Koncept strategie a opatření
v rámci projektu „Zelená síť Krušné hory – přeshraniční synergie mezi územími Natura 2000 a rozvojem venkova“
– Listopad 2011 –
Partneři projektu: Leibniz-Institut für ökologische Raumentwicklung e.V. (IÖR) Univerzita Jana Evangelisty Purkyně Ústi nad Labem (UJEP) Landschaftspflegeverband Mittleres Erzgebirge e.V. (LPV ME) Landschaftspflegeverband Westerzgebirge e.V. (LPV WE)
Spolupracující autoři: PD Dr. Olaf Bastian (IÖR) Dr. Jan Eichler (UJEP) Ing. Ladislava Filipová (UJEP) Siegfried Gläß (provozovatel internetové stránky www.kammloipe.de) PD Dr. Karsten Grunewald (IÖR) Mgr. Michal Holec, Ph.D. (UJEP) Doc. RNDr. Karel Kubát, CSc. (UJEP) Dr. Markus Leibenath (IÖR) Dominique Lenk (Tourismusverband Erzgebirge) RNDr. Iva Machová (UJEP) Mgr. Kateřina Marková (UJEP) Ing. Martin Neruda, Ph.D. (UJEP) Thomas Prantl (LPV ME) Matthias Scheffler (LPV WE) Mgr. Ondřej Volf (O.s. Ametyst) Christina Wachler (IÖR) Dr. Eckehard-Gunter Wilhelm (TU Dresden) Ing. Jaroslav Zahálka, CSc. (UJEP) … a další četní čeští a sasští aktéři
Koordinace a redakce: Leibniz-Institut für ökologische Raumentwicklung e.V., Dresden
2
Obsah 1
Okolnosti a stanovení cílů ............................................................................................... 4
2
Oblasti činnosti................................................................................................................ 6
3
2.1
Zemědělství, péče o krajinu a Natura 2000 ............................................................................ 6
2.2
Regionální řetězce vytváření hodnot ...................................................................................... 9
2.3
Biomasa, bioenergie a péče o krajinu .................................................................................. 11
2.4
Využívání větrné energie ...................................................................................................... 16
2.5
Přeshraniční ochrana tetřívka ............................................................................................... 20
2.6
Turismus šetrný k životnímu prostředí .................................................................................. 23
2.7
Přeshraniční kooperace v turismu ........................................................................................ 26
2.8
Ekologická výchova a řízení návštěvnosti ............................................................................ 29
2.9
Zimní sport šetrný k přírodě: příklad hřebenové běžecké trasy / lyžařské magistrály ............................................................................................................................. 31
Výhledy ..........................................................................................................................34
3
1 Okolnosti a stanovení cílů Česko-saský projekt Cíl-3 „Zelená síť Krušné hory“ hledal odpovědi na otázky, jaké existují přeshraniční synergie mezi ochranou přírody a rozvojem venkova v Krušných horách a jak je v budoucnosti lépe využívat. Na tomto projektu spolupracovaly Leibniz-Institut für ökologische Raumentwicklung Dresden (jako Lead-Partner), Univerzita Ústí nad Labem a spolky péče o krajinu Mittleres Erzgebirge a Westerzgebirge. Projekt „Zelená síť Krušné hory“ měl za cíl vypracovat strategie a opatření pro udržitelný regionální rozvoj v úzkém dialogu s relevantními aktéry ze Saska a ze severních Čech. Cílem česko-saského projektu Cíl 3 “Zelená síť Krušné hory“ bylo: na příkladu četných území Natura 2000 na obou stranách česko-saské hranice ukázat a posílit synergie mezi, zlepšit vnímání sítě Natura 2000, vytvořit nové nabídky pro turistiku a ekologickou výchovu vybudovat trvalé přeshraniční kooperační vztahy. Společně s relevantními aktéry z oblastí zemědělství, ochrany přírody, turismu a ekologické výchovy se na jedné straně měly vypracovat nové strategie a opatření, které budou ve větší míře zahrnovat požadavky ochrany přírody (zejména evropské sítě Natura 2000) do rozvoje venkova. Na druhé straně se hledaly metody, jak lze dále rozvíjet přeshraniční spolupráci mezi Saskem a Čechami v oblastech ochrany přírody, udržitelného turismu a ekologické výchovy, a tak dlouhodobě směřovat k udržitelnému regionálnímu rozvoji. Během první série workshopů v dubnu 2010 v Annabergu-Buchholz a v AltenberguSchellerhau se do hloubky diskutovalo o tématech zemědělství v souladu s přírodou, ochrany přírody, turismu a ekologické výchovy a pojmenovaly se základní výzvy. Témata, která účastníci (z politiky, správních orgánů, spolků a svazů) považovali za významná, se následně v projektovém týmu do hloubky osvětlila a vymezila, aby se mohlo dospět ke vhodným návrhům strategií a opatření. Na tomto základě se prováděly další výzkumy a rozhovory s experty. Jako výsledek vznikl Návrh konceptu strategií a opatření. Na základě krátkého popisu výchozí situace se v něm pojmenovaly ústřední výzvy, představily probíhající aktivity a naznačily možné strategie a opatření na řešení problémů. Tento návrh byl v předstihu zaslán účastníkům jako podklad pro druhou sérii workshopů v květnu 2011 (v Božím Daru) a během tohoto zasedání se o něm diskutovalo. Účastníci workshopů a další zájemci byli vyzváni, aby také následně předkládali písemně I ústně své náměty, doplňky a úpravy Konceptu strategie a opatření. Odpovídající příspěvky aktérů byly rovněž zahrnuty do této předkládané konečné verze Konceptu strategií a opatření jako další výsledky rešerší ze strany zpracovatelů projektu. V konceptu strategií a opatření se pojednává o různých aktuálních a pro českou I saskou část Krušnohoří relevantních tématech, která leží na rozhraní ústředních tématických oblastí tohoto projektu, a to Natury 2000, zemědělství, turismu a ekologické výchovy.
4
Středem zájmu jsou následující otázky a problémy: Jak může být trvale zachována druhově bohatá kulturní krajina Krušných hor? (kapitola 2.1) Jak může péče o krajinu generovat ekonomické hodnoty? (kapitola 2.2) Do jaké míry může péče o krajinu profitovat z využívání obnovitelných energií (biomasa)? (kapitola 2.3) Jak lze řešit problémy spojené s využíváním větrné energie na krušnohorském hřebenu? (kapitola 2.4) Jak lze efektivně realizovat ochranu charakteristických ptačích druhů, zejména tetřívka? (kapitola 2.5) Čím lze podporovat udržitelný přírodní turismus v Krušných horách? (kapitola 2.6) Jak se může posílit přeshraniční spolupráce v turismu? (kapitola 2.7) Jak minimalizovat (turistický) uživatelský tlak na citlivé ekosystémy Krušných hor prostřednictvím ekologické výchovy a řízení návštěvnosti (kapitola 2.8) Jaké jsou možnosti pro uzpůsobení zimních sportů tak, aby byly v souladu s přírodou (kapitola 2.9) Další informace k projektu „Zelená síť Krušné hory“ a hlavní dokumenty naleznete na internetových stránkách projektu www.natura-2000-synergies.net.
5
2 Oblasti činnosti 2.1 Zemědělství, péče o krajinu a Natura 2000 Situace Příroda podél krušnohorského hřebene je nadprůměrně bohatá. Bohatě členěná krajina, vzniklá během mnoho staletí trvající souhry mezi lidským využíváním (zemědělství, hornictví, turismus) a přírodními procesy přitom vytváří nejen základnu pro esteticky přitažlivý krajinný ráz, ale také pro rozmanité a bohaté vybavení přírody. To vše je ohroženo různými vlivy, například změnou struktury obyvatelstva, ekonomickými strukturálními změnami i klimatickými změnami. Rovněž rozdílné struktury ohledně péče o krajinu a ochrany přírody v Sasku a v Čechách vedou k tomu, že se dané potenciály využívají jen nedostatečně, ačkoliv existují mnohé synergie díky přeshraničnímu propojení biotopů. Co se týče Natury 2000, kriticky lze vnímat skutečnost, že tato evropská kategorie chráněných území nedisponuje vyčleněnými prostředky. Nutná opatření musejí být pokryta ze zdrojů “normální” péče o krajinu. Ta zahrnuje: a) pravidelnou péči o biotopy, b) investiční opatření k rozvoji biotopů a c) zvláštní opatření ochrany druhů. Další cíle péče o krajinu zahrnuje (historické) kulturní krajinné prvky, ochranu klimatu, půdy a vod a nárazníkové funkce. Největší podíl biotopů potřebujících péči v Krušných horách připadá na horské louky a smilkové trávníky a také (především kvůli investicím na znovuzavodnění) na horská a přechodová rašeliniště. Náklady odhadované na péči jsou značné, například pro biotop horská louka se v Sasku počítá s náklady ve výši 1 milion € ročně (2546 hektarů horských luk), z toho v Krušných horách 548.400 € (1371 hektarů). V průměru se náklady na hektar horské louky pohybují ve výši 400 € ročně. Výdaje na péči o krajinu představují částečně personální náklady, jsou k dobru osob pověřených péčí, posilují tak příjmovou situaci a čerpání hodnot ve venkovském prostoru. Na jedné straně nejsou dotace na péči o krajinu ani zdaleka vyčerpány. Tak například existuje potřeba zvýšené péče o biotopy v lesích prostřednictvím vlastníků lesů. Na druhé straně se plošné prémie na CC základě (Cross Compliance), určené na veřejné statky (biodiverzita), považují za příliš nízké na to, aby poskytly přiměřené honoráře sedlákům. Modifikace přímých plateb, větší flexibilita při stanovování doby platnosti smluv, racionalizace (například při stanovení doby seče: ohled na fenologický vývoj) a orientace na výsledky (vztáhnout výši dotace na dosaženou hodnotu ochrany plochy) – to vše považují mnozí aktéři v oblasti péče o krajinu za nutné. Jako další požadavky uváděli: přímé platby více provázat s e zachováním veřejných statků, vytvořit poradenství z oblasti ochrany přírody pro malé podniky, investiční dotace směřovat více na cíle ochrany kulturní krajiny, náhrady za péči o krajinu poskytovat podle výkonů, výrazně optimalizovat vyrovnávací příspěvky (například u ploch s nízkými výnosy). Všeobecně se požaduje snížení byrokracie: méně byrokracie při žádostech, umožnění paušálů (zahrnout náklady na plánování). Snížit odpovědnostní rizika (vzhledem k rizikům chyb kvůli malým plochám – sankce teprve při 10% chyb, ne již při 3%). Většina těchto problémů se nedá řešit na regionální a již vůbec ne na lokální úrovni, nýbrž v rámci státu či EU. Také na české straně je péče o krajinu podporována dotacemi, jejichž objem je však také považován za příliš nízký. Je nedostatek organizací a – především v horním Krušnohoří – činitelů, kteří by se cítili svázáni s péčí o kulturní krajinu a zachování biologické rozmanitosti. 6
