Ma sa r yk o v a u n iv e rz ita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Hospodářská politika
KOMPARATIVNÍ ANALÝZA PROCESU PRIVATIZACE ENERGETICKÉHO PRŮMYSLU V ČR A V POLSKU Comparative analysis of the energy industry privatization process in the Czech Republic and Poland Diplomová práce
Vedoucí práce: Ing. Vladimír HAJKO
Autor: Josef FIŃER
Brno, 2012
Jméno a příjmení autora: Název diplomové práce: Název práce v angličtině: Katedra: Vedoucí diplomové práce: Rok obhajoby:
Josef Fińer Komparativní analýza procesu privatizace energetického průmyslu v ČR a v Polsku Comparative analysis of the energy industry privatization process in Czech Republic and Poland Ekonomie Ing. Vladimír Hajko 2012
Anotace Předmětem této diplomové práce je komparace procesu privatizace energetického průmyslu v ČR a v Polsku. První dvě kapitoly se zabývají výchozí hospodářskou situací obou zemí a pouņitými privatizačními metodami. Obsahem následujících tří kapitol je analýza privatizace sektorů ropy, plynu a elektřiny s důrazem na komparaci a hodnocení dopadů nalezených rozdílů a společných prvků na ekonomické výsledky zkoumaných podniků.
Annotation The aim of this thesis is to compare the privatization of energy industry in the Czech Republic and in Poland. First two chapters give brief view on the starting economic situation in both countries and used privatization methods. Next three chapters analyse the privatization of oil, gas and electricity industries with focus on comparison and evaluation of the influence of identified differences and common elements on economic results of chosen companies.
Klíčová slova Privatizace, energetický průmysl, Česká republika, Polsko, Unipetrol, Transgas, ČEZ, PKN Orlen, Lotos, PGNiG, PGE, Tauron.
Keywords Privatization, energy industry, Czech Republic, Poland, ČEZ, PKN Orlen, Lotos, PGNiG, PGE, Tauron.
Prohlášení Prohlańuji, ņe jsem diplomovou práci Komparativní analýza procesu privatizace energetického průmyslu v ČR a v Polsku vypracoval samostatně pod vedením Ing. Vladimíra Hajka a uvedl v ní vńechny pouņité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne vlastnoruční podpis autora
Poděkování Rád bych tímto poděkoval Ing. Vladimíru Hajkovi za odborné vedení a hodnotné připomínky při psaní této práce. Dále patří dík mé rodině, bez jejíņ podpory by tato práce nemohla vzniknout.
Obsah 1.
Úvod .................................................................................................................................................9
2.
Výchozí hospodářská situace ve zkoumaných zemích ...................................................................13 2.1 Československo ............................................................................................................................13 2.2 Polsko ...........................................................................................................................................15 2.3 Komparativní shrnutí....................................................................................................................16
3.
Privatizace, strategie a metody ......................................................................................................18 3.1 Československo/ČR ......................................................................................................................18 3.1.1 Restituce................................................................................................................................19 3.1.2 Malá privatizace ....................................................................................................................19 3.1.3 Velká privatizace ...................................................................................................................20 3.2 Polsko ...........................................................................................................................................21 3.2.1 Privatizace likvidací ...............................................................................................................21 3.2.2 Kapitálová privatizace ...........................................................................................................22 3.2.3 Masová privatizace s prostředníky (kuponová) ....................................................................22 3.2.4 Zaměstnanecké akcie ............................................................................................................22 3.3 Komparativní shrnutí....................................................................................................................23
4.
Ropný průmysl ...............................................................................................................................25 4.1 Česká republika ............................................................................................................................25 4.1.1 Výchozí stav odvětví v roce 1989 ..........................................................................................25 4.1.2 Vývoj po roce 1989................................................................................................................25 4.1.3 Privatizace Unipetrolu ...........................................................................................................29 4.1.4 Finanční analýza dopadů privatizace a restrukturalizace koncernu Unipetrol .....................30 4.1.4 Průběžné shrnutí ...................................................................................................................34 4.2 Polský ropný průmysl ...................................................................................................................34 4.2.1 Stručná historie a výchozí stav v roce 1989 ..........................................................................34 4.2.2 Vývoj po roce 1989 - restrukturalizace .................................................................................35 4.2.3 Privatizace PKN Orlen............................................................................................................36 4.2.4 Finanční analýza PKN Orlen 1999 – 2008 ..............................................................................38 4.2.5 Privatizace Grupy Lotos .........................................................................................................40 4.2.6 Finanční analýza společnosti Grupa LOTOS S.A. 1999 - 2008. ..............................................42 4.2.7 Současný stav a budoucí možné pokračování privatizace ....................................................44 4.3 Komparace – ropný průmysl ........................................................................................................45
5.
Plynárenství ....................................................................................................................................50 5.1 Česká republika ............................................................................................................................50
5.1.1 Výchozí stav odvětví v roce 1989.......................................................................................... 50 5.1.2 Restrukturalizace a privatizace ............................................................................................. 50 5.1.3 Finanční analýza společnosti Transgas 2000 – 2007 ............................................................ 51 5.1.4 Průběžné shrnutí................................................................................................................... 54 5.2. Polské plynárenství ..................................................................................................................... 54 5.2.1 Historie a výchozí stav v roce 1989....................................................................................... 54 5.2.2 Vývoj po roce 1989 ............................................................................................................... 55 5.2.3 Privatizace a restrukturalizace .............................................................................................. 56 5.2.4 Finanční analýza PGNiG S.A. 2002 - 2007 ............................................................................. 58 5.2.5 Shrnutí .................................................................................................................................. 59 5.3. Komparace – plynárenství .......................................................................................................... 60 6.
Elektrárenství ................................................................................................................................. 65 6.1 Česká republika ............................................................................................................................ 65 6.1.1 Výchozí stav v roce 1989 ...................................................................................................... 65 6.1.2 Vývoj po roce 1989 – restrukturalizace, privatizace............................................................. 65 6.1.3 Liberalizace trhu ................................................................................................................... 67 6.1.4 Vlastnická politika státu v oblasti dividend .......................................................................... 67 6.1.5 Průběžné shrnutí................................................................................................................... 68 6.1.6 Finanční analýza Skupiny ČEZ 2006 – 2010 .......................................................................... 68 6.2 Polské elektrárenství ................................................................................................................... 69 6.2.1 Historie před rokem 1989 ..................................................................................................... 69 6.2.1 Restrukturalizace po roce 1989 ............................................................................................ 69 6.2.3 Konsolidace trhu ................................................................................................................... 70 6.2.4 Liberalizace trhu ................................................................................................................... 71 6.2.5 Vstup PGE na burzu – menšinová privatizace ...................................................................... 71 6.2.6 Finanční analýza Grupy PGE 2006 – 2011............................................................................. 73 6.2.7 Privatizace Tauron ................................................................................................................ 73 6.2.10 Finanční analýza skupiny Tauron ........................................................................................ 75 6.3 Komparace - elektrárenství ......................................................................................................... 75
7.
Závěr .............................................................................................................................................. 80
8.
Seznam použitých zdrojů ............................................................................................................... 83
9.
Seznam tabulek, grafů a obrázků .................................................................................................. 93
10. Seznam zkratek .............................................................................................................................. 94 11. Seznam příloh ................................................................................................................................ 95
1. Úvod Pád komunistických reņimů v roce 1989 znamenal pro země střední Evropy nejen zásadní politicko-společenský převrat, ale také dramatickou změnu ve fungování ekonomiky. Ideové změny v pohledu na organizaci lidské společnosti nańly svůj odraz také v názorech na uspořádání a fungování ekonomiky. Přes nepochybnou názorovou pluralitu v konkrétních tématech tehdejńí doby lze říci, ņe jak mezi veřejností, tak v politické reprezentaci převáņil proud kladoucí důraz na soukromé vlastnictví a trņní mechanismy jako základní pilíře pro nové uspořádání ekonomiky. V návaznosti na to pak jednou z hlavních výzev, kterým nově ustavené demokratické reprezentace čelily, byl proces privatizace, tedy převod vlastnictví ekonomických subjektů (podniků, provozoven), které se v roce 1989 nacházely ve veřejném vlastnictví do soukromých rukou (v Československu takových byla drtivá větńina, v Polsku o něco méně). Země bývalého východního bloku pouņily v tomto procesu privatizace různé metody, postupovaly různým tempem a dosahovaly výsledků, kterým se dostávalo rozdílných hodnocení z domácí či mezinárodní scény. V ČR se významnou metodou stala kuponová privatizace, k dalńím patřily veřejné draņby, či přímé prodeje. Z hlediska metody lze tedy privatizaci v ČR povaņovat za smíńenou. O hodnocení privatizace se dodnes vede odborná debata. Laická veřejnost pak větńinou proces privatizace a jeho výsledky vnímá, mírně řečeno, rozporuplně. V roce 1999 přijala tehdejńí vláda premiéra Milońe Zemana „Zprávu o stavu české společnosti“. Tento dokument se stavěl kriticky k vývoji předchozího období a negativně hodnotil mimo jiné průběh kuponové privatizace, kdyņ argumentoval, ņe podniky privatizované kuponovou metodou fungovaly v následném období nejméně efektivně (v porovnání s jinými metodami privatizace). Tato „Zpráva“ byla, dle mého názoru oprávněně (hovořím nyní o části týkající se privatizace), kritizována Václavem Klausem za pouņitou metodologii i závěry, které autoři „Zprávy“ vyvodili ze zkoumání „100 vybraných klíčových podniků“. Klaus argumentuje ve smyslu nedostatečnosti zkoumaného vzorku, rozdílné výchozí pozice podniků a v neposlední řadě také nedostatečného rozlińování kritiky průběhu privatizace (např. čistoty samotného procesu) od negativního hodnocení zkoumanými podniky dosaņených hospodářských výsledků1. V roce 1993 představili Frydman, Rapaczynski a Earle2 přehled výchozího stavu ekonomik zemí střední Evropy a nejvýznamnějńích metod privatizace pouņitých na počátku 90. let. Studii zaměřenou na Českou republiku v 90. letech, s konkrétním pohledem na vybrané sektory (např. chemický průmysl a petrochemii) publikoval v roce 2003 Myant3. Tato práce se bude zabývat komparativní analýzou procesu privatizace energetického průmyslu v ČR a v Polsku v období po změně reņimu v roce 1989. Nemá vńak ambici být druhou „Zprávou“. Nechce ani s odstupem 13 let revidovat její závěry, případně se je snaņit podpořit, či hodnotit opodstatněnost její kritiky. Tato práce akceptuje Klausův argument o 1
Viz Klaus. V. Země, kde se již dva roky nevládne. Viz Frydman, R.; Rapaczynski, A.; Earle, J. S. The Privatization Proces in Central Europe. 3 Viz Myant, M. The rise and fall of Czech capitalism: economic development in the Czech Republic since 1989. 2
9
nejednoznačnosti vymezení zkoumaného vzorku podniků a zvolila si proto uņńí výběr podniků konkrétně vymezený energetickým sektorem s vědomím, ņe případné závěry budou tomuto omezení rovněņ podléhat. Neměli bychom nabýt dojmu, ņe po téměř čtvrt století od revoluce v roce 1989 je privatizace uzavřenou záleņitostí, na kterou se pohlíņí víceméně z historického hlediska. Podniky z energetické oblasti jsou často vnímány jako tzv. „strategické“, proto jejich privatizace postupovala relativně pomalu, v některých případech nastaly zásadní kroky (např. vstup na burzu) aņ v několika posledních letech. Navíc v obou zemích stát dosud drņí kromě v této práci zkoumaných kontrolní podíly i v dalńích významných podnicích (např. aerolinky, dráhy, v Polsku chemický průmysl), o kterých se čas od času hovoří v souvislosti s jejich moņnou privatizací. Zároveň se ve spojitosti s fiskálními problémy některých evropských států stává téma privatizace nanejvýń aktuální. Proto se domnívám, ņe je vhodné se tímto tématem zabývat a pokouńet se jiņ realizované privatizační procesy analyzovat. Jak lze definovat samotný termín privatizace? Podle autora lze v tomto případě rozlińit privatizaci jako převod majetku (větńinou za úplatu) z veřejného sektoru na soukromý (pak lze hovořit i o menńinové privatizaci, kdy stát nabídne k prodeji minoritní podíl ve společnosti, ve které si ponechá větńinový podíl) a privatizaci jako změnu rozhodování (řízení) ve společnosti, která je naplněna pouze tehdy, kdyņ soukromý sektor získá kontrolní (ne vņdy nutně větńí neņ 50%) podíl ve společnosti a stát ztrácí rozhodující vliv na její řízení. Pouze tehdy můņeme povaņovat za naplněný jeden z motivů, proč vlastně privatizovat, a to ideový předpoklad, ņe soukromý vlastník bude svůj majetek spravovat lépe (bude činit lepńí rozhodnutí), neņ vlastník veřejný, jenņ je rozńířen zejména mezi pravicově liberálními politickými stranami. Jaké jsou dalńí moņné motivy pro privatizaci státního majetku. Jedním z nich je motiv fiskální, tedy potřeba příjmů do státního rozpočtu, který se více či méně projevil v obou zkoumaných státech. Dalńím můņe být snaha získat prostředky pro společnost samotnou. Vzhledem k tomu, ņe oba zkoumané státy patří do skupiny tzv. „postkomunistických zemí“, které trpěly určitými strukturálními nedostatky (stručně viz Kapitola 2 této práce), nabízí se jako motiv i snaha získat pro podniky vyspělejńí zahraniční technologie, případně management se zkuńenostmi s fungováním trņní ekonomiky (tento motiv očividně zuņuje výběr potenciálních metod pro privatizaci takového podniku, resp. implikuje prodej zahraničnímu investorovi). Zároveň jej lze povaņovat za motiv specifický pro skupinu „postkomunistických zemí“ odlińující jejich situaci od privatizace státních podniků ve vyspělých „západních“ státech4. Výńe zmíněné motivy zároveň tvoří očekávané přínosy privatizace státních podniků. Lze vńak diskutovat i potenciální negativa privatizace, která budou pravděpodobně častěji akcentována politickými stranami zastávajícími více intervencionistický směr hospodářské politiky (levicové, ale konkrétně v případě Polska i pravicově konzervativní). Můņe mezi ně patřit ztráta schopnosti ovlivňovat strategická např. investiční rozhodnutí společností, coņ 4
Např. Velká Británie v 80. letech.
10
v případě sektoru energetiky můņe znamenat zhorńení schopnosti prosazovat energetickou politiku státu. Energetický sektor je také nástrojem dosaņení některých politických cílů, např. se hovoří o tzv. energetické bezpečnosti, kterou např. Yergin definuje jako „dostupnost dostatečných dodávek za přijatelné ceny“5. Ztráta kontroly nad přepravní infrastrukturou způsobená privatizací dotyčné společnosti pak můņe být vnímána jako oslabení bezpečnostní pozice státu. Pokud se privatizovaná společnost nachází v rámci některé ze svých činností v monopolní pozici, moņným negativem z pohledu zastánců intervencionistické hospodářské politiky je (při absenci regulace) snaha a schopnost prosadit monopolní cenu vůči spotřebitelům. Cílem této práce je u vybraných podniků identifikovat klíčové prvky a zvolenou metodu privatizace (pokud k ní dońlo) a zhodnotit její dopad na ekonomické výsledky podniku. Komparací zjińtění o průběhu privatizace, případně současné situaci v České republice a v Polsku se pak tato práce pokusí nalézt společné body, resp. rozdílná specifika v přístupu k dané problematice v obou zemích. V obou zemích stát stále vlastní podíly ve významných energetických podnicích, které mohou být v budoucnu privatizovány. Závěry této práce by tedy mohly slouņit také jako zdroj informací pro tvůrce hospodářské politiky, např. o tom, které z motivů stojících za privatizací se ukázaly jako zásadní pro hospodářské výsledky energetických společností, či zda víceméně jediným reálným přínosem privatizace není zisk finanční prostředků. Zároveň v souladu s argumentací, kterou vedl Nellis6, tedy ņe pochyby o výsledcích privatizace vycházejí z velké části z názoru, který říká, ņe „konkurence a struktura trhu jsou stejně, pokud ne více, důleņité neņ vlastnictví, pokud hodnotíme výsledky efektivity na úrovni společnosti7“, bude tato analýza rozńířena o změny trņních struktur, tedy konkrétně liberalizaci trhu s elektřinou a zejména s plynem, a dopady těchto procesů na hospodářské výsledky zkoumaných podniků. Na podporu svého argumentu Nellis cituje Tandona, který ve studii z roku 1994 uvádí, ņe ve spoustě případů, kde privatizace nevedla k nárůstu efektivity, je tento výsledek spojen s nedostatkem změn v úrovni konkurence a naopak8. Proto bude třeba v práci rozlińovat, které ze zkoumaných podniků působí na liberalizovaných trzích a kde naopak přetrvává určitá míra státní regulace (např. cenová). V první části této práce přiblíņím stručně výchozí ekonomickou situaci Československa a Polska v roce 1989. Dalńí kapitola bude věnována rozboru uskutečněného procesu privatizace, předevńím z hlediska pouņitých metod. Následující kapitoly se jiņ zaměří na konkrétní energetické sektory hospodářství – petrochemii, plynárenství a elektroenergetiku. K naplnění výńe zmíněného cíle práce bude v závěru provedeno shrnutí prezentovaných zjińtění a vyhodnocení následujících výzkumných otázek. Jaké byly hlavní motivy privatizace zvolených společností v ČR a v Polsku? Jaké byly s ohledem na tyto motivy zvoleny pro 5
Viz Yergin, D. Ensuring energy security. Viz Nellis, J. Time to Rethink Privatization in Transition Economies, s. 5 7 tamtéņ. 8 Viz Tandon, P. Welfare Effects of Privatization: Some Evidence from Mexico. Citováno podle Nellis, J. Time to Rethink Privatization in Transition Economies. 6
11
privatizaci metody? Jaké byly hlavní přínosy privatizace (finanční, jiné)? Zůstala společnost pod rozhodujícím vlivem státu, resp. do jaké míry? Pro nalezení odpovědí na tyto výzkumné otázky budu metodou komparace a empiricko-analytickou metodou pracovat s primárními i sekundárními zdroji. Mezi nejvýznamnějńí primární zdroje budou patřit předevńím finanční závěrky a výroční zprávy společností působících na energetických trzích v ČR a v Polsku. Dalńími primárními zdroji budou statistická data dotyčných ekonomik – ukazatele jako HDP, směnné kurzy – pocházející ze zdrojů přísluńných statistických úřadů, případně Eurostatu. Dalńí zdroje budou tvořit vědecké stati a učebnice, o které se budou opírat předevńím části zabývající se některými teoretickými otázkami v procesu privatizace, případně samotnými metodami. Nepostradatelnými sekundárními zdroji budou také analýzy a strategické dokumenty pro oblast energetiky vydávané vládami ČR a Polska, případně jinými orgány státní správy (např. energetické regulační úřady).
12
2. Výchozí hospodářská situace ve zkoumaných zemích Jelikoņ se dále v této práci budu zabývat privatizací energetického průmyslu a jeho adaptací na nově vytvořené trņní prostředí, domnívám se, ņe je vhodné si nejprve stručně nastínit výchozí ekonomickou situaci v Československu a v Polsku na počátku transformace, tedy v roce 1989, abychom popsali výchozí bod procesu privatizace.
2.1 Československo Mnoho autorů zabývajících se problematikou ekonomické transformace postkomunistických zemí střední a východní Evropy ve svých pracích hodnotí ekonomickou situaci v Československu v době pádu komunistického reņimu jako jednu z relativně nejlepńích v celém komunistickém bloku. Ņídek mezi pozitiva situace v Československu řadí například geografickou polohu, úroveň lidského kapitálu či makroekonomickou stabilitu 9. Mezi základní prvky makroekonomické stability v Československu patřila nízká inflace (a to i v případě, pokud do úvah zahrneme pokřivení statistických ukazatelů centrálně plánovaným systémem tehdejńí ekonomiky, jako je potlačená inflace), nízká úroveň veřejného dluhu (17 % HDP) a relativně vyrovnaná platební bilance10. Holman dává do souvislosti relativně uspokojivý stav makroekonomických ukazatelů v Československu (oproti sousedním zemím jako byly Polsko a Maďarsko) s absencí byť i třeba velmi omezených trņních reforem v období komunismu. Naproti tomu v zemích, kde určité reformní pokusy proběhly, byl jejich výsledkem právě růst makroekonomických nerovnovah (veřejný dluh, zejména zahraniční, deficit platební bilance, inflace)11. Napříč sektory pak byla patrná jasná tendence k maximální koncentraci odvětví. 100 největńích průmyslových podniků zaměstnávalo 26 % dostupné pracovní síly a disponovalo více neņ polovinou vńech aktiv12. Existence monopolů byla v tehdejńí ekonomice vńudypřítomná. Celou ekonomikou pak prostupoval státní sektor, jehoņ dominance narostla v Československu téměř maximálních rozměrů. V 80. letech bylo 87 % národního důchodu vytvářeno ve státních podnicích, 10 % v sektoru druņstevním, který lze téņ povaņovat za veřejný, a jen 2 % národního důchodu pocházela ze sektoru soukromého13. Stát určoval vńechny významné ceny v ekonomice – ceny spotřebního zboņí, mzdy, úrokové sazby i směnné kurzy zahraničních měn. Obecně je centrálně plánovaná ekonomika jiņ z definice povaņována za vysoce centralizovanou. Alternativní pohled na toto téma nicméně přináńí Mlčoch, který naopak hovoří o tzv. „převrácené řídící pyramidě“ vytvořené podnikovými
9
Viz Ņídek, L. Transformace české ekonomiky: 1989 - 2004, s. 1. „tamtéņ“, s. 3. 11 Viz Holman, R. Transformace české ekonomiky, s. 18. 12 Viz Frydman, R.; Rapaczynski, A.; Earle, J. S. The Privatization Proces in Central Europe, s. 41. 13 Viz Ņídek, L. Transformace české ekonomiky: 1989 - 2004, s. 8. 10
13
koalicemi, které tak silově neutralizují „řídící vertikálu“14. Je proto vhodné brát představu o centralizaci ekonomického rozhodování s určitou rezervou. Co se týče zahraničního obchodu, bylo Československo v období komunismu ekonomicky relativně velmi uzavřenou ekonomikou. Michal uvádí, ņe podíl exportu na HDP dosahoval v roce 1987 pouze 19,4 %15. Směřování tohoto exportu bylo navíc velmi výrazně cíleno na východní trhy. Pod vedením komunistického reņimu směřovala československá společnost k relativně silnému rovnostářství, jak ilustruje hodnota Giniho koeficientu16 pro rok 1986 – 19,7. Československo tak bylo nejvíce rovnostářskou zemí východního bloku 17. Celkovou slabost centrálně plánované ekonomiky dokládá pokles HDP v období 1980-90 ročně v průměru o 0,7 % (při korekci o skrytou inflaci), reálné mzdy klesaly o 1,4 % a hrubé fixní investice o 5,1 % za rok18. Problém dlouhodobé ekonomické stagnace zejména v 80. letech vyjadřuje následující graf. Graf 2.1: Československo (1971-1989) - tempo růstu HDP v % s trendem 5 CSR
4
Lineární (CSR)
3 2 1
1989
1988
1987
1986
1985
1984
1983
1982
1981
1980
1979
1978
1977
1976
1975
1974
1973
1972
-1
1971
0
-2 Zdroj dat: A. Maddison, Historical statistics
Celkově lze tedy československou ekonomiku na počátku transformace hodnotit jako ekonomiku, která měla dlouhodobě problémy s růstem a kde veřejný sektor téměř bezvýhradně dominoval výrazně koncentrovaná odvětví národního hospodářství. Nicméně se československá ekonomika nacházela v relativní makroekonomické rovnováze (zejména
14
Viz Mlčoch, L. Úvahy o české transformaci, s. 50. Citováno podle Ņídek, L. Transformace české ekonomiky: 1989 - 2004, s. 14. 16 Giniho koeficient sleduje rozvrstvení důchodů mezi jednotlivými domácnostmi. V tomto vyjádření se jeho hodnota pohybuje od 0 (maximálně rovnostářská společnost) do 100 (jediná domácnost vlastní veńkerý důchod). Pro srovnání, dostupná data o hodnotě Giniho koeficientu pro ČR hovoří o hodnotě 26 pro rok 2005, coņ ČR řadí stále mezi nejvíce rovnostářské země světa. 17 Viz Ņídek, L. Transformace české ekonomiky: 1989 - 2004, s. 9. 18 „tamtéņ“, s. 17. 15
14
v porovnání s ostatními zeměmi východního bloku) a existovaly zde četné pozitivní faktory pro moņný budoucí růst.
2.2 Polsko Ekonomická situace v Polsku v době pádu komunistického reņimu byla v porovnání s Československem méně optimistická. V 70. letech se vláda uchýlila k výraznému zahraničnímu zadluņování, aby udrņela úroveň růstu spotřeby a investic. Výsledkem byl narůstající vnějńí státní dluh, který dosáhl v roce 1980 24,1 mld. USD19. V momentě, kdy zahraniční věřitelé odmítli dále refinancovat polský dluh, upadla polská ekonomika do nejhlubńí recese od konce 2. světové války. Reakcí na hospodářské problémy byl vznik odborového hnutí Solidarita i snaha vlády provést určité uvolnění centrálního dohledu nad ekonomikou20. Částečné uvolnění centrálního řízení podniků spočívalo předevńím v zavedení tzv. „dělnických samospráv“. Naděje na zlepńení pracovní morálky se ovńem nenaplnily. Holman naopak spojuje spoluúčast dělnických rad na řízení podniků s výraznými tlaky na nárůst mezd a následně rostoucí inflací21. Polsko skutečně vstupovalo do procesu transformace s řádově vyńńí inflací neņ např. Československo. V roce 1988, tedy jeńtě před tím, neņ dońlo k zásadní cenové liberalizaci, dosáhl meziroční růst indexu spotřebitelských cen 60,2 %22. Nutno poznamenat, ņe se v tomto případě nejednalo o ņádnou výjimečnou situaci. Inflace v Polsku oscilovala okolo 50 – 60% po celou první polovinu 80. let. Kromě inflace byla významným prvkem makroekonomické nerovnováhy také platební bilance. Po celá 80. léta se běņný účet drņel v deficitu v průměru 6,432 mld. USD ročně23, coņ představovalo přibliņně 10 % HDP. Deficit běņného účtu má částečně souvislost i s faktem, ņe v oblasti zahraničního obchodu bylo Polsko výrazně otevřenějńí ekonomikou neņ tehdejńí Československo. Podíl exportu na HDP dosahoval v roce 1987 33 %. Větńí otevřenost ekonomiky se projevovala i v počtu podniků se zahraniční majetkovou účastí, který tehdy v Polsku přesahoval 500, kdeņto v Československu dosahoval sotva 5024. Giniho koeficient činil v roce 1986 24,225, coņ ukazuje na větńí nerovnost v distribuci důchodů mezi domácnostmi, neņ mělo ve stejném období Československo. Nejedná se ovńem o rozdíl nějak dramatický26.
19
Tento trend pak v 80. letech dále pokračoval. Do transformace pak nakonec Polsko vstupovalo s dluhem 44 mld. USD, coņ představovalo 66 % HDP podle tehdejńího oficiálního směnného kurzu. Viz. Jarczewski, P. Gospodarka PRL (okres lat 80-tych). 20 Viz Frydman, R.; Rapaczynski, A.; Earle, J. S. The Privatization Proces in Central Europe, s. 148. 21 Viz Holman, R. Transformace české ekonomiky, s. 17. 22 V roce 1989 pak inflace měřená CPI vystoupala aņ na 251,1 %. Viz Indexmundi. Poland Inflation rate (consumer prices). 23 Vlastní kalkulace na základě dat z Indexmundi. Poland Current Account Balance. 24 Viz Ņídek, L. Transformace české ekonomiky: 1989 - 2004, s. 14-15. 25 tamtéņ, s. 9.
15
Vývoj reálného HDP v dekádě 1980 – 1989 lze rozčlenit do dvou částí. V prvních 5 letech byl trvale v propadu. V druhých 5 letech pak v průměru rostl okolo 3 %. Průměrné tempo růstu za dekádu pak dosáhlo – 1,6 %27. Trend poklesu reálného HDP v tomto období byl tedy v Polsku jeńtě silnějńí neņ v Československu. Navíc pohled na ostatní makroekonomické indikátory, který byl v této kapitole stručně nastíněn, jeńtě prohlubuje negativní hodnocení ekonomické situace v Polsku té doby. Graf 2.2: Polsko (1971-1989) - tempo růstu HDP v % s trendem 8 PL
6
Lineární (PL) 4 2
1989
1988
1987
1986
1985
1984
1983
1982
1981
1980
1979
1978
1977
1976
1975
1974
1973
1972
-2
1971
0
-4 -6 -8 Zdroj dat: Maddison, Historical statistics
Celkově lze shrnout stav polské ekonomiky na sklonku komunistického reņimu jako velmi problematický. V souladu s výńe uvedeným Holmanovým vztahem mezi částečným zavedením trņních prvků do ekonomiky28 a makroekonomickými nerovnováhami, vstupovalo Polsko do transformace sice s větńím podílem soukromého sektoru na HDP, ale také s výraznými nerovnováhami v oblasti inflace, zahraničního zadluņení a platební bilance.
2.3 Komparativní shrnutí Obě země vstupovaly do procesu transformace jako centrálně plánované ekonomiky s neduhy, kterými tyto ekonomické systémy obecně trpěly, tj. stagnace, resp. hospodářský pokles, centrální řízení podniků, které nemotivovalo k efektivitě, spíńe naopak, a strukturou ekonomiky, jeņ byla v porovnání s moderním typem hospodářství pokřivena umělým důrazem na průmysl, zejména těņký, na úkor sluņeb. Srovnání struktury obou ekonomik včetně specificky polského vyńńího podílu zemědělství názorně zobrazuje následující graf.
26
Pro srovnán poslední údaj pro Giniho koeficient – Polsko: 34,2 (2008). Viz Indexmundi. Poland Distribution of family income - Gini index. 27 Vlastní kalkulace na základě dat z Index mundi. Poland GDP - real growth rate. 28 Podíl soukromého sektoru na HDP dosahoval v Polsku v roce 1989 28 %. I s přihlédnutím k tradičně významnějńí roli zemědělství v Polsku tento údaj významně převyńuje stav v Československu, kde soukromý sektor vytvářel pouze 5 % HDP. Viz Borish, M.; Noël, M. Private Sector Expansion in Central Europe.
16
Graf 2.3: Struktury ekonomik v Československu a v Polsku v roce 1988 70% 61% 60% 50%
44% Průmysl
40% 29%
30%
Služby
21% 20% 10%
7%
Zemědělství
13% 14%
11%
Ostatní
0% Československo
Polsko
Zdroj dat: Frydman, R.; Rapaczynski, A.; Earle, J. S.: The Privatization Proces in Central Europe.
V obou zemích byla společnost výrazně směřována k rovnostářství. V případě Polska se pak ke strukturálním problémům přidala jeńtě váņná makroekonomická nerovnováha projevující se vysokou inflací, trvalými deficity běņného účtu platební bilance a zahraničním zadluņením dosahujícím 2/3 HDP. Mírnou výhodou Polska oproti Československu na pomyslné startovní čáře transformace pak mohl být relativně vyńńí podíl soukromého sektoru v ekonomice, a tudíņ i vyńńí zkuńenost s fungováním soukromého podnikání za poslední dekádu.
17
3. Privatizace, strategie a metody Ekonomická transformace po pádu komunistických reņimů v roce 1989 byla bez pochyby komplexním přechodem mezi dvěma zásadně odlińnými ekonomickými systémy, centrálně plánovanou ekonomikou a trņním hospodářstvím. Vzhledem k tomu, ņe byla jiņ relativně obsáhle popsána a analyzována v dostupné české i zahraniční literatuře29, zaměřím se v této kapitole pouze na alternativní privatizační strategie, které byly v dotyčných zemích prováděny tak, aby v momentě, kdy budu analyzovat privatizaci konkrétních podniků, bylo moņné identifikovat metody, jeņ byly v daném případě pouņity.
3.1 Československo/ČR Jelikoņ proces privatizace započal před rozdělením Československa v roce 1993 a pokračoval i po něm, budou se záleņitosti diskutované v následující podkapitole týkat jak Československa, tak následně samostatné ČR. Československo vstupovalo do procesu privatizace v situaci, kdy státní vlastnictví v ekonomice bylo téměř maximální. Mezi nově vzniklou politickou reprezentací panovala relativní shoda o nutnosti samotné privatizace jako takové. Jádro sporu leņelo v rychlosti privatizace stejně tak, jako se diskutovalo o „ńokové terapii“ versus „gradualismus“ ve vztahu k celému transformačnímu procesu. Názorový střet fakticky představoval rozdíl v pohledech na to, jak omezit dopad tzv. „transformační recese“, tedy hospodářského poklesu spojeného se změnou ekonomického systému. Pohled na tehdejńí propad průmyslové výroby a následné oņivení aņ do krize let 1997 – 98 ilustruje následující graf. Graf 3.1: Československo - roční tempo růstu přidané hodnoty v průmyslu v % 15 10 5 0 -5
1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000
-10 -15
růst přidané hodnoty v %
-20 -25 -30
Zdroj dat: World Databank.
Cílem privatizace bylo uvolnit práci a kapitál z neefektivních státních podniků. Zastánci rychlé privatizace argumentovali, ņe stát jako vlastník by nedokázal odolávat jejich tlakům, a proto je nutné co nejrychleji odříznout podniky od automatického financování ze státního rozpočtu a úvěrů od státních bank. Sdíleli také obavy z tzv. „předprivatizační agónie“, tedy 29
Viz např. Ņídek, L. Transformace české ekonomiky: 1989 – 2004; Holman, R. Transformace české ekonomiky nebo Frydman, R.; Rapaczynski, A.; Earle, J. S. The Privatization Proces in Central Europe.
18
ustrnutí státních podniků bez efektivního vlastníka, umoņňující tunelování. Proto byla podle zastánců (např. Klaus, Holman) rychlé privatizace tato nutnou podmínkou pro následnou moņnou restrukturalizaci30. Naproti tomu kritici rychlé privatizace a zastánci spíńe postupného vytváření trņních institucí (např. Mlčoch, Mládek) prosazovali postupný výběr vhodných vlastníků tzv. „standardními“ privatizačními metodami (veřejné aukce, tendry, přímé prodeje). Zejména kuponovou privatizaci, jako metodu rychlé změny vlastnictví, povaņovali za „nestandardní“ s rizikem, ņe vybere vlastníky, kteří nebudou ochotni ani schopni nad podniky provádět vlastnickou kontrolu31. Ņídek v tomto smyslu připomíná také termín „postprivatizační agónie“, který přesně vystihuje obavu kritiků rychlé privatizace ze situace, kdy se podniky ocitnou po privatizaci bez reálného vlastníka32. Holman se s kritikou, ņe v privatizaci byla často prosazována rychlost na úkor kvality vlastnictví, vypořádává argumentem, ņe Maďarsko vsadilo ve větńí míře na tzv. „standardní metody“ privatizace a výrazně lepńích výsledků nedosáhlo. Navíc lze podle Holmana těņko srovnávat samotnou „kvalitu vlastnictví“33. Naproti tomu Nellis cituje zprávu OECD z roku 1998, podle které „česká kuponová privatizace vytvořila vlastnické struktury, které zabraňovaly restrukturalizaci a efektivnímu řízení podniků“ 34, coņ, zdá se, podporuje argument tehdejńích zastánců více gradualistického přístupu. Nicméně mezi politickou reprezentací i voliči převládl názor podporující rychlost privatizace. Vláda pak následně vytvořila fakticky tři privatizační programy. 3.1.1 Restituce Restituce byly prvním privatizačním programem, který byl v Československu zahájen (v roce 1990). Navracen byl majetek, který byl znárodněn komunistickým reņimem po únoru 1948. Jednalo se o největńí program restitucí v bývalém východním bloku, mimo Německou demokratickou republiku35. Celý proces neprobíhal jistě bez kontroverzí. Mezi odpůrce restitucí patřil i Klaus. Navíc určitým československým specifikem je i fakt, ņe jako v jediné postkomunistické zemi se skutečně fyzicky vracel dotyčný zabavený majetek. Přesto přese vńechno lze souhlasit s Ņídkem, který restituce hodnotí jako vhodný prostředek k vytvoření obrazu důvěryhodného právního státu a vypořádání se s křivdami minulosti36. 3.1.2 Malá privatizace Malá privatizace se rozběhla v lednu 1991. Týkala se předevńím menńích provozoven, obchodů, restaurací apod. a jednalo se oproti velké privatizaci o relativně decentralizovaný proces, v jehoņ rámci bylo vydraņeno přibliņně 23 000 subjektů. Čísla o celkovém výnosu se
30
Viz Holman, R. Transformace české ekonomiky, s. 45. tamtéņ, s. 46. 32 Viz Ņídek, L. Transformace české ekonomiky: 1989 – 2004, s. 165. 33 Viz Holman, R. Transformace české ekonomiky, s. 61. 34 Viz Nellis J. Time to Rethink Privatization in Transition Economies, s. 11. 35 Viz Frydman, R.; Rapaczynski, A.; Earle, J. S. The Privatization Proces in Central Europe, s. 76. 36 Viz Ņídek, L. Transformace české ekonomiky: 1989 – 2004, s. 161. 31
19
značně lińí. Holman uvádí, ņe celkové příjmy státu z malé privatizace činily 45 mld. Kč37. Naproti tomu Ņídek mluví o 21 mld. Kč38. Ačkoliv je malá privatizace větńinou autorů vnímána jako nejméně konfliktní součást privatizace, je nutné mít na paměti, ņe velká část malé privatizace byla vzhledem k nízké úrovni úspor mezi českými domácnostmi financována na dluh. Toto dluhové břemeno pak následně komplikovalo fungování vydraņených podniků a ústilo aņ v druhotnou platební neschopnost39. 3.1.3 Velká privatizace Byla to právě velká (jindy nazývaná téņ jako masová) privatizace, která stála v centru sporů o rychlost celého privatizačního procesu. Zvolené metody a rychlost jejich postupu se staly významným faktorem fungování české ekonomiky v následující dekádě. Bylo by velmi nepřesné i zcela nesprávné ztotoņňovat velkou privatizaci v ČR pouze s privatizací kuponovou, přestoņe se jednalo o metodu nejčastějńí. Velká privatizace tedy v ČR proběhla „smíńenou metodou“. Konkrétní metody v tomto smíńeném způsobu privatizace budou předmětem následujícího textu. Samotné privatizaci předcházel ve větńině případů převod státních podniků na akciové společnosti, tedy fakticky vytvoření podílů, které byly následně předmětem jednotlivých privatizačních metod. Frydman, Rapaczynski a Earle píńí o tzv. „korporatizaci“, kdy podniky přeměněné na akciové společnosti přecházely pod nově vytvořený (1991) Fond národního majetku (FNM), řízený Ministerstvem pro správu národního majetku a jeho privatizaci, který měl podniky připravit pro privatizaci jako takovou40. Management jednotlivých státních podniků byl povinen předloņit privatizační projekt na svůj podnik. Konkurenční projekt pak mohl předloņit fakticky kdokoliv. Projekty pak obsahovaly návrhy na rozdělení částí podílů mezi jednotlivé privatizační metody. Mezi ty patřily41: -
Veřejná aukce – jediným kritériem cena. Veřejná soutěņ – více rozhodovacích kritérií. Přímý prodej vybranému vlastníkovi. Transformace na akciovou společnost a prodej akcií (např. v kuponové privatizaci). Bezúplatný převod majetku (větńinou jinému veřejnoprávnímu subjektu). Dočasné ponechání ve FNM. Zaměstnanecké akcie.
