Korupce ve veřejné správě

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta Ústav práva a humanitních věd

Korupce ve veřejné správě Bakalářská práce

Vedoucí práce: JUDr. Bohumila Salachová, Ph.D.

Vypracovala: Eva Dočekalová

Brno 2009

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Korupce ve veřejné správě“ vypracovala samostatně, pod vedením JUDr. Bohumily Salachové, Ph.D. a použila pouze pramenů, které uvádím v seznamu literatury.

V Brně dne:

Podpis:

1

Poděkování: Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí mé bakalářské práce, JUDr. Bohumile Salachové, Ph.D., která mi věnovala čas a cenné rady, které mi dopomohly ke zpracování bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat zaměstnancům městských úřadů v Olomouci za spolupráci při vyplňování dotazníku.

2

ABSTRAKT Dočekalová, E. Korupce ve veřejné správě. Bakalářská práce. Brno, 2009.

Smyslem této práce je poodhalení negativních dopadů korupce na veřejnou správu. První část se zabývá teoretickým vymezením korupce, příčinami vzniku, jejími druhy a formami. V další části jsou shrnuty právní předpisy upravující tuto problematiku. Cílem této práce bylo zjistit a zhodnotit jak se proti korupci v České republice bojuje, jaká jsou protikorupční opatření státu. Důležitou součástí je vymezení morálky a etiky ve vztahu vůči korupci. Poslední část této práce si klade za cíl prozkoumat postoj ke korupci zaměstnanců veřejné správy a jejich pohled na tuto problematiku. Závěrem této práce je zhodnocení a návrhy řešení současné situace.

Klíčová slova: korupce, veřejná správa, morálka, etika, úplatkářství, etický kodex

ABSTRACT Dočekalová, E. Corruption in public administration. Bachelor work. Brno, 2009.

The purpose of this work is to reveal (a bit? Nevím, jestli se to hodí do takové práce) the negative impact of corruption on public administration. First part deals with a theoretical definition of corruption, causes of origin, its types and forms. The next section summarizes the rules governing this problem. The aim of this work was to discover and assess how it is fought against corruption in the Czech Republic, what are the state anti-corruption measures. An important part is a definition of morality and ethics in relation to corruption. The last part of this work aims at exploration of an attitude towards corruption of employees of public administration and looks at this issue. A closure of this work is devoted to an assessment and proposals for solving the current situation.

Key words: corruption, public administration, morality, ethics, bribery, ethics code

3

1.

CÍL PRÁCE..........................................................................................................5

2.

METODIKA ..........................................................................................................5

3.

ÚVOD...................................................................................................................6

4.

KORUPCE ...........................................................................................................7

4.1. Definice korupce.........................................................................................................7 4.2. Příčiny korupce...........................................................................................................8 4.3. Druhy korupce ............................................................................................................9 4.4. Formy korupce..........................................................................................................11 5. VEŘEJNÁ SPRÁVA ..........................................................................................12 6.

LEGISLATIVA ...................................................................................................14

6.1. Povinnosti státních zaměstnanců ..............................................................................14 6.2. Obchodní zákoník.....................................................................................................15 6.3. Trestné činy ..............................................................................................................15 6.3.1. Úplatkářství ......................................................................................................15 6.3.2. Přijímání úplatku (§160)...................................................................................16 6.3.3. Podplácení (§161).............................................................................................16 6.3.4. Nepřímé úplatkářství (§162).............................................................................16 6.3.5. Úplatek (§162a) ................................................................................................16 6.3.6. Veřejný činitel (§89).........................................................................................17 6.3.7. Obstarávání věcí veřejného zájmu (§ 162a) .....................................................17 6.3.8. Zneužívání pravomoci veřejného činitele (§ 158)............................................18 6.3.9. Zpronevěra (§ 248) ...........................................................................................18 7. PROTIKORUPČNÍ OPATŘENÍ STÁTU.............................................................18 7.1. Vládní boj proti korupci ...........................................................................................18 7.2. Transparency international .......................................................................................19 8. MORÁLKA A ETIKA VE VEŘEJNÉ SPRÁVĚ ..................................................20 8.1. Etický kodex .............................................................................................................21 8.1.1. Kodex etiky zaměstnanců veřejné správy ........................................................21 9. MĚŘENÍ KORUPCE ..........................................................................................23 9.1. Index vnímání korupce (CPI) ...................................................................................23 9.1.1. Vývoj CPI.........................................................................................................23 9.2. Index plátců úplatků .................................................................................................25 9.3. Globální barometr korupce.......................................................................................25 9.4. Počet zjištěných a objasněných případů korupce v ČR v letech 2000 - 2008 ..........26 9.5. Počet případů souvisejících s korupcí spáchaných v letech 2000 – 2008 ................27 10. VYBRANÉ PŘÍPADY KORUPCE V ČR ............................................................28 10.1. Trestný čin zpronevěry podle § 248 .....................................................................28 10.2. Trestný čin přijímání úplatku podle § 160............................................................30 11. PRŮZKUM VNÍMÁNÍ KORUPCE ZAMĚSTNANCŮ VEŘEJNÉ SPRÁVY ........31 11.1. Výsledky průzkumu..............................................................................................31 DISKUZE...................................................................................................................37 12. ZÁVĚR ...............................................................................................................40 13. LITERATURA ....................................................................................................41

4

1 CÍL PRÁCE Korupce je jedním z nejzásadnějších problémů veřejné správy. Cílem této bakalářské práce je přiblížit problematiku korupce a jejího vlivu na veřejný sektor, pokusit se vysvětlit, co se skrývá pod pojmem korupce, jak se korupce člení a jaké je její ukotvení v právním řádu České republiky. Práce se zabývá tím, jaké jsou v současné době učiněny kroky v boji proti korupci, jaká je snaha vlády omezit tento jev a jak je prováděn dohled nad veřejnou správou. Jedním z dílčích cílů práce je zmapování současné situace na poli legislativy a pokusit se podat ucelený přehled právních předpisů působících proti korupci ve veřejné správě. Důležitou roli v korupčním jednání hraje morálka. Proto je důležité stanovení základních etických principů v každém z nás. Nesmí být tedy opomenuta role etiky ve vztahu ke korupci. Dalším cílem této práce je průzkum mínění zaměstnanců městských úřadů týkající se této problematiky. Jedním z cílů je také analyzovat skutečné případy korupčního jednání a pokusit se navrhnout řešení dané situace. Cílem této práce je objasnit roli práva v dané oblasti. Téma korupce ve veřejné správě je velmi široké, jsem si dobře vědoma, že nemůžu tuto problematiku v daném rozsahu zcela obsáhnout. Tato práce má spíše informativní a upozorňující charakter.

2 METODIKA Metodika této bakalářské práce vychází ze stanoveného cíle. Práce je členěna na 10 hlavních kapitol, z nichž se každá dělí na menší podkapitoly. K vypracování této práce jsem si nejdříve nastudovala odbornou literaturu a legislativu k danému tématu, další informace jsem čerpala z médií a internetu. Z těchto informací jsem pak vycházela zejména v první části této práce, kde jsou vymezeny pojmy veřejná správa, korupce a legislativní úprava korupčního jednání. K sestavování tabulek a grafů jsem využila statistických údajů Policie ČR a Transparency International ČR, které jsem dále zpracovala. Pro sestavení kapitoly vybraných případů korupčního jednání, mi byly zdrojem skutečné případy, které byly projednávány soudy.

5

V této práci je uveřejněn průzkum mínění zaměstnanců veřejné správy, zaměřený na problematiku ve vztahu ke korupci a etice při výkonu povolání. K průzkumu jsem využila systém ReLa, prostřednictvím kterého jsem shromáždila informace potřebné k této analýze a výsledky s komentářem jsou součástí kapitoly. Na závěr jsem zjištěné poznatky shrnula a uvedla řešení dané problematiky.

3 ÚVOD Korupce je jedním z velkých problémů, se kterými se potýká moderní doba. V této práci se budeme zabývat konkrétně korupcí ve veřejné správě, a to proto, že chování zaměstnanců veřejného sektoru, bývá často ovlivňováno korupčními aktivitami. Veřejná správa je v první řadě služba státu pro jeho občany, a proto by nás mělo zajímat, jakým způsobem je tato služba vykonávána. Úplatkářství má vliv na rozhodování politiků, soudců, bezpečnostních složek státu a dalších zaměstnanců ve veřejné sféře; dalo by se tedy říci, že je tak ovlivněno fungování chodu celého státu. Korupce je jev negativní, brzdí hospodářský růst a působí značné finanční ztráty. Snad nejzásadnějším problémem korupčního jednání je, že kazí morálku celé společnosti. Chování veřejných činitelů ovlivňuje postoje a chování jednotlivců. Bude-li takové chování negativní a budou-li případy korupčního jednání časté, stane se korupce běžným prostředkem k domáhání se osobních cílů a bude brána jako samozřejmá. V České republice už k takovému stavu nechybí mnoho, a proto je velmi důležité proti korupci včas bojovat. S problematikou korupce se ve větší či menší míře potýkají všechny státy na světě. Jedná se tedy o problém globální, který už přetrvává řadu let. V boji proti korupci jsou podnikány různé snahy a opatření, přesto nelze říct, že by existovalo obecně platné řešení, které by se dalo použít pro celý svět. Každý stát má svou vlastní kulturu a specifické odlišnosti, takže v každém státě mohou mít úspěch různé metody. Problém korupce je vhodné řešit na úrovni státu a vytvořit si tak vlastní opatření, která budou mít úspěch. S korupcí se můžeme setkat prakticky ve všech společenských oblastech. Ve sportu, školství,

zdravotnictví,

politice,

korupce

pronikla

jak

do

veřejného

sektoru,

tak i do soukromého sektoru. Jedná se o jev, který zasahuje do oblasti ekonomické, politické, právní, tak i do oblasti etické a sociální. Korupce se jen velmi těžko odhaluje a dokazuje, jedná se totiž o skrytý jev. Je součástí tzv. šedé ekonomiky a často bývá provázána s dalšími nelegálními praktikami jako je praní špinavých peněz, střet zájmů, lobbying, organizovaný zločin, tunelování. 6

4 KORUPCE Korupce je v současné době velmi aktuální téma. Může se zdát, že se jedná o jev, který se vyskytl až s moderní dobou. Avšak korupce v různých formách úplatků a darů se vyskytuje již od samotných počátků lidské civilizace. První opatření proti úplatkářství obsahuje Chammurapiho zákoník, který vznikl zhruba 1800 let př.n.l. Projevy korupce se objevovaly i v antickém Řecku či Římské říši, kde se na různých jednáních předávaly dary nebo se dokonce podpláceli úředníci. Dalo by se tedy říct, že korupce je spojená se vznikem státu a moci úřednické. O korupci se začíná veřejně hovořit až počátkem 90.let 20. století. Do té doby by se dala korupce považovat za společenské tabu. Hlavní příčinou, proč se o korupci nyní mluví je dáno jednak tím, že si vlády vyspělých zemí začaly uvědomovat výši svých ekonomických ztrát, ke kterým vlivem korupce dochází a jednak se ve stejné době v mezinárodním měřítku začaly prosazovat nevládní organizace, které měly boj proti tomuto fenoménu v popisu práce.