Probíhající aktivity V Německu se pro zachování a vytváření druhové bohaté přirozené kulturní krajiny osvědčilo propojení ochrany přírody, zemědělství a politiky v podobě takzvaných spolků péče o krajinu. Třetinová parita je považována za čestný a vyvážený prostředek, který vytváří důvěru a podporuje praktickou realizaci cílů ochrany přírody. Tím, že spolky péče o krajinu tvoří prostředníka mezi různými zájmy a fungují jako koordinátor společných projektů (např. žádosti o dotace), jsou důležitým spojovacím článkem mezi národními a evropskými cíli (zachování biodiverzity, udržitelný regionální rozvoj) a mezi specifickými regionálními zájmy. Decentralizovaná organizace přihlíží k regionálním specifikám a napomáhá k tomu, aby byl zachován individuální ráz krajiny. Jen v Sasku působí 15 spolků péče o krajinu, z toho čtyři v Krušných horách. V ČR se realizace cílů ochrany přírody koordinuje a provádí převážně prostřednictvím státních organizací jako AOPK ČR. Ochranářská opatření se přitom soustřeďují na národní parky a vymezená chráněná území. Působí zde i nestátní organizace, financované z jednotlivých projektů (především z EU). Možné strategie a opatření Existuje naléhavá nutnost a velký zájem vytvářet a přeshraničně koordinovat aktivity v oblasti ochrany přírody / péče o krajinu. Největšími výzvami zde jsou: koordinace saské a české politiky ochrany přírody a jejích cílů hledání vhodných partnerských organizací a aktérů ze zemědělství, ochrany přírody a péče o krajinu na opačné straně hranic společné projekty ochrany přírody, které budou z obou stran politicky a finančně podpořeny Jedním z relevantních úkolů řešitelných na lokální úrovni by byla koordinace péče o krajinu v hřebenových polohách Krušných hor prostřednictvím spolupráce organizací zajišťujících péči o krajinu, abychom se přiblížili k přeshraniční, integrativní ochraně přírody. Možné pracovní postupy / obsahy projektu by mohly být: Vyjasnění ústředních otázek: jaký politický zájem je na české a saské straně o integrovanou přeshraniční ochranu přírody? Koordinace relevantních organizací při aktivitách péče o krajinu Pravidelná výměna zkušeností Společné projekty (například v rámci Cíl 3) Možní partneři: Deutscher Verband für Landschaftspflege (zastřešující organizace) spolky péče o krajinu v Krušných horách krajské orgány (Ústi n.L., Karlovy Vary), obce v české části Krušných hor saské úřady a obce zemědělci v Německu a v ČR 7
Rozdíly vzniklé v důsledku rozdílného historického vývoje v charakteru a rázu krajiny (struktury osídlení, hustota obyvatelstva, blízkost k přírodě) na české a saské straně Krušných hor by neměly být vnímány jako nevýhoda, nýbrž jako obohacení.
8
2.2 Regionální řetězce vytváření hodnot Situace Právě v regionech s nižšími výnosy jako ve středních a horních polohách Krušných hor neslouží extenzivní, přirozené hospodaření jen výrobě agrárních produktů, ale také péči o krajinu, čili zachování takového rázu krajiny, jak si jej žádají široké vrstvy obyvatelstva. Sedláci tím současně přispívají k ochraně přírody, protože strukturně bohatá krajina je také předpokladem pro velkou druhovou rozmanitost. Tyto přínosy zemědělství pro obecné blaho jsou po právu financovány z veřejných prostředků. Přesto však nejsou podmínky pro zemědělce hospodařící extenzivně - respektive s ohledem na ochranu přírody - vždy snadné. I nadále přetrvávají četné ekonomické, technologické a byrokratické překážky. Například pro výrobu sena z bylin je nutná speciálně přizpůsobená technika. Pořízení lištové sekačky stojí cca 10.000 €, lis na balíky sena stojí 8.000 € a balící síť 80 € (celkově to jsou vysoké částky v poměru k prodeji sena). K tomu přistupují náklady na časté opravy. Spolek péče o krajinu „Střední Krušnohoří“ v roce vyprodukoval a kompletně prodal 2009 750 rolí sena z horských luk. Rok 2010 byl relativně vlhký, prodejní čísla klesla na polovinu. Celkově se to nevyplácí, levnější je posekanou trávu zlikvidovat jako odpad. Při prodeji sena se musí dbát na to, aby se neporušily zásady Dotací EU na ochranu přírody („zkreslení soutěže“). Na to, jaké důsledky bude mít společná agrární politika EU na zemědělské dotace po roce 2013, si musíme počkat. Jednou z možností, jak oslabit ekonomický tlak a jak zajistit zachování kulturní krajiny jsou regionální hospodářské okruhy či řetězce vytváření hodnot. Regionální a ekologicky vyráběné produkty jsou pro mnoho spotřebitelů alternativou k anonymnímu masovému zboží. Také sociální a ekologické aspekty, jako zachování pracovních míst, ochrana životního prostředí díky krátkým přepravním trasám, důvěra díky transparentnosti nebo posilování regionální identity jsou významné příspěvky pro blaho jedince i vlasti. Probíhající aktivity Mnoho takových iniciativ již existuje i v Krušných horách. Například Grüne Liga Osterzgebirge vytvořila projekt „Plané jablko“, sloužící prozkoumání, péči a využívání domácích odrůd divoce rostoucích jablek, kolem něho vznikla síť malých iniciativ. Vedle kulinářských výrobků (želé, čaj, pálenka z planých jablek) byl tento ovocný strom, typický pro Krušnohoří, motivem a surovinou pro různá umělecká díla, slavnosti, poutě apod., které každoročně přitahovaly tisíce návštěvníků. Také přírodní (farmářské) trhy organizované spolky péče o krajinu nabízejí rozmanitý sortiment regionálních specialit – zájem návštěvníků i obraty ukazují, že regionální alternativy ke „globálnímu zglajchšaltování“ jsou vítané a lze je dobře zpeněžit. Spolek péče o krajinu „Mittleres Erzgebirge“vyrobil v roce 2010 – za respektování ochrany přírody – výrobky (džemy, likéry) z plodin, divoce rostoucích v houští (často na kamenných snosech). V roce 2011 se začalo se zhodnocováním střemchy a anděliky lékařské. Celý sortiment se na různých akcích setkal s příznivým přijetím a byl úplně vyprodán. Ukázalo se však, že příjmy pouze pokryly výdaje. Tuto iniciativu můžeme považovat jen jako marketingovou aktivitu na podporu ochrany přírody, nikoliv za ekonomický pilíř. Možné strategie a opatření Pokud podobné iniciativy nemají být závislé výlučně na dotacích a tím spojeny s vysokou nejistotou, musí se nalézt realistické koncepty pro hospodárnou výrobu a odbyt. Úzká spolupráce s lokálními a regionálními výrobci a zušlechťujícími podniky (moštárny, palírny apod.) a s odběrateli (konzumenti, regionální gastronomie) je podstatným faktorem pro 9
úspěch regionálních řetězců. Mimo to se musí zajistit stálá kvalita produktů. Pečetě kvality a dobrý odbyt pak pomáhají posílit známost výrobků a využít stávající společenské trendy (poptávka po regionálních a bioproduktech, poctivé výrobní podmínky atd.) pro vlastní region. Pro budování regionálních řetězců vytváření hodnot a (ekonomický) odbyt výrobků pocházejících z péče o krajinu je zprvu nutné pochopit dostupné potenciály pro ekologicky vyráběné produkty (bylinné seno, likéry, ovocné pomazánky, dřevo atd.). Možné pracovní postupy / obsahy projektu: Prozkoumat možnosti, jaká se může vytvořit spolupráce mezi organizacemi péče o krajinu, ekozemědělci a regionálními zpracovatelskými a zušlechťovatelskými firmami vytvoření regionálního společenství výrobců vyjasnit výrobní kroky a odbytové potenciály generovat odbytové trhy (farmářské trhy, regionální maloobchod s potravinami, gastronomie atd.) vytvořit profesionální marketing, například prostřednictvím odbytové společnosti / zastřešující obchodní známky zvážit možnost zavedení / převzetí (stávající) pečetě kvality Možní partneři: Spolky / organizace péče o krajinu ekozemědělci regionální zpracovatelské firmy potravinářský maloobchod a gastronomické provozovny (i v blízkých aglomeracích)
10
2.3 Biomasa, bioenergie a péče o krajinu Situace Zásadním problémem praktické ochrany přírody je to, že ve stávajících rámcových podmínkách není považována za nerentabilní. Náklady na péči o určité biotopy jsou nesmírně vysoké, dosažitelné výnosy velmi nízké, neboť materiál vzniklý při péči o krajinu lze jen stěží využít nebo prodat. Čerstvě posekaná tráva přichází v úvahu jako krmivo jen v malém rozsahu. Seno z horských luk jako výrobek, který našel mezeru na trhu, je silně závislé na počasí a v žádném případě jeho prodej nepokryje náklady. Na tomto základě si neumíme představit dlouhodobě rentabilní hospodaření na stanovištích s omezenými výnosy, resp. na biotopech. Naopak: často jsou s likvidací zeleného odpadu spojeny finanční zátěže, pokud není chápán jako surovina, ale jako s náklady spojený odpadní produkt péče o biotopy. Pro úspěch v dosažení profesionálních cílů ochrany přírody je rozhodující financování prostřednictvím státních dotací. Udržení druhové rozmanitosti, dodržování četných nařízení pro chráněná území nebo pro plošné přírodní památky a současně naplňování evropských cílů ochrany přírody na územích Natura 2000 nejsou myslitelná bez veřejných peněžních prostředků. Současně však ekonomické a technické pozadí péče o krajinu podléhá četným změnám. Proto je nutné posoudit možnosti ekonomické valorizace ochrany přírody, například energetickým využíváním materiálu vzniklého během péče o krajinu. Diskuse o energetickém zhodnocení biomasy, vedené v posledních letech, mezitím vzbudily naději na spolufinancování péče o krajinu. Dorůstající suroviny z polí a intenzivní zeleně se v posledních letech zabydlely ve výrobě proudu a tepla. Vyhlídky na cenový vývoj fosilních surovin ženou tento vývoj dále. Avšak pěstování energetických plodin naráží také na kritiku. V rostoucí míře se ukazují zátěže agrárních ekosystémů a kulturní krajiny, ale také plošná konkurence v samotném zemědělství. Negativní dopady na přírodu a krajinný ráz vyvolávají ve veřejnosti problémy s přijetím takového řešení a zpochybňují jeho ekologickou užitečnost v budoucnosti (například konvenčních zařízení na bioplyn s výlučným využíváním pěstované biomasy) a živí požadavky na minimální ekologické standardy na ochranu biotického i abiotického prostředí při pěstování dorůstajících surovin. Produkce pěstěné biomasy pro energetické využívání je spojena se značnými konflikty1: Ztráta biotopů a ekologických funkcí přírodního prostředí v důsledku intenzifikace a orby zelených ploch Riziko pěstování geneticky změněných rostlin Ztráta ploch ležících ladem v důsledku osázení energetickými rostlinami Posílení invazivních druhů v důsledku osázení energetickými rostlinami Narušení rázu krajiny vysoce rostoucími energetickými rostlinami na polích a zelených plochách (například kukuřice, energetické lesy, plantáže s rychle rostoucími rostlinami)
1
Peters, W. (2010): Flächeneffektive Bioenergienutzung aus Naturschutzsicht. Bewertungen und Empfehlungen zum Schutz von biologischer Vielfalt und Klima.- F+E-Vorhaben im Auftrag des Bundesamtes für Naturschutz. FKZ 3508830300. Endbericht.
