwisou táhnoucí se podél silnice z Lubáně na Nowogrodziec. Nejzajímavějším objektem je renesanční zámeček z let 1570 – 1571 postavený Christophem von Tschirnhausem a podle jeho projektu. Zajímavá je renesanční galerie s bohatě zdobenou lodžií opřenou na sloupech. V části zámku je zřízen kostel Krista Krále.
•
323,9 km. Etapová stanice (stáj) - Agroturystyka „Krystyna”, Nawojów Łużycki 30, 59800 Lubań, tel. +48 757 216 705, 757 216 794, Krystyna Kowalska. Gierałtów. Vesnice v obci Nowogrodziec. V první polovině 16. století osada patřila městské radě Lubáně. V letech 1852-1866 patřilo toto panství hudebníku Adolfu von Hensletovi. V vesnici je barokní kostel sv. Antonína. V parku obklopujícím renesanční zámeček se dochovala řada významných druhů stromů.
67
Wykroty. Stará slovanská osada, která ve středověku patřila rytířským rodům. Na začátku 19. století byla součástí majetku zakladatele Hornolužického vědeckého spolku Karla Gottloba von Antona. Kostel sv. Michala a sv. Anny byl postaven v letech 1689-1690. V nedalekém Godzieszowě, u silnice Zgorzelec – Boleslawiec, je kamenný Napoleonův stůl, který stojí v místě, kde císař údajně jedl. •
342,9 km. Stary Gaj – kolonie vesnice Czerna, na okraji lesního komplexu – Bory Dolnosląskie. Bory Dolnośląskie (Dolnoslezské bory). Dolnoslezské bory je největší ucelený lesní prostor ve Střední Evropě. Celková rozloha činí cca 165 tis. ha. Tento obrovský areál je součástí Slezsko-lužické nížiny. Geologická stavba a reliéf jsou ve velké míře výsledkem zalednění, po kterém zde zůstaly obrovská množství písků. Charakteristikou místní krajiny je velké množství rybníků, které se nachází mezi lesy, a také rašeliniště a duny. Kliczków. Vesnice v obci Osiecznica. Ve 13. století zde Bolko I. postavil nad řekou Kwisou hrad. Na přelomu 16. a 17. století jej Rechenberkové přestavěli na renesanční zámek. Další přestavbu prováděli Solmsové v první polovině 19. století, zejména v letech 1879-1882, kdy byl objekt zvětšen podle projektu Karla von Grosheima a Jindřicha Kaysera. Nyní je v zámku exkluzivní hotelový komplex. Kolem zámku je malebný park. Na východní straně zámku je ojedinělý hřbitov koní. Ve vesnici se nachází kostel Tří králů postavený v 16. století. V interiéru je pozdně gotický triptych s výjevem Klanění tří králů. 358,3 km. Etapová stanice (stáj) – Zamek Kliczków, Kliczków 8, 59-724 Osiecznica, +48 609 61 22 23, 757 340 700,www.kliczkow.com.pl,
[email protected].
68
