Komentovaná příloha Následující mapky přinášejí informaci o podobě trajektorie vybraných italských cest tematizovaných v české cestopisné literatuře meziválečného období, jak jsme avizovali v Úvodu. Jsou na nich vyznačena místa, jimž je věnována pozornost, zpravidla samostatná kapitola (nebo i více kapitol, což se týká zejména Říma). Pokud jsou pouze zmíněna v rámci zprostředkování procesu cesty, na mapě vyznačena nejsou. Připojená čísla signalizují jejich pořadí v textu. Zvlášť upozorňujeme na papežský stát Vatikán. Pokud je o něm pojednáno v kontextu města Říma, na mapě ho jako samostatnou položku neuvádíme. Názvy míst jsou ponechány v podobě používané samotným autorem. Respektujeme jeho volbu originální nebo počeštěné podoby psaní, v souladu se zásadami formulovanými v Ediční poznámce zachováváme i dobovou podobu psaní. Pokud je v textu věnována samostatná pozornost i dalším topografickým prvkům, jsou na mapce také vyznačeny. Uvedenými mapami usilujeme předvést nejenom trajektorii italských cest v textech vymezeného okruhu, ale současně jejím prostřednictvím poukázat na to, nakolik se do ní promítá ustálený scénář italské cesty a nakolik se autoři od něho odklonili. V souvislosti s tím v doprovodném textu chceme představit typologii těchto cest v návaznosti na v Úvodu vymezené aspekty, jež se uplatňují v reprezentaci Itálie. Mapky vztahující se k Medkovu a Durychovu textu jsme pro lepší názornost vložili do hlavního textu studie. Mapky zpracovali Martina Nováková a Pavel Koudelka.
Karel Čapek: Italské listy (1923)
Karel Čapek: Italské listy
Karel Čapek svým pojetím usiloval o vymanění se ze stereotypní reprezentace Itálie. Polemizoval jím s koncepty, které nastavovaly interpretaci 104
Komentovaná příloha
Komentovaná příloha
105
určité schéma. Počínaje předepsaným bedekrovským čtením Itálie, kdy vedle určených objektů k prohlédnutí je k nim ještě navíc připojen počet hvězdiček stanovující míru jejich důležitosti, a konče Macharovým pojetím (nejenom) antiky.99 Na Čapkovo vymaňování se z interpretačního stereotypu při reprezentaci Itálie jsme upozorňovali již dříve (MLSOVÁ 2009: 39–48). Pohlíželi jsme na ně v kontextu obtížné „uchopitelnosti“ Itálie, kterou ve svých textech reflektovali čeští autoři dvacátého století. Spojovali ji s povědomím o důležitosti této země v dějinách Evropy a dále o četnosti jejích dosavadních, často ustálených reprezentací. Zejména druhý fakt je v jejich reprezentaci této země až ochromoval. Ve dvojím smyslu: jednak je vedl k neustálému tázání, jestli a jak lze i přes tuto skutečnost být původní, a současně hledali způsob, jak se přitom vyrovnat s reprezentacemi dosavadními. K uvedenému jevu dochází i v případě, kdy se od dosavadních interpretací a zejména interpretačních schémat záměrně distancují (i ve jménu „svého“ pojetí Itálie). I na Čapkovi jsme ukazovali, jak i přes takovýto postoj autoři vlastně oněm schématům podléhají, už tím, že s nimi vědomě polemizují. V Čapkově případě je to doložitelné i na zde prezentované mapce tematizované cesty, kde je již z její trajektorie patrné, že navazuje na tradici cest do Itálie za uměním, kulturou a náboženstvím.
Karel Scheinpflug: Italský zájezd (1923) V Scheinplfugově případě není cesta do Itálie pojednána ve své procesuálnosti. Kniha je rozčleněna do tří tematických oddílů. V prvním z nich jsou představena navštívená města: Benátky (v souladu s romantickým mýtem jsou nazvány mrtvým městem), Milán, Turín a Florencie. Představení jednotlivých měst má charakter historicko-kulturního exkursu. 99
Karel Scheinpflug: Italský zájezd
V této souvislosti odkazujeme zejména ke studii Evy Stehlíkové Karel Čapek aneb Krátkodobý poměr s antikou, v níž interpretuje Italské listy jako polemiku s Macharovým pojetím antiky, historie a kultury vůbec (STEHLÍKOVÁ 2014).