11
Narušení vodního hospodářství v krajině v důsledku pěstování energetických rostlin s vysokou potřebou vláhy Ztráta agrobiodiverzity v důsledku zúžení obměny rostlin při pěstování energetických rostlin Narušení biodiverzity v důsledku velkoplošné koncentrace na energeticky nejvýnosnější druhy (monokultury) Narušení přirozené výkonnosti přírodního prostředí v důsledku znečištění a zátěže vod, půdy a ovzduší v rámci pěstování energetických rostlin Díky tomu se otázka rozšíření spektra energeticky používané biomasy, například té, která vznikla při péči o krajinu, setkává s rostoucím zájmem. Vždyť ta nevyvolává ani konkurenci uvnitř zemědělství, ani konflikty s cíli ochrany přírody, pokud jsou dodrženy odpovídající standardy. Další plus: zbytkové látky vzniklé při péči o krajinu mají proti konvenčně pěstovaným energetickým rostlinám příznivější bilanci skleníkových plynů. Pokud by se podařilo energeticky smysluplně a efektivně zhodnocovat materiál vzniklý při péči o krajinu, bylo by to z ekologického a ekonomického pohledu účelnější, než sázet na další rostoucí využívání pěstované biomasy. Při energetickém zhodnocení materiálu vzniklého při péči o krajinu je cílem poskytnout energetice materiál, který vznikne tak jako tak, a nezvyšovat tlak na ochranářsky významné plochy. Synergie a kooperace mezi zemědělstvím a ochranou přírody jsou přitom výslovně žádány2. Následující otázky proto nejsou neoprávněné: Mohlo by energetické zhodnocení bylinných porostů při péči o krajinu být podnikatelsky přínosné pro zachování našich chráněných biotopů a pro ekologické hospodaření na zemědělských plochách? Bylo by myslitelné snížit tak jednoho dne významně závislost na státních dotacích? Může se podařit, že se získají příjmy z bioenergie namísto plateb za kompostování? Mohla by ekonomická valorizace materiálu z péče o krajinu vést k větší akceptaci ochrany přírody a spolufinancovat péči o krajinu (vícenásobný užitek z ochrany přírody)? Jaká podoba energetického použití se nejlépe hodí pro danou biomasu (spalování, kvašení, jiné…)? Pod pojmem „materiál vzniklý při péči o krajinu“ rozumíme v souvislosti s energetickým zhodnocením a zachováním „Bonusu za materiál vzniklý při péči o krajinu“ (zákon o obnovitelných energiích = EEG 2009) takové rostliny a části rostlin, které „napadají, zbývají“ v rámci péče o krajinu. Zákonem chráněné biotopy, zvláště chráněné části přírody a krajiny, plochy smluvní ochrany přírody nebo plochy z programů agrárního prostředí a srovnatelných programů jsou zde přitom explicitně zahrnuty3. Pěstovaná biomasa jako například kukuřice, řepka nebo obilí se zásadně za materiál vzniklý při péči o krajinu nepovažuje. Bonus za péči o krajinu podle EEG 2009 předpokládá náhradu za materiál vzniklý při péči o krajinu při jeho zhodnocení v bioplynové stanici ve výši 7 centů za kilowatthodinu jako tzv. bonus za elektřinu z dorůstajících surovin, k tomu další 2 centy za kWh, pokud více než 50% biomasy pochází z péče o krajinu. Dotazováním ve firmách se zjistilo, že význam bonusu považují za velmi nízký, mnohem nižší než bonus na podporu bioplynových stanic a bonus za elektřinu z dorůstajících surovin. Energetické zhodnocování materiálu vzniklého při péči o krajinu se za 2
Stegner, J. (2010): Rahmenkonzept zur energetischen Verwertung von Biomasse aus der Landschaftspflege im Freistaat Sachsen - 1. Zwischenbericht, Sächsisches Staatsministerium für Umwelt und Landwirtschaft, Dresden. 3
Thrän D. und J. Ponitka (2009): Wie verändert die Energieversorgung der Zukunft die Landnutzung?- 4. Dresdner Landschaftskolloquium, Dresden, 6.11.2009
12
těchto podmínek nevyplácí. Dodavatel již získává hodně, pokud od něho výkup odebere biomasu zdarma. Potenciál biomasy získané při péči o krajinu se v Sasku vyčísluje v množství mezi 160.000 a 310.000 tunami ročně (stébelnatá a bylinná biomasa) a cca 180.000 tun dřevnaté biomasy ročně, což při výhřevnosti 4 MWh/t celkově odpovídá cca 1,5 až 2 miliony MWh ročně4. Pro spalování dřeva mezitím existují moderní kotle a praktické příklady, na druhé straně energetické využití stébelnaté a bylinné biomasy je naproti tomu v praxi vidět jen zřídka. Provozovatelé bioplynových stanic budou jen sotva odebírat biomasu z ochranářsky cenných stanovišť, protože krátce posekaná tráva z komunální péče o zeleň je snáze dostupná. Nižší a kolísavé výnosy metanu – ve srovnání s klasickými energetickými plodinami – snižují příjmy z výroby energie. Sezónní, decentralizovaná a často jen malá množství materiálu ztěžují jeho odvoz a logistiku – s následkem vyšších nákladů na pořízení substrátu. Individuální náklady na plánování, nehomogenní kvalita a zvýšené požadavky na technologii dále zatěžují výdajovou stránku. Spalování sena je technicky obtížné a zpochybňované kvůli zátěži jemným prachem. Vlastnosti materiálu (vysoký obsah suché hmoty – lignin) vyžadují při zkvašování vysoké náklady na otevření materiálu a vysoké nároky na technologii (Batchhydrolýza). Vše dodatečně ztěžuje nečistota materiálu. Hlavními otázkami jsou také: kdo je schopen se smluvně zavázat jako dodavatel materiálu z péče o krajinu na dobu 15-20 let, která je žádoucí z ekonomického hlediska, tak jak to vyžadují provozovatelé bioplynových stanic? Existuje vůbec v ekonomicky únosném okruhu 15 km anebo ještě lépe 10 km dopravní vzdálenosti dostatečný potenciál biomasy? Jako problémy a výzvy budoucího energetického využívání biomasy vzniklé při péči o krajinu lze shrnout následující body5: Decentralizace, rozdrobenost a malé množství materiálu (vysoké dopravní náklady, energetická bilance při transportu na více než 10 km) Vysoké náklady na záchranu (například na příkrých nebo vlhkých stanovištích s hraničními výnosy) Vlastnosti materiálu (vysoký obsah suché hmoty substrátů obsahujících lignin vyžaduje speciální postupy – Batch-hydrolýza) Zvýšené náklady na kontrolu, technologická rizika, kolísání výnosů (nehomogenní zákvas, nečistoty, proměnlivá kvalita)
4
Peters, W. (2010): Flächeneffektive Bioenergienutzung aus Naturschutzsicht. Bewertungen und Empfehlungen zum Schutz von biologischer Vielfalt und Klima.- F+E-Vorhaben im Auftrag des Bundesamtes für Naturschutz. FKZ 3508830300. Endbericht. 5
Stegner, J. (2010): Rahmenkonzept zur energetischen Verwertung von Biomasse aus der Landschaftspflege im Freistaat Sachsen - 1. Zwischenbericht, Sächsisches Staatsministerium für Umwelt und Landwirtschaft, Dresden. & Prantl, T. (2011): Anforderungen und Lösungswege für die Landschaftspflege im oberen Erzgebirge.- Workshop „Nachhaltige Nutzung und Pflege der Kulturlandschaft Erzgebirge“, Boží Dar, 2.-3.5.2011, Download unter: http://www2.ioer.de/natura/uploads/media/WS_II.1_Prantl_Landschaftspflege.pdf
13
Hospodárnost (vysoké náklady na přípravu, zvýšené technické nároky, menší energetický obsah, horší dostupnost, kolísání výnosů) Bonus za péči o krajinu nemůže konkurovat bonusům za elektřinu z dorůstajících surovin a na podporu bioplynových stanic Rizika při plánování kvůli závislosti materiálu z péče o krajinu na dotačních prostředcích Z prostředků na pokrytí bioplynových stanic není v současnosti možné uhradit odebírání materiálu z péče o krajinu Nutné je dodatečné finanční vyrovnání za nízkou energetickou hustotu a zvýšené technické nároky (například dotace na louky a pastviny – opatření G1 a G3a) Probíhající aktivity Aktivity směřující k energetickému zhodnocení biomasy z materiálu vzniklého při péči o krajinu mají v současnosti v Krušných horách jen velmi malý rozsah. Přesto jeden z regionálních poskytovatelů elektřiny analyzoval zdejší situaci, zjistil potenciál biomasy a prozkoumal technologické, logistické a ekonomické parametry až na úroveň zajištění trvalé kooperace a právních norem. Průzkum provedený firmou Stadtwerke Annaberg-Buchholz ukázal, že v okruhu 15 km vznikne asi 13.000 tun materiálu z péče o krajinu. Při rozdrobovaní materiálu vyvstávají vysoké náklady. Vzhledem k tomu, že materiál ne nízkokalorický, je ho zapotřebí velké množství. Správa silnic raději příkopy mulčuje, mají na to i přizpůsobenou techniku. Při odběru od soukromých osob existuje nebezpečí znečištění materiálu. Stávající bioplynové stanice materiál z péče o krajinu neodebírají, protože ponorné míchače nemohou zužitkovat materiál s dlouhými vlákny. Dalšími limitujícími faktory jsou: i při 51procentním materiálu z péče o krajinu jsou nutné příměsi kukuřice a travní siláže. V horním Krušnohoří to není realizovatelné. Plánování malé bioplynové stanice stojí stejně jako v případě velké stanice. Malá stanice s výkonem 250 kW potřebuje materiál z okruhu 10 km. Dopravní náklady dále zvyšují rostoucí ceny benzinu. Bonus za péči o krajinu tak není konkurenceschopný s dalšími bonusy (pro zemědělství). Dodatečné finanční podněty jsou nutné, rovněž tak jistota plánu. Z těchto důvodů nepřichází energetické zužitkování chráněných ploch v úvahu. Možné strategie a opatření Využívání materiálu vzniklého při péči o krajinu vyžaduje vhodné ekonomické a technologické rámcové podmínky a ochotu a schopnost aktérů nalézat vhodná řešení. Zvláště energetické využívání materiálu z péče o krajinu vyžaduje malé regionální koloběhy. Musí se též zamezit tomu, aby se do péče o zeleň v souladu s ochranou přírody nevloudily prvky jako požadování dřívějších termínů seče, kvůli získání mladšího materiálu pro bioplynové stanice. Mnohé praktické příklady z Německa sice ukazují na zcela úspěšná řešení. Prefabrikovaná řešení nebo „importovatelné“ patenty z jiných regionů ale nejsou k dispozici. Experti jsou zajedno v tom, že dobrá řešení nelze jednoduše přenést z jednoho regionu do druhého. Nutné jsou individuální systémy „ušité na míru“, nastavené podle lokální situace. K tomu však musí existovat větší podněty, jako lepší úhrady za ekologicky žádoucí substráty (materiál z péče o krajinu) a také zřetelné změny ve struktuře náhrad (například bonus za ochranu přírody za dodatečné ekologické výkony) při vyloučení orby na zelených plochách. Od roku 2012 má být v novele EEG bonus za energii z dorůstajících rostlin nahrazen 14