4.1. Definice korupce Obecně korupce znamená zneužívání moci k získání neoprávněného osobního prospěchu. Původ samotného slova „korupce“ pochází z latiny a vychází z latinského slovního základu rumpere, což znamená zlomit, rozlomit, přetrhnout. Latinský výraz corruptus označuje následek takového zlomu a způsobuje to, že dotyčný je přinucen ke změně postojů, zásad a názorů. V překladu znamená tento termín znečištěný, zkažený, zvrácený, podplacený, zvrhlý. Vymezení pojmu korupce není zcela jednotné, v praxi neexistuje jednotná, všeobecně platná definice. Nejznámější klasická definice korupce, kterou pronesl Joseph S. Nye, charakterizuje tento jev jako chování, které se z důvodů dosahování soukromých (osobních, rodinných, úzce skupinových) finančních anebo statusových zisků odchyluje od formálních povinností vyplývajících z veřejné role anebo přestupuje normy proti výkonu určitého typu soukromého vlivu. Definici korupce podle vlády České republiky je možné charakterizovat jako vztah mezi dvěma subjekty, ať jednotlivci nebo institucemi, z nichž jeden nabízí a většinou i poskytuje druhému určitou formu odměny za poskytnutí či příslib neoprávněné výhody.

7

Druhý pak očekává, že za tuto poskytnutou výhodu mu bude slíbená materiální či nemateriální odměna poskytnuta. Mezinárodní organizace Transparency International definuje korupci jako zneužití pravomocí za účelem získání nezaslouženého osobního prospěchu. Korupce znamená takové jednání představitelů veřejného sektoru (ať už se jedná o politiky či státní úředníky), jímž se nedovoleně a nezákonně obohacují prostřednictvím zneužívání pravomocí, které jim byly svěřeny.

4.2. Příčiny korupce Příčin proč se lidé dopouštějí korupce existuje několik. Velkou roli v tom hraje zejména odvěká touha lidí po bohatství a moci. Je obecně známo, že peníze znamenají moc. Díky této moci můžeme dosahovat svých potřebo daleko lépe než kdybychom peníze neměli. Lord Acton pronesl kdysi výrok, že „Moc korumpuje“ a „Absolutní moc korumpuje absolutně“. Znamená to tedy, že pokud jsme mocní jsme i úplatní a čím větší máme moc tím více jsme náchylnější ke korupci a úplatkům? Vznik korupce bývá často spojován se vznikem státu a moci úřednické. Jakmile se občané dostali do pozic úředníků a měli možnost rozhodovat o záležitostech ostatních, vyskytl se zde prostor pro úplatkářství, nejdříve v podobě různých darů, později i peněz. Čím byla struktura státní správy složitější, tím se stávala i nepřehlednější a tedy prostor pro korupci se zvětšoval. Bohatství a moc jsou jedny ze základních příčin korupce.

Za další možné příčiny korupce by se daly považovat i následující faktory: Klientelismus – zvyk vyřizování si svých osobních záležitostí prostřednictvím sítě známých. Loajalita k rodině a svým přátelům. Výše úplatku – každý může být náchylný ke korupci, záleží potom jak vysoká částka je dostačující, pro to, aby člověk podlehl korupci. Od určité výše se těžko odolává i těm nejpoctivějším z nás. Korupční klima – v zemích , kde je korupce považována za normální součást života, lze očekávat větší náchylnost k podlehnutí korupčnímu jednání. Naopak v zemích, kde jsou nastaveny vysoké morální hodnoty a systém norem a sankci, který upravuje fungování společnosti i veřejných činitelů, pak snižuje prostor ke korupčnímu jednání.

8

Systém kontroly a sankcí – pokud systém kontroly a sankcí není rozvinutý nebo nefunguje, tak jak by měl (korupcí jsou postiženy i orgány, které se v boji proti korupci angažují), existuje jen malá šance na odhalení korupce a prostor pro korupční chování se zvyšuje. Stejný efekt má i nedokonalost zákonů postihujících korupci a nízké sazby za jejich porušování. Kult rychlého zbohatnutí – ve společnosti, kde je rozšířená představa, že čím rychleji zbohatnout, tím lépe, pak mnohým veřejným činitelům nečiní problém zbohatnout za cenu vlastního zkorumpování. Osobní prospěch, dosažení bohatství co nejrychleji budou na předním místě v deformovaném žebříčku hodnot. Reputace skupiny – v prostředí, kde mají veřejní činitelé všeobecně nízkou reputaci, nezáleží jim na jejich morální image a cti, budou-li i občané přesvědčeni, že veřejní činitelé i ostatní lidé jsou zkorumpovaní, pak ani oni nebudou mít důvod dodržovat pravidla a budou náchylnější ke korupčnímu chování.

4.3. Druhy korupce1 Členění korupce existuje dle různých kriterií hned několik. Nejjednodušší rozdělení lze učinit podle rozsahu na tzv. malou a velkou korupci.

I.

Malá korupce Je opakem velké korupce, jedná se většinou o korupci úředníků ve státní správě,

dopravních policistů, atd. Jedná se tedy o korupci v běžném životě. Je mnohem častější, úplatky jsou poměrně nižší než u velké korupce. V mnoha zemích mohou být tyto vzory korupčního jednání akceptovány jako dané, zažité a brány za nezbytnou součást společnosti.

Malá korupce má tyto znaky: •

Podplácení úředníků,

•

Záměrně nepřehledná regulace,

•

Zatemňování pravidel,

•

Špatná organizace,

•

Zneužívání pravomocí.

1

Zdroj: Dančák, B., Hloušek, V., Šimíček, V., Korupce projevy potírání v České republice a Evropské unii, 1. vyd., Brno: Masarykova univerzita, Mwzinárodní politologický ústav, 2006.

9

II.

Velká korupce Tento typ korupce není příliš častý. Bývá spojen především s korupcí politických

špiček a čelních představitelů veřejnosti. Úplatky dosahují značného rozsahu a bývají velmi dobře

utajovány.

Prospěch

z velké

korupce

je

jak

pro

korumpujícího,

tak i pro korumpovaného značně velký. Velká korupce nabývá nejčastěji těchto podob: •

Zpronevěra veřejných zdrojů,

•

Nehospodárné užívání veřejných zdrojů

•

Soukromý prospěch z privatizace,

•

Zneužívání veřejné moci při udělování veřejných zakázek,

•

Nepotismus, klientelismus, prodej pozic,

•

Zisk důležitých, běžně nedostupných informací,

•

Zločiny bílých límečků.

Další druh členění dělí korupci na ve vertikálních a horizontálních strukturách:

I. Ve vertikálních (centralizovaných) strukturách Korupce ve vertikálních strukturách existuje v organizacích se silnou hierarchickou strukturou a závislostí na nadřízených. Tento druh je rozšířený obzvlášť , pokud na vrcholu struktury jsou osoby s kladným vztahem ke korupci, tento postoj se může šířit celou strukturou organizace. Nižší stupně tento postoj buď přejímají anebo organizaci opustí. To je podpořeno nefungující kontrolou. Oproti tomu, pokud by korupce postupovala zezdola, bylo by to velmi obtížné.

II. V horizontálních (decentralizovaných) strukturách V organizacích s horizontální strukturou je korupce spíše ojedinělá, díky tomu, že každý může kontrolovat aktivity všech ostatních na stejné úrovni.

Druhů korupce existuje celá řada. Proto ne vždy lze korupční jednání zařadit mezi výše uvedené druhy. Korupce může nabývat bezpočet dalších podob.

10

4.4. Formy korupce Korupci si nejčastěji spojujeme s úplatky, ale je to pouze jedna z forem, kterých korupce může nabývat, proto tedy uvádím konkrétní příklady: •

Vlastizrada, velezrada, převrat, nezákonné zahraniční transakce, pašování,

•

Zpronevěra a defraudace, padělání, špatné užívání fondů, „vycpávání účtů“,

•

Zneužití moci, zastrašování, mučení, nezasloužené prominutí trestů a ústupky,

•

Podvody, zkreslování, vydírání,

•

Překrucování spravedlnosti, kriminální chování, křivá výpověď, nezákonné uvalení vazby, falešná obvinění, úmyslné uvedení v omyl,

•

Zanedbání povinností, dezerce, parazitizmus,

•

Uplácení a podplácení, vymáhání nezákonných odvodů, provize,

•

Falšování a manipulace voleb,

•

Zneužití vnitřních důvěrných informací, falšování záznamů,

•

Nedovolený prodej veřejného úřadu, veřejného majetku a licencí,

•

Manipulace s předpisy, obchody , dodávkami, smlouvami a úvěry,

•

Daňové podvody, daňové úniky a nepřiměřené obohacování,

•

Nedovolené ovlivňování obchodů, náklonnost (zaujatost) při zprostředkovatelských vztazích, střet zájmů,

•

Přijetí nepatřičného daru, poplatku, úplatku, požitku a služební cesty financované cizím subjektem,

•

Propojení s organizovaným zločinem, operace na černém trhu,

•

Cronyismus (bratříčkování), nepotismus (zvýhodňování rodinných příslušníků), maskování a kamufláž, klientelismus,

•

Nezákonný dohled (sledování), nezákonné odposlechy a zneužití poštovního styku,

•

Zneužití úředních pečetí, úředních budov a příspěvků na vedlejší výdaje.

