KONEC PĚTEK VE ZVLÁŠTNÍCH ŠKOLÁCH Marta Teplá V období konce loňského roku 1993 a během měsíce ledna roku letošního přicházelo na odbor 24-speciálního školství MŠMT ČR mnoho dotazů, týkajících se klasifikace a hodnocení žáků zvláštních škol. Situaci zapříčinilo jak blížící se pololetí školního roku 1993/94, tak aktuální potřeba změny v této oblasti, kterou zvláštní školy intuitivně cítí. Se zavedením nové organizační struktury zvláštní školy, nových učebních plánů a učebních osnov, s postupně připravovanými a dodávanými novými řadami učebnic pro tento typ školy, se výrazně mění celkové pojetí práce. V návaznosti na moderní speciálněpedagogické metody a formy činností musí logicky následovat i úkol nejobtížnější - nový přístup ke klasifikaci a hodnocení mentálně postiženého žáka zvláštní školy. Zvolnění celkového pojetí činnosti zvláštní školy, nejen proklamovaný, ale i počtem žáků ve třídě umožněný individuální přístup ke každému jednotlivému žáku, vytvářejí prostor pro náročnější a zodpovědnější přístup ke klasifikaci v jednotlivých předmětech i k celkovému hodnocení mentálně postiženého žáka zvláštní školy. Základními principy, na podkladě kterých je možno uplatňovat i iné formy hodnocení, např. širší slovní hodnocení, by měly být především: výše uváděný individuální přístup ke každému z žáků, výrazný přenos činností ve škole na žáky (prá-
ce ve dvojicích, skupinové vyučování...), používání metod a postupů rozvíjejících operativní myšlení a u mentálně postižených žáků nezbytné systematické doučování nebo domácí příprava, a to pokud možno ve spolupráci s rodiči, ale též prarodiči a staršími sourozenci. Dodržování uvedených principů zefektivňuje vyučovací proces, aktivuje žáky a z hlediska duševní hygieny vytváří příznivé klima pro důsledné, spravedlivé, ale především vždy kladně motivující hodnocení. Jeho uplatňováním v praxi jsou postupně odstraňovány citové bariéry, strach ze zkoušení i konfliktní scény kolem špatných známek. Naopak, ohleduplným a taktním hodnocením je respektována dětská osobnost jako pevný základ osobnosti dospělého člověka. V minulosti bylo tendencí na zvláštních školách - pouze v redukovaném poměru - zachovávat zásady práce škol základních. Argumentovalo se přeřazováním žáků ze základních škol do zvláštních, které mělo být plynulé a pro žáky optimálně zvládnutelné, právě podobností podmínek a prostředí.
V současnosti je tento názor překonán. Zvláštní škola patří mezi školy speciální a musí se prezentovat speciálními programy, úměrnými kategorii lehce mentálně postižených žáků, včetně jejich klasifikace a hodnocení. Vzhledem k tomu, že i v oblasti základního školství (především ve školách obecných) je zřetelný posun od klasických způsobů klasifikace a hodnocení k novým formám, především k širšímu slovnímu hodnocení, je revize této oblasti ve školách speciálních (zvláštní školy nevyjímaje) nanejvýš aktuální. Pracovní skupina MŠMT ČR pro oblast zvláštních škol si uvědomuje daný stav a cíleným programem na problematice klasifikace a hodnocení mentálně postižených žáků zvláštních škol pracuje. K uvedenému tématu bylo zaměřeno poslední jednání dne 2. 11. 1993 v Praze, na kterém byla ujasněna terminologie z oblasti klasifikace a hodnocení a obsahově i časově byly v harmonogramu letošního školního roku rozděleny konkrétní úkoly. Terminologie byla upřesněna a vzájemně sjednocena v tomto rozsahu: Klasifikací se ve smyslu právních předpisů rozumí stupně klasifikace v jednotlivých předmětech. Hodnocením se rozumí posouzení celkové klasifikace. Formy klasifikace a hodnocení jsou číslice (1. ročník, 1. stupeň-klasifikační stupnice číslicemi 1 až 5) slovní hodnoceni (vyjádření pětidílnou
stupnicí slovy výborný, chvalitebný, dobrý, dostatečný, nedostatečný) širší slovní hodnocení (výstižným textem formulované výsledky žáka za dané období s akcentem na pochvalu a kladnou motivaci do dalšího vzdělávání). Třemi pracovními týmy (ZvŠ 704 00 Ostrava-jih, kpt. Vajdy 1 A, Mgr. Eva Sroková; ZvŠ 330 33 Touškov, Černínská 255, Mgr. Šárka Andrlová; ZvŠ 130 00 Praha 3, Slezská 68, Mgr. Daniela Kalová) budou do konce února 1994 připraveny tři pracovní verze návrhů nového způsobu hodnocení a klasifikace v pojetí širšího slovního hodnocení. Návrhy budou obsahovat novou klasifikační stupnici, metodický pokyn k jejímu používání a návrh tiskopisů vysvědčení. Z uvedených návrhů bude pracovní skupinou pro oblast zvláštních škol buď vybrán nejvhodnčjší, nebo vytvořena nová sumární verze, zahrnující výběr nejoptimálnějších prvků uvedených tří návrhů. Tento ucelený materiál bude vybranými zvláštními školami ověřován ve školním roce 1994/ 95. Se SEVTEM je předběžně projednáno vytištění ověřovací série nových tiskopisů vysvědčení pro širší slovní hodnocení k tomuto ověřování. Prosím zvláštní školy, které budou mít zájem spolupodílet se na uvedeném úkolu, aby si během 2. pololetí letošního školního roku ujasnily, jakého způsobu klasifikace a hodnocení budou využívat v úzké návaznosti na celé pojetí výchovně-vzdčlávací práce v příštím školním roce - viz. např. projekty Zdravá škola apod.