úhradou za vsádkové látky, která by mohla být pro použití materiálu z péče o krajinu lukrativnější. Bylo by vhodné prozkoumat, zda by se nalezly smysluplné možnosti řešení ve spolupráci s českou stranou (jiné ekonomické rámcové podmínky, větší výnos biomasy) a tím i příznivější ekonomické efekty. A nakonec zbývá konstatovat, že otázka (energetického) využití materiálu z péče o krajinu silně závisí na nadregionálních rámcových podmínkách a že v současnosti existuje pro smysluplná lokální řešení jen velmi malý prostor.
15
2.4 Využívání větrné energie Situace Podpora obnovitelných energií v Německu a v ČR vede k další výstavbě větrných elektráren (dále VE). Provozovatelé VE vnímají středně vysoká pohoří jako jsou Krušné hory jako velmi atraktivní lokalitu. Zatímco v Sasku vznikly první VE již v 90. letech, nastal jejich boom v ČR po roce 2003. VE ovlivňují krajinu mnoha způsoby. Zvláště velké VE způsobují v bezprostředním okolí akustickou zátěž. Dopady na ráz krajiny, který má podstatný význam pro šetrný turismus jako důležitý hospodářský faktor v Krušných horách, je nutno kriticky zvážit. Mnoho kritických hlasů (turisté i domácí) se zdvihá proti „zachřestování" krajiny“. Turisté si podle informací z obecních úřadů stěžují na VE postavené na svahu proti Lázním Oberwiesenthal. Vzhledem k tomu, že ve strukturálně chudém regionu Krušných hor – a tedy také v oblasti Oberwiesenthalu – patří turismus k hlavním hospodářským pilířům a představuje významný zdroj příjmů, nezůstane znehodnocení atraktivní krajiny bez následků pro regionální ekonomiku. Při plánování stanovišť pro VE se musí brát ohled na ty, kteří hledají oddych a jejichž hlavním motivem ponejvíce bývá „nedotčená (ve smyslu nezastavěná) příroda. VE mohou také být příčinou rušení zvěře (ptačí druhy, netopýři). Existují již rozsáhlé literární studie a přehledy o vlivu VE na ptactvo a netopýry (v Německu a Sasku). VE skrývají rizika pro tažné ptáky: pokud letí nízko v mlze, mohou se jen stěží vyhnout listům rotorů, které se před nimi vynoří z mlhy. Tetřívci jsou rušeni během toku. Tak například od postavení VE u Nového Města (na české straně východních Krušných hor) zmizelo 12 párů tetřívka. Avšak i nadále zůstávají značné mezery v našem poznání, například o druhově specifickém chování a reakcích na vliv počasí a krajiny (mlha, les, volná krajina, reliéf) a na jednotlivé rušivé vlivy jako pohyb rotoru, hluk, vrhání stínu, denní a noční světelné označení. Neexistují dlouhodobé analýzy vlivu VE6. V ČR byla zpracována studie budoucího využívání VE, pak projednána na krajských úřadech a předložena městům a obcím k rozhodování (počty, přesná stanoviště, technické parametry VE). V současnosti je na české straně Krušných hor v provozu cca 50 VE 200MW, v roce 2003 jen 10 MW), dalších 294 je v přípravě / v plánování, z nichž 124 zařízení má pozitivní EIA. Největší koncentrace VE je ve středním Krušnohoří (okres Chomutov). Velké množství existujících a plánovaných VE, zvláště v několika zvlášť citlivých lokalitách (Fojtovice, Moldava), vytváří - i přeshraniční - konflikty (ráz krajiny!). Co se týče přeshraničního působení, plánuje se jeho přezkoumání českým ministerstvem životního prostředí. Plánovaný počet 600 VE v českém Krušnohoří zřejmě nebude dosažen, protože se zhoršily podmínky pro investory. Přesto jsou Krušné hory i nadále pod velkým tlakem, větším než v jiných českých horách, protože mají nižší stupeň ochrany (ve srovnání se Šumavou, Krkonošemi). Některé obce v nich vidí i ekonomické výhody jako například příjmy z daní pro obec anebo příjmy z pronájmu plochy pro zemědělce. V aktuálních saských regionálních plánech nejsou na krušnohorském hřebeni povoleny žádné nové VE. V Sasku se mezitím využívání větrné energie nerozšiřuje jen výstavbou „větrných parků“, ale ve větší míře pomocí tzv. repowering, čili obměnou starých malých zařízení za velké. Tyto změny se také projeví na rázu krajiny a budou mít vliv na ptactvo a netopýry a je nutné je v budoucnu ve větší míře analyzovat. Pozitivní je, že se již demontují VE postavené relativně brzy ne nevhodných konfliktních místech a že celkový počet VE 6
Steinborn, H. und M. Reichenbach (2011): Kiebitz und Windkraftanlagen. Ergebnisse aus einer siebenjährigen Studie im südlichen Ostfriesland. Naturschutz und Landschaftsplanung 43 (9), 261-270
16
klesá ve prospěch výkonnějších zařízení. Tak v oblasti „Horní Labe/Východní Krušné hory“ podle plánů, které jsou t.č. k dispozici, dlouhodobě zůstane jen několik větrných parků, v hřebenových polohách se to týká jen stanoviště Breitenau, ostatní se nacházejí v nižších polohách. Probíhající aktivity V Německu je množství pokynů a vědecky zpracovaných a pro plánování relevantních doporučení pro VE, například: ekologická kriteria odstupu VE od míst s výskytem zvěře, návody pro zohlednění netopýrů a ptactva při projektech VE. Zvlášť významné je určení regionálních plánovacích vylučovacích kriterií pro VE. S pomocí plánovacích zákonů (regionální a územní plánování, směrné stavební plánování) se mají VE koncentrovat v lokalitách šetrných ke krajině a s dostatkem větru, aby se jinde zachovala nezastavěná území. Nutné je zachovat odstup od osídlených území i od chráněných území7. V Sasku je využívání větrné energie silně řízeno prostřednictvím regionálního plánování. V něm je formulována řada vylučovacích kriterií8: A1 území, kde má přednost příroda a krajina A2 národní park Saské Švýcarsko a chráněná území A3 území obecného významu (EVL) a evropské ptačí oblasti, stejně jako regionálně významné oblasti avifauny a habitaty druhů citlivých na rušení A4 vodstvo a přirozené nivy a břehy a záplavová území A5 přírodní památky a zvlášť chráněné biotopy A6 vyvýšeniny, hřebeny a svahy vytvářející ráz krajiny A7 území s vynikajícími výhledy z / na exponovanou historickou kulturní památku A8 okraje typického historického osídlení A9 Les (od 5ha) včetně dodržení zpravidla dvousetmetrové nárazníkové zóny okolo lesa A10 plochy odstupu od sídel: 1200 m od lázeňských a nemocničních úseků, pečovatelských ústavů a obytných území, 750 m k souvislé obytné zástavbě, 300 m k jednotlivé zástavbě A11 vodárenská ochranná území a ochranná území léčivých pramenů (zóny 1 a 2) 7
Regionalplan Oberes Elbtal/Osterzgebirge, Stand 09/2010, Download unter: http://www.rpvelbtalosterz.de/index.php?id=regionalplan-veroeffentlichung und insbesondere Teilfortschreibung Windenergienutzung, Download unter: http://www.rpv-elbtalosterz.de/index.php?id=teil-windenergie
17
A12 dobývací prostory surovin A13 území s omezením překážek u letišť A14 odstup od zařízení technické infrastruktury A15 zachování odstupu mezi stanovenými přednostními územími pro využívání větrné energie Zájem o spoluúčast angažované veřejnosti na územním plánování VE se manifestuje účastí nositelů veřejného zájmu na schvalovacím řízení a aktivitou občanských iniciativ (zvláště na německé straně). Proti plánovanému parku VE na Moldavě, který by zasáhl nejcitlivější úsek tamější ptačí oblasti (SPA) a tím také jednu z nejvýznamnějších populací tetřívka (s jedním z největších tokanišť na české straně Krušných hor), se angažuje občanská iniciativa „Gegenwind“ (Protivítr, Proti větru). Protest občanské iniciativy směřuje proti výstavbě VE na územích chráněných podle zákona o ochraně přírody, nikoliv proti využívání větru a slunce všeobecně. Tento „větrný park“ by měl i negativní dopad jako „vzor“: představoval by precedent ohledně zjednodušeného schvalovacího řízení pro VE na krušnohorském hřebeni. V rámci projektu Zelená síť Krušné hory vypracovala UJEP jako partner projektu studii (a předložila k dispozici úřadům), která se zabývá podstatnými aspekty využívání větrné energie, jejími výhodami a nevýhodami a dopady na přírodu, ráz krajiny, turismus a ekonomiku. Možné strategie a opatření Důsledky nejnovějších závěrů německé spolkové vlády, týkajících se energetické politiky a výraznějšího využívání obnovitelných zdrojů, zatím nejsou ve svých detailech zcela jasné. Naléhavé je, aby se vedle výroby energie a ochrany klimatu nezanedbaly také další politické cíle, jako ochrana biodiverzity. Plochy, ekologicky citlivé nebo významné z hlediska ochrany přírody (například území Natury 2000) a území cenná z krajinně estetického hlediska, nesmí být narušována pěstováním energetických plodin, zužitkováváním materiálu vzniklého při péči o krajinu nebo jinými podobami obnovitelných energií jako vodní elektrárny, VE a fotovoltaické elektrárny. Specifika přírody v Krušných horách vyžadují, aby se nanejvýš obezřetně dbalo na faktor stanoviště s cílem minimalizovat negativní vlivy a konflikty. K tomu se musí plně využít dostupné legislativní nástroje místních a regionálních úřadů. Nutné je také brát ohled na původní ráz krajiny jako základ udržitelného šetrného turismu. V konfliktech užívání by měla mít přednost ochrana přírody, zvláště v případě cenných krajinných partií jako jsou horské louky, rašeliniště, habitaty ohrožených druhů (tetřívek). Zkušenosti shromážděné regionálním plánováním v Sasku při rozhodování o stanovištích VE jsou zajímavé pro využití v ČR. Výměna informací na téma větrná energie mezi Saskem a ČR je nutná a měla by se rozšířit. Dalšími nutnými opatřeními jsou například9: Vedle vhodné volby stanoviště pro VE se zřetelem na ptactvo a netopýry by se stanoviště potenciálních obětí kolizí utvářet pokud možno neatraktivně, takže by se uvnitř větrného
9
Deutscher Rat für Landespflege (2006): Die Auswirkungen erneuerbarer Energien auf Natur und Landschaft. Heft 79.
