Hlavní zásady návrhu „Vyhlášky o veterinárních požadavcích na chov včel a opatřeních proti některým nákazám včel a včelího plodu“ předloženého ČSV Státní veterinární správě. Úvodem - informace o stavu prací orgánů ČSV na přípravě této vyhlášky byla zveřejněna v článku „Jak dál v tlumení moru včelího plodu „ v časopise Včelařství číslo 9/2014. V průběhu měsíce srpna a září byl návrh Vyhlášky předložen k diskusi členům PRV a komise pro zdraví včel ČSV a dále většině včelařských spolků. Písemně nebo e-mailovou poštou nám bylo doručeno několik návrhů a připomínek, které jsme vzali v úvahu při úpravě konečného znění. To pak bylo prodiskutováno 29. září na jednání se zástupci těch spolků, které přijaly naše pozvání k diskusi. Výsledný návrh ČSV byl zaslán Odboru ochrany zdraví zvířat SVS začátkem října. Státní veterinární správa, která je zodpovědná za přípravu a předložení návrhu vyhlášky Ministerstvu zemědělství, pozvala na čtvrtek 27. listopadu k projednání připomínek a návrhů zástupce všech zainteresovaných včelařských spolků, vysokých škol a výzkumných institucí. Výsledkem by měl být návrh, který pak bude MZe projednán a postoupen do připomínkového řízení. Navrhovaná vyhláška má nahradit příslušná ustanovení Vyhlášky č. 299/2003 Sb., ze dne 1. září 2003 o opatřeních pro předcházení a zdolávání nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka. Tato vyhláška je velmi rozsáhlá, protože se týká jak hospodářských tak i volně žijících zvířat. Velmi často je novelizována z důvodů změn legislativy EU i následkem výskytu nových nákaz na evropském území. Prosazení nezbytných změn legislativy týkající se včel v této vyhlášce je proto velmi složité. Nákazová problematika u včel je z pochopitelných příčin, spočívajících v biologických odlišnostech druhu Apis mellifera, velmi specifická a odlišná od jiných druhů hospodářských i volně žijících zvířat. To vedlo Ministerstvo zemědělství a další legislativní orgány k rozhodnutí formulovat veterinární požadavky na chov včel v samostatné vyhlášce. Vznik samostatné vyhlášky k problematice zdraví včel tak bude zásadním přelomem ve vývoji dosavadní veterinární legislativy a jsme přesvědčeni o tom, že v budoucnu umožní daleko lépe a účinněji formulovat požadavky na zdraví včel a jejich ochranu proti nákazám a dalším nepříznivým vlivům. Současně ale také zpřesní povinnosti chovatelů včel. Při tvorbě této vyhlášky si však musíme uvědomit, že povinnosti pro občany, tedy i chovatele včel, může stanovit pouze zákon. Vyhláška může tyto povinnosti chovatelů upravit jen v tom případě, že zákon obsahuje ustanovení, které toto zpřesnění definuje. To je velmi důležité. Z tohoto důvodu totiž nelze do Vyhlášky formulovat ustanovení, která by ukládala chovatelům povinnosti, které v zákoně doposud nejsou. A to ani v těch případech které jsou na první pohled evidentně nutné. To se týká například evidence a hlášení včelstev, požadavků na kvalifikaci včelařů a podobně. Tyto nové požadavky na chovatele případně jiné subjekty, bude nutno formulovat a prosadit do novely veterinárního zákona, která se začíná připravovat. Komentář k článkům navrhované vyhlášky Návrh vyhlášky je členěn do dvou částí. V části první jsou definovány veterinární požadavky na chov včel a obecné požadavky na předcházení a tlumení nákaz včel. V části druhé jsou pak stanoveny zvláštní požadavky na tlumení varoázy a moru včelího plodu. .