Posuzování jednotlivých privatizačních projektů a konečné rozhodnutí o výběru vítězného projektu pak spadalo do kompetence výńe zmíněného „Ministerstva privatizace“.
37
Viz Holman, R. Transformace české ekonomiky, s. 49. Viz Ņídek, L. Transformace české ekonomiky: 1989 – 2004, s. 162. 39 „tamtéņ“, s. 164 40 Viz Frydman, R.; Rapaczynski, A.; Earle, J. S. The Privatization Proces in Central Europe, s. 91. 41 Viz Ņídek, L. Transformace české ekonomiky: 1989 – 2004, s. 167. 38
20
Data o přesném podílu jednotlivých metod na celkově privatizovaném majetku jsou obtíņně srovnatelná a značně se rozcházejí. Na jedné straně Ņídek uvádí, ņe z pohledu jednotlivých transformačních metod bylo 81 % celkově privatizovaného majetku v období 1991 – 2003 převedeno na a.s. Z toho pak přes 53 % akcií vstoupilo do kuponové privatizace42. Naproti tomu Holman výslovně píńe, ņe kuponová privatizace „nebyla převaņující metodou privatizace“. Podle něj bylo ze 780 mld. Kč majetku 333 mld. Kč převedeno v rámci kuponové privatizace, 25 mld. Kč spadá pod restituce, 121 mld. Kč bezúplatně převedeno na veřejnoprávní subjekty a konečně 237 mld. Kč majetku prodáno standardními privatizačními metodami43. Nicméně i pokud připustíme, ņe kuponová privatizace nebyla absolutně větńinovou metodou převodu majetku v rámci velké privatizace, stále zůstává metodou nejvýznamnějńí44. Na konci dekády (2000) pak privatizace poustoupila natolik, ņe podíl nestátní sféry na tvorbě HDP (v běņných cenách) dosáhl 77,3 %45.
3.2 Polsko Jak bylo naznačeno výńe, v Polsku byl proces řízení jednotlivých podniků jiņ v rámci centrálně plánované ekonomiky relativně uvolněn ve prospěch podnikového managementu. Proto i v procesu privatizace existovaly v Polsku silné decentralizační tlaky a otázka vlivu tzv. „insiderů“ (větńinou manaņerů podniku, či jiných zaměstnanců s informační výhodou) představovala snad jeńtě významnějńí prvek celé debaty ohledně privatizace neņ např. v Československu. Podobně jako v Československu byl základním krokem pro privatizaci polských státních podniků jejich převod na právní formu, která by odpovídala běņnému trņnímu prostředí. Nově vzniklé Ministerstvo pro změnu vlastnictví mohlo navrhnout korporatizaci (větńinou převod na a.s.) státního podniku, která podléhala schválení přísluńné zaměstnanecké rady46. 3.2.1 Privatizace likvidací To ovńem platilo pouze v případě, ņe podnik nebyl privatizován tzv. „likvidací“. V tomto případě státní podnik namísto převodu na např. akciovou společnost ukončil svou činnost. Tento proces se týkal jak podniků ve velmi ńpatném finančním stavu, kdy se tedy prakticky jednalo o bankrot, tak podniků s výhledem na rozumné ekonomické fungování. Aktiva takto zlikvidovaných podniků pak mohla být převedena na jiný ekonomický subjekt (např. bezúplatně na jiný státní podnik). Nejčastěji vńak byla prodána, a v případě, ņe se jednalo o fungující podnik, mohla být i pronajata nově vzniklé „nástupnické společnosti“, kde akcionáři
42
Viz Ņídek, L. Transformace české ekonomiky: 1989 – 2004, s. 193,194. Viz Holman, R. Transformace české ekonomiky, s. 55. 44 O kladech a záporech české kuponové privatizace toho bylo napsáno relativně hodně. Nicméně hodnocení kuponové privatizace jako vhodné metody pro převod majetku v tranzitivní postkomunistické ekonomice není středem zájmu této práce. 45 Viz Ņídek, L. Transformace české ekonomiky: 1989 – 2004, s. 194 46 Toto faktické veto zaměstnanců (insiderů) nad korporatizací mohl svým rozhodnutím zvrátit premiér. Viz Frydman, R.; Rapaczynski, A.; Earle, J. S. The Privatization Proces in Central Europe, s. 180. 43
21
byli větńinou zaměstnanci likvidovaného podniku 47. Blaszczyk uvádí, ņe v letech 1990 – 1998 bylo touto formou privatizováno 1 581 z celkového počtu 8 441 státních podniků48. V počáteční fázi privatizace se ovńem jednalo o nejčastějńí postup. Do roku 1995 byla metoda likvidace pouņita u 975 z celkového počtu 1 457 privatizovaných podniků (66,9 %)49. 3.2.2 Kapitálová privatizace V roce 1990 se vláda rozhodla pokusit se privatizovat 20 tzv. „dobrých“ firem, tzn. relativně finančně zdravých, metodou IPO (Initial Public Offering). Touto metodou měly podniky po přeměně na a.s. vstoupit na nově vytvořenou Varńavskou burzu cenných papírů. Vláda do tohoto procesu vkládala poměrně velké naděje a na přípravě podniků na vstup na burzu spolupracovala s početnými zahraničními experty. Podniky byly často v rámci sektorů sdruņeny do státních holdingů, které měly na starost jejich restrukturalizaci a přípravu na privatizaci. Pro nezájem polské veřejnosti i zaměstnanců o IPO těchto firem vńak byl v první vlně (1990) realizován vstup pouze 5 firem a jejich akcie po vstupu na burzu trvale klesaly50. 3.2.3 Masová privatizace s prostředníky (kuponová) Ačkoliv určitá forma bezúplatné masové distribuce podílů v podnicích ńiroké polské veřejnosti byla v programu polských vlád fakticky jiņ od převratu v roce 198951, k realizaci programu dońlo kvůli trvale slabé podpoře vlád v parlamentu aņ v letech 1995 – 1996. V té době byly podíly v 15 Národních investičních fondech, do kterých byl před tím vloņen 60% balík v 512 korporatizovaných podnicích, rozděleny mezi polské občany 52. Holman tuto formu kuponové privatizace srovnává s průběhem kuponové privatizace v ČR. Zatímco v ČR probíhalo spontánní vytváření vlastnických struktur a občané se na vlastní riziko rozhodovali, do kterých podniků investovat, v Polsku vláda zvolila výrazně opatrnějńí postup. Zde občané sami nenesli riziko investování53. 3.2.4 Zaměstnanecké akcie V Polsku s významnějńí rolí zaměstnaneckých samospráv na řízení podniků představovaly také zaměstnanecké akcie významnějńí metodu privatizace neņ v ČR. Vláda na rozdíl od Československa umoņnila zaměstnancům odkup akcií za zvýhodněnou (poloviční) cenu aņ do výńe 20% podílu ve společnosti54. Zároveň stát zaměstnancům na tento odkup akcií poskytl půjčku, za kterou bylo ručeno aktivy společnosti a která měla být splácena z jejích zisků55. I 47
Touto formou tak mohlo dojít k částečné restrukturalizaci a oddluņení likvidovaných podniků. Negativem této metody vńak byla silná motivace pro „insidery“, kteří měli převzít majetek likvidovaného podniků, aby před likvidací uměle zhorńovali finanční společnosti a tím i hodnotu jejich aktiv, kterou následně byli nuceni zaplatit v kupní či nájemní ceně. Viz Frydman, R.; Rapaczynski, A.; Earle, J. S. The Privatization Proces in Central Europe, s. 188. 48 Viz Blaszczyk, B. Moving Ahead: Privatization in Poland, s. 21. 49 Viz Wilke, Maack and Partner. Financial Participation. 50 Viz Frydman, R.; Rapaczynski, A.; Earle, J. S. The Privatization Proces in Central Europe, s. 184-6. 51 Lech Wałęsa to sliboval jiņ ve své první prezidentské kampani. Viz Frydman, R.; Rapaczynski, A.; Earle, J. S. The Privatization Proces in Central Europe, s. 177. 52 Viz Blaszczyk, B. Moving Ahead: Privatization in Poland, s. 21. 53 Viz Holman, R. Transformace české ekonomiky, s. 54. 54 Viz Frydman, R.; Rapaczynski, A.; Earle, J. S. The Privatization Proces in Central Europe, s. 177. 55 „tamtéņ“, s. 187.
22
přes výhodné podmínky se nicméně zaměstnanecké akcie nestaly nijak dominantní metodou privatizace. Vzhledem k absenci systematických dat pro podíl zaměstnaneckých akcií v soukromých společnostech nám situaci můņe přiblíņit pouze studie prováděná v 80 z 500 největńích polských podniků privatizovaných v letech 1990 – 2001. Zde vlastnili „insideři“ v roce 1998 pouze 12,7 % akcií56. Komplexní pohled na dosaņený pokrok v procesu privatizace v Polsku v roce 1998 poskytuje následující schéma. Obrázek 3.1: Stav privatizace v Polsku – rok 1998
Zdroj: Vlastní, na základě dat z Blaszczyk, B. Moving Ahead: Priavatization in Poland.
3.3 Komparativní shrnutí Ačkoliv obě zkoumané země vycházely z velmi podobné situace, co se týče dominance veřejného vlastnictví zejména v sektoru průmyslu, zvolený postup a metody privatizace se do značné míry lińily a přinesly částečně odlińné výsledky. Československo/ČR svým rychlým pokrokem v privatizaci předevńím v první polovině 90. let rychle dohnalo náskok Polska v celkovém podílu soukromého sektoru v hospodářství57. Rozdíl lze spatřovat předevńím
56
Viz Lowitzsch, J.; Woodward, R. The Extended PEPPER III Country Report Poland, s. 24. Pokud v Československu měl v roce 1989 soukromý sektor podíl 5 % na HDP, resp. 16 % na zaměstnanosti, pak v roce 1995 to bylo jiņ 60 %, resp. 65 %. Polsko z výchozí pozice 28 % HDP a 47 % zaměstnanosti 57
23
v rychlosti a objemu kuponové privatizace. Role polských zaměstnaneckých samospráv přinesla větńí důraz na metodu privatizace zaměstnaneckými akciemi, která se ovńem v důsledku nestala příliń rozńířenou. Zaměstnanci spíńe vyuņili metodu likvidace a následného pronájmu. Ve výsledku se pak podíl soukromého sektoru na tvorbě HDP v ČR na konci dekády pohyboval lehce pod 80 %. Nalézt odpovídající data pro Polsko, která by umoņňovala přímé srovnání, není jednoduché, navíc jednotlivé zdroje se značně lińí. Winiecki uvádí, ņe v roce 1997 dosahoval podíl veřejného sektoru na agregátním produktu jiņ pouze 25,1%58, coņ by odpovídalo přibliņně situaci v ČR. Naproti tomu Balcerowicz uvádí podíl soukromého sektoru v ekonomice v roce 1999 (měřeno podílem na HDP) pouze 61,4 %59. Tezi o přetrvávajícím relativně velkém veřejném sektoru v ekonomice podporuje i Blaszczyk, kdyņ (v roce 1999) poukazuje na velkou skupinu 2000 podniků, jeņ stály od počátku mimo proces privatizace a mezi nimiņ se nachází 400 velkých státních firem, včetně 50 největńích podniků v Polsku60. I pokud bychom akceptovali Winieckého vyńńí čísla podílu soukromého sektoru v ekonomice, platí, ņe vzhledem k faktu, ņe Polsko začínalo privatizaci z vyńńího základu (podílu soukromého sektoru v ekonomice), lze polskou privatizaci ve srovnání s českou hodnotit jako pomalejńí, směřující více ke gradualistickému pojetí.
v soukromém sektoru dosáhlo v roce 1995 úrovně 59 % HDP a 66 % zaměstnanosti. Viz Borish, M.; Noël, M. Private Sector Expansion in Central Europe. 58 Viz Winiecki, J. The Polish Generic Private Sector in Transition: Developments and Characteristics, s. 13. 59 Viz Balczerowicz, E. (eds.). Barriers to Entry and Growth of New Firms in Early Transition, s. 187. 60 Viz Blaszczyk, B. Moving Ahead: Priavatization in Poland, s. 22.
24
4. Ropný průmysl 4.1 Ropný průmysl v ČR 4.1.1 Výchozí stav odvětví v roce 1989 Československý rafinerský a petrochemický průmysl se v období komunismu přeměnil z průmyslu zpracovávajícího předevńím domácí zásoby uhlí na průmysl závislý významně na dovozu ropy ze Sovětského svazu. O přechodu na ropnou bázi bylo rozhodnuto z ekonomických důvodů na počátku 60. let minulého století. Zásadním zlomem v tomto ohledu bylo nahrazení původní cisternové přepravy sovětské ropy dovozem ropovodem Druņba, který byl v roce 1965 prodlouņen z Bratislavy do Záluņí u Mostu61. Struktura sektoru petrochemie odpovídala ideálu monopolizovaného odvětví centrálně plánované ekonomiky. Ve stejném období, kdy rafinerie na českém území přecházely z uhlí na ropu, byl také sektor do značné míry koncentrován do jednoho ekonomického subjektu, který kromě litvínovské rafinerie obsahoval Kaučuk Kralupy, Bezinu, Paramo Pardubice, Koramo Kolín a některé dalńí podniky62. Tato struktura pak následně vydrņela aņ do převratu v roce 1989. 4.1.2 Vývoj po roce 1989 V roce 1989 proběhla v českém petrochemickém průmyslu decentralizace a z původního koncernu VHJ Chemopetrol se vydělily jednotlivé státní podniky přímo řízené Ministerstvem průmyslu. Situace podniků byla celkově vnímána jako negativní. Závody byly hodnoceny jako podkapitalizované a jejich konfigurace a technologická úroveň měla obtíņně splňovat očekávané poņadavky na provozní bezpečnost a ochranu ņivotního prostředí. Proto povětńinou panovala shoda na nutnosti vstupu zahraničního partnera. Jiņ v letech 1991 – 1992 byli přizváni potenciální investoři (pozvání k návńtěvě, poskytnutí základních dat). Nicméně ņádný neprojevil zájem o koupi dotyčných podniků jako celku 63. Zároveň probíhaly na úrovni ekonomiky jako celku změny, které se výrazně dotýkaly také sektoru petrochemie. Cenová liberalizace a otevření zahraničního obchodu vystavily české rafinerské podniky konkurenci ze zahraničí (předevńím německých a polských rafinerií). Daňová reforma z roku 1993 zavedla nejen obecnou daň z přidané hodnoty (DPH) ale i selektivní spotřební daň z minerálních olejů. Počáteční minoritní privatizace Stav státních podniků po jejich vyčlenění z mateřského koncernu Chemopetrol, včetně podílu jednotlivých forem privatizace lze vidět v následující tabulce.
61
Viz Holub, L.; Ńvajgl, O.; Nevosad, M.; Soukup, A.; Kopal, R. 100 let benzínu v ČR, s. 43. „tamtéņ“. 63 Zájem byl větńinou pouze o výrobní celky rafinerií či konkrétní petrochemické výroby. Viz Holub, L.; Ńvajgl, O.; Nevosad, M.; Soukup, A.; Kopal, R. 100 let benzínu v ČR, s. 91. 62
25
Tabulka 4.1: Privatizace státních podniků rafinérsko-petrochemického komplexu na základě schválených privatizačních projektů
Zdroj: 100 let benzínu v ČR
Jednalo se tedy o příklad tzv. „smíńené privatizace“, kdy byly samostatné státní podniky nejprve transformovány na akciové společnosti a následně jejich akcie rozděleny mezi jednotlivé privatizační metody podle privatizačních projektů. Následující tabulka obsahuje přehled nově vzniklých akciových společností a částí majetku, které „zdědily z mateřského koncernu“. Tabulka 4.2: Transformace státních petrochemických podniků na a.s.
Zdroj: 100 let benzínu v ČR
Propojením informací z předcházejících dvou tabulek lze vyvozovat některá zjińtění. Stát (FNM) si ponechal kontrolní balíky v obou hlavních rafinerských podnicích (Chemopetrol a Kaučuk). Z majetku Benziny byla vyčleněna a omezeně privatizována pouze síť čerpacích stanic, částečně v rámci malé privatizace64. Produktovody a sklady státních hmotných rezerv zůstaly v rukou nově vzniklé společnosti Čepro a.s. vlastněné státem. Menńí rafinerie 64
První plán na privatizaci státního monopolu Benzina z července 1991 počítal s tím, ņe z celkového počtu 740 stanic bude 150 privatizováno v malé privatizaci, 350 pronajato zahraničním společnostem a zbylých 240 zůstane Beznině. Pod tlakem rafinerských společností, které tento postup vnímaly jako ohroņení své trņní pozice, vńak tehdejńí ministr privatizace Jeņek od tohoto plánu ustoupil a větńinu akcií Benziny získaly samotné rafinerské společnosti. Viz Myant, M. The Rise and Fall of Czech Capitalism, s. 232.
26
v Kolíně a Pardubicích byly částečně privatizovány v druhé vlně kuponové privatizace. Obě nakonec získal koncern Unipetrol (Paramo v roce 2000, Koramo v roce 2001) a konsolidoval tak domácí výrobu mazacích olejů65. Zároveň vznikla i nová akciová společnost se 100% podílem státu MERO ČR a.s., která sloučila k 1. lednu 1994 PETROTRANS a.s. (vlastník a provozovatel české části ropovodu Druņba) a MERO IKL a.s. (společnost, provádějící v tehdejńí době výstavbu ropovodu IKL)66. Po částečné privatizaci minoritních podílů v letech 1993 – 1994 (viz Tabulka 4.1) proběhly v roce 1995 v sektoru petrochemie zásadní změny, které fakticky zcela zvrátily trend fragmentace a decentralizace, jenņ započal na začátku 90. let, kdy byly z mateřského koncernu vyčleňovány jednotlivé podniky. Naproti tomu v roce 1995 byly dva hlavní rafinerské podniky znovu začleněny do jednoho subjektu, konkrétně se spolu s několika dalńími společnostmi (Spolana, Benzina) staly základními kameny státního koncernu Unipetrol. Koncentrace a vznik České rafinerské Unipetrol a.s. byl zapsán do obchodního rejstříku 17. 2. 1995 a stal se majoritním vlastníkem výńe zmíněných společností, jehoņ prostřednictvím vykonával stát svá vlastnická práva. V té době jiņ probíhal proces privatizace českých rafinerií. První nabídku na vstup do rafinerií v Litvínově a Kralupech obdrņela česká vláda od konsorcia společností TotalAgipPetroli-Conoco jiņ v roce 1992. Toto konsorcium akceptovalo podmínku vlády o prodeji pouze 49% podílu v obou rafineriích. Naproti tomu společnost Shell usilovala o získání 100% podílu v rafinerské části Kaučuku67. Fakticky zde existovalo několik alternativní návrhů, jak celý proces privatizace provést. Myant píńe o původním návrhu vlády z roku 1991, který počítal s privatizací dvou největńích rafinerií v druhé vlně kuponové privatizace s částečným prodejem zahraničnímu investorovi, jenņ by přinesl potřebné finance pro modernizaci68. S postupným odkládáním privatizace se objevoval konkurenční projekt na privatizaci petrochemického koncernu jako celku, za kterým stála společnost Chemapol a o kterém se hovořilo jako o tzv. „české cestě“. Vláda se zdála být „české cestě“ zpočátku nakloněna, nicméně nakonec byl tento postup odmítnut 69 a
65
Viz Holub, L.; Ńvajgl, O.; Nevosad, M.; Soukup, A.; Kopal, R. 100 let benzínu v ČR, s. 69. Viz Mero a.s. Mero Česká republika. 67 Viz Holub, L.; Ńvajgl, O.; Nevosad, M.; Soukup, A.; Kopal, R. 100 let benzínu v ČR, s. 94. 68 Viz Myant, M. The Rise and Fall of Czech Capitalism, s. 243. 69 V souvislosti se změnou postoje vlády Myant zmiňuje také značné politické tlaky. Původně kladné stanovisko premiéra Klause a ministra průmyslu a obchodu Dlouhého k návrhům společnosti Chemapol se mělo změnit poté, co v červenci 1994 unikla jistá zpráva připravovaná tajnými sluņbami, která hovořila o Dlouhém jako o „tichém společníkovi“ Chemapolu a samotnou společnost Chemapol spojovala s ruskou mafií. Viz Myant, M. The Rise and Fall of Czech Capitalism, s. 235. 66
27
vláda svým usnesením č. 532 z 28. září 1994 rozhodla o zahájení jednání s konsorciem IOC (International Oil Companies)70. Jako výsledek jednání mezi vládou ČR a IOC dońlo k 31. 12. 1995 k vyčlenění rafinerských částí společností Chemopetrol a Kaučuk z koncernu Unipetrol do nově vzniklé společnosti Česká rafinerská. Následně bylo navýńeno základní jmění České rafinerské zahraničními investory Conoco (USA), AgipPetroli (ITA) a Shell (NED –VB)71 o 168 mil. USD, za coņ kaņdá společnost obdrņela 16,33 % akcií České rafinerské. Zbývajících 51 % zůstalo v rukou (tehdy státního koncernu Unipetrol). Noví vlastníci se při vstupu do podniku zavázali, ņe v následujících pěti letech proinvestují v České rafinerské 480 mil. USD, coņ následně splnili72. Myant označuje výslednou dohodu za ońemetný kompromis daný nutností omezených zájmů ropných společností, obavami, aby jim nebylo dáno příliń mnoho, a politickou poráņkou „české cesty“73. Debata o směřování privatizace české petrochemie probíhala intenzivně mezi tehdejńí vládou a opozicí. Na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR musel předevńím ministr průmyslu a obchodu Dlouhý obhajovat dohodu s IOC, kdyņ mu bylo vyčítáno ignorování pozice minoritních akcionářů v Chemopetrolu a Kaučuku (ti v mezidobí získali akcie dotyčných podniků v druhé vlně kuponové privatizace), byly zdůrazňovány obavy z vyvádění zisků z české petrochemie do zahraničí a nakonec byla zpochybňována i samotná dojednaná cena za podíl v České rafinerské74. Průběh transferu rafinerií do nově vzniklého subjektu a výsledný stav majetkových vztahů znázorňuje následující schéma. Obrázek 4.1: Majetkové vztahy v rámci vzniku společností Česká rafinerská a Unipetrol
Zdroj: Odpověď na interpelaci poslance Michala Krause na ministra průmyslu a obchodu Vladimíra Dlouhého ve věci privatizace a transformace (případně restrukturalizace) české petrochemie.
70
Konsorcium IOC vzniklo připojením se společnosti Shell k původní trojici Total, AgipPetroli a Conoco. Viz Holub, L.; Ńvajgl, O.; Nevosad, M.; Soukup, A.; Kopal, R. 100 let benzínu v ČR, s. 96. 71 Total na poslední chvíli od dohody odstoupil a jeho podíl převzaly zbývající společnosti konsorcia IOC. 72 V roce 2007 ConocoPhillips (dříve Conoco) prodalo svůj podíl v České rafinerské Eni (dříve AgipPetroli). Současná struktura akcionářů České rafinerské je tedy následující: Unipetrol 51,22 %, Shell 16,335 % a Eni 32,445 %. Viz Souček, I.; Kittel, H.; Krch, J.; Praņák, V.; Soukup, A.; Vitvar, M. 15 let v České rafinerské, s. 1104. 73 Viz Myant, M. The Rise and Fall of Czech Capitalism, s. 235. 74 Viz Odpověď na interpelaci poslance Michala Krause na ministra průmyslu a obchodu Vladimíra Dlouhého ve věci privatizace a transformace (případně restrukturalizace) české petrochemie.
28
V tomto momentě bylo moņné povaņovat první fázi privatizace české petrochemie za ukončenou. Sektor prońel procesem částečné restrukturalizace řízené státem. Státní instituce (FNM, Ministerstvo průmyslu a obchodu) prostřednictvím státního koncernu Unipetrol provedly vyčlenění rafinerských částí z petrochemických podniků a jejich sloučení do jednoho ekonomického subjektu, jenņ byl následně minoritně privatizován formou přímého prodeje zahraničnímu investorovi. Paradoxně tato koncentrace odvětví naplnila plán na vyloučení byť i formální konkurence mezi českými rafineriemi, který vznikl jiņ hluboko v době centrálního plánování. Na jedné straně sice vedl k posílení pozice českých rafinerií v rámci trhu minimálně vymezeného střední Evropou, nicméně na straně druhé směřoval zcela proti trendu liberalizace odvětví představovanému předevńím uvolněním cen a zahraničního obchodu, který by spíńe předpokládal snahu o zavádění konkurenčních mechanismů i v rámci domácího, tj. českého trhu. Stav v polovině 90. let lze tedy stručně zhodnotit tak, ņe stát provedl částečnou restrukturalizaci, aby do jednotek, které nutně vyņadovaly injekci kapitálu pro modernizaci (rafinerie), mohl přizvat menńinové zahraniční investory a ve zbytku odvětví, které soustředil do koncernu Unipetrol, si ponechal zcela dominantní kontrolu, kdyņ v rámci kuponové privatizace uvolnil pouze minoritní balíky akcií. 4.1.3 Privatizace Unipetrolu Za skutečný moment privatizace české petrochemie, tedy moment, kdy stát ztratil kontrolní vliv na rozhodování v dotyčných podnicích, je tedy nutné povaņovat aņ prodej 63% podílu v koncernu Unipetrol. Ten v době privatizace sdruņoval více neņ čtyři desítky nejrůznějńích společností a byl často označován za značně neprůhledný75. Pro účel této práce není nutné zabývat se veńkerými politickými spory a obviněními z korupce, které proces privatizace této firmy provázely. Lze se omezit na konstatování, ņe se vládě povedlo Unipetrol zprivatizovat aņ na druhý pokus. Původní tendr z roku 2001 provázely spory o kompetence mezi samotnými vládními institucemi. Vláda usnesením č. 743 z 18. 6. 2001 změnila „veřejnou obchodní soutěņ“ na výběr strategického partnera pro Unipetrol na „veřejné výběrové řízení“76. Tím fakticky převedla rozhodovací pravomoc o vítězi tendru z FNM na sebe (vládu)77. Podobné kompetenční spory provázely výběr poradenské firmy, která by proces privatizace měla připravovat. Z původně 13 uchazečů o koupi akcií Unipetrolu vláda v prosinci 2001 vybrala skupinu Agrofert78, která vńak následně od jiņ podepsané kupní smlouvy odstoupila.
75
Viz iDnes.cz. Privatizace Unipetrolu startuje. Viz Vláda ČR. Usnesení vlády České republiky ze dne 18. července 2001 č. 743 o změně usnesení vlády ze dne 13. června 2001 č. 607 k postupu privatizace majetkové účasti státu ve společnosti Unipetrol, a. s. 77 Viz ČTK. Rok poté, co se našel vlastník Unipetrolu, začíná nový tendr. 78 Viz Vláda ČR. Usnesení vlády České republiky ze dne 17. prosince 2001 č. 1343 + P o privatizaci 62,99 % akcií společnosti UNIPETROL, a.s., metodou přímého prodeje akcií vybranému nabyvateli. 76
29
Druhý pokus o privatizaci Unipetrolu zahájila vláda na konci roku 2002 vypsáním výběrového řízení na poradenskou firmu a ustanovením meziresortní výběrové komise 79. Poradcem vlády pro privatizaci Unipetrolu se stalo konsorcium poradenských firem WestLB, EEIP a.s. a McKinsey. Samotné výběrové řízení odstartovalo zveřejněním inzerátu 6. 11. 2003, kdy byli potenciální investoři vyzváni k podání předběņného zájmu 80. V lednu 2004 pak vláda do uņńího výběru na doporučení privatizační komise vybrala společnosti MOL Hungarian Oil and Gas, PKN Orlen a Shell Europe Oil Products 81. Finální nabídku nakonec podal pouze PKN Orlen. 28. 4. 2004 vláda schválila svým usnesením privatizaci 63% podílu v Unipetrolu „metodou přímého prodeje vybranému nabyvateli“, tj. PKN Orlen 82. Celková částka, kterou Orlen za státní podíl v Unipetrolu a jeho závazky vůči České konsolidační agentuře zaplatil a která byla po auditu hospodaření v roce 2004 nakonec oproti původní částce jeńtě o 14,55 % navýńena, dosáhla 14,695 mld. Kč83. Polský koncern PKN Orlen tak v roce 2005 získal kontrolu nejen nad hlavními chemickými podniky v ČR, jako byly Chemopetrol Litvínov, Kaučuk Kralupy anebo Spolana, ale prostřednictvím podílu v České rafinerské i 51% podíl v rafineriích v Litvínově a Kralupech. Následně zahájil Orlen v Unipetrolu proces restrukturalizace, jenņ spočíval v prodeji některých součástí koncernu. V roce 2006 prodal Unipetrol Spolanu polské chemičce Anwil, která je ovńem také součástí skupiny Orlen 84. Fakticky tak dońlo pouze k převodu Spolany v rámci celé skupiny Orlen od Unipetrolu pod Anwil. V roce 2007 pak Unipetrol prodal svůj 100% podíl v Kaučuku polskému chemickému podniku Firma Chemiczna Dwory S.A. za cenu 195 mil. EUR85. 4.1.4 Finanční analýza dopadů privatizace a restrukturalizace koncernu Unipetrol V této podkapitole se pokusím zhodnotit dopad privatizace a následné restrukturalizace koncernu Unipetrol pod novým vlastníkem PKN Orlen pomocí ukazatelů finanční analýzy. Základním ideovým předpokladem pro provádění privatizace v přechodu z centrálně plánované ekonomiky k trņní bylo, ņe soukromí vlastníci budou spravovat svůj majetek efektivněji neņ stát reprezentovaný rozličnými veřejnoprávními subjekty. Finanční analýza bude pro tuto práci nástrojem, jak hodnotit a srovnávat nakolik rozdílné či podobné metody privatizace tento předpoklad splňovaly. V následujícím textu budu pouņívat ukazatele
79
Viz Vláda ČR. Usnesení vlády České republiky ze dne 25. listopadu 2002 č. 1173 + P k návrhu dalšího postupu v privatizaci majetkové účasti státu na podnikání společnosti UNIPETROL, a.s. 80 Viz Bison & Rose Public Relations. Privatizace 2004. 81 Viz Vláda ČR. Usnesení vlády České republiky ze dne 21. ledna 2004 č. 87 k informaci o dosavadním průběhu veřejného výběrového řízení na určení nabyvatele majetkové účasti státu ve společnosti UNIPETROL, a.s. 82 Viz Vláda ČR. Usnesení vlády České republiky ze dne 28. dubna 2004 č. 415 ke zprávě o výsledku veřejného výběrového řízení na určení nabyvatele majetkové účasti státu ve společnosti UNIPETROL, a.s. a aktiv České konsolidační agentury ve společnostech skupiny UNIPETROL. 83 Viz Novinky.cz. PKN Orlen doplatí peníze za Unipetrol. 84 PKN Orlen vlastní v Anwil S. A. 95,14 %. Viz Anwil. Shareholders strucure. 85 Viz Unipetrol. UNIPETROL dokončil prodej Kaučuku.
30
finanční analýzy tak, jak jsou definovány v dostupné české literatuře zabývající se tímto tématem86. Hlavní skupinu ukazatelů, jeņ jsem zvolil pro následující text, tvoří: 1. Poměrové ukazatele 1.1.Ukazatele likvidity – vyjadřují schopnost podniku přeměnit svůj majetek na prostředky pouņitelné k úhradě závazků: Běņná likvidita – poměr mezi krátkodobými aktivy a pasivy, Peněņní likvidita – poměr peněņních prostředků a krátkodobých pasiv. 1.2.Ukazatele rentability – vyjadřují schopnost podniku dosahovat výnosů ze svého majetku: ROA – Rentabilita aktiv – poměr EBIT87 a aktiv, ROE – Rentabilita vlastního kapitálu – poměr výsledku hospodaření po zdanění a vlastního kapitálu společnosti. 1.3.Ukazatele zadluženosti Ukazatel věřitelského rizika, Debt/equity ratio. Tyto ukazatele budou průběņně pouņity k analýze i v případě dalńích společností tak, aby mohlo dojít pokud moņno k přímému srovnání dopadů privatizačních a restrukturalizačních procesů. V případě Unipetrolu bylo pro analýzu zvoleno období 2002 – 2008, tj. fakticky 3 poslední roky státního vlastnictví a 4 první roky pod soukromým vlastníkem. Pro ńirńí pohled na vývoj společnosti byla v daném období sledována také účetní hodnota firmy a vývoj ceny akcií na Praņské burze cenných papírů. Ukazatele likvidity88 Hodnota běņné likvidity po celé sledované období nedosáhla hodnoty 1,5, coņ je spodní hranice rozmezí pro průměrnou běņnou likviditu 89. Unipetrol se tedy pohyboval v letech 2002 – 2008 na horní hranici pásma agresivní běņné likvidity. Trvale rostoucí trend likvidity byl důsledkem poklesu krátkodobých pasiv, coņ lze dát do souvislosti s restrukturalizací koncernu pod novým vlastníkem. Ukazatele rentability Ukazatele rentability zaznamenaly zásadní nárůst v roce 2004. Tento nárůst byl způsoben předevńím vyńńí realizací trņeb za prodej vlastních výrobků na exportních trzích, které meziročně vzrostly o 71 %90, coņ se pozitivně odrazilo v provozním zisku a nepochybně také
86
Pro bliņńí informace k tématu ukazatelů finanční analýzy viz Marek, P. Studijní průvodce financemi podniku a Kislingerová E., Hnilica, J. Finanční analýza: krok za krokem. 87 EBIT - Earnings before Interest and Taxes – lze přeloņit jako „zisk před zaplacením úroků a daní“. 88 Pro podrobnějńí vývoj ukazatelů odkazuji na Přílohu 1 této práce. 89 Viz Marek, P. Studijní průvodce financemi podniku, s. 274. 90 Viz Unipetrol. Unipetrol, a.s. Výroční zpráva 2004, s. 121.
