Š K O L Y P R O MLÁDEŽ S V A D A M I
ZRAKU
V ý c v i k prostorové orientace a motoriky u předškolních slabozrakých dětí Jana
Kulštrunková
Na b ě ž n ý c h t y p e c h MŠ se n e s e t k á m e se s m y s l o v o u výchovou v t a k o v é podobě, j a k o se p r o v á d í na typu MŠ pro s l a b o z r a k é děti. Doba, ve k t e r é s m y s l o v á c v i č e n í p r o v á d í m e , se p o h y b u j e od 5 do 10 minut, a l e n e n í to p o d m í n k o u . Je c e l á ř a d a m o ž n o s t í a c h v i l e k , kdy m ů ž e m e v h o d n ě d a n é c v i č e n í zařadit, a n i ž by došlo k e zbyt e č n é m u p ř e t ě ž o v á n í . Cílem s m y s l o v ý c h c v i č e n í je m a x i m á l n í r o z v í j e n í p o s t i ž e n é h o z r a k u , též j e h o š e t ř e n í , d á l e n á c v i k z r a k o vé hygieny, z a c h á z e n í s o p t i c k ý m i p o m ů c k a m i . Na z á k l a d ě p r a k t i c k ý c h z k u š e n o s t í j s e m r o z d ě l i l a s m y s l o v o u v ý c h o v u do o b l a s t í o b s a h u j í c í c h c v i č e n í z a m ě ř e n á k výcviku h m a t u , s l u c h u , č i c h u , c h u t i a již z m í n ě n á c v i č e n í , t ý k a j í c í s e z r a k o v é h y g i e n y . Mezi c v i č e n í z a m ě ř e n á k výcviku p o s t i ž e n é h o z r a k u z a ř a z u j i c v i č e n í k u r č o v á n í b a r e v , v e l i k o s t í a t v a r ů (zde se j e d n á o k o m b i n a c i z r a k u a h m a t u ) . Další c v i č e n í jsou z a m ě ř e n á k výcviku o r i e n t a c e v p r o s t o r u (zde m u s í m e r o z u m ě t k o m b i n a c i používání z r a k u , hmatu, č i c h u , s l u c h u , s v a l o v é p a m ě t i ) , d á l e c v i č e n í na f i x a c i pozornosti, paměti, p ř e d s t a v i v o s t i jak v o b l a s t i z r a k o v é , h m a t o v é , s l u c h o v é , chuťové, t a k i v o b l a s t i s v a l o v é (tím r o z u m í m e m o t o r i k u ) . S m y s l o v á c v i č e n í se p r o v á d ě j í v r ů z n ý c h o b m ě n á c h každý den tak, aby v h o d n ě d o p l ň o v a l a č i n n o s t i v r e ž i m u dne. Cvičení z a m ě ř e n á k výcviku p r o s t o r o v é o r i e n t a c e jsou c v i č e n í prováděná v kombinaci zraku, hmatu, sluchu, čichu a svalové p a m ě t i ( m o t o r i k y ) . V ě n u j e m e jim zvýšenou p o z o r n o s t po celý š k o l n í rok. Při volbě a výběru v h o d n é h o c v i č e n í v y c h á z í m e z indiv i d u á l n í c h s c h o p n o s t í dítěte, z r a k o v é h o p o s t i ž e n í a z c e l k o v ý c h možností. Děti u č í m e n e j p r v e o r i e n t a c i v m a l é m p r o s t o r u . Z p o č á t k u je to p r o s t ř e d í třídy a p ř í s l u š e n s t v í , p o z d ě j i p ř i s t u p u j e m e k o r i e n t a c i v o k o l í k o l e m MŠ ( n a p ř . z a h r a d a ) , v z d á l e n ě j š í h o o k o l í a n e z n á m ý c h p r o s t ř e d í . Výcvik o r i e n t a c e v p r o s t o r u m u s í m e c h á p a t též j a k o výcvik o r i e n t a c e v m i k r o - p r o s t o r u ( r o z u m í m e n a p ř . na papíře, podložce, t a b u l c e , k n i z e a p o d . ) . V praxi to z n a m e n á , že např. p o m a l e j i a d ů k l a d n ě j i b u d e m e p r o c v i č o v a t o r i e n t a c i s dítětem, k t e r é v d ů s l e d k u např. a f a k i e a t u p o z r a k o s t i s e v e l m i š p a t n ě o r i e n t u j e , a l e n a p ř . u dítěte, k t e r é má virus v p á s m u s l a b o z r a k o s t i SPECIÁLNÍ
28
PEDAGOGIKA
C.
