ŠKOLY P R O MIÄDEŽ S V A D A M I Z R A K U
Léto n e v i d o m ý c h Zdeňka
dětí
Janková
Naše odborná literatura, zabývající se problematikou zrakovo postižených dětí a mládeže, věnuje poměrně široký prostor otázkám sociální rehabilitace, výchovy a vzdělávání těchto dětí v průběhu školního roku. Méně však víme o tom, jak děti se zrakovými vadami prožívají letní prázdniny — období, kdy stereotyp vyučování a školních povinností vystřídají dva m ě s í c e volných dnů. Nejde přitom o nijak zanedbatelnou č á s t života dítěte, vždyť období letních prázdnin tvoří šestinu běžného k a l e n d á ř n í h o roku. Teoreticky lze předpokládat, že n e j v í c e problémů s organizací prázdninového programu budou mít rodiny s nevidomým dítětem. Převážná většina nevidomých dětí je plně závislá na pomoci a doprovodu vidících osob, n e b o alespoň vyžaduje jejich neustálý dohled. Pouze ti, j e j i c h ž nepatrný zbytek zraku ještě dovoluje poměrně volný pohyb, a n e b o se naučili samostatně pohybovat s bílou holí, mohou rozhodovat o svém programu poněkud svobodněji. Nevidomé dítě však spíše o č e k á v á od okolí, že mu prázdninový program připraví a nabídne. Při volbě činností pro tyto děti je ale nutné respektovat, že se unaví mnohem dříve než zdravé děti. Existují ještě i další faktory, významně r e d u k u j í c í možnosti rodin s nevidomým dítětem v době l e t n í c h prázdnin. Tyto skutečnosti se pokusíme o b j a s n i t v naší studii, k t e r á vznikla zpracováním rozhovoru se 42 žáky (21 c h l a p c ů a 21 dívek), k t e ř í v letech 1987—88 navštěvovali 1 — 8 . ročník základní školy i n t e r n á t n í pro nevidomé v Praze. Zajímal nás způsob trávení prázdninových dnů, formy činností, kterým se děti n e j v í c e věnují, ale t a k é hodnocení prázdninového programu dětmi samotnými a konfront a c e j e j i c h přání se skutečnými možnostmi. Prázdninové tábory pro zdravotně postižené děti se už tradičně p o ř á d a j í na několika místech naší republiky i v zahraničí. Tábory jsou určeny dětem s různým druhem zrakového postižení, nebo pouze pro zrakově postižené, či výhradně nevidomé děti. Na tábory jezdí t a k é 64,3 % žáků (71,4 % c h l a p c ů a 57,1 % dívek) základní školy pro nevidomé v Praze, z nich třetina chlapců a polovina dívek každoročně. Dalších 23,8 °/o žáků touží na tábor jet, ale většina rodičů má vůči tomu určité výhrady („Až SPECIÁLNÍ
140
PEDAGOGIKA
C.
3,
ROC.
1990/91
budeš starší . . . " ) Setkali j s m e se však i s případem rodičů, kteří museli svého nevidomého syna několik let přemlouvat, aby na tábor jel. Pro 9,5 % dětí je letní tábor jedinou možností prožít alespoň část prázdnin mimo domov. Zážitky nevidomých dětí z táborů patří k těm n e j k r á s n ě j š í m z celého léta. Program každého tábora je motivován etapovou hrou (např. Kolumbus objevil Ameriku, hra na Bellu a S e b a s t i á n a ) , k t e r á se promítá do všech her, soutěží a úkolů. Kromě tradičních sportů se zde děti seznamují s disciplínami m é n ě obvyklými, jako např. lezení na skály či vodní turistikou. Na putovních t á b o r e c h spí ve stanu nebo pod širým nebem. Pokud je v okolí tábořiště možnost koupání, chodí plavat, anebo jezdí na lodičkách. A v e č e r — unaveni a plní nevšedních dojmů sejdou se u táborového ohně. V e l k á pozornost je věnována sebeobsluze, prostorové o r i e n t a c i a samostatnosti vůbec. Děti se učí a později i samy provádí každodenní úkony, nezbytné pro další samostatný život — od osobní hygieny a úklidu, přes výběr vhodného šatstva a oblékání, až po přípravu jídla, stravovací návyky (nalévání nápojů, k r á j e n í a mazání chleba, vaření j e d n o d u c h ý c h j í d e l ) a služby v kuchyni. Starší chlapci o c e ň u j í z e j m é n a možnost samostatného' pohybu s bílou holí. Prázdninové tábory jsou pro nevidomé dítě j e d i n e č n o u příležitostí, jak si prakticky ověřit úroveň získaných dovedností a návyků pouze pod nepřímou kontrolou vedoucích. Přitom jsou vedoucí neustále k dispozici, aby v případě potřeby mohli podat pomocnou ruku. A hlavně: děti zde m a j í svoje kamarády — spolužáky („jezdím t a k é kvůli tomu, že tam mám holky i " ) . Nevidomé děti hodnotí bohatou a různorodou programovou