31
v lepńí vstupní pozici Unipetrolu do privatizace jako takové 91. Počínaje rokem 2005 začal v ukazatelích rentability výrazně klesající trend. Mezi zásadní vnějńí faktory ovlivňující rentabilitu společnosti patří vývoj cen ropy na světových trzích a směnných kurzů. V období 2002 – 2008 posílila česká Koruna vůči americkému Dolaru nominálně o 48 % (z 32,736 CZK/USD – 2002 na 17,035 CZK/USD – 2008)92. Posilující Koruna na jedné straně zlevňovala pro Unipetrol dovoz ropy, na straně druhé oslabovala jeho pozici na zahraničních trzích jako exportéra, přičemņ trņby z exportu tvořily např. v roce 2008 čtvrtinu trņeb za prodej vlastních výrobků v rafinerském segmentu Unipetrolu93. Jako klíčový se pak ukazuje vývoj cen ropy a zejména pak rozdíl mezi cenou ruské ropy Urals a severomořské Brent. Ten v letech 2004 – 2005 přesahoval 4 USD (draņńí Brent, ve 4. kvartálu 2004 dokonce 7 USD)94 a umoņňoval českým rafineriím dosahovat vysokých rafinerských marņí. Naopak pokles tohoto cenového „spreadu“ na hodnoty okolo 1 USD na konci 200895 spolu s počátkem finanční krize vyústil ve zmíněný propad rentability. Hospodářské výsledky Unipetrolu ve sledovaném období navíc negativně ovlivnil proces restrukturalizace. Jednalo se o účetní ztrátu, kterou Unipetrol zaznamenal v souvislosti s prodejem Spolany a Kaučuku. Objem s tím spojených tzv. „jednorázových poloņek“, které sniņovaly provozní zisk, dosáhl v roce 2006 zhruba 2 mld. Kč96 a v roce 2007 1 mld. Kč97. Proto lze vývoj ukazatelů rentability hodnotit jako odráņející strategii nového vlastníka společnosti spočívající ve sniņování zadluņení a zbavení se částí aktiv stojících mimo hlavní podnikatelskou činnost. Ukazatele zadluženosti O ukazatelích zadluņenosti jsem se jiņ částečně zmínil v analýze rentabilit. Nicméně je vhodné zdůraznit, ņe předčasné splácení vybraných zejména dlouhodobých závazků, které společnost povaņovala za finančně nákladné, prováděl nový vlastník PKN Orlen kaņdoročně. Byly k tomu pouņity i prostředky získané prodejem aktiv v rámci restrukturalizace (např. zisk z prodeje Kaučuku). Sniņování zadluņenosti Unipetrolu je zřetelné jak ve vývoji ukazatele věřitelského rizika, tak v „debt equity ratio“. Úrokové náklady se v letech 2004 – 2007 sníņily o 64 %. Účetní hodnota a vývoj cen akcií Privatizace a restrukturalizace přinesla v případě Unipetrolu pokračování v pozitivním trendu růstu účetní hodnoty společnosti. A to i přes pokles aktiv skupiny v absolutním
91
V podkapitole 4.1.3 bylo zmíněno, ņe dobré výsledky hospodaření za rok 2004 dodatečně zvýńily prodejní cenu Unipetrolu. 92 Viz ČNB. Kurzy devizového trhu – měsíční průměry. 93 Viz Unipetrol. Unipetrol, a.s. Výroční zpráva 2008, s. 36. 94 Viz MOL. Mol Group Downstream and Corporate Update. 95 Viz Nesteoil. Urals-Brent price diference. 96 Viz Unipetrol. Unipetrol, a.s. Výroční zpráva 2006, s. 52. 97 Viz Unipetrol. Unipetrol, a.s. Výroční zpráva 2007, s. 40.
32
vyjádření. Vývoj účetní hodnoty skupiny Unipetrol ve sledovaném období ilustruje následující graf: Graf 4.1: Unipetrol – účetní hodnota 2002 – 2008 (tis. Kč) 45000000 40000000 35000000 30000000
privatizace Účetní hodnota
25000000 20000000 15000000 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008
Zdroj: Vlastní na základě dat z výročních zpráv společnosti Unipetrol.
Rovněņ vývoj ceny akcií odráņí pozitivně moment privatizace strmým nárůstem na přelomu let 2004/2005 a následnou restrukturalizaci skupiny Unipetrol v letech 2006 a 2007. „Krizový“ rok 2008 vńak umazal výraznou část nárůstu z předchozích let. Na Praņskou burzu cenných papírů vstoupily akcie Unipetrolu k 1. 1. 2003. Graf 4.2: Unipetrol - vývoj cen akcií na Pražské burze CP 2002 – 2008 (Kč)
Zdroj: Akcie.cz
Jaké jsou tedy výsledky stručné finanční analýzy dopadů privatizace a restrukturalizace skupiny Unipetrol? Soukromý vlastník zvýńil likviditu podniku. Vydal se cestou sníņení zadluņení a tím i úrokového zatíņení, na úkor ziskovosti. Tyto kroky se pozitivně odrazily v nárůstu účetní hodnoty společnosti a zejména pak v růstu ceny akcií Unipetrolu. Zjińtěné výsledky relativně dobře odpovídají „učebnicovým" závěrům ohledně kladů a záporů metody prodeje přímému zahraničnímu investorovi98. Dońlo k naplnění pozitiv ve formě zlepńení finančního zdraví, podnik získal nového vlastníka, který úspěńně provedl jeho restrukturalizaci. Na druhé straně „typická“ negativa pro tuto metodu, tzn. obava o čistotu 98
Viz Ņídek, L. Transformace české ekonomiky: 1989 - 2004, s. 188.
33
celého procesu (korupce) a dobu trvání (k faktickému dokončení privatizace dońlo aņ v roce 2005, tedy 15 let po odstartování prvních privatizačních kroků v tehdejńím Československu) se v tomto případě taktéņ objevila ve značné míře. 4.1.4 Průběžné shrnutí Vývoj v odvětví české petrochemie po roce 1989 lze rozdělit zhruba do dvou období. V prvním, ohraničeném rokem 1995, byl zavrńen proces koncentrace odvětví, který zvrátil určité decentralizační tlaky z počátku 90. let, minoritní balíky v některých podnicích byly poskytnuty do kuponové privatizace a do nově zaloņené společnosti Česká rafinerská, sdruņující dvě největńí české rafinerie, byl přizván menńinový zahraniční investor. Druhé „kolo“ privatizace české petrochemie se odehrálo v 1. polovině nové dekády za sociálně demokratických vlád. Tyto vlády vzhledem ke svému kritickému postoji k průběhu privatizace v 90. letech zvolily pro prodej větńinového státního podílu v koncernu Unipetrol formu veřejného výběrového řízení administrovaného zahraniční („západní“) poradenskou společností99. Po prvním neúspěńném pokusu se novým vlastníkem Unipetrolu stal v roce 2005 polský koncern PKN Orlen.
4.2 Polský ropný průmysl Polsko samo sebe vnímá zřejmě oprávněně jako jednu z kolébek ropného průmyslu na světě. Historie tohoto odvětví sahá v Polsku aņ na začátek 19. století. Ačkoliv v současnosti je v Polsku v provozu 7 rafinerií zpracovávajících ropu (2 velké, napojené na ropovody – Płock a Gdaňsk a 5 menńích, zásobovaných ņeleznicí - Jedlicze, Trzebinia, Czechowice, Jasło a Glimar), dominantní roli ve vývoji polského ropného průmyslu hrály a hrají rafinerie v Płocku a Gdaňsku. Tyto rafinerie, resp. společnosti s nimi svázané CPN (Centrala Produktów Nafotwych)/PKN Orlen a Rafineria Gdańsk100/Grupa Lotos, budou předmětem následujícího textu. 4.2.1 Stručná historie a výchozí stav v roce 1989 Společnosti, které následně v 90. letech utvořily skupiny PKN Orlen sdruņenou kolem rafinerie v Płocku vycházejí větńinově ze dvou uskupení vzniklých v období socialismu. Jedná se o společnost CPN, která měla v období centrálního plánování monopolní postavení v obchodě s ropou a ropnými produkty, a Mazowiecke Zakłady Rafnieryjne i Petrochemiczne w Płocku, jeņ byly vybudovány v letech 1961 - 1964, jako tehdy největńí polská rafinerie a první napojená na čerstvě dokončený ropovod Druņba (1963)101. Společnost CPN vznikla brzy po skončení 2. světové války, prosinci 1945. S postupem času sice docházelo k mírným změnám v jejím názvu, nicméně předmět její činnosti se v
99
Přesto se prodej Unipetrolu stal v České republice synonymem pro politickou korupci na nejvyńńích místech. V názvu společnosti je pouņíván původní polský, jinak český přepis názvu města Gdaňsk. 101 V roce 1964 byla dokončena 1. ze 2 plánovaných fází výstavby rafinerie v Płocku, čímņ bylo dosaņeno roční kapacity zpracování 2 mil. tun ropy. V současnosti disponuje tato rafinerie kapacitou 6 mil. tun ropy ročně. Viz Witkowski, B. Mazowickie Zakłady Rafineryjne i Petrochemicznye po pierwszym etapie. 100
34
zásadě neměnil. Navíc pod sebou CPN postupně sdruņovala kromě monopolu v obchodní činnosti i činnosti projekční, stavební nebo dopravní (vńe v sektoru petrochemie)102. 5.1.2 Rafinerie Gdańsk/Grupa Lotos Historie společnosti Lotos sahá do 70. let minulého století. Samotná stavba rafinerie v Gdaňsku projektované na kapacitu zpracování 3 mil. tun topy ročně probíhala v letech 1972 – 1975. Lokalita byla zvolena vzhledem k současné výstavbě ropného terminálu v přístavu Gdaňsk. Zároveň byla zaloņena společnost „Rafinerie Nafty Gdańsk“. První dodávka ropy dorazila tankerem ze Spojených arabských emirátů v srpnu 1975103. Po událostech let 19801981 a zavedení výjimečného stavu přeńla rafinerie v Gdaňsku na výhradní zpracování ruské ropy z ropovodu Druņba. Do roku 1989 tak Polsko vstupovalo s dvěma hlavními rafineriemi zpracovávajícími ruskou ropu a státním podnikem CPN v postavení monopolu v oblasti obchodu a sluņeb v celém petrochemickém sektoru, jeņ vńak po roce 1989 nemělo dlouhého trvání. 4.2.2 Vývoj po roce 1989 - restrukturalizace V roce 1990 ztratila společnost CPN monopol na ochod a distribuci ropných produktů, zároveň se na tomto segmentu polského trhu začaly objevovat zahraniční společnosti104. Vláda vcelku záhy zahájila restrukturalizaci v ropném sektoru přeměnou státních podniků na akciové společnosti. Pokud byl v kapitole věnované jednotlivým metodám privatizace v Polsku zmíněn vznik sektorových holdingů sdruņujících fakticky vńechny podniky v daném odvětví, pak ropný průmysl je takového postupu klasickým příkladem. 15. července 1995 přijala vláda „Program restrukturalizace a privatizace ropného sektoru“. Skutečný proces restrukturalizace nicméně začal v roce 1996 zaloņením společnosti Nafta Polska S. A105., která byla právě takovým holdingem, jenņ pod sebe postupně shromáņdil polské petrochemické společnosti, řídil v nich proces restrukturalizace a přípravu pro samotnou privatizaci. Vstoupily do něj také společnosti Petrochemia Płock (rafinerie) a jiņ značně okleńtěná CPN. V roce 1999 se obě společnosti uvnitř holdingu sloučily a vznikl tak koncern PKN Orlen106. Od roku 1996 byla v holdingu také společnost Rafineria Gdańsk S.A.107 (akciovou společností od roku 1991108). Neúspěńný pokus z roku 1998 nalézt pro Rafinerii Gdańsk strategického partnera, způsobený mimo jiné také minimální restrukturalizací společnosti109, vedl vládu nakonec k rezignaci na tuto snahu a k rozhodnutí umístit balík akcií na burze. Jediným úspěńným krokem k privatizaci společnosti v tomto období byl tedy pouze převod 15 % akcií Rafinerie Gdańsk na zaměstnance. 102
Viz Momot, T. Polski Koncern Naftowy ORLEN S.A. Viz Grupa Lotos S.A. Historia Grupy Lotos. 104 Viz Momot, T. Polski Koncern Naftowy ORLEN S.A. 105 Viz Ministerstwo Skarbu Państwa. STRATEGIA dla przemysłu naftowego. 106 Pro detailnějńí rozbor restrukturalizace obou společností a vzniku koncernu PKN Orlen viz Příloha 11 této práce. 107 Pro detailnějńí rozbor restrukturalizace Rafinerie Gdańsk viz Příloha 12 této práce. 108 Grupa Lotos. Kalendarium. 109 Viz Najwyższa Izba Kontroli. Informacja o wynikach kontroli restrukturalizacji i przekształceń własnościowych w sektorze naftowym, s. 43. 103
35
4.2.3 Privatizace PKN Orlen Privatizace PKN Orlen dosud proběhla ve dvou vlnách. V I. vlně, která se uskutečnila k 26. listopadu 1999, vstoupilo na burzu 45 % z celkového objemu akcií, včetně 15 % jiņ dříve převedených na zaměstnance, které ovńem do té doby nebyly obchodovatelné. 55 % z objemu akcií určených pro tuto I. vlnu privatizace bylo směřováno pro zahraniční investory ve formě GDR (Global Depository Receipt – globální depozitní certifikát110), které byly notovány na London Stock Exchange111. Celková hodnota IPO v I. vlně dosáhla 2,458 mld. PLN112 (20,33 mld. Kč). Strukturu akcionářů před I. vlnou a po ní zobrazují následující grafy. Graf 4.3: PKN Orlen - struktura akcionářů před (vlevo) a po I. vlně prodeje akcií (vpravo) Nafta Polska S.A. 15,56% 10,38% 74,06%
Nafta Polska S.A.
26,60%
Ministerstvo Pokladu
18,96% 10,38%
Zaměstnanci
44,06%
Ministerstvo Pokladu The Bank of New York (GDR) Ostatní
Zdroj: Vlastní na základě dat z: PKN Orlen. Raport roczny 2000.
V podobné formě jako I. vlna se záhy po jejím dokončení uskutečnila II. vlna prodeje akcií PKN Orlen prostřednictvím burzy. Podobně jako v předchozí vlně byla část akcií vyhrazena pro zahraniční investory. 7. července 2000 bylo prodáno dalńích 26 % akcií, v celkové hodnotě 2,24 mld. PLN113 (19,64 mld. Kč). Po této vlně poklesl podíl státem přímo či nepřímo vlastněných akcií ve skupině PKN Orlen pod 50 %, tedy její dokončení lze povaņovat za faktický moment privatizace koncernu (ve smyslu převodu majetku – viz úvod). Hodnocení samotného vstupu PKN Orlen na burzu vyznívá spíńe mírně negativně. Vývoj cen akcií na varńavské burze v prvním roce po debutu zobrazuje následující graf.
110
GDR je nástroj umoņňujíc vstup akcií přísluńné firmy na zahraniční kapitálové trhy. Zahraniční finanční instituce nakoupí akcie firmy na domácím kapitálovém trhu, vydá oproti nim certifikáty, které jsou pak následně obchodovány na zahraničním kapitálovém trhu. Viz Ipoint. Slovník investora – GDR. 111 Viz PKN Orlen. Raport Roczny 2000, s. 15. 112 Viz Ministerswo Skarbu Państwa. Polish Privatization Plan, s. 16. 113 tamtéņ
36
Graf 4.4: Vývoj cen akcií PKN Orlen rok po debutu na burze (ņlutá čára označuje moment II. vlny)
Zdroj: gielda.onet.pl
Graf 4.5: PKN Orlen - struktura akcionářů po II. vlně prodeje akcií Nafta Polska S.A. 44,49%
18,06% 10,38% 27,07%
Ministerstvo Pokladu The Bank of New York (GDR) Ostatní
Zdroj: Vlastní na základě dat z: PKN Orlen. Raport roczny 2000.
Za povńimnutí stojí, ņe formálně byly v obou vlnách prodávány akcie drņené holdingem Nafta Polska (akcionářský podíl Ministerstva pokladu se neměnil – 10,38 %), tudíņ zisk z prodeje nebyl technicky přímo příjmem státního rozpočtu. Holding Nafta Polska měl jako společnost ve výlučném vlastnictví Ministerstva pokladu své veńkeré zisky z prodeje akcií vloņených společností po odečtení provozních nákladů, daní apod. převést na Ministerstvo pokladu za účelem financování reformy důchodového systému. K převodu těchto prostředků mělo dojít formou umořování akcií společnosti Nafta Polska drņených Ministerstvem pokladu a výplatou dividend. Jak jiņ bylo zmíněno výńe v letech 1999 a 2000 činily příjmy holdingu Nafta Polska pouze z prodeje akcií PKN Orlen přes 4,69 mld. PLN. Ve stejném období navíc holding privatizoval dalńí společnosti ropného průmyslu (DEC Sp. z o.o. a rafinerii Jedlicze). Podle kontroly polského Nejvyńńího kontrolního úřadu v roce 2006 ovńem Ministerstvo pokladu vykázalo z holdingu příjmy pouze 3,37 mld. PLN. I po započtení dodatečných dividend, nákladů privatizace, daní atd. Nevyńńí kontrolní úřad konstatoval, ņe dońlo ke sníņení povinných odvodů nejméně o 299,8 mil. PLN114.
114
Viz Najwyższa Izba Kontroli. Informacja o wynikach kontroli wykorzystania przychodów i akcji z prywatyzacji, s. 26.
37
Pro účel této práce je zásadní konstatování, ņe společnost PKN Orlen byla privatizována sektorovým holdingem v rámci dvou vln prodejem akcií na domácím kapitálovém trhu. Příjmy z tohoto prodeje se nestaly běņnými příjmy státního rozpočtu v daném kalendářním roce, ale byly alokovány na účelový fond pro financování budoucí důchodové reformy. Jak se tento postup privatizace odrazil ve finančních výsledcích společnosti, ukáņe následující analýza. 4.2.4 Finanční analýza PKN Orlen 1999 – 2008115 Finanční analýza koncernu PKN Orlen pokrývá období od jeho vzniku v roce 1999 do roku 2008, kdy uņ lze hovořit o dostatečném časovém odstupu od privatizace v roce 2000 a zároveň je moņné provést srovnání s vývojem po vstupu konkurenční skupiny Lotos na burzu v roce 2005. Ukazatele likvidity Ve vývoji běņné likvidity PKN Orlen nepředstavovala privatizace ņádný zásadní zlom. Běņná likvidita se aņ do roku 2003 drņela pod hranicí 1,5 pro průměrnou běņnou likviditu, coņ obecně odpovídá sektoru s vysokým podílem fyzického kapitálu. K výraznému nárůstu likvidity dońlo v roce 2004, který byl celkově pro ropný sektor v Polsku velmi úspěńný (viz dalńí text). Naopak k propadu dońlo v roce 2006, kdy PKN Orlen zakoupil kontrolní balík akcí v litevské rafinerii Moņejki. V roce 2008, který byl v polském ropném průmyslu, mimo jiné i vzhledem k finanční krizi, nejslabńím v celé dekádě, dosáhla likvidita svého minima ve sledovaném období. Ukazatele rentability Ukazatele rentability společnosti rozdělují sledované období do 3 fází. V letech 1999 – 2002 lze vysledovat setrvalý klesající trend ziskovosti společnosti. Zejména v letech 2001 a 2002 dońlo k souběhu dvou negativních jevů, poklesu tempa růstu reálného HDP (+1,2 % 2001, +1,4 % - 2002, oproti +4,2 % - 2000116) a sníņení cenového rozdílu mezi ruskou ropou Urals a ropou Brent117. Ukazuje se, ņe je to právě tento cenový „spread“, jenņ je zásadním prvkem rafinerské marņe polských rafinerií a výrazně ovlivňuje cenovou konkurenceschopnost jejich produktů. Tento argument následně potvrzuje vývoj v období růstu, tj. 2003-2005. Spread Urals/Brent v těchto letech dosahoval aņ 7-8 USD/barel, to vńe navíc podpořeno relativně silným ekonomickým růstem (+3,9 % HDP - 2003. +5,3 % - 2004, +3,6 % - 2005)118. Výsledkem byly hodnoty rentability vlastního kapitálu (ROE) přesahující 20 % (2004, 2005). Po vrcholu v roce 2005 vńak následoval prudký pokles spreadu Urals/Brent aņ na „pouhý“ 1 USD/barel na konci roku 2008 119. Tento negativní vývoj pro polské rafinerie nezachránil ani silný růst polské ekonomiky přesahující v letech 2006 a 2007 115
Podrobnějńí pohled na ukazatele finanční analýzy viz Příloha 2 této práce. Viz Eurostat. Real GDP growth rate – volume. 117 Cenový spread Urals/Brent byl v letech 2001-2002 o 0,4 – 0,6 USD niņńí neņ v roce 2000. Viz MOL. Mol Group Downstream and Corporate Update. 118 Viz Eurostat. Real GDP growth rate – volume. 119 Viz Nesteoil. Urals-Brent price diference. 116
38
6 %120. V roce 2008 se tak společnost PKN Orlen ocitla poprvé za sledované období ve ztrátě (ROE = - 12,3 %). Nutno dodat, ņe dalńí faktor výrazně ovlivňující importní cenu ropy a tudíņ zásadní nákladovou poloņku pro polské rafinerie – směnný kurz polského Zlotého vůči americkému Dolaru se po celé sledované období vyvíjel pozitivně. Mezi lety 2000 a 2008 Zlotý nominálně aprecioval vůči dolaru ze 4,35 PLN/USD na 2,77 PLN/USD, tj. téměř o 37 %121. Dá se tedy říci, ņe vývoj směnného kurzu zvyńoval ziskovost v letech růstu a naopak představoval určitý polńtář, který změkčoval dopad poklesu cenového diferenciálu122. Ukazatele zadluženosti Ukazatele zadluņenosti relativně přesně kopírují převrácený vývoj rentability společnosti. V reakci na dobré hospodářské výsledky roku 2004 dońlo i ke sníņení zadluņení společnosti. Následně pak ovńem dońlo opět k jeho nárůstu výrazně nad „předprivatizační“ úroveň, obzvláńtě skokově pak v letech 2006 (převzetí rafinerie Moņejki) a 2008123, kdy objem cizích zdrojů o téměř třetinu převýńil vlastní kapitál společnosti. Účetní hodnota a vývoj cen akcií Jako zásadní pro ekonomické výsledky společnosti PKN Orlen v letech 1999 – 2007 se ukázal být cenový spread mezi ropou Urals a ropou Brent. Dalńí významné faktory (dynamika HDP, směnný kurz PLN/USD) svým vývojem spíńe pouze zmírňovaly negativní dopad růstu ceny ropy v závěru sledovaného období. Účetní hodnota společnosti po celou dobu rostla, znatelně pak předevńím díky akvizicím (2005 Unipetrol, 2006 Moņejki). Vývoj cen akcií PKN Orlen pak kromě expanze na dalńí trhy v rámci střední Evropy kopíroval více reálné ekonomické výsledky. Tyto dva závěry ilustrují následující grafy.
120
Viz Eurostat. Real GDP growth rate – volume. Viz Narodowy Bank Polski. Kursy średnie miesięczne, na koniec miesiąca, średnie roczne. 122 Toto hodnocení stojí na předpokladu, který byl platný po celé sledované období, a to, ņe PKN Orlen realizuje větńinu svých prodejů na domácích trzích. Pro pozici PKN Orlen jako exportéra znamenal posilující Zlotý vůči USD vývoj negativní. 123 V roce 2008 dońlo k zásadní změně struktury dluhového financování společnosti, kdyņ nastal rasantní pokles dlouhodobých bankovních úvěrů (8,6 mld. PLN v roce 2007 na 2,6 mld. PLN v roce 2008). Naproti tomu společnosti výrazně navýńila své krátkodobé bankovní úvěry (z 1,7 mld. PLN v roce 2007 na 11,3 mld. PLN v roce 2008). Větńina z této sumy byla denominována v USD a EUR. Viz PKN Orlen. Noty do skonsolidowanego sprawozdania finansowego (w tys. złotych). 7.16. Wybrane noty objaśniające - Kredyty i pożyczki. 121
39
Graf 4.6: Účetní hodnota PKN Orlen 1999 – 2008 (mil. PLN) 25000 20000
Unipetrol Možejki
15000 10000
Účetní hodnota
privatizace
5000 0
Zdroj: Vlastní na základě dat z výročních zpráv PKN Orlen
Graf 4.7:Vývoj cen akcií PKN Orlen 1999 – 2008
Zdroj: gielda.onet.pl
4.2.5 Privatizace Grupy Lotos Jak bylo zmíněno výńe, pokusy nalézt pro společnost Lotos strategického partnera na konci 90. let skončily neúspěchem. Vláda proto zvolila odlińnou strategii a rozhodla se prodat minoritní balík akcií na burze. Nutno vyzdvihnout fakt, ņe se jiņ od roku 2001 jednalo o jinou vládu. Za snahou prodat větńinový podíl v Lotosu vybranému investorovi stála pravicově liberální vláda Jerzyho Buzka (AWS - Volební akce Solidarita). V letech 2001 – 2004 vńak v Polsku byly u moci levicové vlády (premiéři Miller a Belka, oba SLD - Svaz demokratické levice). Ty zaujaly k privatizaci Grupy Lotos umírněnějńí přístup, s moņností uchovat větńinovou kontrolu státu ve společnosti124. Výsledkem pak byl debut Lotosu na Varńavské burze cenných papírů 9. června 2005. 124
Zde je pro větńí osvětlení vhodné uvést několik poznámek k názorovému rozloņení v problematice privatizace „strategických“ podniků mezi polskými politickými stranami. Velkým zjednoduńením by bylo konstatování, ņe pravice obecně podporuje privatizaci těchto společností, kdeņto levice usiluje o udrņení kontroly státu, ačkoliv přechod z vlády AWS na SLD v roce 2001 a změna vládní politiky v dotyčné oblasti by k takovému hodnocení sváděla. Pravdou je, ņe levicové strany v Polsku zaujímají k privatizaci státem vlastněných společností zdrņenlivějńí postoj. Sloņitějńí je situace na polské pravici, kde je nutné si nejprve poloņit otázku, o které
40
Na burzu vstoupilo 35 mil. nově emitovaných akcií série B (z toho 8,8 mil. bylo vyhrazeno pro individuální investory). O stejný obnos bylo navýńeno základní jmění společnosti. 30. května dozorčí rada společnosti rozhodla o stanovení upisovací hodnoty akcií na 29 PLN. Konečná ceny při debutu dosáhla 32 PLN. Společnost prodejem akcií získala 1,02 mld. PLN, které jeńtě téhoņ roku částečně vyuņila pro konsolidaci svých podílů v některých tzv. „jiņních“ rafineriích (Czechowice, Jasło, Glimar). Zbytek prostředků si společnost ponechala pro budoucí investice125. Ņe se jednalo o úspěńný vstup na burzu, ukazuje kromě zájmu investorů o akcie Lotosu (redukce dosáhly u individuálních investorů 96,58 % a u investorů institucionálních 69,6 %126) také vývoj ceny akcií na varńavské burze rok po debutu, který ilustruje následující graf. Graf 4.8: Cena akcií Grupy LOTOS 1 rok po vstupu na burzu
Zdroj:gielda.onet.pl
Celkové zhodnocení akcií v období jednoho roku, činí + 55,33 %. Dlouhodobějńím vývojem akcií společnosti se pak bude zabývat přísluńný oddíl věnující se finanční analýze. Po debutu společnosti Grupa Lotos S.A. na burze zůstal zbývající balík akcií dosahující téměř 60 % v drņení přímo či nepřímo Ministerstva pokladu. V červenci 2009 pak holding Nafta Polska převedl akcie Lotosu zpět na Ministerstvo pokladu. To pak v lednu 2010 v rámci varńavské burzy prodalo 10,8 % akcií Lotosu finančním investorům (29 PLN/akcie), za coņ utrņilo 400 mil. PLN127. Výńe zmíněný postup sociálně demokratických polských vlád vybízí ke srovnání s vývojem v ČR. V přibliņně v tom samém období sociálně demokratické vlády v ČR pravicové straně je vlastně řeč? Vláda Jerzyho Buzka (AWS) representuje v Polsku směr pravicově liberální politiky (podobně jako současná vláda Donalda Tuska (PO – Občanská platforma)). V jejich případě lze říci, ņe se jedná o více či méně aktivnějńí zastánce privatizace státních podílů ve „strategických“ podnicích, v závislosti na podmínkách v jednotlivých sektorech. Naproti tomu vláda Jarosława Kaczyńského (PiS – Právo a spravedlnost) z let 2006 – 2007 reprezentuje konzervativní křídlo polské pravice a v určitých ohledech je „hlasitějńím“ odpůrcem privatizace „strategických“ podniků neņ strany v levé části polského politického spektra. V jejich argumentech se objevují prohláńení o „rozprodávání rodinného stříbra“ a celou debatu o tomto problému směřují k obavám o převzetí těchto společností zahraničním investorem. Viz např. Polskatimes. Kaczyński przeciwny prywatyzacji Orlenu, Lotosu, PZU i KGHM . "To klejnoty w polskiej koronie". 125 Viz Grupa LOTOS. Raport roczny 2005, s. 20. 126 tamtéņ, s. 21. 127 Viz Grupa LOTOS. Kalendarium 2010.
41
privatizovaly Unipetrol a Transgas způsobem, jenņ vedl k nezanedbatelným příjmům pro státní rozpočet. Činily tak i s ohledem na vysoké deficity státních rozpočtů v té době. Polsko na tom v letech 2001 – 2005 bylo se schodky státního rozpočtu podobně ńpatně (stejně jako v ČR přesahovaly pravidelně 5 % HDP). Podíl celkového veřejného dluhu na HDP navíc v tomto období v Polsku vzrostl o 10 %128 a byl řádově o 20 % vyńńí neņ v ČR. Přesto se polská vláda odchýlila od plánu větńinové privatizace Lotosu a i pro prodej menńinového balíku akcií na burze zvolila takovou formu, která získané prostředky ponechala v rozpočtu společnosti samotné. Jak se tento postup odrazil na „finančním zdraví“ Grupy LOTOS ukáņe následující finanční analýza. 4.2.6 Finanční analýza společnosti Grupa LOTOS S.A. 1999 - 2008129. Finanční analýza skupiny LOTOS byla provedena v poměrně ńirńím časovém období let 1999 – 2008. Důvodem pro toto časové vymezení byla nejenom dobrá dostupnost dat, ale předevńím fakt, ņe tak LOTOS jako společnost, která po celé sledované období zůstala ve větńinovém vlastnictví státu, můņe slouņit jako referenční příklad pro privatizaci jak Unipetrolu, tak Orlenu. Ukazatele likvidity Běņná likvidita v období před vstupem na burzu oscilovala kolem hodnoty 1,5 tedy horní hranice agresivní běņné likvidity. Menńinovou privatizací společnosti likvidita jak běņná, tak peněņní zásadně vzrostla, coņ odpovídá pouņité metodě, tedy prodeji akcií oproti navýńení základního kapitálu. Získaný kapitál, pak společnost v následujících letech postupně rozpouńtěla do jednotlivých investičních projektů130. Ukazatele rentability Jelikoņ vývoj polských makroekonomických agregátů i cenového spreadu Urals/Brent je pro případ společnosti LOTOS shodný s PKN Orlen, odkáņu na tomto místě na podkapitolu 4.2.4. Hodnocení ziskovosti skupiny LOTOS lze shrnout do konstatování, ņe vývoj ve sledovaném období silně kopíroval situaci u konkurenčního, od roku 2000 privátního, koncernu PKN Orlen a debut na burze v roce 2005 nezpůsobil v tomto trendu ņádnou hmatatelnou odchylku. LOTOS podobně jako PKN Orlen dosáhl „vrcholu“ v roce 2004 (ROE = 37,4 %!), tedy rok před vstupem na burzu, aby pak zavrńil období poklesu rentability rokem 2008, kdy se stejně jako PKN Orlen ocitl poprvé za vymezenou dobu ve ztrátě (ROE = - 6 %), byť relativně niņńí. Ukazatele zadluženosti Vývoj ukazatelů zadluņenosti reflektuje fakt, ņe kapitál získaný vstupem na burzu v roce 2005 navýńil základní kapitál společnosti, čímņ dońlo ke znatelnému urychlení sniņování 128
Z 37,6 % (2001) na 47,1 % (2005). Viz Eurostat. Government Finance Statistics. Podrobné grafy pro ukazatele finanční analýzy viz Příloha 3. 130 V roce 2011 byl zakončen desetiletý investiční program „10+“, v rámci něhoņ byla navýńen zpracovatelská kapacita rafinerie z 6 mil. tun ropy ročně na 10,5 mil. tun ročně. Viz Grupa LOTOS. Program 10+. 129
42
zadluņení skupiny LOTOS, které vzhledem k dobrým hospodářským výsledkům (mimo krizového roku 2001) probíhalo v letech 1999 – 2004. Tento trend byl poté fakticky zastaven a v roce 2008 společnost uzavřela 4 převáņně dlouhodobé úvěrové dohody s rozličnými bankovními konsorcii o celkovém objemu 3,4 mld. PLN 131 pro financování investičního programu následujících let. Účetní hodnota a vývoj cen akcií Odlińná metoda „menńinové“ privatizace společnosti Grupa LOTOS S.A. (oproti PKN Orlen) se odrazila v navýńení účetní hodnoty společnosti a poklesu jejího zadluņení. Naproti tomu vývoj ceny akcií plně reflektoval krizi roku 2008, kdyņ reagoval prudkým poklesem. Následující grafy ilustrují vzrůst účetní hodnoty po vstupu na burzu a vývoj ceny akcií s označením momentu dodatečného prodeje 10,8 % akcií (leden 2010). Graf 4.9: Grupa LOTOS – účetní hodnota společnosti 1999 – 2008 (tis. PLN) (ņlutá čára – moment vstupu na burzu) 7000000 6000000 5000000 4000000
IPO
3000000
Účetní hodnota
2000000 1000000 0 2003 2004 2005 2006 2007 2008 Zdroj: Vlastní na základě dat z výročních zpráv Grupa LOTOS
Graf 4.10: Grupa LOTOS – vývoj ceny akcií od vstupu na burzu (2005) do 2010 (červaná čára oznqačuje moment odprodeje dodatečných 10,8 % akcií)
Zdroj: gielda.onet.pl
131
Viz Grupa Lotos. Raport Roczny 2008.
43
4.2.7 Současný stav a budoucí možné pokračování privatizace PKN Orlen Ačkoliv polský stát drņí v současnosti v koncernu PKN Orlen pouze něco přes 27 % akcií, pozici státu jako vlastníka je stále nutno hodnotit jako velmi silnou. Je tomu předevńím proto, ņe podle statutu společnosti jmenuje jednoho z devíti členů dozorčí rady (bez ohledu na velikost podílu) a navrhuje jednoho z pěti členů představenstva132. Navíc vzhledem k pouņité metodě privatizace bylo jejím výsledkem výrazně rozptýlené vlastnictví akcií privatizovaných skrze burzu cenných papírů. Statut společnosti dokonce zapovídá, aby jeden akcionář reprezentoval na valné hromadě více neņ 10 % akcií, s výjimkou právě Ministerstva pokladu a banky drņící depozita GDR. Toto ustanovení statutu společnosti (§ 7, bod 11.1)133 fakticky odpovídá „zlaté akcii“ a umoņňuje státu v realitě i s menńinovým podílem akcií kontrolovat vńechna zásadní rozhodnutí společnosti. A to navzdory faktu, ņe prodej dalńí části státní podílu v PKN Orlen byl v plánu jiņ velmi brzy po výńe zmíněných dvou vlnách privatizace na burze. Plán Ministerstva pokladu na prodej 17,58 % akcií strategickému investorovi (v plánu bylo vytvoření „středoevropského naftového koncernu“, mezi hlavní zájemce patřily společnosti MOL a ÖMV) 134 selhal, jelikoņ předloņené nabídky se nezdály polskému státu dostatečně finančně zajímavé. Dalńí podobný pokus o pokračování privatizace proběhl v roce 2005. V současnosti je jedním ze zásadních témat v rozvoji polské energetiky těņba tzv. „břidličného plynu“. Významnými koncesemi na těņbu ve východním a severním Polsku disponuje také koncern PKN Orlen135. To je dalńím důvodem (mimo odporu opozice a části polské společnosti), proč v dohledné době zřejmě nedojde k dokončení privatizace PKN Orlen. Grupa LOTOS Ve skupině Lotos je nadále polský stát majoritním vlastníkem. V předchozím textu byl stručně nastíněn neúspěńný proces hledání strategického partnera i vstup menńinového balíku akcií na burzu. Současný ministr pokladu Mikołaj Edward Budzanowski plánuje pro Lotos získání strategického partnera v některé z domácích energetických společností. Obnovily se tak plány na spojení obou polských petrochemických společností. Ačkoliv ministr přiznal moņné obavy z monopolizace petrochemického sektoru, podle jeho názoru přináńí tato varianta také nepominutelná pozitiva z moņných synergií136. Dalńím adeptem na převzetí LOTOSu je pak státní plynárenský monopol Polskie Górnictwo Naftowe i Gazownictwo (dále PGNiG). Obě společnosti by mohly těņit ze spolupráce v oblasti těņby v Baltském moři a norském ńelfu137. Tato forma „pseudoprivatizace“, kdy je balík akcií (v tomto případě kontrolní) privatizován do rukou jiné 132
Viz PKN Orlen. Statut spółky. tamtéņ. 134 Viz Ministerstwo Skarbu Państwa. STRATEGIA dla przemysłu naftowego, s. 62. 135 Viz Infor.pl. Minister skarbu: najważniejsza prywatyzacja i inwestycje w energetykę. 136 Viz Klein, J. Grupie Lotos potrzebny jest inwestor strategiczny z Polski. Orlen? 137 tamtéņ. 133
44
společnosti s významným či majoritním státním podílem není v Polsku neobvyklá. To ovńem nic nemění na její kontroverznosti a faktu, ņe je často předmětem kritiky138. Domnívám se, ņe při pouņití takovéto „metody“ nelze hovořit o skutečné privatizaci (v smyslu převodu vlastnictví z veřejného na soukromé), ale spíńe o jakémsi typu restrukturalizace směřujícím ke konsolidaci části polského palivového sektoru. Jelikoņ privatizace samotného koncernu PGNiG není v dohledné době očekávána, pak by výběr této společnosti jako strategického partnera pro LOTOS fakticky znamenal rezignaci vlády na privatizaci jako takovou. Takový postup by pravděpodobně vyhovoval současné opozici, která je dlouhodobým odpůrcem prodeje státního větńinového podílu v gdaňské rafinerii. V současnosti je v polském parlamentu (Sejmu) návrh zákona předloņený občany na základě 150 tisíc podpisů pod tímto návrhem, který by měl zakotvit povinnost polského státu udrņet kontrolní podíl ve skupině LOTOS. V hlasování 2. března 2012 se za tento zákon postavili vńichni opoziční poslanci (předevńím konzervativní pravice PiS a levicová sociální demokracie – viz pozn. pod čarou č. 124) a tento návrh zákona tak postoupil k projednání do jedné z parlamentních komisí139. Zvolená forma politického odporu vůči privatizaci Lotosu (občanská zákonodárná iniciativa) dokládá, nakolik je tato problematika v Polsku citlivou a lze říci i emotivní záleņitostí. Přes silný mandát současné vlády z voleb v roce 2011 lze jen těņko předjímat budoucí vývoj ohledně privatizace této společnosti. Osobní odhad autora je, ņe ve funkčním období současné vlády k prodeji větńinového balíku akcií nedojde.
