KOMPARAČNÍ STUDIE PRO OSOBNÍ DŮCHODOVOU DAŇ SE ZAMĚŘENÍM NA DOMÁCNOSTI S VYSOKÝMI PŘÍJMY

M as a r y kov a u n iv e rz it a Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Evropská hospodářská, správní a kulturní studia

KOMPARAČNÍ STUDIE PRO OSOBNÍ DŮCHODOVOU DAŇ SE ZAMĚŘENÍM NA DOMÁCNOSTI S VYSOKÝMI PŘÍJMY Comparative study of personal income tax with a focus on the highincome households Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. Robert JAHODA, Ph.D.

Autor: Renata URBANOVÁ Brno, 2011

Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Katedra ekonomie Akademický rok 2010/2011

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Pro:

URBANOVÁ Renáta

Obor:

Evropská hospodářská, správní a kulturní studia

Název tématu:

KOMPARAČNÍ STUDIE PRO OSOBNÍ DŮCHODOVOU DAŇ SE ZAMĚŘENÍM NA DOMÁCNOSTI S VYSOKÝMI PŘÍJMY. Comparative study of personal income tax with a focus on the high-income households. Zásady pro vypracování

Problémová oblast: Některé dříve existující překáţky mezinárodní mobility práce jednotlivých evropských zemí byly vstupem do Evropské Unie a Schengenského prostoru zcela odstraněny. Přesto stále existují významné rozdíly v daňových systémech jednotlivých zemí. Výhodné zdanění můţe být impulzem pro zvýšenou mobilitu práce a to především pro ty typy domácností, které mají vyšší ochotu investovat do lidského kapitálu. Tento jev platí obvykle pro kvalifikovanější pracovní sílu, kterou lze charakterizovat vyšší cenou práce. Lze proto čekat, ţe tyto domácnosti (jedinci) mohou být více citlivé na nastavení daňového systému. Cíl práce: Cílem bakalářské práce je posoudit dopady nastavení osobní důchodové daně jednotlivých zemí EU na typ domácností s vysokými příjmy a určit, které ze srovnávaných systémů vytváří pobídky pro "lákání" kvalifikovaných jedinců. Postup práce a použité metody: 1) Přehled teorie k vlivu daňového systému na mobilitu pracovní síly, včetně přehledu hlavních závěrů z teoretických a empirických studií na dané téma. 2) Analýza a srovnání nastavení systému osobní důchodové daně v ČR a dalších zemích EU včetně příspěvků na sociální zabezpečení (a případně i relevantních sociálních dávek) u vybraných typů domácností nebo jedinců. 3) V případě dostupnosti dat komparace teoretických zdrojů s empirickou realitou. Analýza trendů a souvislostí empirických dat. 4) Vyvození závěrů a doporučení pro daňovou politiku České republiky.

Rozsah grafických prací:

(Předpoklad cca 10 tabulek a grafů)

Rozsah práce bez příloh:

35 – 40 stran

Seznam odborné literatury: Široký, Jan. Daně v Evropské unii :daňové systémy všech 27 členských států EU, legislativní základy daňové harmonizace v EU se základními judikáty SD EU, věcné zapracování Lisabonské smlouvy a novelizací směrnice 2006/112/ES. 4. aktualiz. vyd.Praha : Linde, 2010. 351 s. ISBN 9788072017997. Prušvic, David - Přibyl, Jiří. Komparace zatížení pracovních příjmů reprezentativních typů domácností zaměstnanců v České a Slovenské republice osobní důchodovou daní a příspěvky na sociální zabezpečení. 1. vyd. Praha : VÚPSV, 2006. 50 s., 8 s. ISBN 80-87007-37-9. OSMUNDSEN, Petter - SCHJELDERUP, Guttorm - HAGEN, Karre Petter. Personal Income Taxation under Mobility, Exogenous and Endogenous Welfare Weights, and Asymmetric Information. Journal of population economics, Berlin : Springer International. ISSN 0933-1433. 2000. Taxing wages :special feature : broadening the definition of the average worker 2003- 2004. 2004 Edition. Paris : OECD, 2005. 467 s. ISBN 92-6401788-7. Musgrave, Richard Abel - Musgrave, Peggy B. Veřejné finance v teorii a praxi. Translated by Věra Kameníčková. Vyd. 1. Praha : Management Press, 1994. xiv, 946 s. ISBN 80-85603-76-4. Pelech, Petr. Zdanění mezd, platů a ostatních příjmů ze závislé činnosti v roce 2010. 18. aktualiz. vyd. Olomouc : ANAG, 2010. 455 s. ISBN 9788072635726. Související webová stránka: http://www.jstor.org/stable/20007738

Vedoucí bakalářské práce:

Ing. Robert Jahoda, Ph.D.

Datum zadání bakalářské práce:

22. 11. 2010

Termín odevzdání diplomové práce a vložení do IS je uveden v platném harmonogramu akademického roku.

…………………………………… vedoucí katedry

V Brně dne 22. 11. 2010

………………………………………… děkan

Jméno a příjmení autora: Renata Urbanová Název bakalářské práce: Komparační studie pro osobní důchodovou daň se zaměřením na domácnosti s vysokými příjmy Název v angličtině: Comparative study of personal income tax with a focus on the highincome households

Katedra:

Ekonomie

Vedoucí diplomové práce:

Ing. Robert Jahoda, Ph.D.

Rok obhajoby:

2011

Anotace v češtině Předmětem bakalářské práce: „Komparační studie pro osobní důchodovou daň se zaměřením na domácnosti s vysokými příjmy“ je analýza vlivu zdanění práce na mobilitu vysoce kvalifikované pracovní síly. První část je věnována teoretickému přehledu vlivu daňového systému na mobilitu pracovní síly. Druhá kapitola se zabývá analýzou a srovnáním nastavení systémů osobní důchodové daně v ČR a Evropské Unii. Třetí část je věnována rozboru získaných empirických dat a jejich souvislostí. Závěrečná kapitola je zaměřena na vyvození závěrů a doporučení ze získaných dat pro daňovou politiku ČR. Anotace v angličtině The submitted thesis: „Comparative study of personal income tax with a focus on the highincome households“ focuses on the analysis of impact of income taxation on mobility of highly skilled labor. The first part is devoted to theoretical overview of the impact of taxation on labor mobility. The second chapter deals with analyzing and comparing the adjustment of personal income tax systems in the Czech Republic and the European Union. The third part is devoted to the analysis of empirical data obtained and their relations. The final chapter focuses on drawing conclusions and recommendations of the data obtained for tax policy in Czech Republic.

Klíčová slova v češtině: osobní důchodová daň, efektivní daňová sazba, daňová konkurence, mobilita pracovní síly, vysokopříjmová domácnost, vysoce kvalifikovaná pracovní síla Klíčová slova v angličtině: personal income tax, effective tax rate, tax competition, labor mobility, highincome household, highly skilled labor

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně pod vedením Ing. Roberta Jahody, Ph.D. a uvedla v ní všechny pouţité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU.

V Brně dne: 7. května 2011 ____________________________ vlastnoruční podpis autora

Děkuji panu Ing. Robertu Jahodovi, Ph.D. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěl k vypracování této bakalářské práce.

V Brně dne: 7. května 2011 ____________________________ Renata Urbanová

Obsah Úvod ............................................................................................................................................9 1 Teoretický přehled vlivu daňového systému na mobilitu pracovní síly ............................... 11 1.1 Osobní důchodová daň .................................................................................................... 11 1.2 Moţnosti nastavení sazby daně ....................................................................................... 13 1.2.1 Progresivní sazba daně ............................................................................................... 13 1.2.2 Lineární sazba daně .................................................................................................... 14 1.3 Mobilita práce a teorie lidského kapitálu ........................................................................ 15 1.3.1 Mobilita vysoce kvalifikované pracovní síly ............................................................... 17 1.4 Přehled aktuálních studií vlivu daňového systému na mobilitu pracovní síly................ 18 1.4.1 Mezinárodní integrace, volný pohyb pracovní síly a migrace .................................... 18 1.4.2 Daňová konkurence a důchodová redistribuce: Empirická analýza pro Švýcarsko ... 19 1.4.3 Proč je pro mladého vzdělaného Kanaďana lákavé odejít za prací do USA? ............. 21 1.4.4 Zdanění a mezinárodní migrace na evropském trhu fotbalových hvězd ...................22 1.4.5 Fiskální politika v Evropské Unii v souvislosti s mobilitou výrobních faktorů ......... 24 2 Analýza a srovnání nastavení systémů osobní důchodové daně v ČR a EU ........................ 27 2.1 Metodologie výpočtů osobní důchodové daně ................................................................ 27 2.2 Systém osobní důchodové daně v České republice ........................................................ 29 2.3 Systém osobní důchodové daně na Slovensku ............................................................... 29 2.4 Systém osobní důchodové daně v Německu .................................................................. 30 2.5 Systém osobní důchodové daně ve Velké Británii ...........................................................32 2.6 Systém osobní důchodové daně v Irsku ..........................................................................33 3 Analýza trendů a souvislostí empirických dat ..................................................................... 35 3.1 Vývoj efektivní daňové sazby s rostoucí mzdou .............................................................. 35 3.1.1 Česká republika ..........................................................................................................36 3.1.2 Slovensko .................................................................................................................... 37 3.1.3 Německo .................................................................................................................... 38 3.1.4 Velká Británie .............................................................................................................39 3.1.5 Irsko ........................................................................................................................... 40 3.2 Struktura a komparace odvodů ze mzdy jednotlivých příjmových skupin v ČR a EU .... 41 3.3 Celkové náklady na práci ................................................................................................ 44 4 Vyvození závěrů a doporučení ze získaných dat pro daňovou politiku ČR .......................... 47 Závěr ......................................................................................................................................... 51 Seznam pouţitých zdrojů .......................................................................................................... 53 Seznam tabulek, grafů a obrázků .............................................................................................. 55

Úvod Osobní důchodová daň hraje jako součást příjmů veřejných rozpočtů významnou roli. Existují rozdílné moţnosti jejího nastavení, ať uţ z hlediska progresivity daňových sazeb, či z hlediska samotných dopadů na jednotlivé příjmové skupiny. A to v prostředí Evropské Unie a Schengenského prostoru, kde prakticky neexistují významné překáţky mobility pracovní síly. Především vysoce kvalifikovaní jedinci jsou citliví na nastavení daňového systému, jelikoţ usilují o maximalizaci výnosů svých investic do lidského kapitálu. Jednotlivé země tak musí při tvorbě daňové politiky brát v úvahu také moţné dopady zvýšení mobility pracovní síly. Daňový systém můţe mít schopnost vytvářet pobídky pro lákání kvalifikované pracovní síly. Je moţné se obávat nerovnoměrného rozdělení kvalifikovaných jedinců mezi zeměmi a případného „odlivu mozků“ ze zemí, jejichţ daňoví poplatníci zareagují na zmíněné pobídky. Tyto jevy můţou mít následně závaţné ekonomické důsledky, jimiţ se mimo jiné zabývají autoři současných studií na dané téma, a jejichţ rozbor bude také součástí práce. Hlavním cílem této práce je porovnat dopady nastavení osobní důchodové daně a příspěvků na sociální zabezpečení v České republice a dalších zemích Evropské Unie a určit, které země mohou vytvářet pobídky pro mobilitu pracovní síly. V práci bude posuzován především dopad na vysokopříjmové a tedy nejmobilnější skupiny jedinců. Vyuţita bude především metoda popisné analýzy nastavení daňových systémů a následné komparace. To vše za vyuţití názorných tabulek a grafů, zobrazujících získaná data v nových souvislostech. Celá práce je rozčleněna do čtyř samostatných kapitol, z nichţ první shrnuje teoretické poznatky a empirická data současných studií na dané téma. Čtenář zde nalezne úvod do problematiky osobní důchodové daně a moţností nastavení sazby daně. Následuje náhled do problematiky mobility pracovní síly. Hlavní pozornost v této kapitoly bude věnována aktuálním teoretickým a především empirickým studiím zabývajícím se vzájemným vlivem zdanění a mobility pracovní síly. Druhá kapitola je věnována jednotlivým systémům osobní důchodové daně. Budou zde číselně vyjádřeny dopady na jednotlivé příjmové skupiny ve zkoumaných zemích a nebude chybět ani metodologie těchto výpočtů. Popisu kaţdého daňového systému 9

bude věnována samostatná podkapitola a čtenář všechny data nalezne v přehledných tabulkách. Třetí část této práce bude věnována analýze a komparaci získaných dat a jejich souvislostí. Čtenář zde nalezne analýzu vývoje efektivní daňové sazby s rostoucí mzdou v jednotlivých zemích. Dále bude také posuzována daňová zátěţ pro jednotlivé příjmové skupiny jako srovnání mezi zkoumanými zeměmi. Nebude chybět ani analýza celkových nákladů na práci, včetně příspěvků na sociální zabezpečení placené zaměstnavatelem jako procento ze mzdy. Čtvrtá část této práce bude věnována vyvození závěrů ze získaných dat a jejich souvislostí popsaných v předcházejících kapitolách. Budou zde také formulována určitá potenciální rizika a s tím související doporučení pro Českou republiku z hlediska aktuálního nastavení systému osobní důchodové daně a jeho srovnání se zkoumanými zeměmi. V závěru této práce bude zhodnoceno, zda bylo dosaţeno cílů stanovených v zadání. Podkladové materiály pro vypracování této bakalářské práce byly čerpány především z odborné literatury, současných odborných studií a ve významné míře také z publikací Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj.

