KONFLIKTY NA ÚZEMÍ BÝVALÉ JUGOSLÁVIE (1990–2010)
Problémové oblasti současného světa Seminář GPJP 2010/11
JUGOSLÁVIE (1990) Kód na mapě
Země
Hlavní město
Počet obyv (mil.)
HDP/ obyv (USD)
6
Slovinsko
Lublaň
2,0
6 940
2
Chorvatsko
Záhřeb
4,8
5 350
5b
Vojvodina
Nový Sad
2,0
3 380
5
Srbsko (vnitřní)
Bělehrad
5,7
2 970
1
Bosna a Hercegovina
Sarajevo
4,4
2 490
4
Černá Hora
Titograd (Podgorica)
0,7
2 330
3
Makedonie
Skopje
2,0
2 180
5a
Kosovo
Priština
2,0
1 770
Jugoslávie celkem
Bělehrad
23,5
3 600
Celková rozloha: 256 000 km2
JUGOSLÁVIE (1990) • Etnické složení: Slovinsko: Slovinci Chorvatsko: Chorvaté, Srbové (12 %) Bosna a Herzegovina: Bosňáci / Muslimové (43 %), Srbové (31 %), Chorvati (17 %) Srbsko (vnitřní): Srbové Kosovo: Albánci, Srbové (15 %) Vojvodina: Srbové, Maďaři (19 %) Černá Hora: Černohorci a Srbové Makedonie: Makedonci, Albánci (25 %)
Celá Jugoslávie (1981): Srbové a Černohorci 39 %, Chorvati 20 %, Muslimové / Bosňáci 9 %, Slovinci 8 %, Albánci 8 %, Makedonci 6 %, Jugoslávci 5 %, Maďaři 2 %
OBECNÉ PŘÍČINY KONFLIKTŮ • Křižovatka civilizací – Asie x Evropa x Afrika; Západ x Východ x Islám; katolíci x pravoslavní x muslimové – Vliv Ruska (ochránce Srbů) a Německa
• Národností rozrůzněnost, přeshraniční menšiny – Demografické změny: např. nejdříve přírůstek expanze, pak úbytek Srbů; přírůstek Bosňáků a zejména Albánců
• Historické křivdy – Historická paměť, animozity, rodová a klanová tradice, krevní msta – Balkánská horká krev
• Srbská rozpínavost; snahy o Velké Srbsko (ale i o Velkou Albánii) – Srbové: mytologizace sebe sama, představa o vyvolenosti i ublíženosti (porážka na Kosově poli 1389)
• Dědictví srbsky centralizované Jugoslávie – I ekonomické nespravedlnosti; např. 80 % jugoslávských důstojníků Srbové
• Chudoba, velké sociální rozdíly
DĚJINY JUGOSLÁVIE (DO ROKU 1945) • Staleté střety křesťanů (Srbové, Chorvati) a muslimů (Turci) – Stálé změny v národnostním a náboženském složení obyvatelstva
• 19. a 20. století: osvobození od turecké (osmanské) nadvlády • Po 1. světové válce sjednocení se srbochorvatskou dominancí → 1918–41 Království Jugoslávie (Království Srbů, Chorvatů a Slovinců) • 1941–45: na pozadí 2. světové války probíhá partyzánská a občanská válka – Národnostní a politické spory – Partyzáni (komunisté – Tito), Četnici (srbští nacionalisté, royalisté), Ustašovci (chorvatští pronacističtí separatisté)
• 1944–5: partyzáni (omezeně podporovaní Spojenci) vítězí a osvobozují a sjednocují zemi → vznik komunistické Socialistické federativní republiky Jugoslávie (1943–92)
Josip Broz TITO • (1892–1980) • Slovinsko-chorvatský původ • Vůdce jugoslávských partyzánů za 2. světové války • 1943–63: premiér Jugoslávie • 1953–80: prezident Jugoslávie • Kombinace komunismu, nacionalismu a autokracie • Jednota Jugoslávie, posilování federalismu • Silný kult osobnosti → Tito jako symbol vítězství partyzánů nad nacisty, symbol Jugoslávie a „svorník“ jejích národů
DĚJINY JUGOSLÁVIE (DO ROKU 1990) • Po 1945: budování komunistické Jugoslávie po sovětském vzoru • 1948: roztržka Tito – Stalin → Jugoslávie se odtrhává od sovětského bloku – Vůdčí role Jugoslávie v „Hnutí nezúčastněných států“ – Silná role armády (federální + republikové „teritoriální“) – „Most“ mezi Východem a Západem (i pro Čechoslováky)