náplň letních táborů velmi pozitivně: „je tam v e s e l o " , „je tam pestrá činnost", „je to tam zajímavé, co bychom si sami nevymysleli", „nuda tam opravdu n e n í " . Polovina žáků (z nichž dvě třetiny dívek) navštíví o prázdninách své prarodiče či jiné příbuzné. Do větších měst jezdí děti jen ojediněle, většina jich prožije léto u příbuzných na venkově. Nevidomé děti jezdí na venkov velmi rády, protože zde m a j í větší volnost, chodí na procházky do přírody, koupat se, na návštěvy (a nevidomé děti si rády chodí někam popovídat) a mohou si h r á t s domácími zvířátky a s t a r a t se o ně. („Hladím si králíky a dávám jim c h l é b " ) . V e s n i c k é prostředí dětem poskytuje dostatečný prostor pro hry, při k t e r ý c h se jim s t á v a j í partnery kromě sourozenců t a k é ostatní děti z rodiny a místní k a m a r á d i (vidomí). Na rodinnou r e k r e a c i nebo dovolenou s rodiči jezdí v létě 47,6 % žáků, i když ne každoročně. Zdá se, že rodiče nevidomých chlapců m a j í více odvahy prožít léto v cizím, a pro dítě zcela neznámém prostředí, než rodiče nevidomých dívek. Na doSPEClALNl
PEDAGOGIKA
C.
3,
ROfi.
1990/91
141
volenou jezdí 6 6 , 7 % všech chlapců, ale j e n 28,6 % dívek. Asi polovina t ě c h t o rodin (45 % ) strávila dovolenou v z a h r a n i č í (vesměs ve s t á t e c h východní Evropy), a to opět převážně rodiny s nevidomým c h l a p c e m . Do z a h r a n i č í jezdí a l e pouze rodiny s trvalým bydlištěm ve větších m ě s t e c h . Program letního pobytu si rodina volí zcela individuálně podle místních podmínek. Některé rodiny z velkých měst tráví období letních prázdnin na r e k r e a č n í c h a t ě či chalupě. Pobyt, spojený s p r o c h á z k a m i do okolí, případně koupáním, je příjemnou změnou prostředí v letních m ě s í c í c h i pro 9,5 % žáků základní školy pro nevidomé. Určitým problémem pro nevidomé dítě je však otázka k a m a r á dů, neboť kontakty s vidomými přáteli zde navázali pouze chlapci. Aspoň část prázdninových dnů stráví každé dítě doma. 19 % žáků konstatovalo, že tyto dny se n i j a k zvlášť neliší od volných dnů školního roku („To jsou p r o m a r n ě n é p r á z d n i n y " ) , a stráví je většinou sami, případně se sourozenci. Tyto děti si h r a j í , čtou, p o s l o u c h a j í zvukové knihy nebo hudbu, cvičí na hudební nástroje, samy nebo s rodiči chodí na procházky, p o m á h a j í v domácnosti, ale n ě k t e ř í se m u s e j í v předstihu učit látku na příští š k o l n í rok („To rodiče chtějí, abych se učila a každý den musím aspoň psát nebo p o č í t a t " ) . Ostatní věnují doma o prázdninách více času svým koníčkům, sportovním zájmům a h r á m . 9,5 % žáků zůstává doma c e l é letní prázdniny. Nejde o n i j a k početnou skupinu dětí, na čemž se významně podílí možnost jezdit na tábory pro zdravotně postižené. I přes omezené možnosti nevidomých žáků může být tedy prázdninový program většiny z nich p o m ě r n ě bohatý a zajímavý. V průběhu letních prázdnin vystřídají děti p r ů m ě r n ě dvě místa pobytu mimo domov ( 0 — 5 ) . Dívky c e s t u j í m é n ě než c h l a p c i a léto stráví n e j č a s t ě j i u příbuzných, na t á b o r e c h nebo doma. Do z a h r a n i č í jezdí jen zcela v ý j i m e č n ě . O to více však v létě postrádají změnu prostředí, k t e r á by s sebou přinesla nové zážittky, poznatky a zkušenosti. Plány na dovolenou jsou v mnoha rodinách omezeny i sociálními důvody, z e j m é n a v případech, kdy je matka samoživitelkou rodiny („Chtěly j s m e jet na dovolenou, ale m a t c e by se to nevyplatilo, tak chodila do p r á c e a já jsem zůstala d o m a " ) . Představy s a m o t n ý c h žáků o strávení l e t n í c h prázdnin se a l e shodují s dosavadním způsobem j e j i c h prožití pouze v 16,7 % případů. Tyto děti jsou zcela s p o k o j e n y u svých příbuzných, popřípadě na rodinné c h a t ě či chalupě. Ostatní si a l e s v o j e prázdniny představují j i n a k : Nejvíce dětí touží prožít léto v cizině (39,1 % ) . Chtěly by hodně cestovat, poznávat cizí města a divokou přírodu a t é m ě ř magicky je p ř i t a h u j e moře (koupání, plavba lodí, sbírání k a m í n k ů ) . I další děti by chtěly strávit léto u vody 142
SPECIÁLNÍ
PEDAGOGIKA
C.