4.3 Komparace – ropný průmysl Motivy privatizace V předcházejícím textu byla provedena analýza dvou případů privatizace ropného průmyslu v ČR a v Polsku. Jaké můņeme identifikovat motivy privatizace těchto společností? V případě ČR v „prvním kole“ privatizace v roce 1995 vidíme jasnou snahu získat pro Českou rafinerskou zahraniční kapitál ve formě navýńení základního jmění a závazku budoucích investic. Zároveň s kapitálem přińel do společnosti také „západní management“ a „know-how“. Vzhledem k v té době vládnoucí pravicové vládě lze také předpokládat i motiv ideový, dávající přednost soukromému vlastnictví. U pozdějńí privatizace společnosti Unipetrol a.s. se nejvýznamnějńím důvodem jeví motiv fiskální, tedy snaha získat prostředky do státního rozpočtu. Nový vlastník z Polska neznamenal pro Unipetrol strategického partnera z hlediska vyspělých technologií. Sekundárním motivem můņe být cíl vytvoření silného středoevropského ropného koncernu schopného konkurovat společnostem typu rakouského ÖMV.
138
Viz např. studie think-tanku Forum Obywatelskigo Rozwoju, kterému předsedá prof. Leszek Balcerowicz Forum Obywatelskigo Rozwoju. Prywatyzacja: wciąż niewykorzystane szanse či Wielowieyska, D.; Nowakowska, A. Zjeść ciastko i dalej je mieć, czyli prywatyzacja wg. Grada. 139 Viz Baniker.pl. Ustawa o zachowaniu akcji Lotosu do komisji.
45
U polských ropných společností můņeme v dosud uskutečněném procesu privatizace fakticky ihned vyloučit motiv ideový140. Zejména v případě PKN Orlen lze pochybovat o upřímné snaze vlády o přesun rozhodování do soukromého sektoru, pokud chce i při současném menńinovém podílu skrze omezení hlasovacích podílů akcionářů vycházející ze statutu společnosti zásadně ovlivňovat rozhodnutí valné hromady. V případě Orlenu byl tedy patrně hlavním motivem zisk financí pro důchodový fond, u Lotosu pak navýńení kapitálu společnosti. Vládě nelze upřít snahu získat pro obě společnosti strategického investora, nicméně tato snaha vyńla na prázdno. Použité metody Jelikoņ při vstupu konsorcia IOC do českých rafinerií bylo hlavním cílem získat strategického „západního“ investora, nemusela být pouze jediná nabídka (kromě „české cesty“) v dosaņení tohoto cíle na překáņku. V případě Unipetrolu metoda výběrového řízení odpovídá snaze získat za státní podíl co nejvyńńí cenu. Pochybnosti vzbuzuje, ņe konečná nabídka byla pouze jedna, navíc v kombinaci s ne zcela průhledným výběrem poradenské instituce i samotným rozhodováním. U polských ropných společností zvolená metoda vstupu akcií na burzu koresponduje nejen s větńím potenciálem polského kapitálového trhu, ale také s odlińnými cíli. Výsledkem polských IPO je výrazně rozptýlené vlastnictví, které mohlo státu i společnostem získat poņadované finanční prostředky, nemohlo vńak (minimálně v krátkodobém horizontu) přinést strategického partnera, kterého v privatizaci (zejména pro Českou rafinerskou) hledala česká vláda. Navíc s ohledem na snahu polské vlády udrņet si v obou společnostech významný vliv je burzou generované rozptýlené vlastnictví pro vládu spíńe pozitivem, neņ nechtěným výsledkem. Přínosy privatizace Jak se, kromě jiņ zmíněných cílů vlády, jeņ byly vesměs dosaņeny, privatizace projevila na efektivitě fungování samotných podniků? Protoņe privatizace zkoumaných společností probíhala v odlińných časových obdobích, je třeba při posuzování jejích dopadů uvaņovat i celkovou situaci na trhu. Pro lepńí přehled o časové posloupnosti jednotlivých kroků slouņí následující časová osa.
140
Ten lze jeńtě teoreticky předpokládat u snah získat pro polské ropné společnosti strategického partnera, které probíhaly za pravicově liberální vlád, skončily vńak bez úspěchu.
46
Tabulka 4.3: Časová osa privatizace ropného sektoru
Zdroj: vlastní.
S výjimkou mírného poklesu v „krizovém“ roce 2008 vńechny sledované společnosti v daném období navyńovaly svou účetní hodnotu. Vývoj ceny akcií lze charakterizovat větńinou stabilním růstem aņ do roku 2008, který následně umazal velkou část nárůstu z předchozích let. Hodnoty ROE v letech 1999 – 2008 zobrazuje následující graf s označením zásadních momentů (vstupů na burzu, prodejů) přeruńovanými čarami. Graf 4.11: ROE zkoumaných petrochemických společností v letech 1999 – 2008 0,4
IPO privatizace 0,3
IPO
privatizace
0,2
LOTOS
0,1
Orlen Unipetrol
0 -0,1
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
-0,2 Zdroj: Vlastní na zkladě dat z výročných zpráv společností.
Pohled na graf prozrazuje, ņe hospodářské výsledky zkoumaných společností v daném období mají velmi obdobný průběh, bez ohledu na rozdíly ve vlastnické struktuře a zvolené metodě privatizace. Privatizace nijak zásadně nenaruńila vývojový trend, který byl společný ropným společnostem v obou zkoumaných zemích, ačkoliv měnila u Unipetrolu a PKN Orlen formálně vlastnickou strukturu. V případě polských petrochemických společností dokonce „státní“ Lotos dosahoval po větńinu období lepńích výsledků, neņ jeho „privátní“ konkurent PKN Orlen141. Lotos je tedy příkladem státem vlastněné společnosti, působící v sektoru, kde 141
Toto hodnocení je ovńem nutné brát značně s rezervou, protoņe PKN Orlen prováděl zejména v druhé polovině sledovaného období nákladné akvizice (2005 Unipetrol, 2006 Moņejki).
47
hlavní nákladová poloņka výrazně závisí na „globálních trņních podmínkách“ (ceny ropy na světových trzích) a která od počátku transformace byla nucena své produkty umisťovat na liberalizovaných trzích obsahujících prvek jak domácí, tak mezinárodní konkurence (tento předpoklad se bude výrazně lińit při zkoumání sektoru plynárenství). Za těchto podmínek se ukazuje, ņe státem vlastněná společnost je schopna ve stanovených hlediscích fungovat podobně efektivně, jako její soukromí konkurenti. Jako relativně méně volatilní v porovnání s polskými protějńky se ukazují ekonomické výsledky společnosti Unipetrol. Jednou z příčin této niņńí volitility můņe být niņńí podíl zpracovávané ruské ropy142, jenņ vede k niņńí citlivosti na výkyvy spreadu Urals/Brent. Pokud jde o úspěńnost jednotlivých metod z hlediska naplnění cíle získání finančních prostředů pro stát nebo samotnou společnost získala česká vláda při prodeji Unipetrolu pouze 0,69 Kč za kaņdou Korunu účetní hodnoty odpovídající prodávanému podílu 143. Pro PKN Orlen dosáhl tento poměr 0,77 při IPO (1,22 při dodatečném prodeji akcií), pro Lotos pak 2,17 (resp. 0,55, zde je třeba brát v úvahu časové okolnosti roku 2010 a související negativní situaci na finančních trzích). Pokud tedy uvaņujeme za cíle privatizace zisk financí, ukazuje se polská metoda vstupu na burzu v ropném sektoru jako úspěńnějńí v jeho naplnění. Zbývající státní vliv V případě českého petrochemického sektoru lze usuzovat, ņe na úrovni zpracovatelských společností zůstal vliv státu nanejvýńe neformální. Vláda si naopak prostřednictvím společností MERO a Čepro udrņela výlučnou kontrolu nad infrastrukturou, kterou lze povaņovat za strategickou z bezpečnostního hlediska. V Polsku si vláda nadále drņí rozhodující vliv nejen ve společnostech ovládajících přepravní infrastrukturu, ale také prostřednictvím větńinového podílu také ve skupině Lotos. V případě PKN Orlen je sice podíl státu menńinový, nicméně kvůli ve statutu společnosti zakotveném omezení sdruņování akcionářů je ve skutečnosti vliv státu výrazně větńí, neņ by odpovídalo podílu na hlasovacích právech. Proto lze v Polsku hovořit pouze o privatizaci v prvním významu, tak jak byl představen v úvodu této práce, tedy o prodeji majetku, nikoliv o skutečném přesunu řízení a rozhodování z veřejného sektoru na soukromý. Shrnutí výńe zmíněných zjińtění o privatizaci ropného sektoru v ČR a v Polsku obsahuje následující tabulka.
142
V případě Unipetrolu měla ruská ropa podíl na celkovém zpracování v roce 2008 70 % (zbylých 30 % tvořeno – 25 % dovoz lehké Azeri ropy přes ropovod IKL a zpracováváno v refinerii Kralupy, 5 % domácí těņba). Viz Unipetrol. Unipetrol, a.s. Výroční zpráva 2008. Podíl ruské ropy na zpracování polských rafinerií tvořil v roce 2008 89 %,viz výroční zprávy za rok 2008 Grupa LOTOS a PKN Orlen. 143 63% podíl na účetní hodnotě – 21,19 mld. Kč, příjem státu 14,696 mld. Kč.
48
Tabulka 4.4: Přehled privatizace ropného sektoru
Poznámka: Změny účetní hodnoty a rentability jsou kalkulovány 2 roky před privatizací a 2 roky po ní. Zdroj: vlastní.
49
5. Plynárenství 5.1 Plynárenství v ČR 5.1.1 Výchozí stav odvětví v roce 1989 Podobně jako v případě rafinerského průmyslu se i československé plynárenství transformovalo během období komunismu z odvětví pracujícího převáņně s domácími zdroji (ve vysokotlakých plynárnách byl z uhlí zplyňováním vyráběn svítiplyn) na sektor značně závislý na dovozu suroviny ze Sovětského svazu. V roce 1967 byl dokončen plynovod „Bratrství“, který ruský plyn dopravoval na Slovensko a jiņní Moravu, kde se napojoval na vnitrostátní síť plynovodů144. Následně bylo v roce 1968 vybudováno propojení do Rakouska. V reakci na snahu Sovětského svazu exportovat více plynu do zemí střední a západní Evropy byla v letech 1971 – 1973 vystavěna I. linie tzv. Tranzitního plynovodu spojující jiņní Moravu s hranicí tehdejńího Československa a východního Německa. V letech 1976 – 1988 byla soustava posílena o tři linie „jiņní větve“, které se napojovaly pro změnu na Německo západní145. V období centrálního plánování byl sektor plynárenství koncentrován do odvětvového podniku – České plynárenské podniky (ČPP). Jejich součástí se stal k 1. 1. 1989 i odńtěpný závod Tranzitní plynovod, původně národní podnik, který prováděl výstavbu plynovodu a zajińťoval jeho provoz. 5.1.2 Restrukturalizace a privatizace Do období transformace tedy ČPP vstoupil jako koncentrovaný odvětvový podnik. Na základě privatizačního projektu č. 24600 schváleného vládou byla z ČPP nejprve vyčleněna distribuce propan-butanu, výstavby plynovodů a speciální strojírenské výroby. K 1. 1. 1994 pak FNM jako vlastník ČPP zaloņil 8 samostatných distribučních společností, do kterých vloņil regionální plynovody menńích provozních tlaků (do 40 barů). Následně pak byly akcie nově vzniklých distribučních společností rozděleny převáņně mezi FNM (46 %) a municipality (34 %)146. Dalńí aktiva včetně Tranzitního plynovodu a podzemních zásobníků plynu přeńly na státní podnik Transgas, který byl také výhradním dovozcem plynu do ČR a přepravcem plynu pro tranzit přes území ČR. V listopadu roku 2000 vláda ČR svým usnesením č. 1072 rozhodla o transformaci státního podniku Transgas a jeho následné privatizaci spolu s podíly FNM v regionálních plynárenských společnostech147. Jeńtě v prosinci téhoņ roku k tomu vláda zaloņila jedenáctičlennou meziresortní komisi a stanovila podmínky pro výběr poradenské instituce148. Podobně jako v případě Unipetrolu provázel jiņ samotný výběr poradenské instituce spor mezi jednotlivými privatizačními institucemi (FNM a vládní meziresortní komisí). Původní výběrové řízení nakonec FNM zruńil a poradenskou institucí pro privatizací Transgasu 144
Viz Gas. Historie plynárenství. Viz Net4Gas. Historie. 146 Viz Kastl, J. 10 let samostatné činnosti plynárenských společností. 147 Viz Vláda ČR. Usnesení vlády České republiky ze dne 1. listopadu 2000 č. 1072 k návrhu postupu privatizace plynárenských společností - Transgas, a. s. a regionálních plynárenských distribučních společností. 148 Viz Vláda ČR. Usnesení vlády České republiky ze dne 11. prosince 2000 č. 1260 + 2P k privatizaci plynárenství - postup při výběru poradenské instituce pro spolupráci při výběru strategického partnera. 145
50
nakonec vybrala sama vláda bez výběrového řízení výzvou zaslanou jednomu zájemci. V červenci 2001 takto vláda vybrala společnost ABN AMRO Bank N. V.149 17. prosince 2001 pak vláda ČR rozhodla o prodeji majetkové účasti státu na podnikání společnosti Transgas, a.s. a regionálních plynárenských distribučních společností, přímým prodejem vybranému nabyvateli - společnosti RWE Gas Aktiengesellschaft150. Celková cena za akcie Transgasu a regionálních plynárenských společností dosáhla 4,1 mld. EUR 151. RWE tak získalo 96,99% podíl v Transgasu a podíly v regionálních distribučních společnostech, které ve větńině případů jen o několik procent nedosahovaly 50 %, ale reálně se jednalo o podíly kontrolní. Municipality jiņ v drtivé větńině případů (kromě hlavního města Prahy) privatizovaly své podíly v regionálních distribučních společnostech, které „dostaly“ v 90. letech od FNM, do rukou západoevropských utilitních společností jako jsou E.ON nebo Wintershall. V důsledku pak k 31. 12. 2002 koncern RWE ovládal téměř kompletně českou plynárenskou soustavu152. K 1. 1. 2006 dońlo v souladu se směrnicí EU k právnímu oddělení (unbundlingu) provozovatele přepravní plynárenské soustavy a společnosti obchodující (dovoz a prodej) se zemním plynem. Od RWE Transgas se tak oddělila společnost RWE Trarnsgas Net, od 3. 3. 2010 vystupující pod názvem NET4GAS153. V roce 2007 se podobným způsobem od „mateřských“ regionálních plynárenských společností oddělili provozovatelé regionálních přepravních soustav. Vznikly tak právně oddělené společnosti prodávající plyn koncovým zákazníkům (např. ZČP), které kontraktují přepravní sluņby od provozovatelů regionálních plynárenských soustav (ZČP Net). 5.1.3 Finanční analýza společnosti Transgas 2000 – 2007154 Ukazatele likvidity Hodnoty běņné likvidity společnosti Transgas se po celou sledovanou dobu pohybovaly vysoko nad hranicí 2,5 povaņovanou za mez konzervativního přístupu k likviditě155. V roce privatizace dokonce dosáhla běņná likvidita 7,44 coņ je několikanásobek hodnot sledovaných u společností v ropném průmyslu, či polského protějńku Transgasu společnosti PGNiG. Následný pokles běņné likvidity je důsledkem růstu některých druhů krátkodobých závazků v rámci skupiny Transgas. Nízké hodnoty peněņní likvidity odpovídají faktu, ņe společnost měla otevřené kontokorentní úvěry u několika bank.
149
Viz Vláda ČR. Usnesení vlády České republiky ze dne 25. července 2001 č. 790 o výběru poradenské instituce pro spolupráci při výběru strategického partnera pro privatizaci plynárenství. 150 Viz Vláda ČR. Usnesení vlády České republiky ze dne 17. prosince 2001 č. 1342 + P o privatizaci majetkové účasti státu na podnikání společnosti Transgas, a.s. a regionálních plynárenských distribučních společností. 151 Viz EEIP. Akvizice Transgasu a 8 distribučních plynárenských společností. 152 Schéma v Příloze 4 zobrazuje strukturu podílů v Transgasu a regionálních distribučních společnostech k 31. 12. 2002. 153 Viz GAS. Historie plynárenství. 154 Podrobnějńí pohled na ukazatele finanční analýzy viz Příloha 5 této práce. 155 Viz Marek, P. Studijní průvodce financemi podniku, s. 274.
51
Ukazatele rentability Společnost Transgas vstupovala do privatizace jako podnik, kterému se během posledních dvou let podařilo zvýńit rentabilitu vlastního kapitálu o více jak 10 % (z 3,4 % - 2000 na 15 % - 2002). Za tímto nárůstem stojí předevńím výnosy z prodeje plynu v ČR, které se meziročně (2001 – 2002) zvýńily o 10 mld. Kč. Po privatizaci v roce 2002 tento růst aņ na výjimku mírného poklesu o 0,5 % v roce 2003 víceméně pokračoval do roku 2004 i s ohledem na fakt, ņe Transgas získával nové výnosy z prodeje plynu do zahraničí, kterými před privatizací nedisponoval a které v roce 2004 dosáhly 5,49 mld. Kč. V letech 2005 a 2006 pak dońlo k poklesu rentability (2006 – 10,3 %). S dokončením liberalizace trhu s plynem v roce 2007 společnost RWE Transgas opět zaznamenala nárůst rentability (13,87 %). Při hodnocení rentability je nutné zmínit, jaké činnosti společnost Transgas na českém trhu vlastně provozuje a jak se tyto činnosti proměňovaly v souvislosti s liberalizací trhu se zemním plynem v ČR. Jiņ při privatizaci byly regionální plynárenské distribuční společnosti prodávány samostatně a podíly byly aņ na velmi minoritní balíky akcií ve sledovaném období drņeny přímo nizozemskou „matkou“ RWE Gas International B.V. V konsolidovaných finančních výsledcích společnosti RWE Transgas tak nefigurují výnosy z distribuce plynu ani z prodeje koncovým zákazníkům. RWE Transgas tedy v období let 2000 – 2007 získával výnosy z tranzitu plynu přes území ČR, přepravy plynu na území ČR, prodeje plynu regionálním distribučním společnostem a po privatizaci také z exportu plynu do zahraničí. Po oddělení provozovatele přepravní soustavy RWE Transgs Net v roce 2006 pak RWE Transgas vykonával výlučně obchodní činnost a výnosy z tranzitu a přepravy byly převáděny jako zisk společnosti RWE Transgas Net. Následně se pak jako součást finančního výsledku hospodaření objevily ve výkazech mateřské společnosti RWE Transgas156. Pokud se budeme snaņit identifikovat hlavní faktory ovlivňující ziskovost společnosti RWE Transgas ve sledovaném období tak, abychom mohli následně provést hodnocení vlivů, které na tuto ziskovost měl proces privatizace, pak se dostaneme do výrazně komplikovanějńí situace, neņ v případě ropných společností. Na straně nákladů je dominantní vliv pořizovací ceny plynu. Transgas jako dovozce plynu v ČR nakupoval plyn z Norska a předevńím Ruska na základě dlouhodobých kontraktů157. V těchto dlouhodobých kontraktech se cena za dodávky plynu odvíjí od ceny ropy a dalńích surovin. Ve sledovaném období (2000 – 2007) například cena ropy Brent vzrostla o 263 %158, přičemņ větńina tohoto nárůstu se odehrála za poslední tři roky, čemuņ také odpovídá pokles ziskovosti společnosti Transgas. Dalńím faktorem ovlivňujícím náklady na pořízení plynu je podobně jako u ropy vývoj kurzu české
156
Mimo jiné také proto je při hodnocení rentability společnosti RWE Transgas kladen důraz na ukazatel ROE, který pracuje s čistým ziskem za účetní období. Unbundling provozovatele přepravní soustavy by se tak neměl projevit sníņením rentability celé skupiny RWE Transgas. Výrazný propad ROA, pracující s provozním ziskem, v roce 2006 způsobený vyčlenění přepravní činnosti do samostatné dceřiné společnosti je jasně patrný v přísluńném grafu v příloze. 157 V roce 2005 byl uzavřen mezi RWE Transgas a Gazpromem nový dlouhodobý kontrakt na dodávky plynu do roku 2035. 158 25,22 USD za barel v lednu 2000, 91,45 USD za barel v prosinci 2007. Viz Indexmundi. Crude Oil (petroleum); Dated Brent Daily Price.
52
Koruny vůči americkému Dolaru, resp. Euru. Mezi roky 2000 – 2007 nominálně česká Koruna posílila vůči Dolaru o 47 %159. Na straně výnosů pak dońlo k relativnímu omezení klimatického faktoru. Dobrým příkladem toho je zima 2006/2007, kdy se společnosti RWE Transgas podařilo výpadek prodejů na domácím trhu způsobený nadprůměrně teplým počasím nahradit exportem. V tomto ohledu můņeme jistě identifikovat přínos zapojení Transgasu do mezinárodní skupiny RWE. Klíčovou roli pro hodnoty výnosů společnosti pak po celé sledované období hrály ceny za přepravu plynu a prodejní ceny za plyn, které Transgas účtoval svým odběratelům, regionálním distribučním společnostem. V době, kdy společnost RWE převzala kontrolu nad českým Transgasem, byly obě tyto ceny regulovány cenovými rozhodnutími Energetického regulačního úřadu (ERÚ)160. Následující graf zobrazuje vývoj ceny plynu od Transgasu pro regionální distribuční společnosti. Graf 5.1: Vývoj předacích cen zemního plynu od společnosti RWE Transgas a.s. regionálním distribučním společnostem
Zdroj: ERÚ. Výroční zpráva 2006
Na grafu jasně patrná „mezera“ mezi stanovenou cenou a skutečnou nákupní cenou v polovině roku 2005, která vyústila v obchodní spor mezi Trangasem a některými odběrateli. V roce 2006 mělo původně dojít k uvolnění ceny pro vńechny zákazníky mimo domácností, coņ by také znamenalo konec regulace ceny mezi Transgasem a regionálními distribučními společnostmi a dalńími obchodníky s plynem161. Nakonec vńak kvůli těmto sporům k deregulaci nedońlo a cena byla naopak znovu zregulována i pro několik málo odběratelů, pro které byla rok před tím uvolněna. K uvolnění ceny pro odběratele RWE Transgas tak dońlo aņ k 1. 4. 2007. Nadále zůstává ERÚ regulována cena v oblasti síťově monopolní činnosti, tedy v přepravě a distribuci plynu. 159
Viz ČNB. Kurzy devizového trhu – měsíční průměry. ERÚ od svého vzniku v roce 2001 reguloval i ceny za distribuci plynu a ceny pro koncové zákazníky. 161 Od 1. 1. 2005 byli tzv. „oprávněnými zákazníky“ s moņností výběru dodavatele odběratelé s roční spotřebou nad 15 mil. m3 a výrobci elektřiny a tepla. Viz ERÚ. Zpráva o činnosti a hospodaření Energetického regulačního úřadu za rok 2005. 160
53
Ukazatele zadluženosti Do privatizace vstupoval Transgas jako společnost s velmi nízkou úrovní zadluņení (cizí zdroje tvořily pouze 6,3 % vlastního kapitálu společnosti. Do roku 2005 pak dońlo k opětovnému nárůstu zadluņenosti přibliņně na hodnoty roku 2000, nicméně cizí zdroje představovaly stále pouze přibliņně pětinu celkové kapitalizace. Navíc při podrobnějńím pohledu do rozvah společnosti je patrné, ņe za „nárůstem“ ukazatelů zadluņenosti stojí předevńím krátkodobé závazky vzniklé v rámci „cash-poolingu“ s regionálními distribučními společnostmi uvnitř skupiny Transgas. Jedná se tedy do určité míry o zadluņení pouze účetní. Společnost Transgas tak byla schopna financovat investice, které dosáhly v letech 2002 – 2005 2,9 mld. Kč, téměř výhradně z vlastních zdrojů. 5.1.4 Průběžné shrnutí Vláda ČR v roce 2002 privatizovala plynárenský monopol Transgas a podíly v 8 regionálních distribučních společnostech, včetně přepravní infrastruktury. Učinila tak metodou prodeje akcií strategickému partnerovi zvolenému ve výběrovém řízení. Zvolená metoda přinesla společnosti stabilní koncentrované vlastnictví, na druhou stranu nepřinesla Transgasu přímo kapitál, neboť příjmy z privatizace odtekly do státního rozpočtu. Kompetenční spory jednotlivých privatizačních institucí a také způsob výběru poradenské instituce nepřispívají k pozitivnímu hodnocení průběhu privatizace z hlediska transparentnosti. Pod soukromým vlastníkem dosahovala společnost ve sledovaném období pozitivních hospodářských výsledků, nicméně s poznámkou, ņe se větńinově jednalo o období regulovaných cen.
5.2. Polské plynárenství 5.2.1 Historie a výchozí stav v roce 1989 Dějiny polského plynárenského průmyslu sahají aņ do 1. poloviny 19. století, kdy začal být plyn vyuņíván k pouličnímu osvětlení v polských městech. Na rozdíl od ČR je v Polsku plynárenské odvětví úzce spjato také se samotnou těņbou plynu. V roce 1989 dosáhla těņba zemního plynu 5,65 mld. m3, coņ pokrývalo tehdejńí domácí spotřebu přibliņně ze 42,6 %162. Loņiska zemního plynu v Polsku se nacházejí ve třech hlavních oblastech: podkarpatská oblast, Polská níņina a Baltský ńelf. Mezi největńí dosud zdokumentovaná nalezińtě zemního plynu v Polsku patří: Przemysl (21 mld. m3), Koscian (10,4 mld. m3) a Barnowko-MostnoBuszewo (4,5 mld. m3). Kromě státního koncernu se v těņbě minerálních paliv Polsku angaņují i zahraniční společnosti, zejména těņařské společnosti z USA163. Vznik samotné společnosti PGNiG se datuje do období vlády komunismu v Polsku. Podobně jako v případě Československa a vzniku ČPP bylo i polské plynárenské odvětví v tomto období maximálně koncentrováno. V roce 1976 vznikl Svaz těņby ropy a plynu 162
Spotřeba roku 1989 – 13,044 mld. m3. Pro srovnání, ČR při svém vzniku v roce 1993 pokrývala domácí produkcí přibliņně 3,2 % své roční spotřeby zemního plynu. Viz EIA. Country Analysis Brief. Poland a Czech Republic. 163 Viz Poland - Official Promotion Website of the Republic of Poland. Natural Resources.
54
sjednocením Svazu plynárenského průmyslu a Svazu ropného průmyslu. K 1. září 1982 byl pak na základě Zákona o státních podnicích nařízením Ministerstva hornictví a energetiky č. 56 ze dne 1. srpna 1982 ustanoven státní podnik PGNiG. V rámci podniku byly sdruņeny jednotky zabývající se jak těņbou ropy a plynu, tak jeho přepravou, distribucí a prodejem koncovým zákazníkům (občanům i průmyslu). Celkově pod PGNiG spadalo 61 závodů164. 5.2.2 Vývoj po roce 1989 Základním rozdílem v postavení plynárenských společností v Československu a Polsku v momentě pádu komunistických reņimů byl fakt, ņe Polsko v roce 1989 nedisponovalo zásadní tranzitní infrastrukturou typu československého Tranzitního plynovodu. V 60. letech byl sice vybudován uzel Jarosław a jeho napojení na sovětské plynovody, nicméně ńlo spíńe o propojení obsluhující domácí polskou spotřebu a nikoliv o tranzitní plynovod umoņňující export plynu přes Polsko dále na západ. Tato situace se změnila aņ v průběhu 90. let. 22. května 1992 polský prezident Lech Wałęsa a jeho tehdejńí ruský protějńek Boris Jelcin podepsali „Dohodu o přátelské a dobré sousedské spolupráci mezi Polskou republikou a Ruskou federací“, která se týkala i vzájemných tranzitních propojení, produkotovodů a energetických liniových staveb. 25. srpna 1993 byla podepsána mezivládní smlouva o výstavbě tranzitního plynovodu. 15. prosince téhoņ roku pak byla do obchodního rejstříku zapsána společnost SGT EuRoPol GAZ S.A., která převzala odpovědnost za naplnění podepsaných dohod165. Výsledkem byla výstavba severní větve plynovodu Jamal. Samotná stavba probíhala v letech 1993 – 1999. Plynovod spojuje ruská loņiska plynu na poloostrově Jamal přes Bělorusko a Polsko s východem Německa. Polský úsek má délku přibliņně 680 km a od roku 2006 (spuńtění posledních tlakových stanic) přepravní kapacitu 33,35 mld. m3 plynu ročně166. Vlastníkem plynovodu se stala zmíněná společnost EuRoPol GAZ, jejímiņ akcionáři jsou: PGNiG 48 %, Gazprom 48 % a společnost Gas-Trading S. A167. Operátorem tranzitního plynovodu byla do roku 2010 samotná společnost PGNiG. Od roku 2010 je jím samostatně vyčleněný operátor přepravní sítě společnost GAZ-SYSTEM. Hlavní tranzitní plynovod byl tedy v Polsku vybudován aņ v první dekádě polského trņního hospodářství. Jeho vlastnictví a fungování tak upravily mezivládní smlouvy a smlouvy mezi státními koncerny PGNiG a Gazprom. Plynovod Jamal byl i jedním z prioritních projektů na seznamu Transevropských sítí Evropské unie168. Nevznikl tak v systému „bratrské spolupráce“ v rámci socialistického bloku, ale jiņ v reņimu trņního hospodářství.
164
Viz PGNiG. Historia firmy. Viz EuRoPol GAZ. Geneza powstania. 166 Viz Szczęsniak, A. Gazociąg jamalski. Jamal svou přepravní kapacitou přibliņně 2,5x převyńuje roční spotřebu plynu v Polsku. 167 Viz EuRoPol GAZ. Wladze. Samotná společnost Gas-Trading S.A. vznikla v roce 1992 sdruņením 5 podniků zabývajících se dovozem zemního plynu. Mezi hlavní akcionáře společnosti patří PGNiG – 43,4 %, Bartimpex – 36,2 % a Gazprom 15,6 %. Polský stát (MSP) tak vlastní podíly v polském úseku plynovodu Jamal jak prostřednictvím PGNiG, tak skrze podíl PGNiG v Gas-Tradingu. 168 Viz Olsza, M. 10-lecie EuRoPol Gazu. Będą nowe tłocznie. 165
55
5.2.3 Privatizace a restrukturalizace Zatímco byla budována v 90. letech klíčová tranzitní infrastruktura a Polsko tak posilovalo svou roli tranzitní země, odehrávaly se změny i ve státním koncernu PGNiG. 30. října 1996 byl s.p. PGNiG transformován na akciovou společnost. Jediným akcionářem se stalo „Ministerstvo národního pokladu“ (Ministerstwo Skarbu Państwa - MSP). 5. října 2004 polská vláda přijala „Program restrukturalizace a privatizace PGNiG S.A.“, na základě kterého navýńila základní kapitál PGNiG o 900 mil. PLN a vydala stejný počet nových akcií o nominální hodnotě 1 PLN169. Ty pak následně vstoupily jako IPO na Varńavskou burzu cenných papírů. Zároveň bylo 750 mil. původně státem drņených akcií rezervováno pro zaměstnance společnosti. Tyto akcie jim začaly být postupně vydávány od 3. května 2009. Současná struktura akcionářů PGNiG je tedy následující: stát (MSP) – 72,408 %, ostatní – 27,592 %170. Akcie PGNiG jsou kotované na Varńavské burze cenných papírů od 23. září 2005. Jednalo se o největńí IPO roku 2005171. Vstup PGNiG na burzu byl povaņován za velmi úspěńný. V den uvedení se cena akcií vzrostla o 34 % a společnost získala prodejem akcií 2,7 mld. PLN172. Jeńtě před vstupem PGNiG na burzu bylo v roce 2000 z hlavního koncernu vyděleno 6 regionálních distribučních společností, vńechny ve formě společností s r.o. v 100% vlastnictví PGNiG173. Nejednalo se vńak o klasický unbundling ve smyslu legislativy EU. K tomu dońlo podobně jako v případě ČR aņ po vstupu Polska do EU. Konkrétně nejprve v roce 2004 se z PGNiG oddělil státní podnik PGNiG - Przesył Sp. z o.o. jako operátor pro vysokotlaké plynovody na celostátní úrovni. Od roku 2005 pak společnost operuje pod názvem GAZ-SYSTEM a zároveň se změnou názvu přeńlo vlastnictví operátora k 28. květnu 2005 z PGNiG přímo na polský stát (MSP)174. GAZ-SYSTEM podepsal s PGNiG 6. července 2005 smlouvu o operativním leasingu majetku. Podle této smlouvy by měl za 17 let postupně vykupovat majetek od PGNiG. Předmětem smlouvy je leasing prvků přepravní soustavy včetně technické a informační infrastruktury175. V následujících letech (2005 – 2009) pak PGNiG vyplácel svému větńinovému vlastníku, tj. polskému státu hmotnou dividendu ze svého zisku ve formě fyzických aktiv, které MSP pak následně převádělo na operátora (GAZSYSTEM), jenņ se tak postupně stával vlastníkem jím provozovaných plynovodů 176.