10

1 Teoretický přehled vlivu daňového systému na mobilitu pracovní síly 1.1 Osobní důchodová daň „The hardest thing in the world to understand is the income tax.“ Albert Einstein

Osobní důchodová daň je, alespoň co se příjmů veřejných rozpočtů týče, jednou z nejdůleţitějších daní. Významnou roli sehrála podle Musgrava a Musgraveové (1994, str. 301) například v USA ve 40. letech, kdy se stala primárním zdrojem financování druhé světové války. Je povaţována za nejkomplexnější, ekonomicky nejefektivnější a nejspravedlivější. Přesto je mezi lidmi značně nepopulární, snad díky jejímu nejcitelnějšímu dopadu na kaţdého z nás a protoţe ji jednoduše vidíme na výplatní listině či daňovém přiznání. Osobní důchodová daň patří mezi daně přímé, coţ znamená, ţe je „platí poplatník na úkor vlastního důchodu a předpokládá se, že je nemůže přenést na jiný subjekt“ (Kubátová a Vítek, 1997, str. 13). Příjem můţe poplatník realizovat třeba tím, ţe obdrţí mzdu za vykonanou práci, vykazuje zisk ze ţivnosti či tím, ţe prodá cenné papíry. Nejdůleţitější druhy zdanitelných příjmů mohou být: pracovní důchody (cca 3/4), důchody z podnikání, příjmy z pronájmu, realizované kapitálové výnosy a další příjmy jako např. transfery, příjmy z prodeje nemovitostí, výhry v loterii, atd. (Kubátová a Vítek, 1997, str. 157). Osobní důchodová daň se vyznačuje tím, ţe jsou kladeny určité poţadavky na její spravedlnost. Široký (2003) tvrdí, ţe by v této souvislosti měla obsáhnout ideálně všechny moţné existující formy osobních důchodů, sumarizovat je a dopadat na ně jednotně, ať se jedná o příjmy pracovní či kapitálové. Zmiňuje ale, ţe existují i opačné názory argumentující tím, ţe kapitálový příjem je dosaţený „bezpracně“, neobětujeme volný čas tak jako v případě práce a daňová sazby by měla být tedy vyšší. Termín osobní důchodová daň vychází z anglického termínu personal income tax. V naší zemi a v našich zákonech1 se častěji pouţívá termín daň z příjmu fyzických osob.

1

zákon č. 586/1992Sb., o daních z příjmu

11

Důvodem můţe být zavádějící význam slova „důchod“ v českém jazyce, pod kterým se většině lidí vybaví spíše starobní či invalidní důchod. Pravidla pro výpočet osobní důchodové daně jsou prakticky ve všech vyspělých zemích velmi podobná. Nejdříve stanovíme souhrnný základ daně ze všech zdanitelných

příjmů,

který

posléze

sníţíme

o

odečitatelné

položky

a

nezdanitelné částky (obecně daňové úlevy). Získáme takto upravený základ daně, z kterého vypočítáme samotnou daň. Od daně ještě odečítáme případné slevy na dani (Taxing Wages, 2010). Daňové úlevy mají často formu vynětí ze základu daně nebo slevy na dani, čímţ mění efektivní sazbu daně. Široký (2003) uvádí příklad vysvětlující rozdíl mezi nominálním a efektivním zatíţením důchodu. Zmiňuje poplatníka, jehoţ základ daně je 100 000 peněţních jednotek. Sazba daně činí 15 %. Daň bez jakýchkoliv daňových úlev činí 15 000 jednotek. Pokud však poplatník uplatňuje nezdanitelnou částku stanovenou ve výši 20 000 jednotek, jeho daň poklesne na 12 000 (80 000 x 0,15) a efektivní daň má hodnotu 12 % (12 000 z původního daňového základu). Jeho daňová úspora činí tedy 3 000 jednotek. Pokud bychom ovšem uvaţovali jiného poplatníka uplatňujícího tuto daňovou úlevu s daňovým základem 180 000 jednotek, který spadá do vyššího daňového pásma a sazba daně je tedy 20 %, jeho daňová úspora by byla 4 000 jednotek (20 000 x 0,2). Vidíme, ţe i kdyţ je nominální výše odpočitatelné poloţky pro oba poplatníky stejná, absolutní ušetřená částka na dani je rozdílná. Podle Širokého z uvedených závěrů vycházejí kritici daňových úlev, kteří argumentují tím, ţe efektivní dopad poloţek sniţujících základ daně působí proti cíli zohlednění principu platební schopnosti a poplatník s vyššími příjmy ušetřil vyšší částku. Předpokladem těchto závěrů je existence progresivní sazby daně v daném daňovém systému, tzn. ţe u vyšších důchodů je průměrná sazba daně vyšší neţ u důchodů niţších. Dále je nutné rozlišovat klouzavou a stupňovitou progresi.

12

1.2 Možnosti nastavení sazby daně Výše v textu je zmíněno, ţe osobní důchodová daň by měla splňovat určité poţadavky na její spravedlnost. S tím úzce souvisí reálný dopad daně na poplatníka, neboli jak se mění daňová zátěţ s růstem důchodu poplatníka. Kubátová (2009) zmiňuje dělení dopadů daně na proporcionální2, progresivní3 a regresivní4. Tyto reálné dopady budeme dále zkoumat v praktické části práce. Kubátová dále zmiňuje, ţe progresivitu je moţno vloţit přímo do konstrukce daně, kdy se s růstem důchodu zvyšuje také procento sazby daně. Touto problematikou se budeme zabývat v dalším textu. 1.2.1 Progresivní sazba daně Kubátová a Vítek (1997) uvádějí, ţe stupňovitá progrese znamená potenciální moţnost, ţe z vyššího základu obdrţíme po zdanění niţší důchod, pokud se zvýšením důchodu dostaneme do vyššího daňového pásma. Tuto situaci znázorňuje následující tabulka: Tabulka č. 1: Stupňovitá progrese Čistý Základ daně

Daň

důchod po zdanění

50 000,- Kč

5 000,- Kč

45 000,- Kč

51 000,- Kč

10 200,- Kč

40 800,- Kč

Zdroj : KUBÁTOVÁ, Květa; VÍTEK, Leoš. Daňová politika : teorie a praxe. Vyd. 1. Praha : Codex, 1997, str. 164

V tabulce č. 1 vidíme, ţe pokud by byla sazba daně ze základu do 50 000,- Kč 10 % a nad 50 000,- Kč 20 %, dojde v případě stupňovité progrese k poklesu čistého důchodu. Z tohoto důvodu stupňovitou progresi v daňových systémech nenajdeme. Kubátová a Vítek dále charakterizují klouzavou progresi, která byla také součástí daňového systému ČR do roku 2007. Progresivita je v tomto případě zjišťována pomocí tabulky daňových sazeb, která určuje meze, nad nimiţ je část základu

S růstem důchodu poplatníka se míra jeho zdanění nemění. S růstem důchodu míra zdanění roste. 4 S růstem důchodu míra zdanění klesá. 2 3

13

překračující tuto mez zdaněna vyšší sazbou. Zjednodušeně si můţeme představit klouzavou progresi úpravou předchozího příkladu. Tabulka č. 2: Klouzavá progrese Základ daně

Daň

do 50 000,- Kč

10 %

od 50 001,- Kč

5000,- + 20 % ze základu přesahujícího 50 000,-

Z tabulky č. 2 tedy jednoduše vyvodíme, ţe pokud by se poplatníkovi zvýšil základ daně na 51 000,- Kč stejně jako v předchozím příkladě, daň by činila 5200,- Kč a čistý důchod po zdanění 45 800 Kč,-. Nedošlo by tedy k negativnímu efektu poklesu čistého důchodu. Existují další moţnosti zajišťování progresivity například pomocí vzorců, které v praxi uplatňuje například německý systém osobní důchodové daně. 1.2.2 Lineární sazba daně Počátkem 80. let se objevují návrhy rovné daně (američtí ekonomové Robert Hall a Alvin Rabushka5). Zastánci rovné daně (např. Vlastimil Tlustý, 2004) argumentují tím, ţe progresivní sazba daně při zdaňování důchodů můţe mít demotivující účinky na pracovní úsilí. Jelikoţ přesun poplatníka v prostředí daňové progrese do pásem s vyšší daňovou sazbou přináší větší nechuť k placení daně a ke snaze vyhnout se daňové povinnosti, zastánci této teorie tvrdí, ţe jednotná sazba daně můţe znamenat také sníţení daňových úniků. Přesto i rovná sazba by znamenala určitou progresivitu, jelikoţ efektivní daňová sazba by nebyla pro všechny stejná například díky navrhovaným nezdanitelným minimům. Efektivní daňové zatíţení by se tedy v prostředí rovné daňové sazby se zvyšujícím se daňovým základem postupně přibliţovalo k určené nominální hodnotě daňové sazby. (Široký, 2003, str. 116).

V roce 1981 publikuje Alvin Rabushka ve Wall Street Journal članek The Attractions of a Flat-Rate Tax System a následně společně s ním Robert Hall článek A Proposal to Simplify Our Tax System. 5

14

Vojtěch Čiţík v roce 2008 vypracoval informační studii pro Ministerstvo financí ČR týkající se rovné daně v souvislosti s jejím zavedením téhoţ roku do českého daňového systému. V této studii autor předpokládá, ţe zavedení rovné daně bude mít minimální dopad na střední vrstvu a spíše pozitivní dopad na nízkopříjmové i vysokopříjmové domácnosti. Přesto se předvídá, ţe daňové výnosy zůstanou zachovány nebo spíše o něco vzrostou, jelikoţ dojde k výše zmiňované eliminaci „vedlejších“ nákladů v podobě zákonného či nezákonného vyhýbání se dani a také k redukci demotivačních účinků na poplatníky ohledně pracovního úsilí. Cílem zavedení rovné daně v ČR je dle zmiňované studie také zjednodušení, zefektivnění a zprůhlednění celého daňového systému a sníţení celkových nákladů.

1.3 Mobilita práce a teorie lidského kapitálu V následujících částech této práce budeme moci částečně zodpovědět, zda v systému rovné sazby osobní důchodové daně, který existuje v ČR od roku 2008, byly naplněny výše zmíněné cíle, nebo je k tomu alespoň úspěšně směřováno. Jelikoţ se budeme zabývat komparací systému osobní důchodové daně ČR a dalších zemí Evropské Unie, tak je jasné, ţe mezi jednotlivými systémy existují značné rozdíly i přes cíl EU o koordinaci daňových systémů (Široký, 2010). Mezi jednotlivými zeměmi panuje alespoň částečná daňová konkurence (Mach, 2004) a to v prostředí, kde je zaručen volný pohyb osob, kapitálu, zboţí a sluţeb. Výrobní faktory jsou dnes s výjimkou půdy charakterizovány určitou mezinárodní mobilitou a jednou z moţností vytváření pobídek k migraci můţe být také daňový systém. Cílem této práce je zmiňovaná komparace osobních důchodových daní s tím, ţe jsme se rozhodli se zaměřit především na domácnosti s vysokými příjmy. Vycházíme totiţ z předpokladu, ţe tato příjmová skupina je nejcitlivější na daňový systém z hlediska jiţ zmiňované motivace k pracovnímu úsilí a je charakterizována také nejvyšší mobilitou pracovní síly. Autoři zabývající se teorií ekonomie práce popisují model lidského kapitálu, kdy je mobilita vnímána jako investice. S kaţdou investicí logicky souvisí náklady v současnosti, které musíme vynaloţit a také budoucí výnosy v dlouhém období. Jestliţe je současná hodnota těchto výnosů spojených s mobilitou vyšší neţ náklady, rozhodne se člověk změnit pracovní místo a nebo se za novou prací dokonce přestěhovat. Teoretici dále v souvislosti s teorií lidského kapitálu tvrdí, ţe pokud 15

klesnou náklady spojené s migrací dojde k růstu přílivu migrantů. (např. McConnell a kol., 2009, str. 277) Platí také, ţe migranti jsou spíše mladí a vzdělaní lidé a obecně lidé disponující větší mírou bohatství a dovedností. Mladí lidé mohou totiţ delší dobu inkasovat příjmy z této investice a proto je současná hodnota výnosů vyšší. Navíc jsou mladí lidé charakterizováni niţšími psychickými náklady souvisejícími např. se ztrátou přátel a rodinných vazeb. Vzdělanější člověk má zase lepší přístup k informacím o pracovních příleţitostech. (McConnell a kol.,2009, str. 280-281) Mnozí autoři popisují jev, kdy dochází k migraci z regionů s niţší mzdou do regionů s lepšími výdělkovými příleţitostmi. U mezinárodní migrace je podle autorů důleţité i relativní rozdělení důchodů ve zdrojové a přijímací zemi, jelikoţ nám napovídá, jak kvalifikovaní pracovníci budou ze zdrojové země do přijímací země přicházet. V zemích,