11

5 VEŘEJNÁ SPRÁVA2 Tato práce pojednává o korupci ve veřejné správě proto by bylo vhodné říci, co vlastně veřejná správa je a které subjekty ji vykonávají. Vymezení veřejné správy není jednoduché, neboť zahrnuje široký rozsah činností a institucí. Veřejná správa sleduje veřejné cíle a je tedy vykonávána v zájmu veřejném. To ale neznamená, že subjekty veřejné správy musí vždy vykonávat pouze činnost ve veřejném zájmu. V některých případech vykonávají i činnost v zájmu svém vlastním, např. obce a kraje při správě svého majetku nebo stát při nabývání majetku. Podle Ústavy ČR je lid zdrojem veškeré státní moci, vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Rozeznáváme tedy orgány moci zákonodárné (Poslanecká sněmovna, Senát), která stanoví cíle moci výkonné (veřejné správy) a orgány moci soudní (soudy), které kontrolují, zda je realizace moci výkonné v souladu s právním řádem.

I.

Pozitivní definice veřejné správy

Veřejná správa je správa veřejných záležitostí, realizovaná jako projev výkonné moci ve státě. Jedná se tedy především o veřejnou moc, kterou vykonává v první řadě sám stát a dále touto mocí disponují subjekty povolané státem ke správě veřejných záležitostí. Veřejná správa jako správa veřejných záležitostí je správou ve veřejném zájmu a subjekty, které ji vykonávají, ji realizují jako právem uloženou povinnost. Veřejná správa se dělí na moc státní a zbývající moc veřejnou.

II.

Negativní definice veřejné správy

Veřejnou správu můžeme charakterizovat rovněž negativním způsobem, jako souhrn činností, které nelze kvalifikovat ani jako zákonodárství, ani jako soudnictví. Zákonodárství je správě nadřazeno, neboť pro ni vytváří právní rámec formou zákonů. Soudy jsou vázány pouze zákonem a jednají v podstatě jen na návrh, kdežto správa jedná z vlastní iniciativy a nepřetržitě.

2

Zdroj: Jurčík, R., Mervartová, J., Správní právo hmotné, 1.vyd., Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2006

12

Veřejnou správu můžeme rozlišovat v širším a užším slova smyslu:

Veřejná správa v širším pojetí zahrnuje organizaci záležitostí celého státu. Je představována: •

Mocí zákonodárnou – parlament,

•

Mocí výkonnou – prezident, vláda, správní úřady,

•

Mocí soudní – soudy.

Veřejná správa v užším pojetí je popisována jako

správní činnost, vykonávána

zmocněnými subjekty na základě zákona v rozsahu přikázané pravomoci a působnosti. Může být realizována jen exekutivou vlády, státními a pověřenými nestátními orgány. Veřejnou správu lze rozdělit na státní správu a samosprávu.

Veřejná správa je nástrojem státu v působení: •

Na celou společnost,

•

Na národní hospodářství,

•

Na veřejný sektor.

Nejtěsnější vazby má na: •

Justici,

•

Policii,

•

Armádu.

Orgány veřejné správy mohou dělat pouze to, co jim zákon ukládá, na rozdíl od běžného občana, který smí dělat, to co není zákonem zakázáno.

13

6 LEGISLATIVA V současné době neexistuje v České republice zákon, který by výslovně definoval pojem korupce, přesto je problematika korupce a jejího postihu zahrnuta v českém právním řádu. V zákonech jsou definovány charakteristické rysy korupce a potom také pojem úplatkářství, což je vlastně jedna z forem korupce a také povinnosti státních zaměstnanců při výkonu služby. Daná problematika je obsažena jak v oblasti soukromého, tak i v oblasti práva veřejného. Problematika korupce je upravena obchodním zákoníkem, pracovním zákoníkem, zákonem o služebním poměru, o střetu zájmů a také trestním zákoníkem, z čehož vyplývá, že korupční jednání lze kvalifikovat jako trestný čin.

6.1. Povinnosti státních zaměstnanců3 Některá specifická práva a povinnosti zaměstnanců státu jsou upraveny zákoníkem práce v paragrafu 303. Mezi zaměstnance uvedené v § 303 patří zaměstnanci ve správních úřadech, zaměstnanci soudů a státních zastupitelství, zaměstnanci územních a samosprávných celků, dále police ČR, ozbrojené síly, Bezpečnostní informační služba, Česká národní banka, NKÚ, poslanci a senátoři atd. Těmto zaměstnancům byly kromě obecných povinností uloženým všem zaměstnancům, uloženy další specifické povinnosti, které vycházejí ze zvláštního postavení státních či jiných orgánů a institucí a které směřují k zajištění jejich nestrannosti a neovlivnitelnosti při výkonu státní či veřejné služby. Zaměstnanci jsou povinni jednat a rozhodovat nestranně, zachovávat mlčenlivost o skutečnostech o nichž se dozvěděli v souvislosti s výkonem povolání. V souvislosti s výkonem zaměstnání také nesmějí přijímat dary nebo jiné výhody, s výjimkou darů nebo výhod poskytovaných zaměstnavatelem. Jsou povinni zdržovat se jednání, které by mohlo vést ke střetu se zájmy osobními, zejména zneužívání informací. Zaměstnanci nesmějí být členy řídících nebo kontrolních orgánů právnických osob provozujících podnikatelskou činnost.

3

Zdroj: Jakubka, J., Hloušková, P., Hofmannová, E., Schmied, Z., Šubertová, Z., Tomandlová, L., Trylč, L., Zákoník práce prováděcí nařízení vlády a další související předpisy, 1. vyd., Olomouc: Anag, 2007

14

Další specifické povinnosti zaměstnanců policie, hasičského záchranného sboru, celní správy, vězeňské služby, Bezpečnostní informační služby a Úřadu pro zahraniční styky jsou pak upraveny v právním předpisu zákon o služebním poměru bezpečnostních sborů.

6.2. Obchodní zákoník4 V obchodním zákoníku je korupce vymezena v rámci nekalé soutěže § 44, kde je zakázáno podplácení. Podplácením se zde rozumí nabídnutí, slíbení či poskytnutí jakéhokoli prospěchu, za tím účelem, aby jejím nekalým postupem soutěžitel docílil na úkor jiných soutěžitelů pro sebe nebo jiného soutěžitele přednosti nebo jiné neoprávněné výhody.

6.3. Trestné činy5 Trestné činy, které přímo nebo nepřímo ohrožují řádnou činnost orgánů státu nebo které jinak ohrožují pořádek ve věcech veřejných, jsou shrnuty ve III. hlavě zvláštní části trestního zákona. Pro tuto práci se budeme zabývat pouze trestnými činy, které nabývají znaků korupce a mají souvislost s veřejnou správou.

6.3.1. Úplatkářství Právní vymezení úplatkářství je v trestním zákoně definováno jako přijímání úplatku (§160), podplácení, tj. nabízení úplatku (§161) a nepřímé úplatkářství (§162). Dalšími důležitými pojmy, které definuje trestní zákon jsou veřejný činitel, úplatek, obstarávání věcí veřejného zájmu. Mezi další trestné činy, které jsou s korupcí také spojeny patří zejména zneužívání pravomocí veřejného činitele (§158), maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti (§159), neoprávněné nakládání s osobními údaji (§178) a v neposlední řadě také střet zájmů, který je upraven samostatným zákonem o střetu zájmů z roku 2006. Úplatkářství negativně ovlivňuje nejen nestrannou a řádnou činnost státních a samosprávných orgánů a institucí, ale i další vztahy ve společnosti. Je prostředkem pro nezákonné obohacování se a získávání neoprávněných výhod, škodlivě působí na činnost 4

Zdroj: Portál veřejné správy ČR [online] 2009, [cit. 2009-03-03], dostupné z: http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/6966/place> 5 Zdroj: Trestní předpisy, přestupky, Ostrava: Sagit 2007.

15

pracovníků státního aparátu a jiných organizací. Společným objektem trestných činů úplatkářství je

zájem na řádném, nestranném, nezištném a zákonném obstarávání věcí

obecného zájmu.

6.3.2. Přijímání úplatku (§160) Trestného činu přijímaní úplatku se dopustí subjekt, který v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu přijme nebo si dá slíbit úplatek. Spáchání této trestné činnosti je postihováno trestem odnětí svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti. Pokud subjekt v souvislosti s obstaráváním takových věcí úplatek žádá, může být potrestán odnětím svobody v rozmezí šesti měsíců až pěti let nebo zákazem činnosti. Odnětím svobody na dva roky až osm let nebo peněžitým trestem bude potrestán ten pachatel, který poskytne úplatek vyšší jak 500 000 anebo pokud tento trestný čin bude spáchán veřejným činitelem. Nejvyšší hranice trestu je v situaci, kdy úplatek přesáhne částku 5 milionů, zde se trest odnětí svobody pohybuje v rozmezí od pěti do dvanácti let. Stejnou sazbou může být potrestán i veřejný činitel, pokud poskytne úplatek vyšší jak 500 000 Kč.

6.3.3. Podplácení (§161) Osoba, která v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek, bude potrestána odnětím svobody až na dva roky nebo peněžitým trestem. Pokud by úplatek nebo škoda přesáhnou částku 500 000 Kč, může být pachatel potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let. Stejnou sazbou může být potrestán spáchá-li pachatel trestný čin podplácení vůči veřejnému činiteli.

