© Gymnázium Václava Hraběte Hořovice, Jiráskova 617
Konflikty studené války (výukový materiál pro studenty sexty)
Autor: Mgr. Roman Urbánek
A) Korejská válka (1950-1953) • po skončení 2. světové války a po porážce Japonska se obnovila občanská válka v Číně mezi komunisty (Mao Ce-tung) a nacionalisty (generál Čankajšek) • na začátku roku 1949 obsadili komunisté Peking, v říjnu byla vyhlášena Čínská lidová republika • zbytky Čankajškových vojsk se uchýlili na ostrov Taiwan, kde vytvořili vlastní stát (Čínskou republiku – zástupce Čankajškovy vlády byl po mnoho let členem Rady bezpečnosti OSN)
• komunistické vedení Číny v roce 1950 uzavřelo spojeneckou smlouvu se Sovětským svazem, která zahrnovala i vzájemnou vojenskou pomoc • v důsledku vítězství čínských komunistů musely Spojené státy americké přehodnotit svůj vztah k poraženému Japonsku http://forum.valka.cz/files/mao-velky_kormidelnik_1949.jpg
• Japonsko po kapitulaci obsazeno americkými jednotkami, okupační správě byla podřízena japonská vláda • japonští váleční zločinci byli souzeni tribunálem v Tokiu • Američané vnutili Japoncům novou demokratickou ústavu, která s malými změnami platí dodnes (funkce císaře pouze reprezentativní – Hirohito) • v Japonsku postupováno podobně jako v případě programu „4 D“ pro Německo (výdaje na armádu omezeny – místo toho investice např. do vzdělání)
◄ Japonský císař Hirohito a generál Douglas MacArthur, který stál v čele americké okupační správy
http://i.telegraph.co.uk/multimedia/archive/01523/macarthur_1523786i.jpg
• v roce 1951 uzavřelo Japonsko se západními mocnostmi mírovou smlouvu, USA ve speciální smlouvě přebíraly povinnost bránit Japonsko v případě jeho napadení (americko-japonské spojenectví trvá dodnes)
• v letech 1910–1945 Korea součástí Japonska, Korejský poloostrov po roce 1948 rozdělen na dva státy: - Korejská lidově demokratická republika (na území osvobozeném roku 1945 od Japonců Rudou armádou) - Korejská republika (na území osvobozeném http://www.cotf.edu/ete/images/modules/korAmeričany) ea/kpartition.gif
http://www.neaktuality.cz/wpcontent/uploads/kimirsen.jpg
• severokorejský diktátor Kim Ir-sen se rozhodl si podmanit celý Korejský poloostrov, se souhlasem Stalina zaútočili Severokorejci
v červnu 1950 na Jižní Koreu, během několika dnů byl dobyt i Soul • Rada bezpečnosti OSN útok odsoudila a pověřila USA, aby spolu s dalšími státy zasáhly na obranu Korejské republiky • pod tlakem mezinárodních jednotek musela Kim Ir-senova armáda ustoupit z Jižní Koreje a stáhnout se hluboko na sever – díky vojenské pomoci asi miliónu „čínských dobrovolníků“ se podařilo Severokorejcům odrazit útok jednotek OSN a zaútočit opět na jih • nakonec se bojová linie v průběhu roku 1951 ustálila na původní hranici mezi oběma korejskými státy
▼ Průběh korejské války:
http://www.classzone.com/cz/books/amer_hist_survey/resources/htmls/chapter_maps/ah27_koreanwarm.jpg
• podepsání příměří bylo možné až po Stalinově smrti († 1953), hranice mezi oběma zeměmi byla potvrzena na 38. rovnoběžce • nikdy nedošlo k podepsání mírové dohody, de iure jsou oba korejské státy dodnes ve válečném stavu
B) Dekolonizace (= odstraňování kolonialismu) • konec éry evropských koloniálních impérií ve světě – většina bývalých kolonií se osamostatnila Důvody: • 2. světová válka posílila sebevědomí kolonizovaných národů (např. japonská expanze prováděna pod heslem: „Asie Asiatům“, Indové bojovali po boku Britů proti Japoncům atd.) • Francie a Nizozemí okupovány Němci – ztráta kontaktu s mimoevropskými koloniemi (větší míra samostatnosti)
• západoevropské státy postiženy válkou, oslabeny politicky i hospodářsky; nechuť veřejnosti utrácet peníze místo obnovy vlastních zemí za války k udržení předválečných koloniálních říší • morální aspekt (bojovali proti okupaci ze strany Německa, teď by měli válčit za ovládnutí jiných) • podpora národně-osvobozovacího boje proti tradičním koloniálním velmocím ze strany USA a Sovětského svazu (snaha zavděčit se a získat nově vzniklé státy na „svou stranu“, mít přístup k levným nerostným surovinám a na tamní trhy) • týkalo se to zejména oblasti Blízkého východu,