169
Viz PGNiG. Raport roczny 2005, s.23. Viz PGNiG. Struktura akcjonaratu PGNiG SA. 171 Viz PGNiG. PGNiG SA jest liderem rynku gazu ziemnego w Polsce. 172 Viz e-Energetyka. Dobry debiut akcji PGNiG. 173 Viz PGNiG. Grupa kapitałowa. 174 Viz Ministerswo Skarbu Państwa. Informacja Ministerstwa Skarbu Państwa nt. PGNiG S.A. 175 Viz Gaz-System. Majątek. 176 V letech 2005-2009 bylo z celkového objemu dividend 4 012 mil. PLN vyplaceno 81,53 % v nepeněņní formě. Tento trend byl zvrácen aņ v roce 2010, kdy z dividendy 708 mil. PLN bylo v nepeněņní formě vyplaceno pouze 30 mil. PLN (4,2 %). Viz PGNiG. Dywidenda. Polský expert na trhy s palivy Andrzej Szczęśniak k tomu v rozhovoru pro televizní stanici TV Biznes dodává, ņe peněņní dividendou 355 mil. PLN v roce 2010 polská vláda cíleně zmenńila svůj rozpočtový schodek. Viz Szczęsniak, A. O PGNiG, dywidendzie i Aleksandrze Gudzowatym (TV Biznes). 170
56
V roce 2007 (1. července) pak dońlo k unbundlingu na úrovni regionálních distribučních společností, které se od tohoto momentu věnují pouze provozování regionální přepravní sítě a obchodní činnost přeńla pod hlavní koncern PGNiG. Nutno poznamenat, ņe tímto menńinovým úpisem akcií na varńavské burze proces privatizace PGNiG na určitou dobu zřejmě skončil. Pravicově konzervativní vláda premiéra Kaczyńského se proti dalńí privatizaci PGNiG vyjádřila jiņ v roce 2006, tj. rok po vstupu menńinového balíku na burzu177. Současná pravicově liberální vláda Donalda Tuska se k dalńí privatizaci staví podobně odmítavě a preferuje jiné zdroje pro získání investičního kapitálu 178. Výsledkem je tedy sice formálně provedený unbundling v sektoru v souladu s legislativou EU, nicméně dosud zcela dominantní státní vlastnictví na vńech úrovních trhu: těņbě, přepravě i prodeji. Navíc zmíněný proces výplaty hmotné dividendy z PGNiG do GAZSYSTEM znamená faktický převod vlastnictví přepravní plynárenské sítě z byť pouze částečně privatizovaného subjektu (PGNiG) na společnost ve 100% státním vlastnictví (GAZSYSTEM). Značně komplikovanou vlastnickou strukturu polského plynárenství zobrazuje následující schéma. Obrázek 5.1: Vlastnická struktura polského plynárenství – současný stav (2012)
Zdroj: vlastní.
Jediným „ruńivým“ elementem v tomto systému ovládaném státními koncerny PGNiG a Gazprom je společnost Bartimpex, jejímņ 100% vlastníkem je jeden z nejbohatńích poláků, Aleksander Gudzowaty. Ten úspěńně vyuņil své zkuńenosti ze zahraničního obchodu z doby bývalého komunistického reņimu (předevńím Sovětský svaz a Blízký východ) a i díky jeho kontaktům na Gazprom v 90. letech získal Gas-Trading spojující společnosti obchodující s plynem výhodné postavení podílníka v EuRoPol Gaz. Nicméně poté, co se změnilo politické 177 178
Viz Money.pl. Rząd nie chce dalszej prywatyzacji PGNiG. Viz Szczepański, M. Nikłe szanse na giełdową prywatyzację PGNiG.
57
vedení v Rusku (nástup Vladimíra Putina) i vedení Gazpromu (Alexej Miller), stalo se podílnictví Bartimpexu na plynovodu Jamal politickým problémem trvajícím celou dekádu 179. Ačkoliv předběņná dohoda o „odstranění“ podílu Gas-Tradingu v EuRoPol Gazu byla uzavřena jiņ během jednání mezi Polskem a Ruskem (PGNiG a Gazprmem) o nové smlouvě o dodávkách zemního plynu v roce 2009180, nebylo toto ujednání dosud naplněno. Jako o určité páce, kterou by polská vláda mohla přimět A. Gudzowatého přistoupit na dohodu, se hovořilo o moņné koncesi na výstavbu plynového propojení polského Ńtětína s německým Bernau181. Nicméně do současnosti ke konečné dohodě v této věci nedońlo. 5.2.4 Finanční analýza PGNiG S.A. 2002 - 2007182 Ukazatele likvidity Vývoj ukazatelů likvidity odráņí pouņitou metodu částečné privatizace prodejem akcií na burze vůči navýńení základního kapitálu společnosti. Meziroční nárůst likvidity v roce 2005 dosáhl téměř čtyřnásobku. Ukazatele rentability Z vývoje ukazatelů rentability skupiny PGNiG lze velmi obtíņně vyvozovat nějaké konkrétnějńí závěry, resp. srovnání se společností RWE Transgas. První letmý pohled na hodnoty ROE v letech 2002 – 2007 prozrazuje, ņe se pohybovaly v rozmezí 4 – 7 %, tedy řádově o 10 p.b. níņe neņ ROE RWE Transgas. Jaké by mohly být příčiny niņńí výnosnosti vlastního kapitálu polského plynárenského koncernu? Předně společnosti skupiny PGNiG provádějí v Polsku některé činnosti, které se skupiny RWE Transgas netýkají – těņbu ropy a zemního plynu. Součástí skupiny PGNiG jsou také regionální distribuční společnosti, včetně operátorů distribučních sítí, které v ČR stojí mimo samotný RWE Transgas. Na druhé straně PGNiG od roku 2005 přińel o příjmy z provozu přepravní soustavy, které přeńly pod Gaz-System, vlastněný přímo polským státem183. Vývoj kurzu polského Zlotého vůči americkému Dolaru byl ve sledovaném období podobný jako v případě české Koruny (Zlotý v letech 2002 – 2007 nominálně aprecioval z 4,0939 PLN/USD na 2,7667 PLN/USD, tedy o 32,4 %184). Rozdíly pro ziskovost je nutné tedy hledat spíń na straně výnosů. Pro PGNiG představovaly výnosy mimo segment těņby a produkce surovin185 výnosy z prodeje buďto přímo velkým průmyslovým odběratelům nebo prostřednictvím regionálních distribučních společností ostatním koncovým zákazníkům. Pro oba tyto prodeje byla cena v celém období 2002 – 2007 regulována polským Úřadem regulace 179
Viz Łakoma, A. Gazowy biznes bez Gudzowatego. Viz Ministerstwo Gospodarky. Wicepremier Pawlak: Polska ma stabilne dostawy gazu. 181 Viz Kublik, A. Gazowa propozycja wicepremiera Pawlaka. 182 Podrobnějńí pohled na ukazatele finanční analýzy viz Příloha 6 této práce. 183 V Polsku tak kromě právního oddělení (unbundlingu) operátora přepravní soustavy dońlo i k oddělení vlastnickému. Z hlediska liberalizace polského trhu s plynem jsou tak operátor přepravní sítě a hlavní obchodník s plynem dva vlastnicky oddělené subjekty, nicméně jeden ze 100 % a druhý větńinově vlastněný polským státem. 184 Viz NBP. Kursy średnie miesięczne, na koniec miesiąca, średnie roczne. 185 2006 – 12,98 % celkových výnosů, 2007 – 12,34%) 180
58
energetiky (URE)186, který schvaluje tarify vydávané jednotlivými společnostmi. Následující graf zobrazuje „velkoobchodní“ ceny jednotlivých druhů plynu, za které PGNiG dodával svým průmyslovým odběratelům a distribučním společnostem. Graf 5.2: Velkoobchodní ceny PGNiG vysokometanového plynu v jednotlivých kvartálech 2002 - 2007 (PLN/m3) 0,8 0,75 0,7 0,65 0,6 PLN/m3
0,55 0,5 0,45
9.07
6.07
3.07
1.07
9.06
6.06
3.06
1.06
9.05
6.05
3.05
1.05
9.04
6.04
3.04
1.04
9.03
6.03
3.03
1.03
9.02
6.02
3.02
0,4
Zdroj: Vlastní na základě tarifů schválených URE.
Z grafu odečteme, ņe podobně jako v ČR dońlo k nejdramatičtějńímu nárůstu státem regulované ceny v letech 2005 a 2006. Zejména rok 2006 znamenal skokový nárůst a odrazil se pozitivně také v ziskovosti společnosti PGNiG (ROE 6,3 % oproti 4,2 % – 2005). Jak se vyvíjely ceny pro polské domácnosti, bude předmětem analýzy v komparativní kapitole. Ukazatele zadluženosti Ukazatele zadluņenosti skupiny PGNiG vykazovaly ve sledovaném období aņ do roku 2007 trvalý pokles. V roce 2008 se společnost zadluņila úvěrem na 760,6 mil. PLN u banky Citi Handlowy, zároveň dońlo ke zvýńení závazků za dodávky a sluņby, coņ mělo ve výsledku dopad na zvýńení ukazatelů zadluņenosti (debt/equity ratio vzrostl z 35,1 % na 43,6 %). V porovnání se společností RWE Transgas vstupovala skupina PGNiG do sledovaného období s větńím dluhovým zatíņením, nicméně jej trvale sniņovala. 5.2.5 Shrnutí V předcházejícím textu byl nastíněn průběh restrukturalizace polského plynárenského sektoru. Po převratu v roce 1989 Polsko vybudovalo klíčovou infrastrukturu pro dovoz a tranzit zemního plynu. Splnilo rovněņ poņadavky evropské legislativy na unbundling provozovatelů přepravní a distribuční sítě, vlastnická role státu zůstává nicméně v plynárenském sektoru neotřesitelná a v blízké budoucnosti nedojde zřejmě k výraznějńím změnám. Vstup PGNiG na burzu je nutné hodnotit pouze jako prostředek získání kapitálu, nikoliv jako zásadní změnu vlastnických vztahů. V tomto ohledu je také třeba vnímat nedostatek pokroku v liberalizaci cen na polském trhu s plynem, kde se dominance PGNiG
186
A na rozdíl od České republiky jsou tyto ceny regulovány v Polsku dodnes, v roce 2012.
59
odráņí jak v oblasti skladování zemního plynu, tak v rezervované přepravní kapacitě187. To jsou hlavní bariéry vstupu na polský trh ve sledovaném období a větńina z nich přetrvává dodnes188. Reakcí regulačního úřadu na nedostatek konkurence na trhu je přetrvávající regulace cen.
5.3. Komparace – plynárenství Motivy privatizace V případě prodeje společnosti Transgas a podílů v regionálních distribučních společnostech německému RWE lze za hlavní motiv privatizace povaņovat motiv fiskální, tedy snahu získat příjem do státního rozpočtu. Hledání strategického partnera pro investice mohlo být nanejvýń vedlejńím motivem189. Na polské straně byla motivem pro umístění minoritního balíku na burzu snaha získat pro společnost PGNiG investiční kapitál. Vyloučit lze motiv ideový, stejně jako snahu zapojit společnost do nějaké mezinárodní skupiny. Použité metody Česká vláda zvolila pro privatizaci Transgasu metodu prodeje akcií ve výběrovém řízení, coņ odpovídá cíli získat za Transgas co nejvyńńí cenu. Jaké byly v tomto ohledu reálné alternativy? Jelikoņ se prodával podíl přesahující 90 %, dá se předpokládat, ņe očekávaným výsledkem měl být nový reálný vlastník společnosti, schopný jejího efektivního řízení. To svým způsobem diskvalifikuje moņný prodej akcií na burze, který by vedl alespoň z počátku (tak jak tomu bylo u vńech zkoumaných polských společností) k rozptýlení prodávaného podílu mezi velký počet vlastníků. Naproti tomu polská společnost PGNiG vstupovala na burzu s minoritním balíkem akcií, vláda neměla v úmyslu vzdát se svého rozhodujícího vlivu na řízení společnosti a zvolená metoda neznamenala tedy v tomto ohledu problém. Přínosy privatizace Při hodnocení přínosů privatizace plynárenství je třeba podobně jako v případě ropného průmyslu uvaņovat rozdílná časová období, kdy k jednotlivým krokům dońlo. K lepńímu přehledu o časové posloupnosti slouņí následující časová osa.
187
Viz URE. Gas. Podle dat za rok URE 2010 společnost PGNiG vlastnila 100 % skladovací kapacity podzemních zásobníků a zcela ovládala velkoobchod s plynem pro průmyslové odběratele. Viz URE. Charakterystyka rynku paliw gazowych – 2010. 189 Např. podzemní zásobník plynu Háje, významná „porevoluční“ infrastrukturní investice, byl dokončen jiņ v roce 1998 a Transgas jej byl schopen financovat z vlastních zdrojů. Viz RWE Gas strorage. Háje. 188
60
Tabulka 5.1: Časová osa privatizace plynárenského sektoru
Zdroj: vlastní.
Samotná privatizace Transgasu ani vstup PGNiG na burzu neznamenal z pohledu hospodářských výsledků pro společnosti nijak zásadní přelom (viz detailní ukazatele v Příloze 5 a 6 této práce). Pohled na vývoj rentabilit obou společností poskytuje následující graf. Graf 5.3: Rentabilita vlastního kapitálu společností Transgas a PGNiG v letech 2000 – 2008 0,2 0,18 0,16 0,14 0,12 0,1 0,08 0,06 0,04 0,02 0
privatizace
IPO
TG PGNiG
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 Zdroj: vlastní na základě výročních zpráv společností Transgas a PGNiG.
Na první pohled vidíme, ņe soukromý Transgas si ve sledovaném období vedl výrazně lépe, neņ jeho státem řízený protějńek. Moment privatizace fakticky půlí období výrazného růstu, který byl nastartován v „předprivatizačních“ letech 2000, 2001. Kromě úvahy o lepńím řízení podniku soukromým vlastníkem neņ státem a rozdílné struktuře činností obou společností, jaké dalńí moņné příčiny pro rozdílné hospodářské výsledky se nabízejí? Vzhledem k tomu, ņe plynárenství bylo ve sledovaném období výrazně regulovaným sektorem, faktorem ovlivňujícím výsledky společností je také státní regulační politika, konkrétně výńe cenových tarifů. Následující dva grafy ilustrují relativní vývoj cen plynu, kdy za základ indexu je povaņována cena v lednu 2002, tedy rok privatizace českého Transgasu.
61
Graf 5.4: Relativní vývoj cen plynu pro domácnosti (2002 = 100)190 210 190 170 150 130 TG
110
PGNiG
90 70 50
Zdroj: Vlastní na základě cenových rozhodnutí ERÚ a URE.
Graf 5.5: Relativní vývoj velkoobchodních cen plynu (2002=100) 210 190 170 150 130
TG
110
ČR prům
90
PGNiG
70 1.1.2002 1.4.2002 1.10.2002 1.1.2003 1.4.2003 1.10.2003 1.1.2004 1.4.2004 1.10.2004 1.1.2005 1.4.2005 1.7.2005 1.10.2005 1.1.2006 1.4.2006 1.7.2006 1.1.2007
50
Zdroj: Vlastní na základě cenových rozhodnutí ERÚ, URE a tzb-info.cz
V obou případech reálně191 rostly regulované ceny v Polsku rychleji, resp. ty velkoobchodní na sklonku regulace v ČR klesaly. Nicméně vzhledem k odlińným výchozím absolutním cenám roku 2002 (výrazně niņńím v Polsku) se v absolutním vyjádření mezera 190
Ceny pro ČR jsou průměrem cen jednotlivých regionálních plynárenských společností pro vyńńí střední tarifní pásmo odběru (9450 – 63 000 kWh ročně) v Kč. Ceny pro Polsko jsou opět průměrem cen jednotlivých regionálních plynárenských společností (od 2007 jednotné ceny PGNiG) pro jedno ze středních tarifních pásem vysokometanového plynu (W-4) v PLN. 191 Ceny pro domácnosti byly sledovány do konce roku 2008 tak, aby byl pokryt minimálně rok po cenové liberalizaci. Předávací ceny byly sledovány do 1. 1. 2007, kdy vstoupilo v platnost poslední cenové rozhodnutí ERÚ. Od 1. 4. 2007 jsou předávací ceny záleņitostí obchodních vztahů mezi dovozci plynu a regionálními plynárenskými společnostmi a nejsou zveřejňovány. Index je očińtěn o inflaci podle měsíční míry inflace v ČR a Polsku v harmonizovaném indexu spotřebitelských cen Eurostatu.
62
mezi cenou pro domácnosti v ČR a v Polsku v letech 2002 – 2008 zvětńila192. Odlińně tomu bylo v případě velkoobchodních cen, kde rychlejńí růst v Polsku „dohnal a předehnal“ v letech 2002 - 2007 počáteční „cenový odstup193“. Tarifní politika polského plynárenského monopolu se zdá tedy relativně čitelná. V období leden 2002 – leden 2007 vzrostly ceny průmyslovým odběratelům o 20 % více neņ domácnostem. Naproti tomu v ČR byly v lednu 2007 ceny pro domácnosti o 19,5 % nad úrovní ledna 2002, kdeņto ceny pro velkoodběratele o 7,7 %. Autor za tímto cenovým vývojem vidí politický cíl polské vlády udrņet ceny plynu pro domácnosti nízké a vyhnout se tak společenským a politickým problémům při zdraņování. Ekonomický výsledek státního koncernu PGNiG tak v oblasti prodeje plynu „zachraňovali“ průmysloví velkoodběratelé. Růst ceny plynu pro průmysl vńak znamená růst nákladů a pokles konkurenceschopnosti. Otázkou je, nakolik je tato vládní sociální politika prováděná skrze plynárenský koncern dlouhodobě udrņitelná a nakolik například ztěņuje v Polsku rozvoj elektroenergetiky zaloņené na plynu. Při hodnocení „úspěńnosti“ jednotlivých metod z hlediska naplnění cíle získání finančních prostředků zjistíme, ņe český stát inkasoval od RWE přibliņně 2,68 násobek účetní hodnoty Transgasu. U IPO PGNiG se tento poměr blíņil jedné. Opět nicméně musíme brát v potaz odlińná časová období a předevńím cíle privatizace a od nich se odvíjející ochotu investorů vstupovat do daných společností. Zbývající státní vliv Česká vláda od momentu privatizace nemá přímý vliv na plynárenské společnosti z pozice vlastníka. S postupem liberalizace trhu s plynem klesal i vliv státu na tvorbu cen plynu. Vliv státního regulačního orgánu na cenu nicméně přetrval v oblasti, kterou lze v rámci ekonomické teorie „hlavního proudu“ povaņovat za přirozeně monopolní, tedy v distribuci. Na rozdíl od sektoru ropy byla privatizována jak přepravní, tak distribuční infrastruktura. Naproti tomu polská vláda si ve společnosti PGNiG udrņuje dominantní vliv. Navíc po unbundlingu cíleně vyčlenila přepravní infrastrukturu do společnosti Gaz-System, kde není pouze větńinovým, nýbrņ jediným vlastníkem. Soukromé vlastnictví infrastruktury v ČR má určité dopady na uplatňování zásady TPA u nových infrastrukturních projektů a tedy liberalizaci trhu s plynem. Příkladem budiņ v současnosti budovaný plynovod Gazela, pro který získalo RWE od Evropské komise výjimku z uplatňování zásady TPA na 23 let194. Vzhledem k nákladnosti projektu (400 mil. 192
K 1. 1. 2002 platily české domácnosti v průměru 740 Kč za kWh, kdeņto v Polsku byla cena 1 kWh v přepočtu lednového kurzu Kč/PLN 524,1 Kč. K 1. 10. 2008 pak ceny v ČR činily 1258,9 Kč/kWh a v Polsku v přepočtu 820,3 Kč/kWh. Pokud tedy polský spotřebitel na počátku roku 2002 platil za stejnou energetickou jednotku pouze 70,8 % ceny v ČR, pak na konci roku 2008 platil jen 65,1 % z ceny v ČR. 193 Pokud k 1. 1. 2002 platil polský průmyslový odběratel za odpovídající energetickou jednotku 87,4 % ceny v ČR, pak k 1. 1. 2007 byla cena jiņ o 17,2 % vyńńí neņ v ČR. V tomto vývoji hrál významnou roli i vývoj směnného kurzu (česká Koruna posílila nominálně vůči polskému Zlotému v období leden 2002 – leden 2007 o 19,7 %). Viz cenová rozhodnutí přísluńných regulačních úřadů a ČNB. Kurzy devizového trhu – měsíční průměry. 194 Viz Frontier News. European Commission grants TPA exemption for Gazelle pipeline.
63
EUR195) bude mít RWE k dispozici období, kdy bude tuto infrastrukturu moci výlučně vyuņívat a realizovat tak konkurenční výhodu. Bude zajímavé sledovat, zda polský státní operátor přepravní infrastruktury naloņí např. s plánovaným LNG terminálem jinak a uplatněním TPA přispěje k větńí otevřenosti polského trhu s plynem. Výsledky privatizace plynárenství opět shrnuje tabulka. Tabulka 5.2: Přehled privatizace plynárenského sektoru
Poznámka: Změny účetní hodnoty a rentability jsou kalkulovány 2 roky před privatizací a 2 roky poní . Zdroj: vlastní.
195
Viz Net4Gas. Projekt Gazela – Otázky a odpovědi.
64
6. Elektrárenství 6.1 Elektrárenství v ČR 6.1.1 Výchozí stav v roce 1989 Podobně jako v dalńích energetických odvětvích působil i v elektrárenství v Československu v období 1948 – 1989 zcela integrovaný sektorový podnik – České energetické závody s téměř 57 000 zaměstnanci196. 6.1.2 Vývoj po roce 1989 – restrukturalizace, privatizace Transformační recese znamenala pro Československo/ČR celkem logicky s ohledem na propad HDP i průmyslové výroby také pokles ve výrobě a spotřebě elektřiny. Pokud v roce 1988 činila celková roční produkce elektřiny 63,3 TWh, v roce 1994 to bylo pouze 58,7 TWh197. Transformační pokles spotřeby elektřiny měli „na svědomí“ průmysloví odběratelé (1988-1994 pokles o 22 %), naopak u domácností spotřeba ve stejném období stoupla o 57 %198. Stejně jako dalńím státním podnikům ani ČEZ se nevyhnula zásadní restrukturalizace, kdy z mateřského podniku byla vyčleněna řada organizačních jednotek. Kdyņ byl po těchto změnách státní podnik ČEZ transformován v roce 1992 na akciovou společnost, zaměstnával jiņ pouze 31 000 osob199. Do nově vzniklé ČEZ a.s.200 bylo začleněno devět elektráren, divize přenosné soustavy a Ústřední energetický dispečink. Kromě ČEZ a.s. vzniklo z „mateřského“ státního podniku také osm rozvodných energetických akciových společností zajińtujících distribuci a prodej elektřiny v přísluńné oblasti. Osamostatněno a následně privatizováno bylo také 16 teplárenských akciových společností201 ČEZ a nově vzniklé distribuční společnosti byly částečně privatizovány v první vlně kuponové privatizace. Konkrétně v případě ČEZ se jednalo o minoritní balík 32,39 % akcií202. U distribučních společností ńlo do kuponové privatizace 15 % akcií, 3 % do Restitučního investičního fondu a 34 % v kaņdé distribuční společnosti bylo převedeno na municipality. Ty nicméně v letech 1996 – 2000 své podíly nebo hlasovací práva k nim celkem spontánně privatizovaly zahraničním investorům203. Proto, kdyņ ve vládě po neúspěńném pokusu získat pro ČEZ strategického investora (20012002) převáņil názor směřující k vytvoření „národního ńampiona“ a vláda se rozhodla spojit jej opět s distribučními společnostmi, které byly na počátku 90. let vyděleny, byl přímý podíl 196
Viz ČEZ. Historie českého elektrárenství. Viz Stern J.; Davis J.R. Economic Reform of The Electricity Industries of Central and Eastern Europe, s. 11. 198 Údaje za celé bývalé Československo. Viz Stern J.; Davis J.R. Economic Reform of The Electricity Industries of Central and Eastern Europe s. 13. 199 Viz ČEZ. Historie českého elektrárenství. 200 Právní forma společnosti, tedy a.s. je nadále v názvu pro zjednoduńení textu uváděna pouze v případě, ņe je to povaņováno za vhodné z hlediska významového (např. navýńení základního jmění a. s.). Pokud není uvedeno jinak, je pod pojmem ČEZ uvaņován celý koncern ČEZ vedený mateřskou ČEZ a.s., resp. později Skupina ČEZ. 201 Viz ČEZ. Elektroenergetika v českých zemích. 202 Viz Schwarz, J. Transformace, reforma a třetí cesta. 203 Viz Zemplinerová, A. Privatisation of Network Industries: the Case of the Czech Energy Sector, s. 5. 197
65
státního vlastnictví v některých distribučních společnostech jiņ méně neņ poloviční. 11. března 2002 vláda rozhodla204 o integraci ČEZ, a.s. a regionálních distribučních společností. Zároveň byl součástí dohody mezi vládou a ČEZ (a jednou z podmínek, za kterých ÚOHS205 spojení ČEZ s distribučními společnostmi povolil206) vydělení ČEPS, jehoņ byl ČEZ do té doby 100% vlastníkem. Původně měl být ČEZ propojen se vńemi osmi distribučními společnostmi, ovńem ÚOHS nakonec povolil spojení pouze s pěti, navíc nařídil ČEZ jednu z těchto společností následně odprodat (aby v roce 2005 tento poņadavek zruńil207). I vzhledem k tomu, ņe rok 2002 byl rokem parlamentních voleb, provázely tento plán sociálnědemokratické vlády na restrukturalizaci českého elektrárenství značné politické kontroverze. Pravicová opozice vystupovala proti „posílení monopolní pozice ČEZ“, byla zpochybňována výńe obou cen (nákupní distribučních společností a prodejní ČEPS – oboje ve prospěch ČEZ) i mandát vlády činit strategická rozhodnutí tohoto typu v době krátce před volbami208. Nicméně přes veńkeré výhrady (i s ohledem na vítězství sociálních demokratů ve volbách v červnu 2002) ČEZ nakonec uzavřel v červnu 2002 s FNM kupní smlouvu o nákupu majetkových podílů v distribučních společnostech209 (zaplatil 32,14 mld. Kč), kupní smlouvu o prodeji 51 % akcií ČEPS a.s. se společností Osinek, kontrolovanou Ministerstvem financí ČR a v srpnu 2002 kupní smlouvu s Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR o prodeji 15 % akcií ČEPS (za prodej ČEPS celkem inkasoval 15,224 mld. Kč) 210. Dalńími nákupy akcií se v průběhu roku 2003 podařilo ČEZ získat majoritu v pěti distribučních společnostech. Zároveň si jeńtě ve stejném roce stihl „vyměnit“ minoritní podíly se společností E.ON211. Na konci roku tak mohl konstatovat konsolidaci vlastnictví přesahující 90 % ve třech distribučních společnostech a majoritní podíly v dalńích dvou. Vzniklá Skupina ČEZ pak v roce 2005 prońla zásadní reorganizací. Klíčová část majetku, zaměstnanců a činností pěti regionálních distribučních společností byla postupně převedena do nově zaloņených, procesně orientovaných dceřiných společností a centralizovaných útvarů ČEZ. Ve druhém pololetí 2005 byly postupně v měsíčních cyklech uskutečňovány vklady částí podniků Obchod a Distribuce z regionálních distribučních společností do nově zaloņených procesních společností ČEZ Prodej, s.r.o. a ČEZ Distribuce, a.s. Tímto byly 204
Viz Vláda ČR. Usnesení Vlády České republiky ze dne 11. března 2002 č. 250 o dalším postupu privatizace majetkové účasti státu na podnikání společnosti ČEZ, a. s. a regionálních elektroenergetických distribučních společností. 205 Úřad pro ochranu hospodářské soutěņe. 206 Viz ÚOHS. Povoleno spojení ČEZ s regionálními distributory. 207 ÚOHS tuto podmínku nahradil poņadavkem, aby ČEZ vytvořil tzv. „virtuální elektrárnu“ o výkonu 400 MW, čímņ by dal k dispozici třem nezávislým subjektům tuto svoji výrobní kapacitu. Viz ÚOHS. ÚOHS změnil podmínku v rozhodnutí o privatizaci elektroenergetiky. 208 Viz např. Zavadilová, T. Opozice chce energetiku opět rozdělit. 209 34 % Praņské energetiky, 58,3 % Středočeské energetické, 49,62 % Východočeské energetiky, 48,05 % Severočeské energetiky, 48,28 % Západočeské energetiky, 34 % Jihočeské energetiky, 33,4 % Jihomoravské energetiky a 48,66 % Severomoravské energetiky. Viz ČEZ. Zpráva o vztazích mezi propojenými osobami za rok 2002. 210 Viz ČEZ. Výroční zpráva 2003, s. 73. 211 ČEZ převedl na E.ON své podíly v Jihomoravské a Jihočeské energetice výměnou za podíly E.ON v Západočeské a Východočeské energetice. Viz ČEZ a. s. Výroční zpráva 2003, s. 72.
66
odděleny licencované činnosti distribuce od prodeje a splněn poņadavek na právní unbundling těchto činností. K 1. prosinci 2005 byly vyčleněny útvary ČEZ, zabývající se prodejem elektřiny (jako část podniku) do ČEZ Prodej, s.r.o.212 V současnosti ņádná z relevantních politických stran nevystupuje s návrhem, ņe by se stát měl vzdát svého větńinového podílu ve společnosti ČEZ. Strany na pravé části politického spektra pouze připouńtějí omezený prodej akcií tak, jako tomu bylo v roce 2007, kdy vláda ČR 19. března přijala rozhodnutí o prodeji 7 % podílu v ČEZ a.s. na burze213 s cílem získat výnos 31 mld. Kč. Důvodem byly chybějící prostředky ve Státním fondu dopravní infrastruktury. Samotný prodej na burze kvůli probíhající finanční krizi nakonec nedospěl k plným 7 %, ale pouze k 4,6 %214. Přesto stát dosáhl cíleného výnosu a získal 34 mld. Kč215. Ve stejném období realizoval ČEZ program nákupu vlastních akcií 216, v rámci kterého získal v letech 2007 – 2008 téměř 10% podíl na vlastním základním kapitálu. Tento nákup tedy s velkou pravděpodobností absorboval větńinu prodeje realizovaného vládou. Vlastní akcie pak byly v únoru 2009 umořeny, v důsledku čehoņ dońlo ke sníņení základního kapitálu o 5,4 mld. Kč a podíl státu vzrostl na současných téměř 70 %217. 6.1.3 Liberalizace trhu V období vzniku „národního ńampiona“ Skupiny ČEZ probíhal v ČR proces liberalizace trhu s elektřinou, jenņ působil směrem k otvírání trhu, tedy v opačném ke koncentraci domácích subjektů na něm působících. Počínaje lednem 2002 byl provozovatel přenosové soustavy (tedy ČEPS) povinen uplatňovat zásadu TPA, tj. umoņnit přistup do soustavy dalńím subjektům. Zároveň kaņdoročně v měsíci lednu přibývali dalńí zákazníci do skupiny tzv. „oprávněných odběratelů“, tedy těch, kteří mohli změnit svého dodavatele elektřiny a jimņ nebyla nadále regulována cena. Proces vyvrcholil v lednu 2006, kdy se oprávněnými odběrateli staly domácnosti a v současnosti je tedy český trh s elektřinou plně liberalizovaný, s výjimkou přirozeně monopolních činností (přeprava, distribuce), kde přetrvává cenová regulace ERÚ. 6.1.4 Vlastnická politika státu v oblasti dividend Na počátku 90. let nebyla snaha získávat z ČEZ dividendy. Vláda v roce 1997 zamezila vyplácení dividendy z důvodů, ņe by ceny elektřiny tak musely být vyńńí, neņ je nutné. Nebrala tak v potaz argumenty: 1) ņe vláda a daňoví poplatníci jsou oprávněni k zisku ze svého podílu v ČEZ, 2) ņe taková dividenda by mohla být uņitečným nástrojem k podpoře efektivního managementu a zacházení s aktivy, 3) ņe dividenda by mohla sníņit náklady na budoucí získávání kapitálu na investičních trzích218. Situace se změnila v roce 2001, kdy byla poprvé vyplacena dividenda 2,50 Kč na akci. V současnosti vyplácí ČEZ na dividendách 50 – 212
Viz ČEZ Distribuce a.s. Roční zpráva 2005, s. 35. Viz Vláda ČR. Usnesení Vlády České republiky ze dne 19. března 2007 č. 283 o privatizaci části majetkové účasti státu ve společnosti ČEZ, a.s. 214 Viz Klimánková, G. Pražská burza klesá. Vláda zastavila prodej akcií společnosti ČEZ. 215 Viz Ihned.cz. Kalousek: Stát letos vydělal na prodeji akcií ČEZ 34 miliard. 216 Viz ČEZ. Realizace nákupu vlastních akcií společnosti ČEZ, a. s. (tzv. share buy back). 217 Viz Ihned.cz. Stát navýšil svůj podíl v ČEZ. Na téměř 70 procent. 218 Viz Stern J.; Davis J.R. Economic Reform of The Electricity Industries of Central and Eastern Europe, s. 23. 213
67
60 % ročního čistého zisku. Při 70% podílu státního vlastnictví představují dividendy z ČEZ významný zdroj financí pro státní rozpočet (v roce 2010 – 18,8 mld. Kč219). 6.1.5 Průběžné shrnutí Po menńinové privatizaci formou kuponové privatizace a určitém „přeńlapování na místě“ ukončeném nástupem sociálně demokratických vlád na konci 90. let převládl ve vládě následně názor podporující vznik „národního ńampiona. Jelikoņ privatizace třetiny akcií ČEZ v kuponové privatizaci neměla fakticky reálný dopad na schopnost státu řídit ČEZ (a nepřinesla do společnosti ani nový kapitál), nemá valného významu snaņit se hodnotit její dopad na efektivitu fungování společnosti. Naopak se nabízí srovnání konsolidačního přístupu vytvořením „národního ńampiona“ a jeho potenciální privatizace (nebo ne), tedy přístupu, který s určitými výjimkami220 nakonec převládl v ČR, a přístupu fragmentace trhu výroby i distribuce se samostatnou privatizací vzniklých subjektů, jenņ byl po dlouhou dobu prosazován v Polsku. Proto se následující stručná finanční analýza ČEZ zaměří na roky 2006 – 2011 tak, aby mohla v nejnovějńích datech srovnat fungování „národního ńampiona“ na liberalizovaném trhu v ČR a výsledky energetických společností na fragmentovaném a dosud regulovaném trhu v Polsku. 6.1.6 Finanční analýza Skupiny ČEZ 2006 – 2011221 Ukazatele likvidity Hodnota běņné likvidity se ve sledovaném období pohybovala pod hranicí 1,5 stanovenou pro agresivní běņnou likviditu. Pokles v roce 2007 byl způsoben navýńením krátkodobých pasiv (přijetím krátkodobého bankovního úvěru). Peněņní likvidita byla obecně relativně nízká (nahrazena kontokorentními úvěry), nicméně srovnatelná s dalńími společnostmi zkoumanými v této práci. Ukazatele rentability Společnost dosahovala ve sledovaném období velmi dobrých hospodářských výsledků. Vrcholem byl rok 2008, kdy ROE dosáhla hranice 30 %. Přes pokles v následujících letech byly hodnoty ROE stále vysoce nadprůměrné jak ve srovnání v rámci této práce, tak přímo s polskými elektrárenskými společnostmi. Ukazatele zadlužení Skupina ČEZ ve sledovaném období navýńila své zadluņení vyjádřené pomocí „debt/equity ratio“ z 0,45 na 1,5, tedy blíņe k hodnotám, které jsou uváděny jako běņné pro kapitálově náročná odvětví222. Tento trend lze spojit s expanzí společnosti ČEZ v daném období do zemí jihovýchodní Evropy (Bulharsko, Albánie) či Turecka. 219
Viz Finanční noviny. ČEZ vyplatí dividendu 50 Kč za akcii, stát obdrží 18,8 miliardy. Největńí nezávislý výrobce elektřiny – Sokolovská uhelná měla v roce 2010 podíl na výrobě elektřiny 4 ,4 %. Viz Sokolovská uhelná. Hospodářské výsledky 2010. 221 Detailní pohled na ukazatele viz Příloha 8. 222 Viz např. Investopedia. Debt/Equity Ratio, či Ecofine. Debt/Equity Ratio. 220
68
Vývoj cen akcií ČEZ a.s. Graf 6.1: Vývoj cen akcií ČEZ a.s. v 2006 – 2011 (RM-S)
Zdroj: akcie.cz
Pohled na graf vývoje cen akcií napovídá, ņe v první polovině zkoumaného období zaņívala společnost vzhledem k velmi dobrým hospodářským výsledkům růst cen svých akcií, aby je pak v druhé polovině roku 2008 start finanční krize srazil více jak o polovinu. Rekordní zisk v roce 2008 pak pozitivně zapůsobil na růst v první polovině roku 2009, jenņ vńak pouze omezeně kompenzoval předchozí propad.
6.2 Polské elektrárenství 6.2.1 Historie před rokem 1989 V období centrálního plánování byl polský elektrárenský sektor koncentrován do pěti oblastních vertikálně integrovaných elektrárenských společností, které v sobě zahrnovaly jak výrobu elektřiny, její přepravu a distribuci, tak prodej koncovým zákazníkům223. Tyto oblastní společnosti byly zároveň součástí „Svazu224“ energetiky a hnědého uhlí. 6.2.1 Restrukturalizace po roce 1989 Také Polsko zasáhla transformační recese, která zaznamenala propad výroby a předevńím spotřeby elektrické energie. Výroba poklesla z 144,4 TWh v roce 1988 na 135,3 TWh v roce 1994225. Pokles celkové spotřeby měl na svědomí předevńím průmysl, jehoņ spotřeba klesla z 117,2 TWh (1988) na 97,1 TWh (1994), tedy o 17 %226.