106
Komentovaná příloha
Komentovaná příloha
107
Druhý oddíl, nazvaný Z království madon, se věnuje vybraným uměleckým objektům zejména z významných galerií navštívených měst: benátská Akademie, turínská královská galerie, milánská Brera a Ambrosiana, florentská Uffizi a Pitti (stereotyp reprezentující Itálii jako galerii umění je znásoben). Třetí a zároveň poslední oddíl, nazvaný Vlaši, popisuje rysy italské národní povahy. Z námi analyzovaných cestopisů jim věnuje největší pozornost. Stereotypy, které se v reprezentacích vyskytují (Itálie je zemí svobody, v Itálii se hodně krade, Italové jsou nepoctiví, líní, jinak oproti nám pojímají čistotu, jsou temperamentní, rychle mluví, je to demokratická země, národ muzikantů, lidé vášniví, mají utilitární vztah ke zvířatům, rádi se zdobí, jsou velcí labužníci), konfrontuje se svou osobní zkušeností. Vzdoruje generalizovaným soudům, ať již jsou kladné, nebo záporné. Vesměs však inklinuje k vstřícnému postoji vůči italské povaze a jejím projevům. Do určité míry ve svých názorech akcentuje i dobové hledisko, neboť píše, že Politické sjednocení národa, hospodářský rozvoj země a moderní názor světový uvolnily v italském lidu dřímající a utlačené síly, vztyčivše v něm nové tužby, potřeby a záliby (SCHEINPFLUG 1923: 93). Ve spojitosti s tím se podle Scheinpfluga vytváří nový typ Itala, arci žije i v horní Italii dosud také typ starý, typ člověka, který není puzen ctižádostí ani touhou po statcích a který se vzdává rád požitků moderního života, aby se mohl oddati svému dolce far niente. (IBID.)
Zdeněk Kalista: Italský skicář (1928) Italský skicář je poskládán ze stylizovaných reflexí, jež vzešly ze tří Kalis tových cest do Itálie (v r. 1923, 1925 a 1926). Jsou proloženy autorovými překlady tří italských legend, jejichž podklady získal během své druhé návštěvy Itálie v Římě.100 Zdeněk Kalista: Italský skicář 100
Jednalo se o antologii Guida Batelliho Le più belle legende cristiane (Legenda o sedmi spáčích z Efesu) a Kvítky svatého Františka – I fioretti di San Francesco (Slavné zrcadlo svatého Františka). Legendu o tzv. bolsenském zázraku, již nazval Mysterium v píšťalách zpívané, čerpal z verze publikované Franceskem di Mauro v Propugnatore.
108
Komentovaná příloha
Komentovaná příloha
109
Přestože autor hned v úvodní kapitole, nazvané Nejmenovanému příteli, odnímá Italskému skicáři status cestopisu a seřazení textů nekoresponduje s chronologií jejich vzniku, je soubor komponován tak, že simuluje postup putování po tradiční vertikále od severu k jihu. V reprezentaci Itálie se akcentuje zejména aspekt představující Itálii jako zemi kultury, usiluje se o proniknutí k duchovní podstatě vybraných uměleckých objektů, ale nejenom jich. Ukazuje se, nakolik je kupříkladu tvářnost krajiny formována dějinnými událostmi, které se v ní odehrály, vůbec se připomíná historická minulost země. Evokuje se atmosféra minulých časů, uplynulých dějů, prožívání zobrazených postav (Daleko víc než půda vábila mne kultura této půdy. Duchové panorama země jsem se odvážil zachytit. / KALISTA 1928: 7/), zejména prostřednictvím kontaktu subjektu s navštívenými nebo spatřenými objekty. Návštěva Říma podnítila Kalistův zájem zejména o Řím papežský a barokní – o baroko vůbec –, jenž se neprojevil pouze v jeho Skicáři, ale prostoupil celým jeho dalším profesním usilováním (srov. Kalistovy četné barokní studie i edice starší české literatury, barokní imprese apod.).