1,
ROC.
1990/91
a orientaci má vcelku dobrou, budeme postupovat rychleji a výběr cvičeni bude n á r o č n ě j š í . Důležité je, aby pomůcky, k t e r é budeme při nácviku používat, byly pro s l a b o z r a k é děti dostatečně veliké, výrazné, srozumitelné, plošné musejí být opatřeny výraznou konturou a dítě musí dokázat slovně takovéto pomůcky označit. Příklady n ě k t e r ý c h cvičení v mikroprostoru (podložce, papíru, tabulce, knize, stolku apod.: — děti hledají určený předmět na ploše papíru (A4), hledaný předmět je na papíře č i , podložce zpočátku jediný. Úkol ztížíme tím, že děti h l e d a j í daný předmět mezi ostatními; — podle výrazných a barevných šipek připevněných na magnet i c k é tabulce ( t a b u l i ) hledají děti např. zvířátko, nebo věc apod. (šipka napoví, kterým s m ě r e m mají h l e d a t ) ; — jinou obměnou je p r á c e se šipkami, kterých děti používají např. na stole, podložce, papíře, tabulce apod. tak, že je umísťují pod obrázek tak, aby šipka ukazovala, kterým s m ě r e m se např. dívá postava, utíká pejsek, kam jede traktor, kterým s m ě r e m kouří kouř z komína apod.; — na základě slovního vedení pokládají děti předmět, tvar, obrázek atd. na podložku, tabulku, ale i do k r a b i c e apod. např. směrem, který je jim u r č e n (dolů, nahoru, doprostřed, do rohu, k jinému předmětu, obrázky, do k r a b i c e a t d . ) ; — velmi oblíbené je spojování výrazných bodů (např. křídou na tabulce, nebo fixem na p a p í ř e ) , k t e r é po spojení vytvoří obrazec; — další cvičení jsou různá bludiště a labyrinty, kdy dítě pomocí daných pravidel zdolává cíl a dostává se k němu. Obměn je c e l á řada a tak záleží jen na fantazii učitelky a pom ů c k á c h , k t e r é si sama zhotoví nebo má k dispozici. Příklady n ě k t e r ý c h cvičení při nácviku o r i e n t a c e v prostoru (rozumíme v prostorách třídy, příslušenství, později okolí MS, v terénu): — prvotní cvičení se týkají nácviku seznamování se s prostorami MŠ a o r i e n t a c e v nich. Zrakové, hmatové a ostatní vjemy zde h r a j í důležitou úlohu. Jde o neustálý a opakovaný návyk. — S nácvikem hledání a orientování v daných místnostech (jako je umývárna, šatna, WC, chodba se schody apod.) souvisí i hledání a orientování se v těchto č á s t e c h — orientování se děje pomocí hmatu a postiženého zraku. Děti hledají např. věšáček, poličku, ručník, příslušné dveře atd; — velmi oblíbená jsou cvičení, při kterých děti hledají něco „ z t r a c e n é h o " . Hledat mohou děti předmět pomocí sluchu, ale SPECIÁLNÍ
PEDACOCIKA
C
1,
ROC.