223
Viz Kaderják, P. A comparison of electricity market models of CEE new member States, s. 12. 224 Originální polský termín je „wspólnota“, nejčastěji překládaný jako „společenství“, „komunita“ či „společnost“. 225 Viz Stern J.; Davis J.R. Economic Reform of The Electricity Industries of Central and Eastern Europe, s. 12. 226 Spotřeba domácností se v daném období drņela přibliņně na stejné úrovni. Viz Stern; Davis J.R. Economic Reform of The Electricity Industries of Central and Eastern Europe, s. 13.
69
Primárním cílem změn po roce 1989 byla rychlá demonopolizace a transformace sektoru. Proto byl zlikvidován „Svaz“ i oblastní elektrárenské společnosti. Vzniklo 32 samostatných elektrárenských společností s činností výroby elektřiny (elektrárny a kogenerační elektroteplárny), 33 distribučních společností a jedna transmisní společnost (přeprava na dlouhé vzdálenosti) s celostátní sítí227. Podobně jako u dalńích velkých průmyslových podniků, např. zmiňovaných rafinerií, následoval po tomto rozbití odvětvového kolosu proces restrukturalizace, kdy byly na úrovni jednotlivých podniků oddělovány vedlejńí činnosti nesouvisející přímo s výrobou elektřiny (servisní sluņby, doprava, podnikové bydlení atd.) a přesouvány do nově vzniklých samostatných ekonomických subjektů. Oproti situaci v ČR, kde zůstal ČEZ jednoznačně dominujícím subjektem, byly v Polsku trhy výroby, distribuce i prodeje elektřiny po roce roztříńtěny na jednotlivé provozní subjekty. Některé z nich byly v průběhu 90. let jednotlivě privatizovány (např. Elektroteplárna Będzin v roce 1999 do skupiny RWE, Elektroteplárna Krakov v roce 1998 francouzskému EDF, elektrárna Połaniec v roce 2000 francouzskému GDF Suez), nicméně se aņ na výjimky (Połaniec je relativně velká elektrárna s instalovanou kapacitou 1800 MW228) jednalo o menńí „městské“ teplárny nebo elektrárny. Velké „systémové“ elektrárny zůstávaly nadále ve státním vlastnictví jako samostatné společnosti ve vlastnictví Ministerstva pokladu. 6.2.3 Konsolidace trhu Stejně jako v Československu vstupovaly i v Polsku elektrárenské společnosti do nového „trņního“ prostředí s infrastrukturou, která byla jednak relativně zastaralá, zároveň také představovala značnou zátěņ pro ņivotní prostředí. Existoval tedy předpoklad nutnosti značných investic do renovace jak výrobní, tak síťové přepravní infrastruktury. Jelikoņ jednotlivé elektrárenské společnosti větńinou nedisponovaly prostředky pro tyto investice a jednalo se přitom o relativně malé subjekty, byly v období poloviny 90. let uzavírány dlouhodobé smlouvy o prodeji elektřiny mezi výrobci a státní společností PSE, v té době dominantním obchodníkem s elektřinou. Tyto dlouhodobé kontrakty měly přinést do systému určitý stabilizační prvek umoņňující přístup elektrárenským společnostem k nutným investičním úvěrům. Nicméně postupem času polské vlády začaly směřovat k názoru, ņe v kapitálově natolik náročném odvětví s výrazně dlouhodobým investičním horizontem jako je elektrárenství, bude nutné subjekty na trhu určitým způsobem konsolidovat, tak aby vznikly kapitálově silnějńí společnosti, schopné realizovat úspory s rozsahu a provést nutné investice. Od konce 90. let za tímto účelem přijaly několik strategických dokumentů týkajících se konsolidace trhu s elektřinou (Program realizace vlastnické politiky Ministra státního pokladu v elektrárenském sektoru - 2003229, jeho aktualizace – 2005230, Program pro elektrárenství 227
Viz Kaderják, P. A comparison of electricity market models of CEE new member States, s. 12. 228 Viz GDF SUEZ Energia Polska. Profil firmy. 229 Viz Ministerstwo Skarbu Państva. Program realizacji polityki właścicielskiej Ministra Skarbu Państwa w odniesieniu do sektora elektroenergetycznego. 230 Viz Ministerstwo Skarbu Państva. Aktualizacja programu realizacji polityki właścicielskiej Ministra skarbu państwa w odniesieniu do sektora elektroenergetycznego.
70
2006231). Výsledkem pak byl faktický obrat o 180 stupňů oproti krokům, činěným krátce po roce 1989. Zároveň s blíņícím se vstupem Polska do EU se uzavřené dlouhodobé kontrakty mezi výrobci elektřiny a PSE ukazovaly jako nekompatibilní se snahou vytvořit v rámci EU jednotné liberalizované trhy s energiemi. Vláda přijala program k jejich postupné likvidaci232, coņ bylo vnímáno jako dalńí důvod pro vytvoření kapitálově silnějńích subjektů, které by byly schopny i přes výpadek záruk z dlouhodobých smluv získat potřebné finanční prostředky. Výsledkem naplnění těchto konsolidačních programů byl vznik čtyř vertikálně integrovaných kapitálových skupin PGE, Tauron, Enea a Energa, které v době svého vzniku (2006-2007) pokrývaly 61,4 % výroby a 71,6 % prodeje elektřiny v zemi 233. Pouze jedna z těchto čtyř společností byla dosud privatizována – Tauron. V následujícím textu ji tedy vezmeme jako příklad polské privatizace v elektrárenství. Zároveň prozkoumáme ve stejném období hospodářské výsledku skupiny PGE, která je na trhu největńím subjektem a dosud ve větńinovém státním vlastnictví. 6.2.4 Liberalizace trhu Větńí počet subjektů na trhu neznamenal v případě polského elektrárenství rychlejńí postup směrem k liberalizaci trhu. Hlavní překáņkou byla mimo výńe zmíněných dlouhodobých kontraktů mezi výrobci a PSE také přetrvávající cenová regulace. Do roku 1998 Ministerstvo financí určovalo ceny elektřiny pro domácnosti, Ministerstvo hospodářství pak pro průmyslové odběratele. Ceny pak více neņ situaci na trhu a náklady výrobců odráņely priority sociální a protiinflační politiky státu 234. Energetický zákon z roku 1997 převedl pravomoc schvalování cenových tarifů na Úřad regulace energetiky, resp. jeho předsedu. Od roku 2007 schvaluje předseda URE jiņ pouze tarify na silovou elektřinu pro domácnosti (tarifní skupina G). Pro zachování této cenové regulace argumentuje URE v současnosti nedostatečným objemem elektřiny obchodované mimo kapitálové skupiny235. 6.2.5 Vstup PGE na burzu – menšinová privatizace Společnost PGE vznikla splynutím holdingu BOT a zbytku PSE po vyčlenění operátora přepravní sítě236. Na varńavskou burzu vstoupila společnost 6. 11. 2009. Tehdy jediný vlastník MSP navýńil poté základní kapitál společnosti o 2,59 mld. PLN a vydal 259 mil. akcií o hodnotě 10 PLN, které tvořily IPO společnosti (technicky vstupovaly na burzu práva na akcie)237. Podíl nabízený v IPO dosahoval 15 % základního kapitálu. 10 % z celkového počtu akcií bylo vyhrazeno pro individuální investory, zbytek pro instituce 238. Společnost tak získala kapitál ve výńi přibliņně 6 mld. PLN. Debut na burze hodnotili pozitivně jak 231
Viz Ministerstwo Gospodarki. Program dla elektroenergetyki. Viz Ministerstwo Gospodarki. Program restrukturyzacji kontraktów długoterminowych (KDT). 233 Viz Najwyższa Izba Kontroli. Informacja o wynikach kontroli restrukturyzacji elektroenergetyki oraz bezpieczeństwa sieci energetycznych, s. 26. 234 Viz Radzka, B. Liberalisation, privatisation and regulativ in the Polish electricity sector, s. 6. 235 Viz URE. Biuletyn Urządu Regulacji Energetyki. 236 Podrobnějńí vznik skupiny PGE viz Příloha 13 této práce. 237 Viz PGE S.A. Oferta do 259.513.500 akcji zwykłych na okaziciela serii B o wartości nominalnej 10 PLN każda, s. 1. 238 Tamtéņ. 232
71
představitelé státu239, tak analytici240. Vývoj cen akcií PGE v prvním roce po vstupu na burzu ilustruje následující graf. Graf 6.2: Vývoj cen akcií PGE S.A. rok po vstupu na burzu
Zdroj: gielda.onet.pl
Pohled na graf prozradí, ņe po počátečním krátkodobém vzestupu zaujaly akci PGE v první polovině roku 2010 klesající trend, který nevykompenzovalo ani mírné oņivení v druhé polovině roku. Rok po debutu se tedy akcie PGE pohybovaly pod emisní cenou. Cílem společnosti bylo vyuņít získané prostředky z jedné čtvrtiny na nákup menńinových podílů v některých ovládaných společnostech od Ministerstva pokladu, zbytek pak na investiční činnost, která do roku 2012 měla dosáhnout 38,9 mld. PLN 241. V roce 2010 prodalo Ministerstvo pokladu dalńích 10 % akcií PGE S.A. tentokráte na regulovaném akciovém trhu za téměř 4 mld. PLN242. Spolu s procesem konsolidace, kdy byly zaměstnanecké akcie z 90. let některých základních výrobních společností (např. elektráren) měněny za akcie mateřské PGE S.A., dosáhla současná struktura akcionářů následujícího stavu. Tabulka 6.1: Struktura akcionářů PGE S.A. (k 1. 4. 2012) Ministerstvo 61,89% Pokladu Ostatní 38,11% Zdroj: vlastní na základě dat PGE S. A.
Nakolik se konsolidací a restrukturalizací skupiny PGE podařilo vytvořit efektivně fungující subjekt schopný vygenerovat jak vlastní činností, tak na kapitálových trzích nutné investiční prostředky můņe přiblíņit stručný pohled na finanční ukazatele skupiny PGE za poslední období.
239
Viz např. Gazeta prawna. Grad: debiut PGE największy w tym roku w Europie. Viz např. Zawadzki, P.; Pałka, Ł. Debiut PGE udany, ale bez fajerwerków. 241 Viz Nienałtowski, M. Udany debiut PGE. 242 Viz Ministerswo Skarbu Państva. Podsumowanie przychodów w roku 2010. 240
72
6.2.6 Finanční analýza Grupy PGE 2006 – 2011243 Ukazatele likvidity Jak běņná, tak peněņní likvidita společnosti zaznamenaly výrazný nárůst v roce 2009 s prostředky, které společnost získala svým IPO. Jiņ v následujícím roce se nicméně hodnoty vrátily na úroveň před IPO, které se v zásadě nelińí od situace Skupiny ČEZ (běņná likvidita mírně pod hranicí 1,5). Ukazatele rentability Rentabilita vlastního kapitálu nebyla vstupem PGE na burzu nijak pozitivně ovlivněna. Ve skutečnosti zaznamenala společnost ve dvou letech po IPO pokles ROA a nebýt finančních výnosů z prodeje některých aktiv244 dalo by se i v ROE počítat v roce 2011 s poklesem. Nicméně vzhledem k delńímu investičnímu horizontu v daném odvětví lze tento pokles přičíst spíńe situaci na trhu (ČEZ v těchto letech také zaznamenal pokles rentability). S hodnocením efektivity vynaloņení prostředků získaných IPO bude nutné několik let počkat. Ukazatele zadluženosti Navýńení základního jmění společnosti v roce 2009 sníņilo ukazatele zadluņení přibliņně na třetinovou úroveň ve srovnání s ČEZ ve stejném období. Dluhová páka je tak u PGE výrazně niņńí neņ u ČEZ. 6.2.7 Privatizace Tauron Současný druhý největńí výrobce elektřiny v Polsku – skupina „Tauron Polska Energia“ vznikl jako holding několika energetických společností ve vlastnictví polského Ministerstva pokladu působících na jihozápadě Polska v roce 2006245. Společnost Tauron vstupovala na varńavskou burzu rok po PGE. Naděje na podobně úspěńný debut se nicméně nenaplnily. Podíl státu na vlastnictví společnosti Tauron činil před vstupem na burzu 87,5 % a na rozdíl od debutu PGE stát dával k dispozici větńinový (52,8%) balík akcií246. O privatizaci formou prodeje akcií na burze rozhodla vláda 22. dubna 2008 přijetím „Plánu privatizace na roky 2008 – 2011247“. Vzhledem k negativní situaci na finančních trzích v daném období nicméně s přesným datem vstupu na burzu váhala, nakonec, také s ohledem na potřebu vylepńit si příjmy z privatizace finanční situaci státního rozpočtu, vstoupil Tauron na burzu 30. června. 2010. Denní obchodování zakončil 1,55 % pod emisní cenou, coņ mělo za následek hodnocení tohoto debutu jako ne příliń podařeného. Na vině byla podle analytiků jiņ zmíněná negativní situace na světových finančních trzích a také nejistota ohledně schopnosti
243
Pro detailnějńí pohled na ukazatele finanční analýzy viz Příloha 9. V roce 2011 prodala společnost PGE S.A. svůj v 21,85% podíl v telekomunikační společnosti Polkomtel S.A. (kupující – Spartan Capital Holdings Sp. z o.o.). Po zohlednění daně z příjmů z této transakce tak společnost navýńila svůj čistý zisk v roce 2011 o 1,659 mld. PLN. Viz PGE. Skonsolidowane sprawozdanie finansowe2011, s. 135. 245 Podrobnějńí vznik skupiny Tauron viz Příloha 14 této práce. 246 Viz Tauron PE. Oferta publiczna sprzedaży do 7.389.300.798 akcji o wartości nominalnej 1 zł każda, s. 243. 247 Viz Ministerswo Skarbu Państwa. Kolejny etap przygotowań do prywatyzacji Taurona. 244
73
společnosti financovat své ambiciózní investiční plány248 (Tauron plánuje v letech 2010 – 2020 investovat 48,8 mld. PLN, z toho 29,3 mld. PLN do výroby elektrické energie 249). Stát nicméně získal podejem 52,8 % akcií Tauron 4,2 mld. PLN250. Vývoj cen akcií společnosti Tauron rok po vstupu na burzu zobrazuje následující graf. Je zde patrné období stagnace dvou měsíců po debutu následované růstem, který časově koresponduje s „oņivením“ akcií PGE zmíněným v předchozí podkapitole. V období zahrnutém do grafu (březen 2011) prodalo Ministerstvo pokladu jeńtě dodatečných 71 mil. akcií v ceně 6,15 PLN za akcií společnosti KGHM Polska Miedź S. A.251, která se tak stala po státu druhým největńím akcionářem Tauron, kdyņ navýńila svůj podíl na současných 10,39 %252. Graf 6.3: Vývoj cen akcií Tauron PE S.A. rok po vstupu na burzu
Zdroj:gielda.onet.pl
Po privatizaci proběhla dalńí vlna konsolidace subjektů v rámci kapitálové skupiny tak, ņe v současnosti funguje v rámci skupiny Tauron na celém území působení původních energetických společností holdingu pouze jedna distribuční společnost (Tauron Dystrybucja S. A.) a jedna společnost zabývající se prodejem elektřiny (Tauron Sprzedaż sp. z o.o.). Současnou strukturu akcionářů zobrazuje následující tabulka. Při hodnocení reálného vlivu státu ve společnosti Tauron je ovńem nutné brát v úvahu, ņe statut společnosti obsahuje stejné omezení pro disponování hlasy akcionáře nad 10 % jako v případě PKN Orlen. Tabulka 6.2: Struktura akcionářů Tauron PE S. A. (k 28. 12. 2011) Stát
30,06%
KGHM 10,39% ING otevřený penzijní fond 5,06% Ostatní
54,49%
Zdroj:vlastní na základě dat Tauron PE
248
Viz Money.pl. Tauron nie dał zarobić inwestorom. Viz Money.pl. Tauron w 10 lat planuje wydać niemal 50 mld złotych. 250 Viz Ministerswo Skarbu Państwa. Prywatyzacja 2010 na tle poprzednich lat. 251 Polský důlní a metalurgický koncern, producent mědi a stříbra (http://www.kghm.pl/). 252 Viz Patria online. KGHM: Increases Tauron stake. 249
74
6.2.10 Finanční analýza skupiny Tauron253 Ukazatele likvidity Příjemcem finančních prostředků z IPO v roce 2010 byl státní rozpočet, proto nebyl zaznamenán dopad na likviditu, která se podobně jako u dalńích společností zkoumaných v této kapitole pohybovala pod hranicí agresivní běņné likvidity (1,5). Ukazatele rentability Rentabilita společnosti Tauron byla ze tří zkoumaných firem ve sledovaném období nejslabńí. Nejlepńího hospodářského výsledku dosáhla společnost rok před vstupem na burzu (tedy 2009), kdy ROE dosáhla 8,2 %. Tento fakt lze přičíst restrukturalizaci skupiny proběhnuvńí v předchozích letech. Ukazatele zadluženosti Nárůst zadluņenosti společnosti zaznamenaný v roce 2011 byl způsoben emisí obligací o hodnotě 3,3 mld. PLN. Prostředky byly pouņity na nákup distribuční společnosti GZE od firmy Vattenfall AB254, čímņ společnost konsolidovala svou distribuční síť v jihozápadním Polsku. Přesto je dosud „dluhová páka“ společnosti přibliņně poloviční oproti ČEZ.
6.3 Komparace - elektrárenství Předmětem srovnání budou energetické společnosti v ČR a v Polsku. Srovnávané společnosti provádějí na trhu s elektřinou obdobné činnosti (výroba, distribuce, prodej), ve vńech případech se tedy jedná o vertikálně integrované koncerny, kaņdá z nich navíc také disponuje vlastní těņbou uhlí, které následně vyuņívá jako palivo ve vlastních tepelných elektrárnách. Obě země také vstupovaly do „revolučního období“ roku 1989 se stejnými problémy v oblasti energetiky (přílińnou závislostí na uhlí a s ní spojeným negativním dopadem na ņivotní prostředí, vysokou energetickou náročností průmyslu a zastarávajícími výrobními kapacitami s ne příliń dobrou efektivitou). Motivy privatizace Za účastí ČEZ v kuponové privatizaci stojí dle autora specifický motiv, o kterém píńe např. Ņídek (2006)255, a to ten, ņe tehdejńí vláda chtěla z politických důvodů začlenit do kuponové privatizace i známé podniky. Privatizace třetiny akcií prostřednictvím kuponů nepřinesla finanční prostředky ani státu ani společnosti, nelze hovořit ani o získání strategického partnera. Za pozdějńím odprodejem akcií v letech 2007-8 stál vládou jasně deklarovaný cíl získat prostředky do jednoho z účelových fondů. Vstup skupiny PGE na polskou burzu fakticky kopíruje případ plynárenského koncernu PGNiG. Cílem menńinového IPO bylo získat prostředky pro společnost, z dodatečného 253
Detailní pohled na ukazatele finanční analýzy viz Příloha 11. Viz Tauron PE. Skonsolidowany raport roczny 2011, s. 4. 255 Viz Ņídek, L. Transformace české ekonomiky: 1989 – 2004, s. 185. 254
75
prodeje pak měl finanční zisk stát. Za privatizací společnosti Tauron pak lze spatřovat předevńím motiv fiskální. Ideový motiv je moņné vyloučit z identických důvodů, jako v případě PKN Orlen, tedy s ohledem na fakt, ņe stát díky statutu společnosti je schopen ovlivňovat rozhodování jejích orgánů více, neņ by proporčně odpovídalo velikosti jeho podílu. Pokud by stála za privatizací Tauronu skutečná snaha o získání strategického partnera, nezvolila by vláda privatizací prostřednictvím burzy. Použité metody Příčina volby kuponové metody privatizace ČEZ na počátku 90. let jiņ zmíněna byla. V případě dodatečného prodeje akcií v letech 2007-8 zasluhuje z hlediska metody pozornost časový souběh výkupu vlastních akcií samotnou společností ČEZ. Ve výsledku tak stát získal poņadované finance a paradoxně navýńil svůj vlastnický podíl ve společnosti. Vstupy polských elektrárenských společností na burzu lze s ohledem na předchozí text označit za „klasickou“ metodu privatizace energetických společností v Polsku s tím rozdílem, ņe v případě PGE si prostředky z IPO ponechala společnost, coņ naznačuje, ņe motivem privatizace bylo nejspíńe zabezpečit financování investic256. U Tauronu byl pak příjemcem finančních prostředků stát. Přínosy privatizace Zapojení minoritního balíku akcií ČEZ do kuponové privatizace ji nepochybně zatraktivnilo pro občany ČR, nicméně stát tak za třetinový podíl nezískal fakticky ņádný finanční výnos. Z finančního hlediska tak lze hodnotit pouze jiņ několikrát zmíněný prodej akcií, za který stát získal přibliņně 4,6 násobek účetní hodnoty prodávaného podílu. Polská vláda byla v tomto ohledu méně úspěńná, resp. polské společnosti se ukázaly jako pro investory méně atraktivní. 15% IPO PGE v roce 2009 přineslo společnosti 6 mld. PLN, tedy přibliņně 1,33 násobek účetní hodnoty, u dodatečného prodeje v roce 2010 „index“ dosáhl hodnoty 1,02. Vstup na burzu společnosti Tauron v roce 2010 „vygeneroval“ státu pouze 0,56 násobek účetní hodnoty prodávaného podílu. Dodatečný prodej přibliņně 4% podílu konkrétnímu nabyvateli v roce 2011dosáhl hodnoty „indexu“ 0,71. V předchozím textu bylo nicméně naznačeno, ņe spíńe neņ analýzou jednotlivých metod má v oblasti elektrárenství smysl zabývat se efekty a přínosy rozdílných přístupů k privatizaci a restrukturalizaci sektoru jako celku. Neņ se budeme konkrétněji zabývat hospodářskými výsledky zkoumaných společností, je vhodné odpovědět na otázku, zda několikrát zmíněná fragmentace polského elektrárenství není natolik významná, ņe by prováděné srovnání bylo irelevantní. Odpověď je, ņe nikoliv. Musíme brát v potaz velikost polské ekonomiky a trhu s elektřinou. Společnost Tauron je jistě oproti ČEZ výrazně menńí v instalovaném výkonu 5 572 MW257 (ČEZ v ČR 12 728 MW258) i ve výrobě 23,8 TWh (ČEZ 63,3 TWh). Naproti 256
Hlavní investicí skupiny PGE v tomto období byla výstavba největńího elektrárenského bloku v Polsku (hnědé uhlí, 858 MW) v elektrárně Bełchatów, jenņ byl dokončen v roce 2011. Viz PGE GiEK. Blok energetyczny 858 MW. 257 Viz URE. Biuletyn URE Nr. 02/2011, s. 14. Také dalńí data o polských elektrárenských společnostech v tomto odstavci pocházejí ze stejného zdroje.
76
tomu skupina PGE, jeņ má v Polsku podíl na výrobě elektřiny pouze 36,3 % (ČEZ v ČR 74 %259), se v absolutním vyjádření ve velikosti od ČEZ nijak zásadně nelińí. Její instalovaná kapacita dosáhla v roce 2010 12 144 MW a výroba elektřiny 57,5 TWh. Je tedy přibliņně stejně velká jako Skupina ČEZ, pokud bychom pominuli její zahraniční akvizice. Jak si v poslední době vedl český „národní ńampion“ ČEZ ve srovnání se svými polskými konkurenty, ukazuje následující graf. Graf 6.4: ROE elektrárenských společností 2006 – 2011 0,35 0,3
IPO
0,25
IPO
0,2
ČEZ
0,15
PGE
0,1
Tauron
0,05 0 2006
2007
2008
2009
2010
2011
Zdroj: vlastní na základě výročních zpráv společností
Z grafu je patrné, ņe ČEZ měl ve sledovaném období z daných společností výrazně nejlepńí hospodářské výsledky. Rozdíl v ROE mezi ČEZ a polskými společnostmi přesahoval často 10 % (ve vztahu k Tauron i 20 %). Stát v období 2006 - 2010 získal na dividendě z ČEZ 67,19 mld. Kč260. Naproti tomu PGE vyplácela dividendu poprvé v roce 2009 (7,03 mld. Kč), v roce 2010 pak 4,73 mld. Kč261. Celkem tedy ve sledovaném období 2006 – 2010 11,76 mld. Kč. Na rok 2011 podle zatím dostupných informací je v případě ČEZ v plánu dividenda 45 Kč na akcii, coņ by státu přineslo 16,9 mld. Kč262. U PGE je navrhována dividenda 1,32 PLN263 na akcii, coņ by za současného kurzu znamenalo pro polský stát dividendu 9 mld. Kč. Ve sledovaném období zvládala společnost ČEZ nejen více odvádět státu na dividendách, ale i více investovat (ve smyslu investic do stálých aktiv, tedy ne finančním). Skupina ČEZ za období 2008 – 2011 investovala (bez finančních investic) 217,51 mld. Kč 264, zatímco PGE ve stejném období pouze 111,02 mld. Kč265. Obdobně velká polská společnost tedy investovala do svých stálých aktiv přibliņně polovinu toho, co ČEZ. Zde prezentované současné hospodářské výsledky jsou ovńem spíńe odrazem vývoje v sektoru elektrárenství a
258
Viz ČEZ. Profil Skupiny ČEZ. Viz ČEZ. Výroční zpráva 2010, s. 110. 260 Viz ČEZ. Dividendy. 261 Viz PGE. Polityka dywidendy. 262 Viz ČEZ. Návrh na dividendu ČEZ: 45 Kč. 263 Viz PGE. Polityka dywidendy. 264 Vlastní výpočet na základě výročních zpráv Skupiny ČEZ. 265 Vlastní výpočet na základě výročních zpráv PGE, na Kč z PLN přepočteno vņdy směným kurzem v době přísluńné účetní závěrky. 259
77
investičních politik společností v 90. letech a na přelomu století. Bliņńí pohled na časovou posloupnost událostí poskytuje časová osa. Tabulka 6.3: Časová osa privatizace elektrárenství
Zdroj: vlastní.
Pokud jsme v případě ČR hovořili o „přeńlapování na místě“ v druhé polovině 90. let, tak Polsko fakticky zaņilo počáteční fragmentací a poté jen velmi pozvolnou konsolidací „ztracenou dekádu“. Výsledkem pak byly minimální investice do infrastruktury, která zastarávala jiņ v roce 1989266, a nulový pokrok v polském jaderném programu. Česká varianta „národního ńampiona“ znamenala větńí přínos pro státní pokladnu i lepńí hospodářské výsledky společnosti samotné umoņňující jak vysoké domácí investice, tak zahraniční expanzi. Zbývající státní vliv Obě země si přes rozdílný přístup k restrukturalizaci sektoru uchovávají v elektrárenství rozhodující vliv. V Polsku navíc dosud přetrvává cenová regulace silové elektřiny pro domácnosti. Jak v ČR, tak v Polsku nezávislý regulační úřad stanovuje ceny za síťově monopolní sluņby, které jsou oprávněni svým zákazníkům účtovat v rámci unbundlingu oddělení operátoři těchto sítí. Dosavadní výsledky privatizace shrnuje následující tabulka.
266
V roce 2006 studie zjistila, ņe třetina výrobních bloků v Polsku dosahovala stáří téměř 40 let. Poslední bloky o výkonu 120 MW byly nainstalovány před 35 lety, 7 bloků o výkonu 200 MW je starńích 35 let, 27 starńích neņ 30 let. „Nejnovějńí“ bloky o výkonu 500 MW byly v roce 2006 staré přes 25 let. Viz Kwinta, W. Alarmujący stan elektrowni. Současnějńí informace podal profesor Żmijewski, generální sekretář polské Rady národního programu redukce emisí. V roce 2012 bylo 15 % bloků starńích 50 let. Jejich ņivotnost byla tedy překročena trojnásobně. Dalńích 40 % bloků bylo starńích 40 let. Podle profesora Żmijewského je 70 % výrobní a přepravní infrastruktury v Polsku v současnosti zastaralé. Viz Dzennik.pl. 70 procent polskich elektrowni to złom.
78
Tabulka 6.4: Přehled privatizace sektoru elektrárenství
Zdroj: vlastní.
Polská vláda si je úspěńnosti „sousedního“ elektrárenského koncernu vědoma. Proto nadále usiluje o dalńí konsolidaci subjektů, které dosud zůstávají ve větńinovém vlastnictví státu. V roce 2010 chtěla polská vláda „privatizovat“ koncern Energa (působí na severu Polska) prodejem větńinového balíku PGE. Proti dalńí koncentraci vystoupil jak tehdejńí předseda Úřadu pro regulaci energetiky, tak zejména Úřad ochrany konkurence a spotřebitelů, který sloučení zamítl. PGE se odvolala proti rozhodnutí k soudu, kde dosud nebyl vyřčen verdikt267. Vzhledem k vlastním zkuńenostem a informacím získaným během stáņe na zastupitelském úřadě ČR ve Varńavě v roce 2009 vnímám snahu tamějńí vlády o vytvoření „polského ČEZu“ jako silnou, a proto lze očekávat, ņe pokusy o tento typ „privatizace“ (čti konsolidace pod hlavičkou státu) budou pokračovat.
267
Viz Trojmiasto.pl. MSP chce odstąpić od umowy sprzedaży Grupy Energa.
79
7. Závěr Na úvod této práce byla představena výchozí ekonomická situace Československa a Polska jako dvou centrálně plánovaných ekonomik vstupujících po roce 1989 do procesu transformace v ekonomiky trņní. Jednou z velkých výzev stojících před nově nastolenými demokratickými vládami byl také proces privatizace, tedy převod majetku z tehdy v obou státech výrazně dominujícího veřejného vlastnictví na soukromé. K této výzvě přistupovaly různé země různými způsoby, proto byl poté zařazen stručný přehled privatizačních metod, jeņ byly v ČR a v Polsku v procesu privatizace pouņity. V následujících kapitolách byla představena energetická odvětví (ropný průmysl, plynárenství, elektroenergetika). U vybraných podniků byly identifikovány důvody privatizace a zvolené metody, stručně popsán průběh privatizace, aby pak byl její dopad na hospodaření podniků hodnocen na základě stručné finanční analýzy zohledňující i trņní podmínky. Jaké jsou tedy závěry analýzy provedené v předcházejícím textu, resp. odpovědi na výzkumné otázky stanovené v úvodu této práce? Jaké byly hlavní motivy privatizace zvolených společností v ČR a v Polsku? Převaņoval motiv získání finančních prostředků. Privatizace České rafinerské v polovině 90. let ukazuje na snahu získat pro společnost zahraničního (západního) partnera s kapitálem, technologiemi a zkuńenostmi. Mezi zkoumanými energetickými společnostmi se nicméně jedná o ojedinělý případ. Dalńí privatizace v ČR, jiņ po roce 2000, sice vyústily rovněņ v prodej do zahraničí (Unipetrol, Transgas), skutečným motivem vńak byla spíńe snaha získat prostředky do státního rozpočtu. Úvahy o moņném ideovém důvodu (stát ve zmíněných podnicích rezignoval na veńkerý vlastnický vliv) naráņí i na fakt, ņe privatizaci prováděly sociálně demokratické vlády. V případě Polska lze ideový důvod privatizace odmítnout jiņ na začátku, neboť za uplynulé dvě dekády vláda uplatňovala významný vlastnický vliv i v těch energetických společnostech, ve kterých její podíl klesl na výrazně menńinový (PKN Orlen, Tauron PE). Důvodem stojícím za privatizací energetických společností v Polsku je tedy zejména snaha o získání finančních prostředků pro stát (PKN Orlen, Tauron PE). S ohledem na fakt, ņe ani do jedné ze zkoumaných polských energetických společností nevstoupil od roku 1989 strategický zahraniční investor, byla dalńím motivem pro privatizaci i snaha získat finanční prostředky pro společnosti samotné (Lotos, PGNiG, PGE). Jaké byly s ohledem na tyto motivy zvoleny pro privatizaci metody? V ČR byly převaņující metodou výběrová řízení na strategického investora, polská vláda privatizovala prostřednictvím burzy. Jelikoņ česká vláda privatizovala v případě Unipetrolu a Transgasu větńinové podíly ve společnostech a usilovala o vlastníky, kteří by reálně převzali řízení společností, zvolila odlińné metody (větńinou výběrová řízení), neņ její polský protějńek. V případě ČEZ stál za účastí společnosti v kuponové privatizaci zmíněný důvod politický. Naproti tomu polská vláda se spoléhala téměř výlučně na domácí kapitálový trh, kam umísťovala jak větńinové (PKN Orlen, Tauron PE), tak minoritní (Lotos, PGNiG, PGE) balíky akcií. Z pohledu vlády tato metoda splňovala poņadavky na získání finančních prostředků a zároveň umoņnila uchovat si ve společnostech významný aņ rozhodující vliv. 80
Jaké byly hlavní přínosy privatizace (finanční, jiné)? V ČR kromě finančních přínosů získaly klíčové energetické podniky strategické partnery větńinou se zázemím silné nadnárodní společnosti (RWE, IOC). V Polsku toto platí pouze pro menńí elektrárenské podniky, jinak zůstávají téměř výlučným přínosem získané finance. Pokud bylo řečeno, ņe častým motivem privatizace jak v ČR, tak v Polsku byla snaha získat finanční prostředky, jak byly v tomto ohledu úspěńné pouņité metody? Výsledky nejsou jednoznačné. V ropném průmyslu získala polská vláda privatizací podílů v PKN Orlen a Lotosu skrze burzu ve vztahu k účetní hodnotě relativně vyńńí cenu, neņ česká vláda za Unipetrol ve výběrovém řízení. Na druhé straně RWE zaplatilo za Transgas relativně k účetní hodnotě výrazně více neņ jakýkoliv investor za podíly v polských společnostech prostřednictvím burzy. Spíńe neņ metoda mají tedy na „výnosnost“ privatizace vliv faktory jako trņní postavení podniku, jeho hospodářské výsledky, přítomnost strategické infrastruktury, či celková ekonomická situace v dané době, coņ dokládá i výrazně vyńńí zaplacená cena za akcie ČEZ, neņ jeho polských protějńků. Z dosavadních zjińtění vyplývá, ņe v postupu českých a polských vlád v privatizaci energetického průmyslu nalézáme kromě společné snahy o zisk finančních prostředků spíńe více rozdílů neņ shodných prvků. Jaký dopad měly tyto rozdíly na ekonomické výsledky dotyčných firem, je vhodné shrnout pro jednotlivá odvětví zvláńť. V ropném průmyslu se rozdíly v privatizační metodě a v míře podílu soukromého vlastnictví neukázaly jako významné determinanty ekonomických výsledků dotyčných společností ve sledovaném období, které reagovaly spíńe na vnějńí faktory zejména cenu ropy, dále pak celkovou úroveň ekonomické aktivity, případně rozdíl v podílu zpracovávané ruské ropy. Svou roli v tomto závěru hraje nepochybně i fakt, ņe ropný sektor je ze tří zkoumaných tím ze strany státu nejméně regulovaným. V plynárenství polský státní koncern PGNiG výsledkově zaostával za privátním Transgasem, na čemņ nic nezměnil ani vstup společnosti na burzu. Kromě odlińné struktury vykonávaných činností lze z vývoje cen plynu usuzovat, ņe příčinou těchto horńích výsledků byl i fakt, ņe PGNiG byl ve sledovaném období částečně také nástrojem vládní sociální politiky. Nejčitelnějńí je dopad různých přístupů k privatizaci a restrukturalizaci v sektoru elektrárenství. Zde polská strategie fragmentace následovaná pozvolnou konsolidací „vyprodukovala“ elektrárenské společnosti s výrazně slabńími hospodářskými výsledky neņ v případě ČR. Český přístup se zdá (v rámci zvolených kritérií hodnocení) jako efektivnějńí jak z hlediska státu jako příjemce dividendy, tak např. schopnosti samotných společností investovat. Vytvoření „národního ńampiona“ v ČR přitom nezabránilo rychlejńí liberalizaci trhu s elektřinou. Zůstala společnost pod rozhodujícím vlivem státu, resp. do jaké míry? Česká vláda si dosud ponechává významný vlastnický vliv pouze v elektrárenství, naproti tomu v Polsku zůstává vliv státu jako vlastníka významný aņ dominantní (plynárenství). V ČR stát drņí pouze strategickou přepravní a skladovací infrastrukturu pro ropu, v případě plynu byla i ta privatizována. Podobný postup je v Polsku dle názoru autora nepředstavitelný, o to více 81
pokud by se mělo jednat o privatizaci zahraničnímu investorovi. Polská vláda obecně přistupuje k privatizaci sektoru energetiky více z bezpečnostně-geopolitického hlediska. Odpovídají tomu výńe prezentované cíle a metody pouņité při privatizaci dotyčných podniků. Proto v Polsku ve skutečnosti proběhla v sektoru energetiky pouze privatizace v prvním významu, který byl definován v úvodu práce, tedy převod majetku, jenņ poslouņil jako zdroj příjmů. Ani jedna ze zkoumaných polských energetických společností nebyla privatizována „v druhém významu“, tedy ņe by se stát vzdal vykonávání vlastnického vlivu při rozhodování podniku. A to se týká i společností, které byly formálně privatizovány větńinově. Přes rozdílné motivy pro privatizaci energetických společností se v obou zemích ukazovala finanční stránka privatizace jako zásadní. Přes mírně vyńńí „relativní výnosnost“ v případě dosavadní privatizace ropného průmyslu se zdá, ņe polská vláda v celkovém pohledu zvolenou metodou privatizace dává přednost udrņení významného vlivu ve zkoumaných společnostech i za cenu toho, ņe nedosáhne na příjmy, které česká vláda získala např. privatizací společnosti Transgas. Dosavadní privatizace energetických společností se neukázala jako zásadní faktor ve vývoji jejich ekonomické výkonnosti. Tento závěr platí nejsilněji v nejvíce liberalizovaném sektoru (ropa). Jako významnějńí se ukazují faktory jako ceny zásadních nákladových poloņek (ropa, plyn), obecná úroveň ekonomické aktivity v daném období (vývoj HDP), či faktory ovlivňující trņní prostředí (např. cenová regulace). Na základě prezentovaných zjińtění lze konstatovat, ņe schopnost vlády vedle získání finančních prostředků ovlivnit privatizací (ve smyslu přenosu rozhodování na soukromý sektor) také zásadním způsobem efektivitu fungování energetických společností se zdá jako relativně velmi omezená ve srovnání s vlivem výńe uvedených vnějńích faktorů. V diskusi o případné budoucí privatizaci státem vlastněných energetických společností by při zvaņování motivů a stanovování cílů tento závěr měl být brán v úvahu.