Část první Hlava I. Obecná ustanovení. § 1. vymezuje okruh požadavků kterých se vyhláška týká. Nově je zaveden pojem „zvýšené limity úhynů včelstev“, jako kriterium, kdy vzniká povinnost chovatele ohlásit zvýšené ztráty veterinární správě. Ostatní požadavky jsou obecné a vychází z veterinárního zákona (dále jen VZ). K jejich definici nemá ČSV připomínky. § 2 vymezuje základní včelařské a veterinární pojmy, které jsou používány v dalších ustanoveních vyhlášky a ve Vyhlášce 299 definovány nebyly. Návrh ČSV doplňuje zejména definici pojmu včela a včelstvo, dále upravuje definice směsného vzorku měli, včelího díla a včelařského příslušenství. V návrhu SVS je definován pojem varroázy, který byl nejvíce diskutován. Definice upřesňuje pojem varroázy jako nákazy uvedené v příloze Veterinárního zákona a umožňuje SVS stanovit v odůvodněných případech konkrétní ochranná a zdolávací opatření. Jsme si naprosto vědomi toho, že tato definice je značně umělá a vystihuje jen jeden z mnoha klinických projevů varoázy. V diskuzi padlo několik návrhů na její vypuštění nebo změnu. Varroáza má však mimořádně závažné ekonomické dopady pro české včelařství a program jejího tlumení zahrnuje i použití veterinárních léčiv, které jsou dotovány z dotací podle Vládního Nařízení 197/2005. Proto jsme se rozhodli akceptovat argumenty SVS a tuto definici ponechat v navrhovaném znění. § 3 veterinární požadavky na chov včel. Ustanovení tohoto § vycházejí z povinností chovatele hospodářských zvířat definované v §§ 4 a 5 Veterinárního zákona (VZ). Náš návrh pozměňuje návrh SVS v těchto odstavcích: v odst. b) o požadavek na chov včel v prostorech a zařízeních, to je úlech které umožňují kontrolu zdravotního stavu rozběrem díla a prohlídkou plástů a umožňují odběr měli k laboratornímu vyšetření, v odst. c) požadavek označování stanovišť včelstev mimo bydliště chovatele registračním číslem a kontaktním údajem, odst. d) jsme doplnili celý. Jde o povinnost chovatele při zahájení chovu neprodleně oznámit osobě pověřené podle zákona 154/2000 Sb., všechny požadované údaje o chovateli a stanovišti a počtu chovaných včelstev. Povinnost hlášení stanovišť včelstev se doposud vztahovala jen k datu 31. 8., odst. g) povinnost provádět zdravotní kontrolu pravidelně (bez stanovení povinného počtu kontrol) jde o důležité preventivní opatření nejen z hlediska včasného odhalení nákaz, odst. h) reaguje na rozšiřování domácí výroby mezistěn mimo registrované zpracovny vosku s cílem zabránit šíření spor původce MVP,
odst. k) nově navrženo SVS povinné hlášení ztrát včelstev úhynem nad limit 25 % proti stavu k 30. 9. předchozího roku. Zpřesňuje se tím dosud obecně málo dodržovaná povinnost hlášení zimních ztrát včelstev. § 4) Přemístění včelstev Velmi důležitý z hlediska prevence šíření nákaz. Dosavadní stav, kdy vet. podmínky pro přemísťování včel a včelstev rámci kraje nebyly žádným způsobem upraveny, považujeme za jednu z hlavních příčin šíření MVP. V posledních letech byla dokonce zrušena povinnost vyšetření zimní měli u producentů oddělků a u kočovných včelstev. Proto navrhujeme v odst. 2, aby při přemístění včelstev mimo území okresu byla splněna podmínka vyšetření směsného vzorku měli na MVP v témže kalendářním roce s negativním výsledkem. Stejná podmínka je stanovena při přemístění včelstev mimo katastr obce, ovšem k jinému chovateli. Tedy při přemístění včelstev mezi stanovišti téhož chovatele tato podmínka neplatí. Je zde zdůrazněn zákaz přemísťování včelstev s ohnisek a OP nákaz s výjimkou, která se týká OP MVP a je definována v části druhé a znamená určité zmírnění veterinárních opatření pro včelaře v OP. § 5 vystavení veterinárního osvědčení. Ve veterinárním zákoně je povinnost vyžádat při přemístění HZ vet. osvědčení stanovena pouze pro chovatele včel, při přemístění mimo území kraje. U jiných druhů HZ je vet. osvědčení nahrazeno povinností prodávajícího předat novému chovateli informace o nařízených a provedených diagnostických a preventivních akcích. V § 5 jsou definovány podmínky pro vystavení VO, které vychází ze zákona a definovala je SVS. § 6 Je opět formulován SVS, která předpokládá, že krizová centra SVS, která jsou nyní využívána při likvidaci nákaz jako je např. ptačí chřipka nebo mor prasat, by v budoucnosti mohla participovat i při tlumení ohnisek MVP. § 7 a 8 jsou akceptovány dle návrhu SVS. §8 umožňuje stanovit protinákazová opatření i pro stanoviště včelstev, která byla v kontaktu s ohniskem nákazy (např.: nařídit vyšetření, případně zákaz přemísťování). § 9 Ustanovení umožňuje stanovit ochranná a zdolávací opatření bude-li to vyžadovat nákazová situace u nakažlivých onemocnění, která nejsou uvedena v příloze 1. VZ ani v druhé části této vyhlášky. Část druhá, Hlava II. ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ PRO TLUMENÍ A ZDOLÁVÁNÍ NĚKTERÝCH NÁKAZ
Tato část obsahuje ochranná a zdolávací opatření pro tři nákazy – varroázu, mor a hnilobu včelího plodu, Výskyt hniloby včelího plodu však nebyl v ČR zjištěn již několik desetiletí. Jak je ale výše uvedeno mohou být tato opatření použita pro prevenci a zdolávání i jiných nakažlivých onemocnění jestliže si to vyžádá situace.
