Konference Evropské příležitosti regionu lnímu rozvoji

Konference Evropské příležitosti regionu 2. - 3. 10. 2008

Moderní trendy a přístupy k regionálnímu rozvoji doc. Ing. Karel Skokan, Ph.D. Katedra evropské integrace Ekf VŠB-Technická univerzita Ostrava [email protected] 2008

Moderní trendy a přístupy k regionálnímu rozvoji

1

Obsah 1. Rozšíření EU v roce 2004 a regionální rozvoj 2. Regionální rozvoj v období globalizace 3. Vývoj tržních ekonomik a současná etapa rozvoje 4. Současné přístupy k regionálnímu rozvoji 5. Přístupy k regionální politice 6. Nové paradigma rozvoje regionů Moderní trendy a přístupy k regionálnímu rozvoji

2

1. Rozšíření EU v roce 2004 a regionální rozvoj Důsledky • Prohloubení regionálních disparit • Zvýšení konkurence Výzvy • Otevření „evropského prostoru“ – společný trh, vývoj a výzkum, vzdělávání,.. • Přístup ke zdrojům financování ze SF • Orientace na soudržnost, konkurenceschopnost, inovace a růst Moderní trendy a přístupy k regionálnímu rozvoji

3

Úroveň disparit v EU po rozšíření na EU 27 ( v HDP / obyv., 2005) • • • • • •

Bulharsko – 33 % z průměru EU Nové členské státy– pod 90% z průměru EU Česká republika – 74 % z průměru EU Irsko – 139 % z průměru EU USA – 150 % z průměru EU Lucembursko – 251 % z průměru EU Státy


4

Regionální disparity v EU • 15 nejvyspělejších regionů v EU 27 má HDP na obyvatele nad 154 % EU • 15 nejméně vyspělých regionů má průměrný HDP na obyvatele pod 39 % EU • 64 regionů s více jak 25% obyvatel v EU v má HDP/ob. pod 75 % EU • 90 % obyvatel nových členských států žije v regionech s HDP/ob. pod 75 % průměru EU • Regionální rozdíly od 24 % (severových Rumunska) po 303% (Vnitřní Londýn) Moderní trendy a přístupy k regionálnímu rozvoji

5

Regionální HDP/ob. v EU 25 v r. 2004 (NUTS2, v PPS, EU25 = 100)

Proč se některé regiony rozvíjejí mnohem rychleji? Moderní trendy a přístupy k regionálnímu rozvoji

6

2. Regionální rozvoj v období globalizace • Ekonomický život každé společnosti je umístěn, lokalizován do konkrétních míst, obcí a regionů a má tedy lokální charakter. • Cílem každého státu by mělo být vytvářet podmínky pro dosahování růstu životní úrovně jeho obyvatel, a toho nelze dosáhnout bez rozvoje míst (obcí a regionů), kde se ekonomické aktivity soustřeďují. Dochází dokonce k tomu, že lokality (města i regiony) se snaží dosáhnout větší konkurenceschopnosti ve srovnání s jinými lokalitami. • Konkurenceschopností státu nebo regionu se zde přitom rozumí právě schopnost dosahovat vyšší životní úrovně svých obyvatel. Moderní trendy a přístupy k regionálnímu rozvoji

7

Regionální rozvoj v období globalizace • Ekonomický rozvoj znamená dlouhodobé zvyšování ekonomického bohatství země. Je podmíněn vznikem nových výrobních ekonomických aktivit, které vytvářejí nové bohatství, zaměstnanost a poptávku po službách. • Smyslem regionálního rozvoje je nejen snižování regionálních disparit, ale také podpora rozvoje a ekonomického růstu s cílem zvýšení životní úrovně (a kvality života) lidí v regionech (tedy zvyšování konkurenceschopnosti regionů). • Regionální rozvoj je představován komplexem procesů, které probíhají v rámci regionu a přispívají zejména k pozitivním změnám v sociálně ekonomické situaci regionu. Podporou regionálního rozvoje se zabývá regionální politika. Moderní trendy a přístupy k regionálnímu rozvoji 8

