Kontakty. Úvodní slovo

Kontakty Bc. Ivana Ptáčková

[email protected]

777 756 410

Mgr. Dagmar Bílková

[email protected]

731 646 970

Mgr. Michaela Brabcová [email protected]

777 756 409

Mgr. Eliška Kopecká

[email protected]

731 646 773

Jana Vojkůvková

[email protected]

Časopis Klubu v 9, centra služeb pro podporu duševního zdraví

Úvodní slovo Dobrý den, po půl roce Vás opět vítáme při čtení dalšího čísla časopisu Klubák. V časopise se dočtete, jak probíhala tradiční akce Klubu „24 hodin v akci“. V další části jsou poutavé povídky a básničky nejen o Vánocích. V tomto čísle je také zmínka o rostlinách a zvířectvu, o které se klienti pečlivě starají. Pokud se chcete při čtení zapojit aktivně, můžete popřemýšlet nad otázkou. „Co máte rádi na zvířatech?“ stejně, jako klienti Klubu v 9 v anketě. V závěru tohoto čísla jsme také připravili návod na výrobu rybky z pedigu. Rádi bychom Vás informovali o personálních změnách. Protože nás naše

kolegyně

Jana

Strnadová

opustila

kvůli

mateřským

povinnostem, posílili jsme náš tým o novou sílu. Od října v Klubu v 9 pracuje nová sociální pracovnice Michaela Brabcová. Další novinkou je změna emailových adres. Místo domény charita.cz Papírová mozaika vytvořená společnou prací uživatelů v rámci tvůrčí dílny, je umístěna na schodišti při vstupu do Klubu v 9 ve Žďáře nad Sázavou.

nás nyní můžete kontaktovat na emailu s doménou zdar.charita.cz Nemusíte se ale bát, emaily zaslané na původní adresu se k nám také dostanou. Eliška – za pracovníky Klubu v 9

2

24 hodin v akci – aneb Divoký západ má svá pravidla Jako každoročně tak i letos nastal v našem Klubu v 9 čas pro 24 hodin v akci, což obnáší to, že od středy 20. 8.2014 10 hodin do čtvrtka 21. 8. 2014 do 10 hodin stráví účastníci akce v klubu s tím, že zde i přespí. Vedoucí nám předem oznámili, pouze to, že téma letošní akce je kovbojové a jejich život. Sešlo se nás 8 klientů, kteří se shromáždili v 10 hodin ve společenské místnosti, kde nás čekalo zahájení. Už při nástupu Šerifa a jeho ostrých hochů za zvuků harmoniky z filmu Tenkrát na západě jsem pochopil, že to nebude žádná legrace a že divoký západ má svá pravidla. Pod pojmem Šerif a jeho ostří hoši myslíme naše vedoucí (také patřičně „vymódněné“ ve stylu western), v čele s hlavní vedoucí klubu v kostkované košili s šerifskou hvězdou. Poté jsme si vylosovali každý své pistolnické jméno s tím, že se můžeme oslovovat výhradně tímto přízviskem. Rozdělili jsme se na dvě skupiny „Honáky a Desperády“ a začalo naše soutěžení. 3 První disciplína se odehrávala před salonem (budovou klubu). Jednalo se o hod podkovou na zatlučený kolík. Nejvíce v něm vynikala Calamity Jane (Martina), která zasahovala cíl s neochvějnou jistotou pistolníka. Poté jsme se vydali kaňonem řeky Rio Grande (Sázavy) do „Údolí Pilského“. Zvolili jsme, jako správní zálesáci, obtížnou neprošlapanou stezku, kde na nás číhaly kopřivy, výšky dospělého muže. Husím pochodem jsme se prodírali pouští a pralesem obtížným terénem. Takto kopřivami ošlehaní tvrdí muži a odvážné ženy jsme došli kaňonem na hlavní stezku, kde se projížděli „podivní cizinci“ na velocipidech. Zde nás čekala těžká zkouška chůze po čáře po opuštění vyhlášeného „Solonu“. K tomu sloužili speciální brýle zkreslující vidění. Opojeni ohnivou vodou jsme se potáceli, někdo více, někdo méně po rovné čáře. Zvítězilo družstvo honáků. Po „vystřízlivění“ jsme pokračovali stezkou na severozápad.