82
8. Seznam použitých zdrojů Dokumenty vládních institucí a institucí EU [1] Česká republika. Česká národní banka. Česká národní banka – Domovská stránka [online]. [cit. 2012-03-26]. Kurzy devizového trhu – měsíční průměry. Dostupné z WWW: http://www.cnb.cz/cs/financni_trhy/devizovy_trh/kurzy_devizoveho_trhu/prumerne_mena.jsp ?mena=USD. [2] Česká republika. Energetický regulační úřad. Zpráva o činnosti a hospodaření Energetického regulačního úřadu za rok 2005 [online]. Jihlava, [cit. 2012-03-26]. Dostupné z WWW: http://www.eru.cz/user_data/files/vyrocni%20zpravy/vyrocka05.pdf. [3] Česká republika. Energetický regulační úřad. Zpráva o činnosti a hospodaření Energetického regulačního úřadu za rok 2006 [online]. Jihlava, [cit. 2012-03-26]. Dostupné z WWW: http://www.eru.cz/user_data/files/vyrocka06.pdf. [4] Česká republika. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Odpověď na interpelaci poslance Michala Krause na ministra průmyslu a obchodu Vladimíra Dlouhého ve věci privatizace a transformace (případně restrukturalizace) české petrochemie [online]. Praha, 6. 3. 1995, [cit. 2012-03-26]. Dostupné z WWW: http://www.psp.cz/eknih/1993ps/tisky/t1494a00.htm. [5] Česká republika. Vláda ČR. Usnesení vlády České republiky ze dne 1. listopadu 2000 č. 1072 k návrhu postupu privatizace plynárenských společností - Transgas, a. s. a regionálních plynárenských distribučních společností [online]. Praha 1. 11. 2000, [cit. 201203-26]. Dostupné z WWW: http://racek.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/0/15B57FA9AA3D55ECC12571B60070 24E4. [6] Česká republika. Vláda ČR. Usnesení vlády České republiky ze dne 11. prosince 2000 č. 1260 + 2P k privatizaci plynárenství - postup při výběru poradenské instituce pro spolupráci při výběru strategického partnera [online]. Praha 11. 12. 2000, [cit. 2012-03-26]. Dostupné z WWW: http://racek.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/0/1D6039E921EDC9B3C12571B6006E9 DF8. [7] Česká republika. Vláda ČR. Usnesení vlády České republiky ze dne 25. července 2001 č. 790 o výběru poradenské instituce pro spolupráci při výběru strategického partnera pro privatizaci plynárenství [online]. Praha 25. 7. 2001, [cit. 2012-03-26]. Dostupné z WWW: http://racek.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/0/645B27A96D51F6D2C12571B6006D5 ECA. [8] Česká republika. Vláda ČR. Usnesení vlády České republiky ze dne 17. prosince 2001 č. 1342 + P o privatizaci majetkové účasti státu na podnikání společnosti Transgas, a.s. a regionálních plynárenských distribučních společností [online]. Praha 17.12. 2001, [cit. 201203-26]. Dostupné z WWW: http://racek.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/0/17BE751C4EE8BFEDC12571B6006C 49F3. [9] Česká republika. Vláda ČR. Usnesení Vlády České republiky ze dne 11. března 2002 č. 250 o dalším postupu privatizace majetkové účasti státu na podnikání společnosti ČEZ, a. s. a regionálních elektroenergetických distribučních společností [online]. Praha 11. 3. 2002, [cit. 2012-04-14]. Dostupné z WWW: http://racek.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/0/454630249CC23A45C12571B6006C97 8F. [10] Česká republika. Vláda ČR. Usnesení Vlády České republiky ze dne 19. března 2007 č. 283 o privatizaci části majetkové účasti státu ve společnosti ČEZ, a.s. [online]. Praha 19. 3. 2007, [cit. 2012-04-14]. Dostupné z WWW: 83
http://racek.vlada.cz/usneseni/usneseni_webtest.nsf/0/1B1B63D312656557C125729E00466E 4F/$FILE/uv070319.0283.doc. [11] Česká republika. Úřad na ochranu hospodářské soutěņe. Úřad na ochranu hospodářské soutěže – domovská stránka [online]. Brno 18. 3. 2003, [cit. 2012-04-14]. Povoleno spojení ČEZ s regionálními distributory. Dostupné z WWW: http://www.compet.cz/informacni-centrum/tiskove-zpravy/hospodarska-soutez/povolenospojeni-cez-s-regionalnimi-distributory/. [12] Česká republika. Úřad na ochranu hospodářské soutěņe. Úřad na ochranu hospodářské soutěže – domovská stránka [online]. Brno 11. 3. 2005, [cit. 2012-04-14]. ÚOHS změnil podmínku v rozhodnutí o privatizaci elektroenergetiky. Dostupné z WWW: http://www.compet.cz/hospodarska-soutez/aktuality-z-hospodarske-souteze/uohs-zmenilpodminku-v-rozhodnuti-o-privatizaci-elektroenergetiky/. [13] Evropská Unie. Eurostat – Homepage. [online]. [cit. 2012-03-26]. Government Finance Statistics. Dostupné z WWW: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/government_finance_statistics/introduction . [14] Evropská Unie. Eurostat – Homepage. [online]. [cit. 2012-03-26]. Real GDP growth rate – volume. Dostupné z WWW: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&plugin=1&language=en&pco de=tsieb020. [15] Polská republika. Ministerstwo Gospodarky. Ministerstwo Gospodarky- Strona główna [online]. Varńava, 4. 11. 2009, [cit. 2012-03-26]. Wicepremier Pawlak: Polska ma stabilne dostawy gazu. Dostupné z WWW: http://www.mg.gov.pl/Wiadomosci/Strona+glowna/Wicepremier+Pawlak+Polska+ma+stabil ne+dostawy+gazu.htm. [16] Polská republika. Ministerswo Gospodarki. Program dla elektroenergetyki [online]. Varńava 27. 3. 2006, [cit. 2012-04-14]. Dostupné z WWW: http://bip.msp.gov.pl/download.php?s=1&id=105. [17] Polská republika. Ministerswo Gospodarki. Program restrukturyzacji kontraktów długoterminowych (KDT) [online]. Varńava 29. 7. 2003, [cit. 2012-04-14]. Dostupné z WWW: www.mg.gov.pl/NR/.../6584_program_kdt.doc. [18] Polská republika. Ministerswo Skarbu Państwa. Ministerswo Skarbu Państwa - Strona główna [online]. Varńava, 7. 9. 2005, [cit. 2012-03-26]. Informacja Ministerstwa Skarbu Państwa nt. PGNiG S.A. Dostupné z WWW: http://www.msp.gov.pl/portal/pl/29/1210/Informacja_Ministerstwa_Skarbu_Panstwa_nt_PG NiG_SA.html. [19] Polská republika. Ministerswo Skarbu Państva. Aktualizacja programu realizacji polityki właścicielskiej Ministra skarbu państwa w odniesieniu do sektora elektroenergetycznego [online]. Varńava 7. 6. 2005, [cit. 2012-04-14]. Dostupné z WWW: http://bip.msp.gov.pl/download.php?s=1&id=3015. [20] Polská republika. Ministerswo Skarbu Państva. Program realizacji polityki właścicielskiej Ministra Skarbu Państwa w odniesieniu do sektora elektroenergetycznego [online]. Varńava 28. 1. 2003, [cit. 2012-04-14]. Dostupné z WWW: http://bip.msp.gov.pl/download.php?s=1&id=3008. [21] Polská republika. Ministerswo Skarbu Państwa. Ministerswo Skarbu Państwa – Strona główna [online]. Varńava 11. 5. 2010, [cit. 2012-04-14]. Kolejny etap przygotowań do prywatyzacji Taurona. Dostupné z WWW: http://www.msp.gov.pl/portal/pl/29/10018/Kolejny_etap_przygotowan_do_prywatyzacji_Tau rona.html. [22] Polská republika. Ministerswo Skarbu Państva. Ministerswo Skarbu Państwa – Strona główna [online]. Varńava 3. 2. 2011, [cit. 2012-04-14]. Podsumowanie przychodów w roku 84
2010. Dostupné z WWW: http://prywatyzacja.msp.gov.pl/portal/pr/60/14440/Podsumowanie_przychodow_w_roku_201 0.html. [23] Polská republika. Ministerswo Skarbu Państwa. Polish Privatization Plan [online]. Řím, 6. 4. 2011, [cit. 2012-03-26]. Dostupné z WWW: [24] http://www.confindustria.it/Aree/NewsPub.nsf/C0E1ABA3EAD4443EC125786A005 652CB/$File/Polish%20Privatisation%20Plan_4.04.2011.pdf. [25] Polská republika. Ministerswo Skarbu Państwa. Prywatyzacja 2010 na tle poprzednich lat [online]. Varńava, prosinec 2010, [cit. 2012-04-14]. Dostupné z WWW: http://prywatyzacja.msp.gov.pl/download.php?s=5&id=5645. [26] Polská republika. Ministerstwo Spraw Zagranicznych. Poland - Official Promotion Website of the Republic of Poland [online]. Varńava, [cit. 2012-03-26]. Natural Resources. Dostupné z WWW: http://en.poland.gov.pl/Natural,Resources,310.html. [27] Polská republika. Najwyższa Izba Kontroli. Informacja o wynikach kontroli restrukturyzacji elektroenergetyki oraz bezpieczeństwa sieci energetycznych [online]. Varńava, srpen 2009, [cit. 2012-04-14]. Dostupné z WWW: www.nik.gov.pl/plik/id,70,vp,70.pdf. [28] Polská republika. Najwyższa Izba Kontroli. Informacja o wynikach kontroli restrukturalizacji i przekształceń własnościowych w sektorze naftowym [online]. Varńava, leden 2001, [cit. 2012-03-26]. Dostupné z WWW: http://www.nbportal.pl/library/pub_auto_B_0005/KAT_B3733.PDF. [29] Polská republika. Najwyższa Izba Kontroli. Informacja o wynikach kontroli wykorzystania przychodów i akcji z prywatyzacji [online]. Varńava, 10. 5. 2006, [cit. 2012-0326]. Dostupné z WWW: http://bip.msp.gov.pl/download.php?s=1&id=3486. [30] Polská republika. Narodowy Bank Polski. Kursy średnie miesięczne, na koniec miesiąca, średnie roczne [online]. Varńava, [cit. 2012-04-01]. Dostupné z WWW: http://www.nbp.pl/kursy/archiwum/internet.xls. [31] Polská republika. Sejm. Odpowiedź ministra skarbu państwana zapytanie nr 2381 w sprawie przebiegu prywatyzacji sektora naftowego [online]. Varńava, 21. 12. 2000, [cit. 201204-01]. Dostupné z WWW: http://orka2.sejm.gov.pl/IZ3.nsf/main/4C85D3BA. [32] Polská republika. Urząd Regulacji Energetyki. Biuletyn Urządu Regulacji Energetyki [online]. Varńava, 30. 6. 2011, Nr. 02/2011, [cit. 2012-04-14]. Dostupné z WWW: http://www.ure.gov.pl/ftp/Biuletyny_URE/2011/2011_06_30-biuletyn_nr2.pdf. [33] Polská republika. Urząd Regulacji Energetyki. Urząd Regulacji Energetyki - Strona główna [online]. Varńava, [cit. 2012-04-14]. Gas .Dostupné z WWW: http://www.ure.gov.pl/portal/en/16/24. [34] Polská republika. Urząd Regulacji Energetyki. Urząd Regulacji Energetyki - Strona główna [online]. Varńava, [cit. 2012-04-14]. Charakterystyka rynku paliw gazowych – 2010. Dostupné z WWW: http://www.ure.gov.pl/portal/pdb/459/4073/2010.html. [35] Spojené státy americké. Energy Information Administration. EIA – Homepage. [online]. Washington DC, [cit. 2012-04-01]. Country Analysis Brief – Czech Republic. Dostupné z WWW: http://www.eia.gov/countries/country-data.cfm?fips=EZ&trk=m. [36] Spojené státy americké. Energy Information Administration. EIA – Homepage. [online]. Washington DC, [cit. 2012-04-01]. Country Analysis Brief – Poland. Dostupné z WWW: http://www.eia.gov/countries/country-data.cfm?fips=PL&trk=p1#ng. Dokumenty zkoumaných společností [37] Anwil S.A. Anwil – Strona Główna [online]. Włocławek [cit. 2012-03-26]. Shareholders strucure. Dostupné z WWW: http://www.anwil.pl/EN/Company/Pages/Shareholders-structure.aspx. 85
[38] ČEZ a.s. Elektroenergetika v českých zemích [online]. Praha 2000, Panorama group, [cit. 2012-04-14]. Dostupné z WWW: http://media.cez.cz/webdav/storage/cd_elektroenergetika/elektroenergetika.zip. [39] ČEZ a.s. Skupina ČEZ – Domovská stránka [online]. Praha, [cit. 2012-04-14]. Dividendy. Dostupné z WWW: http://www.cez.cz/cs/pro-investory/akcie/dividendy.html. [40] ČEZ a.s. Skupina ČEZ – Domovská stránka [online]. Praha, [cit. 2012-04-14]. Historie českého elektrárenství. Dostupné z WWW: http://www.cez.cz/cs/vyzkum-a-vzdelavani/prozajemce-o-informace/historie-a-soucasnost/historie-ceskeho-elektrarenstvi.html. [41] ČEZ a.s. Skupina ČEZ – Domovská stránka [online]. Praha 3. 4. 2012, [cit. 2012-0414]. Návrh na dividendu ČEZ: 45 Kč. Dostupné z WWW: http://www.cez.cz/cs/proinvestory/informacni-povinnost/1471.html. [42] ČEZ a.s. Skupina ČEZ – Domovská stránka [online]. Praha, [cit. 2012-04-14]. Profil Skupiny ČEZ. Dostupné z WWW: http://www.cez.cz/cs/o-spolecnosti/skupina-cez/o-skupinecez/profil-skupiny-cez.html. [43] ČEZ. ČEZ domovská stránka [online]. Praha 27. 4. 2007, [cit. 2012-04-14]. Realizace nákupu vlastních akcií společnosti ČEZ, a. s. (tzv. share buy back). Dostupné z WWW: http://www.cez.cz/cs/pro-investory/informacni-povinnost/894.html. [44] ČEZ a.s. ČEZ domovská stránka [online]. Praha 28. 4. 2004, [cit. 2012-04-14]. Výroční zprávy. Dostupné z WWW: http://www.cez.cz/cs/pro-investory/hospodarskevysledky/vyrocni-zpravy.html. [45] ČEZ a.s. Zpráva o vztazích mezi propojenými osobami za rok 2002. Praha, březen 2003, [cit. 2012-04-14]. Dostupné z WWW: http://www.cez.cz/edee/content/file/investori/zprava-02.pdf. [46] ČEZ Distribuce a.s. Roční zpráva 2005 [online]. Praha, [cit. 2012-04-14]. Dostupné z WWW: http://www.cezdistribuce.cz/edee/content/file-other/distribuce/o-spolecnosti/rocnizprava-2005.doc. [47] EuRoPol GAZ. EuRoPol GAZ - Strona główna [online]. Varńava, [cit. 2012-03-26]. Geneza powstania. Dostupné z WWW: http://www.europolgaz.com.pl/o_firmie/geneza_powstania/. [48] EuRoPol GAZ. EuRoPol GAZ - Strona główna [online]. Varńava, [cit. 2012-03-26]. Wladze. Dostupné z WWW: http://www.europolgaz.com.pl/o_firmie/wladze/. [49] Gaz-System. Gaz-System - Strona główna [online]. Varńava, 25. 11. 2011, [cit. 201203-26]. Majątek. Dostupné z WWW: http://www.gaz-system.pl/nc/biuletyn-informacjipublicznej/majatek.html. [50] Grupa Lotos S. A. Grupa Lotos - Strona główna [online]. Gdaňsk, 21. 4. 2009, [cit. 2012-03-26]. Historia Grupy Lotos. Dostupné z WWW: http://www.lotos.pl/korporacyjny/grupa_lotos/o_grupie_lotos/strona/6852. [51] Grupa Lotos S. A. Grupa Lotos - Strona główna [online]. Gdaňsk, 5. 7. 2011, [cit. 2012-03-26]. Kalendarium. Dostupné z WWW: http://www.lotos.pl/korporacyjny/grupa_lotos/o_grupie_lotos/strona/22. [52] Grupa Lotos S. A. Grupa Lotos - Strona główna [online]. Gdaňsk, [cit. 2012-03-26]. Kalendarium 2010. Dostupné z WWW: http://www.raportroczny.lotos.pl/informacje_dodatkowe/kalendarium_2010/. [53] Grupa Lotos S. A. Grupa Lotos - Strona główna [online]. Gdaňsk, 1. 9. 2011, [cit. 2012-03-26]. Program 10+. Dostupné z WWW: http://www.lotos.pl/korporacyjny/grupa_lotos/program_10. [54] Grupa Lotos S. A. Grupa Lotos - Strona główna [online]. Gdaňsk, 1. 9. 2011, [cit. 2012-03-26]. Raporty roczne. Dostupné z WWW: http://www.lotos.pl/korporacyjny/grupa_lotos/raporty_roczne_grupy_lotos.
86
[55] PGE Górnictwo i Energetyka Konwencjonalna S.A. PGE GiEK - Strona główna [online]. Varńava, [cit. 2012-04-14]. Blok energetyczny 858 MW. Dostupné z WWW: http://www.elbelchatow.pgegiek.pl/index.php/blok-energetyczny-858-mw/. [56] PGE Polska Grupa Energetyczna S.A. Oferta do 259.513.500 akcji zwykłych na okaziciela serii B o wartości nominalnej 10 PLN każda [online]. Varńava, [cit. 2012-04-14]. Dostupné z WWW: http://www.pgesa.pl/pl/Relacjeinwestorskie/PierwszaOfertaPubliczna/ProspektEmisyjny/Doc uments/Prospekt%20PGE%20czesc%20glowna.pdf. [57] PGE Polska Grupa Energetyczna S.A. Skonsolidowane sprawozdanie finansowe Grupy Kapitałowej PGE [online]. Varńava, [cit. 2012-04-14]. Dostupné z WWW: http://www.pgesa.pl/pl/Relacjeinwestorskie/WynikiFinansowe/SprawozdaniaFinansowe/Doc uments/2007%20Skonsolidowane%20sprawozdanie%20finansowe%20Grupy%20Kapita%C5 %82owej%20PGE.pdf. [58] PGE Polska Grupa Energetyczna S.A. PGE - Strona glówna [online]. Varńava, [cit. 2012-04-14]. Wyniky finansowe. . Dostupné z WWW: http://www.pgesa.pl/pl/Relacjeinwestorskie/WynikiFinansowe/Strony/default.aspx. [59] PGE Polska Grupa Energetyczna S.A. PGE - Strona glówna [online]. Varńava, [cit. 2012-04-14]. Polityka dywidendy. Dostupné z WWW: http://www.pgesa.pl/pl/Relacjeinwestorskie/Akcje/PolitykaDywidendy/Strony/default.aspx. [60] Polskie Górnictwo Naftowe i Gazownictwo S.A. PGNiG - Strona główna [online]. Varńava, [cit. 2012-03-26]. Dywidenda. Dostupné z WWW: http://www.pgnig.pl/pgnig/ri/charts/13976. [61] Polskie Górnictwo Naftowe i Gazownictwo S.A. PGNiG - Strona główna [online]. Varńava, [cit. 2012-03-26]. Grupa kapitałowa. Dostupné z WWW: http://www.pgnig.pl/pgnig/grupa_kapitalowa. [62] Polskie Górnictwo Naftowe i Gazownictwo S.A. PGNiG - Strona główna [online]. Varńava, [cit. 2012-03-26]. Historia firmy. Dostupné z WWW: http://www.pgnig.pl/pgnig/216/2170. [63] Polskie Górnictwo Naftowe i Gazownictwo S.A. PGNiG - Strona główna [online]. Varńava, [cit. 2012-03-26]. PGNiG SA jest liderem rynku gazu ziemnego w Polsce. Dostupné z WWW: http://www.pgnig.pl/pgnig/216. [64] Polskie Górnictwo Naftowe i Gazownictwo S.A. PGNiG - Strona główna [online]. Varńava, [cit. 2012-03-26]. Struktura akcjonaratu PGNiG SA. Dostupné z WWW: http://www.pgnig.pl/pgnig/ri/charts/784. [65] Polskie Górnictwo Naftowe i Gazownictwo S.A. PGNiG - Strona główna [online]. Varńava, [cit. 2012-03-26]. Raporty roczne. Dostupné z WWW: http://www.pgnig.pl/pgnig/ri/838. [66] PKN Orlen S.A. Noty do skonsolidowanego sprawozdania finansowego (w tys. złotych). 7.16. Wybrane noty objaśniające - Kredyty i pożyczki [online]. Płóck, [cit. 2012-0401]. Dostupné z WWW: http://raportroczny.orlen.pl/item_raport_pl_finanse_noty_do_skonsolidowanego_sprawozdani a_finansowego_2008?cmn_id=1426. [67] PKN Orlen S.A. PKN Orlen S.A. - Strona główna [online]. Płóck. [cit. 2012-04-01]. Raporty roņne. Dostupné z WWW: http://www.orlen.pl/PL/RelacjeInwestorskie/Raportyroczne/Strony/default.aspx. [68] PKN Orlen S.A. Statut spólky [online]. Płóck 29. 6. 2011, [cit. 2012-04-01]. Dostupné z WWW: http://www.orlen.pl/PL/OFirmie/Documents/PKN_ORLEN_Statut.pdf. [69] Net4Gas. Net4Gas - Domovská stránka. [online]. Praha, [cit. 2012-04-13]. Historie. Dostupné z WWW: http://www.net4gas.cz/cs/historie/.
87
[70] Net4Gas. Net4Gas - Domovská stránka. [online]. Praha, [cit. 2012-04-13]. Projekt Gazela – Otázky a odpovědi. Dostupné z WWW: http://www.net4gas.cz/cs/otazky-aodpovedi-gazela/. [71] Tauron Polska Energia S.A. Oferta publiczna sprzedaży do 7.389.300.798 akcji o wartości nominalnej 1 zł każda [online]. Katowice 27. 5. 2010, [cit. 2012-04-14]. Dostupné z WWW: http://www.tauron-pe.pl/relacje-inwestorskie/pierwsza-ofertapubliczna/Documents/Prospekt%20Tauron%20na%20www%20mniejszy.pdf. [72] Tauron Polska Energia S.A. Tauron Polska Energia S.A. – Strona główna [online]. Katowice. [cit. 2012-04-14]. Raporty okresowe. Dostupné z WWW: http://www.tauronpe.pl/relacje-inwestorskie/Pages/Raporty%20okresowe.aspx. [73] RWE Gas strorage. RWE Gas strorage - domovská stránka [online]. [cit. 2012-0326]. Háje. Dostupné z WWW: http://www.rwe-gasstorage.cz/cs/haje/. [74] RWE Transgas. RWE Transgas – domovská stránka [online]. Praha. [cit. 2012-03-26]. Výroční zprávy. Dostupné z WWW: http://www.rwe.cz/cs/vyrocni-zpravy/. [75] Unipetrol. Unipetrol – domovská stránka [online]. Praha, 30. 1. 2007, [cit. 2012-0326]. UNIPETROL dokončil prodej Kaučuku. Dostupné z WWW: http://www.unipetrol.cz/cs/sd/novinky/tiskove-zpravy-2007/index.jspnews_0084.html. [76] Unipetrol. Unipetrol – domovská stránka [online]. Praha, [cit. 2012-03-26]. Výroční a pololetní zprávy. Dostupné z WWW: http://www.unipetrol.cz/cs/vztahy-s-investory/vyrocnizpravy/. Monografie a studie [77] BALCEROWICZ, Ewa; BALCEROWICZ, Leszek; HASHI, Iraj (eds.). Barriers to Entry and Growth of New Firms in Early Transition[online]. Springer-Verlag New York, LLC, October 2002. ISBN: 0792374169. Dostupné z WWW: http://books.google.cz/books?id=-tdpvJvmuMC&printsec=frontcover&dq=balcerowicz&hl=cs&sa=X&ei=gbKOT7ntBoe0Qas8Pn9Dw&ved=0CEQQ6AEwAw#v=onepage&q=balcerowicz&f=false. [78] BLASZCZYK, Barbara. Moving Ahead: Privatization in Poland [online]. Economic Reform Todady, Nr. 2/1999, [cit. 2012-03-26]. Dostupné z WWW: http://www.docstoc.com/docs/37981722/Moving-Ahead-Privatization-in-Poland. [79] BORISH, Michael S.; NOËL, Michael. Private Sector Expansion in Central Europe [online]. World Bank. [cit. 2012-03-26]. Dostupné z WWW: http://actrav.itcilo.org/actravenglish/telearn/global/ilo/frame/privcee.htm. [80] FRYDMAN, Roman; RAPACZYNSKI, Andrzej; EARLE, John S. The privatization process in Central Europe. Budapest: Central European University Press, 1993. 13262 s. ISBN 1858660017. [81] HOLMAN, Robert. Transformace české ekonomiky: v komparaci s dalšími zeměmi střední Evropy. Vyd. 1. Praha: Centrum pro ekonomiku a politiku, 2000. 106 s. ISBN 8090279562. [82] HOLUB, Luděk; ŃVAJGL, Oldřich; NEVOSAD, Miroslav; SOUKUP, Aleń; KOPAL, Rostislav. 100 let benzínu v ČR [online]. 2005, [cit. 2012-04-14]. Dostupné z WWW: http://www.petroleum.cz/upload/publikace/100_cz.pdf. [83] KADERJÁK, Péter. A comparison of electricity market models of CEE new member [84] States [online]. [cit. 2012-04-14]. Dostupné z WWW: http://sessa.eu.com/documents/wp/D33_1_Kaderjak_final.pdf. [85] KISLINGEROVÁ, Eva; HNILICA, Jiří. Finanční analýza : krok za krokem. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2005. 137 s. ISBN 8071793213. [86] KLAUS, Václav. Země, kde se již dva roky nevládne [online]. 29. 3. 1999, [cit. 201204-14]. Dostupné z WWW: http://media.klaus.cz/files/zeme.pdf. 88
[87] KWINTA, Wojciech. Alarmujący stan elektrowni [online]. Energia & Przemysł, září – říjen 2006, [cit. 2012-04-14]. Dostupné z WWW: www.cire.pl/pliki/2/alarmujacystan.pdf. [88] LOWITZSCH, Jens; WOODWARD, Richard. The Extended Country Report Financial Participation of Employees in Poland[online]. 2006, [cit. 2012-03-26]. Dostupné z WWW: http://www.intercentar.de/fileadmin/files/PEPPER_III/Extended_Country_Report_Poland.pdf . [89] MAREK, Petr. Studijní průvodce financemi podniku. Vyd. 1. Praha : Ekopress, 2006. 624 s. ISBN 8086119378. [90] MLČOCH, Lubomír. Úvahy o české ekonomické transformaci. Vyd. 1. Praha : Vyńehrad, 2000. 269 s. ISBN 8070213892. [91] MYANT, Martin R. The rise and fall of Czech capitalism: economic development in the Czech Republic since 1989. Cheltenham: Edward Elgar, 2003. 288 s. ISBN 1843762277. [92] NELLIS, John. Time to Rethink Privatization in Transition Economies [online]. Washington, 1999, The World Bank. [cit. 2012-03-26]. Dostupné z WWW: http://wwwwds.worldbank.org/external/default/WDSContentServer/WDSP/IB/2000/10/07/000094946_0 0092305354272/additional/585559324_200409289104135.pdf. [93] RADZKA, Beata. Liberalisation, privatisation and regulativ in the Polish electricity sector [online]. Warszaw University, November 2006. [cit. 2012-04-14]. Dostupné z WWW: http://www.pique.at/reports/pubs/PIQUE_CountryReports_Electricity_Poland_November200 6.pdf. [94] SOUČEK, Ivan; KITTEL, Hugo; KRCH, Josef; PRAŅÁK, Václav; SOUKUP, Aleń; VITVAR, Milan. 15 let v České rafinerské [online]. [cit. 2012-04-14]. Dostupné z WWW: www.crc.cz/data/publications/APROCHEM_2010_ČeR_Souček.pdf. [95] STERN, Jon; DAVIS R. Junior. Economic Reform of The Electricity Industries of Central and Eastern Europe [online]. December 1997, London, [cit. 2012-04-14]. Dostupné z WWW: http://www.london.edu/facultyandresearch/research/docs/Sternpaper10.pdf. [96] TANDON, Pankaj. Welfare Effects of Privatization: Some Evidence from Mexico. Boston University International Law Journal, Vol. 13, No. 2 (Fall, 1995), pp. 329-330. [97] WINIECKI, Jan. The Polish Generic Private Sector in Transition: Developments and Characteristics [online]. Europe-Asia Studies, Vol. 54, No. 1, 2002, pp. 5-29. [cit. 2012-0326]. Dostupné z WWW: http://www.jstor.org/stable/826215. [98] WOJCIECHOWSKI, Wiktor. Prywatyzacja: wciąż niewykorzystane szanse [online]. Varńava, červenec 2010, [cit. 2012-04-01]. Dostupné z WWW: http://www.for.org.pl/upload/File/raporty/Raport_FOR_Prywatyzacjawciaz_niewykorzystane_szanse_WW.pdf. [99] ZEMPLINEROVÁ, Alena. Privatisation of Network Industries: the Case of the Czech Energy Sector [online]. OECD, [cit. 2012-04-14]. Dostupné z WWW: http://www.oecd.org/dataoecd/47/62/1929608.pdf. [100] ŅÍDEK, Libor. Transformace české ekonomiky: 1989 – 2004. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2006. 304 s. ISBN 807179922X. Internetové zpravodajství [101] Baniker.pl. Ustawa o zachowaniu akcji Lotosu do komisji [online]. 2. 3. 2012, [cit. 2012-04-01]. Dostupné z WWW: http://www.bankier.pl/wiadomosc/Ustawa-o-zachowaniuakcji-Lotosu-do-komisji-2496399.html. [102] ČeskéNoviny.cz. Rok poté, co se našel vlastník Unipetrolu, začíná nový tendr [online]. Praha, 25. 11. 2002, [cit. 2012-03-26]. Dostupné z WWW: http://m.ceskenoviny.cz/archiv/zpravy/rok-pote-co-se-nasel-vlastnik-unipetrolu-zacina-novytendr/18168. 89
[103] Dzennik.pl. 70 procent polskich elektrowni to złom [online]. 22. 2. 2011, [cit. 201204-14]. Dostupné z WWW: http://gospodarka.dziennik.pl/news/artykuly/323282,70-procentpolskich-elektrowni-to-zlom.html. [104] E-Energetyka. Dobry debiut akcji PGNiG [online]. 6. 10. 2005, [cit. 2012-04-01]. Dostupné z WWW: http://e-energetyka.dashofer.pl/?sect=art&id=711. [105] Finanční noviny. ČEZ vyplatí dividendu 50 Kč za akcii, stát obdrží 18,8 miliardy [online]. 1. 6. 2011, [cit. 2012-04-14]. Dostupné z WWW: http://www.financninoviny.cz/zpravy/cez-vyplati-dividendu-50-kc-za-akcii-stat-obdrzi-18-8miliardy/645395. [106] Frontier News. European Commission grants TPA exemption for Gazelle piperine [online]. Londýn. [cit. 2012-04-13]. Dostupné z WWW: http://www.frontiereconomics.com/europe/en/news/1159/. [107] Gazeta prawna. Grad: debiut PGE największy w tym roku w Europie [online]. 6. 11. 2009, [cit. 2012-04-14]. Dostupné z WWW: http://biznes.gazetaprawna.pl/artykuly/368362,grad_debiut_pge_najwiekszy_w_tym_roku_w _europie.html. [108] Ihned.cz. Kalousek: Stát letos vydělal na prodeji akcií ČEZ 34 miliard [online]. 3. 12. 2008, [cit. 2012-04-14]. Dostupné z WWW: http://byznys.ihned.cz/?p=020000_d&article[id]=31178180. [109] Ihned.cz. Stát navýšil svůj podíl v ČEZ. Na téměř 70 procent [online]. 13. 2. 2009, [cit. 2012-04-14]. Dostupné z WWW: http://byznys.ihned.cz/?p=020000_d&article[id]=34381920. [110] Infor.pl. Minister skarbu: najważniejsza prywatyzacja i inwestycje w energetykę [online]. 29. 2. 2012, [cit. 2012-03-26]. Dostupné z WWW: http://www.infor.pl/finanse/artykuly/598440,minister-skarbu-najwazniejsza-prywatyzacja-iinwestycje-w-energetyke.html. [111] JARCZEWSKI, Paweł. Gospodarka PRL (okres lat 80-tych) [online]. 6. 8. 2009. [cit. 2012-03-26]. Dostupné z WWW: http://edukacja.gazeta.pl/edukacja/1,124764,6900236,Gospodarka_PRL__okres_lat_80_tych_ .html. [112] KLEIN, Jacek. Grupie Lotos potrzebny jest inwestor strategiczny z Polski. Orlen? [online]. 8. 2. 2012, [cit. 2012-03-26]. Dostupné z WWW: http://www.dziennikbaltycki.pl/artykul/502699,grupie-lotos-potrzebny-jest-inwestorstrategiczny-z-polski,id,t.html?cookie=1. [113] KLIMÁNKOVÁ, Gabriela. Pražská burza klesá. Vláda zastavila prodej akcií společnosti ČEZ [online]. 6. 10. 2008, [cit. 2012-04-14]. Dostupné z WWW: http://www.podnikatel.cz/clanky/prazska-burza-klesa/. [114] KUBLIK, Andrzej. Gazowa propozycja wicepremiera Pawlaka. Gazeta Wyborcza. 6. 11. 2009, p. 27. [115] ŁAKOMA, Agnieszka. Gazowy biznes bez Gudzowatego [online]. 19. 4. 2011, [cit. 2012-04-14]. Dostupné z WWW: http://www.rp.pl/artykul/645258.html?p=1. [116] NIENAŁTOWSKI, Marek. Udany debiut PGE [online]. 6. 11. 2009, [cit. 2012-04-14]. Dostupné z WWW: http://www.finanse.egospodarka.pl/46483,Udany-debiutPGE,1,48,1.html. [117] Novinky.cz. PKN Orlen doplatí peníze za Unipetrol [online]. 17. 10. 2005, [cit. 201203-26]. Dostupné z WWW: http://www.novinky.cz/ekonomika/67572-pkn-orlen-doplatipenize-za-unipetrol.html. [118] Money.pl. Money.pl - Strona główna [online]. 26. 10. 2010, [cit. 2012-04-14]. Rząd nie chce dalszej prywatyzacji PGNiG. Dostupné z WWW: http://www.money.pl/gielda/wiadomosci/artykul/rzad;nie;chce;dalszej;prywatyzacji;pgnig,20 8,0,196048.html. 90
[119] Money.pl. Money.pl - Strona główna [online]. 30. 6. 2010, [cit. 2012-04-14]. Tauron nie dał zarobić inwestorom. Dostupné z WWW: http://www.money.pl/gielda/wiadomosci/artykul/tauron;nie;dal;zarobic;inwestorom,208,0,63 8160.html. [120] Money.pl. Money.pl - Strona główna [online]. 5. 5. 2010, [cit. 2012-04-14]. Tauron w 10 lat planuje wydać niemal 50 mld złotych. Dostupné z WWW: http://www.money.pl/gielda/wiadomosci/artykul/tauron;w;10;lat;planuje;wydac;niemal;50;ml d;zlotych,224,0,616928.html. [121] Patria online. Patria online – Domovská stránka [online]. 24. 3. 2011, [cit. 2012-0414]. KGHM: Increases Tauron stake. Dostupné z WWW: http://www.patria.cz/news/1795321/kghm-increases-tauron-stake.html. [122] OLSZA, Magdalena. 10-lecie EuRoPol Gazu. Będą nowe tłocznie [online]. 4. 4. 2004, [cit. 2012-03-26]. Dostupné z WWW: http://www.gigawat.net.pl/archiwum/article/articleview/333/1/37.html. [123] Polskatimes. Kaczyński przeciwny prywatyzacji Orlenu, Lotosu, PZU i KGHM . "To klejnoty w polskiej koronie" [online]. 27, 9. 2011, [cit. 2012-03-26]. Dostupné z WWW: http://www.polskatimes.pl/artykul/455289,kaczynski-przeciwny-prywatyzacji-orlenu-lotosupzu-i-kghm,id,t.html?cookie=1. [124] SZCZEPAŃSKI, Marcin. Nikłe szanse na giełdową prywatyzację PGNiG [online]. 13. 9. 2011, , [cit. 2012-04-14]. Dostupné z WWW: http://gazownictwo.wnp.pl/nikle-szanse-nagieldowa-prywatyzacje-pgnig,150265_1_0_0.html. [125] Trojmiasto.pl. Trojmiasto.pl - Strona główna [online]. 20. 1. 2012, [cit. 2012-04-14]. MSP chce odstąpić od umowy sprzedaży Grupy Energa. Dostupné z WWW: http://biznes.trojmiasto.pl/MSP-chce-odstapic-od-umowy-sprzedazy-Grupy-Energan54746.html. [126] WIELOWIEYSKA, Dominika; NOWAKOWSKA, Agata. Zjeść ciastko i dalej je mieć, czyli prywatyzacja wg. Grada [online]. Gazeta Wyborcza, 5. 9. 2011, [cit. 2012-04-01]. Dostupné z WWW: http://wyborcza.biz/biznes/1,101562,10229818,Zjesc_ciastko_i_dalej_je_miec__czyli_prywat yzacja.html?as=1&startsz=x. [127] ZAVADILOVÁ, Tereza. Opozice chce energetiku opět rozdělit [online]. Lidové noviny, Praha 9. 5. 2002, [cit. 2012-04-14]. Dostupné z WWW: http://www.energyweb.cz/web/zpravodaj/zpr_09_05_02.htm#zprava1. [128] ZAWADZKI, Paweł; PAŁKA, Łukasz. Debiut PGE udany, ale bez fajerwerków [online]. 7. 11. 2009, [cit. 2012-04-14]. Dostupné z WWW: http://www.money.pl/gielda/wiadomosci/artykul/debiut;pge;udany;ale;bez;fajerwerkow,172,0 ,554924.html. Ostatní [129] Bison & Rose Public Relations. Privatizace Unipetrolu [online]. [cit. 2012-03-26]. Privatizace 2004. Dostupné z WWW: http://privatizaceunipetrolu.cz/page-privatizace-2004unipetrol-orlen.html. [130] EEIP. EEIP domovská stránka [online]. Praha, [cit. 2012-03-26]. Akvizice Transgasu a 8 distribučních plynárenských společností. Dostupné z WWW: http://www.eeip.cz/cs/reference-poradenstvi-pri-priprave-akvizice-transgasu-a-8distribucnich-plynarenskych-spolecnosti. [131] Ecofine. Ecofine - Home page [online]. [cit. 2012-04-14], Debt/Equity Ratio. Dostupné z WWW: http://www.ecofine.com/strategy/Debt-Equity%20ratio.htm. [132] Gas s.r.o. Zemní plyn [online]. Praha, [cit. 2012-03-26]. Historie plynárenství. Dostupné z WWW: http://www.zemniplyn.cz/historie/default.htm. 91
[133] GDF SUEZ Energia Polska. GDF SUEZ Energia Polska – Strona glówna [online]. Połaniec, [cit. 2012-04-14]. Profil firmy. Dostupné z WWW: http://www.gdfsuezenergia.pl/artykul/335253/O-NAS/Profil-firmy/. [134] HORVÁTH, Ferenc; MOLNÁR, József. Mol Group Downstream and Corporate Update [online]. Budapeńť, 17. 1. 2005, [cit. 2012-04-01]. Dostupné z WWW: www.molgroup.hu/repository/135582.pdf. [135] Indexmundi. Indexmundi – Homepage [online]. 12. 7. 2011, [cit. 2012-03-26].Crude Oil (petroleum); Dated Brent Daily Price. Dostupné z WWW: http://www.indexmundi.com/commodities/?commodity=crude-oil-brent&months=180. [136] Indexmundi. Indexmundi – Homepage [online]. 12. 7. 2011, [cit. 2012-03-26]. Poland Inflation rate (consumer prices). Dostupné z WWW: http://www.indexmundi.com/poland/inflation_rate_%28consumer_prices%29.html. [137] Indexmundi. Indexmundi – Homepage [online]. 12. 7. 2011, [cit. 2012-03-26]. Poland Current Account Balance. Dostupné z WWW: http://www.indexmundi.com/poland/current_account_balance.html. [138] Indexmundi. Indexmundi – Homepage [online]. 12. 7. 2011, [cit. 2012-03-26]. Poland Distribution of family income - Gini index. Dostupné z WWW: http://www.indexmundi.com/poland/distribution_of_family_income_gini_index.html. [139] Indexmundi. Indexmundi – Homepage [online]. 12. 7. 2011, [cit. 2012-03-26]. Poland GDP - real growth rate. Dostupné z WWW: http://www.indexmundi.com/poland/gdp_real_growth_rate.html. [140] Investopedia. Investopedia - Home page [online]. [cit. 2012-04-14], Debt/Equity Ratio. Dostupné z WWW: http://www.investopedia.com/terms/d/debtequityratio.asp#axzz1sEPGgXaq. [141] Ipoint.cz . Slovník investora – GDR [online]. [cit. 2012-04-01]. Dostupné z WWW: http://www.ipoint.cz/skola-investora/slovnik-investora/454-gdr-global-depository-receiptsglobalni-depozitni-certifikat/. [142] KASTL, Josef. 10 let samostatné činnosti plynárenských společností. PLYN [online]. 2004, č. 5, [cit. 2012-03-26]. Dostupné z WWW: http://www.energetik.cz/hlavni3.html?m1=/clanky/pl_2004_5_1.html. [143] MADDISON, Angus. Statistics on World Population, GDP and Per Capita GDP, 12008 AD [online]. University of Groningen, [cit. 2012-04-03]. Dostupné z WWW: http://www.ggdc.net/MADDISON/Historical_Statistics/vertical-file_02-2010.xls. [144] Mero a. s.. Mero Česká republika – domovská stránka [online]. Kralupy nad Vltavou, [cit. 2012-03-26]. Dostupné z WWW: http://www.mero.cz/. [145] MOMOT, Tomasz. Polski Koncern Naftowy ORLEN S.A. [online]. [cit. 2012-03-26]. Dostupné z WWW: http://www.um.oswiecim.pl/pl_chemik/05_2001/articles/ORLEN.html. [146] Nesteoil. Nesteoil Homepage [online]. Keilaranta, [cit. 2012-04-01]. Urals-Brent price diference. Dostupné z WWW: http://www.nesteoil.com/default.asp?path=1,41,538,2035,13741. [147] Operator Logistyczny Paliw Płynnych. OLPP - Strona główna [online]. Płock, [cit. 2012-03-26]. Historia. Dostupné z WWW: http://www.olpp.pl/firma/historia. [148] SCHWARZ, Jiří. Transformace, reforma a třetí cesta [online]. [cit. 2012-04-14]. Dostupné z WWW: http://libinst.cz/clanky.php?id=84. [149] Sokolovská uhelná. Hospodářské výsledky 2010 [online]. [cit. 2012-04-14]. Dostupné z WWW: http://www.suas.cz/uploads/10024805374de618f32715e_Hospodarske_vysledky_2010.pdf. [150] SZCZĘSNIAK, Andrzej. Gazociąg jamalski [online]. 4. 11. 2006, [cit. 2012-03-26]. Dostupné z WWW: http://szczesniak.pl/node/259.