• Komunistická diktatura, ale s prvky uvolnění a reforem – Přetrvávající soukromé zemědělství – Částečně volný trh – „Tržní socialismus“ – Volný pohyb lidí za prací na Západ (Západní Německo, Rakousko)
• Federace: 6 republik a 2 autonomní území v rámci Srbska – Celá Jugoslávie i každá republika má vlastní parlament, vládu a prezidenta – Rovnoprávnost národů – Přerozdělování bohatství SZ → JV (rozvoj Kosova, Makedonie)
• 70. a 80. léta: hospodářská krize, nezaměstnanost → pokusy o další hospodářské reformy
JUGOSLÁVIE NA PŘELOMU 80. A 90. LET • Po Titově smrti (1980) chybí „svorník“ • Konec Studené války, hospodářské problémy • Snahy o demokratizaci a ekonomickou liberalizaci (Slovinsko, Chorvatsko) • Rostoucí nacionalismus – –
Srbsko: „Silná Jugoslávie = slabé Srbsko“ Kosovo: napětí mezí Srby a Albánci, národní „probuzení“ Srbů
• Protichůdné zájmy národů Slovinci: samostatnost Chorvaté: samostatnost či volná Srbsko-chorvatská federace Srbové: centralizovaná Jugoslávie pod srbským vedením Albánci: samostatnost či zachování / rozšíření autonomie Bosňáci a Makedonci: zachování / rozšíření autonomie
• Demonstrace, průvody, protesty (Kosovo, Vojvodina, Slovinsko) • 1989: prezidentem Srbska se stává nacionalista Miloševič a manipulacemi ovládá celou Jugoslávii • Politické spory neřešitelné → rozpad Jugoslávie
Slobodan MILOŠEVIĆ • (1941–2006) • 80. léta: bezvýznamný úředník, 1987–89: proslaven nacionalistickými postoji v Kosovu → získává moc (k Srbům): „Nikdo už se vás neodváží bít!“
• 1989–97: prezident Srbska • 1997–2000: prezident „zbytkové“ Jugoslávie • Idea Velkého Srbska • Potlačování demokracie a lidských práv • Zásadní role ve válkách v Chorvatsku, Bosně a Kosovu • 2000: odstupuje po prohraných prezidentských volbách • 2001: zatčen srbskou policií a obviněn ze zločinů proti lidskosti před Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii; zemřel na infarkt v cele
Myšlenka „Velkého Srbska“
ROZPAD JUGOSLÁVIE • 1991 samostatnost Slovinska • 1991 samostatnost Chorvatska – 1991–95 válka v Chorvatsku • 1991 samostatnost Makedonie • 1992 samostatnost Bosny a Hercegoviny – 1992–95 válka v Bosně • 1999 válka v Kosovu → Kosovo pod mezinárodní správou • 2006 samostatnost Černé Hory • 2008 samostatnost Kosova → Srbsko (s autonomní provincií Vojvodinou) jako samostatný stát
SLOVINSKO – „BLÍŽÍCÍ SE BOUŘE“ • Politicky a hospodářsky nejvyspělejší část Jugoslávie • Bez výraznějších národnostních menšin • Přelom 80. a 90. let: snaha o samostatnost, demokratizaci a ekonomickou liberalizaci • Odhodlaní, schopní, dobře připravení a jednotní politici • Jediná zachovaná „teritoriální“ armáda • 1990: svobodné volby → vítězství demokratické opozice → demokratizace, referendum o nezávislosti (89 % pro) • 1991 (25. června): vyhlášení nezávislosti Alojz PETERLE, slovinský premiér 1990–92
SLOVINSKO – „BLÍŽÍCÍ SE BOUŘE“ • Protiakce jugoslávské federální armády → „desetidenní válka“ – 27. 6. – 6. 7. 1991 – Slovinská „teritoriální“ armáda obsadila jugoslávská kasárna a hlavní komunikace, úspěšně vzdorovala jugoslávským oddílům pronikajícím přes Chorvatsko – Silná jugoslávská armáda byla nepřipravená, nemotivovaná a demoralizovaná – Šok Západu, silný politický nátlak na Jugoslávii aby ustoupila – 62 mrtvých