Protože i kovbojové jsou jenom lidé, zamířili jsme do nejbližší krčmy na oběd, kde jsme posílili naše těla. Teď se ukázala jako „formát“ Tornádo Lou (vedoucí Dáša), která všechny pozvala do cukrárny. Jak je vidět, i drsní zálesáci mají své slabůstky. Zahráli jsme si také soutěž, jako když bičem práská, o vymýšlení slov začínají písmenem „K“. Desperádi zvítězili o pouhý bod 98:97. Pak nás čekal pochod na ranč Starý dvůr. Když jsme tam dorazili, měli jsme ještě chvíli času a tak jsme absolvovali soutěžní kvíz ze znalostí života v přírodě. Poté jsme si prohlédli koně na ranči a zamířili zpět do salonu. Cestou zpět jsme se „ozbrojili“ klacíky na opékání buřtů, které jsme si pak opékali na ohništi. K této dobrotě jsme od vedoucích „nafasovali“ každý ohnivou vodou (nealkoholické pivo). Teď už nás čekala jen noc na základně. Já jsem přespal ve stanu na zahradě a řeknu Vám, že po padesátce už to není ono. Ráno jsme posnídali a čekala nás poslední soutěž: hod lasem na cíl. Házelo se pravým kovbojským lasem a bylo to velmi obtížné. Nakonec bylo vyhlášení výsledků. Zvítězilo družstvo Honáků o pouhých 9 bodů. Závěrečná scéna se odehrávala opět v salonu. Každý jsme obdrželi pamětní plaketu a něco sladkého na zub. Potom jsem se rozloučil stylovým „adios“ a odebral jsem se bydlet do svého „vigvamu“. Celá akce se všem líbila a těšíme se na příští ročník. Břeťa

4

Anketa – co máte rádi na zvířatech, co Vám přináší?

u které by to nikdo nečekal. Byla označována svými spolužáky za

Takto odpovídali klienti Klubu v 9:

hloupou a informace o její domnělé pitomosti se na universitě rychle rozkřikla. Jelikož nechtěla chybět na žádné přednášce a sedávala v první řadě, tak si jí profesor začal dobírat. Dívka proti zkušenému řečníkovi neměla šanci a tak se jenom usmívala a celá přednášková místnost se bavila. Jednoho dne ale zašel příliš daleko a po přednášce se jí vysmívali i spolužáci. Dívka to už psychicky nevydržela a ten večer se na koleji oběsila. Jelikož byla samotářská a neměla žádné přátelé, tak nikdo po ní netruchlil, naopak si všichni dělali legraci, že takového kreténa není škoda a že by měla dostat Darwinovu cenu. Za pár týdnů slavil profesor své padesáté narozeniny, byl na svém vrcholu, ale netušil, že se všechno zanedlouho změní. Při oslavě svých narozenin se pořádně opil, ale v jeho těle se nacházel genotyp, o kterém neměl žádné tušení. Byly to geny, které předurčovaly vzácné degenerativní onemocnění mozku, a díky opilosti se v jeho těle spustil nevratný proces. Od té doby začal zapomínat, ztrácel věčně klíče a začal být nespolehlivý. Jeho kolegové ho prvně brali a vysvětlovali si to, že je přepracovaný, ale postupně začal dělat chyby, které byly neomluvitelné, třeba nepřišel na sjednanou schůzku. Během pár měsíců začal chátrat, až proti své vůli skončil v invalidním důchodu, bohužel když už nemusel chodit do práce, tak to bylo ještě horší. Říká se, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě. A tak slavný profesor skončil jako dementní pacient na psychiatrii.

• Jsou příjemná na dotek; • jsou učenlivá (do manéže); • jsou bohatá na bílkoviny; • v ZOO je to pěkné na pohled; • dávají pocit bezpečí; • nabíjí pozitivní energií; • jsou milá a přítulná; • máte se o koho starat; • hlídají nám dům. O vztahu ke zvířatům jsme mluvili na komunitě po uskutečněné canisterapii. Koncem června nás navštívila paní se třemi psy, klienti měli z canisterapie velmi příjemné zážitky. Za uskutečnění 5 canisterapie děkujeme paní Zuzaně Kostrbové a Občanskému sdružení CANTES z Bystřice nad Pernštejnem.