1990/91
29
i čichu, hmatu, též pomocí postiženého zraku. Zpočátku hledají v prostoru bez překážek, při zvládnutí hledají předmět a zdolávají j e d n o d u c h é překážky, než dosáhnou cíle; — děti postupují za ozvučeným předmětem (např. ozvučené míče, piskači medvídek, zvoneček atd.). Podle stupně zrakového postižení buď děti postupují za ozvučeným předmětem se zavázanýma očima — tj. v případě, že zrakové postižení není závažnější a o r i e n t a c e je vcelku dobrá. U těžších zrakových vad, z e j m é n a v případě zbytků zraku dítěte oči nezavazujeme. Dítě se o r i e n t u j e pomocí sluchu. Nejprve jde za zvukem v prostoru bez překážek, později úkol ztížíme tím, že vybereme jednoduché překážky, z e j m é n a z m ě k k č í c h m a t e r i á l ů (molitan, p o l y s t y r é n ] . Na překážky upozorňuje učitelka hlasem nebo n ě j a k ý m signálem předem stanoveným; — chůze podle z n a č e k (kostky, škopíčky, kuželky a p o d . j , k t e r é jsou různě b a r e v n é a r o z t r o u š e n é po c e l é m velkém prostoru třídy nebo zahrady. Děti chodí podle t ě c h t o z n a č e k a jen na základě dané barvy se dostanou k cíli. Ostatní značky minou. U dětí s poruchou barvocitu pravidla přizpůsobíme j e j i c h možnostem b a r v e n é h o vidění; — c e s t i č k a „za k l u b í č k e m " j e cvičení velmi oblíbené, při kterém děti vyberou z k o š í č k u jedno z barevných klubíček a odkutálí ho k vytčenému cíli ve třídě (např. k oknu, stolu, skříni atd.). Podmínkou je, že musí držet k o n e c silné nitě klubíčka. Potom podle nitě jde dítě k cíli a p ř e k o n t r o l o v á v á správnost svého úkolu; — různé obměny vyhýbání mezi nábytkem j i n a k rozestavěným než jsou děti zvyklé; — hry, při k t e r ý c h c h c e m e umocnit sluchové vjemy jsou důležité z e j m é n a pro dopravní výchovu (např. dítě má zavázané oči a jde za zvukem — autíčko na s e t r v a č n í k ) atd.;' — rovněž při o r i e n t a c i můžeme využít i čichový analyzátor. Dítěti zavážeme oči a to jde podle č i c h u k cíli (např. vůně parfému, r o z k r o j e n é h o j a b l k a nebo zápachů j a k o např. benzín, líh a p o d . j . Možností je opět nespočet. Při výcviku o r i e n t a c e musíme naučit děti vědomě používat sluchu a hmatu. Záměrné používání hmatu při této o r i e n t a c i v prostoru je důležité proto, aby se dítě vyvarovalo nepředvídatelných překážek, aby se dokázalo c h r á n i t před pády, aby dokázalo reagovat na nepředvídané situace. Při záměrném zakrývání očí n e c h á m e dítě ohmatávat zprvu jen menší a jednodušší tvary a předměty, později větší předměty, celky a nácvik vnímání větší plochy. Velmi důležité je naučit děti chůzi, a l e chůzi jisté, chůzi záměrné, j e to vlastně jeden z prvotních předpokladů zvládnutí o r i e n t a c e v prostoru. Nácvik chůze a nácvik „dívat s e " n e n a c v i č u j e m e j e n při smyslovém cviSPECIÁLNÍ
3ú
PEDAGOGIKA
C.
32,
ROC.
1990/91
Cení. Vhodnými príležtostmi jsou i tělovýchovná zaměstnání, rozcvičky, ale také pobyt venku, z e j m é n a vycházky, při nichž se děti učí vnímat prostor a orientovat se v něm. Na vycházkách děti chodí ve dvojicích a přestože se tento úkon zdá jednoduchý, je pro mnoho dětí složité v těchto dvojicích chodit za sebou. Když děti optimálně zvládnou chůzi ve dvojicích, přistupujeme k chůzi v rozptylu určitým směrem. Při všech druzích chůze je nutné, aby děti používaly nohou n e j e n o m k chůzi, ale také„ohmat á v a l y " terén pomocí chodidel a hledaly ho, reagovaly chodidly na něj. S r e a k c e m i , zvláště pohotovými, souvisí schopnost motorická. U s l a b o z r a k ý c h dětí se velmi často s e t k á v á m e s narušenou motorikou. Závažnější zraková* vada zpomaluje do určité míry poč á t e č n í rozvoj pohybových dovedností, protože dítěti chybí zrakové podněty, k t e r é by ho excitovaly k určité činnosti. S tím potom souvisí i apatie a m o t o r i c k á netečnost, později dochází k opožděným pohybovým dovednostem, neobratnosti, n e j i s t o t ě a n a k o n e c pocitům m é n ě c e n n o s t i a vyřazenosti. Děti, k t e r é m a j í podmínky pro rozvoj dovedností dobré a jsou vedeny k zdravé aktivitě a pracovním návykům, kdy je přihlédnuto i k oftalmopedickým zásadám, m a j í menší obtíže při všech m a n i p u l a č n í c h