•
•
•
•
jižní a jihovýchodní Asie a Afriky osamostatněné státy patřily (a dodnes většina z nich patří) k málo hospodářsky rozvinutým zemím = tzv. „rozvojový svět“ vznikly v době bipolárně rozděleného světa = tzv. „třetí svět“ – tyto státy až na výjimky (např. Indie, Egypt – „Hnutí nezúčastněných zemí“) hrály v mezinárodní politice marginální roli politickou závislost u většiny zemí nahradila ekonomická závislost (neokolonialismus) vládnoucí elity nově osamostatněných zemí zpravidla nevládli lépe a demokratičtěji než
někdejší kolonizátoři (s výjimkou např. Izraele, Indie a některých latinskoamerických zemí) – zkorumpované a v přepychu si libující autoritativní režimy a vojenské diktatury, územní spory vedly k častým pohraničním konfliktům, v řadě zemí propukly dlouhotrvající ničivé občanské války (do etnických i náboženských sporů často zvenčí zasahovaly i obě supervelmoci) • většina zemí subsaharské Afriky je dodnes odkázána na humanitární (potravinovou) a rozvojovou pomoc od OSN a dalších humanitárních organizací z bohatých západních zemí
A) Blízký východ • roku 1948 vznikl stát Izrael i díky pomoci od poúnorového Československa a dalších socialistických států ◄ Podle plánu OSN (viz mapa) měla být Palestina rozdělena na dva státy – izraelský a palestinský, Jeruzalém měl být spravován mezinárodními jednotkami http://www.rpi-virtuell.net/workspace/AACE9780-532B46D6-BBC0-F5C6E9211FAB/.public/tagpage--992BF1215931-403B-9092-9EC11A06AEE8
- v květnu 1948 byl vyhlášen vznik židovského státu, okolní arabské státy ho odmítly uznat a vojensky ho napadly – v první izraelsko-arabské válce Židé zvítězili (příměří uzavřeno v září 1949) a pro stát Izrael získali mnohem větší území, než mu mělo připadnout podle rozhodnutí OSN - jediný demokratický stát na Blízkém východě, úzké spojenectví s USA - další konflikty: 1956, 1967 (tzv. šestidenní válka) – Izrael obsadil Západní břeh Jordánu včetně Jeruzaléma, Golanské výšiny, pásmo Gazy a celý Sinajský poloostrov (později vrácen Egyptu výměnou za uzavření vzájemné mírové dohody),
1973 (vypukla tzv. ropná krize jako reakce arabských států na podporu USA a dalších západoevropských států Izraeli)
http://i.idnes.cz/11/053/cl5/MBB3b50ca_z_izrael.jpg
◄Jásir Arafat stál v čele Organizace pro osvobození Palestiny (00P), která vedla proti Izraeli ozbrojený boj i pomocí teroristických útoků
http://img.aktuality.sk/stories/NAJNO VSIE_FOTKY/OSOBNOSTI/SPOLO CNOST/article/jasir_arafat_uniforma _11_2.jpg
- roku 1994 se izraelské jednotky stáhly z pásma Gazy a Západního břehu Jordánu – území předáno do rukou palestinské samosprávy
B) Jižní a jihovýchodní Asie • průběh dekolonizace (osamostatnění asijských zemí): - Filipíny (1946) – nezávislost na USA - roku 1947 získala Britská Indie nezávislost, krátce na to se rozpadla na dvě části: na hinduistickou Indii a muslimský Pákistán; po rozdělení Britské Indie opustilo své domovy přes 8 miliónů lidí, 0,5 miliónu osob bylo zabito; dodnes územní spory (pohraniční války) mezi oběma zeměmi o oblast Džammú a Kašmír - roku 1971 se od Pákistánu odtrhnul „Východní Pákistán“ jako Bangladéš
◄ v čele indického boje za nezávislost Mahátma Gándhí (žil v letech 1869 až 1948) – prosazoval teorii aktivního, ale nenásilného odporu vůči britské koloniální správě (2. říjen – „Světový den nenásilí“) http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/03/MKGandhi.jpg
- Cejlon (1948) – roku 1972 nový název státu Šrí Lanka - Barma (1948) – dnes Myanmar - Indonésie (1949) - Laos (1953) - Kambodža (1953) – v letech 1975–1979 u moci Rudí Khmérové (vůdce Pol Pot), výsledkem genocidy obyvatelstva na 2 milióny mrtvých - Vietnam (1954) - Malajsie (1957)