18
parku mělo upustit od výsadby dřevina jako kompenzace, protože v průběhu 20-30 let životnosti VE by dorostly do atraktivní orientační podoby pro netopýry Určitá stavební opatření (např. zamezení příhradových stožárů, noční osvětlení) a vhodné uspořádání VE (paralelně k hlavnímu směru tahu ptáků a stěhovavých netopýrů) mohou pomoci k minimalizaci negativních vlivů Stav poznání ohledně vlivu VE zvlášť na tažné ptáky a stěhovavé netopýry se musí zlepšovat a využit v plánovacích směrnicích Hodnocení vlivu na ŽP (EIA) je nutno provádět přeshraničně, za účasti příslušných ministerstev z Prahy a Berlína. Lokální odpovědní činitelé by měli být spojeni „horkou linkou“ včas a ne když příprava nových VE již značně pokročila. Ohledně tématu větrná energie je nutná i stálá výměna zkušeností mezi Saskem a ČR. Pomocí by bylo i sladění plánování v Německu a ČR.
19
2.5 Přeshraniční ochrana tetřívka Situace Na příkladu (přeshraniční) ochrany habitatů se ukazuje význam evropské sítě chráněných území Natura 2000. Zvláště polní a kurovití ptáci, typické prvky krušnohorské přírody, jsou postiženi masivním snižováním stavu v důsledku konkurenčních požadavků na využívání krajiny (zemědělství a lesnictví, turismus). Jeřábek, tetřev hlušec a koroptev jsou téměř úplně vyhubeni, tetřívek se alespoň na saské straně ještě v malém množství vyskytuje. Tetřívek reprezentuje na jedné straně velkoplošná nedotčeně působící přírodní prostranství, sídlí ale také (v Krušných horách) – spolu s mnoha dalšími specializovanými a ohroženými druhy – stanoviště vytvořená člověkem, jako vřesoviště, horské louky a holiny. Tetřívek v Německu téměř úplně vymizel. V Krušných horách je (ještě) největší populace tetřívka ve střední Evropě mimo Alpy. Jedná se zde pravděpodobně o jedinou středohorskou populaci schopnou přežít. Na české straně bylo v roce 2011 registrováno 188 kohoutů. Na saské straně Krušnohoří existují čtyři dílčí populace: Fürstenau 10-12, Kahlberg-Lugstein 12-15, Deutscheinsiedel 2, Satzung 15-18; tzn. celkem 40-50 jedinců (= cca 20% celkové populace v Krušných horách). Od poloviny devadesátých let se tento druh zredukoval o 75%. Před odlesněním v důsledku emisí v sedmdesátých a osmdesátých letech byly stavy tetřívků podobně nízké jako dnes. Škody způsobené emisemi vyvolaly přechodný růst jeho populace. Přesto lze po dobu několika let na obou stranách hranice zaznamenat pokles stavů. Jako hlavní příčiny se na německé straně projevují především intenzivní hospodaření a rušení turisty a rekreanty, na české straně je to rozsáhlé zalesňování. Aktuálními ohrožujícími faktory jsou: změny biotopů / zhoršování habitatů, změna klimatu, izolace populací, rušení zimním i letním turismem, ilegální lov, výstavba infrastruktury (mj. silnice, rekreační zařízení), větrné elektrárny (rušení, migrační bariéry, znehodnocování biotopů, přímé usmrcování), změněné rámcové podmínky pro lov (do r. 1989 intenzivní systém prémií za šelmy, nyní se nesmí chytat do pastí, na hřebeny se dostala černá zvěř), obnova lesů (zarůstání emisních holin, saská správa lesů sází i nadále na dominanci smrku ve vrcholových polohách, avšak smrk pichlavý, pěstovaný dříve jako druh odolný k emisím, nyní ustupuje kvůli napadení plísněmi, a tím – stejně jako díky polomům a kůrovci – znovu a znovu vznikají otevřená prostranství. Přednostní cíl saské strategie obnovy lesa ve vyšších a hřebenových polohách Krušných hor - obnova produktivních smrkových horských lesů – není dostatečně zaměřena na ochranu tetřívka. Revitalizace vrchovišť, které dává přednost lesní správa (Sachsenforst), vyžaduje značný čas a nestačí jako jediné opatření. O to víc je nutné vytvořit byť jen v přiměřeném rozsahu vhodné sekundární biotopy (předlesní stádia, volné plochy, extenzivně využívané zelené plochy), a to nejlépe ve vymezených ptačích oblastech (SPA). Pro ochranu tohoto ptačího druhu jsou pádnými argumenty nejen jeho vzácnost, ale také krása a fascinace. Ústřední otázka zní: stačí na to evropská síť chráněných území Natura 2000? Mnoho druhů polního ptactva ohrožených úbytkem (jako koroptev) nejsou ohroženými druhy podle směrnice na ochranu ptactva a neprofitují z území EVL. Omezení hospodaření na územích Natura 2000 a v lesích, která lze v současnosti prosadit, nejsou uspokojivá, a tak chráněná území zůstávají „bezzubými tygry“. Výše dotačních prostředků z agrárních programů nebo jinak zaměřených podpůrných programů (jako např. zachování přírodního dědictví) nepokryje nevyrovná potřebné 20
náklady nebo omezení hospodaření. Současně jsou nepřiměřeně vysoké náklady na úřední zpracování v relaci k prémiím, mnoho firem se této cestě vyhýbá. Jako neuspokojivé se ukazuje monitorování, které je podstatné pro dodržování zákazu zhoršování stavu. Probíhající aktivity Na české straně Krušných hor probíhá od roku 2000 monitoring prostřednictvím dálkového měření (AOPK ČR, Ametyst a další organizace ochrany přírody, Česká zemědělská univerzita, Česká společnost ornitologická). Proběhla také plošná katalogizace Krušnohoří a jeho významu pro tetřívka10. Byly vymezeny (ohledně větrných elektráren) tři zóny: A) absolutní vyloučení (například vrchoviště u Božího Daru), B) ke zvážení, nutný roční monitoring, C) bez problému pro VE Saské státní ministerstvo životního prostředí a zemědělství zavedlo v roce 2008 okamžitý program: Vytvoření řídící skupiny na ministerstvu se zástupci ochrany přírody a lesnictví, Sachsenforst, myslivci, vlastníci pozemků, komunální politici Vytvoření čtyř regionálních pracovních skupin Okamžitá opatření (většinou ve státních lesích): mozaikové a plošné průklesty a mýtiny, sejmutí travních porostů, extenzivní využívání luk, výřez křoví na rašeliništích, oplocení porostů borůvčí (Vaccinium spec.), výsev vřesu, uzávěry cest, znovuzavodnění rašelinišť Z dlouhodobějšího pohledu se předpokládají další, tzv. „střednědobá opatření V prosinci 2010 se v Bad Schandau tato opatření odsouhlasila mezi zeměmi, druhá porada proběhla na pracovní úrovni v červnu 2011 v Bärenfelsu, účastnili se jí zástupci ochrany přírody a lesních správ z obou stran hranice. Nyní se zorganizují dvě pracovní skupiny přímo v místě, aby do konce roku 2011 zhotovily společnou pracovní mapu pro zdokumentování přeshraničních nalezišť a pro zobrazení opatření vedoucích ke zlepšení biotopů (členěno podle položky „plánováno“ a „provedeno“). Na tomto základě se má rozhodnout jak se na těchto územích bude dále postupovat., aby pracovní skupiny mohly prodiskutovat a na místě zavést konkrétní prováděcí opatření. Na konci r. 2011 bude opět sezváno „velké kolo“ do Bad Schandau. Možné strategie a opatření Cílem ochrany tetřívka v Sasku je trvalé zachování jeho prostřednictvím zachování a obnovy jeho biotopů.