V § 10 jsou definována opatření při podezření na varroázu. Definice varoázy je uvedena v § 2 písm. f. Podezření na varroázu vznikne při souběhu nálezu více než deseti roztočů na jedno včelstvo při lab. vyšetření směsného vzorku zimní měli a současně úhynu 25% včelstev na tomto stanovišti. V tomto případě musí KVS na stanovišti provést šetření a na základě toho pak nákazu potvrdí nebo vyloučí. V případě že je nákaza potvrzena stanoví KVS opatření k jejímu zdolání. Ta jsou uvedena v § 11. § 11. V původním návrhu SVS bylo jedním z opatření i utracení varoázních včelstev.Toto opatření považujeme za nepřiměřené a proto jsme je z našeho návrhu vypustili. Velmi široká diskuze proběhla o dalších opatřeních k prevenci a tlumení varoázy. Vzhledem k tomu, že jsou vypracovány zásady chovatelských, diagnostických, preventivních opatření k tlumení varroázy, jejichž realizace je plně v rukou chovatele, dále velmi problematické kontrole jejich plnění inspektory SVS, bylo dohodnuto, že komplex těchto opatření bude součástí správné výrobní praxe a nebude s výjimkou případů nařízeného předjarního, podletního a podzimního preventivního ošetření a léčby včelstev, součástí nařízených opatření SVS. Část druhá díl druhý – zvláštní opatření týkající se moru a hniloby včelího plodu. Opatření týkající se tlumení moru včelího plodu , upravená Vyhláškou MZe č. 72/2013 Sb., kterou byla novelizována Vyhláška č. 299/2003 Sb., byla hlavním důvodem nespokojenosti a volání po další novele. Nešlo jen o to, že při potvrzení nákazy na stanovišti byla umožněna jen částečná likvidace včelstev, jestliže počet včelstev s potvrzenou nákazou byl nižší než 15% z počtu včelstev na stanovišti ale také proto, že nebylo možno likvidovat včelstva s klinickými příznaky MVP jestliže laboratorní vyšetření vzorku bylo negativní. Taková včelstva pak mohla být zdrojem nákazy pro okolí. Nebyla také dostatečně řešena ozdravná opatření u ponechaných včelstev. Dalším problémem je, že odběr vzorků a klinická prohlídka včelstev v OP MVP jsou nařízeny chovateli a odhalení nákazy je tedy závislé od jeho subjektivních schopností a odpovědnosti. Za těchto okolností lze mít značné pochybnosti o objektivitě a kvalitě monitoringu nákazy v OP. V našem návrhu jsme se snažili co nejvíce odstranit tyto vážné slabiny zdolávacích opatření. Na druhé straně zachování dosavadních předpisů pokud jde o rozsah stanoveného OP a dlouhou dobu trvání zákazů přemísťování včelstev, působí značnou újmu zejména profesionálním včelařům, chovatelům matek a kočovníkům. Součástí našeho návrhu je tedy i zmírnění takových opatření. § 12 obsahuje striktní zákaz léčby moru a hniloby včelího plodu. Je to zákaz vyplývající jednoznačně z předpisů EU. Rezidua antibiotik a jiných baktericidních látek ohrožují lidské zdraví, jejich nález v medu znamená neškodné odstranění příslušné šarže nebo v lepším případě navrácení zásilky dodavateli a následné zákazy vývozu atd. Léčba sice může dočasně odstranit klinické příznaky onemocnění, nicméně po ukončení léčby dochází k recidivě onemocnění.