3,
ROC.
1990/91
(7,1 % ž á k ů ) nebo v přírodě (7,1 % ž á k ů ) . Některé z dětí, bydlíc í c h ve městech, si p ř e j í navštívit své vzdálenější příbuzné (7,1 p r o c e n t a ) . Skupina dospívajících dívek (9,5 % s o u b o r u ) touží prožít léto v místech, kde to neznají, něco h e z k é h o tam prožít a „nebýt pořád s a m a " , anebo s svoje „ideální prázdniny" vůbec neumějí představit (7,1 % s o u b o r u ) . Naproti tomu formulovaly jiné děti svoji představuj k o n k r é t n ě : natočit reportáž v základní škole pro nevidomé v Levoči, navštívit místo, o k t e r é m dítě poslouchalo pořad v rozhlase, anebo zůstat v létě v Praze „abych si ji mohla prohlédnout úplně celou, v Praze mě to z a j í m á " . Nevidomým žákům n i j a k zásadně nezáleží na tom, v čí společnosti prázdniny tráví, i když většina je vázána na svoje nejbližší. Jaká je tedy s k u t e č n ě nabídka letních r e k r e a c í pro rodiny s nevidomým dítětem? Svaz invalidů (resp. jeho n á s l e d n i c k é org a n i z a c e ) organizuje pro zrakově postižené děti mezinárodní tábor v Domousnicích s účastí polských a n ě m e c k ý c h dětí. Výměnné skupiny našich dětí jezdí do táborů v Polsku a v NDR. Program tábora pro nevidomé děti je koncipován specificky pro žáky základních škol pro nevidomé. Do roku 1989 zajišťoval Svaz invalidů tábory v Bulharsku s p o j e n é s pobytem u moře a rodinné r e k r e a c e pro rodiny s postiženým dítětem starším 3 let. Pro starší zdravotně postižené žáky se pořádá vodácký putovní tábor. Prázdninové tábory pro zdravotně postižené děti připravují i něk t e r é okresní o r g a n i z a c e zdravotně postižených (Ostí nad Labem, Svitavy, Přerov, Praha 4 a d a l š í ) . Očelová o r g a n i z a c e Metatour, k t e r á vznikla v srpnu 1989, nabízí zrakově postiženým dětem do 15 let 17denní pobyt v Jugoslávii. Přání nevidomých žáků našeho souboru jistě p ř e k r a č u j í r á m e c této nabídky. Podnikavost o r g a n i z a c e zdravotně postižených je ale v tomto směru limitována státními dotacemi. Organizace prázdninových táborů pro postižené děti je t a k é mnohem náročnější, než příprava táborů pro děti zdravé (větší počet kvalifikovaných vedoucích, speciální programová náplň tábora, specif i c k é herní a r e h a b i l i t a č n í pomůcky, zvýšené nároky zdravotní péče atd.). Jako perspektivní se jeví s p o l u p r á c e s Metatourem, který je připraven vyhovět o b j e d n á v k á m všech organizací zdravotně postižených, vzniklých na půdě Svazu invalidů, pokud projeví zájem o jakoukoliv r e k r e a c i mimo území republiky. Prostřednictvím těchto organizací se mohou na Metatour o b r a c e t t a k é základní školy nebo rodiče postižených dětí. Pro nevidomé děti by určitě byly zajímavé i k r á t k é ( 1 — 2 d e n n í ) poznávací zájezdy do sousedních států, k t e r é jsou cenově dostupnější a Metatour je o c h o t e n je zajistit. Jak ukázala naše studie, život rodin s postiženým dítětem je mnohem komplikovanější a přináší s sebou řadu problémů. Délka dovolené neumožňuje rodičům plně se _
SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKA C 3, ROČ 1893/91
143
věnovat svému dítěti po c e l é dva m ě s í c e a n ě k t e r é rodiny si pro nedostatek f i n a n č n í c h prostředků nemohou letní r e k r e a c i vůbec dovolit. Pak dítě tráví prázdninové dny doma a „brnká si do listu k n i h " , anebo bezcílně „leze po zemi". Jednoduché není ani změnit postoje rodičů, k t e ř í se bojí, či n e m a j í z á j e m se svým nevidomým dítětem cokoli podnikat a drží ho v j a k é m s i „ o c h r a n n é m domácím azylu". Výsledky š e t ř e n í plně potvrzují, že prázdninový program nevidomých žáků musí zahrnovat především aktivní formy odpočinku, ve k t e r ý c h se střídá tělesný pohyb s oddechovým zaměstnáním, n e n á s i l n ě r o z v í j e j í c í m j e h o rozumové schopnosti a praktické dovednosti, jak se to osvědčilo i na t á b o r e c h se s o c i á l n ě r e h a b i l i t a č n í m p r o g r a m e m . V takovém případě dítě n a č e r p á dostatek sil, aby zvládlo zvýšené nároky š k o l n í p r á c e v nastávajícím školním roce.
Zprávy
Prípravy k u s t a v e n í společnosti
Snmatopedické
Dne 13. č e r v n a 1990 se konal v základní škole pro t ě l e s n ě postižené v P r a z e aktiv p ř í p r a v n é h o v ý b o r u pro založení S o m a t o p e d i c k é společnosti, k t e r á bude v y t v o ř e n a z d o s a v a d n í som a t o p e d i c k é s e k c e L o g o p e d i c k é spol e č n o s t i Miloše S o v á k a . Somatopedlcká společnost bude sdružovat pedagogické, zdravotnické a další o d b o r n é p r a c o v n í k y i zájemc e z oblasti l é č e b n é a v ý c h o v n ě vzděl á v a c í p é č e o t ě l e s n ě a z d r a v o t n ě postiženou m l á d e ž i dospělé a r o v n ě ž r o d i č e t ě l e s n ě a z d r a v o t n ě postižen ý c h děti. P ř e d p o k l á d á se r o z č l e n ě ní do č t y ř s e k c í — p r a c o v n í k ů : ze škol a zařízeni pro t ě l e s n ě postižené, ze škol při n e m o c n i c í c h , ze škol při dětských léčebnách a ze škol při
144
SPECIÁLNÍ
o z d r a v o v n á c h . Počítá se s s p o l u p r a cí z d r a v o t n i c k ý c h a d a l š í c h p r a c o v níků z t ě c h t o z d r a v o t n i c k ý c h z a ř í z e ní. Na z a s e d á n í byl zvolen p ř e d s e d o u p ř í p r a v n é h o v ý b o r u prof. d r . F r a n t i š e k Kábele, CSc., m í s t o p ř e d s e d o u PaedDr. Jiří Hruška, ředitel školy pro t ě l e s n ě postižené v P r a z e , J e d n a t e l k o u PaedDr. Ludmila K a n t o r o v á , ř e d i t e l k a školy při n e m o c n i c i v P r a z e . Dále byla zvolena volební komise a n á v r h o v á kom i s e pro ustavující k o n f e r e n c i S o m a t o p e d i c k é s p o l e č n o s t i , k t e r á se přip r a v u j e n a z a č á t e k r o k u 1991. Zájemci o členství v Somatopedické s p o l e č n o s t i si m o h o u vyžádat přihlášky u m í s t o p ř e d s e d y p ř í p r a v n é h o výboru, na a d r e s e : PaedDr. Jiří Hruška, ř e d i t e l školy pro t ě l e s n ě postižené, V pevnosti 4, 128 41 P r a h a 2-Vyšehrad. F r . Kábele
PEDAGOGIKA
C.
3,
ROČ.
1990/91
i