• Ústup jugoslávské armády → potvrzení slovinské samostatnosti • 2004: vstup do NATO a EU; 2007: zavedení Eura • Slovinsko jako nejvyspělejší post-komunistická země – 2009: HDP v PPP na obyvatele 28 000 USD (ČR: 25 000 USD)
VÁLKA V CHORVATSKU • Silná srbská menšina (1990: 12 % = 600 000) – –
Velká města (Záhřeb) Krajina, Západní Slavonie, Východní Slavonie
• Srbsko-chorvatské antipatie (partyzáni x ustašovci) • Nejednotný chorvatský pohled na budoucnost (samostatnost x volná srbsko-chorvatská federace) • 1991: váhavé vyhlášení nezávislosti Chorvatska → i místní Srbové chtějí nezávislost nebo přičlenění k Srbsku či Bosně → 1991 nezávislost vyhlašuje Republika Srbská Krajina
Vodárenská věž, Vukovar
→ Válka (1991–95) mezi Chorvatskem a nezávislou Republikou Srbská Krajina podporovanou jugoslávskou (stále více srbskou) armádou
VÁLKA V CHORVATSKU • Chorvatsko • Prezident Franjo TUDŽMAN (1922–99) – – – – – – –
Prezident 1990–99 Amatérský historik s kuriózními geopolitickými názory Hlavní postava nezávislého Chorvatska Nedemokratické, nacionalistické a autoritářské sklony Zodpovědnost za řadu zločinů chorvatské armády proti Srbům Podpora Chorvatů v Bosenské válce (viz dále) Až do jeho smrti nebylo Chorvatsko plně demokratické
• Ante GOTOVINA (*1955) – – – –
Výcvik z francouzské Cizinecké legie Generálplukovník chorvatské armády (1991–95) a hlavní postava bojů proti Srbům Měl hlavní podíl na porážce Srbů (operace Bouře) 2001: obviněn Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY) z válečných zločinů; 2005 dopaden, od té doby probíhá soud
VÁLKA V CHORVATSKU • Republika Srbská Krajina – – – –
Autonomní srbská separatistická republika Krajina („Kninská Krajina“), Západní Slavonie, Východní Slavonie 1991–95, 17 000 km2, 450 000 obyvatel Hlavní město: Knin (15 000 obyvatel)
• Podpora „zbytkové“ Jugoslávie • Hlavní postavy – prezidenti: Goran HADŽIĆ –
Původně skladník, od 2004 stíhán ICTY pro válečné zločiny
• Milan BABIĆ –
Goran HADŽIĆ
Původně zubař v Kninu, 2002 obviněn ICTY z válečných zločinů, 2006 spáchal sebevraždu
• Milan MARTIĆ –
Původně policista v Kninu, od 2002 vyšetřován ICTY z válečných zločinů, roku 2007 odsouzen na 35 let
5 miliónů krajinských dinárů
VÁLKA V CHORVATSKU • 1. fáze (1991) – Chorvatsko politicky a především vojensky slabé → dominance Srbů → osamostatnění Republiky Srbská Krajina – Místní Srbové podporováni jugoslávskou (stále více srbskou) armádou; ta dobře vyzbrojená, ale nemotivovaná a demoralizovaná; 1992 se stáhla –
Hlavní „strategie“ srbské armády: ostřelování z děl bez ohledu na civilisty (např. Vukovar, Slavonski Brod; Šibenik, Dubrovnik, Zadar)
– Etnické čistky, statisíce Srbů i Chorvatů vyhnány z domovů –
Např. „Vukovarský masakr“: 264 Chorvatů zavražděno Srby (listopad 1991)
• 2. fáze (1992–94): status quo – Konflikt omezen na pohraniční střety, Chorvatsko se vyzbrojuje
• 3. fáze (1995) – Dobře vyzbrojená chorvatská armáda zahajuje bleskovou ofenzívu a dobíjí srbská území (srpen 1995: operace Bouře) → vítězství Chorvatska
• Zločiny na civilistech (vraždy, vyhánění) na obou stranách – Na pozadí často osobní či majetkové spory
VÁLKA V CHORVATSKU • Výsledek války: • Vítězství Chorvatů (1995), zánik Republiky Srbská Krajina • Přes 20 000 mrtvých • Vyhnání nebo odchod většiny Srbů z Chorvatska – Odchod do Srbska či Bosny – Srbská populace Chorvatska poklesla z 600 na 200 000 (z 12 na 4 % populace)