6.3.4. Nepřímé úplatkářství (§162) Pachatel, který žádá nebo přijme úplatek za to, že bude svým vlivem působit na výkon pravomoci veřejného činitele, nebo za to, že tak již učinil, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta. Pachatel, který ze stejného důvodu poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek někomu, bude potrestán odnětím svobody až na dva roky nebo peněžitým trestem.

6.3.5. Úplatek (§162a) Úplatkem je výhoda, kterého se dostává uplácenému a má zpravidla podobu, majetkového prospěchu (penízem věcné dary, provize, prominutí dluhu), může jím být i prospěch nemajetkový (poskytnutí služby, pohlavní styk).

16

Tento pojem byl do trestního zákona přidána až novelou z roku 1999. Zákon definuje úplatek jako neoprávněnou výhodu spočívající v přímém majetkovém obohacení nebo jiném zvýhodnění, které se dostává nebo má dostat uplácené osobě nebo s jejím souhlasem jiné osobě, a na kterou není nárok.

6.3.6. Veřejný činitel (§89) Tento pojem byl do trestního zákona přidán novelou z roku 1999. Podle zákona se za veřejného činitele považuje volený funkcionář nebo jiný odpovědný pracovník orgánu státní správy a samosprávy, soudu nebo jiného státního orgánu nebo příslušník ozbrojených sil nebo bezpečnostního sboru, soudní exekutor při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu, pokud se podílí na plnění úkolů společnosti a státu a používá přitom pravomoci, která mu byla v rámci odpovědnosti za plnění těchto úkolů svěřena. Při výkonu oprávnění a pravomocí podle zvláštních právních předpisů je veřejným činitelem také fyzická osoba,

která

byla

ustanovena

lesní

stráží,

vodní

stráží,

stráží přírody,

mysliveckou stráží nebo rybářskou stráží. K trestní odpovědnosti a ochraně veřejného činitele se podle jednotlivých ustanovení tohoto zákona vyžaduje, aby trestný čin byl spáchán v souvislosti s jeho pravomocí a odpovědností. Funkcionář nebo jiný odpovědný pracovník státního orgánu, samosprávy, ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru cizího státu, se za těchto podmínek považuje za veřejného činitele, pokud tak stanoví vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána.

6.3.7. Obstarávání věcí veřejného zájmu (§ 162a) Obstarávání věcí obecného zájmu je plnění úkolů, na jejichž řádném a nestranném plnění má zájem v zásadě celá společnost. Jde tedy o činnost především v oblasti státu a samosprávy, ale též v oblasti uspokojování obecně důležitých ekonomických, zdravotních, sociálních a jiných potřeb zásadního významu. Jedná se například i o přijetí ke studiu na vysokou školu. Tato definice v trestním zákoně není dlouho. Vyskytuje se zde až od roku 2004. Za obstarávání věcí obecného zájmu se považuje též zachování povinnosti uložené právním předpisem nebo smluvně převzaté, jejímž účelem je zajistit, aby v obchodních vztazích nedocházelo k poškozování nebo bezdůvodném zvýhodňování účastníků těchto vztahů nebo osob, které jejich jménem jednají.

17

6.3.8.

Zneužívání pravomoci veřejného činitele (§ 158)

Trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele může za určitých okolností také nabývat prvků korupčního jednání a to zejména když v úmyslně způsobí jinému škodu anebo opatří sobě nebo jinému neoprávněný prospěch. Pachatel může být potrestán podle závažnosti odnětím svobody až na tři léta.

6.3.9. Zpronevěra (§ 248) Zpronevěra je jednou z forem, kterých může korupce nabývat. Trestný čin zpronevěry se vyskytuje jak ve veřejném sektoru, tak i v soukromém.Záleží pak na tom zda byl čin spáchán soukromou osobou nebo veřejným činitelem anebo byly-li zpronevěřeny státní peníze či majetek. Podle trestního zákona je zpronevěra definována jako přisvojení si cizí věci nebo jiné majetkové hodnoty, která byla dotyčnému svěřena. Způsobí – li tak pachatel na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím Svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci.

7 PROTIKORUPČNÍ OPATŘENÍ STÁTU

7.1. Vládní boj proti korupci6 Vláda České republiky v rámci boje proti korupci schválila a vydala 25. října 2006 dokument s názvem Strategie vlády v boji proti korupci na období let 2006-2011. Postup vlády ČR při potírání korupce je postaven na třech pilířích, kterými jsou prevence, průhlednost a postih. V rámci jednotlivých pilířů vláda stanovila cíle a opatření směřující k jejich naplnění. Na základě Strategie vlády v boji proti korupci byl v srpnu roku 2007 spuštěn pilotní provoz protikorupční linky s telefonním číslem 199 a od března 2008 byl zahájen dlouhodobý provoz. Linka je provozována nevládní neziskovou organizací Transparency International. Prostřednictvím této linky získávají bezplatnou právní pomoc občané, kteří se stali svědkem korupčního jednání na straně představitelů veřejné moci nebo v soukromém sektoru.

6

Zdroj: Usnesení vlády ČR ze dne 25. října 2006 o Strategii vlády v boji proti korupci na období let 2006 až 2011 (viz příloha č.1)

18

Jedním z dalších usnesení vlády bylo vytvoření podmínek pro personální a technické posílení specializovaných útvarů Policie České republiky odpovědných za boj proti korupci, to se sice podařilo, ale organizační články útvaru pro boj proti korupci byly v roce 2007 částečně postiženy hromadnými odchody policistů. Vláda dále klade důraz na zapracování povinných vzdělávacích programů, které jsou orientovány na problematiku boje proti korupci a to pro policisty a úředníky veřejné správy. Tento cíl byl realizován zařazením speciálních vzdělávacích kurzů do učebních osnov na střeních policejních školách. Pro úředníky byla uspořádána série seminářů. Dále se v dokumentu ukládá minstru spravedlnosti předložit návrh na zpřísnění trestů za korupci spáchanou veřejným činitelem, včetně návrhu zákonné úpravy povinného ukládání trestu zákazu činnosti osobám odsouzeným za korupční jednání v souvislosti s veřejnými zakázkami, veřejnými soutěžemi a dražbami, nakládání s majetkem a finančními prostředky státu, kraje nebo obce, organizačními složkami státu a příspěvkovými organizacemi. Tento úkol byl také splněn, byla schválena novela trestního zákona, kde se mimo jiné zvýšily sazby za trestné činy úplatkářství. Mezi další cíle patří zprůhlednění systému čerpání prostředků z veřejných rozpočtů, transparentnost státního rozpočtu, minimalizace státní regulace, problematika etiky a korupce, provedení protikorupčních auditů na všech úrovních státní správy a další. Je také třeba, aby prokázané případy korupčního jednání byly medializovány a veřejně odsouzeny.

7.2. Transparency international Významnou úlohu v boji proti korupci plní nezisková organizace Transparency International - Česká republika. Jejím posláním je monitorovat stav korupce v ČR a svou činností aktivně přispívat k jejímu omezování. Organizace se zaměřuje především na prosazování systémových změn v oblasti veřejné správy a legislativy, ale také v soukromém sektoru. Organizace se věnuje projektům týkajících problematik jako jsou například zadávání veřejných zakázek, střet zájmů, nakládání s veřejnými prostředky. Pořádá vzdělávací semináře a poskytuje právní poradenství. Transparency International - ČR je součástí sítě mezinárodních organizací Transparency International, která sídlí v Berlíně a čítá více než 90 poboček po celém světě. Její snahou je omezení korupce na celosvětové úrovni, upozorňuje na problémy, které nejsou řešeny, každoročně publikuje různé průzkumy,

19

které hodnotí stav korupce ve světě, prosazuje dodržování mezinárodních úmluv, sleduje vládní orgány, banky a podniky a jejich činnost.

8 MORÁLKA A ETIKA VE VEŘEJNÉ SPRÁVĚ Etika hraje významnou roli ve vztahu mezi korupcí a veřejnou službou. Proto bychom jí měli v boji proti korupci věnovat velkou pozornost. Etika se zabývá teoretickým zkoumáním hodnot a principů, které usměrňují lidské jednání v situacích, kdy existuje možnost volby prostřednictvím svobodné vůle. Hodnotí činnost člověka z hlediska dobra a zla. Na rozdíl od morálky, která je blíže konkrétním pravidlům, se etika snaží najít společné a obecné základy, na nichž morálka stojí, popř. usiluje morálku zdůvodnit.7 Veřejná správa je především služba státu pro jeho občany, proto každého občana mělo zajímat jak je tato služba vykonávána. Dle EU je kladen velký důraz na právo občanů podílet se na chodu veřejných záležitostí. Nejlépe lze toto právo občanů aplikovat na místní úrovni, kdy si občané sami volí zastupitele obce nebo mají zájem kandidovat do zastupitelstva. Občané mohou tedy alespoň částečně ovlivňovat chod státu. V demokratických systémech se setkáváme s ekonomickým hodnocením služeb, hodnotí se jejich efektivnost, účinnost a cena, kterou za ně občan platí. V posledních letech se v demokratických systémech zdůrazňuje důležitost etického chování politiků a úředníků veřejné správy, protože vzrostly obavy, aby nevymizela etika která je s veřejnou službou spojována.Vzájemné propojování veřejného a soukromého sektoru, stejně jako prorůstání politické a administrativní složky veřejné služby, snadno vedou ke korupci, té lze čelit zejména výchovou ve smyslu etických kodexů a jiných závazných pravidel.8 V 19. století se otázkami etiky a morálky zabýval známý filosof Immanuel Kant. Jeho poznatky jsou dodnes všude na světě uznávány. Kantův kategorický imperativ je základem přirozené morálky. Říká se v něm, že by se lidé měli chovat tak, jak bychom si představovali chování ostatních lidí. Jiná formulace říká: Jednej tak, abys používal lidství jak ve své osobě, tak i v osobě každého druhého vždy zároveň jako účel a nikdy pouze jako prostředek.9 Tím je myšleno, že bychom se měli k ostatním chovat tak, jak očekáváme, že se budou oni chovat k nám. Každý z nás je za svoje skutky odpovědný především sám sobě, svému svědomí. 7

Zdroj: Wikipedia, Encyklopedie [online] 2009. [cit. 2009-05-09 ] dostupné z 8 Zdroj: Chapman, Richard A., Etika ve veřejné službě pro nové tisíciletí, 1. vyd., Praha: SLON, 2003 9 Zdroj: I. Kant, Základy metafyziky mravů, 2. vyd., Praha: Svoboda, 1990, str.128

20

V Kantově kategorickém imperativu bývá často spatřován celý základ morálky a etiky. Morálka totiž jako taková vzniká z velké části přejímáním různých vzorců chování a korupce a úplatkářství patří mezi ty negativní vzory, které vědomě či nevědomě přebíráme. Kdyby každý z nás jednal pouze dle svého nejlepšího svědomí, korupce by patrně ani jako slovo neexistovala. Proto by měl být kladen největší důraz právě na etiku v boji proti korupci.