- Francie se pokusila po roce 1945 obnovit svou nadvládu nad územím Francouzské Indočíny a dostala se tak do konfliktu s místním národněosvobozovacím hnutím - Indočínská válka (1946 až 1954) skončila porážkou Francouzů – Laos a Kambodža získaly nezávislost (1953); Vietnam se rozdělil na dvě části: a) komunistický Severní Vietnam (hlavní město: Hanoj), v čele něhož stál Ho Či Min b) Jižní Vietnam (Saigon), zdejší diktátorský režim se orientoval na USA
C) Afrika
http://go.hrw.com/ venus_images/06 40MC28.gif
▲Afrika po 2. světové válce
◄ Průběh dekolonizace Afriky
http://static.newworldencyclopedia.org/4/40/Africa_independence _dates.PNG
• po roce 1945 byly na území Afriky pouze tři nezávislé státy: Libérie, Etiopie (Habeš) a Egypt (fakticky) • dekolonizace probíhala v několika etapách – od počátku 50. let až do poloviny 70. let 20. století (jako poslední se osamostatnily portugalské kolonie Kapverdy, Angola a Mosambik) • Velká Británie svým africkým državám dala hned po roce 1945 větší míru samosprávy a nijak nebránila jejich postupnému osamostatňování (jako první získala v roce 1951 nezávislost Ghana) – díky tomuto přístupu si udržela Velká Británie ve většině svých bývalých kolonií politickohospodářský vliv
• v letech 1954 až 1962 probíhala krvavá alžírská válka, kterou ukončil až Charles de Gaulle – Alžírsko získalo nezávislost • v roce 1960 se osamostatnilo nejvíce afrických zemí („rok Afriky“), i po té většina afrických zemí „závislých“ na bývalých kolonizátorech, zejména ekonomicky (neokolonialismus) • střet o tento vliv mezi Východem a Západem vedl v řadě zemí k dlouhým a krvavým občanským válkám (hospodářský rozvrat, etnické čistky apod.)
• hospodářsky nejvyspělejší zemí subsaharské Afriky byla (a je i dnes) Jihoafrická republika; díky politice rasové segregace (oddělení) – tzv. appartheid – dlouhodobě v mezinárodní izolaci; bělošská vláda pro původní domorodé obyvatelstvo zřizovala v okrajových částech země přelidněná černošská ghetta (tzv. bantustany), černoši neměli právo volit
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/com mons/1/14/Nelson_Mandela2008_%28edit%29.jpg
◄ Nelson Mandela stál v čele boje proti apparteheidu (za to dostal roku 1993 Nobelovu cenu míru); prosadil i díky mezinárodnímu tlaku konání prvních svobodných voleb, v nichž zvítězila jím vedená černošská strana ANC (v letech 1994 až 1999 zastával úřad prezidenta)
• Druhá berlínská krize (1961) - Západní Berlín nebyl formálně součástí Spolkové republiky Německo, tudíž Němci se mohli volně pohybovat mezi všemi sektory a srovnat rozdíly v životní úrovni mezi Východním a Západním Berlínem - řada Němců z Německé demokratické republiky toho využila k odchodu do „svobodného světa“ právě přes Západní Berlín - masová emigrace (do roku 1961 uteklo 2,5 milionu „východních Němců“) vysoce kvalifikované pracovní síly ohrožovala hospodářství NDR, proto jeho nejvyšší vedení v čele s Waltrem Ulbrichtem rozhodlo o vybudování 165 km dlouhé „berlínské
zdi kolem Západního Berlína, čímž se velmi ztížil útěk východních Němců z komunistické diktatury
http://kdeutsch.voila.net/berlinermauer5.jpg
http://hsuniverse.net/wp-content/uploads/2013/09/berlinermauer-5.jpg
▲ Během 13. srpna 1961 byla vybudována „Berlínská zeď“ s ostnatým drátem (hranice byla i částečně zaminovaná), která až do roku 1989 rozdělovala Berlín
◄ Oslavy vybudování „berlínské zdi“ v bývalé Německé demokratické republice jako „obranného valu proti imperialismu“ http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/7e/Bundesarchiv_Bild_183-1986-0813460%2C_Berlin%2C_Parade_von_Kampfgruppen_zum_Mauerbau.jpg