kde

jsou

průměrné

mzdové

rozdíly

mezi

kvalifikovanými

a

nekvalifikovanými pracovníky menší, bude docházet spíše k odlivu kvalifikované pracovní síly. Výnosy z investic do lidského kapitálu budou totiţ pro tyto kvalifikované pracovníky vyšší. Z logiky věci vyplývá, ţe tyto země mohou riskovat masivní odchod vysoce kvalifikované pracovní síly, neboli odliv mozků (brain drain). Tento jev platí i opačně, kdy ze zemí s méně rovnoměrným rozdělením příjmů budou přicházet spíše nekvalifikovaní pracovníci (např. Ehrenberg a Smith, 2009, str. 330). V předchozí části textu jsme si nastínili část teorie lidského kapitálu a s ní související faktory ovlivňující mobilitu výrobního faktoru práce. Zabývali jsme se pouze vybranými souvislostmi, jelikoţ studie teorie lidského kapitálu není náplní této práce. Zmínili jsme souvislost mezi výší nákladů a mírou mobility, jelikoţ se vznikem EU a postupujícími integračními procesy došlo k odstranění překáţek pro migraci pracovní síly mezi jednotlivými členskými státy, které dříve znamenaly vysoké náklady související například s vyřizováním pracovních povolení. Navíc má mezinárodní migrace významný potenciál být dokonce ţádoucí vzhledem k tomu, ţe důsledkem je efektivnější alokace zdrojů a posléze zvyšování ekonomického potenciálu země (Borjas, 2009, str. 566). Dále jsme si uvedli nejčastější charakteristiku migranta, který je často mladý a vzdělaný člověk disponující vysokou mírou dovedností a díky tomu by měl logicky patřit mezi vysokopříjmové skupiny obyvatel. Tento člověk bude mít největší ochotu investovat do vlastního kapitálu. V minulosti touto investicí bylo vzdělání, nyní to 16

můţe být ochota přestěhovat se za prací a to klidně i za hranice své země, jelikoţ díky vzdělanosti odpadávají například jazykové bariéry a také je tento člověk lépe informovaný ohledně pracovních příleţitostí. 1.3.1 Mobilita vysoce kvalifikované pracovní síly Problematikou migrace vysoce kvalifikované pracovní síly se zabývá například studie OECD z roku 2002. Mezinárodní migrace kvalifikovaných pracovníků v zemích OECD totiţ během 90. let minulého století výrazně vzrostla. Mezi hlavní závěry této studie lze zařadit tvrzení, ţe příliv kvalifikovaných pracovníků můţe mít pozitivní dopad na vědecký a technologický rozvoj, a tedy na ekonomickou výkonnost přijímací země, jak vyplývá z příkladů konkrétních zemí. Dále platí, ţe náklady a přínosy migrace budou pravděpodobně mezi země nerovnoměrně rozděleny, takţe některé zdrojové země můţou ve skutečnosti zaţít "odlivu mozků ", alespoň v krátkodobém horizontu. Kvalifikovaní lidé, stejně jako jiné kategorie migrantů, migrují většinou v reakci na hospodářské příleţitosti v zahraničí, které jsou lepší neţ ty doma a také v reakci na migrační politiky cílové země. OECD ovšem upozorňuje, ţe by bylo krátkozraké spoléhat se na příliv kvalifikovaných (především vědecko-technických) pracovníků v delším časovém horizontu, neboť místní poptávkové podmínky či podmínky ve zdrojových zemích se mohou změnit . Politiky zaměřené na usnadnění mobility vysoce kvalifikovaných pracovníků a jejich najímání musí usilovat o další rozšiřování získaných znalostí a zkušeností. Migrace pracovní síly také nesmí být impulzem pro sníţení národních investic do vzdělávání. Podíl cizinců na vysoce kvalifikovaných zaměstnancích jednotlivých evropských zemí vyplývající ze zmíněné studie můţeme vidět v následujícím grafu č. 1:

17

Graf č.1: Podíl cizích státních příslušníků na vysoce kvalifikovaných zaměstnancích, Evropské země (1998) 10%

5%

0%

Zdroj: Science, Technology and Industry Scoreboard. OECD 2001. Based on data from the Eurostat Labour Force Survey, citováno z: OECD, 2002.

1.4 Přehled aktuálních studií vlivu daňového systému na mobilitu pracovní síly V předchozím textu jsme si naznačili, ţe vzdělaní a kvalifikovaní pracovníci budou přicházet ze zemí s rovnějším rozdělením důchodů. Je důleţité si uvědomit, ţe relativní rozdělení příjmů pracovní síly je významným způsobem ovlivněno také zdaněním osobních důchodů. Pokud je ve zdrojové zemi významně progresivní daňový systém a dochází k redistribuci velké části příjmů „bohatých“ ve prospěch chudých, můţe být daňový systém jeden z impulzů pro zvýšenou pracovní mobilitu a odliv kvalifikovaných pracovních sil, tedy obvykle vysokopříjmových skupin obyvatel. 1.4.1 Mezinárodní integrace, volný pohyb pracovní síly a migrace Zajímavé teoretické poznatky shrnují ve své studii Osmundsen a kol. (2000). Autoři reagují na fakt, ţe poslední desetiletí jsou charakteristická zrychlením mezinárodní integrace. Hraniční kontroly mezi jednotlivými zeměmi byly odstraněny a překáţky volného pohybu kapitálu a pracovní síly byly dramaticky zredukovány. Jako příklad

18

těchto integračních procesů je ve studii uvedena Evropská Unie a její vnitřní trh nebo také Severoamerická dohoda o volném obchodu. Podle Osmundsena a kol. se objevují otázky ohledně struktury fiskální politiky zemí vzhledem ke zvýšené mobilitě výrobních faktorů. Uvádějí, ţe míra mobility byla dříve značná pouze pro finanční kapitál a investice, ale nyní je stále více významná pro určité segmenty pracovní síly. Sklon k mezinárodní mobilitě se obecně zvyšuje díky lepšímu vzdělání a jazykovým schopnostem jedince. V rámci Evropské Unie je mobilita zvláště důleţité téma od podpisu Schengenské smlouvy, ale přesto tyto otázky nejsou nové. Autoři dále uvádějí, ţe s řešením problému způsobených pracovní mobilitou se potýkaly jiţ územní samosprávy jednotlivých zemí, které měly velkou svobodu v nastavení místních daňových sazeb a sociálních programů (např. dále zmiňované Švýcarsko). Územní samosprávy nyní musely brát v úvahu moţné migrační dopady jejich rozhodnutí, a to i přesto ţe rysem regionální pracovní mobility je často její dočasnost, kdy jednotlivci nevnímají svůj odchod za prací například do jiného města jako definitivní a jednou pro vţdy. Předmětem výzkumu dané studie je otázka, jak by měla být optimálně nastavená osobní důchodová daň, pokud mají jednotlivci moţnost pracovat v různých zemích či regionech a mají dokonalé informace o pracovních příleţitostech. Model patří k jednomu z těch, kde mobilní pracovníci jsou povaţováni za vysoce kvalifikované a migrace můţe být vnímaná jednotlivcem jako krátkodobá nebo klidně i doţivotní. V závěru zmiňované studie autoři uvádějí, ţe zvýšená mobilita pracovníků způsobuje daňovou konkurenci, ať uţ mezi jednotlivými územními samosprávami nebo mezi zeměmi. Tím, ţe se daňová politika pokouší přilákat vysoce kvalifikované pracovníky, celkové daňové příjmy mohou poklesnout. Při návrhu systému osobní důchodové daně musí místní vláda počítat s tím, ţe čelí omezením způsobeným mobilitou, jejichţ důsledky mohou vést aţ k zavedení nízkých daňových sazeb pro jednotlivce s vysokými příjmy. Další omezení podle autorů také plynou z tendence nízkopříjmových skupin napodobovat mobilní jedince za účelem participovat pro ně příznivý daňový systém a sociální programy. 1.4.2 Daňová konkurence a důchodová redistribuce: Empirická analýza pro Švýcarsko Studie L. P. Felda z roku 2000 dokonce staví na domněnce, ţe daňová konkurence povede ke kolapsu státu blahobytu a to ze dvou důvodů. Za prvé se stane pro 19

jednotlivou jurisdikci obtíţné uloţit daň, prostřednictvím které dochází k redistribuci, bohatým a mobilním subjektům. A za druhé takto pouţitá daňová politika by přitahovala chudé jednotlivce z ostatních územních celků a narušovala redistribuční proces. V této studii je analyzován na příkladu Švýcarska dopad osobní důchodové daně a transferů na rozhodnutí daňových poplatníků o místě pobytu a tedy daňovém systému, který se rozhodnou participovat. Je zde testován vztah daňové konkurence a kolapsu švýcarského státu blahobytu pomocí agregátních dat týkajících se příjmové redistribuce. Autor zmiňuje, ţe empirické analýzy hypotetického kolapsu státu blahobytu způsobeného daňovou konkurencí nejsou snadno dostupné. Jako zástupce zemí OECD, které provádí decentralizovanou redistribuční politiku, jejichţ jednotlivé územní samosprávy zároveň provádí tuto politiku velmi odlišně, lze zmínit Švýcarsko a USA. Tyto dvě země se od sebe ovšem liší nejen velikostí, ale také mírou migrace, která je v USA velmi vysoká, kdeţto migrace mezi jednotlivými kantony ve Švýcarsku je docela nízká. Přitom Švýcarské kantony mají výsadní právo zřídit a jakkoliv zvýšit progresivní důchodové zdanění. Tato moţnost je zato pro jednotlivé státy USA omezená. Feld v této studii rozebírá dohady o dopadech a moţných rizicích daňové konkurence ve spojitosti s pracovní mobilitou. Na základě empirických dat a dostupné odborné literatury zkoumá tvrzení, ţe daňová konkurence vede ke kolapsu státu blahobytu z důvodu migrace mobilních domácností. Přesto, ţe mobilita mezi švýcarskými kantony se nezdá být významná, ekonometrické testy ukazují, ţe především jedinci s vysokými příjmy – za jinak stejných okolností – volí místo svého pobytu na základě fiskálních pobídek. Ptá se tedy, proč na základě agregátních dat ve Švýcarsku od sedmdesátých let nic nenaznačuje tomu, ţe stát blahobytu by kolaboval kvůli daněmi vyvolané pracovní mobilitě. Za jako jednu z moţných odpovědí povaţuje existenci institucionálních nástrojů, které stabilizují decentralizovanou redistribuci ve federativním uspořádání státu, jako například progresivní federální důchodová daň, nebo centrální penzijní systém na principu pay-as-you-go. V závěru autor vybízí budoucí fiskální soustavy, jako například dnešní Evropskou Unii, aby uváţily tyto základní principy redistribuce ve Švýcarsku. Významné fiskální kompetence na úrovni lokálních jurisdikcí a kantonů podle něj nemusí vést

20

k problémům spojeným s daňovou konkurencí, pokud jsou doplněny prvky přímé demokracie, alespoň co se fiskálních otázek týče. 1.4.3 Proč je pro mladého vzdělaného Kanaďana lákavé odejít za prací do USA? Studie K. A. Collinse z roku 2008 se zabývá reálným vlivem daňového systému na mobilitu pracovní síly. Konkrétně se zaměřuje na vytváření pobídek k vzájemné mezinárodní migraci nedávných absolventů vysokých škol v Kanadě a v USA příslušnou daňovou strukturou. Pro zobrazení rozdílu mezi daňovým systémem v Kanadě a v USA je nezbytné porovnat efektivní daňové sazby (effective tax rates), jejichţ dopady na jednotlivce se můţou významně lišit a být poměrně velké. Ze závěrů dané studie vyplývá, ţe kanadští studenti všeobecně čelí vyšším pobídkám k migraci ze strany amerického daňového systému, neţ jejich vrstevníci z USA vůči Kanadě. Díky migraci by totiţ došlo k podstatnému sníţení efektivní daňové sazby dopadající na kanadské absolventy a k růstu návratnosti jejich investice do vzdělání po zdanění (after-tax rate of return). Dále pro případ Kanady vyplývá, ţe vysoce kvalifikovaní muţi čelí v průměru vyšším efektivním daňovým sazbám neţ stejně kvalifikované ţeny a to především důsledkem vyšších průměrných výdělků. Politika zaměřená na sníţení zdanění výnosů ze vzdělání absolventů vysokých škol nejenţe vyváří motivaci investovat do lidského kapitálu a můţe mít pozitivní vliv na rozhodnutí jednotlivce, který původně zamýšlel odejít za prací do jiné země vytvářející pobídky díky dříve poměrně niţšímu daňovému zatíţení. Je to také jedna z cest jak bojovat proti případnému „odlivu mozků“. Autor dále ve své studii popisuje nadějný vývoj Kanady z hlediska konkurenceschopnosti daňového systému vůči USA. Za nejvíce pozitivní změnu povaţuje sníţení mezních sazeb osobní důchodové daně. Důsledkem je, ţe efektivní daňové sazby zkoumaných zemí jsou si mnohem podobnější neţ v roce 1997. Collins přiznává, ţe problematika investování do lidského kapitálu je spíše nová oblast vědeckého zájmu a její zkoumání je teprve na začátku. Touto studií se pokusil osvětlit moţnosti daňového systému vytvářet pobídky k investování do lidského kapitálu v Kanadě a USA prostřednictvím výzkumu vzájemné mezinárodní migrace. Ovšem uvádí, ţe se jedná pouze o náhled do moţností dalšího výzkumu, který by