• Demokratizace a rozvoj Chorvatska po roce 1999 (Tudžman umírá) – – – – –
Dnes plně demokratická země, váleční zločinci vydáni k ICTY HDP v PPP na obyvatele 2009: 17 600 USD (ČR: 25 100) Rozvoj turistického ruchu 2009: členství v NATO Od 2003: kandidátská země EU, členem se stane 2011 nebo 2012
VÁLKA V BOSNĚ • Bez jasné národnostní většiny – – –
1990: Bosňáci 43 %, Srbové 31 %, Chorvati 17 % Národnosti navzájem prostorově „promíchány“ („skvrny na levhartí kůži“) Bosňáci: žili nejvíce rozptýleně; kulturně nejodlišnější; „lidový“ balkánský islám
• Velké rozdíly v hospodářské vyspělosti, ale obecně zaostalá země –
Zisky z přerozdělování v rámci Jugoslávie
• Rozdíly v zájmech jednotlivých národů: – – –
Bosňáci: snaha udržet BaH pohromadě Srbové: samostatnost či připojení k Srbsku Chorvati: nejasné, snad připojení k Chorvatsku
• Váhavé vyhlášení nezávislosti: březen 1992, ale spory o směřování země → občanská válka (1992–95) –
Nejhorší válka v Evropě od roku 1945 Mostar, Stari most, 1970 a 2008
→ Nepřehledný konflikt mezi 2 až 3 stranami: především Republika Bosna a Hercegovina (Bosňáci a Chorvati) a Republika Srbská (Srbové)
VÁLKA V BOSNĚ • Republika Bosna a Hercegovina (Bosňáci a Chorvati) – Původní záměr: celá BaH, všechny 3 národy x ale proti Srbové → v republice BaH zůstávají pouze Bosňáci a Chorvati – Hlavní město Sarajevo – Bosňáci: dominance – hlavní státotvorný národ, snaha udržet BaH pohromadě; ale nejhůře vyzbrojeni, podpora pouze od emigrantů ze Západní Evropy – Chorvati: později podporováni a vyzbrojováni Chorvatskem → i Bosňáci a Chorvati proti sobě (Chorvatská republika Herceg-Bosna)
• Alija IZETBEGOVIĆ (1925–2003) – – – –
1990–96 prezident Bosny a Hercegoviny Právník, spisovatel, historik a filozof Ideál mnohonárodnostní země Hlavní pozitivní symbol válečného období
VÁLKA V BOSNĚ • Republika Srbská (Srbové) – – – –
Republika Srbská se odtrhuje od Republiky BaH → začátek občanské války Hlavní město Banja Luka Podpora Srbska, respektive „zbytkové Jugoslávie“ – finance, výzbroj i přímá vojenská pomoc Nejlépe vyzbrojeni, vojenská dominance
• Radovan KARADŽIĆ (*1945) – – –
1992–96 prezident Republiky Srbské Obviněn z mnoha válečných zločinů 1996–2008 na útěku, 2008 dopaden → ve vazbě u ICTY
• Ratko MLADIĆ (*1942) – – –
1992–95 náčelník generálního štábu Republiky Srbské Obviněn z válečných zločinů na Bosňácích a Chorvatech Aktuálně na útěku (nebo mrtvý)
• Vojislav ŠEŠELJ (*1954) – – – –
Radikálně nacionalistický srbský politik původem ze Sarajeva, zastánce „Velkého Srbska“, na svědomí zločiny v BaH i v Kosovu 1998–2000: viceprezident Srbské vlády Dokonce i Milošević jej popsal jako „zosobnění násilí a primitivismu“ Od 2007: u ICTY souzen pro válečné zločiny