Širší slovní hodnocení představuje náročnou činnost, vnášející nový osvěžující duch do tvořivé práce učitele - speciálního pedagoga. Ten odstupuje od role diktátora ve třídě a volným, silně kladně laděným a výrazně motivačním způsobem klasifikuje a hodnotí práci svých žáků. Věnujte na svých pedagogických radách či dalších školních akcích zvýšenou pozornost tématu klasifikace a hodnocení, a to ve dvou liniích. 1) Prostudujte si stávající předpisy, týkající se klasifikace a hodnocení jak na základních , tak na zvláštních a pomocných školách. Pro přehlednost uvádím předpisy, které danou problematiku řeší: a) pro základní školy Vyhláška MŠMT ČR č. 291/1991 Sb., o základní škole § 10 + doplněk platný od 1. 9. 1993, týkající se právě možnosti širšího slovního hodnocení - vyhláška MŠMT ČR č. 255/1993 Sb. ze dne 24. 8. 1993. K tomuto § 10 nebyl nově vypracován metodický pokyn. Vzhledem k šíři pojetí doporučuji prostudovat jako pomůcku Metodický pokyn pro hodnocení a klasifikaci na základní škole z roku 1985 (upraven pod č.j. 25 257/87). Pokyn MŠMT ČR k zajištění péče o děti se specifickými vývojovými poruchami učení v základní škole (č.j. 23 472/92- 21) s doporučením jeho využití při hodnocení a klasifikaci i na speciálních základních školách a speciálních středních školách, zvláštních školách a pomocných školách, pokud jsou na nich vzděláváni zdravotně postižení žáci s kombinací specifických
vývojových poruch učení (viz. Učitelské noviny č. 1 ze dne 5. 1. 1993). Pokyn MŠMT ČR k užívání širšího slovního hodnocení žáků základních škol (č.j. 17 228/93-22, viz. Učitelské noviny č. 29 ze dne 24. 8. 1993). b) pro zvláštní školy * Vyhláška MŠMT ČR č. 399/1991 Sb., o speciálních školách a speciálních mateřských školách §12. K tomuto § 12 opět nebyl zpracován nový metodický pokyn. V rámci srovnání je možno prostudovat Metodický návod ke klasifikaci a hodnoceni žáků zvláštních škol (pod č.j. 13 829/89-201, SPN 1989). Zvláštním školám, které v uplynulých letech projevily zájem o ověřování širšího slovního hodnocení, bylo toto povoleno na základě zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol ve znění zákona č. 171/1990 Sb. § 58 odst. a) - experimentální ověřování jiného způsobu hodnoceni a klasifikace. Pokyny k užívání širšího slovního hodnocení žáků v 1. až 3. ročníku zvláštních škol, VÚP Praha, Mgr. L. Kubová (viz. rozesílka školám, které se zúčastňují experimentálního ověřování). c) pro pomocné školy Klasifikace a hodnocení žáků pomocných škol nemá v současnosti právní normu, není stanovena žádným legislativním předpisem. Vzhledem k požadavku přiblížit vzdělávání v pomocných školách systému speciálních škol, byl pracovní skupinou MŠMT ČR pro oblast pomocných škol vypracován Metodický návod MŠMT ČR ke klasifikaci a hodnocení žáků
pomocných škol a tříd pomocných škol při zvláštních školách a ústavech sociální péče pro mentálně postiženou mládež - č.j. 17 5 75/92-21 (viz čl. "Slovně již v pololetí", Učitelské noviny č. 4 ze dne 26. 1. 1993). 2) Osvěžte si v paměti staré osvědčené pedagogické zásady, které se možná časem a stereotypem rozmělnily a pokuste seje srovnat se současnými požadavky na výchovu a vzdělávání. Prostudujte si nové publikace - např. 2. vydání knihy doc. dr. Zdeňka Matějčka "Po dobrém nebo po zlém?" o výchovných odměnách a trestech (nakladatelství Portál, Klapkova 2, 182 00 Praha 8, 1993). Své závěry a stanoviska, prosím, napište, abychom společně došli k optimální formě klasifikace a hodnocení žáků zvláštních škol, sjednocené v nově připravované školské legislativě. Společný cíl je vyjádřen v závěru výše citované knihy: " V pubertě a po pubertě pak dobře vedené dítě zpravidla už pochopí, že život sám je dar, a že v něm jsou vzácné hodnoty, které bychom neměli promarnit. Pak může být vděčné nejen za jednotlivé věci a jednotlivá odpuštění, ale za všechno, čeho se mu dostává. Pak také zpravidla dospěje k pochopem jedné velké pravdy v lidském životě - že nás totiž skutečnost, že nám jsou odpuštěny naše viny, zavazuje, abychom i my odpouštěli našim viníkům. A to by měl být přirozený cíl výchovy našeho dítěte, a to výchovy celé, nejen té citové, a nejen té, která se zabývá odměnami a tresty."