21

mohl být velmi plodný. Uţ jen z toho důvodu, ţe naše společnost je stále více globalizovaná a kanadští občané v poslední době odchází za prací do celého světa. 1.4.4 Zdanění a mezinárodní fotbalových hvězd

migrace

na

evropském

trhu

H. Kleven, C. Landais a E. Saez se taktéţ zabývali problematikou vlivu zdanění na pracovní mobilitu vysoce kvalifikovaných pracovníků. Výsledkem je studie z roku 2010, která zkoumá vliv zdanění na mobilitu nejlepších fotbalových hráčů čtrnácti evropských fotbalových velmocí a jejich elitních fotbalových klubů. Tato studie povaţuje mezinárodní mobilitu vyvolanou daňovým systémem za klíčové téma veřejné politiky, obzvlášť v prostředí, kde se daňové sazby jednotlivých zemí výrazně liší a přitom existují jen minimální překáţky migrace, jako v případě Evropské Unie. Autoři přesto povaţují toto téma z empirického hlediska za velmi málo prostudované. Evropský fotbalový trh nabízí čtyři výhody pro studium mobility a zdanění. Za prvé, i přesto, ţe se jedná pouze o malou část trhu vysoce kvalifikovaných pracovníků, je to velmi sledovaný segment, jelikoţ velká část evropské populace pozorně sleduje dění ve sportu. Tématem horkých diskuzí byla například domněnka, ţe v reakci na plánované zvyšování horní hranice mezní daňové sazby ve Velké Británii fotbalová hvězda, Christiano Ronaldo, přešel v roce 2009 z týmu Manchester United do týmu Real Madrid, aby se vyhnul 50 % dani ve VB a namísto toho profitoval z rovné 24 % sazby daně platné ve Španělsku pro zahraniční rezidenty a známé jako „Beckhamův zákon“6. (Kleven a kol., 2010, str. 2) Za druhou výhodu autoři povaţují fakt, ţe je mobilita v rámci fotbalového trhu práce velmi běţná a častá. Jako odůvodnění uvádějí, ţe je tato profese charakterizována velmi nízkou mírou specifikace lidského kapitálu uvnitř jednotlivých zemí, protoţe fotbal se hraje všude stejně. Třetí a nejzásadnější výhodou je podle autorů dostupnost dat týkajících se kariéry profesionálních fotbalových hráčů a jejich mobility mezi evropskými kluby. Studie se zaměřuje na prvoligové hráče čtrnácti zemí EU a jejich kariéry za posledních 30 let a také na výsledky jednotlivých prvoligových fotbalových klubů. To vše srovnává s daty týkajícími se zdanění vysokých příjmů fotbalistů v daných zemích. „Beckhamův zákon“ je výhodný daňový systém pro zahraniční daňové poplatníky ve Španělsku, platný od roku 2005. Jedním z prvních cizinců profitujících z tohoto systému byl právě David Beckham. (Kleven a kol., 2010, str. 2) 6

22

Jako čtvrtou výhodu zkoumání vlivu zdanění na mobilitu vysoce kvalifikované pracovní síly právě prostřednictvím trhu elitních fotbalistů autoři zmiňují jednak rozdílnost daňových sazeb jednotlivých zkoumaných zemí a také fakt, ţe země po zkoumanou dobu experimentovaly s nastavením daňového systému vůči zahraničním fotbalovým hráčům. Jako významný milník zmiňují autoři rok 1995, kdy došlo k rozhodnutí Evropského soudního dvora známému jako „Bosmanovo pravidlo“. „Takzvané Bosmanovo pravidlo liberalizovalo fotbalový trh zrušením dříve existujících omezení mobility hráčů, coţ nám umoţňuje analýzu vzájemného vlivu zdanění a mobility.“ (Kleven a kol., 2010, str. 3) Obrázek č.1: Beckhamův zákon, Bosmanovo pravidlo a jejich vliv na poměr hráčů ve Španělsku

Zdroj: Kleven a kol., 2010, Figure

Na obrázku č. 1 můţe čtenář vidět celkový počet domácích a zahraničních (ze 14ti sledovaných zemí) hráčů první španělské fotbalové ligy v jednotlivých letech. Autoři upozorňují na trend od roku 1996 po zavedení Bosmanova pravidla zobrazeného vertikálou, kdy se celkový počet domácích hráčů sniţuje a na další trend po roce 2004 následující po Beckhamově zákoně zobrazeném druhou vertikálou, kdy celkový počet zahraničních hráčů v lize roste. Autoři v souvislosti s těmito jevy tvrdí, ţe opatření 23

jako Bosmanovo pravidlo a Beckhamův zákon přilákaly zahraniční hráče, kteří částečně nahradili domácí hráče a jedná se tedy o mobilitu vyvolanou alespoň z části také změnou daňového systému. Autoři v závěru své studie dále tvrdí, ţe poskytli čtenáři přesvědčivé důkazy o spojení mezi zdaněním a mobilitou i přesto, ţe zkoumaná oblast je teprve v počátcích empirického výzkumu. Existuje tedy podle nich zřejmý důvod analyzovat trh práce jako celek, coţ by mělo být náplní dalších studií. 1.4.5 Fiskální politika v Evropské Unii v souvislosti s mobilitou výrobních faktorů Na závěr teoretické kapitoly této práce je namístě uvést si základní poznatky a závěry studie jednoho z nejplodnějších a nejcitovanějších teoretiků problematiky vztahu zdanění a mobility, Davida E. Wildasina. Jeho studie z roku 2000, na jejímţ vzniku se podíleli také J. Markusen a A. Winters, vychází z faktu, ţe minulé století bylo charakteristické dramatickým růstem role veřejného sektoru v zemích západní Evropy. Došlo k rozsáhlým regulacím a daňovým intervencím. Není překvapením tvrzení autorů, ţe nejvýznamnějším důvodem růstu veřejného sektoru byl a je růst míry redistribuce, která znamená přesun peněţních prostředků směrem k starým lidem, k nezaměstnaným, nejméně kvalifikovaným, rodinám s dětmi, zemědělcům, atd. To vše směrem od domácností a jedinců s nejvyššími příjmy. Wildasin a kol. se dále vyjadřují k procesu integrace v Evropě, který povaţují za stále se rozvíjející. Jako hlavní důvod uvádějí moţnost jednotlivých vlád těţit z hospodářských přínosů ekonomické integrace. Růst mobility výrobních faktorů povaţují za součást ţivota v moderní Evropě, ale zároveň tvrdí, ţe tato mobilita nereaguje a ani nikdy nebude reagovat dokonale pruţně. Mladí lidé v procesu získávání vzdělání a posléze zkušeností nemají silné vazby ke konkrétnímu místu pobytu. Jsou obvykle svobodní a bezdětní a je pro ně relativně jednoduché změnit místo, kde pobývají. S vyšším věkem má ale pracovník stále silnější vazby na místo svého pobytu. Z těchto předpokladů autoři vyvozují tvrzení, ţe v kaţdém časovém okamţiku existuje významná část pracovní síly, pro kterou je změna místa, kde ţijí a pracují, relativně nákladná. Z analýzy dané studie vyplývá, ţe pád bariér mobility výrobních faktorů významně ovlivňuje fiskální politiky vlád a ţe rostoucí mobilita má tendenci omezovat efektivitu 24

a přitaţlivost redistribuční politiky. Wildasin a kol. zmiňují, ţe v nedávných letech i přes vysokou míru nezaměstnanosti a mnoho omezení, které komplikovaly hledání práce, byl pracovní trh Evropské Unie magnetem migrantů. Můţeme si všimnout, ţe autoři se v této studii zabývají vztahem mobility a zdanění také z mírně odlišného hlediska neţ předchozí zmiňovaní autoři. Neptají se jen, zda a jak reagují mobilní jedinci na zdanění jejich důchodů v jednotlivých zemích z hlediska regionální a mezinárodní migrace. Táţou se, jak zareaguje vláda, která je autorem fiskální politiky, na jiţ existující mobilitu, která můţe být vyvolaná mimo jiné také jejími předchozími kroky, jak uvádí autoři předchozích studií. Vidíme, ţe teoreticky můţe dojít k „začarovanému kruhu“. Představme si zemi, která provádí výrazně redistribuční politiku a efektivní daňová sazba uvalená na nejvyšší příjmové skupiny je poměrně vysoká. Pokud je tato ekonomika členem podobně uspořádaného seskupení zemí jako je Schengenský prostor, tak riskuje, ţe dojde k významnému odlivu vysokopříjmových skupin obyvatel do zahraničí a přílivu nízkopříjmových skupin z cizích zemí vzhledem k nízkým bariérám migrace. Zemi se sníţí daňové příjmy a tím i schopnost redistribuovat. A tak se dostáváme k otázkám Wildasina a kol., jak se fiskální politiky postaví k výzvám v prostředí jiţ existující imigrace a emigrace tohoto charakteru.

25

26

2 Analýza

a

srovnání

nastavení

systémů

osobní

důchodové daně v ČR a EU V následující části této práce se budeme zabývat analýzou nastavení systému osobní důchodové daně v ČR a v dalších vybraných zemích Evropské Unie (Slovensko, Německo, Velká Británie a Irsko). Významnou součástí daňového zatíţení osobních důchodů jsou samozřejmě i příspěvky na sociální zabezpečení, které budou také součástí daného výzkumu. Prostřednictvím této analýzy bude moţné jednotlivé systémy komparovat a následně zodpovědět otázku poloţenou v rámci stanovení cíle této práce. Zajímá nás totiţ, které ze srovnávaných daňových systémů vytváří pobídky pro

„lákání“

vysoce

kvalifikovaných

jedinců,

tedy

jedinců

spadajících

do

vysokopříjmových skupin populace. Kvůli dostupnosti dat budeme pouţívat data aktuální pro rok 2009 a budeme zkoumat 4 příjmové skupiny a určovat v absolutních hodnotách na základě hrubé mzdy jejich daňovou povinnost (včetně posouzení relevantních poloţek sniţujících základ daně, slev na dani a případně sociálních dávek). Dále budeme určovat výši příspěvků na sociální zabezpečení a konečně čistou mzdu, kterou si zaměstnanec skutečně „odnese domů“. Z těchto získaných dat určíme efektivní daňové sazby, tedy reálné procento ze mzdy odevzdané státu, pro jednotlivé země a příjmové skupiny. Pro naše potřeby vyuţíváme dostupná data zveřejněná OECD v publikaci Taxing Wages z roku 2010. Předmětem výzkumu budou svobodní bezdětní jednotlivci s hrubým ročním výdělkem odpovídajícím 100 %, 167 %, 333 % a 667 % průměrné hrubé mzdy pro rok 2009 v jednotlivých zemích. Hodnoty pro první dvě příjmové skupiny (100 %, 167 %) převezmeme z výše zmiňované publikace. Další dvě příjmové skupiny spočítáme na základě nastavení jednotlivých daňových systému popsaných taktéţ v dané publikaci OECD.