8.1. Etický kodex Etický kodex je soubor norem a pravidel, dle kterých by se měli řídit členové v nejrůznějších kulturách, subkulturách a jednotlivých organizacích. Jsou zde stanoveny požadavky na mravní chování jednotlivců. Etické kodexy byly vytvářeny již od pradávna. Za nejstarší kodexy se dá považovat biblické desatero božích přikázání nebo Hippokratova přísaha, kterou se řídí lékaři. Etické kodexy mají svůj význam, proto jsou vytvářeny už tisíce let. Jejich smyslem je pozitivně ovlivňovat jednání a myšlení lidí a stanovovat mravní normy. Ve dvacátém století se rozšířilo zavádění etických kodexů i v soukromých firmách. Pojem etický kodex vymezuje a reguluje vztahy mezi lidmi v různých skupinách a kulturách. Slovo kodex pochází z latiny a vyjadřuje základní pravidlo v určité oblasti. Častěji se však vyskytuje jako celý soubor zákonných ustanovení, pravidel a norem, které pak mají podobu konkrétních nařízení, zákazů a požadavků. Historicky vzato se etické kodexy mravních norem vyskytovaly ve spojení se společenskými třídami, kdy upravovaly jejich život. K hlavním důvodům vzniku etických kodexů patřila společenská dělba práce. V souvislosti se vznikem nejrůznějších povolání, jejichž provozovatelé byli v jistém smyslu specialisti, vyvstala potřeba zformulovat určité soubory morálních norem a hodnot. Smyslem vytváření etických kodexů bylo odlišit jednotlivé skupiny a posílit tak důvěru lidí v jejich činnosti a schopnosti.

8.1.1. Kodex etiky zaměstnanců veřejné správy Pro orgány veřejné správy v ČR vydala vláda v roce 2001 Kodex etiky zaměstnanců veřejné správy. Jsou zde stanoveny zásady zaměstnanců, kde se hovoří o střetu soukromých a veřejných zájmů, zaměstnanec by měl být politicky nestranný, nesmí přijímat úplatky ani jiné nabídky, nesmí zneužít svého postavení a každou nepřípustnou činnost by měl oznámit. Každý orgán si může upravit kodex, dle svých specifických potřeb v souvislost

21

s činností, kterou vykonává. Zaměstnanci byli s kodexem seznamováni ve většině případů formou vstupního školení. Organizace Transparency International provedla v roce 2006 výzkum o povědomí kodexu etiky ve veřejné správě. Zkoumáno bylo celkem 301 respondentů, mezi které patřili řadoví zaměstnanci, vyšší úřadníci a vrcholoví manažeři. Z výzkumu se zjistilo, že více jak polovina zaměstnanců neví, zda byl či nebyl přijat etický kodex na jejich úřadě. Dotázaní ve většině případů nevěděli, jaké existují sankce za porušení kodexu. Téměř polovina respondentů byla s kodexem seznámena interní nařízením. Ve většině institucí neexistuje školení (nebo o jeho existenci respondenti nevědí). Neprovádí se pravidelný audit a ani neexistuje etická rada. Většina respondentů považuje kodex etiky za funkční dokument. Dle výše uvedeného průzkumu je zřejmé, že etický kodex ve veřejné správě v ČR je považován pouze za nutný dokument. Není na něj kladen takový důraz, jaký by bylo třeba. Kodex by měl být součástí pracovní smlouvy. Aby veřejná správa fungovala tak jak má, tedy nezávisle, nestranně a správně, je jeho dodržování velmi důležité. Kontrolu ve většině případů provádí samy úřady. Je třeba, aby byl vytvořen nezávislý úřad, který by dohlížel na dodržování pravidel etického kodexu. Jakékoli oznámení o porušení kodexu by měl prošetřovat a v případě, že se porušení prokáže, by měly následovat sankce, které by nezávislý úřad mohl sám ukládat. Tato nezávislá instituce by tedy nahrazovala funkci soudu. Samozřejmě i tak nelze eliminovat existenci korupce ve veřejné správě úplně, ale tato opatření by měla pomáhat snižovat už tak vysokou míru korupce u nás. Obdobný systém na dodržování etického kodexu je zaveden ve Velké Británii, kde je díky tomu vyšší procento odhalených korupčních případů a zároveň nižší míra korupce než u nás. Je obecně známo, že země s vysokými morálními hodnotami se potýkají s problémem korupce daleko méně než je tomu jinde.

22

9 MĚŘENÍ KORUPCE V následující kapitole se budeme zabývat metodami měření korupce. Metod k posuzování míry korupce existuje několik, avšak nemohou určit objektivní a přesný výskyt korupce. Přesto slouží jako důležité ukazatele, které nám poskytují pohled na danou problematiku.

9.1. Index vnímání korupce (CPI) Index vnímání korupce (Corruption Perception Index; CPI), zavedla nezisková organizace Transparency International, která se angažuje v boji proti korupci, pro porovnání různých zemí z hlediska vnímání korupce. CPI seřazuje země podle stupně vnímání existence korupce mezi úředníky veřejné správy a politiky. Jde o složený index, vycházející z výsledků průzkumů, které se vztahují ke korupci, odrážejí názory odborníků a představitelů podnikatelské sféry a zajišťují je různé nezávislé a renomované instituce. CPI odráží názory lidí z celého světa, včetně odborníků působících přímo v hodnocených zemích. CPI se zaměřuje na korupci ve veřejném sektoru a definuje ji jako zneužívání veřejné pravomoci k osobnímu prospěchu. Průzkumy použité při sestavování CPI obsahují otázky související se zneužíváním pravomocí veřejných činitelů k získání osobních výhod (např. přijímání úplatků ze strany veřejných činitelů, uplácení při zadávání veřejných zakázek nebo zneužívání veřejných prostředků) nebo otázky zaměřené na existenci a účinnost protikorupčních opatření, čímž zkoumají jak administrativní, tak politické aspekty korupce. Index CPI nabývá hodnot od 0-10 bodů, kde 0 – znamená zemi s vysokou mírou korupce a 10- znamená zemi téměř bez korupce.10

9.1.1. Vývoj CPI Transparency International hodnotí země dle indexu CPI už od roku 1998. Tento index nepokrývá všechny země světa. V roce 1998 se hodnotilo 85 zemí a postupně se přidávaly další. V posledním měření se hodnotilo celkem 180 zemí. V loňském roce se Česká republika 10

Transparency International [online] 2009, [cit. 2009-04-20], dostupné z: .

23

v celkovém v hodnocení umístila na 45.místě s hodnocením 5,2. V rámci Evropské unie (všech 27 států) je Česká republika v průměrném hodnocení až na 21. místě. Nejlépe si vede Finsko, Dánsko a Švédsko (s hodnocení 9,5 a více), tyto země pak zaujímají nejlepší hodnocení i v rámci celkového hodnocení mezi 180 zeměmi. Neznamená to, že by to byly země, kde se nedějí korupční případy, spíše by se dalo říct, že tyto země věří že jsou téměř bez korupce. Skandinávské země patří mezi nejvyspělejší státy na světě, podle měření dle indexu CPI i země s nejnižší mírou korupce. Můžeme tedy říct, že nízká míra korupce je spojena s úrovní života. Dokládá to i fakt, že nejhůře v celkovém hodnocení (180 zemí) dopadly rozvojové země jako například Kamerun, Somálsko, Myanmar a další. V průměrném hodnocení v EU zaujímají poslední příčky Polsko, Rumunsko a Bulharsko. V následujícím grafu je zaznamenán vývoj CPI od roku 1998 až do roku 2008, kdy proběhlo poslední měření. Je zde uveden vývoj České republiky a pro názornost je pak uveden průměrný vývoj celé Evropské unie a také vývoj země s nejnižším a nejvyšším hodnocením.

Graf 1

Vývoj CPI 11,0 10,5 10,0 9,5 9,0 8,5 8,0 7,5 7,0 6,5 6,0 5,5 5,0 4,5 4,0 3,5 3,0 2,5 2,0 1,5 1,0 0,5 0,0 1996

9,6

9,8

10,0

9,9

9,7

9,7

9,7

9,6

9,6

9,4 9,0

ČR 6,4

6,3

6,2

6,2

6,3

6,3

6,4

6,4

6,5

6,5

6,5

5,2

5,2

3,7

3,8

EU-27 Finsko

4,8

4,6

4,3 3,9

3,0

1998

Rumunsko

4,8 3,7

3,9

4,2

3,3 2,9

2000

2,8

2,6

2002

2,8

2,9

2004

4,3

3,0

3,1

2006

2008

2010

Zdroj: Transparency International (upraveno autorem)

24

9.2. Index plátců úplatků Index plátců úplatků (Bribe Patera Index – BPI), zavedla Transparency International v roce 1999. Tento index řadí země podle jejich sklonu k uplácení v zahraničí. Seřazuje celkem 22 předních mezinárodních a regionálních exportních zemí. Podle průzkumu z roku 2008 bylo zjištěno, že nejvyšší sklon k uplácení v mezinárodních obchodních transakcích má Čína, Indie a Rusko, naopak nejmenší náchylnost k uplácení má Belgie a Kanada.11

Oba indexy CPI i BPI jsou založeny na vnímání lidí určitého stavu. Jedná se o rozsáhlá šetření, která

jsou prováděna různými typy průzkumů, se širokým okruhem

respondentů. Jsou zde zahrnuty názory odborníků, dotazováni jsou lidé z celého světa, kterých se tato situace týká. Tato data nevykazují úroveň korupce v daných státech, ale spíše schopnost korupci zjišťovat a potlačovat.