činnostech a pohybových dovednostech, než děti, k t e r é jsou brzděny a omezovány. S l a b o z r a k é děti jsou velmi č a s t o omezeny od tělovýchovných zaměstnání nebo jsou jim zakázány ze zdravotních důvodů pro n e b e z p e č n é cviky, ale i nebezpečná spontánní aktivita, nošení těžkých břemen, prudké pohyby apod. Proto není divu, že takovéto dítě v rodině je neodborně vedeno, a to tak, že mu buď rodiče povolí z neznalosti vše, i co je pro ně nebezpečné, anebo dítěti nic nedovolí v domnění, že by si ublížilo. Je tedy důležité a žádoucí takovéto děti co nejdříve podchytit a zařadit je do příslušného zařízení, kde se budou moci rozvíjet pod vedením odborníků — tyflopedů tak, aby se rozvinuly co nejoptimálněji i všechny j e j i c h schopnosti (tedy i m o t o r i c k é ) . K procvičení hrubé i j e m n é motoriky vybíráme cviky všech svalových oblastí. Postupujeme od n e j j e d n o d u š š í h o ke složitějšímu. Snažíme se vytvořit návyky a dovednosti, k t e r é dětem p o m á h a j í v každodenním životě a v sociální jistotě. Velmi důležité je naučit se při těchto cvičeních odreagovat se a uvolnit se. Tento závažný moment oprostí děti od č a s t é úzkosti a představy za každou cenu úkol dobře splnit, a tím právě dochází k určitému napětí, strnulosti, bázni a dítěti se nedaří. Časté neúspěchy odradí a dítě se bojí úkony opakovat. Je tedy nutné těmto úzkostným stavům předcházet, dítě povzbuzovat a pomáhat mu. Děje se tak nenásilně. Cvičení, k t e r á budeme s dětmi provádět, n e j p r v e vhodně motivujeme a navodíme a pak doprovázíme např. hudbou, nebo rytmickými říkadly, zpíváním, někdy s t a č í i broukáním. V praxi to znamená, že např. při hnětení a procvičení j e m n é motoriky dítě SPECIÁLNÍ PSDAUOOIKA C
I, noc. 1990/9;
31
svoji činnost doprovází zpěvem. Písnička může být i humorně zabarvená, clčti se uvolní, mají radostnou náladu, vnímají text a j e j i c h dobré ladění napomáhá výborně m o t o r i c k é „ p r á c i " . Velké úspěchy jsem z a z n a m e n a l a i u dětí s větším motorickým postižením. Když dítě budeme vést násilím, pod napětím, dospějeme k opačnému výsledku. Příklady n ě k t e r ý c h cvičení k rozvoji hrubé motoriky: — chůze s p o j e n á s ohledáváním t e r é n u s p ř e k á ž k a m i ; — různé krokové varianty j e d n o d u c h é h o složení, koordinované kroky, z á m ě r n é usměrňování nohou a j e j i c h střídání, správné došlapování na chodidla; — nácvik chůze ze schodů; — spontánní běh (různé hry a honičky vyžadující motorickou o b r a t n o s t ) , další obměny chůze; — p ř e k o n á v á n í překážek ( p ř e k r a č o v á n í , přelézání, podlézání atd.); — procvičování c e l é h o trupu za doprovodu ř í k a n e k a motivace; — p ř e n á š e n í různého l e h k é h o náčiní; — chození s lehkou zátěží na hlavě, lezení se zátěží na zádech apod.; — zvláštní důraz je kladen na procvičení h o r n í c h k o n č e t i n a jejich z á m ě r n é h o pohybování (ať již jsou to cviky používané při r o z c v i č k á c h , tělovýchovných z a m ě s t n á n í c h , ale též při sebeobsluze, různé manipulaci a p o d . ) ; — mávání, kroužení paží, plácání do předmětů celou dlaní, chytání m í č e a hod na cíl atd.; — n a k o n e c různé pohybové hry a tanečky, improvizace apod. Rozvoj j e m n é motoriky je obdobný j a k o rozvoj hrubé motoriky, a l e vyžaduje od dětí větší vypětí, určité návyky a dovednosti, zručnost. Zvýšenou pozornost v ě n u j e m e dětem v n e j s t a r š í věkové skupině, kde se děti připravují na psaní a tedy r o z v í j e j í jemnou motoriku rukou. Je to proto cvičení n á r o č n ě j š í . Ne vždy jsou výsledky kladné, ale opět záleží na trpělivosti, dobrém metodickém vedení a optimistickém ladění dětí. Platí zde rovněž zásada odreagování. Příklady cvičení k rozvoji j e m n é motoriky: — nácvik sebeobsluhy, z e j m é n a o b l é k á n í (knoflíky, zipy, druky, patentky, přezky apod.) — různé druhy č m á r a n í c a uvolňovacích cviků (na papír fixem, na tabulku k ř í d o u ) . Vhodný je velký formát podložky. Podle intenzity přítlaku, plynulosti č a r poznáme celkovou vyspělost dítěte a jeho motorickou zručnost. Obměny mohou být např. č á r a n i c e do písku, k l a c í k e m či dřívkem na balicí papír apod. SPECIÁLNÍ
PEDAGOGIKA
C . 34, R O C .