2.1 Metodologie výpočtů osobní důchodové daně V následující podkapitole je cílem popsat metodologii našich výpočtů osobní důchodové daně v pěti zmiňovaných zemích pro příjmové skupiny 333 % a 667 % průměrné hrubé mzdy. Důvodem výběru těchto příjmových skupin je záměr zkoumat dopady zdanění důchodů vysokopříjmových jedinců. Příjmovou skupinu 333 % průměrné mzdy jsme zvolili jako dvojnásobek nejvyšší příjmové skupiny uváděné 27

OECD, 167 % průměrně mzdy. Příjmovou skupinu 667 % průměrné mzdy jsme zvolili jako dvojnásobek skupiny 333 % průměrné mzdy, jelikoţ tyto vzájemné násobky vybízejí k dalšímu srovnávání. Údaje o průměrné mzdě pro rok 2009 v daných zemích jsme čerpali ze zmiňované publikace OECD (2010). Mzdu příjmové skupiny 333 % jsme vypočítali jako deset třetin průměrné mzdy a mzdu skupiny 667 % jako dvacet třetin průměrné mzdy. Abychom z takto získané hrubé mzdy získali daňový základ pro výpočet daňové povinnosti, je nutné odečíst odečitatelné poloţky. Naši vzoroví poplatníci jsou svobodní bezdětní jedinci a uplatňujeme pouze všeobecně uplatnitelné odečitatelné poloţky pro tuto kategorii poplatníka. V některých zemích je odečitatelnou poloţkou také část nebo celá částka odvedená jako příspěvek na sociální zabezpečení. Způsoby výpočtů příspěvků na sociální zabezpečení se v jednotlivých zemích poměrně liší. Obvykle se jedná o určité procento z hrubé mzdy. Odváděná částka je ale často omezena stropy ve formě maximální moţné zdanitelné mzdy či částky, kterou poplatník odvede státu. Ovšem země se liší především strukturou odvodů na sociální zabezpečení, které mohou být rozčleněny na určité typy, pro které platí rozdílné sazby a stropy. Část příjmu nebo část poplatníků můţe být od těchto plateb osvobozena. Konkrétní sazby a stropy čtenář nalezne v rámci popisu jednotlivých systémů. Poté co jsme získali příslušný daňový základ, můţeme vypočítat daňovou povinnost poplatníka. Daňovou povinnost získáme uplatněním daňové sazby nebo vzorce. V některých zemích hrají významnou roli slevy na dani, po jejichţ odečtení od původní daňové povinnosti získáme konečnou daňovou povinnost poplatníka. Sečtením této konečné daňové povinnosti a příspěvků na sociální zabezpečení získáme celkovou částku odvedenou státu ze mzdy. Zbývající část příjmu je čistá mzda. Jelikoţ nominální daňové sazby nemají velkou vypovídající hodnotu o skutečné daňové zátěţi, je nutné spočítat efektivní, neboli skutečné, daňové sazby pro jednotlivé příjmové skupiny. Tedy procento, které poplatník ze své mzdy skutečně odvede státu. Tuto efektivní daňovou sazbu (te) vypočítáme jako te= T/Y, kdy T je nominální částka osobní důchodové daně a Y je hrubý příjem poplatníka. Efektivní daňovou sazbu jsme spočítali jednak bez zahrnutí příspěvků na sociální zabezpečení do nominální částky daně a podruhé také i se zahrnutím těchto příspěvků. 28

2.2

Systém osobní důchodové daně v České republice

Z údajů OECD (2010, str. 213-220) vyplývá, ţe v roce 2009 roční průměrná mzda v ČR činila 278 717 Kč. Základ daně získáme součtem hrubé mzdy a odvodů na sociální zabezpečení placené zaměstnavatelem (34 % z hrubé mzdy). Příspěvky na sociální zabezpečení činí 11 % z hrubé mzdy. Existuje zde maximální vyměřovací strop, který pro rok 2009 činil 1 130 640 Kč a je platný také pro odvody zaměstnavatele. Tyto příspěvky nejsou odečitatelné od základu daně. V České republice je uplatňována lineární sazba daně ve výši 15 %. Existuje zde významná sleva na dani, na kterou má nárok bez výjimky kaţdý poplatník, ve výši 24 840 Kč ročně. Výpočty daňových povinností a efektivních daňových sazeb pro jednotlivé příjmové skupiny v ČR nalezne čtenář v tabulce č. 3. Tabulka č. 3: Daňová povinnost v ČR pro rok 2009, v Kč

Procento průměrné mzdy Roční hrubá mzda Položky snižující základ daně Příspěvky na soc. zabezpečení placené zaměstnancem Základ daně Daňová povinnost před uplatněním daňových slev Slevy na dani Konečná daňová povinnost

100 278 717 0 30 659 373 481 56 022 24 840 31 182

167 464 528 0 51 098 622 468 93 370 24 840 68 530

333 929 056 0 102 196 1 244 935 186 740 24 840 161 900

667 1 858 113 0 124 370 2 242 531 336 380 24 840 311 540

Celková částka odvedená státu ze mzdy Čistá mzda

61 841 216 876

119 628 344 900

264 096 664 960

435 910 1 422 203

11,2% 22,2%

14,8% 25,8%

17,4% 28,4%

Efektivní daňová sazba bez odvodů pojistného Efektivní daňová sazba včetně odvodů pojistného

16,8% 23,5%

Zdroj: OECD (2010), vlastní výpočty.

2.3 Systém osobní důchodové daně na Slovensku Z údajů OECD (2010, str. 411-421) vyplývá, ţe v roce 2009 roční průměrná mzda na Slovensku činila 8 947 Euro (€). Abychom získali základ daně, musíme od hrubé mzdy odečíst položky snižující základ daně a také příspěvky na sociální zabezpečení. V roce 2009 na Slovensku existuje poloţka sniţující základ daně uplatnitelná pro všechny daňové poplatníky ve výši 4 026 € ročně a to aţ po hranici ročního příjmu ve výši 15 387,12 €. Od této hranice se poloţka vypočítává jako 29

44−násobek ţivotního minima (178,9 €) mínus 0.25−násobek hrubé roční mzdy očištěné o příspěvky na sociální zabezpečení. Absolutní hodnota této poloţky tedy s rostoucí mzdou klesá aţ k nule, ale nemůţe být záporná. Příspěvky na sociální zabezpečení se na dělí na zdravotní pojištění (4 % z hrubé mzdy a vyměřovací strop činí 24 073,92 €) a sociální pojištění. Součástí sociálního pojištění je pojištění důchodové, invalidní a v nezaměstnanosti (8 % z hrubé mzdy a celkový vyměřovací strop činí 33 402 €) a také pojištění nemocenské (1,4 % z hrubé mzdy a vyměřovací strop činí 12 525,75 €). Na Slovensku je uplatňována lineární sazba daně ve výši 19 %. Výpočty daňových povinností a efektivních daňových sazeb pro jednotlivé příjmové skupiny na Slovensku nalezne čtenář v tabulce č. 4. Tabulka č. 4: Daňová povinnost na Slovensku pro rok 2009, v EUR Procento průměrné mzdy Roční hrubá mzda Položky snižující základ daně Příspěvky na soc. zabezpečení placené zaměstnancem Základ daně Daňová povinnost před uplatněním daňových slev Slevy na dani Konečná daňová povinnost

100 8 947 4 026 1 199 3 722 707 0 707

167 14 912 4 026 1 965 8 921 1 695 0 1 695

333 29 823 1 297 3 524 25 002 4 750 0 4 750

667 59 647 0 3 810 55 837 10 609 0 10 609


1 906 7 041

3 660 11 252

8 275 21 548

14 419 45 228

Efektivní daňová sazba bez odvodů pojistného Efektivní daňová sazba včetně odvodů pojistného Zdroj: OECD (2010), vlastní výpočty.

7,9% 21,3%

11,4% 24,5%

15,9% 27,7%

17,8% 24,2%

2.4

Systém osobní důchodové daně v Německu

Z údajů OECD (2010, str. 251-261) vyplývá, ţe v roce 2009 roční průměrná mzda v Německu činila 40 929 €. Základ daně získáme odečtením relevantních poloţek sniţující základ daně a také části příspěvků na sociální zabezpečení od hrubé mzdy. Základní položka snižující základ daně uplatnitelná pro kaţdou výdělečně činnou osobu činí 920 € ročně a poloţka určená k pokrytí speciálních výdajů (např. nákladů na daňové poradenství) činí 36 € ročně.

30

V Německu existuje více druhů příspěvků na sociální zabezpečení. Poplatníci s vyšším ročním příjmem neţ 9 600 € platí celkově 20, 625 %, pokud nedosáhnou příslušných stropů. Příspěvek na penzijní pojištění činí 9,95 % a příspěvek na pojištění v nezaměstnanosti činí 1,4 %, vyměřovací strop činí 64 800 € ročně. Příspěvek na nemocenské pojištění činí 8, 05 % a příspěvek na pojištění pro případ dlouhodobé péče činí 0,975 % (pro bezdětné poplatníky se tento příspěvek zvyšuje na 1, 225 %), vyměřovací strop činí 44 100 € ročně. Od hrubé mzdy musíme odečíst část příspěvků na sociální zabezpečení, abychom získali základ daně. Jedná se o 0,68násobek odvodů na sociální pojištění zaplacené zaměstnancem i zaměstnavatelem (19,9 % z hrubé mzdy do výše 64 800 € ročně) mínus to, co zaplatil zaměstnavatel plus 1500 €. V Německu je daň z daňového základu vypočítávána pomocí vzorců. Poplatníci s ročním příjmem do výše 7 834 € neplatí žádnou daň. Poplatníci s ročním příjmem (X) od 7 835 € do 13 139 € mají daňovou povinnost T=(939,68 Y+1400) Y, kdy Y=(X-7 834)/10 000. Poplatníci s ročním příjmem (X) od 12 740 € do 52 551 € mají daňovou povinnost T=(228,74Z+2 397) Z+1 007, kdy Z=(X-13 139)/10 000. Poplatníci s ročním příjmem (X) od 52 152 € do 250 400 € mají daňovou povinnost T=0,42X-8 064. Poplatníci s ročním příjmem (X) vyšším než 250 400 € mají daňovou povinnost T=0,45X-15 576. K takto vypočítané daňové povinnost musíme přičíst 5,5 % z původní daňové povinnosti (příplatek zvaný „daň solidarity“). Výpočty daňových povinností a efektivních daňových sazeb pro jednotlivé příjmové skupiny v Německu nalezne čtenář v tabulce č. 5.

31

Tabulka č. 5: Daňová povinnost v Německu pro rok 2009 Procento průměrné mzdy Roční hrubá mzda Položky snižující základ daně Příspěvky na soc. zabezpečení placené zaměstnancem Základ daně Daňová povinnost před uplatněním daňových slev Slevy na dani Konečná daňová povinnost

100 40 929 3 923 8 442 37 006 8 472 0 8 472

167 68 216 4 778 11 445 63 438 19 601 0 19 601

333 136 430 4 778 11 445 131 652 49 828 0 49 828

667 272 860 4 778 11 445 268 082 110 839 0 110 839


16 914 24 015

31 046 37 170

61 273 75 157

122 284 150 576


20,7% 41,3%

28,7% 45,5%

36,5% 44,9%

40,6% 44,8%


2.5

Systém osobní důchodové daně ve Velké Británii

Z údajů OECD (2010, str. 463-470) vyplývá, ţe v roce 2009 roční průměrná mzda ve Velké Británii činila 33 745 britských liber (GBP, £). Základní odečitatelná položka uplatnitelná pro kaţdého poplatníka činí 6 475 £ ročně. Z roční mzdy v rozmezí 5 720 £ aţ 43 888£ je odváděn příspěvek na sociální zabezpečení ve výši 20 % a z části roční mzdy převyšující 43 888£ je odváděno 1 %. Část roční mzdy do výše 5 720 £ je od těchto plateb osvobozena. Ve Velké Británii existují 2 daňová pásma. Roční příjem do výše 37 400 £ je zdaněn sazbou 20 % a část ročního příjmu převyšující tuto hranici je zdaněna sazbou 40 %. Výpočty daňových povinností a efektivních daňových sazeb pro jednotlivé příjmové skupiny ve Velké Británii nalezne čtenář v tabulce č. 6.

32

Tabulka č. 6: Daňová povinnost ve Velké Británii pro rok 2009, v GBP Procento průměrné mzdy Roční hrubá mzda Položky snižující základ daně Příspěvky na soc. zabezpečení placené zaměstnancem Základ daně Daňová povinnost před uplatněním daňových slev Slevy na dani Konečná daňová povinnost

100 33 745 6 475 3 083 27 270 5 454 0 5 454

167 56 241 6 475 4 322 49 766 12 427 0 12 427

333 112 483 6 475 4 884 106 008 34 923 0 34 923

667 224 967 6 475 6 009 218 492 79 917 0 79 917


8 537 25 208

16 749 39 492

39 808 72 675

85 926 139 041


16,2% 25,3%

22,1% 29,8%

31,0% 35,4%

35,5% 38,2%


2.6

Systém osobní důchodové daně v Irsku

Z údajů OECD (2010, str. 295-304) vyplývá, ţe v roce 2009 roční průměrná mzda v Irsku činila 39 772 €. Základ daně odpovídá hrubé mzdě. Příspěvky na sociální zabezpečení obsahují důchodové a sociální pojištění. Roční strop je ustanoven ve výši 67 357 € a sazba činí 4 %. Poplatníci, kteří nemají nárok na osvobození od plateb důchodového a sociálního pojištění, mají nárok na odpočet ve výši 6604 € ročně, pokud nepřekročí svým hrubým příjmem zmiňovaný strop. Dále zde existuje povinné zdravotní pojištění. Sazba činí 3,333 % z hrubé mzdy do výše 83 391 € a sazba 4,1666 % z hrubého příjmu převyšující tuto hranici. V Irsku existují dvě daňová pásma, kdy v případě svobodného jedince je základ daně do výše 36 400 € ročně zdaněn sazbou 20 % a část základu daně převyšující tuto hranici je zdaněn sazbou 41 %. Jedinci s nejniţšími příjmy jsou od této daně osvobozeni, ale toto osvobození se netýká ţádné z námi zkoumaných příjmových skupin. V Irsku existuje ještě další daň z příjmu (income levy). Pro její výpočet platí následující pravida: hrubý příjem do výše 83 391 € ročně je zdaněn sazbou 1,666 %, část příjmu převyšující tuto hranici aţ do výše 200 027 € ročně je zdaněn sazbou 3,333 % a příjem převyšující hranici 200 027 € je zdaněn sazbou 5 %. V Irsku existuje všeobecně uplatnitelná sleva na dani pro kaţdého svobodného daňového poplatníka ve výši 1 830 € ročně a dále sleva na dani zaměstnance opět ve výši 1 830 € ročně. Celkově tedy 3660 € ročně. Výpočty daňových povinností a 33

efektivních daňových sazeb pro jednotlivé příjmové skupiny v ČR nalezne čtenář v tabulce č. 7. Tabulka č. 7: Daňová povinnost v Irsku pro rok 2009, v EUR Procento průměrné mzdy Roční hrubá mzda Položky snižující základ daně Příspěvky na soc. zabezpečení placené zaměstnancem Základ daně Daňová povinnost před uplatněním daňových slev Slevy na dani Konečná daňová povinnost

100 39 772 0 2 651 39 772 9 323 3 660 5 663

167 66 287 0 4 595 66 287 20 634 3 660 16 974

333 132 573 0 7 523 132 573 49 740 3 660 46 080

667 265 147 0 13 047 265 147 109 600 3 660 105 940


8 314 31 458

21 569 44 718

53 603 78 970

118 987 146 160


14,2% 20,9%

25,6% 32,5%

34,8% 40,4%

40,0% 44,9%


34

3 Analýza trendů a souvislostí empirických dat V předchozí části práce jsme se zabývali analýzou a komparací systémů osobní důchodové daně z hlediska vysokopříjmových jedinců a v rámci našeho výzkumu jsme získali velmi zajímavá data. Souvislosti námi získaných dat budeme zkoumat v následujícím textu.