9.3. Globální barometr korupce Globální barometr korupce je celosvětový průzkum veřejného mínění, ne expertů. Pro Transparency International ho provádí Gallup International a další instituty od roku 2003. Zjišťují názor veřejnosti na to, jaká oblast veřejného sektoru je nejzkorumpovanější, jaká sféra života (rodina, obchod, politika) je nejpostiženější, jak vláda bojuje proti korupci, kolik lidé za úplatky zaplatí, jak často a komu.12

11 12

Transparency International [online] 2009, [cit. 2009-04-20], dostupné z: . Transparency International [online] 2009, [cit. 2009-04-20], dostupné z: .

25

9.4. Počet zjištěných a objasněných případů korupce v ČR v letech 2000 2008 Graf 2

Počet případů úplatkářství v letech 2000 - 2008 v ČR 300 250 200 počet zjištěných případů

150

počet objasněných případů 100 50 0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

Zdroj: Policie ČR (upraveno autorem)

V grafu jsou zahrnuty trestné činy přijímání úplatku, podplácení a nepřímé úplatkářství. Údaje v grafu vychází ze statistik kriminality police ČR. Nejvíce zjištěných případů úplatkářství se vyskytlo v roce 2004, a to celkem 287 případů, z toho 281 objasněných. Naopak nejnižší úplatkářství bylo zjištěno v roce 2007, celkem 103 případů. Dle grafu byla v roce 2007 nejnižší míra korupce. Ve skutečnosti tomu tak ale nemusí být. V grafu jsou zaznamenány pouze zjištěné případy korupce. Jak už bylo zmíněno výše, korupce je jev skrytý a jen velmi těžko se odhaluje a dokazuje. Lze tedy jen těžko říct kolik případů korupčního jednání se opravdu stalo. Nižší počet případů úplatkářství od roku 2006 a později oproti předcházejícím letem může být ovlivněn aktivitou vlády, která se začala v boji proti korupci více prosazovat. Zvýšila se protikorupční opatření, došlo k drobným úpravám legislativy, přijetí zákona o střetu zájmů, vznik protikorupční linky atd. Tohle vše mohlo mít vliv na potírání korupce a tím tedy došlo nižšímu počtu zjištěných případů.

26

9.5. Počet případů souvisejících s korupcí spáchaných v letech 2000 – 2008 Tabulka 1 rok

Zpronevěra

zjištěno

Objasněno

zneužívání pravomoci veřejného činitele zjištěno

objasněno

2000

3022

2888

245

228

2001

3486

3353

273

264

2002

2103

1693

273

216

2003

1472

1254

286

238

2004

1292

1109

166

130

2005

1166

1011

159

127

2006

1135

917

126

92

2007

1359

886

145

89

2008

1273

735

165

106

Zdroj: Policie ČR (upraveno autorem)

27

10 VYBRANÉ PŘÍPADY KORUPCE V ČR

10.1.

Trestný čin zpronevěry podle § 248

Příklad 1: V počátkem roku 2009 probíhaly médii zprávy o zpronevěře státních financí firmou poslance parlamentu České republiky. Poslanec je vyšetřován protikorupční policií, kvůli tomu, že zpronevěřil značnou část peněz z dotace na ekologicko-ekonomickou studii. Celkem dostal od státu 6,5 milionů Kč. Z této dotace bylo vyčerpáno celkem 4,6 milionů Kč a poté byl projekt zastaven z důvodu vyšetřování. Kontrola odhalila, že zřejmě značná část peněz byla zneužita. Podle auditu bylo nejvíce peněz utraceno za studie, které jsou volně dostupné na internetu, dále bylo špatně vykazováno cestovné, které dosáhlo částky víc než jeden milion korun. Jednalo se například o více celodenních cest v jednom dni stejného pracovníka, na různá místa a ve stejném čase.

Ve vyšetřování případu je několik nejasností. Na nepatřičné nakládání s penězi upozornil Nejvyšší kontrolní úřad v roce 2006. Policie případ přebrala až loni na podzim. Když pak policie chtěla poslance obvinit z trestného činu a požádat poslaneckou sněmovnu o zbavení imunity, státní zástupce, který měl případ na starost s obviněním váhal a dosud stále váhá a vyžaduje po vyšetřovatelích další důkazy. K tomu navíc vrchní státní zástupkyně nařídila ohledně tohoto případu mediální zdrženlivost. To je ovšem v rozporu s vládním strategickým dokumentem v boji proti korupci, podle kterého by měli být korupční případy medializovány. Nebyla ale jediná, kdo usiloval o nezveřejňování informací o této kauze. O těchto sporech mezi žalobci a vyšetřovateli byla natočená reportáž. Ještě před jejím uveřejněním byl reportér požádán o neodvysílání tohoto pořadu, přítelem vysoce postaveného vládního činitele. Další osobou která čelí trestnímu oznámení, je prezident Nejvyššího kontrolního úřadu, který byl nařčen z toho, že nesplnil svou oznamovací povinnost a neinformoval tedy policii o možném spáchání trestného činu, přestože NKÚ už v červnu 2006 věděla o nehospodárném využívání státních peněz. O problému se zneužíváním peněz ze státní dotace se tedy ví už od června 2006, ale dodnes není nikdo z ničeho obviněn, vyšetřování se protahuje a příliš mnoho lidí je zainteresováno v tomto případě a má zájem na nezveřejňování kauzy.

28

V případech týkajících se politiků, je často bráněno vytváření vyšetřovacích komisích, dále zde není dostatečný tlak ministerstva spravedlnosti na nezávislost justice a státního zastupitelství. V neposlední řadě je vyšetřování

komplikováno poslaneckou imunitou.

Ve výše uvedeném případě poslanec patrně spoléhal na zkušenosti a úspěch s dotacemi z minulosti. Před několika lety získal dotaci na šest milionů korun, kterou ale využil a jeho nápad měl úspěch v podobě průmyslového patentu, peníze tedy byly investovány právem. V případě jeho druhé dotace, byla výsledkem pouze kniha, zakládající se na studiích z internetu. Tato kauza je zajímavá také tím, že sice nepřímo, ale kvůli tomuto případu padla vláda České republiky v době našeho předsednictví v Evropské unii a byl tak způsoben mezinárodní skandál.

Příklad 2: Referent odboru výstavby městského úřadu v rámci vykonávané funkce při příjmu poplatků stanovených stavebním zákonem v I. stupni správního řízení, vyplnil pouze originál třídílného propisovacího příjmového pokladního dokladu na skutečného poplatníka, včetně stanoveného poplatku a uvedenou finanční hotovost převzal. Originál dokladu předal poplatníkovi a následně dodatečně vypsal druhý a třetí díl dokladu na smyšleného, popřípadě neexistujícího účastníka. Uvedl v nich smyšlený poplatek, který byl nižší, než ten, který referent ve skutečnosti přijal od poplatníka. Takto upravené kopie pak referent založil do pokladní knihy a smyšlenou částku uvedenou na kopii vložil do pokladny. Finanční hotovost, která odpovídala rozdílu mezi skutečně přijatým a smyšleným poplatkem si referent ponechal pro svou vlastní potřebu. Referent takto učinil v přibližně 400 případech a z celkové přijaté hotovosti ve výši necelý 1 milion korun odvedl částku 30 tisíc korun. 13

Referent odboru výstavby si tedy přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu. Tímto se dopustil trestného činu zpronevěry podle § 248 trestního zákona. Dotyčná osoba byla ve funkci referenta odboru výstavby na městském úřadě celkem deset let a teprve až po tak dlouhé době byl tento trestný čin odhalen. Referent odboru výstavby, měl na starost pokladní knihu i pokladnu a peníze mohl odevzdávat kdykoli, nebyla k tomu stanovena žádná lhůta. Nabízí se zde otázka, k čemu sloužily tyto správní poplatky, když celková vybraná částka jeden milión korun městu nechyběla a nepátralo se po ní

13

Obžaloba k tomuto případu je uveden v příloze č.2

29

už dříve. Důvodem, proč mohly vznikat takové úniky je hned několik. Referenta nikdo nekontroloval, sám vybíral peníze, ukládal je a vedl veškeré záznamy.Výše těchto poplatků nebyla jednotná, lze tedy těžko říct kolik peněz mělo být skutečně vybráno. Je tedy jasné, že se zde mohl objevit prostor pro manipulaci

s penězi. A pokud je na takovém místě

zaměstnán člověk s nízkými morálními hodnotami, je skoro jisté, že této příležitosti využije ve svůj prospěch. Předejít takovým případům lze zavedením programu, který by evidoval poplatky, které byly inkasovány a potvrzení o přijetí platby by bylo vytištěno jen jednou pro poplatníka a evidence pro úřad by existovala pouze v zabezpečeném systému v počítači, kde by už údaje nešly pozměňovat. Takový případ ovšem není ojedinělý, na mnoha úřadech se můžeme setkat s obdobnými případy. Ne vždy lze předejít takovým situacím, pouze zavedením programu. Měl by být kladen větší důraz na zavádění etických kodexů zaměstnanců veřejné správy a především nad jeho dodržováním. Protože pokud by všichni lidé měli vysoké mravní zásady, neexistovaly by takové případy.

10.2.