Povídky Demence Profesor Hejný patřil mezi největší odborníky na biologii, přednášel na univerzitě a nikdo si nenechal jeho přednášky ujít, byl hodně známý i v zahraničí, uměl několik světových jazyků. Při svých přednáškách často studentům tykal, vybíral si vždycky někoho z posluchačů a před celým přednáškovým publikem testoval jeho bystrost. S příchodem nových prváků nastoupila na universitu taky dívka,

6

Maminčiny oči Osmiletá Janička, byla bojácná dívka, která měla nejraději svoji maminku. Chodila do druhé třídy na nedalekou základní školu, kterou neměla ráda. Nejvíce se těšila na to, až přijde domů a setká se se svoji maminkou, kterou nade vše milovala a byla na ni doslova upnutá. Jenomže osud jim nepřál. U maminky se postupně plíživě projevovala vážná oční vada, díky které začala ztrácet zrak. Aby údajně svůj zrak uchránila, začala její maminka číst v novinách jenom nadpisy napsané tučným písmem. Navíc její manžel, Janin otec, byl alkoholik a občas maminku a Janu bil. Její zrak se začal postupně zhoršovat, až nakonec si pro Janu přijela sociálka, protože otec neměl o její výchovu zájem a podle názoru sociálky se její téměř slepá matka nemohla dostatečně starat. A tak se malá Jana dostala do dětského domova a tam pro plachou dívku začalo peklo. Bojácná dívka se tam setkala s šikanou svých 7 spolužáků, díky které zanevřela postupně na okolí a začala své rodiče nenávidět, za to že dopustili, aby se do dětského domova dostala. A tak plynul čas, během kterého se Jana postupně zhrubla a naučila se bránit. V domově se vyučila a v den svých osmnáctých narozenin byla propuštěna, pak se protloukala, jak se dalo. S přátelila se s partou narkomanů a sama se stala také závislou na drogách. Drogy jí málem usmrtily. Jednou když přespávala na ulici, potkala sociálního pracovníka, který ji promluvil do duše, a tak se rozhodla svou závislost léčit. Podstoupila mnoho terapií. Nakonec díky psycholožce přišla na to, co její závislosti na drogách předcházelo a díky terapii si vzpomněla na svou

maminku, kterou měla kdysi velice ráda, a na kterou dávno zanevřela. Na základě toho se rozhodla svou matku vyhledat, aby si urovnala dávno přetrhané vazby. Po dlouhém a složitém hledání, objevila svou maminku v jednom ústavu. Našla jí v zuboženém stavu, navíc umírala na rakovinu. Jana se s ní objala a uvědomila si, že maminka za její umístění do dětského domova zas tolik nemůže. A tak těsně před matčinou smrtí k ní Jana našla cestu. V den její smrti si padly obě do obětí a plakaly. Jana své mamince odpustila. Asi rok po její smrti si našla již jako vyléčená dcera vážnou známost, založila rodinu a stala se z ní vzorná matka. Stáňa Novotná

Lída a vlk Lída divá, tak se dvacetiletá dívka jmenovala. Šla tmavým a drsným lesem, jak pro zvěř, tak pro člověka, zvláště pro mladou dívku. Ale ona se nebála. Pomocí luku a šípu lovila vše až na srnky a mláďata. Nejlepší kořistí byl pro ní dnes statný jelen. Šíp zasvištěl vzduchem a jelen padl k zemi. Trefila ho na poprvé. Ale z ničeho nic stál před ní velký černý vlk. Řekl tiše: "Neboj se" a na to se proměnil v krásného muže. Náhle dívku políbil a z ní se též stal vlk. A tak mladá žena a mladý muž, co se mění ve vlky, loví v tomto lese dodnes. Blanka

8

Vyznání pro paní Helenu

Chvilka poezie Vánoční přání Procházka k Paprsku krásně Procházka k Paprsku krásně u mě z Heřmanova jasně a potom do Žďáru, nebylo nezdaru do Nového Města, vlakem dále cesta. Biatlonu ráj, SKI hotel zde maj. Od Třech Studní k táboru, my nedošli k nezdaru. Pan Nekuža byl majitel tábora, nálada zde byla klidná veselá, pro každého byl guláš dobrý, ale den byl převážně modrý. Bylo tady dobře nám, tato zpráva dějinám, přišlo kouzlo do lesů, slunce božích paprsku. Vzpomínka na výlet ke Třem Studním a Klub Paprsek Třebíč, postřeh Davida Kolbábka.

Prostě znenadání, vánoční to přání. Posílám vám krásně, díky též vám jasně. Vánoce a tichá noc, jiní voní prostě moc, leje se prý olovo doma všecko hotovo. Lodička ta oříšková, do přístavu pluje znova. František a kadidlo, lidem se to líbilo a Betlémská hvězda to se lidem nezdá. Svíčky, prskavky a ohňostroje, lidé nejsou prostě stroje. 9 Lidé mají důstojnost, ať jí mají vždycky dost. Ať jsou vždycky hodni, celý rok, den po dni. Z lásky z nenadání, dobré vzniklo přání. Vše nejlepší k vánočním svátkům všem zaměstnancům Klubu v 9 i též uživatelům přeje David Kolbábek

Následující poém vytvořil autor při příležitosti výročí 50 – ti let, kdy Helena Vondráčková působí v showbiznisu.