VÁLKA V BOSNĚ • Charakter a průběh války 1991: Zbrojní embargo OSN na BaH → nejvíce ublížilo Bosňákům Chaos – „všichni proti všem“ Zločiny na civilistech – masakry, vraždy, vyhánění z domovů, loupeže Vyřizování osobních účtů, bohatnutí a prospěch jednotlivců – rabování, pašování (zbraně, alkohol, cigarety, benzín, potraviny), černý trh, pronájem či prodej zbraní a techniky nepříteli – Srbové: vojenská dominance Obléhání bosňáckých měst a vesnic, jejich ostřelování z děl, následně vypálení domů a vyhnání (případně zbití, znásilnění či zabití) obyvatel, vytváření koncentračních táborů pro bosňácké civilisty → etnické čistky Pomoc „zbytkové“ Jugoslávie formálně ukončena 1993, ale reálně přetrvala Polovojenské oddíly žoldáků a lůzy naverbované z ulic srbských měst (Beli Orlovi, Arkanovi Tigrovi, Škorpioni) – Bosňáci: morální převaha, hlavní oběti války (alespoň zpočátku) Vytváření spontánních milic a domobran „ulici od ulice“, vznik armády „odzdola“, ubránění se Srbům téměř s holýma rukama
– – – –
VÁLKA V BOSNĚ • Obléhání Sarajeva – – – – – –
Srbské síly Republiky Srbské a „zbytkové“ Jugoslávie obléhaly převážně bosňácké Sarajevo 5. 4. 1992 – 29. 2. 1996 Srbové: 20 000 vojáků, tanky, dělostřelectvo, minomety, letectvo, ostřelovači Bosňáci: pašování zbraní a zásob do města a lidí z města tunely 10 000 mrtvých (z toho 1 500 dětí) Pokles populace Sarajeva z 525 000 na dnešních 400 000 Značné poškození budov
• Masakr ve Srebrenici – – – –
–
Červenec 1995 Zabito 8 000 bosňáckých můžu a chlapců, 30 000 lidí vyhnáno Provedeno armádou Republiky Srbské (Ratko Mladić) a srbskými polovojenskými jednotkami (Škorpioni) OSN vyčlenila Srebrenicu jako „bezpečnou zónu“, ale 400 holandských příslušníků mezinárodní mise UNPROFOR nedokázalo masakru zabránit ICTY i americký Kongres označily masakr za genocidu
VÁLKA V BOSNĚ • Ukončení války – – – – – –
Nepříliš úspěšná mírová mise OSN UNPROFOR (1992–95; 40 000 vojáků, vesměs NATO) měla zajistit mír v Chorvatsku a BaH, ale nedokázala zabránit řadě masakrů, vč. Srebrenice Bosňáci se sice nakonec ubránili, ale 1993: 70 % BaH drženo Srby → totální srbská dominance 1995: Po zprávách o válečných zločinech (zejm. Srebrenica) Západ zasahuje proti Republice Srbské Bombardování Republiky Srbské letectvem NATO + ofenzíva Bosňáků a Chorvatů → ústup Srbů Operation Deny Flight, Operation Deliberate Force: 15 zemí NATO, přes 400 letadel, 5 000 osob; dominance USA (70 % vzletů, 90 % shozených bomb) Mírová mise IFOR (1995–96): 80 000 vojáků (60 000 z NATO)
• Západem vnucené Daytonské dohody (prosinec 1995) – – – –
Srbové přinuceni jednat → konec bojů Rozdělení země podle stávajících bojových linií (které víceméně odpovídaly etnickému rozdělení) na část bosňácko-chorvatskou a srbskou BaH se stává „protektorátem“ – pod dohledem nejdříve mírové mise SFOR (mise NATO, 1996– 2004) a dnes EUFOR (mise EU, od 2004) EUFOR: 2004: 7 000 vojáků; 2010: přes 2 000 vojáků (vč. 2 českých důstojníků)
VÁLKA V BOSNĚ • BaH organizovaná jako federace skládající se ze 2 částí: – Federace Bosny a Hercegoviny (Bosňáci a Chorvaté) – Republika Srbská (Srbové) – Republika Srbská má 2 nesousedící části, které jsou spojené pouze přes společně spravovanou enklávu Brčko – 3 vlády: 1 federální, 2 republikové – Každá ze 2 částí BaH má vlastní armádu, policii, zákony; hospodářskou, sociální i jinou politiku – Na to vše dohlíží mezinárodní správa vedená Vysokým představitelem mezinárodního společenství pro BaH + mise EUFOR (aktuálně Valentin INZKO – Rakousko)
VÁLKA V BOSNĚ • Přes 100 tisíc mrtvých – Asi 2/3 z toho Bosňáci – Až 50 000 znásilněných bosňáckých žen – 90 % válečných zločinů spácháno Srby
• Až 1/2 populace utečenci – Přes 2 miliony lidí – Z toho se 1/2 vrátila, ale 1/2 již ne → trvalé přemístění v rámci BaH či odchod do ciziny (zejména Srbové)