životaschopné populace
Nejdůležitějším úkolem přitom je zachování a rozvoj vhodných biotopů. To znamená: uvolnit zarostlá vřesoviště a mýtiny, znovu zavodnit rašeliniště (na české straně například Černý rybník, Černá louka, Božídarské rašeliniště, Cínovecký hřeben, Velké tetřeví tokaniště, Novodomské rašeliniště) a extenzivně využívat horské louky. Ústřední význam mají ale také odpovídající lesnické zásahy, například výsadba listnatých stromů vhodných pro daná stanoviště, podpora pionýrských stádií a světlých lesů nebo zachování velkých pasek. Nikoliv v poslední řadě musejí být regulováni predátoři (šelmy, černá zvěř) a zavedena vhodná opatření na regulaci návštěvnosti, která by poskytla dostačující ochranu před rušením. Nutná 10
Bejček, V. (2007): Kategorizace území Krušných hor z hlediska jeho významnosti ve vztahu k výskytu tetrívka obecného, studie pro MŽP
21
je úzká a přeshraniční kooperace všech uživatelů půdy, sdružení na ochranu přírody a příslušných úřadů. Tetřívek je špičkovým druhem ochrany přírody v Krušných horách. Tam, kde žije, nacházejí i další vzácné a ohrožené druhy dobré životní podmínky, tetřívek za sebou „táhne na laně“mnohé další druhy. Je symbolem Krušných hor a reprezentantem harmonické, typicky krušnohorské kulturní krajiny s její mozaikou charakteristických podob využívání půdy a biotopů. Tato plošná podoba je zajímavá i pro identitu obyvatel Krušnohoří a pro turismus. V jiných regionech Německa , konkrétně v pohoří Rhön, se do ochrany tetřívka investovaly miliony, ale s mizivým úspěchem. V Krušných horách jsou úspěchy možné a to s daleko menšími prostředky. Z toho vyplývá velká odpovědnost. Strategie / opatření Podpora / zajištění extenzivního přirozeného hospodaření, zachování / znovuvytvoření vhodných biotopů Možné pracovní kroky / témata projektu: Otevřená diskuse o konfliktech užívání mezi různými zájmovými skupinami (ochrana přírody, zemědělství, lesnictví, turismus) a konstruktivní hledání možností řešení Priorita ochrany druhů a habitatů v citlivých obdobích (hnízdění, tokání) a pro prostorově omezená území; vy\tvoření odpovídajících právních instrumentů Lepší informovanost o zvláštnostech Natury 2000 a posílení vědomí odpovědnosti uživatelů půdy za zachování biologické rozmanitosti Práce s veřejností se záměrem vytvořit a dlouhodobě zajistit širokou podporu pro opatření ochrany přírody jako revitalizace rašelinišť, druhově správná obměna lesů a řízení návštěvnosti Zajištění extenzivního, šetrného zemědělství prostřednictvím bohatších a pružně dostupných dotačních programů Přístupy k ochraně polního ptactva jako je saský projekt na ochranu druhů hnízdících na zemi – skřivan polní, koroptev, čejka – rozšířit na další druhy ohrožené snižováním stavu a (co nejdříve) plošně realizovat
22
2.6 Turismus šetrný k životnímu prostředí Situace Kombinace kulturních a přírodních zážitků se těší rostoucí oblíbenosti a to nejenom v domácím turistickém ruchu. K přednostním aktivitám návštěvníků, kteří sem přijíždějí na dovolenou, patří vycházky do přírody (75%) a návštěvy pozoruhodností (80%)11. I do Krušných hor přijíždějí hosté, kteří vedle hornické historie a řemeslné tradice hledají také především zážitky z přírody. Nedotčená a atraktivní příroda představuje ústřední prvek nabídky a tím důležitou veličinu pro odvětví turistiky. Současně je ohrožena, když například do citlivých oblastí dorazí příliš mnoho turistů a krajina je tak využívána nad rámec svých limitů. Smysl má proto ohleduplné a k životnímu prostředí šetrné zaměření turistických a volnočasových aktivit, a to nejen z ekologických ale také z ekonomických důvodů. Silnými stránkami Krušných hor pro šetrný turismus jsou zvláště: Přirozená krajina a cenná přírodní výbava Výskyt četných atraktivních chráněných území, Dobré předpoklady pro šetrné způsoby trávení volného času jako chůze, cyklistika, jezdectví, běh na lyžích, putování na sněžnicích aj. Relativně dobrá dostupnost veřejnými dopravními prostředky Tak například v lázních Oberwiesenthal, který má 2350 obyvatel, je k dispozici 4000 lůžek pro hosty, ročně se zde zaznamenává 130.000 noclehů12. V posledních letech bylo v regionu vytvořeno osm nových okružních tras (s celkovou délkou 100 km) a další turistická infrastruktura (informační tabule, Kneipova „šlapačka“, odpočívadla). Za zmínku zvláště stojí jednotné trojjazyčné označení (D, CZ, EN) důležitých pozoruhodností. Tří- až osmiprocentní roční nárůst v ubytovacích zařízeních je podle slov oberwiesenthalského starosty Mirko Ernsta také zásluhou sdružení na ochranu přírody12. Právě jejich iniciativa vytvořila předpoklady pro zdravou přírodu a druhovou rozmanitost. Bez ochrany přírody a péče o krajinu by turistické oblasti ztrácely svou atraktivitu. Propojení turismu a ochrany přírody se odráží mj. i v následující problematice: ze strany ochrany přírody zaznívá příležitostně přání finanční podpory pro péči o krajinu, protože turismus profituje z atraktivní krajiny, aniž by přitom přispíval na její “údržbu”. Protože bezplatný vstup do otevřené krajiny a do lesa za rekreačními účely je v Německu každému občanovi zajištěn zákonem13, vyvolávají snahy o zavedení jakési „daně z přírody“, kterou by platil každý, kdo hledá oddech, masivní odpor. Příklady z jiných regionů, jako Münstertal ve Schwarzwaldu, však ukazují, že daň z přírody se u turistů může setkat s porozuměním, pokud jim bude transparentně sdělen její smysl a účel. Část daně se používá na zachování nedotčené přírody jakožto turistické nabídky. 11
Tourismus Marketing Gesellschaft Sachsen mbH (ohne Jahr): Ergebnisbericht Qualitätsmonitor DeutschlandTourismus für Sachsen 2007/2008, S. 21 12
Ernst, M. (2011): Begrüßungsvortrag Workshop „Nachhaltiger Tourismus und Umweltbildung im Erzgebirge“, Boží Dar, 9.-10.5.2011 13
§ 59 BNatSchG, § 30 SächsNatSchG, § 11 Sächsisches Waldgesetz
23
Studie Leibnitzova institutu ekologického rozvoje rovněž zjistila mezi turisty v regionu Carlsfeld ochotu zaplatit za zachování atraktivní krajiny částku v průměru 2€ za osobu a den. Probíhající aktivity Turistický spolek Erzgebirge provádí cílenou reklamu se zážitky z krušnohorské přírody. Zachování přírody je mezi deseti body turistického spolku „Erzgebirge“ uvedeno na třetím místě. Rostoucí oblíbenost přírodních, udržitelných podob turistiky, které udržují ekologickou zátěž na co možná nejnižší úrovni, nalézá podporu z mnoha stran. Tak existují mnohé iniciativy, které disponují vysokým stupněm známosti. Etablované struktury a značky mohou cíleně přispět k tomu, aby se vytvořil image přírodní turistické destinace Krušné hory. Příkladem je „ofenzíva jakosti“ turistického spolku Deutscher Wanderverband pod názvem „Wanderbares Deutschland“ , kterou realizuje turistický spolek Erzgebirge tím, že se mu podařilo označit hřebenovou cestu jako stezku jakosti. Na české straně je udržitelný turismus v Krušných horách podporován krajským úřadem Ústeckého kraje. Možné strategie a opatření V popředí by měly stár strategie a opatření, které by harmonizovaly turismus a ochranu přírody: Podporovat povědomí o požadavcích ochrany přírody u poskytovatelů turistických služeb; multiplikátory pro ekologickou výchovu Větší využívání „certifikovaných průvodců přírodou a krajinou (ZLN)“ jako průvodců přírodními destinacemi či jako „vyslanců“ regionu; zapojení těchto průvodců do paušálních nabídek nebo v rámci jednodenního turismu; turistický marketing – informační kanceláře / turistické organizace (Turistický spolek Erzgebirge) Vytvářet inovativní a atraktivní turistickou nabídku a uvádět ji ve známost i nadregionálně, např. vývojem a uvedením na trh výrobků „zeleného turismu“ prostřednictvím spolupráce mezi certifikovanými průvodci a regionálními turistickými organizacemi nebo zapojením „otevřených“ ubytovacích zařízení (ubytovny pro mládež, chaty Německého alpského spolku, chaty turistických spolků, ekofarmy/hotely/penziony). Spolupráce s přírodním parkem (např. prohlídky s průvodcem) Vytvářet strategická partnerství s dopravci, také přeshraničně: dohody o spolupráci při paušálních cestách, slevy na jízdném, zjednodušené možnosti prodeje jízdenek, také krátkodobých (například jízdenky pomocí SMS) Strategické zapojení poskytovatelů speciálních zájezdů, např. Forum Anders Reisen, Lohas Guide, Viabono Využívání možností spolupráce mezi turismem a ekologickou výchovou v rámci sítí, například Síť ekologické výchovy Sasko (NUS) nebo Trojnárodní síť ekologické výchovy (TUN) pro vytvoření nových nabídek šetrného turismu. Cíl: generování nových cílových skupin, snížení závislosti ekologické výchovy na dotacích O možnostech finanční spolupráce mezi organizacemi péče o krajinu a turistickými organizacemi je nutno se dále zamýšlet. Například nepatrné zvýšení lázeňské taxy by mohlo financovat část výdajů na péči o krajinu (jako například v Münstertalu). Dalšími iniciativami, které je možné využívat i v Krušných horách jsou: 24