3.1 Vývoj efektivní daňové sazby s rostoucí mzdou Jedním z úhlů pohledu, kterým budeme nahlíţet na získaná empirická data bude přehled vývoje efektivní daňové sazby a procenta příspěvků na sociální zabezpečení se zvyšující se mzdou. Tento vývoj budeme sledovat pro jednotlivé příjmové skupiny v jednotlivých zemích. Zkoumané příjmové skupiny budeme určovat jako procento hrubé mzdy v dané zemi. Konkrétně budeme sledovat vývoj daňové zátěţe včetně příspěvků na sociální zabezpečení pro příjmovou skupinu 67 % hrubé mzdy, 100 % hrubé mzdy a dále 167 %, 333 % a 667 % hrubé mzdy dané země. Tento vývoj bude zachycen v přehledných grafech. Vycházet budeme z námi získaných dat s tím, ţe data pro nejniţší námi zkoumanou příjmovou skupiny jsme získali z publikace OECD (2010). Na základě vývoje efektivních daňových sazeb dopadajících na jednotlivé příjmové skupiny bude cílem popsat souvislosti a rozdíly mezi zkoumanými zeměmi a vysvětlit jevy, které zjištěné rozdíly způsobují. Jednotlivé přírůstky efektivních daňových sazeb při přechodu do vyšší příjmové skupiny nám mnoho napoví o případném progresivním či regresivním vývoji osobní důchodové daně a příspěvků na sociální zabezpečení s rostoucí mzdou.

35

3.1.1 Česká republika Graf č. 2: Efektivní daňové sazby v ČR, 2009

Česká republika

82,3%

74,2%

77,8%

71,6%

76,5%

Čistá mzda

11,0%

11,0%

6,7%

11,2%

67

100

11,0%

11,0%

14,8%

17,4%

167 333 Procento průměrné mzdy

6,7%

Odvody soc. zabezpečení

16,8%

EDS bez odvodů soc. zabezpečení

667


Vývoj efektivní daňové sazby a procenta příspěvků na sociální zabezpečení s rostoucím důchodem v České republice ilustruje graf č. 2. Za povšimnutí stojí několik zajímavých souvislostí. V České republice existuje lineární sazba daně z příjmu fyzických osob ve výši 15 %, jak je jiţ zmiňováno výše. Přesto si můţeme všimnout, ţe efektivní daňová sazba, tedy sazba reálně dopadající na příslušníky jednotlivých příjmových skupin, ve skutečnosti není lineární. Pro druhou nejvyšší z námi zkoumaných příjmových skupin je více neţ dvojnásobná (17,4 %) neţ pro nejniţší příjmovou skupinu (6,7 %). Tento jev je způsoben tím, ţe základem daně je tzv. superhrubá mzda, která se skládá z hrubé mzdy a odvodů na sociální zabezpečení placené zaměstnavatelem. Efektivní daňová sazba tedy můţe být výrazně vyšší neţ zmiňovaných 15 %. Za povšimnutí stojí také regresivní vývoj procenta příspěvků na sociální zabezpečení a efektivní daňové sazby. Tato charakteristika platí pouze pro nejvyšší příjmy v České republice, které se nacházejí za stropem těchto příspěvků. Poté je procento odváděné ze mzdy stále niţší, jelikoţ mzda roste, ale částka odvedená jako příspěvek na sociální zabezpečení zůstává stejná (pro rok 2009 11 % z 1 130 640 Kč ročně). Strop platí také pro zaměstnavatele a jeho odvody na sociální zabezpečení coţ ovlivňuje daňový 36

základ. Určitým způsobem je tak zmírněna progresivita českého systému osobní důchodové daně pro nejvyšší příjmy, jak je z grafu patrné. Dokonce se reálný dopad na nejvyšší příjmy vyvíjí regresivně. 3.1.2 Slovensko Graf č. 3: Efektivní daňové sazby na Slovensku, 2009

Slovensko

83,0%

78,7%

75,5%

72,3%

75,8%

Čistá mzda

13,4%

13,4%

3,6%

7,9%

67

100

13,1% 11,4%

11,8%

6,4%

15,9%

17,8%


Odvody soc. zabezpečení EDS bez odvodů soc. zabezpečení

667


Podobných souvislostí jako v případě České republiky si můţeme všimnout i u Slovenska (graf č. 3). Progresivita v případě efektivních daňových sazeb je ještě vyšší neţ v případě České republiky, jelikoţ procento odvedené ze mzdy na dani roste se zvyšující se mzdou rychleji. Efektivní daňové sazby pro jednotlivé příjmové skupiny jsou ale skoro ve všech případech niţší a to i přes to, ţe na Slovensku je rovná daňová sazba o 4 procenta vyšší neţ v České republice. Dá se předpokládat, ţe tyto jevy jsou způsobeny moţností významných daňových odpočtů pro niţší příjmové skupiny s tím, ţe tyto daňové odpočty od určité hranice s rostoucí mzdou klesají aţ k nule. Stále je ale na Slovensku moţné odečíst si od základu daně příspěvky na sociální zabezpečení pro všechny příjmové skupiny a efektivní daňová sazba se tedy nikdy nebude rovnat zmiňovaným 19-ti procentům z hrubé mzdy, bude se ale k této sazbě s rostoucím příjmem pomalu blíţit, jak je z grafu patrné. Opět je zřejmý regresivní vývoj procenta příspěvků na sociální zabezpečení s rostoucí mzdou, který sniţuje celkovou progresivitu zdanění práce a dokonce si můţeme 37

všimnout v případě ČR i Slovenska, ţe při přechodu z příjmové skupiny 333 % průměrné mzdy do příjmové skupiny 667 % průměrné mzdy došlo k poklesu procenta celkových odvodů státu. Jedinec spadající do nejvyšší námi zkoumané příjmové skupiny si tedy odnese domů procentuálně vyšší čistou mzdu a to v obou případech dokonce vyšší neţ příjmová skupina 167 % průměrné mzdy. 3.1.3 Německo Graf č. 4: Efektivní daňové sazby v Německu, 2009

Německo

64,5%

58,7%

54,5%

55,1%

55,2% Čistá mzda

16,8%

4,2%

36,5%

EDS bez odvodů soc. 40,6% zabezpečení

20,6% 20,7% 14,8% 67

20,7% 100

28,7%


8,4%


667


Vývoj efektivních daňových sazeb s rostoucí mzdou pro případ Německa můţe čtenář vidět v grafu č. 4. Oproti předchozím grafům týkajícím se ČR a Slovenska si lze všimnout, ţe část pole zobrazující čistou mzdu, kterou si německý daňový poplatník odnese domů, je menší neţ v případě předchozích zemí. V Německu je daňová zátěţ uvalená na mzdy velmi vysoká. Poplatníci s hrubou mzdou průměrnou a vyšší si odnesou domů ve skutečnosti jen něco málo přes polovinu ze své hrubé mzdy. Daňoví teoretici by jistě nepochválili značnou sloţitost německého systému popsaného v předchozí kapitole, který je navíc poměrně odlišný od ostatních námi zkoumaných systémů. Daňová povinnost se vypočítává pomocí vzorců a vzorec platný pro nejvyšší příjmy zahrnuje pouze námi zkoumanou nejvyšší příjmovou skupinu (667 % průměrné mzdy). Dá se tedy usuzovat, ţe v Německu existuje výrazná daňová progresivita. Pokud se zabýváme pouze daní bez příspěvků na sociální zabezpečení, 38

progresivita je opravdu značná. Poplatník se mzdou ve výši 667 % průměrné mzdy odvede na dani téměř dvojnásobné procento ze své mzdy neţ člověk s průměrnou mzdou. Přesto skutečná daňová progresivita pro vysokopříjmové skupiny není příliš velká, pokud uvaţujeme i příspěvky na sociální zabezpečení. Při přechodu z příjmové skupiny 100 % průměrné mzdy do příjmové skupiny 167 % odvede poplatník státu ze mzdy asi o 4 % více, ale s dalším růstem důchodu zůstává odvedené procento ze mzdy téměř beze změny a dokonce i velmi mírně klesá. Tento jev je způsoben poměrně nízkými stropy pro zmiňované příspěvky. Tři nejvyšší námi zkoumané příjmové skupiny jiţ převyšují mzdou tyto stropy a jejich příspěvky se s dále rostoucí mzdou nezvyšují. Procento ze mzdy odvedené na příspěvky na sociální zabezpečení s rostoucí mzdou tedy prudce klesá.

3.1.4 Velká Británie Graf č. 5: Efektivní daňové sazby ve Velké Británii, 2009

Velká Británie

77,6%

74,7%

70,2%

64,6%

61,8% Čistá mzda

4,4% 8,2%

9,1%

14,2%

16,2%

67

100

2,7%


35,5%

EDS bez odvodů soc. zabezpečení

7,7% 22,1%

31,0%


667


V grafu č. 5 jsme si zobrazili vývoj efektivní daňové sazby s rostoucí mzdou ve Velké Británii. Oproti předchozím zemím lze pozorovat, ţe s rostoucí mzdou si poplatník odnese domů stále menší procento ze mzdy. Nedochází zde k regresi ani v případě přechodu do nejvyšší příjmové skupiny. Britský systém osobní důchodové daně je tedy výrazně progresivní i přesto, ţe je progresivita samotné osobní důchodové daně 39

opět částečně zmírněna regresivním vývojem procenta příspěvků na sociální zabezpečení pro vysokopříjmové skupiny. Tento fakt souvisí také s tím, ţe ve Velké Británii neexistuje absolutní strop odvodů na sociální zabezpečení (z části příjmů přesahující 43 888 £ ročně odvádí poplatníci 1 %). Existují zde ale významné daňové odpočty a celkové daňové zatíţení není tak vysoké jako například v Německu. Důleţité je také zmínit, ţe britský systém osobní důchodové daně je velmi jednoduchý a přehledný. 3.1.5 Irsko Graf č. 6: Efektivní daňové sazby v Irsku, 2009

Irsko

67,5% 85,8%

59,6%

55,1%

79,1% Čistá mzda 5,6%

4,9%

6,9% 6,7% 6,3% 7,9%

14,2%

67

100

25,6%

34,8%


40,0%

Odvody soc. zabezpečení EDS bez odvodů soc. zabezpečení

667


V předchozí kapitole této práce je popsán irský systém osobní důchodové daně, který je strukturou podobný systému britskému, bohuţel mu ale chybí zmiňovaná, teoretiky zdůrazňovaná, jednoduchost. Vývoj efektivních daňových sazeb s rostoucí mzdou v Irsku ilustruje graf č. 6. Důleţitou charakteristikou irského systému je nejvyšší progresivita ze všech námi zkoumaných zemí, jak bude patrné z grafů v následující části práce. Nejniţší příjmy jsou totiţ od plateb osobní důchodové daně úplně osvobozeny, kdeţto část nejvyšších příjmů je zdaňována nominální daňovou sazbou aţ 46 %. Zástupci příjmové skupiny na úrovni 67 % průměrné mzdy odvádí ze mzdy včetně příspěvků na sociální 40

zabezpečení nejniţší procento ze všech námi zkoumaných zemí. Naopak nejvyšší příjmová skupina zaujímá z tohoto hlediska první příčku mezi zkoumanými zeměmi. Z grafu je téţ patrné, ţe se s rostoucí mzdou příliš nemění procento příspěvků na sociální zabezpečení. Tyto odvody jsou procentuálně v porovnání sice docela nízké, ale existují zde poměrně vysoké stropy, kterých dosahují pouze dvě nejvyšší příjmové skupiny. Procento příspěvků na sociální zabezpečení se tedy pro nejvyšší příjmové skupiny s rostoucí mzdou vyvíjí jen velmi mírně regresivně a příliš nezmírňuje výraznou progresivitu osobní důchodové daně, jak bylo patrné například v případě Německa.