• Karibská krize (1962) - v lednu roku 1959 svrhli komunisté v čele Fidelem Castrem a jeho bratrem Raúlem diktátorský režim prezidenta Fulgencia Batisty - USA s komunistickou Kubou („ostrovem svobody“) přerušily v lednu 1961 diplomatické styky (reakce na pozemkovou reformu a zestátnění majetku amerických firem i občanů) a podpořily neúspěšný pokus kubánských emigrantů na svržení Castrova režimu (duben 1961); ten se obrátil na Sovětský svaz, který na jeho ochranu na Kubě rozmístil sovětské jaderné rakety středního doletu (pouze 150 km od amerických břehů), což ale neuniklo americkým špionážním letounům (CIA)
http://img.ct24.cz/cache/616x411/ar ticle/30/2948/294784.jpg?1318525 809
▲ Fidel Castro a sovětský vůdce Nikita Sergejevič Chruščov
http://oidnes.cz/12/102/cl5/CHU467080_Cubacrisis_17_ Oct_1962.jpg
▲16. října 1962 byly americkému prezidentovi Kennedymu předloženy ▲Karibská krize očima americkou zpravodajskou soudobého karikaturisty službou CIA fotografie http://www.radioapplaus.com/zdroj.aspx?typ=5&Id=55388&sh=467677638 sovětské raketové základny na Kubě
- John Fitzgerald Kennedy vyhlásil 22. 10. 1962 námořní blokádu Kuby, podmínkou jejího ukončení bylo stažení sovětských raket z ostrova
http://www.czechfreepress.cz//images/resized/images/stories/com_form2content/p2/f318/23_288_192.jpg
- Chruščov nabídl demontáž sovětských raket výměnou za záruky bezpečnosti pro Fidela Castra; v tajném dodatku se Kennedy zavázal zlikvidovat americké rakety v Turecku (část byla raket byla stažena i z Itálie a Velké Británie) - jak Kennedy, tak Chruščov za karibskou krizi zaplatili; Kennedy byl zavražděn v Dallasu († 1964), Chruščov byl svržen (generalita mu neodpustila ponížení sovětské armády při vynuceném odvozu útočných zbraní z Kuby) a nahrazen ve funkci prvního tajemníka KSSS Leonidem Iljičem Brežněvem (ve funkci v letech 1964 až 1982)
• vietnamská válka (1964–1975) - ze Severního Vietnamu byli přes společnou hranici (vedla po 17. rovnoběžce) vysíláni komunističtí partyzáni (Vietkong), kteří měli za cíl svrhnout proamerickou vládu - i přes vojenskou pomoc USA (v létě roku 1968 bojovali ve Vietnamu přes 0,5 miliónů amerických vojáků) komunisté v konfliktu zvítězili - pod tlakem americké veřejnosti (v roce 1697 v New Yorku první masové demonstrace proti americké účasti ve válce v Indočíně) se Američané (rozhodnutím prezidenta Richarda Nixona) roku 1973 z Vietnamu stáhli (cca 57 000
padlých amerických vojáků) - v roce 1975 byl dobyt Saigon (přejmenován na Ho Či Minovo Město, došlo ke sjednocení Vietnamu pod komunistickou nadvládou (komunisté se chopili moci i v sousední Kambodži a Laosu) ◄ve Vietnamské socialistické republice jsou komunisté u moci dodnes http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/21/Flag_of_Vietnam.svg
• sovětský vpád do Afghánistánu (1979) - v roce 1979 vyslal Sovětský svaz na pomoc komunistickému režimu prezidenta Nadžibulláha proti islamistickým rebelům vojenské jednotky (zůstaly v zemi až do roku 1989) - boje mezi vládou a jejími politickými odpůrci přerostly v krvavou občanskou válku ◄ v reakci na vpád sovětských vojsk do Afghánistánu bojkotovaly „západní“ země LOH v Moskvě roku 1980 http://lvironpigs.files.wordpress.com/2012/07/1a1a1a1a1a1a1a1a 1a200.jpg
- invaze Sovětského svazu velmi zhoršila jejich vzájemné vztahy se Spojenými státy americkými (končí éra 60. – 70. let, kdy se sovětští představitelé snažili o mírového soužití dvou rozdílných systémů) a stala se počátkem další fáze studené války, které provázelo horečné zbrojení, pokus o militarizaci vesmíru, nebo rozmisťování raket různě velkého doletu oběma supervelmocemi na území „spřátelených“ evropských států - i díky nekompromisním postojům představitelů „imperialistického Západu“ došlo k tomu, že východní blok se „uzbrojil“ – vážné hospodářské problémy pak vedly ke zhroucení totalitních
režimů ve východní Evropě
◄ Margaret Thatcherová a Ronald Reagan – dva „vítězové nad komunismem“ ve střední a východní Evropě
Použitá literatura: - Nálevka, V. (1997): Dějiny moderní doby. 3. díl (1945-1991). Fortuna, Praha, 62 s. - Luňák, P., Pečenka, M., Augusta, P. (2000): Dějiny moderní doby. 2. díl. SPL-Práce, 117 s.