21. století: Globalizace a změny Znaky procesu globalizace v ekonomické oblasti • změna obchodních vazeb mezi podniky, • integrace světových kapitálových trhů, • růst počtu a ekonomické síly nadnárodních korporací, • růst významu toků privátních investic a přímých zahraničních investic, • pokrok v telekomunikacích, v informačních a komunikačních technologiích, • pokrok v dopravě, • změny v mobilitě pracovní síly…. Moderní trendy a přístupy k regionálnímu rozvoji

9

Globalizace a regiony • Dominantní úloha multinárodních korporací při organizování synchronizovaných výrobních systémů obsahujících rozmanité regiony ve světě, které mají konkurenční výhodu ve výrobě a distribuci zboží a služeb. • Snižování významu národních hranic států • Globalizace ve skutečnosti spíše zvyšuje význam místa, prosazuje stále větší regionální ekonomickou vymezenost a specializaci. • Regionální ekonomiky - výrazná ohniska tvorby bohatství Plánování budoucnosti Myslet globálně a jednat lokálně A také Jednat globálně a myslet lokálně Moderní trendy a přístupy k regionálnímu rozvoji

10

Plánování budoucích stavů v rozvoji regionů/ lokalit Východiska

• • • • • •

Kam směřuje svět? Jaká paradigmata platí? Jaké jsou naše možnosti? ( … a nedostatky?) Čeho chceme dosáhnout ? (Cíl) Pro koho to děláme ? Kdo to bude dělat ? Jaké máme prostředky?


11

3. Vývoj tržních ekonomik a současná etapa rozvoje • Extenzivní akumulace (cca 1850 – 1914) – Konkurence, nízká organizace, výrobní faktory, aglomerace z důvodu dopravy • Intenzivní akumulace – fordismus (do 70. let 20. st.) – Hromadné výroba, integrovaný podnik, průmyslové aglomerace z důvodu specializace • Flexibilní akumulace – postfordismus (současnost) – Pružná výroba, kvalifikace, ICT, klastry


12

Charakteristické znaky současného kapitalismu Fordismus

Post-fordismus (pružná akumulace) A. Výrobní proces

• • • • • •

Masová výroba standardizovaných výrobků Založen na „Economies of scale“ (rozsah) Cenová konkurence na trhu s dominantní nabídkou Vertikální integrace a hierarchické struktury ve vnitřních i vnějších vztazích firem Velké skladové zásoby, kontrola kvality koncových výrobků Jednostranná závislost výroby, ostatních útvarů ve firmě, dodavatelů a pokud možno i zákazníků na vedení firmy

• • • • • •

Pružná malosériová výroba různorodých výrobků Založen na „Economies of scope“ (sortiment) Konkurence kvalitou a technologiemi na trhu s dominantní poptávkou Horizontální integrace s decentralizovanou autonomii vztahů uvnitř i vně podniku Nízké objemy skladování, integrace zajištění kvality do výrobního procesu Skupinová práce, outsourcing, sítě firem se silnou vzájemnou závislostí a kooperací, regionální inovační systémy, sdílené služby, personální vztahy, regionální inovační atmosféra

B. Pracovní síla • • • •

Vertikální dělba práce (včetně dělení na manuální a duševní pracovníky), specializované úlohy Mnoho nekvalifikovaných nebo jen zaučených dělníků s malou možností rozhodování, málo podnikového vzdělávání Dosahování disciplíny nátlakem, mzdová motivace, omezená odpovědnost Málo vazeb na firmu, silné vazby na odbory, malá jistota zaměstnání

• • • •

Tendence k horizontální dělbě práce, mnohostranné úlohy Obtížně nahraditelní zkušení zaměstnanci se specializovanými znalostmi, velká volnost v rozhodování, důraz na vzdělávání Disciplína a motivace prostřednictvím integrace do firmy, přesun zodpovědnosti Firemní identita, systém bonusů v odměňování, plánování individuální kariéry