• Změny prostorového rozložení národností – etnické „vyčištění“ jednotlivých okresů, koncentrace národností blíže k sobě
VÁLKA V BOSNĚ • Hlavní současné problémy BaH – Slabé hospodářství, vysoká nezaměstnanost, jako měna v praxi slouží euro – Země je závislá na zahraniční pomoci – Velká migrace za prací na Západ (německy mluvící země) → odchod mladých a schopných lidí – Organizovaný zločin – pašování, šedá a černá ekonomika, kriminalita, obchod s lidmi, drogy – Nespolupráce 2 republik → fakticky 2 samostatné země – Nekvalita politických elit – korupce, rozkrádání státu
• Nejasná budoucnost – – – –
Rozpad země na 2 či 3 části? Nekonečný „protektorát“? „Černá díra“ Evropy? Pomůže vstup do EU?
VÁLKA V KOSOVU • Kosovo považováno za kolébku srbské státnosti – Původně čistě srbská populace – Historické a kulturní centrum Srbů (kostely, kláštery) – 1389: bitva na Kosově poli (porážka Srbů Turky)
• 1459–1912: turecké panství → islamizace, emigrace Srbů, imigrace muslimských Albánců – Od 17. století: početní převaha Albánců nad Srby
• 1945–90: Kosovo jako autonomní území Srbska – Relativní rovnoprávnost Albánců – Hospodářský rozvoj z federálního rozpočtu – Vznik albánské inteligence a elity
• Vysoký populační přírůstek Albánců – 1953–91: ztrojnásobení Albánské populace – Emigrace statisíců Srbů do vnitřního Srbska – Albánci Srby považování za druhořadé a méněcenné
Změny národnostního složení Kosova (%) Rok
Albánci
Srbové
1921
66
26
1948
69
24
1981
77
13
1991
82
10
VÁLKA V KOSOVU • Situace na přelomu 80. a 90. let – Kosovo je nejchudší a nejzaostalejší částí Jugoslávie – Trvalý úbytek srbské (emigrací) a přírůstek albánské (porodností) populace – Srbové se cítí kulturně a hospodářsky vyspělejší, ale mají pocit útlaku – Sporné zprávy o vyhánění Srbů a násilí proti nim → medializace → růst srbského nacionalismu – Podpora srbské pravoslavné církve – Toho využívá Slobodan Milošević (1989: „nikdo už se vás neodváží bít“) a stává se prezidentem Srbska (1989) – 1990: zrušena autonomie Kosova – 1991: v reakci na to vyhlašuje Kosovo nezávislost, tu ale Srbsko neuznává – 1992: zasahuje srbská policie a armáda → obsazení a pacifikace Kosova Srbskem
VÁLKA V KOSOVU • Ibrahim RUGOVA – (1944–2006) – Filozof, novinář, spisovatel, přední kosovský intelektuál, umírněný „otec národa“ – 1992–2006: prezident Kosova (do roku 1999 napůl v ilegalitě) – Zastánce nenásilného pasivního odporu (jako Gándhí) – Od roku 1995: spory s radikálními Kosovskými Albánci (Kosovská Osvobozenecká Armáda) – Hlavní pozitivní postava kosovského odporu
VÁLKA V KOSOVU • Kosovská Osvobozenecká Armáda (UÇK) – – –
– –
Partyzánská armáda Kosovských Albánců Cíl: nezávislost Kosova Od 1996: ozbrojený odpor proti Jugoslávské (srbské) armádě a srbským polovojenským jednotkám; ale i zabíjení „kolaborantských“ Albánců, Srbů a Romů; podezření z válečných zločinů Max. 20 000 členů Po svém vítězství rozpuštěna (1999)
• Hashim THAÇI (*1968) – – –
Dříve hlavní politický představitel UÇK Podezřelý z různých kriminálních činů (pašování drog, korupce) 1999–2000 a od 2008: premiér Kosova
• Agim ÇEKU (*1960) – – –
Dříve velitel UÇK Dřívější podezření z válečných zločinů se zatím nepotvrdila 2006-2008: premiér Kosova