1990/91
Po č á r a n i c l c h následují uvolňovací cviky ruky, jako jsou klubíčka, rovné a vlnilé čáry, obtahování předepsaného tvaru, atd. Po této přípravě n a c v i č u j e m e přípravu na psaní (oválky, svislé čáry, vlnovky, smyčky, obloučky a t d . ) ; — modelování působí velice příznivě na výcvik j e m n é motoriky. Prsty dětí r e a g u j í na povrch materiálu, hmotu a j e j í tvarování, materiál děti m a č k a j í , vytahují, uštipují, koulí, válí atd. Nakonec tvoří na základě získaných poznatků; — třídění různých materiálů na základě poznávání povrchu prsty (tvary oblé, s hranami, tvary drsné a hladké a p o d . ) ; — rozlišování povrchů věcí pomocí prstů (záhyby, špičky, obliny a t d . ) ; — příprava na stříhání a proštipování a vlastní stříhání a proštipování; — m a č k á n í papíru v různě veliké koule a j e j i c h hod na cíl; — opatrné pokládání různých předmětů (např. brýlí, nádobí apod.); — motání provázku, klubíčka, m a n i p u l a c e s drobnými předměty a další. Velmi vhodná jsou u těžších poruch motoriky hmatová cvičení s p o j e n á s rozvojem j e m n é motoriky pod vodou. Např. děti hledají ve škopíčku s vodou různé tvary, zasouvají válečky, oválky, kuličky apod. do příslušných otvorů atd. Nácvik motoriky prolíná celým dnem, ať již jsou to již zmíněná smyslová cvičení nebo různá zaměstnání, ale i pobyt venku a doma v rodině. Největším pomocníkem je a l e dětská hra. Vhodně volená hra řízená z á m ě r n ě učitelkou rozvíjí m o t o r i c k é schopnosti a dovednosti. Závěr: Pokusila jsem se v několika bodech nastínit, jakým způsobem provádím na MŠ o r i e n t a c i v prostoru a nácvik motoriky. Nezmiňuji se zde o individuálních možnostech dětí (to záleží vždy na tom, j a k é děti v k t e r é m r o c e se v jednotlivých třídách sejdou — podle toho je výběr a n á r o č n o s t nácviku o r i e n t o v á n ) . Rovněž věk dětí zde h r a j e důležitou roli. Obecné poznatky jsem se tedy snažila shrnout do této práce. Ještě jeden poznatek. Je t a k é důležité při přípravě na tato cvičení a nácvik prostorové o r i e n t a c e přesně zvolit formu, jakou bude cvičení prováděno. Zda individuálně, či kolektivně, zda podle typu zrakové vady, nebo pro v š e c h n a zraková postižení s t e j n ě . To jsou všechno činitelé, k t e r é když učitelka opomene, výsledek se nemusí zdařit podle j e j í c h představ. Je třeba vždy dodržovat Individuální a oftalmopedické zásady. SPECIÁLNÍ
PEDAGOGIKA C. 1, KOC. 1990/91 I
33