§ 13 Opatření při podezření z nákazy. v odst. 1a) Formulací „KVS provede bez zbytečného odkladu klinické vyšetření...„ zdůrazňuje nutnost co nejrychlejšího vyšetření podezřelého stanoviště úředním veterinárním lékařem. Nově je umožněn odběr vzorků ve včelstvech, která již uhynula, nicméně vyšetřením jsou zjištěny příškvary na plástech, takže v případě pozitivního LV bude u nich nákaza považována za prokázanou. V odst. 1 b) bod 4. je upřesněn postup pro zjištění materiálu určeného k likvidaci a náhradě podle § 67 VZ. v odst. 1 c) je podrobněji stanoven postup pro šetření, které by mělo odhalit příčiny zavlečení nebo možného šíření nákazy a další okolnosti důležité pro účinnou likvidaci ohniska. § 14 v případě, že se podezření na nákazu klinickým a laboratorním vyšetřením nepotvrdí, stanoví se pro toto stanoviště 6 měsíční karanténa. Pokud se v jejím průběhu objeví podezření na nákazu, provede se další vyšetření neprodleně. Pokud není MVP potvrzen nevyhlašuje se OP. § 15 a 16 definuje zásady pro potvrzení nákazy. Zde jsou dvě podstatné změny proti vyhl. 299. V odst. 2 se stanoví, že za pozitivní lze prohlásit neobsazený úl nebo úl, kde včelstva již uhynula, jestliže byl laboratorně prokázán ze vzorku zásob nebo měli původce MVP. V odst. 3 pak navrhujeme aby na stanovišti s prokázaným MVP bylo za pozitivní považováno každé včelstvo s klinickými příznaky. To by mělo zabránit přežívání nemocných a podezřelých včelstev částečně likvidovaných stanovištích § 17 Potvrzený výskyt. V odst. 1 písm. a) navrhujeme zásadní změnu ve stanovení šíře OP. Navrhujeme OP do 3 km od ohniska nákazy, a to s přihlédnutím k místním specifickým podmínkám. Dosavadní zkušenosti s tlumením MVP totiž potvrzují, že rádius šíření MVP z nakaženého stanoviště se pohybuje od 1 do dvou kilometrů. Zúžení území OP umožní důkladnější prohlídky včelstev v OP, které jsou pro zabránění dalšího šíření nákazy nesmírně důležité. Zúžení OP také snižuje ekonomické dopady na včelaře. V okolních zemích je tří kilometrové OP běžné. odst. 1) bod c) 3. – je zdůrazněn význam ozdravných opatření u včelstev na částečně likvidovaných stanovištích podle §17 bodu 1 b. 2. Tato opatření upřesní, podle konkrétních podmínek inspektor KVS. Tato opatření by měla zabránit recidivě klinických příznaků u včelstev ponechaných na stanovišti. § 17 odst. 2 a) bod 1 a 2 nařizuje chovatelům provést klinické vyšetření a odběr vzorků v OP. V našem návrhu doplňujeme povinnost chovatele umožnit, nařídí li mu to KVS, provést prohlídku nebo odběr vzorků úředně způsobilou osobou. Jde o objektivitu a věrohodnost těchto úkonů. Nebude však jednoduché tento požadavek prosadit do vyhlášky pro legislativně problematickou možnost takového nařízení ze strany SVS.
§ 17 odst. 2 a) bod 3 zákaz přemísťování včelstev z OP MVP trvá 12 měsíců V podbodu a) však navrhujeme zkrátit ho na dobu 3 měsíců od likvidace včelstev v ohnisku za na kterém byla utracena všechna včelstva, za předpokladu, že 3 km ochranné pásmo bude došetřeno na MVP s negativním výsledkem. V OP MVP, stanoveném kolem ohniska s částečnou likvidací včelstev, zákaz přemísťování platí po celou pozorovací dobu, tedy 12 měsíců. Přemístění včelstev uvnitř OP může povolit KVS za podmínek obdobných v bodu 3. § 17 odst. 3 až 6 - nedošlo proti předcházející vyhlášce k podstatným změnám. Důležité je ustanovení odst. 3, které stanoví, že pokud dojde na stanovišti, kde byl MVP likvidován, jen u části včelstev k opětovnému výskytu nákazy, likvidují se pak všechna včelstva. V bodu 4 se stanoví způsob likvidace včelích produktů pocházejících z ohniska nákazy podle předpisů EU, což je Nařízení 1069 z roku 2009. V odst. 5 se stanoví způsob ukončení nařízených opatření. V ohnisku nákazy je to po likvidaci včelstev a splnění všech opatření. V OP pak po 12 měsících jestliže se v průběhu pozorovací doby 12 měsíců nevyskytne nákaza. Na závěr pozorovací doby se provádí na všech stanovištích v OP bakteriologické vyšetření směsných vzorků měli. K § 18 a následujícím částem návrhu této Vyhlášky zaslaného ČSV Státní veterinární správou dne 15. 6. 2014 nemá ČSV připomínky. Další jednání na SVS a průběh připomínkového řízení na MZe ukáží, do jaké míry se nám podaří ve stávající legislativní situaci naše nesporně opodstatněné návrhy prosadit. Předneseno na RV ČSV 9. listopadu 2014 MVDr. Bohumil Pantůček