VÁLKA V KOSOVU • 1992–99: Kosovo pod přímou srbskou vládou – Policejní stát, tvrdý režim, porušování lidských práv, všemožný útlak Albánců
• Kosovský odpor: – 1992–96 odpor pasivní a nenásilný – občanská neposlušnost, vznik souběžné ilegální vlády, škol či nemocnic – Postupná radikalizace Albánců – Od 1996: ozbrojený odpor (UÇK)
• Reakce Srbů: od 1997 tvrdý vojenský zásah proti Albáncům – Nasazení armády, policie i polovojenských oddílů (Arkanovi Tygři apod.) – Pokus o etnickou čistku → snaha vyhnat Albánce a Kosovo dosídlit Srby
• 1997–99: otevřené střety, válečné zločiny na obou stranách – Asi 10 000 mrtvých Kosovských Albánců (civilistů) – Téměř milion uprchlíků (zejména Albánců) – 15. 1. 1999 masakr v Račaku: 45 Kosovských Albánců včetně žen a dětí zavražděno speciálními jednotkami srbské policie → NATO incident odsuzuje a rozhoduje se k zásahu
VÁLKA V KOSOVU • Zásah NATO: bombardování Srbska 24. 3. – 11. 6. 1999 – Nasazení asi 1 000 letadel (zejména USA) – Velitel: americký generál Wesley CLARK – Cíle: nejdříve srbská armáda v Kosovu, později armádní cíle v Srbsku; továrny, infrastruktura, elektrárny, mosty – 500 mrtvých srbských vojáků, 500 – 1 000 mrtvých srbských civilistů; poničení srbské ekonomiky a infrastruktury – Občasné zásahy civilních cílů
• V průběhu bombardování konflikt Srbů a Albánců vrcholí: – Pokračování či prohloubení etnických čistek a humanitární krize, uprchlíci
• Výsledek: – Srbská armáda se stahuje z Kosova – NATO přebírá Kosovo pod svou správu a nastoluje mír a pořádek – Od června 1999 do země přichází jednotky KFOR (mírová mise NATO v Kosovu)
VÁLKA V KOSOVU • Celkový odhad obětí válek v Kosovu 1989–99: 12 až 15 000 – Více než 3/4 z toho Kosovští Albánci
• Po roce 1999 návrat většiny z milionu albánských uprchlíků • Většina Srbů uprchla či odešla (100 až 250 000) → etnické „vyčištění“ Kosova – Pokles zastoupení Srbů v populaci Kosova na cca 5 % (100 000 lidí) – Srbové dnes zůstávají jen v izolovaných enklávách pod dohledem (ochranou) mezinárodních sil – Přetrvávají občasné spory a násilnosti mezi Srby a Albánci, a albánské útoky na srbské enklávy, kostely a kláštery (Kosovská Mitrovica, Podujevo)
VÁLKA V KOSOVU • 1999–2008: Kosovo jako „protektorát“ pod mezinárodním dohledem • 2008: jednostranné vyhlášení nezávislosti Kosova – Dodnes uznáno asi polovinou zemí světa (vč. ČR)
• KFOR: mírové jednotky NATO s mandátem OSN – Jednotky KFOR v Kosovu zůstávají i dnes – Působí od 1999; 2000: 50 000 vojáků, 2010: 10 000 vojáků (většina ze zemí EU) – ČR: aktuálně okolo 450 vojáků v okolí Podujeva (SV Kosovo na hranicích se Srbskem)
• Od 2008: civilní mise Evropské unie EULEX – Asi 2 000 policistů a soudních úředníků ze zemí EU (vč. ČR) – Podpora vzniku „vlády práva a zákona“ v Kosovu
VÁLKA V KOSOVU • Spolu s Bosnou a Hercegovinou je dnes Kosovo jedním z nejchudších a nejproblematičtějších států Evropy – – – – –
Slabá ekonomika, na venkově převládá samozásobitelské zemědělství, nezaměstnanost Závislost na zahraniční pomoci a krajanech zaměstnaných na Západě (německy mluvící země) Korupce, šedá a černá ekonomika, organizovaný zločin, pašování drog Vysoký přirozený přírůstek, emigrace mladých lidí na Západ Stálá problematika srbské menšiny, napjaté vztahy se Srbskem (energetika, vzdělávání, apod.)