13


Post-fordismus (pružná akumulace) C. Využití prostoru firmami

•

Lokalizační rozhodování firem na základě kvantitativních kritérií: suroviny, energie, levná pracovní síla, systém vládních pobídek (grantů, daňových úlev)

•

Funkčně prostorová dělba práce firemních funkcí, aktivit a útvarů firem; mzdové a cenové rozdíly mezi centry a perifériemi (města a venkov, prvý a třetí svět) Subjektem a jednotkami soutěžení na globálních trzích jsou (velké) firmy Globální dodavatelské vztahy, tj. získávání zdrojů surovin, komponent a smluvních partnerů na globálních trzích

• •

•

Masová spotřeba na poměrně homogenních a stabilních trzích, které lze obsluhovat z jednoho místa

•

•

• •

•

Lokalizační rozhodování firem na základě kvalitativních kritérií: kvalitní výzkum, komunikační a dopravní infrastruktura, kvalita pracovní síly, blízkost dodavatelů, zákazníků a trhů, životní prostředí, regionální podnikatelské klíma Regionální průmyslové klastry a sítě podniků; prostorová integrace firemních funkcí, prostorové klastry /sítě dodavatelů, zákazníků a poskytovatelů služeb Regiony a města jako subjekt soutěžení na globálních trzích Vyžadovaná prostorová blízkost pro smluvní i nesmluvní partnery, dodavatele a poskytovatele služeb, permanentní potřeby být v kontaktu, komunikovat, mít osobní vztahy Diferencované, dynamické a silně segmentované a omezené trhy, pro obsluhu je vyžadována prostorová přítomnost


14


Post-fordismus (pružná akumulace) D. Státní politika

• • • • •

Pokusy vykonávat centrální kontrolu státem: regulace, kolektivní vyjednávání a řešení orientovaná na všeobecně platné principy Přímé intervence ekonomické politiky pomoci dotací a regulací Inovace a rozvoj převážně v rukou jednotlivých velkých firem / společností Vláda jako vlastník a stavitel v infrastruktuře (doprava, energetika, dodávky vody, kanalizace) Národní regionální politika orientovaná na rovnováhu mezi regiony

•

• • • •

Státní politika zprostředkovatelská a nabídková. Deregulace, individuální přístup, partnerství veřejného a soukromého sektoru Nepřímé intervence, vyjednávání na úrovni podniků a zprostředkování Inovace a rozvoj stále více podporovány státem, koordinované vládou a dosahované spoluprací mezi firmami Rostoucí privatizace komunikačních služeb a infrastruktury, zlepšování infrastruktury V&V Regionalizovaná regionální politika, cílené pobídky do technologie a V&V, podpora regionální komunikace a kooperace


15

Etapy rozvoje ekonomiky podle M. Portera Pokrok

Ekonomika poháněná faktory

Ekonomika poháněná investicemi

Úpadek

Ekonomika poháněná inovacemi

Ekonomika poháněná bohatstvím

Zdroje konkurenční výhody: Náklady vstupů

Efektivnost výroby

Jedinečné hodnoty


16

4. Současné přístupy k regionálnímu rozvoji Regionální/lokální rozvoj je funkcí řady faktorů RR= f(F1,F2, …Fn) • • • • • •

přírodních zdrojů, práce, kapitálu, investic, podnikatelství, dopravy, komunikací, struktury průmyslu a technologií, velikosti, exportních trhů, mezinárodní ekonomické situace, lokální/regionální institucionální kapacity, vládních výdajů a národní, regionální a lokální úrovni, podpůrných rozvojových programů.