3.2 Struktura a komparace odvodů ze mzdy jednotlivých příjmových skupin v ČR a EU V této části práce se budeme zabývat jednotlivými příjmovými skupinami a strukturou odvodů ze mzdy v jednotlivých zemích. Bude nás zajímat, v které zemi si jednotlivec s daným příjmem odnese domů nejniţší a nejvyšší procento z hrubé mzdy a jak se v jednotlivých příjmových skupinách liší poměr příspěvků na sociální zabezpečení a daně. Především bude ale přehledné grafické znázornění přinášet porovnání míry zdanění práce v jednotlivých zemích pro dané příjmové skupiny. Porovnáváme rozdíly v daňové zátěţi mezi jednotlivými zeměmi pro příjmové skupiny 100 %, 167 %, 333 % a 667 % průměrné mzdy. Mezi zkoumanými zeměmi existují v rámci dané příjmové skupiny významné rozdíly, jak je patrné z grafů č. 7-10. Země se liší nejen v celkových dopadech na zaměstnance dané příjmové skupiny, ale také ve struktuře odvodů, které je zaměstnanec povinen platit státu ze své mzdy. Čtenář si můţe všimnout, ţe např. dopady na poplatníka v ČR a na Slovensku se pro všechny zkoumané příjmové skupiny příliš neliší. Přesto pro první dvě příjmové skupiny (graf č. 7 a 8) je moţné pozorovat docela velký rozdíl v poměru příspěvků na sociální zabezpečení a DPFO. Na Slovensku je zátěţ DPFO pro první zkoumanou skupinu (graf č. 7) tak nízká, ţe větší část odvodů činí příspěvky na sociální zabezpečení. Tyto příspěvky jsou procentuálně druhé nejvyšší v dané příjmové skupině a v příjmové skupině 333 % průměrné mzdy zaujímá Slovensko z tohoto hlediska dokonce první místo. Dále je ze zmiňovaných grafů patrné, ţe všeobecně nejvyšší daňová zátěţ panuje v Německu. Přesto je moţné si všimnout, ţe efektivní daňové sazby včetně příspěvků 41

na sociální zabezpečení se pro všechny zkoumané příjmové skupiny v Německu pohybují v intervalu asi 5 procent (efektivní daňová sazba se pohybuje mezi 41,3 %45,5 %). Pro porovnání je také zajímavé zmínit, ţe tento interval v Irsku činí 24 procent. Lze tedy tvrdit, ţe míra progresivity dopadů osobní důchodové daně v Irsku je vysoká a s tím je spojená obvykle velká míra důchodové redistribuce. Podle teoretiků (např. Ehrenberg a Smith, 2009) při vytváření pobídek pro mobilitu práce hraje roli relativní rozdělení důchodů, kdy vysoce kvalifikovaní pracovníci budou odcházet za prací do zemí s poměrně méně rovnoměrným rozdělením důchodů neţ ve zdrojové zemi. Důvodem jsou vyšší výnosy z investic do lidského kapitálu. Z tohoto hlediska by mohl kvalifikovaný Čech nebo Slovák uvaţující o odchodu za prací do zahraničí volit raději odchod do Německa, neţ odchod do Irska. A naopak německý nebo případně britský daňový systém7 by mohl vytvářet pobídky pro mobilitu irského vysoce kvalifikovaného jedince, jelikoţ jeho výnosy z investic do lidského kapitálu by v případě odchodu za prací vzrostly. Přesto je důleţité zmínit, ţe se jedná pouze o jeden z faktorů vlivu zdanění na mobilitu pracovní síly. Graf č. 7: Odvody státu ze mzdy – 100 % průměrné mzdy

Německo

20,7%

VB

20,6%

16,2%

ČR

9,1%

11,2%

11,0% daň z příjmu FO

Slovensko

7,9%

Irsko

14,2% 0%

odvody na soc. zab.

13,4%

10%

6,7% 20%

30%

40%

50%


Britský systém osobní důchodové daně nabízí kvalifikovanému jedinci z Irska poměrně niţší míru progresivity při neexistenci jazykových bariér. 7

42

Graf č. 8: Odvody státu ze mzdy – 167 % průměrné mzdy

Německo

28,7%

Irsko

16,8%

25,6%

VB

6,9%

22,1%

daň z příjmu FO

7,7%

odvody na soc. zab. ČR

14,8%

Slovensko

11,4% 0%

10%

11,0% 13,2% 20%

30%

40%

50%



Německo

36,5%

Irsko

8,4%

34,8%

VB

31,0%

ČR

17,4%

Slovensko

15,9% 0%

10%

5,6% 4,4%

daň z příjmu FO odvody na soc. zab.

11,0% 11,8% 20%

30%

40%


43

50%


Irsko

40,0%

4,9%

Německo

40,6%

4,2%

VB

35,5%

Slovensko

17,8%

ČR

16,8%

0,0%

10,0%

2,7% daň z příjmu FO odvody na soc. zab.

6,4% 6,7% 20,0%

30,0%

40,0%

50,0%


3.3

Celkové náklady na práci

Zajímavým úhlem pohledu při zkoumání zdanění práce je také porovnání celkových nákladů na práci, respektive procenta z celkových nákladů na práci, které zaměstnanec skutečně obdrţí formou čisté mzdy. Uvaţujme teoretický příklad, který ale můţe být v praxi jednoduše realizovatelný. Mezinárodní firma disponuje částkou 50 000 €, kterou plánuje vyuţít na pokrytí ročních nákladů na práci uznávaného odborníka z Brna. Firma mu umoţní zvolit si mezi prací pro praţskou nebo bratislavskou pobočku. Vzdálenost a tedy náklady spojené s cestováním jsou v obou případech pro daného pracovníka prakticky stejné. Neexistují zde ani jazykové bariéry. Jelikoţ je vzdělaný a vysoce kvalifikovaný, je schopen porovnat procento z celkových nákladů na práci, tedy z daných 50 000 €, které skutečně obdrţí v České republice a na Slovensku a zvolí si zemi, ve které je toto procento vyšší.

44

Tabulka č. 8: Čistá mzda jako procento celkových nákladů na práci v ČR a na Slovensku pro rok 2009, v EUR ČR

Slovensko

Celkové náklady na práci

50 000

50 000

Odvody zaměstnavatele

12 687

10 529

4 104

3 810

37 313

39 471

Daň z příjmu FO

6 506

6 776

Roční čistá mzda

26 703

28 885

Odvody zaměstnance Roční hrubá mzda

Čistá mzda - % celk. nákladů

53,4%

57,8%


Jak je patrné z tabulky č. 8, mezi Českou republikou a Slovenskem je z hlediska dopadu celkových nákladů na práci poměrně významný rozdíl. Pokud bychom hledali příčinu tohoto rozdílu, je nutné se zaměřit na odvody placené zaměstnancem i zaměstnavatelem. Jak je z tabulky patrné, nominální částka odvedená na dani je totiţ v ČR pro tento případ niţší neţ na Slovensku a zde příčinu hledat nelze. Důvodem je především výše vyměřovacích stropů příspěvků na sociální zabezpečení v obou zemích. V ČR poplatník s hrubou mzdou na úrovni výpočtů v tabulce č. 8 na vyměřovací stropy nedosáhl.

Ani odvody zaměstnavatele by nebyly stropy nijak

omezeny, činí tedy celých 34 % z hrubé mzdy.8 Na Slovensku jsou naopak tyto stropy mnohem niţší a poplatník s danou mzdou tyto stropy jiţ přesáhl pro všechny typy pojištění. Strukturu odvodů placených zaměstnancem jsme si popsali v podkapitole 2.3. Struktura odvodů placených zaměstnavatelem pro rok 2009 vypadá následovně: Zdravotní pojištění činí 10 % a roční vyměřovací strop je ve výši 24 073,92 €. Pojištění pro případ invalidity, nezaměstnanosti, důchodové pojištění a příspěvky do rezervního fondu činí celkem 22,75 % a strop je ve výši 33 402 €. Nemocenské a garanční pojištění činí celkem 1,65 % a strop je ve výši 12 525,84 €. Úrazové pojištění činí 0,8 % (žádný strop). Pokud se tedy daný pracovník rozhodne pracovat pro pobočku v Bratislavě, získá z 50 000 € o více neţ 4 % více, nominálně o 2 182 € za rok více. Pokud uváţíme tuto 8

Pro výpočet daňové povinnosti bylo pouţito pro uplatnění slevy na dani směnný kurz 25 CZK/EUR.

45

nominální hodnotu jako procento čisté mzdy v ČR, prací na Slovensku by daný pracovník získal vyšší mzdu o více neţ 8 %. Nejedná se tedy rozhodně o zanedbatelný rozdíl a měla by se přímo nabízet potřeba důkladného zamyšlení nad touto problematikou, zejména ze strany tvůrců české daňové politiky.

46

4 Vyvození závěrů a doporučení ze získaných dat pro daňovou politiku ČR Náplní této kapitoly je čtenáře obeznámit se závěry vyvozenými z analýzy získaných dat týkajících se zdanění práce. Na základě teoretických předpokladů vlivu zdanění na mobilitu pracovní síly podloţených současnými teoretickými i empirickými studiemi bylo v této práci čtenáři sděleno, ţe především vysokopříjmoví jedinci jsou citliví na nastavení daňového systému. Nejčastěji se jedná o mladé svobodné vzdělané a vysoce kvalifikované pracovníky dosahující nadprůměrných výdělků a reagující na pobídky vytvořené daňovým systémem (např. McConnell a kol, 2009). Rozhodli jsme se proto porovnat dopady osobní důchodové daně na vysokopříjmové jedince v ČR a zemích EU. Zvolili jsme pro tuto komparaci Slovensko, Německo, Velkou Británii a Irsko. Důvodem je určitý dlouhodobý trend českých pracovníků volit tyto země při odchodu za prací do zahraničí a zároveň také fakt, ţe v rámci Evropské Unie neexistují významné bariéry mezinárodní migrace. Data pro příjmové skupiny 67 %, 100 % a 167 % průměrné mzdy jsme převzali z publikace OECD (2010). Data pro příjmové skupiny 333 % a 667% průměrné mzdy jsme spočítali na základě nastavení systémů osobní důchodové daně v jednotlivých zemích popsaných ve zmiňované publikaci OECD. Jednalo se o příjmové skupiny svobodných bezdětných jednotlivců s vysokými příjmy v souladu s tím, jak popisuje teorie nejčastější profil migranta. Nejdříve jsme si tedy spočítali reálné dopady na jednotlivé příjmové skupiny v jednotlivých zemích a zobrazili jsme je v přehledných tabulkách v kapitole 2. Dále jsme také stručně popsali dané systémy. V následující kapitole 3 jsme se zaměřili na analýzu získaných dat a jejich souvislostí. Nejprve jsme v podkapitole 3.1. zkoumali vývoj efektivních daňových sazeb s rostoucí mzdou v jednotlivých zemích. Z přehledných grafů je patrné, které ze zkoumaných systémů osobní důchodové daně vytváří pro poplatníky nejvyšší zátěţ. Dále je také patrná míra progresivity dopadů osobní důchodové daně, pokud porovnáme sklon křivky oddělující pole odvodů státu a pole čisté mzdy. Na první pohled je zřejmé, ţe výrazně nejvyšší daňová zátěţ uvalená na mzdy panuje v Německu. Přesto podle teoretiků (např. Ehrenberg a Smith, 2009) můţe německý daňový systém vytvářet určité pobídky pro vysoce kvalifikované

zaměstnance

z ostatních

zemí

zejména

z hlediska

niţší

míry

progresivity dopadů osobní důchodové daně a s tím související niţší míry redistribuce 47

důchodů. Tito vysoce kvalifikovaní jedinci sem budou přicházet ze zemí s vyšší mírou redistribuce a vyšší mírou progresivity dopadů osobní důchodové daně. Mezi námi zkoumanými

zeměmi

takovému

popisu

odpovídá

nejvíce

Irsko.