Ráda se brodíš Červenou řekou, touláš se Cestou lesní, a sníš o svém Princi, jenž Ti přiveze Trůn z květů na svém Hříběti, který Ti dal k svátku. Vzdálený hlas zvolá: „Pojďme spolu Lipovou álejí“ a nikdy nezapomeneme, že nám Růže kvetou dál. Déšť je pláč, a když není, Tak Ti Strejček Charlie barevnou křídou Namaluje déšť pod hvězdu bílou. Ptáš se. „Mámo mám lásky své, Proč mě nikdo nemá rád“, ale vždyť ty přece víš, že „Svou partu přátel pořád ještě naštěstí máš“ a nikdy neztratíš. Až půjde déšť do trávy spát, řekneš: „ Miláčku, Šeptej mi,“ a až nás obklopí Noc kolem nás, dovolíš mi přec Chviličku spát. Tak se Ti o tom zdá, že Nejkrásnější na světě je láska a když jsi v nesnázích, svěříš se mi, Lásko má já stůňu. ale nevzdáš se posledního trůnu. Až zabloudím, tak zavolám Dovolíš mě uvítat slovy. „Smíš dál“, Když tu uvidíš stát můj Rolls Royce? Nastal Absolutní krach, ptáš se: „Jak mám spát“, když nikdo nepřichází a schází Ti jak sůl. Horoskop z boudy pouťový, Ti pak prozradí:“ To se zvládne, Tentokrát se budu smát nejen já.

Často mají lidé Zlý trápení a Hledají svůj dům, Mohou zůstat, mohou jít a Přejít Jordán. Když však mámy do bílých cích svá křídla uloží a nechají je plout. Pak Dvě malá křídla tu nejsou a nebudou. Mít rád, to je přece lidský úkol, to jsou pouta našich rukou napořád a nevybízí nikoho, aby jej Přítel Quinn odhodil slovy „Jdi o dům dál“, a už zde nezůstaň. Jít Vzhůru k výškám a vznášet se, jak vůně letních rán. Sladké mámení nám hrát, je jako prožít Báječný flám. Šťastná hvězda v Souhvězdí Andromedy nepřipustí, aby Tehdy padal déšť a aby Mráz uťal z ocele bílou hůl. 10 Jak delfín plout, Za klobouk si dát trápení, brazilskou Copacabanou se brouzdat, vychutnávat Pláž a horký písek, to Slunce ani Pan Chopin nezmění. Vzpomínky na Carnegie Hall v souznění písně New York, New York Ti zůstanou, tak jak píseň Malovaný džbánku v Sopotech. V mysli Ti také zůstane rok 1967 a Miss Publikum v Brazilském Riu. Nikdy se nevzdej hvězdám, měj stále na paměti „Já půjdu dál“ a navíc když Ti v pozadí bude šumět Vodopád, diváci nebudou nikdy na rozpacích a bude jim v uších znít evergreen Kam zmizel ten starý song. Petr Alexander

Westernová akce Hudba v pravé poledne, vzpomínka ta ne že ne. Situace přišla jiná, jména se nám přeměnila. Přezdívky nám byly dány, my jsme si je losovali. První hod podkovou, vstříc jasnou oblohou. Zkouška periferního vidění, mnozí se, asi cítili možná snad i trochu zmateni. Oběd blízko hřebčína, snad si někdo vzpomíná. Westernový test, jo to byla věc. Byly jsme my pozváni, prohlídka statku, potom návštěva cukrárny. Další soutěž důležitá vymyšlení slov těch na k. Udělali si klacíky a u Klubu upekli párky, někteří z nás si domů koupili předtím dárky, než jsme odešli na film a spát viděli jsme u Klubu mladé volejbal hrát. Byl film z prostředí koní, nakonec snílka žádný kůň nepředhoní. Dobrá vlahá noc, myslím, že snad déšť Břétovi nevadí ve stanu moc. Ráno jsme si nakoupili krásně, k snídani chléb, a pomazánkové máslo jasně. Nemusím říkat ajajaj, byl k pití ještě čaj Házeli my lasem na kolík, asi jsem také u toho vypadal jak komik. Trefil se Pája, Jirka a Břéta, kdo chce, může snad sdělit tuto zprávu domů či do světa. Ještě jednou proběhl nákup k obědu potravin, některé fotky půjdou možná do novin. Ze zbylých potravin my uvařili guláš k obědu, snad to dále popsat dovedu. Pak jsme se vrátily domů zase, to byla dvacetičtyřhodinová Westernová akce. O veršovaný popis Westernové čtyřiadvacítky se pokusil David Kolbábek.