Jednoznačně je širší slovní hodnocení přijímáno u nejmladší kategorie žáků zvláštních škol, žáků 1. ročníku. Jejich právo na adaptaci v novém prostředí školy, seznámení se s novými povinnostmi ajejich postupné přijímání, vytváření si vztahů ke spolužákům a vyučujícím, to všechno je nutné respektovat, postupně trpělivě pomáhat formovat, a ne již od prvopočátku klasifikovat a hodnotit strohou klasifikační stupnicí. S postupně přibývajícími ročníky nižšího a středního stupně zvláštní školy vyvstává základní potřeba vytvořit u mentálně postižených žáků systém sebehodnocení, který by formoval v každém jednotlivci pocit osobnosti, a to osobnosti úspěšné. Uvědomte si každý, jakou silou působí pochvala, uznání a obdiv. Jak nesmírně kladně vnitřně reagujeme na sdělenou pochvalu nadřízeného, uznání kolegy, projev úcty ze strany rodičů, obdiv od dětí. V této souvislosti vyvstává i možná odpověď na dnes častou otázku, týkající se mladých skinheadů. Čím nastane ona kritická transformace, kdy z veselého dítěte, pýchy a chlouby svých rodičů, vyroste vyholená krutost opásaná řetězem, který neváhá bezostyšně použít? Není tento projev pohrdání životem, krásnem, přírodou i člověkem právě důsledkem systematického školního ponižování křehké dětské i citlivé pubertální duše neustálými již zautomatizovanými školními příkazy a hodnoceními typu Seď! Mlč! Zase nemáš úkol! Neumíš! Nemluv! Nezlob! Ztichni! Uč se! Dej mi žákovskou knížku! Nečmárej! Neotáčej se!... Pocit rado-
sti z úspěchu, pokroku, a to i drobného, docílíme neustálým průběžným kladně laděným konkrétním hodnocením. O klasifikaci a hodnocení diskutujeme s žáky, společně se dohadujeme v kladném smyslu tohoto slova o výsledku. Vedeme dítě k tomu, aby samo ohodnotilo svůj výkon a umělo ho srovnat s normou i výkonem spolužáků. Necháváme žáka argumentovat. Jedním z možných způsobů klasifikace a hodnocení je veřejné vystavení klasifikační škály na výrazném místě ve třídě a vysvětlení jejích zákonitostí žákům. Ti potom mají praktické vodítko pro klasifikaci a hodnocení svých vědomostí a dovedností, a to i průběžně, bez vstupu učitele. Žák se musí naučit hodnotit se, a tak postupně naplňovat nejtěžší životní úkol - poznání sebe a z toho vyplývající a tomu odpovídající místo ve společnosti. Ze zvládnutí tohoto úkolu se rodí spokojenost jednotlivce. Z používaných metod speciálněpedagogické výuky je též nutno postupně odstranit ty, které ke zkvalitnění vzdělávání mentálně postižených žáků zvláštní školy nejen nepřispívají, ale tyto žáky od učení přímo odrazují. Konkrétně mám na mysli např. rozsáhlé klasifikační d i k t á t y v českém jazyce, které pravidelně končívají známkou 5 a hýřením červeně zářících chyb vyvolávají u žáků pocit bezmocnosti a strachu, později přecházející v odpor. Za velmi významné z hlediska klasifikace a hodnocení považuji naučit žáky p r a c o v a t s c h y b o u . Vytvořit ve škole či ve třídě daný systém, který donutí žáka kontrolovat svůj písemný projev, cí-