Všechny jsou důležité a mají v různých situacích různou váhu Moderní trendy a přístupy k regionálnímu rozvoji

17

Současné problémy regionálních strategií Zaměření rozvojových strategií regionů • Jak udržet stávající firmy, jak přitáhnout nové firmy, nová odvětví, nové investice? • Jak diverzifikovat zaměstnanost, udržet její úroveň a vytvářet nové pracovní příležitosti? • Jak zvýšit zdroje lidského kapitálu? • Jak podporovat rozvoj? • Jak zlepšit institucionální kapacitu, schopnosti a dovednosti, aby se obce i regiony staly konkurenceschopnějšími? Moderní trendy a přístupy k regionálnímu rozvoji

18

Hlavní trendy v regionálním rozvoji • Územní hlediska v rozvoji EU prostřednictvím tzv. územní soudržnosti, (vyvážená distribuci lidských aktivit v rámci území). • Rozvoj regionálních systémů inovací na základě regionální inovační strategie. • Inovující regiony (IRE-Innovating regions in Europe). • Rozvoj podnikových sítí a regionálních klastrů. • Zlepšování vztahů mezi firmami, univerzitami a výzkumem s orientací na malé a střední podniky. • Triple Helix – spolupráce firem, univerzit a veřejného sektoru. • Zvyšování sociálního kapitálu. • Regiony znalostí (Regions of Knowledge). • Zaměření na dosahování regionální konkurenceschopnosti • Důraz na vztahy uvnitř i mimo region – „networking“ Moderní trendy a přístupy k regionálnímu rozvoji

19

Hlavní zaměření regionálního rozvoje • Rozvoj lokality, fyzické (územní) plánování, infrastruktura, občanská vybavenost, služby pro domácnosti. • Rozvoj podnikání / podniků, poradenská centra pro podnikání, technologické a podnikatelské parky, rizikový kapitál, informační centra pro podniky (one-stop-shop). • Rozvoj lidských zdrojů, vzdělávání, školení a rekvalifikace, lokální a regionální programy zaměstnanosti.


20

Hlavní zaměření regionálního rozvoje • Rozvoj společenství (obce), neziskové organizace, zaměstnanost ve veřejném sektoru. • Pozornost faktorům, jak regiony – – – – – – – –

akumulují klíčové kompetence; rozvíjejí sociální kapitál; budují strategické vedení; řídí zdroje;; shromažďují informace o trzích; poskytují strategickou infrastrukturu; rozvíjejí schopnosti rizikového managementu; zahrnují principy udržitelnosti do rozvojových strategií. Moderní trendy a přístupy k regionálnímu rozvoji

21

Současné zaměření strategií rozvoje regionů Key topics in regional development

Hlavní témata • • • • • •

Konkurenceschopnost území Průmyslové / regionální klastry Systémy inovací a regionální inovační strategie Společnost založená na znalostech Učící se regiony Sociální kapitál a partnerství


22

Regionální konkurenceschopnost Regiony a města spolu soutěží, aby • • • • • •

získaly a udržely podíl exportních trhů svých firem; přilákaly a udržely firmy (tj. investice – fyzický kapitál); přilákaly zaměstnance (lidský kapitál); přilákaly infrastrukturu (veřejný kapitál); přilákaly technologie a myšlenky (znalostní kapitál); přilákaly rekreační a kulturní aktivity (kulturní kapitál). Proto roste význam řízení rozvoje regionů a význam schopností regionálních vládnoucích struktur! Moderní trendy a přístupy k regionálnímu rozvoji

23

Systémy inovací Innovation systems or Systems of innovation

Systémy inovací představují soubor institucí a účastníků ovlivňujících inovační procesy ve státě. • Systém inovací zahrnuje, ekonomické, sociální, politické, organizační a institucionální prvky, které ovlivňují vývoj a difúzi inovací. Typologie • Národní systém inovací (NIS) je síť institucí ve veřejném a soukromém sektoru, jejichž aktivity a interakce iniciují, importují, modifikují a šíří nové technologie a jehož interakce determinují inovační výkonnost národních firem. • Regionální systémy inovací • Sektorové systémy inovací Moderní trendy a přístupy k regionálnímu rozvoji