Karel Hanf: In orbe artium. Italské črty (1929) Již z názvu je patrné, že Hanf v reprezentaci Itálie rozvíjí hledisko představující Itálii jako zemi umění (prezentuje všechny umělecké směry a druhy, vyzdvihuje renesanci). Cestopis vyniká kulturním povědomím svého autora, byť v úvodu předznamenává, že si nečiní nároků ani na úplnost materiálu ani na vědecké měřítko v meritu uměleckých otázek, a dále dodává, že se jedná o pouhé zachycení bezprostředních dojmů a uměleckých zážitků, jež zanechává tato země v každém, kdo se ocitne v začarovaném okruhu jejího umění (HANF 1929: 7). Lze v něm vysledovat přiznanou nebo skrytou inspiraci inter pretacemi Itálie nebo pojetím umění zejména André Suarèse, Johna Ruskina, Hippolyta Taina. Suarèsova inspirace je zřetelná nejvíce (počínaje nakládáním s časovou kategorií v celém cestopise).101 101
Karel Hanf: In orbe artium
Podrobněji viz MLSOVÁ 2009: 183–184.
110
Komentovaná příloha
Komentovaná příloha
111
Cestopis je doplněn deseti fotografiemi, na nichž jsou zachyceny vybrané umělecké objekty – z jejich výčtu je patrné, že se jedná o stereotypní umělecké dominanty (kupř. Hlava Michelangelova Davida, Giorgionův Koncert, Giottova P. Marie z Posledního soudu, Venuše kapitolinská, Herakles Farneský, katedrála v Palermu) a obdobně nejsou stereotypní umělecké dominanty opomenuty ani v textu. V souladu se svou profesí hudebního organizátora, publicisty a kritika se Hanf nově soustavně věnuje hudební tradici země (např. benátská hudební škola, Teatro alla Scala, italští dirigenti, Cremona jako místo výroby houslí) i současným hudebním projevům. Obzvláště zaujme kapitola o dirigentovi Arturu Toscaninim. V charakteristice jeho dirigentského pojetí nezapře Hanf kritika: Toscanini diriguje zpaměti. Vše, bez výjimky. Původem Ital, uměním Románec se silnou dávkou internacionality. Jeho interpretace Wagnera a Beethovena předčí Waltrovu, Kleibrovu, Muckovu i Nikischovu. […] (HANF 1929: 44). Přestože tematické zaměření neimplikuje dodržení „povinné“ trajektorie italské cesty, je naplněna. Kniha je poskládána z kapitol převážně zastřešených jednotlivými zastaveními (sice na sebe nenavazují časově, ale pořadím v textu) a ty se dále tříští do samostatných oddílů zaměřených na vybraná umělecká díla a jejich tvůrce. A jak jsme konstatovali již dříve (MLSOVÁ 2009: 183), inspirují autora k úvahám, v nichž se snaží postihnout specifičnost uměleckého vyjádření, sleduje psychologii tvorby, seznamuje s historií vybraných uměleckých objektů (někdy prostřednictvím příběhu), reflektuje emoce, které v něm vyvolaly, a také se zamýšlí nad osudem umění v době s převažujícími materiálními zájmy. Míra pronikavosti pohledu se přitom různí.
A. C. Nor: Italské léto. Reportáž z Itálie (1933) Reprezentace Itálie je v Norově případě pojednána v souladu se stylizací cesty do Itálie jako cesty turistické. Již dříve jsme upozornili (MLSOVÁ 2009: 206–207), že Nor tematizoval problematiku reprezentace Itálie a že přitom zohledňoval situaci dobového cestování do této země. V souladu s tím při jejím vypodobnění volí perspektivu zvídavé112
Komentovaná příloha
A. C. Nor: Italské léto
Komentovaná příloha
113
ho turisty se zázemím klasického vzdělání, který po Itálii cestuje v součinnosti s „předepsanými“ bedekrovými doporučeními (včetně respektování ustáleného scénáře italské cesty) a zároveň si všímá i nicotnůstek, které turistu během cesty přepadají a mnohdy i zaskočí (NOR 1933: 41). Z tematizované perspektivy reprezentace je patrné, že se do ní nutně promítají i představy, které si o této zemi autor učinil ještě před její návštěvou (zejména během středoškolského studia latiny, řečtiny a historie a na základě četby). Kupříkladu je to dobře patrné na uplatnění stereotypního motivu zklamaného očekávání ve spojitosti se „skutečnou“ malostí římských pahorků, který jsme vysledovali i v Medkově cestopisu. A. C. Nor, obdobně jako Medek, reflektuje i projevy Itálie současné, zejména italského fašismu (viz kapitola I.3).