leně hledat případnou chybu a uvědoměleji napravovat. Toto nedokážeme červeně zatrhnutou chybou, kterou žák maximálně vidí a jednou jev správně v opravě opíše. Velmi osvědčené jsou např. způsoby označení barevným (zeleným) zvýrazňovačem, zarámování či pouze podtržení či označení otazníkem slov, ve kterých je chyba. Žák je nucen zareagovat, omyl najít a celý řádek, či určitý počet opravených slov či jevů, potom přepsat. Takto, i mnoha jinými možnými variantami, je nutné s žáky pracovat. Docílíme tím t r v a l ý c h v ě d o m o s t í , které se budou daleko lépe a klidněji klasifikovat i hodnotit. Podobnými metodami pracující speciální pedagogové zjišťují, že de facto ve vyučování ani klasické známky nepotřebují. Sami si vytvářejí prostor pro pochvalu a neustálé motivační slovní hodnocení, postavené na zdůvodňování, objasňování, vysvětlování a srovnávání každičké žákovy činnosti. Zafixování uvedených způsobů sebehodnocení či vlastní participace žáka na hodnocení a klasifikaci umožní postupovat formou širšího slovního hodnocení i ve vyšším stupni zvláštní školy, u nejstarších žáků, kde se názory na tento způsob klasifikace a hodnocení různí Po překonání tradice číselné klasifikace 1 až 5 a jejího analogického slovního vyjádření výborný až nedostatečný, na základě žáky, učiteli i rodiči přijaté formy širšího slovního hodnocení jako vyvrcholení způsobu cíleného sebehodnocení, nevidím překážku v pokračování uvedeného systému i do 7. až 9. ročníku
zvláštní školy. Opak je nutností. Právě žení nehrozí, a to především pro obecné v tomto výchovně nejnáročnějším puberpovědomí, že postižené děti bývají díky tálním období mentálně postižených je rodinné výchově často sobecké a ve škovýznam klasifikace a hodnocení domile je potřeba usměrňovat je rozumnou kánantní. Dochází k uvědomování si vady, zní. pocitu odlišnosti od běžné populace, poZávěrem bych chtěla znovu upozornit citu křivdy, méněcennosti, prohry. Pokrana obtížnost úkolu, který před zvláštními čování v zásadách kladného motivačního školami stojí. Témata klasifikace a hodhodnocení zde nachází přímo živnou půdu nocení, odměny a tresty v převýchově, ajenezbytným základem pro rozumné příčiny školní neúspěšností aj. patřila vždy prožití uvedené dozrávací věkové etapy. k nejobtížnějším jak při studiu, tak ve V situacích, kdy právě postižení mladistvlastní pedagogické praxi. Všichni chceví jsou vzhledem k svému handicapu či me postiženým žákům pomáhat, optimum, romskému původu vyřazováni z běžných které zvládnou, je naučit a vychovat ze aktivit mládeže, (např. získávání řidičskévšech hodnotné osobnosti. Rozhlédnemeho průkazu, taneční, kurzy pro instruktoli se kolem sebe, vidíme hluboké chyby ry nejrůznějších činností s dětmi apod.) ve výchově, které nám dnes určitá část velmi pomáhá vypěstovaný pocit zdravémládeže svým chováním a svými postoji ho sebevědomí včetně praktických dovedvrací. Poučme se a s dnešními dětmi ností, získaných ve zvláštní škole. a mladistvými pracujme a jednejme jinak. Je nejvyšší čas, neboť vyrůstají a jak již V diskusích k možnosti zavedení širšíbylo mnohokrát řečeno budou to oni, kdo ho slovního hodnocení na zvláštní škole se jednou po nás stanou hospodáři této se ozvaly i obavy z následně snížené kázzemě a obyvateli této krásné, ale nemocně žáků, především od učitelů, kteří vyuné planety. žívají klasifikace i jako výrazného prostředku k posílení jak kázně, tak vlastní autority. Příklady byly uváděny vesměs ze soukromých škol, které preferují osobnost žáka, a při nerespektování míry liberalismu dovolují vznikat - vzhledem k učitelům - až paradoxním situacím, degradujícím učitelské povolání. Širší slovní hodnocení mentálně postižených žáků zvláštních škol, vyplývající ze speciálněpedagogických metod a forem práce, však toto nebezpečí nepřináší. Nesmyslná idealizace dětského věku zde vzhledem k posti-
SPECiÁLNÍ
•