92
[151] SZCZĘSNIAK, Andrzej. O PGNiG, dywidendzie i Aleksandrze Gudzowatym (TV Biznes). [online]. 20. 4. 2011, [cit. 2012-03-26]. Dostupné z WWW: http://szczesniak.pl/1866. [152] The World Bank. World Databank – Homepage [online]. Washington DC, 17. 4. 2012, [cit. 2012-04-17]. World development indicators (WDI) & Global Development Finance (GDF). Dostupné z WWW: http://databank.worldbank.org/ddp/home.do. [153] TZB-info. TZB-info – domovská stránka [online]. [cit. 2012-03-26]. Ceny paliv a energií. Dostupné z WWW: http://www.tzb-info.cz/ceny-paliv-a-energii. [154] Wilke, Maack and Partner. Worker-Participation Homepage [online]. Financial Participation. [cit. 2012-03-26]. Dostupné z WWW: http://www.workerparticipation.eu/National-Industrial-Relations/Countries/Poland/Financial-Participation/BasicData-on-Employee-Share-Ownership-Profit-Sharing. [155] WITKOWSKI, Bolesław. Mazowickie Zakłady Rafineryjne i Petrochemicznye po pierwszym etapie [online]. Notatky Płockie, 1967, Nr.1_41. [cit. 2012-03-26]. Dostupné z WWW: http://mazowsze.hist.pl/files/Notatki_Plockie/Notatki_Plockie-r1967-t12n1_%2841%29/Notatki_Plockie-r1967-t12-n1_%2841%29-s49-55/Notatki_Plockie-r1967t12-n1_%2841%29-s49-55.pdf. [156] YERGIN, Daniel. Ensuring energy security. Foreign Affairs, March/April 2006, Vol 85, No 2, p. 69-82.
9. Seznam tabulek, grafů a obrázků Tabulka 4.1: Privatizace státních podniků rafinérsko-petrochemického komplexu na základě schválených privatizačních projektů .........................................................................................26 Tabulka 4.2: Transformace státních petrochemických podniků na a.s. ....................................26 Tabulka 4.3: Časová osa privatizace ropného sektoru ..............................................................47 Tabulka 4.4: Přehled privatizace ropného sektoru....................................................................49 Tabulka 5.1: Časová osa privatizace plynárenského sektoru ...................................................61 Tabulka 5.2: Přehled privatizace plynárenského sektoru .........................................................64 Tabulka 6.1: Struktura akcionářů PGE S.A. (k 1. 4. 2012) ......................................................72 Tabulka 6.2: Struktura akcionářů Tauron PE S. A. (k 28. 12. 2011) ........................................74 Tabulka 6.3: Časová osa privatizace elektrárenství ..................................................................78 Tabulka 6.4: Přehled privatizace sektoru elektrárenství ...........................................................79 Graf 2.1: Československo (1971-1989) - tempo růstu HDP v % s trendem .............................14 Graf 2.3: Polsko (1971-1989) - tempo růstu HDP v % s trendem ............................................16 Graf 2.2: Struktury ekonomik v Československu a v Polsku v roce 1988 ...............................17 Graf 3.1: Československo - roční tempo růstu přidané hodnoty v průmyslu v % ....................18 Graf 4.1: Unipetrol – účetní hodnota 2002 – 2008 (tis. Kč) .....................................................33 Graf 4.2: Unipetrol - vývoj cen akcií na Praņské burze CP 2002 – 2008 (Kč).........................33 Graf 4.3: PKN Orlen - struktura akcionářů před (vlevo) a po I. vlně prodeje akcií (vpravo) ..36 Graf 4.4: Vývoj cen akcií PKN Orlen rok po debutu na burze .................................................37 Graf 4.5: PKN Orlen - struktura akcionářů po II. vlně prodeje akcií .......................................37 Graf 4.6: Účetní hodnota PKN Orlen 1999 – 2008 (mil. PLN) ................................................40 Graf 4.7:Vývoj cen akcií PKN Orlen 1999 – 2008...................................................................40 Graf 4.8: Cena akcií Grupy LOTOS 1 rok po vstupu na burzu ................................................41 Graf 4.9: Grupa LOTOS – účetní hodnota společnosti 1999 – 2008 (tis. PLN) ......................43 Graf 4.10: Grupa LOTOS – vývoj ceny akcií od vstupu na burzu (2005) do 2010 .................43 93
Graf 4.11: ROE zkoumaných petrochemických společností v letech 1999 – 2008 ................. 47 Graf 5.1: Vývoj předacích cen zemního plynu od společnosti RWE Transgas, a.s. regionálním distribučním společnostem ....................................................................................................... 53 Graf 5.2: Velkoobchodní ceny PGNiG vysokometanového plynu v jednotlivých kvartálech 2002 - 2007 (PLN/m3) .............................................................................................................. 59 Graf 5.5: Rentabilita vlastního kapitálu společností Transgas a PGNiG v letech 2000 – 2008 .................................................................................................................................................. 61 Graf 5.3: Relativní vývoj cen plynu pro domácnosti (2002 = 100) .......................................... 62 Graf 5.4: Relativní vývoj velkoobchodních cen plynu (2002=100) ......................................... 62 Graf 6.1: Vývoj cen akcií ČEZ a.s. v 2006 – 2011 (RM-S) ..................................................... 69 Graf 6.2: Vývoj cen akcií PGE S.A. rok po vstupu na burzu ................................................... 72 Graf 6.3: Vývoj cen akcií Tauron PE S.A. rok po vstupu na burzu ......................................... 74 Graf 6.4: ROE elektrárenských společností 2006 – 2011......................................................... 77 Obrázek 3.1: Stav privatizace v Polsku – rok 1998 .................................................................. 23 Obrázek 4.1: Majetkové vztahy v rámci vzniku společností Česká rafinerská a Unipetrol ..... 28 Obrázek 5.1: Vlastnická struktura polského plynárenství – současný stav (2012) .................. 57
10.
Seznam zkratek
AWS – Volební akce Solidarita (Akcja Wyborcza Solidarność) ČPP – České plynárenské podniky DEC – (Dyrekcja Eksploatacji Cystern) EBIT - zisk před zaplacením úroků a daní (Earnings before Interest and Taxes) ERÚ – Energetický regulační úřad FNM – Fond národního majetku GZE – Hornoslezský elektrárenský podnik (Górnośląski Zakład Elektroenergetyczny) IKL – Ingolstadt-Kralupy-Litvínov, ropovod IOC – ropné konsorcium (International Oil Companies) IPO – primární veřejná nabídka akcií (Initial Public Offering) MSP – Ministerstvo národního pokladu (Ministerstwo Skarbu Państwa) OECD – Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj p.b. – procentní bod PGNiG – (Polské naftové hornictví a plynárenství (Polskie Górnictwo Naftowe i Gazownictwo) PGE – (Polska Grupa Energetyczna) PiS – Právo a spravedlnost (Prawo i Sprawiedliwosć) PO – Občanská platforma (Platforma Obywatelska) PSE – Polské energetické sítě (Polskie Sieci Elektroenergetyczne) ROA – rentabilita aktiv (Return on actives) ROE – rentabilita vlastního kapitálu (Return on equity) S.A. – akciová společnost (Spółka akciowa) SLD – Svaz demokratické levice (Sojusz Lewicy Demokratycznej) Sp. z o.o. – Společnost s ručením omezeným (Spółka z ograniczoną odpowiedzialnością) TPA – zásada přístupu třetí osoby do sítě (Third Party Access) URE – Úřad regulace energetiky () ÚHOS – Úřad pro ochranu hospodářské soutěņe VHJ – Výrobně hospodářská jednotka ZČP – Západočeská plynárenská 94
11. Seznam příloh Příloha 1 – Unipetrol - Ukazatele finanční analýzy Příloha 2 – PKN Orlen – Ukazatele finanční analýzy Příloha 3 – Grupa LOTOS – Ukazatele finanční analýzy Příloha 4 – Plynárenství ČR – vlastnická struktura k 31. 12. 2002 Příloha 5 – Transgas - Ukazatele finanční analýzy Příloha 6 – PGNiG - Ukazatele finanční analýzy Příloha 7 – Vývoj ceny zemního plynu v ČR a Polsku Příloha 8 – Skupina ČEZ – ukazatele finanční analýzy Příloha 9 – Skupina PGE – ukazatele finanční analýzy Příloha 10 – Skupina Tauron – ukazatele finanční analýzy Příloha 11 – Historie vzniku PKN Orlen Příloha 12 – Historie vzniku Grupy LOTOS Příloha 13 - Vznik skupiny PGE Příloha 14 – Vznik skupiny Tauron
95
Příloha 1 – Unipetrol - Ukazatele finanční analýzy Graf 1: Unipetrol – ukazatele likvidity 2002 – 2008 1,6 1,4 1,2 1 0,8
Běžná l.
0,6
Peněžní l.
0,4 0,2 0 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 Zdroj: Vlastní na základě dat z výročních zpráv společnosti Unipetrol.
Graf 1.2: Unipetrol – ukazatele rentability 2002 – 2008 0,12 0,1 0,08 0,06
ROA
0,04
ROE
0,02 0 2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
Zdroj: Vlastní na základě dat z výročních zpráv společnosti Unipetrol.
Graf 1.3: Unipetrol – ukazatele zadluženosti 2002 – 2008 1,6 1,4 1,2 1 0,8 0,6
Ukazatel věřitelského rizika Debt equity ratio
0,4 0,2 0 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 Zdroj: Vlastní na základě dat z výročních zpráv společnosti Unipetrol.
Příloha 2 – PKN Orlen – Ukazatele finanční analýzy Graf 1 – PKN Orlen – ukazatele likvidity 1999 – 2004 2,5 2 1,5 Běžná l.
1
Peněžní l.
0,5 0
Zdroj: Vlastní na základě dat z výročních zpráv PKN Orlen
Graf 2 – PKN Orlen – ukazatele rentability 1999 – 2008 0,3 0,25 0,2 0,15 0,1
ROE
0,05
ROA
0 -0,05 -0,1 -0,15 Zdroj: Vlastní na základě dat z výročních zpráv PKN Orlen
Graf 3 – PKN Orlen – ukazatele zadluženosti 1999 – 2008 1,4 1,2 Debt equity ratio
1 0,8
Ukazatel věřitelského rizika
0,6 0,4 0,2 0 1999200020012002200320042005200620072008
Zdroj: Vlastní na základě dat z výročních zpráv PKN Orlen
Příloha 3 – Grupa LOTOS – Ukazatele finanční analýzy Graf 1: Grupa LOTOS – ukazatele likvidity 1999 – 2008 3 2,5 2 1,5
Běžná l.
1
Pěněžní l.
0,5 0
Zdroj: Vlastní na základě dat z výročních zpráv společnosti Grupa LOTOS.
Graf 2: Grupa LOTOS – ukazatele rentability 1999 – 2008 0,4 0,35 0,3 0,25 0,2 0,15 0,1 0,05 0 -0,05 -0,1
ROA ROE
Zdroj: Vlastní na základě dat z výročních zpráv společnosti Grupa LOTOS.
Graf 3: Grupa LOTOS – ukazatele zadluženosti 1999 – 2008 2,5 2
Ukazatel věřitelského rizika Debt/equity ratio
1,5 1 0,5 0 1999200020012002200320042005200620072008
Zdroj: Vlastní na základě dat z výročních zpráv společnosti Grupa LOTOS.
Příloha 4 – Plynárenství ČR– vlastnická struktura k 31. 12. 2002
Transgas
PP
3,34 %
VČP 49,95 %
10,32 %
SČP
3,17 %
6,29 %
ZČP
20,30 %
45,84 %
51,00 %
25,62 %
10,99 %
JČP
51,19 %
30,96 %
20,21 %
50,05 %
%
49,18 %
50,82 %
96,66 %
STP 3,58
14,27 %
27,57 %
SMP
JMP
12,87 %
20,14 % 46,66 % 30,15 %
Vysvětlivky: RWE
50,12 %
38,89 %
E.ON
Wintershall
20,46 %
59,40 %
ostatní
Zdroj: Vlastní na základě výročních zpráv Transgas a regionálních distribučních společností.
Příloha 5 – Transgas - Ukazatele finanční analýzy Graf 1: Transgas – ukazatele likvidity 2002 – 2007 8 7 6 5 4
Běžná l.
3
Peněnžní l.
2 1 0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Zdroj: Vlastní na základě dat z výročních zpráv společnosti Transgas.
Graf 2: Transgas – ukazatele rentability 2002 – 2007 0,25 0,2 0,15 ROA 0,1
ROE
0,05 0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Zdroj: Vlastní na základě dat z výročních zpráv společnosti Transgas.
Graf 3: Transgas – ukazatele zadluženosti 2002 – 2007 0,45 0,4 0,35 0,3 0,25 0,2 0,15 0,1 0,05 0
Ukazatel věřitelského rizika Debt equity ratio
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Zdroj: Vlastní na základě dat z výročních zpráv společnosti Transgas.
Příloha 6 – PGNiG - Ukazatele finanční analýzy Graf 1: PGNiG – ukazatele likvidity 2002 – 2007 3 2,5 2 1,5
Běžná l. Peněžní l.
1 0,5 0 2002
2003
2004
2005
2006
2007
Zdroj: Vlastní na základě dat z výročních zpráv společnosti PGNiG.
Graf 2: PGNiG – ukazatele rentability 2002 – 2007 0,1 0,09 0,08 0,07 0,06 0,05 0,04 0,03 0,02 0,01 0
ROA ROE
2002
2003
2004
2005
2006
2007
Zdroj: Vlastní na základě dat z výročních zpráv společnosti PGNiG.
Graf 3: PGNiG – ukazatele zadluženosti 2002 – 2007 0,9 0,8 0,7
Debt equity ratio Ukazatel věřitelské ho rizika
0,6 0,5 0,4 0,3 0,2 0,1 0 2002
2003
2004
2005
2006
2007
Zdroj: Vlastní na základě dat z výročních zpráv společnosti PGNiG.
Příloha 7 – Vývoj ceny zemního plynu v ČR a Polsku Graf 1: Ceny zemního plynu pro domácnosti k 1. 1. 2002 a 2008 v Kč za 1 MWh 1400 1200 1000 800 CZ 600
PL
400 200 0 1.1.2002
1.10.2008 Zdroj: vlastní na základě cenových rozhodnutí ERÚ ,URE a tzb-info.cz.
Graf 2: Ceny zemního plynu pro velkoobchod k 1. 1. 2002 a 2007 v Kč za 1 MWh 1400 1200 1000 800
CZ
600
CZ prům PL
400 200 0 1.1.2002
1.1.2007 Zdroj: vlastní na základě cenových rozhodnutí ERÚ a URE.
Příloha 8 – Skupina ČEZ – ukazatele finanční analýzy Graf 1: ČEZ – ukazatele likvidity 2006 – 2011 1,2 1 0,8 0,6
Běžná l.
0,4
Peněžní l.
0,2 0 2006
2007
2008
2009
2010
2011
Zdroj: vlastní na základě výročních zpráv Skupiny ČEZ.
Graf 2: ČEZ – ukazatele rentability 2006 – 2011 0,35 0,3 0,25 0,2 ROE
0,15
ROA
0,1 0,05 0 2006
2007
2008
2009
2010
2011
Zdroj: vlastní na základě výročních zpráv Skupiny ČEZ.
Graf 3: ČEZ – ukazatele zadluženosti 2006 – 2011 1,6 1,4 Debt equity ratio
1,2 1 0,8
Ukazatel věřitelského rizika
0,6 0,4 0,2 0 2006
2007
2008
2009
2010
2011
Zdroj: vlastní na základě výročních zpráv Skupiny ČEZ.
Příloha 9 – Skupina PGE – ukazatele finanční analýzy Graf 1: PGE – ukazatele likvidity 2006 – 2011 2,5 2 1,5 Běžná l. 1
Peněžní l.
0,5 0 2006
2007
2008
2009
2010
2011
Zdroj: vlastní na základě výročních zpráv PGE.
Graf 2: PGE – ukazatele rentability 2006 – 2011 0,18 0,16 0,14 0,12 0,1 0,08 0,06 0,04 0,02 0
ROE ROA
2006
2007
2008
2009
2010
2011
Zdroj: vlastní na základě výročních zpráv PGE.
Graf 3: PGE – ukazatele zadluženosti 2006 – 2011 0,7 0,6 Ukazatel věřitelského rizika Debt equity ratio
0,5 0,4 0,3 0,2 0,1 0 2006
2007
2008
2009
2010
2011
Zdroj: vlastní na základě výročních zpráv PGE .
Příloha 10 – Skupina Tauron – ukazatele finanční analýzy Graf 1: Tauron – ukazatele likvidity 2006 – 2011 1,2 1 0,8 0,6
Běžná l.
0,4
Peněžní l.
0,2 0 2007
2008
2009
2010
2011
Zdroj: vlastní na základě výročních zpráv Tauron PE
Graf 2: Tauron – ukazatele rentability 2006 – 2011 0,09 0,08 0,07 0,06 0,05 0,04 0,03 0,02 0,01 0
ROA ROE
2007
2008
2009
2010
2011
Zdroj: vlastní na základě výročních zpráv Tauron PE
Graf 3: Tauron – ukazatele zadluženosti 2006 – 2011 0,8 0,7 Ukazatel věřitelskéh o rizika Debt equity ratio
0,6 0,5 0,4 0,3 0,2 0,1 0 2007
2008
2009
2010
2011
Zdroj: vlastní na základě výročních zpráv Tauron PE.
Příloha 11 – Historie vzniku PKN Orlen 1. července 1993 byl státní podnik Mazowiecke Zakłady Rafnieryjne i Petrochemiczne w Płocku transformován na akciovou společnost Petrochemia Płock S. A. Přestoņe polská vláda v letech 1993 a 1997 přijala speciální programy pro restrukturalizaci této společnosti, podle polského Nejvyńńího kontrolního úřadu nedońlo v této oblasti v prvních třech letech po této transformaci k téměř ņádnému pokroku. Ke změně tohoto nepříznivého stavu dońlo aņ v letech 1998-2000, kdy z bývalých organizačních jednotek státního podniku bylo vytvořeno několik desítek samostatných subjektů, předevńím v oblasti sluņeb, dopravy, či sociálních sluņeb, na které bylo převedeno několik tisíc pracovníků „propuńtěných“ z mateřské rafinerské společnosti268. Mezi tím byla k 1. lednu 1997 byla ze struktury CPN vydělena společnost „Dyrekcję Baz Magazynowych Naftobazy“ vykonávající činnost skladování ropy a paliv, včetně správy státních strategických zásob (tj. fakticky protipól české společnosti Čepro). O dva roky později bylo její vlastnictví převedeno z CPN na Nafta Polska Po likvidaci holdingu se výhradním vlastníkem „Naftobazy“ stala státní společnost PERN „Przyjaźń“ S.A. V září změnila společnost svůj název na „Operator Logistyczny Paliw Płynnych Sp. z o.o“269. Potřeba restrukturalizace CPN byla nezbytná mimo jiné i proto, ņe její podíl na trhu s palivy se v předcházejících letech trvale sniņoval, předevńím kvůli expanzi zahraničních koncernů (podíl CPN na prodejích benzínu a motorové nafty se v letech 1995-1997 sníņil z 51 % na 38 %, Do roku 1998 bylo od převratu v Polsku vybudováno 470 nových čerpacích stanic, z toho jen 20 pod CPN). Restrukturalizace pak spočívala předevńím v posílení hlavní podnikatelské činnosti (obchod s ropou a ropnými produkty) a vydělením některých společností zabývajících se spíńe okrajovými činnostmi jako samostatných subjektů – např. CPN-Service (sluņby technického raņení), CPN-Gaz (skladování, plnění a prodej plynu)270. 19. května 1999 přijaly valné hromady společností Petrochemie Płock a CPN rozhodnutí o sloučení těchto společností. Zároveň Petrochemie Płock rozhodla o změně svého názvu na Polski Koncern Naftowy S.A. Sloučení proběhlo vloņením majetku CPN do Petrochemie Płock a výměnou akcií, které předtím CPN vydala svým akcionářům za akcie Petrochemie Płock271. V té době jiņ obě společnosti vlastnicky náleņely do zmíněného holdingu Nafta Polska, do kterého se postupně zapojily také Dyrekcja Eksploatacji Cystern Sp. z o.o., Naftobazy Sp. z o.o., Rafineria Gdańsk (viz níņe) a pět tzv. „jiņních“ menńích rafinerií – Czechowice, Glimar, Jasło, Jedlicze a Trzebinia. V tomto „stavu“ nově vzniklý koncern PKN S.A. debutoval na Varńavské burze cenných papírů. K tomuto debutu blíņe v přísluńné části věnující se samotné privatizaci PKN. 268
Najwyższa Izba Kontroli. Informacja o wynikach kontroli restrukturalizacji i przekształceń własnościowych w sektorze naftowym, s. 51. 269 (Logistický operátor kapalných paliv). Viz OLPP. Historia. 270 Viz Najwyższa Izba Kontroli. Informacja o wynikach kontroli restrukturalizacji i przekształceń własnościowych w sektorze naftowym, s. 49. 271 Viz Najwyższa Izba Kontroli. Informacja o wynikach kontroli restrukturalizacji i przekształceń własnościowych w sektorze naftowym, s. 50.
Příloha 12 – Historie vzniku Grupy LOTOS Státní podnik Rafineria Gdańsk byl přetransformován na akciovou společnost jiņ v roce 1991272. V následující dekádě nicméně nedońlo k zásadnějńí vnitřní transformaci. Do roku 2000 nebyly ze společnosti vyděleny subjekty zabývající se činnostmi mimo hlavní oblast podnikání (sluņby, poņární ochrana, lékařská péče či doprava). Nejvyńńí kontrolní úřad Polska ve své analýze z roku 2001 dával tento stav za vinu předevńím nečinnosti vnitřních orgánů společnosti273. Nicméně za situace, kdy 75 % akcií Rafinerie Gdańsk S.A. bylo od roku 1996 majetkem státního holdingu Nafta Polska (a zbylých 15 % přímo ve vlastnictví Ministerstva pokladu) nelze toto hodnocení oddělit od činnosti tehdejńích polských vlád274. Tento neúspěch či dokonce prostá absence restrukturalizace se zdají být jednou z příčin (mimo celosvětového propadu v ropném sektoru) selhání pokusu o prodej větńinového balíku akcií gdaňské rafinerie v roce 1998275. Příloha 13 - Vznik PGE Současná kapitálová skupina PGE resp. její řídící akciová společnosti PGE S.A. je formálně právním nástupcem společnosti PSE S.A., která vznikla v roce 1990 jako společnost ve výhradním vlastnictví Ministerstva pokladu, vlastnící a provozující celostátní přepravní síť. V rámci výńe popsaných konsolidačních procesů do ní byla postupně Ministerstvem pokladu vkládána aktiva dalńích státem vlastněných společností. V sekci výroby elektřiny to byl holding pěti elektráren a dvou hnědouhelných dolů276 BOT Górnictwo i Energetyka S.A., který vznikl v březnu 2004. Byl tak naplněn plán, jenņ si polský stát vytyčil ve výńe zmíněném „Programu realizace vlastnické politiky“ 277. 9. 5. 2007278 byl holding BOT (jiņ pod jménem PGE Górnictwo i Energetyka S.A.) v souladu se schváleným „Programem pro elektrárenství279“ vnesen Ministerstvem pokladu do PSE a poloņil tak jádro výrobních kapacit nově vznikající kapitálové skupiny. Zároveň s vkladem aktiv bývalého holdingu BOT byly do PSE začleněny tři skupiny distribučních společností a 3 elektrárny společnosti Zespół Elektrowni Dolna Odra280. Od tohoto momentu společnost vystupuje pod názvem PGE.
272
Grupa Lotos. Kalendarium. Viz Najwyższa Izba Kontroli. Informacja o wynikach kontroli restrukturalizacji i przekształceń własnościowych w sektorze naftowym, s. 53. 274 Na počátku a na konci 90. let byly v Polsku u moci vlády pravicově liberální, v letech 1995-1996 sociálně demokratické. 275 Viz Najwyższa Izba Kontroli. Informacja o wynikach kontroli restrukturalizacji i przekształceń własnościowych w sektorze naftowym, s. 43. 276 Největńí polská tepelná elektrárna Bełchatów, dále elektrárny Opole a Turów, doly Bełchatów a Turów. 277 Viz Ministerswo Skarbu Państva. Program realizacji polityki właścicielskiej Ministra Skarbu Państwa w odniesieniu do sektora elektroenergetycznego, s. 11. 278 Viz PGE S.A.. Oferta do 259.513.500 akcji zwykłych na okaziciela serii B o wartości nominalnej 10 PLN każda, s. 61. 279 Viz Ministerswo Gospodarki. Program dla elektroenergetyki, s. 13. 280 Tzv. skupiny Ł2 - ŁZE a Łódź, L5 - ZEORK, ZE Białystok, ZE Warszawa-Teren, Lubelskie ZE, Zamojska Korporacja Energetyczna, a Rzeszowskiego Zakładu Energetycznego. Technicky operace proběhla tak, ņe společnost PSE zaloņila společnosti PGE Energia a Ministerstvo pokladu navýńilo její základní jmění nepeněņním vkladem aktiv distribučních společností, čímņ se stalo jejím větńinovým vlastníkem. Následně 273
Součástí konsolidace a vzniku PGE byl také proces oddělení operátora přepravní sítě tak, aby situace v Polsku odpovídala změnám v evropské legislativě. Za tímto účelem jiņ v roce 2004 PSE zaloņila společnost PSE – Operator S. A. a převedla na ni činnost operátora přepravní sítě. Následně byly v roce 2006 ve formě hmotné dividendy převedeny vńechny akcie společnosti PSE - Operator na Ministerstvo pokladu. Poté, formálně k 31. 12. 2007, dońlo k rozdělení majetku tehdy jiņ společnosti PGE a vkladu přísluńné části do PSE Operator281. Tím dońlo nejen k organizačnímu, ale i k vlastnickému oddělení operátora přepravní sítě od skupiny PGE. Příloha 14 – Vznik skupiny Tauron Současný druhý největńí výrobce elektřiny v Polsku – skupina „Tauron Polska Energia“ vznikl jako holding několika energetických společností ve vlastnictví polského Ministerstva pokladu působících na jihozápadě Polska v roce 2006. Jeho jádro tvoří společnosti bývalého PKE (Południowy Koncern Energetyczny), jenņ byl zaloņen spojením pěti elektráren v roce 2000. Postupně se do koncernu zapojovaly dalńí státem vlastněné elektrárny a teplárny v oblasti. Kromě PKE do holdingu Ministerstvo pokladu vloņilo také větńinové podíly v některých dalńích společnostech (Enion – výroba, distribuce a prodej elektřiny, EnergiaPro – výroba elektřiny z konvenčních a vodních zdrojů, distribuce, prodej, ESW – výroba elektřiny z konvenčních zdrojů, Elektroteplárna Tychy – výroba elektřiny a tepla a PEC Katowice – distribuce a prodej tepla ve slezské aglomeraci)282. Vzniklý holding poté nastoupil proces restrukturalizace, jehoņ cílem bylo přeskupit aktiva společnosti tak, aby jejich struktura jednak odpovídala poņadavkům legislativy EU o oddělení provozovatelů distribučních sítí a také aby nově byly subjekty v rámci holdingu sdruņeny podle činností (těņba uhlí, výroba elektřiny distribuce, sluņby atd.), a nikoliv podle toho, v jaké společnosti do holdingu vstoupily. V rámci holdingu vznikli operátoři distribučních sítí (Enion a EnergiaPro) oddělení od společností zabývajících se prodejem elektřiny (Enion Energia a EnergiePro Gigawat). Restrukturalizace sice na jedné straně zjednoduńila strukturu holdingu s cílem vyuņít moņných synergií a úspor z rozsahu v rámci kapitálové skupiny, na straně druhé se stala terčem kritiky pro svou delńí dobu trvání a finanční nákladnost. Polský Nejvyńńí kontrolní úřad v roce 2009 poté, co při kontrole zjistil výdaje na právní a poradenské sluņby v souvislosti z restrukturalizací v období prosinec 2006 aņ červen 2008 ve výńi 4,3 mil. PLN, zhodnotil „takto vysoké výdaje jako nesrovnatelné s jejich výsledky“283.
ministerstvo navýńilo základní jmění v mateřské PSE vkladem 85 % podílu v PGE Energia. Viz PGE S.A.. Oferta do 259.513.500 akcji zwykłych na okaziciela serii B o wartości nominalnej 10 PLN każda, s. 61. 281 Viz PGE S.A. 2007 Skonsolidowane sprawozdanie finansowe Grupy Kapitałowej PGE, s. 75. 282 Viz Tauron PE. Oferta publiczna sprzedaży do 7.389.300.798 akcji o wartości nominalnej 1 zł każda, s. 175. 283 Viz Najwyższa Izba Kontroli. Informacja o wynikach kontroli restrukturyzacji elektroenergetyki oraz bezpieczeństwa sieci energetycznych, s. 26.