Cíl jízdy: příroda kooperační projekt mezi německými dráhami, německým dopravním klubem a spolky pro ochranu přírody BUND a NABU. Cílem je redukce růstu individuální dopravy a podpora měkkého“ turismu v cílových územích, k nimž mezitím patří 17 německých a po jednom švýcarském a rakouském velkoplošném chráněném území. Kriticky prozkoumat vhodnost krušnohorské infrastruktury, eventuálně navázat kooperaci s regionálními dopravci, aby se nabídka zatraktivnila Další informace na: www.fahrtziel-natur.de Partner národní přírodní krajiny kooperační projekt iniciovaný střechovým svazem evropských národních a přírodních parků a přírodních rezervací EUROPARC. Cílem iniciativy je podporovat přírodní dovolenou v Německu a označovat jednotnou značkou kvality ty partnerské firmy, které se angažují v ochraně přírody v místě působnosti. Značka kvality je spojena se závazkem dodržet jisté standarty kvality a životního prostředí a provádět mezi návštěvníky osvětu o přírodních krásách okolí a o chování v přírodě, které je v souladu se zásadami ochrany přírody Další informace na: www.nationale-naturlandschaften.de Naturathlon: Spolkový úřad ochrany přírody inicioval každoroční akci zvanou „Naturathlon“, která chce prakticky propojit ochranu přírody a sport v přírodě a účinně je prezentovat na veřejnosti. Od roku 2011 se předpokládá decentralizovaná realizace v podobě Naturathlon-campů, k čemuž se nabízejí zvláště velká chráněná území jako přírodní park Erzgebirge/Vogtland, která ručí za kompetence na prahu mezi rekreací, přírodními zážitky, turismem a ochranou přírody. Další informace na: http://www.bfn.de/0103_naturathlon-wiegehtesweiter.html
25
2.7 Přeshraniční kooperace v turismu Situace Turismus je logicky jevem, který přesahuje hranice. Krajské a zemské hranice pro hosty nemají význam a rovněž hranice mezi Saskem a Čechami lze po vstupu ČR do schengenského prostoru poznat jen podle toho, že se změní jazyk. A právě jednotný přírodní prostor Krušných hor slouží jako spojovací prvek mezi Saskem a Čechami. V souladu s tím by se mohly a měly turistická politika a marketing dlouhodobě orientovat na vizi přeshraniční destinace Krušné hory, přičemž středně- až dlouhodobě může následovat silnější orientace na šetrný turismus. Turismus jako předmět podnikání se vyznačuje vysokým konkurenčním tlakem na poskytovatele služeb. Zatímco počty přenocování se v saském Krušnohoří zdvojnásobily, na české straně od roku 1993 silně poklesly /na polovinu). Výzvami pro přeshraniční turismus jsou chybějící společná struktura managementu destinací, rozdílné právní podmínky, jazykové a kulturní bariéry. Přednosti přeshraničního turismu jsou v provázání finančních zdrojů, v synergiích při marketingu, ve výměně zkušeností a poznatků, v systémech infrastruktur (koordinace, vytyčování a značení sítě turistických cest, informační centra), které se orientují nikoli podle politických ale podle geografických hranic, a celkově ve vyšší míře udržitelnosti prostřednictvím společného strategického postupu. Šance spočívají ve vyrovnání hospodářských struktur v česko-německém pohraničí (snížení rozdílů v příjmech, konjunktura na trhu práce a stoupající podíl sektoru služeb v ČR), v malém dopadu demografických změn na obyvatelstvo v ČR a také v tom, že zatím ještě neexistuje odliv kupní síly směrem do ČR. Z turistických statistik lze vyvodit závěr, že marketingové iniciativy na saské straně probíhají úspěšně. Pro vytvoření konkurenceschopné ucelené destinace Krušné hory by však byly nápomocné a smysluplné jednak posílená kooperace (na všech stupních řetězu služeb) a jednak společný marketing německých a českých turistických organizací14. Probíhající aktivity Již se uskutečnilo – anebo se zpracovává - vícero přeshraničních turistických projektů, jako např. projekt „Česko-saský turistický region Krušné hory – NOVÁ KVALITA“, který se rozběhl pod záštitou vedení Ústeckého kraje ve spolupráci s Tourismusverband Erzgebirge. Jsou to důležité mezníky na cestě k česko-saské destinaci. Důležitým krokem pro turismus v českém Krušnohoří bylo založení destinační agentury Krušné hory v Klínech (2010). Je podpořena Ústeckým krajem a má za cíl dělat Krušným horám reklamu jako rekreační oblasti, která má značný ale zčásti jen málo využívaný turistický potenciál. Destinační agentura je strategickým partnerem turistického spolku Erzgebirge14.
14
Lenk, D. (2011): Vortrag „Grenzüberschreitender Tourismus im Erzgebirge – Das Ziel-3-Projekt „BöhmischSächsische Tourismusregion Erzgebirge – NEUE QUALITÄT“, Workshop „Nachhaltiger Tourismus und Umweltbildung im Erzgebirge“, Boží Dar, 9.-10.5.2011, Download unter: http://www2.ioer.de/natura/uploads/media/WS_II.2_Lenk_Grenzueberschreitender_Tourismus.pdf
26
Možné strategie a opatření Pro Krušné hory existují následující ústřední výzvy: vytvoření tržně schopných regionálních turistických svazů pro českou i saskou část Krušných hor (jako rovnocenný partner pro přeshraniční spolupráci) společné vystupování jako jednotný region jak navenek, tak uvnitř podporování dvoj- / vícejazyčnost na obou stranách hranice Strategie / opatření: Rozvoj společné marketingové strategie pro vytvoření silného přeshraničního turistického regionu Možné pracovní kroky / témata projektu: Definice cílových skupin Definice představy odsouhlasení politiky nabídek Reklama pro nabídky sousední země vydávání společných turistických informačních materiálů (seznamy pohostinství, kalendáře akcí atd.) vytvoření dvoj- / vícejazyčných nabídek (servisní personál, turistické trasy, jídelníčky, internetové prezentace, zastřešující organizace, poskytovatelé služeb atd.) Realizace společných marketingových opatření (trhy, prezentace atd.) Společný průzkum trhu Vnitřní marketing: zvýšení jazykových a vlastivědných znalostí na obou stranách hranice, identifikace domácího obyvatelstva se společnými dějinami / autenticita, zvýšení ekologického povědomí Usnadnění platebního styku (€ / koruna) Možní partneři: Turistický spolek Erzgebirge české turistické organizace (destinační agentura Klíny, Klub českých turistů
27
Strategie / opatření: Odsouhlasení politiky nabídek (infrastruktura pro volný čas a dopravní infrastruktura) za účelem optimalizace nabídek pro turisty Možné pracovní kroky / témata projektu: Přeshraniční síť turistických a cyklistických cest, jednotné značení, dvojjazyčné nápisy, dohoda o řízení návštěvnosti v citlivých zónách Dohoda o výstavbě / modernizaci dopravních a volnočasových infrastruktur Společné snahy o ochranu přírody, jako například dohoda o koncepci řízení návštěvnosti, dvojjazyčné informační tabule (ekologická výchova) Možní partneři Regionální plánování turistické svazy obce
28
2.8 Ekologická výchova a řízení návštěvnosti Situace Ekologická výchova a turismus šetrný k přírodě se navzájem podmiňují. Znalost domácí flóry a fauny, jejich zvláštností a ohrožení, poznatky o fungování ekosystémů a láska a úcta k přírodě jsou prospěšné pro ohleduplné chování při pobytu v přírodě, zvláště při návštěvě chráněných území, a také pro porozumění určitým omezením. A naopak se může úroveň ekologické výchovy zvýšit vhodnou nabídkou pro turistiku, vždyť zážitky z přírody jsou zde neodmyslitelné. Anketa, kterou zadal a vyhodnotil partner projektu UJEP, ukázala, že 80% dotázaných obcí se zabývá ekologickou výchovou, zejména cenově výhodnými informačními akcemi. Na mnoha místech je ale nedostatek ekologických organizací. 36% vesnic podporuje ekologickou výchovu finančně. Ekologická výchova probíhá na 88% škol (dotázáno 16 škol). 69% z nich pro to nemá žádné ekologické koordinátory. Více než polovina škol v Krušných horách dělá regionální ekologickou osvětu. Jen 13% má v osnovách samostatný předmět s ekologickým zaměřením. Většina škol rozděluje ekologickou výchovu do jednotlivých vyučovacích předmětů. Nutné je provádět ekologickou výchovu více v přírodě, iniciovat ekologické programy na školách a zavádět nové atraktivní formy práce do ekologické výchovy. V současnosti se ekologické výchovy silněji dotýkají: četné státní programy a atraktivní plány opatření, existence krajské strategie ekologické výchovy, uvědomělé a angažované osobnosti v regionu (např. Antonín Herzán v Lesné), možnosti předvedení dobrých příkladů z jiných krajů a ze Saska, přeshraniční výměna funguje dobře. Slabé stránky jsou v: chybějící zařízení pro ekologickou výchovu, nedostatek kvalifikovaného personálu, nedostatek ekocenter, nedostatek ekologických organizací, nedostatek kvalitativně hodnotných nabídek a ekologických výchovných programů, nedostatek vhodné turistické / zážitkově-pedagogické infrastruktury v krajině (informační tabule, odkazy na pozoruhodnosti). Překážky jsou i v jistém nezájmu státu, jeho úřadů i obyvatelstva, na řešení problému ekologické výchovy. Ta nemá nejvyšší prioritu, daleko ochotněji se například podporuje sport. Rovněž chybějí nutné finanční prostředky. V Sasku vypadá situace následovně: na základě dobré státní podpory se mohou realizovat mimoškolní akce ekologické výchovy. Ze strany státního ministerstva životního prostředí a zemědělství (SMUL) jsou podporovány celosaské akce, jako například „Jarní vycházky“, mnoho akcí realizuje také Saská zemská nadace pro přírodu a životní prostředí (LANU). V Krušných horách je výhodou existence několika velmi aktivních spolků pro ekologickou výchovu a ochranu přírody (např. Zelená liga východní Krušné hory, centrum ochrany přírody ve Schlettau, stanice ochrany přírody v Pobershau, Německo-české centrum přírody, životního prostředí a udržitelnost). Dále mnohé aktivity organizují také spolky péče o krajinu a státní podnik Sachsenforst (exkurze / putování, svátky horských luk atd.) a zajišťují informační materiál (brožury, informační letáčky, informační tabule). V oblasti ekologické výchovy již existují intenzivní kontakty mezi německými a českými spolky. Z nich vzešlo mnoho přeshraničních aktivit, jako příklad uveďme hřebenová setkání stanice ochrany přírody v Pobershau nebo česko-německou ekologicko-výchovnou hru „Sova Ulli“. Probíhající aktivity V oblasti ekologické výchovy a řízení návštěvnosti již existuje mnoho aktivit. Četné přírodovědné prohlídky, publikace (knihy, brožury atd.), naučné stezky a informační tabule 29