24

Regionální klastry Geografická seskupení vzájemně provázaných odvětví (firem), specializovaných dodavatelů, poskytovatelů služeb, firem v příbuzných oborech a přidružených institucí, například univerzit, agentur, asociací různých směrů apod., které spolu soutěží, ale také spolupracují. • Zvyšují produktivitu firem přístupem ke specializovaným vstupům. • Zvyšují inovační kapacitu firem zrychlováním difúze technologických znalostí a inovací. • Stimulují rychlejší tvorbu nových firem vzniklých odštěpením od původní firmy. • Podporují růst konkurenceschopnosti firem a regionů. Politiky ekonomického rozvoje založené na klastrech využívají vyspělé státy pro rozvoj nejen tradičních, ale zejména inovačních Moderní trendyodvětví. a přístupy k regionálnímu rozvoji 25

Sociální kapitál Def.: Kontakty, spolupráce (sítě – networks) spolu se sdílenými normami, hodnotami, důvěrou a porozuměním, které usnadňují spolupráce uvnitř a mezi skupinami. • Je to spíše vztah než vlastnictví jednotlivce (na rozdíl od lidského a fyzického kapitálu). • Je zejména veřejným statkem sdíleným skupinou. • Je utvářen společenskými investicemi a úsilím v dlouhodobém horizontu a je produktem zděděné kultury a norem chování. • Zdrojem i výstupem sociálního kapitálu je důvěra mezi osobami (blízkými i cizími) a mezi veřejnými i privátními institucemi. Moderní trendy a přístupy k regionálnímu rozvoji

26

Lidský kapitál Def.: Jsou to znalosti, dovednosti, kompetence a vlastnosti vložené do jednotlivců, které vytvářejí osobní, společenský a ekonomický blahobyt. • Je spojen s jednotlivci ve společnosti. • Rozvijí se učením, vzděláváním a prací a také zkušenostmi. • Je základem pro ekonomický růst, sociální soudržnost a rozvoj. • Investice do něj jsou dlouhodobé. Moderní trendy a přístupy k regionálnímu rozvoji

27

5. Přístupy k regionální politice • Regionální politika představuje všechny veřejné intervence vedoucí ke zlepšení geografického rozdělení ekonomických činností, respektive se pokouší napravit určité prostorové důsledky volné tržní ekonomiky ve smyslu dosažení dvou vzájemně závislých cílů: ekonomického růstu a zlepšení sociálního rozdělení ekonomických efektů. • Regionální politika je soubor opatření a nástrojů, pomocí kterých má dojít ke zmírnění nebo odstranění rozdílů v ekonomickém rozvoji dílčích regionů. • Regionální politika je koncepční činnost státu, regionálních a místních orgánů, jejímž cílem je přispívat k vyváženému a harmonickému rozvoji jednotlivých regionů, ke snižování rozdílů mezi úrovněmi rozvoje jednotlivých regionů a ke zlepšení regionální hospodářské struktury. Moderní trendy a přístupy k regionálnímu rozvoji

28

Definice regionální politiky • (Zákon 248/2000 Sb. O podpoře regionálního rozvoje): „Regionální politika představuje koncepční a výkonnou činnost státu a regionálních orgánů, která stanovuje hlavní směry a strategické cíle regionálního rozvoje na celostátní a regionální úrovni a vytváří metody a postupy k zajištění realizace těchto cílů. Uskutečňuje se především prostřednictvím systémových opatření a pravidel k podpoře regionálního rozvoje.“


29

Definice regionální politiky • A Modern Regional Policy for the United Kingdom (2003) Moderní regionální politika se musí soustředit na zlepšování ekonomické výkonnosti každého národa a každého regionu a zabývat se selháním trhu i sociálních podmínek, které brání jejich výkonnosti a nabízením příležitostí pro všechny. To vyžaduje místně prováděnou regionální politiku jako základní článek ekonomické a sociální strategie vlády.