Marie Majerová: Květná neděle (1936) Drobný, dvacetistránkový cestopis, vyšel jako bibliofilie. Po válce se k němu autorka vrátila, text mírně rozšířila. Vzhledem k záměru výzkumu zde bereme v úvahu jenom původní verzi (viz pozn. č. 4). Cestopis je i pod vlivem autorčiny novinářské profese věnován hlavně Itálii současné. Jsou tematizována dvě zastavení. První, římské, zprostředkovává atmosféru současného města pod taktovkou Mussoliniho. Je představen jako diktátor, který má ctižádost, aby se tentokrát Řím poznamenal slovy: Roma di Mussolini (MAJEROVÁ 1936: 9–10). Jeho ambice jsou vyhodnoceny jako součást tradice tohoto města: Každý lidský věk poznamenal věčné město značkou některého dočasného jeho vlastníka. (IBID.: 9) Ukazují se projevy budování moderního Říma na půdoryse jeho slavné, zejména antické minulosti (kupř. Forum, ten kdysi slepenec věků, je očištěno od hromadných bydlišť chudiny, přeťato velkolepou asfaltovou via Imperiale. Nebo: diktátor staví, aby budoucnost vyslovovala jeho jméno, jako dnešek vyslovuje jméno Hadrianovo. / IBID.: 10/), a současně se zpochybňuje víra v jeho úspěch. V souladu s levicovou orientací autorky je tendenčně věnována pozornost sociální otázce, chudým lidem kupř. z Trastevere, jejichž postavení se podle ní ani během Mussoliniho vládnutí nezměnilo. Konstatuje se upadající 114
Komentovaná příloha
Marie Majerová: Květná neděle
Komentovaná příloha
115
sociální situace i vyšších vrstev společnosti v souvislosti s právě probíhající válkou v Habeši. Registruje se absence turistického ruchu. Vedle tematizace problematiky sociální a politické se objevují stereotypní motivy vzhledu Italů nebo jejich vlastností (předvádějí se na jejich dynamickém řidičském stylu apod.). Druhé velké zastavení se odehrává na Sicílii. Zde je pozornost zacílena na venkovský i městský lid, opět je tematizováno jeho těžké postavení, dřina, kterou musí vykonávat a jež se projevuje na jeho vzhledu, bída, která vede k degradaci lidství (Tady umřelo něco v člověku, co jej vytrhuje z oblasti nižších tvorů. / IBID.: 24/). V souvislosti se zaměřením Majerové na ženskou otázku v jejím díle je i zde zvláštní pozornost věnována sicilským ženám z lidu napříč věkovými kategoriemi. Sociální tematika je zabalena do podrobného popisu malebné středomořské vegetace zastřešené sopkou Etnou, připomínky národů, které Sicílií v minulosti prošly a formovaly ji.
Jiří Mayer: Italská mozaika (1938) Hned v úvodu svého cestopisu Mayer Itálii reprezentuje jako zemi, která prodělala nejvíc fásí kulturních změn, a nikde se podle něho nezvedla úroveň znamenitých lidských a uměleckých vlastností tak vysoko, jako právě zde (MAYER 1938: 5). Itálie je mu zemí s nejkrásnějšími upomínkami antické doby, renesance, která osvěžila ve svém náručí zapomenutý odkaz římských bohů (IBID.), vyniká něžným koloritem přírodních krás (IBID.: 6). Autor se distancuje od suchých bedekrovských výpočtů pamětihodností (IBID.), usiluje zprostředkovat dojmy, které v něm vyvolala návštěva tří šperků na šíji krásné vlasti starých Římanů, kterými jsou mu města Benátky, Florencie a Řím. Z dosud uvedených skutečností je patrné, že Mayer navazuje na reprezentaci Itálie, v níž se zohledňují zejména tři aspekty – Itálie jako země antiky, umění a přírodních krás. Současně v souladu se stereotypem, jenž má kořeny již v Grand Tour, z Itálie vyzdvihuje města, jako jsou Benátky, Florencie a Řím. Navzdory tematizovanému předsevzetí zprostředkovat vlastní dojmy z navštívených míst, výčet a představení objektů se přibližuje spíše tomu bedekrovskému. 116
Komentovaná příloha
Jiří Mayer: Italská mozaika
Komentovaná příloha
117