• Z Jugoslávie zbylo jen „vnitřní“ Srbsko (s Vojvodinou) – – – – – – – –
Asi 7,5 mil. obyvatel (85 % Srbové) Velká část Srbů žije v zahraničí (Srbsko: 6,5 mil. z celkem 10 mil. Srbů) Srbové poníženi („komplex srbského mučednictví“) Spory mezi prozápadními a nacionalistickými silami Po 1999: postupná demokratizace a „normalizace“ země Únava obyvatel válkami, strádáním a chudobou Devastace srbské ekonomiky, nezaměstnanost, emigrace 2009: HDP v PPP na obyvatele jen 10 500 USD (Makedonie: 9 000)
ICTY • International Criminal Tribunal for the former Yugoslavia – Funguje pod OSN od roku 1993 – Sídlo: Haag (Nizozemsko) – Soudí válečné zločiny spáchané na území bývalé Jugoslávie – 1 200 zaměstnanců – Nejznámější žalobci: Richard GOLDSTONE (JAR, 1994–96), Carla Del PONTE (Švýcarsko, 1999–2007) – Dosud obviněno 161 lidí, z toho 48 odsouzeno; 2009: 24 probíhajících procesů a dalších 19 lidí na proces čeká – Obvinění od policistů přes armádní velitele až po politiky – 94 obviněných byli Srbové, 29 Chorvati; jen 9 Albánci a 9 Bosňáci
ČERNÁ HORA • 1992–2006: postupně se rozvolňující federace (po roce 2003 „unie“) se Srbskem • Úplná nezávislost: 2006 • Vyhnula se občanské válce i bombardování NATO • Kandidát na členství v NATO a EU • Rozvoj turistického ruchu (moře, památky, hory) –
Rychlý rozvoj ekonomiky; měna: euro
• Rozpor mezi „Srby“ (pro-srbská orientace) a „Černohorci“ (pro-evropská orientace, za nezávislost) – přitom „objektivně“ totožní –
Např. dle sčítání z roku 2003 se z 620 000 obyvatel ČH považovalo 268 000 za Černohorce, 198 000 za Srby (dále 7 % Bosňáků, 5 % etnických Muslimů a 3 % Albánců)
• Prorůstání státu s organizovaným zločinem – –
Pašování, drogy, prostituce, korupce Např. premiér Milo Ďukanović byl v Itálii podezřelý z pašování cigaret Mapa: červeně „Černohorci“ a modře „Srbové“
MAKEDONIE • Nezávislost: 1991 • Velká albánská menšina: asi 25 % populace, hlavně na západě a severu země – –
Albánci mají podstatně vyšší přirozený přírůstek Plus asi 5 % Turků a Bosňáků
• V reakci na válku v Kosovu: albánské povstání (2001) – – –
Omezený konflikt mezi albánskou Národní Osvobozeneckou Armádou (max. 7 000 povstalců) a Makedonskou armádou Za pomoci NATO bylo povstání potlačeno, povstalecká armáda odzbrojena a Albánci dostali rozsáhlejší práva a autonomii Celkem asi 150 obětí
• Dnes je Makedonie velmi tolerantní země –
Albánci dosáhli plné rovnoprávnosti s Makedonci
• Hospodářská zaostalost – chudoba, nezaměstnanost, korupce, šedá ekonomika • Spory s Řeckem o název státu
Národnosti Makedonie v roce 2002: žlutě Makedonci a hnědě Albánci