Trestný čin přijímání úplatku podle § 160

Příklad 1: Ředitel úřadu sociálních služeb v souvislosti se zajišťováním zakázky na opravu budovy tohoto objektu, požadoval za tuto zakázku vyšší cenu, než jaká mu byla předložena a vykalkulována stavební firmou, a to z toho důvodu, aby stavební firma nemusela procházet výběrovým řízením, které mělo být k tomuto účelu uskutečněno. Protože firma o tuto zakázku stála, na takové podmínky přistoupila. Ředitel navíc požadoval od firmy provizi za přidělení zakázky bez výběrového řízení.14 Ředitel se tak dopustil trestného činu přijímání úplatku podle § 160 trestního zákona, neboť v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu žádal úplatek. Takové chování je asi nejtypičtějším projevem korupce. Platy státních zaměstnanců nejsou bůhvíjaké ve srovnání s platy lidí na stejných pozicích, se stejným vzděláním v soukromém sektoru, často se tedy stává, že si zaměstnanci rádi přilepší prostřednictvím úplatků. V tomto případě byl dotyčný potrestán 1,5 roku odnětí svobody podmíněně a trestem zákazu činnosti výkonu vedoucích funkcí ve státem řízených organizacích spojených s pravomocí rozhodovat o finančních prostředcích na pět let. 14

Obžaloba a trestní příkaz k tomuto případu je uveden v přílohách č.3 a č.4

30

11 PRŮZKUM VNÍMÁNÍ KORUPCE ZAMĚSTNANCŮ VEŘEJNÉ SPRÁVY Celá práce se věnuje problematice korupce ve veřejné správě, bylo by tedy zajímavé zjistit, jaký názor na dané téma mají, lidé kterých se to týká nejvíce. Proto byl proveden průzkum mezi zaměstnanci veřejné správy, konkrétně zaměstnanci městských úřadů v Olomouckém kraji. Cílem tohoto průzkum bylo zjistit jejich zkušenosti s úplatky, jak je korupce vnímána mezi zaměstnanci městských úřadů, zjistit povědomí o etickém kodexu v organizaci, zda etické kodexy pomáhají předcházet korupci a zjistit, zda jsou snahy vlády dostatečné v tomto ohledu a jaká je dle jejich názoru míra korupce u nás.

11.1.

Výsledky průzkumu

Bylo dotázáno celkem 151 respondentů z toho 40 mužů a 111 žen. Všichni dotazovaní pracují jako zaměstnanci městských úřadů v Olomoucké kraji. Dotazník obsahoval celkem 14 otázek. 15 Pro lepší přehlednost jsou graficky zpracovány jen některé otázky, které nám pomohou nastínit pohled zaměstnanců městských úřadů na tuto problematiku.

Otázka: Jaký máte názor na korupci? 70 % dotazovaných, že si myslí, že úplatky nejsou nutné, že se věci dají vyřešit i bez nich, dalších 11 % si myslí, že je korupce běžná součást života a 19 % tvrdí, že v určitých situacích může úplatek pomoci.

15

Kompletní verze dotazníku je v příloze č.5

31

Otázka: Jaká je Vaše zkušenost s úplatky? Graf 3

Úplatek jsem přijal 2%

Úplatek jsem poskytl 13%

Úplatek jsem nikdy neposkytl ani nepřijal 85%

Zdroj – Vlastní průzkum

Téměř většina respondentů úplatkářství nepřipouští. Poskytnutí úplatku přiznali spíše muži (28 %) než ženy (7 %) a k přijetí úplatku se přiznalo jen 2 % dotázaných. Tyto informace nemusí být úplně přesné, málokdo se totiž přizná k věcem, které by se neměly dělat.

Otázka: Byl/a jste někdy svědkem korupčního jednání? 13 % respondentů bylo svědkem korupčního jednání, ale jen 1 % takové chování oznámilo na policii. Otázka: Pokud by jste byli svědkem korupčního jednání ohlásili byste to na policii? Graf 4 Ano 15% Ne 13%

Nevím 72%

Zdroj: Vlastní průzkum

32

Ani v tomto případě není ochota oznamovat korupční případy na policii o nic větší, pouhých 15 %, pokud by se stalo svědkem korupčního jednání, by jej ohlásilo na policii.

Otázka: Víte, že existuje protikorupční linka, kam můžete takové případy hlásit? Jak bylo zmíněno už výše, Transparency International, zavedla v rámci vládního boje proti korupci protikorupční linku 199, proto byla do průzkumu zařazena otázka, která měla za cíl zjistit, zda občané o této lince vědí. Zjistilo se, že 53 % dotázaných tuto linku zná, což je docela příznivá informace, vzhledem k tomu, že linka funguje teprve jeden rok.

Otázka: Do jaké míry jsou podle Vás zkorumpována následující prostředí v ČR? (v nabídce byla tato: školství, zdravotnictví, sport, politika, justice, podnikatelé, úřady a policie) Za prostředí které je v České republice nejvíce zkorumpované označili respondenti politickou sféru, 86% dotázaných tvrdí, že politika je značně zkorumpovaná. Další sférou která je také do velké míry zkorumpovaná je podnikatelská sféra, po ní pak postupně sport, zdravotnictví, justice, policie a nejméně zkorumpované jsou úřady a školství.

Otázka: Myslíte si, že jsou aktivity Vlády ČR v boji proti korupci dostatečné? Graf 5

2%

11%

Myslímsi, že jsou podnikány určité kroky, ale nedostačují Myslímsi, že žádné aktivity vlády nejsou

25% 62%

Ano, myslímsi, že vláda bojuje proti korupci dostatečně Nevím, o tohle se nezajímám

Zdroj: Vlastní průzkum

33

Dvě třetiny dotázaných se shodují na tom, že kroky, které podniká vláda, nedostačují, k potlačení korupce. 25 % respondentů ani neví, že jsou nějaká opatření podnikána. Vyplývá z toho tedy, že vládní opatření patrně nemají takový efekt jaký by se dalo očekávat.

Otázka: Existuje ve Vaší organizaci etický kodex? Graf 6 Nevím 14%

Ne 18%

Ano 68%

Zdroj: Vlastní průzkum

Jedna třetina dotazovaných buď neví anebo si myslí, že etický kodex v jejich organizaci není zaveden. Přestože byl vládou v roce 2001 vydán kodex etiky zaměstnanců ve veřejné správě, který je určen také pro zaměstnance městských úřadů. Vyplývá z toho, že není kladen nedostatečný důraz na proškolení zaměstnanců v této oblasti a hlavně je opomíjeno dodržování pravidel tohoto kodexu.

Otázka: Znáte zásady kodexu zaměstnanců veřejné správy? Na otázku zda zaměstnanci znají zásady tohoto kodexu 44% odpovědělo určitě ano a jen 1 % dotázaných odpovědělo určitě ne.

34

Otázka: Myslíte si, že etický kodex pomáhá předcházet korupci? Graf 7 Určitě ne 7%

Určitě ano 7%

Spíše ne 29%

Spíše ano 36%

Nevím 21%

Zdroj: Vlastní průzkum

Otázka: Míru korupce v ČR považujete vzhledem k ostatním státům ve světě za: Graf 8

průměrnou 68%

vysokou 27%

nízkou Nadprůměrně 3% vysokou nulovou 2% 0%

Zdroj – Vlastní průzkum

Každý z dotazovaných si uvědomuje, že v České republice korupce existuje, nikdo si nemyslí, že by tu nebyla. Dokonce více než polovina respondentů se shoduje s mezinárodním hodnocením míry korupce prostřednictvím indexu CPI, kdy ČR dosáhla v roce 2008 ohodnocení 5,2 (na stupnici od 0-nejhorší do 10-nejlepší země).

35

Na závěr tedy můžeme říct, že skoro jedna třetina dotazovaných korupci bere jako normální jev, že je součástí našeho života, která může v určitých případech pomoci. Respondenti mají povědomí o výši korupce u nás. Část z nich už zkušenost s úplatky měla, bohužel téměř nikdo není ochoten hlásit tyto případy na policii, lidé se bojí. A není to jen v případech úplatkářství, lidé mají všeobecně strach hlásit trestné činy, které se netýkají přímo jich osobně na policii. Za korupcí nejvíce postiženou oblast respondenti považují politickou sféru, korupční aféry politiků jsou sice nejvíce medializovány, ale když už je někdo představitelem státu, měl by se chovat odpovídajícím způsobem, a pokud se občané bude domnívat, že jsou politikové ovládáni korupčními praktikami, nepůsobí to dobrým dojmem vůči veřejnosti. Respondenti si myslí, že nejvíce by proti korupci měli bojovat zejména sami občané, ale na druhou stranu jako občané, nejsou ochotni hlásit úplatkářství na policii, tím tedy nijak zvlášť neprojevují vůli bojovat. Dále by měli proti korupci bojovat vláda a nezávislý úřad. Kroky, které podniká vláda nikdo neoznačil jako dostačující, někteří ani vládní opatření vůbec nezaznamenali. Etický kodex většina respondentů zná, což svědčí o lepší situaci než v předchozích letech, kdy většina zaměstnanců veřejné správy ani nevěděla, že v jejich organizaci nějaký existuje. Ale jestli etický kodex pomáhá předcházet korupci se nedá úplně jednoznačně říct, polovina si myslí, že ano, druhá že ne.

36

DISKUZE Korupční klima v ČR není zrovna nejpříznivější. Vyplývá to jednak z průzkumů, které jsou každoročně prováděny organizací Transparency International, kde naše republika nedopadla zrovna nejlépe a jednak z názorů na vnímání korupce občany. Podle mínění občanů je nejzkorumpovanějším sektorem politika. Tedy ti, kteří mají v rukou rozhodování za nás občany, ti, kteří projednávají a schvalují zákony, schvalují státní rozpočet atd., rozhodují v podstatě o veškerém chodu státu, jsou považování za korupcí nejvíce ovlivněné. Bude tedy velmi těžké změnit současnou situaci k lepšímu, jestliže tam, kde se rozhoduje o protikorupčních opatřeních se objevují lidé s náchylností ke korupci zkorumpovaní. Spousta lidí u nás považuje korupci za normální součást života. Nejsou zde stanoveny tak vysoké morální hodnoty jako například ve vyspělých severských zemích a tedy náchylnost ke korupci je v ČR daleko vyšší.