přibližují místnímu obyvatelstvu i turistům hodnotu a zvláštnosti krušnohorské přírody a vedou k chování šetrnému k životnímu prostředí.. Na podporu šetrného udržitelného turismu lze přesto vytvořit mnoho dalších synergií mezi oblastmi turismu a ochrany přírody / ekologické výchovy. V rámci projektu „Zelená síť Krušné hory“ se koncipovaly přeshraniční naučné stezky: (1) cyklistická stezka kolem Petrovic (koncem roku 2011 budou dokončeny texty ke stezce a brožura) za podpory starosty Petrovic, (2) Brožura a letáky o Natuře 2000 v Krušných horách. Možné strategie a opatření Existují četné šance a možnosti rozvoje ekologické výchovy: Klesá počet lidí, kteří se stěhují pryč. V jiných českých a saských regionech je mnoho pozitivních příkladů, je zde možnost žádat o prostředky prostřednictvím Cíle 3, k dispozici jsou moderní podklady a poznatky. Síť ekocenter by se v Krušných horách mohla rozšířit, ekologické spolky by se mohly podporovat. Další možnosti jsou ve společných přeshraničních projektech (naučné stezky apod.), ve vzájemném navštěvování vzdělávacích zařízení (mateřské školy), v posilování obrazu Krušných hor jako atraktivního regionu. Strategie / opatření: Využít turistický průmysl jako multiplikátor pro potřeby ochrany přírody Možné pracovní kroky / témata projektu: Vzájemná výměna informací mezi turismem a ochranou přírody, například pravidelná setkání nebo „setkání aktérů u stolu“ Odkaz na chráněná území a citlivé oblasti / období Společná komunikace a profesionální marketing přírodních krás Iniciování společných aktivit a kooperace Společná koncepce řízení návštěvnosti v jádrových zónách hřebenových poloh, například vytvořením atraktivní inovativní nabídky v méně citlivých oblastech (informační centra, dobře značená síť cest s gastronomickými službami, oslovující nabídka ekologické výchovy, atd.) Vytvoření nových zážitků v rámci ekologické výchovy prostřednictvím moderních komunikačních technologií, například smartphonů pro virtuální naučné stezky, hry v terénu (při zohlednění požadavků ochrany přírody v citlivých oblastech), například k tématům: staré stromy / plošné přírodní památky (například: www.osterzgebirge.fnd), neofyty, poznávání druhů, půdoznalecká naučná stezka (včetně virtuálních půdních profilů), malířské stezky / staré pohlednice (dnes / dříve), pověsti, hornické stezky, solní cesty atd. Vzory by se pro to mohly převzít z jiných regionů, z oblasti Teutoburger Wald a Lüneburger Heide. Možní partneři Turistické organizace Organizace ochrany přírody/ spolky pro ekologickou výchovu 30
2.9 Zimní sport šetrný k přírodě: příklad hřebenové běžecké trasy / lyžařské magistrály Situace Běžecké trasy na krušnohorském hřebenu se již léta těší rostoucí oblíbenosti. Důvodem je relativní jistota dostatku sněhu na návětrné straně hor bohaté na srážky, rozsáhlá síť tras a především krása a klid krajiny. S rostoucími počty návštěvníků se ale zvyšuje tlak na floru a faunu hřebenové oblasti, která je charakterizována jedinečnými a druhově bohatými rašeliništi, horskými loukami a lesy. V důsledku nevhodného chování běžkařů (běh přes chráněné území) a nasazení techniky (zhutňování půdy, hluk rolb upravujících stopu) tak dochází k rušení citlivých druhů (například tetřívka a tetřeva hlušce) a typů vegetace (zhutňování půdy na rašeliništích). Vytváření a údržba běžeckých stop je relativně drahá (cca 500€/km ročně). Odpovědnost za péči o hřebenovou stopu je v rukou obcí a sportovních spolků. Těm však chybějí finanční prostředky a personál. K tomu přistupuje problém řídkého osídlení na české straně. To se například projevuje v potížích při hledání partnera, který by osadil značení a pečoval o něj. Probíhající aktivity K tomu, aby se běžecké lyžování doslova přivedlo na šetrné stezky a aby se současně lépe využil ekonomický potenciál nordického lyžování pro rozvoj česko-německého pohraničního regionu, byl vytvořen sasko-český projekt lyžařské magistrály. Důležitými limity přitom byly vedení trasy šetrné k přírodě s částečnými přeložkami tras na území saského přírodního parku, propojení se stávající českou sítí tras a vytvoření spojky (vlastní magistrále) mezi Johanngeorgenstadtem a Altenbergem. Dalším cílem bylo vytvoření a provázání turistické infrastruktury (ubytovací a stravovací zařízení, parkoviště atd.). Záměr nalezl širokou politickou podporu u saských ministerských předsedů a hejtmanů ústeckého a karlovarského kraje. Průběh magistrály se pokouší integrovat ekonomické zájmy a zájmy ochrany přírody. I nadále přetrvávají konflikty mezi rekreačním / volnočasovým využitím a ochranou přírody, jako např.: Průchod běžkařů citlivými, ochranářsky cennými oblastmi (např. přírodní rezervace „Velké Jeřábí jezero“ v západním Krušnohoří, následky: zničení typické flóry) Chybějící právní nástroje na prosazení cílů ochrany přírody, úspěch zachování druhové a biotopové rozmanitosti je závislý na tom, že se návštěvníci sami dobrovolně omezují. Zemské ředitelství v Chemnitz již vydalo dvojjazyčný informační leták a nasazuje hlídky ochrany přírody, aby upozornilo běžkaře na požadavky chráněných oblastí a přimělo je chovat se v souladu s ochranou přírody. V západním Krušnohoří byla provedena analýza konfliktů na hřebenové trase (lesníci, ochrana přírody, turismus atd.). Podkladem bylo zmapování habitatů tetřeva hlušce z r. 2003, a následně byly zrušeny některé trasy a cesty byly sjednoceny do hřebenové trasy. U obce Satzung byla stopa vedoucí západně od rašelinišť Kriegswiese / Schwarze Heide přeložena směrem k Hirtsteinu, aby neprotínala biotop tetřívka na českoněmecké hranici.
31
Partner projektu, Spolek péče o krajinu Westerzgebirge, zpracoval brožuru s názvem „Lesy, rašeliniště a divocí hrabaví opeřenci“, která si klade za cíl udržet zimní turisty / běžkaře na hřebenové trase, aby neprocházeli chráněnými oblastmi jako Malé jeřábí jezero. Možné strategie a opatření K tomu, aby se běžecká stezka (hřebenová trasa) společně organizovala a optimalizovala se její atraktivita, se nabízí přeshraniční spolupráce. V úvahu je možno vzít následující různé dimenze: Dohody mezi českým a saským ministerstvem životního prostředí, vytyčení společných cílů a environmentální politiky Dohody mezi parkem přírody Erzgebirge / Vogtland , turistickým svazem Erzgebirge a destinační agenturou Klíny Dohoda a dodržování šetrného průběhu vedení stop prostřednictvím příslušných úřadů a spolků na obou stranách hranice Aktualizace atlasu běžeckých tras a sjezdovek podle nových dat a aktuálních map;nové vydání v podobě jednotlivých mapek zdarma /zhruba v podobě projektu Cíl 3) Možní partneři: Obce a spolky příslušné pro vedení stop Přírodní park Erzgebirge / Vogtland Destinační agentura Klíny Turistický svaz Erzgebirge Saské a české ministerstvo životního prostředí Mimo to lze zohlednit další opatření jako například: Dbát na zakázané doby pro ochranu druhů (v oblastech tetřívka lze upravovat stopy jen do 1. března) Dbát na zátěž hlukem při pořizování rolb (maximálně 65 dB, stav techniky) Zvýšit atraktivitu jiných méně citlivých oblastí, aby se minimalizoval tlak ne chráněná území (jak se t.č. zkouší v západním Krušnohoří) Zprostředkovat požadavky ochrany přírody odpovídajícími a vícejazyčnými materiály Integrovat požadavky ochrany přírody (mj. pokyny pro “správné” chování) do turistických informačních materiálů (mapy, brožury) Zahrnout silně frekventovaná ubytovací zařízení, jako například mládežnické hostely, do ekologické výchovy, využít multiplikační funkce těchto zařízení Vedle toho lze iniciovat další opatření jako například: Zprostředkovávat požadavky ochrany přírody odpovídajícím několikajazyčným informačním materiálem 32
Integrace odborných ochranářských požadavků v turistických informačních materiálech (mapy, brožury), podávat pokyny ke „správnému“ chování Zahrnutí frekventovaných ubytovacích zařízení, jako například mládežnické ubytovny, do ekologické výchovy, využít jejich multiplikační funkce
33
3 Výhledy Předložený koncept strategie a opatření je dílem, které vzniklo jako výsledek rozsáhlých rešerší a diskusí s četnými činiteli. Koncept bude představen při příležitosti závěrečné konference projektu 15. listopadu 2011. Přidaná hodnota konceptu, působící i nad časový rámec projektu, zahrnuje následující aspekty: Objasnění naléhavých problémů, existujících na obou stranách česko-německé hranice v kontextu ochrany přírody a rozvoje venkova a identifikovaných partnery projektu a četnými dalšími aktéry Zvýšení citlivosti aktérů a široké veřejnosti pro vzájemný proměnlivý poměr ochrany přírody a rozvoje venkova Nárys možností řešení stávajících konfliktů a deficitů Podněty a iniciování konkrétních aktivit a projektů, které mohou přispět ke zlepšení stávající situace, a zvláště pak rozvíjet existující potenciály Krušných hor a posilovat přeshraniční spolupráci. Některá velmi konkrétní opatření mohla být v praxi realizována již v průběhu projektu „Zelená síť Krušné hory“. Další rozvoj Krušnohoří jakožto středoevropského hraničního regionu je stálým procesem, který bude pravděpodobně probíhat v mnoha malých etapách. Pokud tento koncept strategie a opatření poskytne podněty k zamyšlení, ukáže na problematické oblasti a na přístupy k řešení, bude tím splněn hlavní záměr projektu „Zelená síť Krušné hory“.
34