Návod (Jak udělat rybu z pedigu?) Vyzkoušejte si výrobu rybky z kousků pedigu. Naši klienti tuto rybu tvůrčí dílně vyrobí asi za 10 minut. Potřeby: kousky pedigu (1x asi 30 cm, 1x 15 cm, asi 14x 12cm); nůžky (nebo speciální kleště), kousek provázku (nebo gumičku), korálek. Postup: Nejdřív si vezmete nejdelší kousek pedigu a ohnete ho do tvaru ryby. Potom si vezmete další delší kousek a palcem si ho přidržíte na překříženém proutku. Proutky svážete/zagumičkujte – nad ocasem ryby.

11

Teď budete postupně zastrkávat kratší proutky. Začnete odspodu, přes prostředek a pak zase dolů. Druhý proutek zasunete do konstrukce z opačného směru (seshora, pod střed a nahoru). A potom zase jako první proutek. Do konstrukce nastrkáte na střídačku všechny krátké proutky. Teď si rybu upravíte do požadovaného tvaru. Zastřihněte zastrkané proutky lehce do kulata, tím vytvoříte tělo ryby.

A ryba je hotová, ještě můžete na středový proutek přidat korálku, jako oko. Povedla se Vám ryba jako klientům Klubu v 9? ☺

12

Všechno živé v Klubu jenom vzkvétá

Co se u nás dělo a kde jsme všude byli:

Pracovníci a klienti jsou v Klubu jen na omezený čas, stálými obyvateli těchto prostor je ale korela Rozárka a v akváriu plave 30 rybiček (jakožto pohyblivý cíl, jejich počet není jistý ☺). Naše prostory nám krášlí 60 rostlin, roztodivných druhů. Zrovna nám kvete orchidej a fialky, ale prospívá i tchynin jazyk, aloe vera a mnoho dalších. O rostliny i zvířata se svědomitě starají naši klienti. Zvířata pravidelně krmí, čistí klec i akvárium, pracovníky upozorňují, že dochází krmivo. Rostliny pravidelně zalévají, hnojí i přesazují. Za tuto péči klientům (jménem fauny a flóry v Klubu) děkujeme. Eliška

13

2. 7. Procházka kolem Kameňáku 9. 7. Cestopisné dokumenty (Portugalsko, Izrael) 16. 7. Procházka k Pilskému areálu 23. 7. Nové Město na Moravě (Muzeum – výstava R. Jaroše, výstava obrazů B. Havelky) 30. 7. Výlet na Račín (11 km) 6. 8. Pilák - minigolf 13. 8. Regionální muzeum – výstava o historii tvrze 20. – 21. 8. 24 hodin v akci – v kovbojském stylu 3. 9. Výstava uživatelů Klubu v 9 10. 9. Procházky do lesa, houbaření 17. 9. Pilák, procházka po naučné stezce s klienty Prahu 24. 9., 29. 10., 19. 11. Bowling 1. 10. Fyzikální výstava v Regionálním muzeu 8. 10. Brno - Antrophos 15. 10. Výstavy obrazů (Šplíchal, Burian) 22. 10. Bazén 5. 11. Procházka kolem žďárské přehrady 26. 11. Canisterapie

Na KlubáKovi spolupracovali: Zima Zima je chladná a na zem padá sníh. Tisíce vloček poletují kolem mě a já sama, na tváři mi mrznou krůpěje slz. Krásné Vánoce zmizely někde ve vánicích. Máma zemřela. A já tady sama, otec se trápí doma. Chtěla jsem tam odtud vypadnout a někde v lese zmrznout. Zimu mám ráda, meluzína tam, tam za tím stromem volá mě. Dobře. Usedám pod strom a zavírám oči. Usínám. Už mi není zima. Jsem s mámou. Blanka

Editor: Eliška Spolupracovali: David, Stáňa, Břeťa, Petr, Blanka, Pavel, Lenka, Dáša, Iva Všem patří velký dík!

Kontakt: Oblastní charita Žďár nad Sázavou Klub v 9 – Centrum služeb pro podporu duševního zdraví Okružní 1, 591 01 ZR www.zdar.charita.cz, [email protected]

14