Na základě informací, které o korupci ve veřejné správě víme a také příčin které k ní vedou byla navržena tato opatření, dle kterých by se dala potlačit míra korupce ve veřejné správě v České republice: -

systém norem a sankcí, který by efektivně upravoval chování veřejných činitelů a společnosti, zpřísnění trestů za korupci, změna zákonů;

-

nestranná kontrola a dohled nad činností veřejné správy, pokud bude dohled nad jednotlivými úřady vykonávat každý úřad pouze sám nad sebou, kontrola nebude nikdy efektivní;

-

striktní dodržování etických kodexů všemi zaměstnanci – to souvisí s předchozím bodem, je třeba, aby bylo vyžadováno dodržování etických kodexů; kodexy by neměly být jen funkčním dokumentem, měly by sloužit jako nástroj, který by potlačoval korupci a za jeho nedodržování by následovaly sankce;

-

vyšší platy úředníků ve veřejné správě – v porovnání se soukromým sektorem mají lidé se stejným vzděláním na obdobných pozicích v soukromém sektoru daleko vyšší platy než ve veřejném sektoru. Často se tedy může stát, že si úředníci mají potřebu přilepšovat prostřednictvím úplatků, aby pokryli všechny své náklady, uživili rodinu atp.;

37

-

medializace korupčních afér a jejich veřejné odsouzení, medializace pomáhá v boji proti korupci, je třeba, aby si občané uvědomili, že korupce je špatná;

-

preventivní opatření – transparentnost veřejné správy, vytvoření institutů na prevenci korupce;

-

ochota občanů bojovat proti korupci – občané sice vědí, že by měli v první řadě bojovat proti korupci oni, ale zatím se tak až na výjimky neděje;

-

upevnění morálních zásad v každém z nás – jak už bylo několikrát zmíněno, korupce je především otázkou morálky, pokud by všichni lidé jednali pouze dle svého nejlepšího svědomí, korupce by patrně vymizela;

-

pečlivá výběrová řízení – zaměstnanci státu by měli před nástupem do zaměstnání

procházet

výběrovým

řízením,

vstupními

pohovory

a psychotesty, kde by se zjistilo, zda jsou vhodnými kandidáty na dané pozice, dalo by se tak předejít případným sklonům k úplatkářství.

V boji proti korupci může nastat mnoho nepříznivých vlivů. Například přestože metody a opatření, které jsou ověřené a účinné v různých státech, nemusí být kosmopolitní. To znamená, že nemusí fungovat ve všech státech. Každý stát má svou vlastní kulturu a odlišnosti, proto je třeba vytvořit individuální plán v boji proti korupci, šitý na míru každého státu. Je to ovšem běh na dlouhou trať, který nelze vyhrát ze dne na den. Navíc protikorupční snahy bývají často deformovány také tím, že veřejný sektor je zkorumpovaný na vyšších úrovních a pak jakákoli opatření přijdou na zmar, protože neprojdou přes vedení a jsou dále potlačovaná. Jedním z nejzásadnějších problémů, který brzdí odhalování korupce je, že není zaručena nezávislost vyšetřování finanční kriminality a státního zastupitelství. Dochází tedy, k tomu, že je bráněno různými způsoby policejnímu vyšetřování, snahy o nezávislost justice jsou potlačovány a nezřídka takové případy končí odvoláním z funkcí. Aby se těmto problémům předešlo, je třeba vytvořit nezávislé a korupcí nedotčené instituce, které by prováděli jednotlivá šetření a zároveň o těchto případech i rozhodovali. Vláda sice vydala strategický dokument, který by měl pomoci v boji proti korupci, ale postupně od některých opatření upouští a ruší je. Dalším problémem je, že není kladen dostatečný důraz na dodržování etických kodexů zaměstnanců veřejné správy. Mnozí zaměstnanci ani nevědí, že nějaký kodex existuje natož aby znali jeho zásady a sankce za porušení. Audit nad dodržováním kodexu provádí 38

ve většině případů samy úřady, to ovšem nevede k efektivnímu dodržování těchto zásad. Stejně jako by měla být justice a policejní vyšetřování prováděna samostatně a nezávisle, tak i nad dodržováním etického kodexu a řešení případných porušení pravidel by měl dohlížet samostatný úřad. Jak už bylo zmíněno dříve, přední představitelé státu, politikové a jiní, by měli dbát na to, aby jejich chování bylo vzorem pro občany. Ať už chceme nebo nechceme podvědomě tyto vzory přejímáme, a pokud budou negativní, bude to na nás mít negativní vliv. Stát a veřejná správa tím tedy nesou přímou zodpovědnost za korupční jednání občanů v jejich soukromém životě. Boj proti korupci není jen v pravomoci policie a soudů. Nejde jen o odhalování a trestání korupce. Je třeba opatření, která by korupci potlačila a zabránila vůbec samotnému jejímu vzniku. Jestliže se všechny tyto problémy podaří zvládnout, bude to krok k úspěchu.

39

12 ZÁVĚR Korupce ve veřejné správě je problém, se kterým státy bojují už dlouhá léta více či méně úspěšně. Příčin, proč se lidí dopouštějí korupce existuje několik. Za nejzásadnější můžeme považovat touhu lidí po bohatství a s tím spojenou touhu po moci. Zaměstnanci veřejné správy mají v rukou určitou moc, mohou rozhodovat o záležitostech občanů, může se tedy stát, že tuto moc se budou snažit využívat nejen k veřejnému, ale i ke svému osobnímu prospěchu. Na druhou stranu občané očekávají, že zaměstnanci ve státní sféře budou jednat spravedlivě, čestně a nestranně. Je tedy důležité, aby tato očekávání byla splněna a občané se mohli na služby státu bez obav spolehnout. Zatím tomu tak není. V loňském roce se Česká republika v hodnocení míry korupce v rámci EU umístila až na 21.místě ( v pořadí od nejnižší míry korupce po nejvyšší), máme tedy co dohánět. Je třeba, aby boj proti korupci nebyl brán na lehkou váhu, protože s korupcí souvisejí i další nekalé praktiky jako například organizovaný zločin, střet zájmů lobbying a další. Korupce u nás je v současné době brána jako běžný jev, dopouští se jí politikové, úředníci, sportovci, podnikatelé. I tohle je potřeba změnit, korupce musí být vnímána jako negativní jev, protože škodí společnosti i celému hospodářství. Korupci je potřeba potlačit účinnými opatřeními. Zákony a nová opatření mohou vést k určitému zlepšení stavu, ale ne k úplnému vymýcení korupce. Podstata korupčního jednání je zakořeněna v lidech a jejich svědomí a pokud se nezmění pohled občanů na tuto situaci, ani korupce samotná se nevytratí. Ve státech s vysokou životní úrovní je problém korupce daleko menší než v rozvojových zemích, kde je korupce nejvyšší na světě. Evropské státy, co se týče vyspělosti spějí kupředu, můžeme tedy doufat, že úměrně s tím se bude snižovat i korupce.

40

13 LITERATURA Dančák, B., Hloušek, V., Šimíček, V., Korupce projevy potírání v České republice a Evropské unii, 1. vyd., Brno: Masarykova univerzita, Mwzinárodní politologický ústav, 2006. 309 s. ISBN 8021040629

Frič, P., Korupce na český způsob, 1. vyd., Praha: G plus G, 1999. 302 s. ISBN 8086103269

Chapman, Richard A., Etika ve veřejné službě pro nové tisíciletí, 1. vyd., Praha: SLON, 2003. 263 s. ISBN 8086429148

Jakubka, J., Hloušková, P., Hofmannová, E., Schmied, Z., Šubertová, Z., Tomandlová, L., Trylč, L., Zákoník práce prováděcí nařízení vlády a další související předpisy, 1. vyd., Olomouc: Anag, 2007. 1022 s. ISBN 9788072633708

Jurčík, R., Mervartová, J., Správní právo hmotné, 1.vyd., Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2006. 181 s. ISBN 8071579319

Kant, I., Základy metafyziky mravů, 2. vyd., Praha: Svoboda, 1990, 128 s., ISBN 8020501525 Novotný, O., Dolenský, A., Púry, F., Rizman, S., Teryngel, J., Vokoun, R., Trestní právo hmotné I. Obecná část II. Zvláštní část, 3.vyd., Praha: Kodex Bohemia, s.r.o., 1997. 302 s., ISBN 8085963248

Štička, M., Korupce a protikorupční politika ve veřejné správě, Praha: Transparency International – Česká republika, 2008. 212 s., ISBN 9788087123041 [3] (J.S Nye 1967, s.966)

Trestní předpisy, přestupky, Ostrava: Sagit 2007. 416 s., ISBN 9788072086337

Usnesení vlády ČR ze dne 25. října 2006 o Strategii vlády v boji proti korupci na období let 2006 až 2011 (viz příloha č.1)

41

Transparency International [online] 2009, [cit. 2009-04-20], dostupné z:

Wikipedia, Encyklopedie [online] 2009. [cit. 2009-05-09 ] dostupné z Portál veřejné správy ČR [online] 2009, [cit. 2009-03-03], dostupné z: http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/6966/place

SEZNAM TABULEK A GRAFŮ Tabulka 1 ..................................................................................................................................27

Graf 1........................................................................................................................................24 Graf 2........................................................................................................................................26 Graf 3........................................................................................................................................32 Graf 4........................................................................................................................................32 Graf 5........................................................................................................................................33 Graf 6........................................................................................................................................34 Graf 7........................................................................................................................................35 Graf 8........................................................................................................................................35

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č.1: Usnesení vlády ČR o Strategii vlády v boji proti korupci Příloha č. 2: Obžaloba Příloha č. 3: Obžaloba Příloha č. 4: Trestní příkaz Příloha č. 5: Dotazník

42