30

Tradiční přístupy k regionální politice ve 20. století Hlavním cílem regionální politiky se stala spravedlnost a rovnost, tj. vyrovnání rozdílů v životní úrovni, infrastruktuře nebo v zaměstnanosti na celém území státu. Nástroje regionální politiky pro zásahy v regionech se obvykle dělily do čtyř skupin: •finanční pobídky ve formě grantů, půjček, daňových úlev, příspěvků na zaměstnanost, dopravu a stěhování, dotace na školení a vzdělávání; •investice do infrastruktury, zejména ve venkovských a slabě osídlených oblastech; •implementace investičních cílů a dalších sociálních závazků státními nebo státem kontrolovanými podniky; •převedení rozvojových záměrů z přeplněných a prosperujících oblastí do požadovaných regionů prostřednictvím kontroly zpracovatelského průmyslu nebo přemístění institucí privátního i veřejného sektoru. Moderní trendy a přístupy k regionálnímu rozvoji

31

Dva obecné přístupy v regionální politice • Exogenní regionální politika - orientovaná z pohledu regionu na vnější rozvojové impulsy, které jsou většinou představovány pobídkovým systémem (intervencemi) státu. – Jedná se o centrálně usměrňované realokace zdrojů do výkonově zaostávajících regionů realizované různými formami subvenční politiky směrem shora dolů. – Orientuje zejména na ovlivnění mobility výrobních faktorů (kapitálu a práce) z vyspělých regionů do regionů málo rozvinutých a nazývá se tradiční.


32

Dva obecné přístupy v regionální politice • Endogenní regionální politika - založená na uvolňování a mobilizaci vnitřních regionálních faktorů a vytváření podmínek pro rozvoj regionálního potenciálu zdrojů a struktur přímo na úrovni regionu směrem zdola nahoru. – Převládají regionální nástroje a případné státní zásahy jsou pouze doplňkovým zdrojem. – Inovace a znalosti umístěné v regionu jsou určující.


33

Závěry k tradičnímu pojetí regionální politiky • Tradiční regionální hospodářská politika je založena na předpokladu, že ekonomické výrobní faktory jsou mobilní. • Většinu z nich lze považovat za méně mobilní až imobilní (půda, infrastruktura a sociální systém). • Tato skutečnost vede ke konceptu endogenní regionální hospodářské politiky, zaměřené na posílení zdrojů a struktur existujících v regionech. • Pro endogenní růstový přístup je charakteristické, že regionální politika není prováděna pouze centrálními institucemi, ale též regionálními institucemi. Moderní trendy a přístupy k regionálnímu rozvoji

34

Závěry k tradičnímu pojetí regionální politiky • Realizace endogenní regionální politiky vyvolává potřebu aktivní strategie regionu, která by měla respektovat základní charakteristiky endogenní regionální politiky, tj. prostorové faktory, regionální institucionální rámec, orientaci politiky na lidský kapitál, inovace a organizační a institucionální hledisko, určení a zapojení veřejných a privátních subjektů, projev politiky partnerství. • V aktivní strategii regionu se musí přitom objevit oba směry, kterými jsou: – exogenní strategie, – endogenní strategie. Moderní trendy a přístupy k regionálnímu rozvoji

35

6. Nové paradigma rozvoje regionů • Paradigma, z řeckého παράδειγμα - parádeigma = vzor, příklad, model. • Souhrn všech všeobecně uznávaných teorií a metodolog. předpokladů a direktiv určujících konkrétní vědecké bádání v určité etapě jeho vývoje. Proměna vědeckého paradigmatu se děje zvraty (tzv. vědeckými revolucemi). nebo • Paradigma je společný vzor vědy v určitém období založený na určité struktuře představ, hodnot a postupů. • Představuje všeobecně uznávané výsledky vědeckého výzkumu, které se využívají jako modely problémů a jejich řešení. Skokan, K. Konkurenceschopnost, inovace a klastry v regionálním rozvoji. Ostrava: Repronis, 2004. Moderní trendy a přístupy k regionálnímu rozvoji

36

Nové paradigma regionální politiky (1) Kritérium Koncepční model

Charakteristiky politiky: • Dlouhodobé cíle a záměry • Konkrétní cíle:

Klasická regionální politika Teorie lokalizace odvětví: Hlavními faktory jsou regionální atributy, jako např. výrobní náklady, dostupnost pracovníků

Moderní regionální politika Teorie učících se regionů: Hlavními faktory jsou regionální schopnosti, např. inovační prostředí, klastry, sítě

Spravedlnost (rovnost) nebo výkonnost Tvorba zaměstnanosti, zvýšené investice

Rovnost a také výkonnost Zvýšená konkurenceschopnost (např. podnikání, inovace, dovednosti,..) Široké (multisektorové)

• Oblasti zásahů

Úzké (ekonomické/sektorové)

• Způsob realizace

Reaktivní, založené na Pro-aktivní, plánované, konkrétních projektech strategické, programový Moderní trendy a přístupy k regionálnímu rozvoji přístup

37

Nové paradigma regionální politiky (2) Kritérium

Klasická regionální politika

Moderní regionální politika

• Hlavní nástroje • Orientace pomoci

Problémové oblasti Indikátory regionálních disparit Programy podpory exportu Podpora podnikům Tvrdá infrastruktura

Všechny regiony Komplexní SWOT analýza regionu Rozvojové programy Podnikatelské prostředí Měkká infrastruktura

Organizace • Příprava politiky

Centralizovaná (shora-dolů)

Kolektivní (založená na jednání)

• • • • •

Centrální vláda Žádní nejsou Složitá a byrokratická Interní (rozhodováním) Roční rozpočty

Regionální orgány a instituce Regionální orgány, sociální partneři Jednoduchá a racionální Participativní Víceleté plánovací období

Ex post Měřitelné

Ex ante, Interim, Ex post Obtížně měřitelné

Struktura politiky • Prostorové zaměření • Analytická základna

Vedoucí organizace Partneři Administrativa Výběr projektů Časová orientace

Hodnocení • Etapy • Výstupy


38

Současná regionální politika v Evropě Na budoucí regionální politiku realizovanou v rámci EU bychom se měli dívat prizmatem trojúhelníku tří politik, • regionálních politik jednotlivých členských států (tzv. národní regionální politiky - NRP); • politiky hospodářské soutěže (soutěžní politiky) EU; • strukturální a kohezní politiky EU (Evropská regionální politika – ERP).


39

Současná regionální politika v Evropě

Územní zaměření Limity pomoci Nástroje

Národní regionální politika

Soutěžní politika EU

Územní zaměření Priority pomoci Způsob realizace

Regionální politika EU Územní zaměření


40

Shrnutí • Současné přístupy v regionálním rozvoji zahrnují řadu oblastí regionální politiky: technickou a ekonomickou infrastrukturu, podporu rozvoje podniků a podnikání, výzkum a vývoj, lidské zdroje, cestovní ruch, životní prostředí apod. • Hlavní orientace politiky je na zvyšování regionální produktivity, konkurenceschopnosti a růst před snižováním rozdílů ve vybraných ukazatelích. • Politiky na národní úrovni se zaměřují na pokrytí ekonomického rozvoje ve všech regionech a ne pouze v těch, které jsou navrženy jako regiony se soustředěnou podporou státu pro účely regionální politiky (viz např. strategie regionálního rozvoje v Anglii, dohody o regionálním růstu ve Švédsku).


41

Shrnutí • Přístupy podporují tzv. proaktivní přístup k rozvoji, založený na víceletých programech opatření, která se zaměřují na podnikatelské prostředí a tzv. měkkou infrastrukturu (instituce, přelévání znalostí, vzdělání apod.). • Je zřetelný přístup k implementaci regionální politiky založené na kolektivním projednávání a participaci a prováděné regionálními orgány se spoluúčastí širokého spektra partnerů, které tvoří lokální orgány, neziskový sektor, podnikatelská komunita, univerzity a další sociální partneři.


42

Konference Evropské příležitosti regionu lnímu rozvoji

Recommend Documents