V grafech

v podkapitole 3.2. je moţné pozorovat, ţe irský poplatník s průměrnou mzdou odvede procentuálně státu ze mzdy ze všech zkoumaných zemí nejméně. Naopak v případě nejvyšší příjmové skupiny irský poplatník odevzdá státu ze mzdy nejvyšší procento. Zdanění vysokopříjmových skupin v Irsku je tedy vysoké, obecně výrazně progresivní svými dopady a nastavení ostatních systémů mohou vnímat jako určitou pobídku odejít za prací do zahraničí a těţit tak více ze svých investic do lidského kapitálu. Nejzajímavější je pro čtenáře jistě srovnání systému osobní důchodové daně v ČR. Jak vyplývá ze zmiňovaných grafů, daňová zátěţ uvalená na mzdy je v porovnání spíše niţší. Nejvíce se český systém podobá slovenskému systému, nejenom z hlediska lineární sazby daně. I přesto, ţe sazba daně na Slovensku je o 4 % vyšší, efektivní daňové sazby pro jednotlivé příjmové skupiny jsou na Slovensku niţší, jen s výjimkou nejvyšší příjmové skupiny. Tyto rozdíly ale nejsou příliš výrazné, většinou jen v řádu několika desetin procent. Rozhodli jsme se tedy porovnat celkové náklady na práci v těchto dvou zemích a určit, ve které zemi si náš typový pracovník odnese vyšší procento z celkových nákladů ve formě čisté mzdy. V praxi to znamená, ţe jsme zahrnuli do výpočtů také odvody na sociální zabezpečení placené zaměstnavatelem. Touto problematikou jsme se zabývali v podkapitole 3.3. a z výsledků jednoznačně vyplývá, ţe pokud pouţije firma námi zvolených 50 000 € na úhradu ročních nákladů na práci, slovenský poplatník obdrţí procentuálně vyšší čistou mzdu neţ český poplatník. Jelikoţ tento rozdíl není zanedbatelný, určitě by měl představovat určitý impulz pro českou daňovou politiku. Důvodem je především schopnost vysoce kvalifikovaných jedinců zvaţovat tyto rozdíly a reagovat na takto vytvořené pobídky například ze strany slovenského systému osobní důchodové daně. Česká republika tak můţe z tohoto hlediska pocítit odliv vysoce kvalifikované pracovní síly a dokonce riskovat tzv. odliv mozků. Daňová zátěţ uvalená na mzdy českých daňových poplatníku ve srovnání není vysoká ani výrazně progresivní svými dopady. Přesto je nutné brát zřetel na zmiňovaná potenciální rizika v prostředí minimálních bariér mobility pracovní síly při jakýchkoliv změnách nastavení systému osobní důchodové daně a dále zváţit 48

moţnosti určitých pokroků a zlepšení stávající situace v prostředí daňové konkurence. V souvislosti s výsledky srovnání celkových nákladů na práci bychom především důrazně doporučili sníţení vyměřovacích stropů pro odvody na sociální zabezpečení. Bylo zmíněno, ţe kvalifikovaný jedinec má lepší přístup k informacím a je schopen si dopady zdanění jeho příjmu sám porovnat a zareagovat adekvátně vzhledem k jeho cíli, kterým je maximalizace výnosů z investic do lidského kapitálu.

49

50

Závěr V závěru této práce je třeba především zhodnotit, zda byly dosaţeny cíle stanovené v zadání práce. Cílem této práce bylo posoudit dopady osobní důchodové daně v ČR a dalších zemích Evropské Unie a to se zaměřením na vysokopříjmové jedince. Vychází se totiţ z teoretických předpokladů, ţe vysoce kvalifikovaní jedinci jsou nejvíce citliví na nastavení daňového systému. S vysokou kvalifikovaností obvykle souvisí vyšší schopnost vydělávat a také ochota investovat do lidského kapitálu. Mobilita práce je také vnímána jako investice a daný jedinec tedy usiluje o pokud moţno nejvyšší moţný výnos z této investice (např. McConnell a kol., 2009). Nejprve bylo třeba poloţit teoretický základ našim předpokladům. Součástí první kapitoly byl úvod do daňové problematiky, nastínění teorie mobility práce a především analýza současných teoretických i empirických studií vztahu mobility a zdanění práce. Ze závěrů námi zkoumaných studií jasně vyplývá významnost problematiky vlivu zdanění na mobilitu pracovní síly, především té vysoce kvalifikované. Je tedy na místě se tímto tématem zabývat hlouběji z hlediska reálných dopadů zdanění na vysokopříjmové jedince. Následující části práce byly tedy věnovány samotnému výzkumu. V kapitole 2 byly popsány jednotlivé daňové systémy a získány potřebná data pro další komparaci a vyvození závěrů. V následující kapitole pak byly posouzeny efektivní daňové sazby dopadající na jednotlivé příjmové skupiny a jejich vývoj s rostoucí mzdou. Kompletní zjištěné závěry ze získaných dat a jejich souvislostí jsme shrnuli v kapitole 4 a z našich zjištění vzešla také určitá varování a doporučení pro českou daňovou politiku. Mezi hlavní zjištění patří srovnání daňové zátěţe v ČR a dalších zkoumaných zemích, kdy je moţné tvrdit, ţe v ČR panuje ve srovnání spíše niţší daňová zátěţ. Z hlediska dopadů zdanění není v ČR ani progresivita osobní důchodové daně příliš vysoká a bylo by moţné tvrdit, ţe se není třeba obávat významného odlivu mozků z ČR způsobeného daňovým systémem. Je ale nezbytné upozornit na další zjištění, které jiţ nabývá varovného charakteru pro českou daňovou politiku. Při srovnávání celkových nákladů na práci v podkapitole 3.3 bylo zjištěno, ţe v ČR jsou tyto náklady významně vyšší neţ na Slovensku. Slovensko tedy vytváří pobídky pro české vysokopříjmové pracovníky v prostředí s minimálními 51

jazykovými a jinými bariérami mobility pracovní síly a je nezbytné, aby tvůrci české daňové politiky vzali tento jev na zřetel. Lze se domnívat, ţe cíle stanovené v zadání práce a formulované v jejím úvodu je moţné na základě výše zmíněných zjištění povaţovat za naplněné. Přesto toto téma vztahu mobility pracovní síly a zdanění není příliš důkladně prozkoumané, i přes jeho významnost v prostředí minimálních bariér mobility pracovní síly, a je tedy nutné vyzvat autory k dalšímu výzkumu.

52

Seznam použitých zdrojů [1] BORJAS, George J. Labor Economics. Boston : McGraw-Hill, 2009. 560 s. ISBN 978007-127027-4. [2] COLLINS, Kirk A. The "Taxing" Issue of Interprovincial and Cross-Border Migration. Canadian Public Policy / Analyse de Politiques, 2008, Vol. 34, No. 4. s. 481-499. Dostupný také z WWW:. [3] ČIŢÍK, Vojtěch. Ministerstvo financí České republiky [online]. 2008 [cit. 2011-05-11]. Rovná daň v teorii a praxi. Dostupné z WWW: . [4] EHRENBERG, Ronald G.; SMITH, Robert S. Modern labor economics. Boston : Pearson/Addison Wesley, 2009. 650 s. ISBN 978-0-321-53896-3. [5] FELD, Lars P. Tax Competition and Income Redistribution: An Empirical Analysis for Switzerland. Public Choice, 2000, Vol. 105, No. 1/2, s. 125-164. Dostupný také z WWW: . [6] KLEVEN, Henrik; LANDAIS, Camille; SAEZ, Emmanuel. Taxation and International Migration of Superstars: Evidence from the European Football Market. National Bureau of Economic Research: Working Paper. 2010, 16545, s. 1-43. Dostupný také z WWW: . [7] KUBÁTOVÁ, Květa. Daňová teorie: úvod do problematiky. 2., aktualiz. vyd. Praha : ASPI, 2009. 120 s. ISBN 9788073574239 [8] KUBÁTOVÁ, Květa; VÍTEK, Leoš. Daňová politika : teorie a praxe. Vyd. 1. Praha : Codex, 1997. 259 s. [9] MACH, Petr. Daňová konkurence musí být zachována. In Daňová konkurence. Sborník textů. Louţek, Marek. Praha: CEP – Centrum pro ekonomiku a politiku, č 29/2004. Ekonomika, právo, politika. s. 61-70. [10] MCCONNELL, Campbell R.; BRUE, Stanley L.; MACPHERSON, David A. Contemporary labor economics. 8. vyd. Boston : McGraw-Hill Higher Education, 2009. 625 s. ISBN 978-0-07-351132. [11] MUSGRAVE, Peggy B; MUSGRAVE, Richard Abel. Veřejné finance v teorii a praxi. 1. vyd. Praha : Management Press, 1994. 581 s. [12] OECD [online]. 2002 [cit. 2011-05-11]. International Mobility of the Highly Skilled. Dostupné z WWW: .

53

[13] OECD. Taxing wages : Special Feature: non-tax compulsory payments as an additional burden on labour income 2008-2009. Paris : OECD PUBLISHING, 2010. 516 s. ISBN 978-92-64-08299-1. [14] OSMUNDSEN, Petter; SCHJELDERUP, Guttorm; HAGEN, Karre Petter. Personal Income Taxation under Mobility, Exogenous and Endogenous Welfare Weights, and Asymmetric Information. Journal of population economics, 2000, Vol. 13, No. 4, s. 623-637. Dostupný také z WWW:. [15] PELECH, Petr. Zdanění mezd, platů a ostatních příjmů ze závislé činnosti v roce 2010. 18. aktualiz. vyd. Olomouc : ANAG, 2010. 455 s. ISBN 9788072635726. [16] PELECH, Petr. Zdanění mezd, platů a ostatních příjmů ze závislé činnosti v roce 2009. 17. dopl. a aktualiz. vyd. Olomouc : ANAG, 2009. 455 s. ISBN 9788072635016. [17] PRUŠVIC, David - Přibyl, Jiří. Komparace zatížení pracovních příjmů reprezentativních typů domácností zaměstnanců v České a Slovenské republice osobní důchodovou daní a příspěvky na sociální zabezpečení. 1. vyd. Praha : VÚPSV, 2006. 50 s. ISBN 80-87007-37-9. [18] ŠIROKÝ, Jan. Daně v Evropské unii:daňové systémy všech 27 členských států EU, legislativní základy daňové harmonizace v EU se základními judikáty SD EU, věcné zapracování Lisabonské smlouvy a novelizací směrnice 2006/112/ES. 4. aktualiz. vyd. Praha: Linde, 2010. 351 s. ISBN 9788072017997 [19] ŠIROKÝ, Jan. Daňové teorie: s praktickou aplikací. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2003. 249 s. [20] TLUSTÝ, Vlastimil. Rovná daň – výzva pro Českou republiku. In Daňová konkurence. Sborník textů. Louţek, Marek. Praha: CEP – Centrum pro ekonomiku a politiku, č 29/2004. Ekonomika, právo, politika. s. 17-20. [21] WILDASIN, David; MARKUSEN, James; WINTERS, Alan. Mobility and Fiscal Policy in the EU: Policy Issues and Analytical Approaches. Economic Policy. 2000, Vol. 15, No. 31, s. 339-378. Dostupný také z WWW: .

54

Seznam tabulek, grafů a obrázků Tabulka č. 1: Stupňovitá progrese …………………………………………………………………….……..str. 13 Tabulka č. 2: Klouzavá progrese …………………………………………………………………….……….str. 14 Tabulka č. 3: Daňová povinnost v ČR pro rok 2009, v Kč ………………………………………….str. 29 Tabulka č. 4: Daňová povinnost na Slovensku pro rok 2009, EUR …………………….………str. 30 Tabulka č. 5: Daňová povinnost v Německu pro rok 2009, v EUR ……………………………..str. 32 Tabulka č. 6: Daňová povinnost ve Velké Británii pro rok 2009, v GBP …………….………..str. 33 Tabulka č. 7: Daňová povinnost v Irsku pro rok 2009, v EUR ……………………………………str. 34 Tabulka č. 8: Čistá mzda jako procento celkových nákladů na práci v ČR a na Slovensku pro rok 2009, v EUR ………………………………………………………………………………………….………..str. 45

Graf č.1: Podíl cizích státních příslušníků na vysoce kvalifikovaných zaměstnancích, Evropské země (1998) ………………………………………………………………………………………………………….str. 18 Graf č. 2: Efektivní daňové sazby v ČR, 2009 ………………………………………………………….str. 36 Graf č. 3: Efektivní daňové sazby na Slovensku, 2009 ……………………………………………..str. 37 Graf č. 4: Efektivní daňové sazby v Německu, 2009 ………………………………………………..str. 38 Graf č. 5: Efektivní daňové sazby ve Velké Británii, 2009 …………………………………………str. 39 Graf č. 6: Efektivní daňové sazby v Irsku, 2009 ………………………………………………………str. 40 Graf č. 7: Odvody státu ze mzdy - 100% průměrné mzdy ………………………………………….str. 42 Graf č. 8: Odvody státu ze mzdy - 167% průměrné mzdy ………………………………………….str. 43 Graf č. 9: Odvody státu ze mzdy - 333% průměrné mzdy ………………………………………….str. 43 Graf č. 10: Odvody státu ze mzdy - 667% průměrné mzdy ………………………………………..str. 44

Obrázek č. 1: Beckhamův zákon, Bosmanovo pravidlo a jejich vliv na poměr hráčů ve Španělsku …………………………………………………………………………………………………………….str. 23

55

KOMPARAČNÍ STUDIE PRO OSOBNÍ DŮCHODOVOU DAŇ SE ZAMĚŘENÍM NA DOMÁCNOSTI S VYSOKÝMI PŘÍJMY

Recommend Documents